Je skoro až neuvěřitelné, že si Stan Sakai udržuje takovou příběhovou kvalitu v jediné sérii, ale nedá se nic dělat, kniha "Usagi Yojimbo 13: Šedé stíny" je opět skvělá a já si při každém dalším čtení říkám, že si jednou musím dát celou sérii hned za sebou, aby mi neutekly ani ty nejjemnější nuance, ani ty nejjemnější náznaky toho, která postava se v budoucnu objeví. Právě podobné náznaky jsou krásně vidět v komiksu "Usagi Yojimbo 13: Šedé stíny", kde se v jednom příběhu setkáte s postavou, abyste se s ní konečně seznámili v příběhu posledním a zjistili, jaký bude její osud. Jenže Stan je tak dobrý, že vám vždy nechává ty náznaky jasně patrné, nemusíte se bát, že byste se ztratili. A tak se třeba dovíte, kdo je ona tajemná kráska.
V knize "
Usagi Yojimbo 12: Ostří trav" jsme skončili ve chvíli, kdy se Usagi zmocnil legendárního meče a měl ho u sebe s tím, že plánuje se jej zbavit způsobem, který by co nejvíce prospěl všem. To znamená, že bude vyměněn za svou vlastní repliku a vystaven a nikdo se to nedoví. Pokud byste čekali, že se tohle bude řešit v dalším dílu, tak nikoli, Stan si dává pauzu a řeší epizody, které mají návaznost na tento hlavní příběh. Návaznost je v tom, že Usagi po přenechání meče knězi Sanshobo, cestuje, aby se ujistil, že je situace bezproblémová a oni se skutečně mohou vydat na cestu s mečem, který je tak mocný.
Na této průzkumné pouti a v této knize zažije celkem šest dobrodružství, kdy dvě z nich jsou vlastně detektivní případy. "Vraždy jehlicí do vlasů" a "Tameshigiri" jsou skutečně detektivní příběhy, kde je Usagi pomocníkem inspektora Ishidy, což je taková napodobenina Sherlocka Holmese, jak by alespoň vyplynulo z předmluvy Maxe Allana Collinse, ale já bych jen řekl, že to je detektiv, který si spravedlnosti cení nad všechno. S Usagim jsou skvělá dvojka a musím říct, že bych si klidně užil i víc příběhů s touhle dvojicí, protože hlavně "Vraždy jehlicí do vlasů" bych si dovedl představit jako film se sériovým vrahem, něco ve stylu italského gialla.
Jenže než se Usagi ocitne v městě, kde se setká s Ishidou, tak si musí prožít další příběhy. "Meče mého otce" jsou výborným samurajským příběhem, příběhem o cti a o rodině, který vás dovede dostat do té správné nálady, i když jste Usagiho už nějakou dobu nečetli. Tohle je ten příběh, kde čest vítězí, kde jsou zlí poražení a ti správní mohou dál žít, i když za podmínek, které jsou hodně specifické. Aby byly příběhy zase jednou různorodé, následuje "Démonická flétna", což je zase jednou hororový Usagi, i když v tomhle případě je spíše kladen větší důraz na děj než na samotnou atmosféru. A zase do jiného žánru nás přivádí "Momo-Usagi-Taro", což je vlastně taková pohádka na dobrou noc. Trochu fikce, trochu Usagiho života a vypráví sám Usagi.
Nejdelšími příběhy v celé knize jsou "Vraždy jehlicí do vlasů" a "Kurtizána", která se vměstnala mezi oba detektivní příběhy. Je to příběh, který má velký vliv na Usagiho působení ve městě. Zase se trochu zaplete, tentokrát jsou v tom dokonce krásné ženy a Usagi je nucen bydlet v nevěstinci. Ale všechno je trochu jinak, než jak to zní, když to takhle napíšu. Silný, emotivní příběh, který je akční, konspirativní a nakonec i dojemný. Po něm pak následuje druhý detektivní příběh "Tameshigiri", který je takovým milejším, méně emotivně silným zakončením. Usagi se tak vydal na obhlídku oblasti, ale nakonec zase skončil u toho, že si vytvořil přátele i nepřátele, že byl u důležitých událostí a pokusil se pomáhat, i když to ne vždy dopadlo dobře. Nezbývá než se těšit na další díl, který se pokusím recenzovat co nejdříve, abych se už také srovnal s aktuálními.
Žádné komentáře:
Okomentovat