#2129: Papež ukrutný

Papež ukrutný (Le pape terrible)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako sešity "Le pape terrible 1: Della Rovere" (2009), "Le pape terrible 2: Jules II" (2011), "Le pape terrible 3: La pernicieuse vertu" (2013) a "Le pape terrible 4: L'Amour est aveugle" (2019). České vydání má 240 stran a prodává se v plné ceně za 748 Kč (základní) nebo 798 Kč (limitovaná edice).

Scénář: Alejandro Jodorowsky

Kresba: Theo Caneschi

Alejandro Jodorowsky je autor, pro kterého mám slabost. Dokáže přicházet s příběhy, které jsou plné fantazie, jsou plné filosofických otázek, ale přitom dokážou zabřednout i do braku, jsou úchylné a jsou drsné. A přesně to je i případ komiksu "Papež ukrutný", který u nás vychází pod nakladatelstvím Argo ve svém kompletním vydání, což znamená čtyři sešity v jedné knize, takže skoro 240 stran komiksu z pera Alejandra Jodorowského, jehož ilustrátorem se tentokrát stal Theo, italský autor, který má na českém trhu svou premiéru, ač se rozhodně nejedná o umělce, který by v komiksu zatím netvořil. Jen se zatím nedostal na český trh. Zaměřuje se spíše na série a jeho tempo je relativně pomalé, a tak nepatří k autorům, kteří by toho chrlili přespříliš. Prozatím se tedy budeme muset spokojit s tím, že ho poznáme pouze prostřednictvím komiksu "Papež ukrutný". A rozhodně to je seznámení velmi... intenzivní. Ano, to bude asi to správné slovo.

I když má Theo krásnou kresbu, která je na jednu stranu skoro fotorealistická, ale na druhou stranu máte pocit, jako kdyby odkazovala na renesanci, kdy se děj komiksu "Papež ukrutný" odehrává, v mém případě byl stejně hlavním důvodem ke koupi komiksu "Papež ukrutný" jeho scenárista, tedy Alejandro Jodorowsky. A dovedu si celkem představit, že pro některé čtenáře může být tento komiks zklamáním, protože na rozdíl od jiných, které světoznámý autor napsal, je tenhle - minimálně na první pohled - méně filosofický a více úchylný. Buď jsou ty filosofické otázky skryty hlouběji - a já myslím, že jsou - anebo se prostě jen potřeboval vyřádit. I kdyby platila ta druhá varianta, proč ne, vlastně mi to vůbec nevadí, protože je tu přesně to, co mám na příbězích rád - i to, co normálně tvůrci ukazovat nechtějí, to Jodorowsky a Theo ukážou bez problémů. Jsou zde nahé tlusté ženy, je zde sex dvou mužů, jsou zde nazí staří muži, je to prostě takové pěkně úchylné. A přitom to není vyloženě oslava úchylnosti, i když prudérním to tak připadat bude. Jen to ale ukazuje na to, že v církvi prostě určité problémy byly a ona fungovala - a funguje - jako jejich omluva.

Příběh komiksu "Papež ukrutný" vypráví o papeži, který se jmenoval Julius II., ale ne jako odkaz na Julia I., ale jako odkaz na Julia Caesara. Julius II. se narodil jako Giuliano della Rovere v Albisole v Janovské republice a na papežský stolec usedl v roce 1503, kdy mu bylo šedesát let. Zápis o něm na Wikipedii je celkem zajímavý: "Nejvíce proslul svojí bojovnou politikou proti četným nepřátelům. Byl však také znám jako mecenáš umění a podporoval velké stavební projekty, například přestavbu baziliky sv. Petra a výzdobu Sixtinské kaple. Dále v roce 1506 vytvořil Švýcarskou gardu jako elitní jednotku pro svoji ochranu." Tohle jsou základní fakta, která Alejandro Jodorowsky do komiksu dal, přidal další známá historická fakta, k tomu ale dávku lásky k mladším mužům a hromadu intrik, za něž by se nestyděl ani George R. R. Martin. Zajímavé je, že i ve svém věku se papež nebál táhnout s armádou do boje. Očividně to byl hodně nebezpečný chlapík. Alejandro Jodorowsky ukázal zajímavou rovinu tohoto člověka - šílenec, ale zároveň jedinec, který se dokáže zamilovat, válečník, ale přitom člověk, který nechal vytvořit mnoho jedinečných uměleckých děl.

Komiks "Papež ukrutný" má za hlavní postavu - o hrdinovi se zde skutečně nedá mluvit - člověka, který vám bude nejspíš odporný, ale stejně budete přemýšlet o tom, jestli byl opravdu takový šílenec, jestli byl opravdu až tak špatný protože očividně dokázal milovat, a to velmi, i když to tedy nebyly ženy, ale muži. Alejandro Jodorowsky dokázal napsat postavu, která je na většinu pohledu odporná, není to člověk, kterého byste chtěli mít doma, pokud tedy nejste mladík s andělskou tváří, který má slabost pro starší mocné pány. Ale na druhou strnu, to, jak je ho postava končí... Jako kdyby vám Alejandro sděloval, že je v tom něco trochu víc, že každá mince má dvě strany, a to i v případě, kdy je člověk na první pohled jen špatný. Komiks "Papež ukrutný" představuje osobitý pohled na historii, ale říkám si, jak moc se to lišilo od toho, co se skutečně dělo.

#2068: Příběh O

Příběh O (L'histoire d'O)

Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "L'histoire d'O" "L'histoire d'O 2" v roce 1975. České vydání má 288 stran a prodává se v plné ceně za 699 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Guido Crepax podle předlohy Pauline Réage

Kresba: Guido Crepax

Po knize "Justina", kterou u nás vydalo také nakladatelství Crew, se seznamujeme s dalším komiksem od Guida Crepaxe. I tentokrát se jedná o adaptaci celkem slavného erotického díla, tentokrát trochu modernějšího než je de Sadeho "Justina". Ale tematicky se jedná o dílka velmi podobná, protože i "Příběh O" má jako jedno z hlavních témat BDSM, v tomto případě pak především bičování, kterého si hlavní hrdinka užije do sytosti. Ale není to skutečně jen o tom. Kniha "Příběh O" má docela dlouhý textový úvod, který je dílem syna Guida Crepaxe, Antonia. I když pravda, je to jeho text, ale je proložený různými recenzemi a články autorů, kteří se vyjadřovali k dřívějším vydáním komiksu "Příběh O". Je to zajímavý úvod, i když celý vyznívá v podstatě jako obhajoba autora - můj otec nebyl úchyl, prostě jen kreslil komiks. Přiznám se, že mně osobně takový úvod přišel zbytečným protože jinak bych ani komiks nevnímal, prostě jen jako umělecké dílo, ne zachycení každodenního autorova života a jeho vztahu k ženám.

"Příběh O" vypráví o tom, jak se jedna mladá dáma, říkejme ji O, stejně jako tak činí komiks i původní kniha, se zamiluje do muže Reného, Udělá pro něj všechno, a tak neváhá jet s nám do vily Roissy, kde jde vlastně především o to, aby byla O poslušná, nechala se bičovat a poznala, co se Renému líbí. Příběh pak pokračuje tak, že O mění pána, respektive stává se ženou dvou mužů. Tím druhým je sir Stephen, což je něco jako vzdálený Reného bratr, starší muž, který má podobné choutky jako René, ale chce je zavést ještě dál, chce dojít tak daleko, že si O označkuje, že z ní učiní svůj majetek. I když nutno říct, že v příběhu jsou cítit i určité city, ač jsou poměrně pokroucené. První část knihy "Příběh O" jednoznačně staví na to, že je zde minimum děje, jde spíše o to, co O zrovna prožívá. A že toho skutečně není málo. Pokud máte nějaký fetiš, je celkem pravděpodobné, že zde najdete stránku, která vás v tomto směru uspokojí.

První část končí a skutečně si říkáte, že to byla především přehlídka nahoty, chtíče, násilí, ale i touhy a jejího naplnění. A proč ne. Ať je komiks, jaký chce, neděje se v něm nic, s čím by postavy nesouhlasily, je zde jasně řečeno, jaká jsou pravidla a postavy na ně přistupují. Druhá část také začíná předmluvou Antonia Crepaxe, tentokrát ale výrazně kratší. V podstatě říká, že Guido Crepax vydal druhou knihu proto, aby ukázal, že nechce mít jen komiksy, které jsou plné čuňačinek, ale že i jeho "Příběh O" má trochu jiný význam a že O není jen subinkou, která se nechá ráda bičovat a nevadí jí anální hrátky. Druhá část nám představuje komiks, který pořádně nemá hlavu a patu, dějově je neskutečně nesmyslně poskládaný, což v tomhle případě platí o místy nesmyslném rozprostření panelů. Byly nutné šipky, které ukazují, jak by se mělo číst. To si nikdy nemyslím, že je správná volba. Guido Crepax v této části upustil od extrémní nahoty, je jí méně, i když samozřejmě nechybí, ale najednou je tam cítit, že Crepax chtěl vytvořit něco víc, ale nějak se mu to skrz ruku nedostalo na stránky.

Kniha "Příběh O" by si zasloužila, kdyby neobsahovala druhý díl, duhou část, která v tomto podání prostě nefunguje. Jako kdyby chtěl Crepax obhajovat sám sebe, důvody, proč nakresli první část, ale učinil tak způsobem, který je ve výsledku umělecky horší než první díl. Očividně zdrcen z kritiky, která se na "Příběh O" snesla - a to přitom měl i kritiky pozitivní a není se čemu divit první díl přežil do současnosti a je skvělý - vytvořil ve druhém dílu něco, co by si zasloužilo zapadnout. Nemá moc smysl dějově se o příběh více zajímat, je lepší ho prostě prolétnout a jen si užívat kresbu, která je i v tomto případě velmi povedená, velmi sexy, i když už nemá takovou jistotu, už to není tak skvěle promyšlené jako v případě první části knihy. Nakonec si Crepax hodně ublížil sám, že se za každou cenu snažil postavit svým kritikům. Kdyby to neudělal, možná je i druhý díl stejně povedený jako první. Takhle trochu vyznění první části shazuje a tím i sbírku jako celek.

Komiks "Příběh O" zakoupíte na stránkách nakladatelství Crew.

#2034: Svůdné touhy

Svůdné touhy (Fripons)

Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2019. Komiks původně vyšel jako "Fripons 4: Noëls fripons" a "Fripons 2: Été fripons" v roce 2014. České vydání má 156 stran a prodává se v plné ceně za 549 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Různí

Kresba: Různí

Po knize "Svůdné schůzky" je zde pokračování v podobě dalších dvou původních sebraných knih, které se u nás vešly do jednoho vydání. Tentokrát se tvůrci zaměřili na dvě témata - zimu a léto. U zimy jsou to pak převážně Vánoce, u léta je to prostě dovolená a pobyt v přírodě. Tohle všechno spojuje povídky, které jsou v knize "Svůdné touhy" obsaženo. A jasně, ještě je tu jedna spojnice, kterou je skutečnost, že povídky v této sbírce jsou erotické. Někdy více, někdy méně, někdy skoro vůbec, ale vždycky v nich je alespoň nádech lechtivosti, podobně jako tomu bylo u sbírky "Svůdné schůzky", která rozhodně není z těch, jež vyloženě nadchnout, ale sem tam nějaká to povídka rozhodně zaujmout dokázala.

V první části se najdou různorodé příhody. "Amalio a Santina Clausová" je taková klasická anekdota, která je dovedená poměrně až ad absurdum, ale stále se můžete na konci usmívat. A podobně je to i s komiksem následujícím, "Vánoční krůta", který už není jen sexy, je výrazně explicitnější, ale také je anekdotou, i když z trochu bolestnějším koncem. Tedy bolestnějším pro některé postavy. Oba komiksy jsou barvené, a tak je zde příjemný kontrast s komiksem "Vánoční rukojmí", který má sexy kresbu Altuny a je pěkně fetišistický, což zase souzní s komiksem "Spartakus", který sice nemá tak hezkou a sexy kresbu, ale fetišistický je taky dost. Z první části stojí za zmínku ještě "Domovnice", ale to pouze pro svou kresbu, příběh je banální, a "Vánoční večírek", který je dobrý i po stránce scenáristické. Kresba je pak ještě parádní u komiksů "Na Vánoce v práci" a "Kreolské Vánoce". Tam pochopíte, proč tihle autoři chtěli kreslit nahé ženy. Jde jim to moc dobře.

Ze zimy se ale přesouváme do léta a čekají na nás další autoři. Zmíním jen opět ty komiksy, jež mě nějakým způsobem zaujaly. "Košile pana Billa" to dokázala scénářem. Ten mě překvapil tím, jak je na pornokomiks celkem promakaný a není vyloženě hloupý. A kresba mu jen prospívá. Celkově je druhá část zajímavější scenáristicky, i když někdy vám to nesedne. "O několika létech" je správně eroticky nostalgické. "Milenec soumraku" je vtipný, i když pointu rozhodně není těžké uhádnout. Humorná, i když celkem krutá zápletka se ujala i u komiksu "Piknik", který by si možná zasloužil trochu propracovanější kresbu. Ale pro milovníky pissingu je tohle fajn. Krásně nakreslený je "Pan Paulo, profesor touhy" a ani scenáristicky to není vyloženě špatné. A to je vlastně tak nějak vše. Jsem si jistý, že jiné čtenáře zaujmou jiné komiksy, což je na sbírce "Svůdné touhy" to nejlepší. Každý si tu může vyzobnout něco, co se mu líbí.

Pokud jste na lehkou erotiku, je sbírka "Svůdné touhy" pro vás. Pokud jste na něco trochu drsnějšího, explicitnějšího, je sbírka "Svůdné touhy" také pro vás. A pokud máte rádi něco úchylného, je sbírka "Svůdné touhy" i pro vás. Prostě každý si zde najde něco. Stejně tak milovní černobílého komiksu, ale i ti, co dávají přednost barvě. Je to nesmírně bohatá a překypující sbírka. A stejně jako si myslím, že si tu každý najde něco, co ho zaujme, myslím si, že tu najde i něco, co ho nebude bavit, co mu nic neřekne, třeba i něco, co na něj bude trochu moc. A proč ne. Je o erotická sbírka, každý autor má o erotice svou představu, stejně tak čtenář. Bohatost a různorodost necílí na někoho konkrétního, jen na toho, kdo má erotiku rád a nebojí se jí. A já se nebojím, popravdě jsem pořád rád, že v poslední době je toho erotického komiksu u nás víc a víc.

Komiks "Svůdné touhy" zakoupíte na stránkách Crew.

#2007: Justina

Justina (Justine)

Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "Justine" v roce 1979. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 449 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Guido Crepax podle předlohy Markýze de Sade

Kresba: Guido Crepax

Markýze de Sade je osobností, která je i po letech velmi kontroverzní, a to jak pro svůj život, tak pro svoje dílo. "Justina" je jedna z jeho prvotin, aktuálně je považována za velmi kontroverzní, i když důležitější je asi to, že se jedná o dílo, které je s Markýzem velmi spojováno, i když "120 dní Sodomy" je možná ještě známější. "Justinu" si na paškál vzal Guido Crepax, který svou linkou dokázal zachytit erotiku krásně, detailně a tak trochu bez zábran, takže si vzal z "Justiny" její hlavní příběh a doplnil ho ilustracemi takovými, aby byl příběh dostatečně explicitní, ale přitom celou dobu máte pocit, že sledujete umění. Guido Crepax dokresluje příběh skutečně úchvatně, jsou to ilustrace, které vás dovedou zaujmout, jeho černá linka je prostě úchvatná a nutno říct, že dovede nejen skvěle zachytit ženské tělo, ale i další figury a případně i předměty, které se v panelu nacházejí.

Příběh "Justiny" je příběh o tom, jak se dívka dobrých mravů a vychování ne vlastní vinou dostane do situace, která není záviděníhodná. Její rodiče jsou mrtví, jejich majetek je v háji a dívky se s almužnou musí protloukat samy. A tak odjedou do velkého města, kde se jim snad dostane dobrého života. Julietta, Justinina sestra, ví, jak na to, a jednoduše nechá své lůno, aby jí zajistilo pohodový život. Julietta je vypočítavá, ví, jak získat přízeň mužů a nemá problém jim dát, co chtějí, protože ví, že dostane to, co ona chce a že nakonec bude tou, kdo vítězí. Justina ale touto cestou jít nechce, její čistota je pro ni mravně důležitá a bere ji jako něco, co che dát jen tomu, koho opravdu miluje. Rozhodně se tedy nechce oddat prostopášnosti a nebude se za žádnou cenu kurvit. Chce žít ctnostným životem a být dobrou a hodnou. Jenže osud jí staví do cesty jednu překážku za druhou a ona se začíná propadat hlouběji a hlouběji.

"Justina" je příběhem o tom, který ukazuje, jak byla společnost zkažená, ale jak to mohlo vést k tomu, že se někteří jedinci mohli mít dobře, kdyby jim nevadilo, že budou podvádět, krást, zneužívat atp. Juliette se vydala cestou prostopášnosti, ale za jasným cílem a vlastně toho dosáhla. Justina se vydala cestou ctnosti, a i když většina utrpení vzešla jen z náhody, kdy se prostě setkala se špatnými lidmi, byla tou naivní, která se dala snadno zneužít a lidé toho také využívali. Stala se obětí znásilnění, stala se otrokyní, ale stále doufala, že se to všechno nějak obrátí, že její ctnost je tou správnou cestou. Asi je celkem jasné, jak takový příběh skončí, ale nebudu už víc prozrazovat, to si dovedete domyslet sami, případně vás příběh může celkem překvapit. Ale to už je dílo samotného de Sade, nikoli Crepaxe, který se očividně docela vyžíval v erotických scénách, což vůbec není na škodu, protože Justině to sedí.

Na komiksu "Justina" je trochu škoda to, že některé postavy jsou nerozeznatelné. Přiznám se, že v některých scénách mi vizuální podoba nestačila k tomu, abych poznal, která z žen je Justina. Naštěstí z děje se to dalo celkem pochopit. Příběh je pak vyprávěn celkem chronologicky, kromě začátku. Pak je to ale slet jednotlivých scén a událostí, které jako kdyby Justinu vrhaly do stále horší a horší situace, jako kdyby sama byla magnetem na lidské průsery. A tohle dokáže Crepax skvěle zachytit. Jako kdyby se Justina neměnila, ale psychicky je na tom stále hůře a hůře. A do toho je součástí skutečně krásně nakreslených erotických scén. Myslím si, že komiksové zpracování legendárního díla Markýze de Sade je celkově stravitelnější, ale s tím, že myšlenky, jež měl Markýz ve svém prozaickém díle, zde zůstaly zachovány. Docela by mě zajímalo, jestli by v dnešní době, pokud by byla "Justina" napsána nyní, byla stále brána jako tak kontroverzní, či nikoli.

Komiks "Justina" zakoupíte na stránkách nakladatelství Crew.

#1981: Oči kočky - 90 %

Oči kočky (Les yeux du chat)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2019. Původně v tomto vydání vyšlo jako "Les yeux du chat" v roce 1985. České vydání má 64 stran a prodává se v plné ceně za 498 Kč.

Scénář: Alejandro Jodorowsky

Kresba: Moebius

Myslím si, že spousta lidí, kteří otevřou knihu "Oči kočky" ještě v obchodě, než si ji koupí, a netuší, co to je za komiks, od koho a jak vznikl, ji zase s překvapeným nebo možná i vyloženě naštvaným výrazem odloží a nechají ji ležet pro někoho, koho komiks zajímá o něco víc a je ochoten dát 500 Kč za knihu, která má v konečném součtu celkem 64 stran, z čehož komiks tvoří celkem 50 stran. Přesně. A kolik, že komiks tvoří panelů? Také přesně 50. Ano, každá stránka na sobě má jen jeden panel. "Oči kočky" jsou komiksem, který se snadno přečte za jednu minutu, pokud otáčíte stránky celkem rychle a příliš se nezabýváte tím, že si prohlížíte jednotlivé ilustrace. A to je chyba, protože tady v tom komiksu je zajímavý záměr. A také celkem zajímavý příběh za tím, jak vlastně příběh vznikal. Jodo a Moebius ztroskotali na přípravách jejich verze filmu "Duna". Ale společně si sedli a dostali možnost - zadarmo pro zadarmo šířenou publikaci, která byla v podstatě propagačním materiálem měsíčníku Métal Hurlant. A ta - jelikož dostali celkem dost prostoru, ale Jodo napsal krátký příběh - vznikl nápad na specifické pojetí komiksu "Oči kočky".

A "Oči kočky" jsou skutečně specifickým komiksem, a to nejen proto, že se jedná o první publikovanou a ukončenou spolupráci Alejandra Jodorowského a Moebiuse. A samozřejmě je to jejich první společný publikovaný komiks. Pak se jejich dílo výrazně rozšířilo, ale i "Oči kočky" je možné považovat za určitý mezník. Nejen proto, že zde Moebius ukázal své kreslířské schopnosti - ty už potvrdil dávno - ale především proto, jakou vypravěčskou formu dvojice zvolila, i když podle vyprávění, které Alejandro na začátku komiksu prezentuje, to vypadá, že právě ten styl, jakým je příběh vyprávěn, by podle všeho jeho nápadem, který vzešel z toho, že mu Moebius sdělil, že mají prostor na více než jen pár stránek, na něž je první verze komiksu vyšla. A tak se zrodily "Oči kočky", které se sice čtou velmi rychle, ale pokud se nad nimi zastavte, zjistíte, že i v tak krátkém příběhu je toho mnohem víc.

Nabízejí se různé otázky. Kde se příběh odehrává? Co je to za svět? Kdo je zač ten klu? Jak je možné, že komunikuje s dravcem? Proč ho orel poslouchá (pokud to tedy je orel, ať mě když tak ornitologové opraví)? Je kočka důležitá? Má nějakou moc? Co ten kluk chce? Je to všechno opravdu jenom hra? A pak dojde na poslední dvojstránku a vás zamrazí. Celý komiks "Oči kočky" je koncipován jako horor, i když odhalení tohoto žáru je postupné a projevuje se především vizuální formou. Pokud Moebiuse znáte, myslím, že zde vás dovede překvapit. Hlavně detailní záběry jsou zde skutečně silné. Ale síla komiksu "Oči kočky" není jen v jeho grafické stránce, i když i ta sama je úchvatná, ale je o propojení scenáristy a kreslíře. A právě scenáristická síla Alejandra Jodorowského se projevuje v tom, jak příběh graduje, a v posledních slovech, která jsou zde vyřčena. A to je komiks na slova skutečně velmi skoupí, většina stránek se obejde beze slov. I v minimalismu je však někdy síla. "Oči kočky" jsou skvělým důkazem.

Kompozice komiksu "Oči kočky" je vlastně jednoduchá. Na levé stránce je obraz, který je téměř neměnný, na stránce pravé je panel, kde je scéna proměnlivá. Při čtení to funguje skvěle. Díváte se na jednoduchý příběh různýma očima. Je zde dynamika, která je dána pohybem orla, je zde statika, která je prezentována neměnností chlapcovy pozice. I tak jednoduchá kompozice umožňuje ale skvělou gradaci. Při čtení máte pocit, že rytmus příběhu je nějaký takový. Tam. Tam. Tam-tam. Tam-tam. Tam-tam-tam. Tam-tam-tam. Tam-tam-tam-tam. Tam-tam-tam-tam-tam. TAM. Tempo se neskutečně zrychluje až k oné poslední větě, která to rozsekne a udělá z vizuálně krutého příběhu příběh krutý celkově. "Oči kočky" ve vás pak budou ještě hodnou chvíli rezonovat. A to je dobře, tohle by skvělé umělecké dílo mělo umět. Nemám potřebu si věšet na zeď plakáty, ale když jsem knihu "Oči kočky" dočetl, řekl jsem si, že by bylo super mít stěnu pokrytou celý tímhle komiksem. Akorát nevím, jak by se to udělalo, aby to vypadalo dobře i z hlediska čtenosti.

#1959: Lady Mechanika - 65 %

Lady Mechanika (Lady Mechanika)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2017. Původně v tomto vydání vyšlo jako "Lady Mechanika" v roce 2015. České vydání má 168 stran a prodává se v plné ceně za 598 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Joe Benitez

Kresba: Joe Benitez

Barevný komiks v celkem velkém formátu, do toho křídový papír, na kterém se kresba docela hezky leskne, a do toho steampunkový příběh s hrdinkou, která už na první pohled prostě vypadá dobře. "Lady Mechanika" je rozhodně zajímavým přínosem do českých komiksových vod, protože zase tolik steampunkových příběhů tu rozhodně nemáme, navíc tenhle není vůbec špatný, i když si jsem jistý, že na něm nějaká ta negativa můžete najít. Je to ale steampunk ve skutečně příjemném provedení, kdy dojde na docela dobré vynálezy, i když co si budeme povídat, tak zrovna Lady Mechanika samotná vypadá spíše jako pořádná kočka z masa a kostí, než jako žena, která v sobě má něco mechanického, ale pořád je nám to připomínáno, tak to asi bude pravda. Z hlediska steampunku pak ale více zaujmou stroje, zbraně, dopravní prostředky, na nich se Joe Benitez s líbivými barvami Petera Steigerwalda skutečně vyřádil.

Lady Mechanika je v prezentovaném světě osobností, která je dle mého na hranici zákona, i když tohle není jasně definována. Není úplně jasné, co je zač, jestli jen lovkyně démonů, nebo prostě jen lovec hlav, anebo je opravdu kriminálníkem. První krátká epizoda, kde se nám představuje, by spíše svědčila o tom, posledním, což celkem potvrzuje i příběh dál, ale jasně to řečeno není. Popravdě mi přijde, že Lady Mechanika má být spíš cool postavou, kde se moc neřeší, co je vlastně zač, prostě si dělá, co chce. Tohle mi na ní trochu vadilo a je pak celkem těžké si postavu oblíbit. Co jí dělá zajímavou, to je tajemství okolo jejího zrodu. Bohužel v tomhle ohledu může komiks "Lady Mechanika" trochu zklamat, protože se tomu věnuje spíše povrchně a popravdě se z minulosti hlavní postavy mnoho nedozvíme.

Ono by se zdálo, že minulost Lady Mechaniky je vlastně důležitým prvkem děje, ale on je to spíš impuls, který ji vede k tomu, aby vyšetřovala jeden případ, který se jí trochu týká. Týká se jí proto, že obětí je zde dívka, která na sobě také měla něco mechanické. Co když je to dívka, která má také nějaké dočinění s její minulostí? Co když dívka dokáže vysvětlit mezery, které Lady Mechanika má v paměti? Jasně, že musí zjistit, kdo dívka byla, kam zmizela, co se jí vlastně stalo. Díky tomu, že je příběh řešen detektivně, je to celkem fajn, ale nakonec zjistíte, že je to trochu hromadění postav, které stejně musí vést hlavně k tomu, aby zde bylo nějaké velkolepé finále, které ale zůstává otevřené. A je otázkou, jestli se dočkáme i pokračování, které v originále už vyšlo, tak můžeme doufat, že bude české vydání také výhledově na řadě.

Joe Benitez už se u nás představil jako spoluautor kresby a scénáře v knize "Darkness Kompendium 1" a také autor kresby v komiksu "Witchblade Kompendium 2", ale prostřednictvím knihy "Lady Mechanika" se nám Benitez představuje jako autor u vlastní série, kterou si mimochodem i sám vydává. A je vidět, že má hodně blízko k mainstreamu, jde mu kreslit skutečně krásné ženy, ale má i dar pro příběhy, které dovedou zaujmout. Je to chvílemi lehká zábava, detektivní příběh zde vyloženě dokonale nefunguje, hodně se toho řeší postavou, která se náhle objeví, aby posunula dění nebo rovnou převedla děj k finále. Ale postavy jsou celkem fajn, je to sem tam i trochu vtipné a v tom větším formátu to vypadá dobře. Steampunk v komiksu funguje, i když k dokonalosti mu ještě dost chybí, alespoň tedy v případě knihy "Lady Mechanika".

#1902: Barbarella - 50 %

Barbarella (Barbarella)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě a v limitované edici v roce 2017. Původně v tomto vydání vyšlo jako "Barbarella" v roce 2017. České vydání má 168 stran a prodává se v plné ceně za 398 Kč a 498 Kč v limitované edici.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Jean-Claude Forest

Kresba: Jean-Claude Forest

Když "Barbarella" vyšla česky, říkal jsem si, že to je skoro jako zjevení, že se k nám dostávají i takhle legendární komiksy. Navíc jsem ani necítil nějakou větší kampaň kolem této knihy, narazil jsem na ní prostě jen proto, že se neustále dívám na to, jaké jsou novinky na českém komiksovém trhu. Celkem logicky jsem knihu hned musel mít, i když jsem se k jejímu přečtení dostal později, nemluvě o tom, že ji ještě později recenzuji. Kniha vyšla pod nakladatelstvím Argo, a to rovnou ve dvou verzích - klasická má obálku viz výše, limitovaná, která se liší právě obálkou, je pak znázorněna ve spodní části recenze. Limitovaná edice je jen o 100 Kč dražší a má krásnou obálku Káji Saudka. Ale musím říct, že se mi líbí i obálka nelimitovaného vydání, protože z ní mám prostě pocit 60. let, kam "Barbarella" patří.

A tohle neříkám náhodou, myslím tu větu, že "Barbarella" patří do 60. let. Když se do komiksu začtete, budete si říkat - minimálně u druhé části nazvané "Minutožroutův hněv" - jestli se někde nestal omyl a jestli je tohle skutečně to legendární dílo. Komiks "Barbarella" má totiž strašně velké množství negativních prvků, které stěžují čtení a rozhodně z něj nedělají takový zážitek, jak byste si přáli. V první řadě je to děj. První část nazvaná prostě "Barbarella" je dělená do kratších příběhů, které mají návaznost. Barbarella se v podstatě přesouvá z místa na místo, aby zde mohla poznávat podivné postavy, podivná místa a Forest měl prostor pro udání své zvláštní imaginace. Fajn, některé prvky jsou celkem originální, ale třeba z hlediska sci-fi to hrozně skřípe, což je patrnější ve druhé části, kdy postavám z úst místy padaly takové bláboly, až jsem si říkal, že to snad ani není možné. Nemluvě o tom, že se ta divná bizarnost, která vás ale netěší, spíše vás bolí, promítá i do zápletek, které moc nefungují.

O Barbarelle nevíte, co si myslet. Popravdě jsem tak nějak čekal, že to je silná, feministická hrdinka, ale ona se místy chová jako blbka, místy jako sexuální otrokyně, místy jako ztracená žena, prostě tak nějak různě, jak se to Forestovi hodilo, vždy ale tak, aby s někým skončila v posteli. Tam ale Forest končí a nenechá před divákem odehrát žádnou sexuální scénu. Nebojí se Barbarellu aranžovat do různých sexy i odvalených pozic, ale jakmile by mělo dojít na milostný akt, chybí nám panely a dostáváme se do bodu, kdy se svým milencem už jen leží v posteli, většinou zahalená. Přiznám se, sice je to konec 60. let, ale pořád jsem očekával, že komiks bude odvážnější. Ale je pravdou, že kresba je to, co zde funguje. Barbarella je prostě nádherná a je vidět, že Brigitte Bardot nebyla inspirací, Barbarella je Brigitte Bardot. Francouzská herečka neskutečně ovlivnila sexuální revoluci a nebýt jí, není ani "Barbarella". Forest byl jako uhranutý a nedivím se mu, naprosto ho chápu. Sám jsem okouzlen BB a jsem okouzlen i Barbarellou, ale jen její vizuální stránkou.

Černobílá kresba ke komiksu "Barbarella" skvěle sedí, dokonce jsou v ní zajímavě vykresleny i další postavy a prezentované světy, ale měl jsem nepříjemný pocit, že kresba je skutečně to jediné, v čem Forest exceloval a co mu opravdu šlo. Nejen, že jsou zápletky místy hodně divné a děj vás přestane bavit, ve druhé části je to dáno nadmírou skoro až nesmyslného textu, ale Forest má i problémy se základním vyprávěním, kdy přechody mezi některými panely jsou prostě špatné. Čtete a najednou si říkáte, že zde asi nějaký panel vypadl. Jako kdyby Forest příliš používal vypravěčskou zkratku, ale na místech, kde prostě výrazně naruší tempo čtení. A to není dobré, protože to čtenáře trochu ubíjí a čtení ho nebaví, nemluvě o tom, že se mnohdy ani nestane nic, co by takový skok ospravedlňovalo. Bohužel na knize "Barbarella" je vidět, že kult neznamená nutně kvalitu celkovou. Ale jako postava zůstane Barbarella nesmrtelná, a to se jí musí nechat k dobru.

#1867: Diosamante - 80 %

Diosamante (Diosamante)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "Diosamante" v roce 1992. České vydání má 104 stran a prodává se v plné ceně za 448 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Alejandro Jodorowsky

Kresba: Jean-Claude Gal

Nebudu lhát, Alejandro Jodorowsky je můj oblíbený scenárista. Jako komiksového scenáristu ho mám raději než jako filmového tvůrce, líbí se mi jeho přesah mezi žánry, kdy rád spojuje sci-fi, fantasy a filosofii. Díky tomu je neustále svůj, je specifický a rozhodně není pro každého. I tohle se mi na něm líbí, protože si dokáže vytvořit skupinu fanoušků, kteří budou hltat každé jeho dílo. A to mi trochu imponuje. Takový tvůrce se nutně neohlíží na trendy, ale jede si svou, jede si i tak, jak ji cítí, a pokud se přizpůsobuje, tak spolupracovníkům. I když v případě komiksu "Diosamante" to byl spíše Gal, kdo se přizpůsobil. Na začátku je Jodorowského předmluva, která je sama zajímavým příběhem. Byl to Gal, kdo oslovil Jodorowského jako první, přitom Jodorowsky považoval ilustrátora za legendu. Gal je velmi specifický tvůrce, kterého u nás v podstatě neznáme. Do "Diosamante" toho na kontě neměl moc, protože je to perfekcionista a každá stránka mu prostě trvá. Mimo jiné i proto, že vyučoval.

Jodorowsky řekl Galovi, že by s ním rád spolupracoval, ale pouze ve chvíli, kdy bude Gal ochoten tvořit trochu jinak než doposud. Znamenalo to, že by měl chuť vytvořit něco v barvě, což zatím nevytvořil. Gal si dal čas na rozmyšlenou, a jak je tomu pro něj typické, i tady to trochu trvalo. Ale za půl roku se ozval s tím, že by do toho šel. A tak vznikal první sešit, opět tedy spíše tempem pomalejším, který se na světlo světa dostal v roce 1992. Jodorowsky a Gal začali pracovat na dalším sešitě, celkem měly být čtyři, ale k dokončení druhého nedošlo. Gal v roce 1994 zemřel. Dokončil zhruba polovinu stránek, které v českém vydání "Diosamante" najdete, příběh ale ukončený není. Jodorowsky se později spojil s Igorem Kordeyem a druhý díl vydali v roce 2002 pod názvem "La Parabole du fils perdu". Tímto by měl být příběh podle všeho dokončen.

Co je "Diosamante" zač? Diosamante je královna, která má velmi specifický rituál. Na každý Nový rok vyzve ty nejudatnější bojovníky, aby se mezi sebou bili. Ten, kdo přežije, s ní bude moct počít potomka, i když ani po vítězství ho nečeká krásný osud. Jeho údělem je smrt z rukou samotné Diosamante. Jenže letošní rituál nedopadl podle očekávání a Diosamante je frustrovaná. Jako obyčejná žena jde mezi lidi a sleduje jejich počínání. Sama vlastně neví, co chce, když zjistí, že by chtěla zabít toho nejmoudřejšího muže, jimž je Urbal ze Sarabby. Jenže když ho pozná, uvědomí si, jakou byla, a nastupuje jakousi cestu očištění. Tady by se zdálo, že to začíná být hodně filosofické, ale přitom je to pořád historické fantasy, které je akční a velmi nápadité. Jodorowsky zde ukazuje svou skvělou fantazii a také výtečný výběr spolupracovníků.

Gal dokázal nakreslit každou scénu skutečně dokonale a je jedno, jestli je to malý panel s detailem nebo velká scéna s pořádným množstvím postav. Na každém panelu si dal záležet stejně a ohromující je i jeho práce s barvami, které nejsou vyloženě zářivé, ale jsou takové, aby dokreslovaly náladu příběhu. Dovede barvy skvěle používat, pokud jich je potřeba více, nebojí se toho, a to i přesto, že v komiksu dosud s barvami nepracoval. Gal skvěle pracuje s černou linkou, ale například vzdálenější pozadí se nebojí malovat bez linky, jako kdyby se jednalo o realitu rozplývající se za naším obzorem, podobně jako vzdálenější objekty vnímáme rozmazaně vlastníma očima. Jodorowsky a Gal si skvěle sedli a je škoda, že nemohli komiks dokončit společně. Jsem si jistý, že by to stálo za to. Argo dál pokračuje ve vydávání Jodorowského a jsem za to rád.

#1852: Vůně neviditelného - 55 %

Vůně neviditelného (Il profumo dell'invisibile)

Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 1 až 2 série "Il profumo dell'invisibile" v letech 1986 a 2001. Souborně v originále komiks vyšel jako "Il profumo dell'invisibile" poprvé v roce 2010. České vydání má 112 stran a prodává se v plné ceně za 449 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Milo Manara

Kresba: Milo Manara

Milo Manara je legendou erotického komiksu, minimálně toho evropského, ale myslím si, že je možné mluvit i o světovém vlivu. Jeho kresba je taková, že se celkem snadno rozpoznává, jeho ženy jsou skutečně krásné a sexy. Vždyť se stačí podívat na obálku knihy "Vůně neviditelného", kde je jedna z hlavních hrdinek vyobrazena ve velmi sexy póze, a to přitom není nahá. Ale právě to je na ní sexy, a samozřejmě i to, jak se dívá. Pokud bychom chtěli Milo Manaru za něco vyzvednout, byla by to rozhodně kresba. S tou zvládá skutečně všechno a jeho ženy jsou úžasné. Ale... Pak je zde jedno velké ale, což jsou v jeho podání scénáře, jež mají sloužit vlastně jen tomu, aby mohl kreslit ženy v sexy polohách. A to přitom jeho scénáře nemají špatný základ, jen to, kam děj nakonec zavede, je takové divné, zvláštní, případně žánrově nudné a skoro až mrzuté.

Přesně tohle se mi stalo s knihou "Vůně neviditelného". Milo Manara se rozhodl, že příběh povede jako komedii, přitom si myslím, že by bylo mnohem zajímavější, kdyby to bylo drama. Jeho postavy - především ty hlavní ženské - jsou takové husičky, které mají strašně plytké charaktery a chovají se tak, jak se chovají, vlastně jen proto, že to tak Manara ve svém scénáři potřebuje. To chování není dáno nějakou hlubší charakteristikou postav, ale prostě potřebou někam posunout příběh. Já vím, chtělo by se říct, že tohle je prostě jenom erotický komiks, má sloužit k tomu, aby člověk se slinou na rtech otáčel další stránkou, případně se snažil stránky neslepit k sobě, ale Manara se očividně o příběh snaží, tak proč mu nedat větší hloubku... i vypravěčskou?

Příběh není špatný, má zajímavé východisko, s kterým by se dalo docela kouzlit. Medunka, hlavní postava prvního příběhu, náhodou narazí na muže, jehož polovina těla je neviditelná. Je to profesor, který omylem objevil emulzi, která ho může skutečně učinit celého neviditelným. Natřel se látkou proto, aby mohl sledovat svou tajnou lásku. Jenže Medu mu změní život. To je první příběh. Druhý je o tom, jak je profesor vydírán jinou ženou, aby ta mohla být také neviditelná a vydělala si pěkné peníze. Nebo spíše nakradla. Všechno se ale pokaždé vždy zamotá trochu jinak, než by postavy očekávaly. Hlavně profesorem to smýká skutečně ze strany na stranu, až je jeho příběh nesmírně absurdní, což je bohužel dáno jen tím, jak moc se snaží autor tlačit na pilu a být humorný. Nechci, aby z toho byl další "Neviditelný muž", ale ta dramatičtější linka by tomu dle mého slušela víc.

Takže v konečném důsledku je pro mě komiks "Vůně neviditelného" spíše zklamáním. Je to sexy komiks, ani není tak explicitně erotický, jak jsem si myslel, že bude. Jednoduše, tohle je erotika, ne porno. Příběh má dobrý základ, ale nakonec je to spíš taková blbina, což je dle mého škoda. Jedna čtenářka na ComicsDB shrnula svůj komentář jednoduše: "Pohonila jsem." já jsem nepohonil, což mi na relativně dlouhý komiks od takové legendy erotického žánru přijde jako celkem špatné. A to jsem na tohle docela náchylný. Od Manary jsem čekal víc, a to jak v rámci děje, který mohl více vypiplat, tak i z hlediska kresby, kde se dle mého většinu času držel hodně zpátky. Snad to bylo skutečně dáno cenzurou, nějakými omezeními, která dostal, ale za mě "Vůně neviditelného" moc dobře nefunguje. nakonec mi do celého konceptu nesedla ani ta poslední stránka, která se najednou komiks snaží posouvat jinam.

Komiks "Vůně neviditelného" zakoupíte na stránkách eshopu nakladatelství Crew.

#1822: Svět Edeny - 90 %

Svět Edeny (Le Monde d'Edena)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně v tomto vydání vyšlo jako "Le Monde d'Edena" v roce 2016. České vydání má 408 stran a prodává se v plné ceně za 948 Kč (998 Kč v limitované edici).
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Moebius

Kresba: Moebius

Nebudu tvrdit, že se komiks "Svět Edeny" dobře čte. Nečte. Je to celkem náročné čtení, je v něm hodně textu, který se místy jeví jako celkem zbytečný, ale s tím se nedá moc dělat, i to k Moebiovi patří. Přitom je to on, kdo dokáže naprosto skvěle fungovat bez textu, kdo vytváří skvěle komiksy, kde by se bubliny jevily naprosto nadbytečné. To nám skvěle představil komiks "Arzach". Závany legendárního "Arzachu" v komiksu "Svět Edeny" skutečně najdete, protože se jedná o podobně filozofující dílo, stejně jako se jedná o dílo, kde je naprosto nezbytná fantazie a přesah z reálného do surreálného až abstraktního. Tohle komiks "Svět Edeny" nabízí ve skutečně pořádné síle. Nechybí mu scény, kde budete jen civět na to, co se děje. Stejně jako mu nechybí scény, kde si budete nejspíš říkat, o co vlastně Moebiovi šlo. A možná si tohle řeknete i na konci. "Svět Edeny" není komiks, který vám dá jednoduchou a jednoznačnou odpověď. Není zde vysvětlení. Snad si budete i myslet, že se skončilo někde uprostřed, že se ještě bude pokračovat. "Svět Edeny" je ale uzavřený, poměrně monstrózní komiks.

Monstrózní rozhodně ne proto, že by vás chtěl udolat, ale jednoduše proto, že byl u nás vydán ve velkém formátu - velikostně ještě trochu větší A4, zhruba o jeden centimetr na výšce i na šířce - a navíc má dohromady přes 400 stran! A to už je sakra pořádná bichle. Vzhledem k tomu, že je to Moebius, byl komiks vydán nejen ve standardní edici, která sama je skvěle vyvedena, ale i v limitované edici, která se liší obálkou, kde prostě musím že se tiskárna i grafici vyznamenali. Na to se krásně kouká. A ještě zajímavější je požitek, když si obálku budete přejíždět prsty. Ten hmatový vjem je v tomhle případě také zajímavý. Přiznám se, tohle mě velmi zaujalo, nedá se zde najít chybička v provedení. Pokud tedy chcete klasiku, rozhodně pak nemůžete udělat chybu, a to ani pokud se českého vydání týká. Překladu také nelze snad nic vyčíst. Za mě je tohle vydání Moebia, jež si zasloužil jak autor, tak český čtenář.

Jak vznikl komiks "Svět Edeny"? Zajímavě. Moebius dostal v roce 1983 dostal Moebius zakázku od automobilky Citroën. Chtěla po něm krátký komiks, který by propagoval značku. Moebius se do toho opřel a vytvořil první příběh se Stelem a Atanou, který měl nakonec 39 stran. Citroën si objednal šest stran, dostal šestkrát tolik. A k tomu příběh, kde je jeho značka opravdu skoro spíše jen z nutnosti. Ale je tam a celkem hravě. Je to začátek příběhu, který hlavní postavy přenese na planetu Edena, která je na první pohled podobná ráji. Ale jen na první pohled. Ve skutečnosti je to tam komplikovanější. Stejně jako je to komplikované s tím, kdo vlastně jsou Stel a Atan, později Atana. Transformace a metamorfóza jsou důležitými tématy. Stejně jako víra, fantazie, místo člověka ve světě, hledání, utrpení, naděje, ovládání. Těch témat je tam mnoho a budete jich víc a víc nacházet, čím víc budete knihu číst.

Obálka limitované edice

Moebiův "Svět Edeny" možná není jednoduché čtení, ale je to komiks, za který jsem na našem trhu skutečně rád. Tohle je jedna z nejlepších ukázek toho, jak mocný přesah komiks má, že se nejedná jen o dobrodružné příběhy, ale že je možné pomocí komiksu vyprávět skutečně komplikovaný děj, který se místy koncentruje jen do myšlenek. A myšlenky a ideje se dávají důležitější než samotné dění. Komiks "Svět Edeny" vás nemusí nutně bavit každý panel, ale i tak vám může hodně dát. Tohle je obrovský přínos Moebiova díla, jehož kresba se stala v posledních letech hodně známou, někdy až zprofanovanou, jak ji mnozí kopírují, ale byl to on, kdo s ní přišel a kdo jí dovedl dát skutečně velké myšlenky. Nakladatelství Argo se v oblasti komiksu začíná projevovat jako velmi silný hráč. A je to moc dobře. Dostává k nám komiksy, kteří jiní opomíjejí. Díky tomu se nám mohou hodně rozšířit obzory. Takže díky za komiksy jako "Svět Edeny".

#1808: Svůdné schůzky - 60 %

Svůdné schůzky (Fripons)

Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2018. Komiks původně vyšel jako "Fripons 1: Dessous fripons" a "Fripons 2: Rendez-vous fripons" v roce 2010. České vydání má 150 stran a prodává se v plné ceně za 549 Kč.

Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Různí

Kresba: Různí

Erotického komiksu je v poslední době v překladovém komiksu docela dost a jsem za to rád. Kniha "Svůdné schůzky" je zajímavá proto, že se jedná o sbírku krátkých povídek, kdy ta nejdelší má snad deset stran, a to se jedná ještě o výjimku, většinou to jsou povídky o čtyřech stranách, někdy se jde až do takového extrému, a to ve dvou případech, kdy je zde mikropovídka na stránku - teď myslím skutečně povídku, nikoli komiks - a k tomu je erotická ilustrace na jednu stránku. Zrovna tyhle povídky má na svědomí Patrick Cauvin a ilustrovali mu je Enki Bilal a Loustal. Tady se ukazuje, že dobrá ilustrace skutečně dovede zvýšit potěšení ze čtení povídky, která vás sama o sobě ani tak moc dostat nemusí.

Kniha "Svůdné schůzky" je zajímavá nejen proto, že se zde objevují různě dlouhé povídky, ale také proto, že skoro každou tvořil jiný autor. Zrovna Patrick Cauvin se ze představuje dvěma, s ním ještě třeba Guy Vidal nebo Annie Goetzinger, ale jinak se jedná o autory s jednou povídkou, navíc ve většině o autory, kteří česky doposud nevyšli, což je také velmi příjemné. A ještě příjemnější je skutečnost, jak zde vidíme různé styly, a to nejen z hlediska barevnosti, protože rozdělení na černobílé a barevné komiksy je zde skoro pravidelné a vůbec nevadí. Naopak čistá černá linka umí být hodně sexy. Ale je to i v tom, že jsou zde různé vlivy.

Najdeme zde komiks, který je trochu šmrncnutý mangou, kde jsou výrazy až nečekaně expresionistické, ale přitom komiks, který je pořád sexy - viz hned první "Socrate". Naproti tomu jsou zde pak "Proustovské závany", které mají zjednodušenou ligne claire a to toho filozofování, které je pak v příjemné kontrastu s posledními panely, které nám vlastně říkají, že si můžeme být chytří, jak chceme, ale když nás přemůže touha, jsme pořád jenom zvířata. Altuna v "Něžných projížďkách" zachází s černobílou kresbou do až fotorealistické přesnosti, na rozdíl od něj Edmond Baudoin má až expresionistické rozmáchlé tahy. Přesto oba autoři dovedou být ve svých příbězích sexy.

A tohle je na sbírce "Svůdné schůzky" zajímavé. Ať už čtete jakýkoli komiks, kresba z něj dělá sexy čtení. Co je problém, to jsou scénáře. Někdy chtějí být filosofující, ale jsou spíše přechytralé, většinou jsou spíše vtipné a anekdotou, někdy vám neřeknou vůbec nic a nebaví vás je číst. Ale pořád je to dostatečně sexy díky kresbě a pořád je to galerie různých kreslířů. Ti vás mnohdy dovedou oslovit více. Jejich kresba je natolik různorodá, že si zde každý najde to svoje. Díky tomu zůstává "Svůdné schůzky" velmi rozmanitou sbírkou, a to i přesto, že žánr je celkem jasně daný - erotický komiks. Ale ani s tou erotikou to není úplně jednoduché. Vždycky je potřeba dobrý nápad, aby takový komiks bavil jako celek, nejen z hlediska kresby.

Komiks "Svůdné schůzky" zakoupíte na stránkách Crew.

#1783: Šílená ze Sacré-Coeur - 80 %

Šílená ze Sacré-Coeur (La Folle du Sacré-Cœur)

Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně v tomto vydání vyšlo jako "La Folle du Sacré-Cœur" v roce 2014. České vydání má 200 stran a prodává se v plné ceně za 598 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Alejandro Jodorowsky

Kresba: Moebius

Jasně, ta obálka by vás mohla navnadit na erotický komiks, což by se jmény autorů rozhodně mohlo být spojeno, i když je nutné přiznat, že Alejandro Jodorowsky je přece jen spíše filosofičtěji založený. Ale i on má pro erotiku ve svých komiksech prostor. Moebius má ale s erotikou velmi dobré zkušenosti, jak jsme se mohli přesvědčit třeba v knize "Andělské drápky", kde nám ukázal podivně úchylná zákoutí vlastní mysli. Ale i když v sobě komiks rozhodně má i erotické scény, nejedná se o erotický komiks jako takový. Co je to za žánr? Je to současné drama, i když se tedy odehrává na začátku 90. let, v době svého vzniku. Je to filosofující příběh, je to příběh s fantastickými prvky, je to podivná romance, je to trochu i autobiografický komiks. V knize "Šílená ze Sacré-Coeur" toho najdete skutečně hodně a nebudu tvrdit, že vás to dostane. Klidně se může stát, že budete zklamáni.

Proč autobiografický komiks? Podle toho, co je v komiksu uvedeno a co jsou slova samotného Jodorowského, tak do scénáře vložil hodně ze sebe, z toho, jak sám přemýšlel, z toho, jak sám chtěl být úspěšným přednášejícím a dostal podobnou nabídku, kterou dostal profesor Mangel na začátku knihy. Je to i tím, že je zde mnohem více reálných prvků, než jak jsme u Jodorowského zvyklí, i když i nějaké to fantastično zde najdeme, ale v podstatě jen v duchu adaptace biblického Ježíšova příběhu, který se prolíná celou knihou, což je poměrně jasně akcentováno. Autor se to nesnaží nijak zastírat, snaží se jeho prostřednictvím najít cestu k poznání. Ale není to cesta nutně ke křesťanství, tím je Jodorowsky jako rodilý Chilan celkem logicky ovlivněn, ale je ovlivněn i místní indiánskou kulturou, stejně jako asijskými náboženstvími.

O čem je kniha "Šílená ze Sacré-Coeur"? Hlavní postavou je sice Alain Mangel, ale není vyloženě hybatelem děje, spíše je tím, kdo se nechá dějem unášet. Na jednu stranu se snaží bojovat se svým vnitřním démonem, před kterým se uzavřel v jisté fyzické askezi, kdy se vzdal intimního a zaměřil se jen na duševní, ale stejně tak se snaží bojovat s realitou, která na něj dopadá a která je skoro až nereálná. Dostává se totiž do situací, které se jeví absurdní, stejně jako ale mohou být pravděpodobnými. Jistě, nikoli vyloženě velmi pravděpodobnými, ale stát se mohly. Alain je zde celou dobu jako hlas rozumu, hlas, který sám sobě musí vzhledem k některým událostem znít velmi slabě a nejistě. Jako kdyby nám Jodorowsky říkal, že hlas rozumu je sice potřeba, ale někdy je potřeba připustit si něco víc.

Komiks "Šílená ze Sacré-Coeur" je filosofickým dílem, stejně jako je dílem osobním, dílem humorným, dílem dramatickým. Nesnaží se nikoho spasit, jen chce prezentovat příběh, u kterého je možné se zamyslet sám nad sebou, a to i díky Moebiově kresbě, která jako kdyby byla v každém sešitě trochu odlišná, aby ve třetím byla úplně jiná. Ale pořád je to Moebius, pořád je svůj a pořád dokáže nepřekonatelně zachytit to, co nám Alejandro Jodorowsky sděluje slovy. Spojení těchto dvou autorů je nesmírně silné, i když je nutné podotknout, že komiks "Šílená ze Sacré-Coeur" rozhodně není určen všem. Prostě se může stát, že vás komiks po několika stránkách přestane bavit, nic vám neřekne. Rozhodně to není čtení pro každého, ale pokud se do příběhu ponoříte, může vám něco sdělit.

#1778: Druuna 3 - 50 %

Druuna 3 (Serpieri Collection. Druuna 04: La Planète oubliée/Clone; Druuna: Anima)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě a v pevné vazbě v roce 2018. Původně vycházelo jako knihy "La Planète oubliée" v roce 2000, "Clone" v roce 2003 a "Anima" v roce 2016. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 589 Kč (brožovaná) a 849 Kč (vázaná).

Knihu můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Paolo Eleuteri Serpieri

Kresba: Paolo Eleuteri Serpieri

Když jsem přemýšlel o tom, jakou dát knize "Druuna 3" nakonec známku, říkal jsem si jestli nejít nakonec do toho podprůměru. Ale rozhodl jsem se, že ještě zůstanu na průměru, a to i přesto, že "Druuna 3" je opravdu velmi špatnou knihou, tedy po stránce scenáristické. Co nakonec bylo tím impulsem, na jehož základě jsem se rozhodl, že si kniha "Druuna 3" nezaslouží hodnocení pod 50 %? Tím impulsem byla celkem logicky kresba a samozřejmě i Druuna samotná, protože to je jedna z nejkrásnějších komiksových žen, i když je ve své dokonalosti neskutečně nerealistická. Je to ale splněná fantazie mnoha mužů a Paolo Eleuteri Serpieri tohle věděl, protože i on nám je tím, kdo takovou ženu chce vidět nakreslenou v různých pózách. Druuna je prostě sexy a Serpieri si jen plnil vlastní fantazie.

S knihou "Druuna 3" se nám dostávají na český trh zbylé tři sešity, které doposud nebyly česky publikovány. Poslední sešit, který je nazván "Anima" je vlastně takovým origin sešitem, který má v původním číslování číslo 0, i když se jedná o sešit nejnovější. Navíc sešit velmi specifický, jak bude dále poznamenáno. První dva sešity, které jsou v knize obsaženy, mají čísla 7 a 8 a vyšly v originále již v letech 2000 a 2003. "Anima" je z roku 2015. Ale jsou to právě první dva sešity, které dle mého hodně sráží celou sérii dolů a tím i knihu "Druuna 3". Je to dáno tím, že v podstatě celou dobu Druuna někam směřuje, je jedno kam, někoho potkává, někoho míjí, vše se odehrává v krajině, která je tak nějak techno-apokalyptická. A do toho Druuna mluví nebo přemýšlí.

Představte si sto dvacet stránek komiksu, kde hlavní hrdinka pořád omílá dokola jedno a to samé - neví, kde je, neví, proč se jí děje, co se jí děje, ale má strašnou chuť na sex a v podstatě si to rozdá s kým může, minimálně ve fantazii, i když ne třeba své, aby ale stále měla nějaké průpovídky a dávala najevo nějaké zábrany, které stejně padají. I když nutno přiznat, že Serpieri není téměř explicitní, většinu stránek se snaží o to, aby byla Druuna maximálně sexy, jen sem tam zajde do hardcore akce. A taková je zde vlastně jen jedna, alespoň ve smyslu detailů. Asi by to chtělo, aby i u nás vyšly Serpieriho sketchbooky, které v sobě mají i trochu odvážnějšího, pokud se nahoty týká. První dva sešity v knize "Druuna 3" jsou sice sexy, místy hodně, ale scénář, který nikam nemíří, a prázdné fráze, vás dovedou pořádně otrávit.

Naštěstí je zde ještě poslední sešit, který netvrdím, že je scenáristicky skvělý, ale Serpieri v něm udělal to, co měl udělat i v předchozích dvou sešitech - vyvaroval se jakéhokoli textu. Hlavní blonďatá hrdinka - odkdy je Druuna blondýna, že? - zde nepromluví jediné slovo a my si tak skutečně můžeme užít kresbu, která je velmi sexy, navíc má fantastický háv, který skoro až odkazuje na komiks "Arzach" od Moebia. A beze slov to jde Druuně dobře, hodně dobře, je snesitelnější a v konečném důsledku ani nevadí, že je zde minimalistický příběh, který čtenáři moc neřekne, protože ten se může kochat jen kresbou a není rušen nějakými nahodilými bláboly. Kdyby se v prvních dvou sešitech v knize "Druuna 3" vynechal text, mnoho na škodu by to nebylo. Spíš naopak.

Komiks "Druuna 3" zakoupíte na stránkách eshopu Crew v brožované vazbě nebo v pevné vazbě.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy
"Druuna"
"Druuna 2"