Série "Živí mrtví" mě asi nemůže zklamat, ale přece jen jsem byl z vývoje, který je prezentován v této již devatenácté knize, lehce rozpačitý. Ale to je prostě jen proto, že s každou knihou jsou vaše očekávání až příliš vysoká a vy chcete něco, co bude skvělé, co bude jedinečné, co bude ten rozjetý kamión, který se přes vás přežene. Tentokrát to není kamión, ale spíš dítě na koloběžce. Ale zase dítě, které nadává jako dlaždič. Ano, pokud jste se těšili na to, jak poteče krev, tak určitě budete zklamáni a konfrontace s Neganem zatím nedojde toho brutálního očekávání, které ve vás muselo s jeho příchodem vzrůst. Na druhou stranu, pokud máte problémy s tím, abyste našli tu správnou nadávku, Negan je rozhodně vhodným učitelem, protože to, co mu padá z huby, je místy skutečně unikátní.
Jasně, pokud vám vulgární jazyk nesedí, bude vám v tomhle ohledu postava Negana vadit, ale ona je čeština v těch nadávkách tak krásně bohatá, a Negan to prokazuje dokonale. Já si jeho promluvy užívám, protože jsou dlouhé a skutečně stojí za to. Jejich barvitost je pak krásně podtržena poslední stránkou knihy "Živí mrtví 19: Válečné bubny zní", která vám vykreslí úsměv na tváří, stejně jako mrazivé obavy - a určitě i natěšení - z toho, co přijde s knihou dvacátou. Že bychom se tam konečně dočkali toho, co visí ve vzduchu? Litrů krve a létajících vnitřností? Ale nebojte se, ona ani devatenáctá kniha nenudí, jen je to všechno spíše diplomatičtější, než byste čekali. Vede to k tomu, že se do dění dostává více postav, což zase oceníte, protože musím říct, že čím více Ezekiela, tím lépe. S Neganem je ve zvláštním kontrastu.
Lidé, kteří nepatří k Neganovi, se pomalu připravují na to, že se Negana zbaví. Ten nic netuší, ale rozhodně není tak pitomý, aby si myslel, že ho budou všichni milovat. A tak by se zdálo, že natrhne prdel tomu, kdo se ho pokusí zabít. Tady mi ale přišlo, že Robert Kirkman malinko vyměkl. Anebo se skutečně připravuje na něco tak úchvatného, že se nám z toho bude točit hlava, jak nás to rozhodí? Vy, co jste dál než česká verze, už asi víte, my ostatní si holt počkáme na dvacátou knihu, která slibuje válku. A to doslova, protože to říká sám název devatenácté knihy. "Válečné bubny zní" je podtitul, který mluví sám za sebe. Název dalších dvou dílů, "Totální válka", pak doslova křičí potenciálem. Ono i rozdělení do dvou knih zní hodně slibně.
"Živí mrtví 19: Válečné bubny zní" nejsou propadem v sérii, to ani omylem. Já jsem ji pořád četl jedním dechem. Ale takhle samostatně je ten příběh jednoduše slabší a stane se zde něco, co třeba zrovna u "Živých mrtvých" moc nečekáte. Mám na mysli to, že těch mrtvých je tentokrát skutečně málo. Zombie se zde objevují v podstatě jen z povinnosti, ale na to už jsme si tak nějak zvykli. Negan tu má jednu dobrou myšlenku: Střelné zbraně nejsou na to, aby se s nimi zabíjeli nemrtví, ale jsou proto, aby se jimi eliminovalo jiné nebezpečí. To jen parafrázuji, ale myšlenka je zachována. Nečteme "Živé mrtvé" proto, abychom viděli, jak jsou za každou cenu okusováni ze strany zombie, ale čteme je proto, že chceme vědět, jak přežijí v konfrontaci s dalšími lidmi ve světě, který je sám o sobě dost v hajzlu. A zatím je to pořád parádní čtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat