2020-07-10

#2129: Papež ukrutný


Papež ukrutný (Le pape terrible)
Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako sešity "Le pape terrible 1: Della Rovere" (2009), "Le pape terrible 2: Jules II" (2011), "Le pape terrible 3: La pernicieuse vertu" (2013) a "Le pape terrible 4: L'Amour est aveugle" (2019). České vydání má 240 stran a prodává se v plné ceně za 748 Kč (základní) nebo 798 Kč (limitovaná edice).

Scénář: Alejandro Jodorowsky
Kresba: Theo Caneschi

Alejandro Jodorowsky je autor, pro kterého mám slabost. Dokáže přicházet s příběhy, které jsou plné fantazie, jsou plné filosofických otázek, ale přitom dokážou zabřednout i do braku, jsou úchylné a jsou drsné. A přesně to je i případ komiksu "Papež ukrutný", který u nás vychází pod nakladatelstvím Argo ve svém kompletním vydání, což znamená čtyři sešity v jedné knize, takže skoro 240 stran komiksu z pera Alejandra Jodorowského, jehož ilustrátorem se tentokrát stal Theo, italský autor, který má na českém trhu svou premiéru, ač se rozhodně nejedná o umělce, který by v komiksu zatím netvořil. Jen se zatím nedostal na český trh. Zaměřuje se spíše na série a jeho tempo je relativně pomalé, a tak nepatří k autorům, kteří by toho chrlili přespříliš. Prozatím se tedy budeme muset spokojit s tím, že ho poznáme pouze prostřednictvím komiksu "Papež ukrutný". A rozhodně to je seznámení velmi... intenzivní. Ano, to bude asi to správné slovo.

I když má Theo krásnou kresbu, která je na jednu stranu skoro fotorealistická, ale na druhou stranu máte pocit, jako kdyby odkazovala na renesanci, kdy se děj komiksu "Papež ukrutný" odehrává, v mém případě byl stejně hlavním důvodem ke koupi komiksu "Papež ukrutný" jeho scenárista, tedy Alejandro Jodorowsky. A dovedu si celkem představit, že pro některé čtenáře může být tento komiks zklamáním, protože na rozdíl od jiných, které světoznámý autor napsal, je tenhle - minimálně na první pohled - méně filosofický a více úchylný. Buď jsou ty filosofické otázky skryty hlouběji - a já myslím, že jsou - anebo se prostě jen potřeboval vyřádit. I kdyby platila ta druhá varianta, proč ne, vlastně mi to vůbec nevadí, protože je tu přesně to, co mám na příbězích rád - i to, co normálně tvůrci ukazovat nechtějí, to Jodorowsky a Theo ukážou bez problémů. Jsou zde nahé tlusté ženy, je zde sex dvou mužů, jsou zde nazí staří muži, je to prostě takové pěkně úchylné. A přitom to není vyloženě oslava úchylnosti, i když prudérním to tak připadat bude. Jen to ale ukazuje na to, že v církvi prostě určité problémy byly a ona fungovala - a funguje - jako jejich omluva.

Příběh komiksu "Papež ukrutný" vypráví o papeži, který se jmenoval Julius II., ale ne jako odkaz na Julia I., ale jako odkaz na Julia Caesara. Julius II. se narodil jako Giuliano della Rovere v Albisole v Janovské republice a na papežský stolec usedl v roce 1503, kdy mu bylo šedesát let. Zápis o něm na Wikipedii je celkem zajímavý: "Nejvíce proslul svojí bojovnou politikou proti četným nepřátelům. Byl však také znám jako mecenáš umění a podporoval velké stavební projekty, například přestavbu baziliky sv. Petra a výzdobu Sixtinské kaple. Dále v roce 1506 vytvořil Švýcarskou gardu jako elitní jednotku pro svoji ochranu." Tohle jsou základní fakta, která Alejandro Jodorowsky do komiksu dal, přidal další známá historická fakta, k tomu ale dávku lásky k mladším mužům a hromadu intrik, za něž by se nestyděl ani George R. R. Martin. Zajímavé je, že i ve svém věku se papež nebál táhnout s armádou do boje. Očividně to byl hodně nebezpečný chlapík. Alejandro Jodorowsky ukázal zajímavou rovinu tohoto člověka - šílenec, ale zároveň jedinec, který se dokáže zamilovat, válečník, ale přitom člověk, který nechal vytvořit mnoho jedinečných uměleckých děl.

Komiks "Papež ukrutný" má za hlavní postavu - o hrdinovi se zde skutečně nedá mluvit - člověka, který vám bude nejspíš odporný, ale stejně budete přemýšlet o tom, jestli byl opravdu takový šílenec, jestli byl opravdu až tak špatný protože očividně dokázal milovat, a to velmi, i když to tedy nebyly ženy, ale muži. Alejandro Jodorowsky dokázal napsat postavu, která je na většinu pohledu odporná, není to člověk, kterého byste chtěli mít doma, pokud tedy nejste mladík s andělskou tváří, který má slabost pro starší mocné pány. Ale na druhou strnu, to, jak je ho postava končí... Jako kdyby vám Alejandro sděloval, že je v tom něco trochu víc, že každá mince má dvě strany, a to i v případě, kdy je člověk na první pohled jen špatný. Komiks "Papež ukrutný" představuje osobitý pohled na historii, ale říkám si, jak moc se to lišilo od toho, co se skutečně dělo.

2020-07-06

#2128: Usagi Yojimbo 33: Skrytí


Usagi Yojimbo 33: Skrytí (Usagi Yojimbo: The Hidden)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako čísla 1 až 7 série "Usagi Yojimbo: The Hidden" u Dark Horse. Souborně vyšlo v roce 2018 v nakladatelství Dark Horse. České vydání má 200 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.

Scénář: Stan Sakai
Kresba: Stan Sakai

Když se budou jmenovat nejlepší filmy Martina Scorseseho, asi mezi nimi na prvních místech většinou nebude film "Mlčení", i když já osobně si myslím, že by mezi těmi nejlepšími rozhodně neměl chybět. Legendární americký režisér si tu vzal na paškál poměrně komplikované téma, které zaprvé nemohl mít tak zažité, ale které mu díky jeho katolické výchově bylo blízké. Jednalo se o téma snahy římskokatolické církve zavést křesťanství i v Japonsku. Nebyla to zrovna úspěšná mise, což se projevilo tak, že někteří Japonci byli z možnosti přejít na jinou víru nadšeni, byli ochotni změnit svoje způsoby. Jenže misionáři neměli takové štěstí jako třeba v Jižní Americe, kde má křesťanství v současnosti asi nejsilnější pozici. Nene, tohle se v Japonsku nepovedlo, křesťanství bylo šógunem postaveno mimo zákon a křesťané, ať už misionáři, nebo ti, co na víru přešli, byli pronásledováni. Tohle je jednoznačně velmi zajímavá část japonských dějin. A Martin Scorsese ji převedl na plátno skvěle.

Proč píšu o Martinovi Scorsesem? Tak kromě toho, že je to můj oblíbený režisér, je to především proto, že téma, které si zvolil pro svůj film "Mlčení", je shodné s tím které si pro komiks "Usagi Yojimbo 33: Skrytí" zvolil i Stan Sakai. Mimochodem, na komiksu "Usagi Yojimbo 33: Skrytí" je velmi zajímavá skutečnost, že se jedná o poslední díl, která je publikován černobíle. Stan Sakai s Usagim po letech přešel od Dark Horse Comics k IDW Publishing a první kniha, která u IDW vyšla, se jmenuje "Bunraku and Other Stories" a je kompletně v barvě. Bude to rozhodně jiné čtení, ale jsem docela zvědavý na to, jestli se Stanovi podařilo udržet kvalitu svého díla, jako se mu to dařilo v černobílé. Trochu se bojím, že Usagi tak přijde o trochu svého kouzla, ale snad se pletu. Myslím, že zatím není oznámeno, jestli se bude pokračovat i v překladu, ale já doufám, že ano.

Ale zpět ke komiksu "Usagi Yojimbo 33: Skrytí". Jedná se o jeden velký, uzavřený příběh, který původně vyšel v sedmi sešitech. Hned na začátku jsme svědky toho, jak jsou dva muži na koních zabiti jinými muži, kteří po nich šli. Víme, že něco hledají, ale nevíme co. Jenže měli trochu smůlu. Zabili muže v městě, kde je inspektorem Ishida, nám dobře známá postava, kterou jsme si zamilovali, stejně jako si ji zamiloval sám autor, který ho v posledních dílech využíval skutečně hodně. Nyní to dokonce zašlo tak daleko, že příběh není o Usagim, ten je jen Ishidův parťák, ale příběh je především o vyšetřování, které Ishida vede a kde mu Usagi dává pomocnou ruku. Hned po nalezení mrtvol zjišťují, že to bude mít nějakou spojitost právě se zakázanými křesťany. A tak se rozjíždí pátrání, které může mít hodně nebezpečné, i politické dopady.

Stan Sakai ukazuje svou sílu nejen v tom, jak dovede vyprávět příběh, o tom už jsme se mnohokrát přesvědčili, ale na komiksu "Usagi Yojimbo 33: Skrytí" nám ukazuje i svou schopnost pracovat s dějinami, dělat si rešerše a jednoduše vytvořit příběh na základě skutečných událostí. Je úplně jedno, jestli je jeho komiks fiktivní, či nikoli, jde hlavně o to, jak je vyprávěn, jak je látka předána, jak je ukázáno, jaké dopady měla na lidi. A tohle se komiksu "Usagi Yojimbo 33: Skrytí" daří. Myslím si, že je to velmi dobrá tečka za černobílým Usagim, teď už jde jen o to, jestli se podařilo Usagiho kouzlo přenést i do barvy. Myslím si, že to je pro Stana docela zajímavá výzva, i když Usagi se do barvy přece jen také podíval. Stanovi hodně sedl detektivní žánr, ale osobně už bych byl zase zvědavý, jak se podívá na další žánry, jak budou příběhy s Usagim zase žánrově bohaté. Snad se i toho ještě dočkáme.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy:
Usagi Yojimbo 8: Stíny smrti
Usagi Yojimbo 9: Daisho
Usagi Yojimbo 10: Mezi životem a smrtí
Usagi Yojimbo 11: Roční období
Usagi Yojimbo 12: Ostří trav
Usagi Yojimbo 13: Šedé stíny
Usagi Yojimbo 14: Maska démona
Usagi Yojimbo 15: Ostří trav II - Pouť do svatyně Atsuta
Usagi Yojimbo 16: Bezměsíčná noc
Usagi Yojimbo 17: Souboj v Kitanoji
Usagi Yojimbo 18: Na cestách s Jotarem
Usagi Yojimbo 19: Otcové a synové
Usagi Yojimbo 20: Záblesky smrti
Usagi Yojimbo 21: Matka hor
Usagi Yojimbo 22: Příběh Tomoe
Usagi Yojimbo 23: Most slz
Usagi Yojimbo 24: Návrat Černé duše
Usagi Yojimbo 25: Hon na lišku
Usagi Yojimbo 26: Zrádci země
Usagi Yojimbo 27: Město zvané Peklo
Usagi Yojimbo 28: Červený škorpion
Usagi Yojimbo 29: Dvě stě sošek Jizo
Usagi Yojimbo 30: Zloději a špehové
Usagi Yojimbo 31: Pekelná malba
Usagi Yojimbo 32: Záhady
Usagi Yojimbo: Senso

2020-07-01

#2127: Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes


Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes (I Hate Fairyland 1: Madly Ever After)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako "I Hate Fairyland 1: Madly Ever After" v roce 2016. České vydání má 136 stran a prodává se v plné ceně za 349 Kč.

Scénář: Skottie Young
Kresba: Skottie Young

Dlouho jsem přemýšlel o tom, jestli si komiks "Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes" pořídit, ale nakonec to byl Skottie Young a jeho smysl pro humor, kteří mě přesvědčili o tom, že bych rozhodně měl. Tohle je chlápek, který je tak krásně expresivní, že jsem byl prostě zvědavý na to, jak zvládl něco, co je originální, co nepatří do Marvel světa, protože to byly primárně komiksy, s nimiž jsme se mohli na českém trhu setkat a u nichž bylo jméno Skottie Young uvedeno. Tentokrát necháme Rocketa i Groota za sebou a podíváme se na naprosto novou postavu. Tou je Gertruda, ale můžeme jí říkat Gerda, protože jí tím rozhodně neurazíme. Čím jí urazíme, to je skutečnost, že budeme hezky mluvit o Pohádkově a budeme jí dávat nějaké ty mapy tajemných pokladů.

Gertruda byla milá malá holka, která jen snila o tom, že možná existují pohádky. A některá přání se dají vyplnit. Gertruda je doslova vcucnuta tajemnou dírou do speciálního světa, který se jmenuje Pohádkov. Vládne mu královna Mrakéta, která Gerdu hned přivítá a řekne jí, jak to v Pohádkově chodí. Gertruda dostane mapu, kterou se má řídit, aby našla tajemný klíč. Ten pasuje do dveří, jimiž se dostane zpátky do svého světa. Cestou má prožít spoustu krásných dobrodružství a užít si Pohádkov se všemi jeho úžasnými atrakcemi. Jenže... jenže ono se něco hodně podělá a Gertruda zůstane zaseknutá v Pohádkově dalších dvacet sedm let. A nejen v Pohádkově, ale i ve svém dětském těle. A je dost na nic, když jste zaseknuti ve svém dětském těle, na místě, které nesnášíte v podstatě od první chvíle a navíc se vám za celou dobu nepovedlo dostat se ani o kousek blíž k magickému klíči, s nímž by konečně našla vykoupení a mohla se vrátit zpět.

Gerda je psychotická troska, která má jen kousek od toho, aby s zhroutila, ale jde si za svým. Pořád hledá kouzelný klíč, i když je všem ostatním jasné, že ho nemůže najít. Bohužel za ty roky v Pohádkově si vytvořila poměrně nebezpečnou náturu. V podstatě každý, kdo se jí dostane do cesty, skončí ležící ve vlastní krvi, vnitřnostech a kostech. Vypravěči z cechu vypravěčů to mají asi nejtěžší, protože ti to schytávají jeden za druhým. Ale jsou i další, kdo to schytávají. Královna Mrakéta malou dívku už dávno nesnáší a snaží se jí za každou cenu zbavit. Nejprve podle a pak... ještě podleji. Jenže Gerda s vydobyla schopnost nejen všechny zmasakrovat, ale i přežít každou bitku a je jedno, jak velký je nepřítel, jak moc je ozbrojený, nebo kolik desítek má parťáků. Gerda je nakrknutý zabiják v roztomilých holčičích šatičkách, jásavých barvách a s psychikou toho největšího násilného šílence. Krev je pro ni jako voda, mozky jako maso.

Komiks "Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes" je takovým zajímavý úkazem. Buď vás nadchne, anebo si prostě jen řeknete, že je to akorát další pohádkový příběh postavený na hlavu. A on je, ale je to na hlavu postaveno tak skvěle, že jsem se prostě od začátku do konce bavil. Tohle je "Alenka v říši divů", která není jen bláznivá, ale je masakrální, je doslova šílená, je plná gore a sprostých slov, i když pravda, ta jsou skrytá za slovíčka, která jsou vlastně pohádkově jemná. Je to kouzelné, je to brutální. Ten recept na komiks "Nesnáším Pohádkov 1: A jestli neumřela, vyšiluje dodnes" je vlastně docela jednoduchý. Udělat z pohádky pořádně hnusný masakr, kde hlavní hrdinka je všechno, je ne nevinná holka. A za mě to stačí, protože se toho chopil autor, kterému téma prostě sedlo. A hlavně, Skottieho kresba je pro tenhle příběh naprosto dokonalá.

2020-06-30

#2126: Gantz 26


Gantz 26 (ガンツ)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako kapitoly 281 až 291 v sérii "Gantz". České vydání má 208 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Hiroja Oku
Kresba: Hiroja Oku

Ani se mi nechce věřit, že už tu je dvacátý šestý díl japonské mangy "Gantz", tedy samozřejmě v českém překladu, protože v originále už toho vyšlo přece jen trochu víc, série je uzavřena a my čekáme na to, až vyjde i zbytek. A i když se série z toho, že jsem si ji doslova zamiloval, proměnila v něco, co čtu prostě proto, že nemám rád, když něco začnu a nedokončím, tak si myslím, že se Hiroja Oku trochu pochlapil, dal konečně sérii trochu zase směr, není to jen akční řežba - v tomhle dílu najdete tolik textu, kolik nenajdete třeba v pěti jiných, kde jde jen o akci - ale už je zde směr, který určuje, že by to všechno mohlo i někam směřovat, mít nějaké vyústění, které bude víc než jen to, že si to banda náhodně vybraných lidí rozdává s neskutečně silnými mimozemšťany, kteří se někdy jeví jako opravdu nepřekonatelní, ale nakonec se je jakýmsi způsobem - samozřejmě za velkých ztrát - podaří porazit.

Kniha "Gantz 26" je takovým tím příběhem, který se odehrává předtím, než se jednotlivé postavy zase vrátí do akce, než je ta podivná koule, Gantz, zase přivolá. A tentokrát je to pasáž, která je skutečně zajímavá, protože se zde opravdu něco dozvíme, je zde odhalení, které je nečekané, a co je ještě horší, autor se mu více nevěnuje, rovnou nás, tedy spíše postavy hodí do další akce. Ale to je až na samotném konci knihy. Nejprve sledujeme jednotlivé postavy v normálním životě, i když ono to vypadá, že v současné době už nemůže být nic normální. Něco se blíží, něco hodně špatného, a skoro to vypadá na to, že přijde atomová válka. Alespoň jeden z těch, kdo se možná trochu víc vyznají, si tohle myslí. Anebo přijde ještě něco horšího. Rozhodně je ale jasné, že Gantz už není tajný, jeho existenci si uvědomují i lidé, kteří s bojováním nemají nic společného.

V knize "Gantz 26" se setkáváme s celkem dost postavami, jejichž působení je na stránkách krátké, prostě aby se vytvořil dojem, že to mají těžké, že vlastně neví, na čem jsou. Je to docela efektní, ale zároveň je to trochu matoucí, protože se přiznám, že jsem se chvílemi ztrácel a vlastně jsem si říkal, o jakou postavu se jedná, jestli je důležitá. Pak ale přišly hodně zajímavé momenty, s nimiž se v ději objevují nové motivace pro určité postavy. A také by to mohlo vést k celkem zajímavému vývoji, alespoň v některých oblastech. Návrat Keie Kurony měl zásadní vliv na určité postavy a jeho znovuobjevení se může ještě nevyplatit, možná dokonce jemu samotnému. Ale pořád je to on, u něhož budete zvědaví na to, jak se jeho působení vyvine. Možná to bude dobré, ale na to si budeme muset počkat. Popravdě se ale docela těším na to, jak se bude vyvíjet další souboj, protože to opět vypadá na pořádný masakr.

Komiks "Gantz 26" zase ustálil sérii na takové úrovni, která je pro mě snesitelná a vlastně už mě zase baví. Je to mírný nadprůměr, ale s tím, že jsou zde ony aspekty, které se mi na Gantzu ze začátku líbily. Jsou to docela zajímavé postavy, u nichž nevíte, co se jim přesně stane, jsou to postavy zapamatovatelné, je zde humor, stejně jako jsou zde vážné situace a je to dávkováno poměrně dobře, ale pak jsou zde i puberťácké úlety, které mě baví snad nejvíc. Nejsou to jen obálky jednotlivých kapitol, které s kapitolami nesouvisejí, ale kde jsou krásně vyvinuté ženy, ale je to třeba to, co se Reika chystá udělat. Je to dětinské, ale může to sakra pořádně zamíchat kartami v celé sérii. Na to se těším a na to jsem zvědavý. I proto u mě má série pořád otevřené dveře a doufám, že se až k tomu poslednímu dílu dostaneme. Nakladatelství Crew tohle ale myslím zvládne!

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:

2020-06-15

#2125: Komiksový výběr Spider-Man 19: Ten druhý, 1. část


Komiksový výběr Spider-Man 19: Ten druhý, 1. část
Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako čísla 1 a 2 série "Neighborhood Spider-Man", čísla 19 a 20 série "Marvel Knights: Spider-Man" a čísla 525 a 526 série "Amazing Spider-Man" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Peter David, Reginald Hudlin, J.Michael Straczynski
Kresba: Mike Deodato Jr., Pat Lee, Mike Wieringo

Po knihách "Komiksový výběr Spider-Man 14: Dolů mezi mrtvé" a "Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor" přichází další příběh, který řeší něco, co se jeví jako naprosto zničující pro Spider-Manovu existenci i pro existenci Petera Parkera. V případě knih "Komiksový výběr Spider-Man 14: Dolů mezi mrtvé" a "Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor" se jednalo o to, že Peter přišel o tetičku May. Tedy skutečně o ni nepřišel, jen ji někdo unesl a on vůbec netušil, kde je, jak by ji měl zachránit a proti komu vlastně bojuje. A tentokrát je na tom podobně, protože ani v tomhle případě vlastně vůbec neví, proti komu bojuje. Jenže tentokrát to není jen nepřítel, který nechce být viděn příliš brzy, tentokrát je to nepřítel jiného charakteru. Nepřátel, který rovnou napadl Spider-Manovo tělo. Nahodilá lékařská prohlídka zjišťuje, že se Spider-Manem není něco v pořádku. A je to sakra vážné. Podle všeho to vypadá, že už má jen pár týdnů života. To opravdu není radostná novinka.

Takže ano. Spider-Man si trochu zamachruje, chytne kulky, které ho honí, do vlastních rukou, prostě za letu, jako nějaký borec. A zajistí, že to vyšlo. Tedy tak na půl. Druhou ruku má prostřelenou, což není zrovna příjemné ani pro takového hrdinu, jakým je Spider-Man. A tak se vydá na povinný výlet k lékařce, která se pomáhá superhrdinům, kteří se zraní až moc a na nic se neptá. Tedy ona se ptá, ale nic nehlásí, je jí jedno, co na to úřady, protože ona prostě pomáhá těm správným, že jo. A tak se stane, že Spider-Manovi odebere krev a za nějakou dobu mu přijdou výsledky - to se ještě stále snaží vypořádat s Tracerem, který byl ten týpek, co po něm střílel samonaváděcí náboje. Ukázalo se, že i když je to nováček, na Spider-Mana - a nejen na něj - je to trochu větší oříšek, než by se na první pohled zdálo. Taková ta tichá voda, co břehy mele. Peter David a jeho spoluscenáristé tu skoro měli zaděláno na skutečně pořádného padoucha.

A to se povedlo. Je tu padouch, který si tak trochu dělá, co chce, a nikdo ho pořádně nedokáže dopadnout. Pak je tu ještě problém Petera Parkera samotného. Umírá a to rozhodně není zjištění, které by s ním nezamávalo. Mění se jeho priority, mění se jeho chování, mění se jeho vztah k lidem, ať už v dobrém, nebo špatném. Všechno je prostě tak nějak jinak. A navíc je tu závod s časem. Přijde Spider-Man na to, co s ním vlastně je? Dokáže odhalit příčinu své smrti? A pokud ano, existuje lék, který ho zachrání? A pak ještě jedna palčivá otázka: Proč se tu najednou objevuje Morlun, který by měl být mrtvý, a proč ho nikdo jiný nevidí? Nebo alespoň se zdá, že ho nikdo jiný nevidí, minimálně v některých specifických scénách. A jak to celé dopadne? Tak vzhledem k tomu, že se kniha jmenuje "Komiksový výběr Spider-Man 19: Ten druhý, 1. část", dozvíme se rozuzlení až ve druhé části, ale tentokrát by čekání nemělo být nijak dlouhé.

S knihou "Komiksový výběr Spider-Man 19: Ten druhý, 1. část" mám jeden menší problém. Ten tkví v tom, že tenhle příběh vycházel napříč třemi sériemi: "Marvel Knights: Spider-Man", "Neighborhood Spider-Man" a "Amazing Spider-Man". A je to na tom hodně znát. Některé kapitoly začínají tak, že vlastně nevíte, k čemu pasují, pak až si uvědomíte, že se přece jen dostáváte k tomu hlavnímu příběhu, který chcete sledovat a na jehož rozuzlení jste skutečně zvědaví. Sem tam mě i trochu zarazila kresba, která je velmi různorodá a musel jsem si na změnu zvykat, ale nakonec to nebylo nic proti ničemu a docela to funguje jako celek. Jsou zde slabší momenty, skoro se to jeví trochu moc roztahané, některé epizodky skoro zbytečné, ale stejně budete skřípat zuby, když zjistíte, že to je jen polovina příběhu. Na tu druhou budete hodně zvědaví. Samozřejmě za předpokladu, že tenhle příběh už neznáte...

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu
Komiksový výběr Spider-Man 2: Klonová sága
Komiksový výběr Spider-Man 3: Zlo v lidských srdcích
Komiksový výběr Spider-Man 4: Zvířecí instinkt
Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení
Komiksový výběr Spider-Man 6: Smrt Jean DeWolffové
Komiksový výběr Spider-Man 7: S velkou mocí...
Komiksový výběr Spider-Man 8: Mutantský faktor
Komiksový výběr Spider-Man 9: Padlé město
Komiksový výběr Spider-Man 10: Pavučina
Komiksový výběr Spider-Man 11: Pomsta Sinister Six
Komiksový výběr Spider-Man 12: Svatba
Komiksový výběr Spider-Man 13: Noir
Komiksový výběr Spider-Man 14: Dolů mezi mrtvé
Komiksový výběr Spider-Man 15: Počátek
Komiksový výběr Spider-Man 16: V kůži vetřelce
Komiksový výběr Spider-Man 17: Zrození Venoma
Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor

2020-06-08

#2124: Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor


Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor
Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako čísla 7 až 12 série "Marvel Knights: Spider-Man" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Mark Millar
Kresba: Frank Cho, Terry Dodson

Konečně jsme se dočkali pokračování knihy "Komiksový výběr Spider-Man 14: Dolů mezi mrtvé", protože právě tím sbírka "Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor" je. Tam kde první kniha končí, tam ""Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor"" navazuje. A my konečně zjišťujeme, jak se to vlastně mělo s unesenou tetou May, kdo ji unesl a proč, a jak to Spider-Man nakonec zvládl nebo nezvládl. Mark Millar dokáže napsat hodně ujeté postavy, sakra drsné příběhy, ale tady se musel držet trochu zkrátka. Přece jen, tohle byl Marvel, jedna z jeho vlajkových lodí, a on nemohl tolik popustit uzdu fantazii, jak by možná chtěl. Ale to vůbec nevadí, protože k tomu měl prostor u jiných komiksů. Tady se chopil legendy a ukázal, že je schopen s touhle legendou napsat příběh, který bude dobrý, který bude lehce narušovat stereotypy, ale přitom budete mít stále pocit, že čtete svého oblíbeného Spider-Mana ze sousedství. Jen je to malinko temnější, než styl jiných tvůrců tohoto komiksového hrdiny.

Co je v komiksu "Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor" po stránce dějové to hlavní, to je pořád snaha Petera Parkera zjistit, kdo stojí za únosem jeho milované tetičky. A tohle překvapivě není tak jednoduché, jak by se zdálo, protože ten, kdo ji unesl, o sobě nedává nijak vědět. Nechce výkupné, neoznámil její smrt, neoznámil žádné požadavky, které by případně měl, sakra, on se vlastně vůbec neozval. Ale postupně přece jen dostává indicie a uvědomuje si, že ten, kdo za všechno může, s ním hraje psychologickou hru, chce ho pořádně vycukat, chce si s ním hrát, protože od něj něco potřebuje. Chce ho dostat do stavu, který u sebe Spider-Man ještě neviděl, musí reagovat nově, jinak, než byl zvyklý. A ono to funguje. Ty motivace jsou pochopitelné, jsou silné a do toho se Peterovi sypou ještě další problémy, které musí řešit. Díky nim je tenhle příběh v rámci možností i docela krvavý.

Mark Millar vzal celkem klasické Spideyho záporáky, ale udělal s nimi něco trochu nového. Upravil je. Sakra, jen kolikrát se zde objeví Venom v trochu jiné podobě. A nejen to, právě Venom je ukázkou toho, jak vlastně funguje podsvětí, jak si kriminálníci, ti normální, drží své superpadouchy naživu, protože prostě chtějí, aby to tak bylo, aby "systém dál fungoval" tak, jak oni chtějí. A on funguje. Mimochodem, na knize "Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor" je velmi pěkné to, že na konci dává čtenáři dvě docela zajímavé rány. Ta první je fakt, že je ukázáno, jak systém dál funguje, i když Spidey někoho porazil, tou druhou je pak dopis, který Spider-Man dostává od svého nepřítele. Dopis, který dává na vztah Spider-Mana a jeho nepřítele nové světlo. Hodně mi to připomnělo vztah Batmana s Jokerem, alespoň tedy to, jak Joker jejich vztah někdy vnímá, to, jak se navzájem potřebují.

Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 18: Poslední vzdor" je velmi povedeným zakončením dvanáctidílného příběhu, který napsal Mark Millar. Ukázal, že i s tímhle starým známým hrdinou je možné udělat divy a napsat chytrý scénář, který je pořád akční, superhrdinský, ale je v tom i něco mafiánského, je v tom něco psychologického, trochu detektivního a samozřejmě nechybí osobní dramata, která jsou součástí série se Spider-Manem už pod jejího začátku. A když už jsme u těch počátků, Mark Millar na nich jednoznačně staví, odkazuje se na ně a jen sám potvrzuje, jak má Spider-Mana rád, jak jej rád četl a jak byl nadšený, že se sám mohl na svého oblíbeného hrdinu vrhnout. I finální souboj je krásně ikonický a dává předcházejícím událostem ještě o něco větší hloubku. Jsem rád, že je pořád ještě hodně příběhů se Spider-Manem, které neznám a které jsou sakra dobré.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu
Komiksový výběr Spider-Man 2: Klonová sága
Komiksový výběr Spider-Man 3: Zlo v lidských srdcích
Komiksový výběr Spider-Man 4: Zvířecí instinkt
Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení
Komiksový výběr Spider-Man 6: Smrt Jean DeWolffové
Komiksový výběr Spider-Man 7: S velkou mocí...
Komiksový výběr Spider-Man 8: Mutantský faktor
Komiksový výběr Spider-Man 9: Padlé město
Komiksový výběr Spider-Man 10: Pavučina
Komiksový výběr Spider-Man 11: Pomsta Sinister Six
Komiksový výběr Spider-Man 12: Svatba
Komiksový výběr Spider-Man 13: Noir
Komiksový výběr Spider-Man 14: Dolů mezi mrtvé
Komiksový výběr Spider-Man 15: Počátek
Komiksový výběr Spider-Man 16: V kůži vetřelce
Komiksový výběr Spider-Man 17: Zrození Venoma

2020-06-01

#DP79: Spider-Man: The Kid Who Collects Spider-Man

Autorem článku je Daniel Palička.

Původně jsem chtěl následující téma rozebrat ve speciálním videu, ale díky technickým komplikacím jsem se nakonec uchýlil k následující alternativě, tedy k článku. Nebude ovšem chybět jedna speciální videoukázka, tak se těšte. Ale to zbytečně předbíhám!

Raději přejdeme k tomu hlavnímu. Dnes je Den dětí, svátek, kdy by měly být děti veselé, užívat si mládí a života a prožít šťastné chvíle s rodiči. Jenomže ne každé dítě má takové štěstí a musí se potýkat se závažnými problémy, ať už jde o zdravotní komplikace, neshody v rodině nebo o šikanu. Tyto děti s nešťastným osudem často vzhlíží k nadlidem se schopnostmi, o kterých samy mohou jen snít.  

Některé děti, o nichž jsme se dočetli v komiksových příbězích ze stáje Marvelu, se mohly tváří v tvář setkat se Spider-Manem, porozprávět s ním a poznat ho více jako osobu. Komiksových příběhů na toto téma bylo odvyprávěno opravdu hodně, ale v následujícím článku se podíváme na jeden, který mezi ostatními výrazně vyčnívá a který je dodnes považován za jeden z nejlepších komiksů, jaké jsme se Spider-Man měli tu čest číst.     

Jde o "The Kid Who Collects Spider-Man" od scénáristy Rogera Sterna, který byl odvyprávěn v sešitě "Amazing Spider-Man 248". Ten poprvé vyšel v první polovině osmdesátých let a dá se s jistotou říct, že i teď má co nabídnout. Spider-Mana nám totiž ukazuje v mnohem osobnější rovině, tedy v takové, v jaké ho milujeme, a Stern nám tím dokonale naznačuje, že to je člověk s osobními problémy, které prožíváme my všichni. 

Číslo 248 nejprve začíná klasickým soubojem Spider-Mana se záporákem Wrecking Ballem. Jde sice o zakončení již rozběhnutého příběhu, ovšem díky první půlce si budete myslet, že vás už nic nepřekvapí. Jenomže pak přijde druhá polovina a vy zjistíte, že jste celou tu dobu žili pouze v iluzi, protože pak přichází to hlavní. 

"The Kid Who Collects Spider-Man" začíná docela nevinně. Ocitáme se v pokoji mladého klučiny Tima Harrisona, který je velkým fanouškem Spider-Mana. Jednoho dne se mu splní jeho životní sen. Setká se se Spider-Manem tváří v tvář a může si s ním povídat, o čem chce, a mohou společně prodiskutovat tisíc různých věcí.   

A jak to pokračuje dál? To se přesvědčte sami v následující videoukázce, kterou jsem speciálně vyrobil pro účely článku.



Po zhlédnutí následující videoukázky se asi ptáte: "A co je na tom tak legendárního? Vždyť to je jenom obyčejný příběh, kdy se mladý kluk setká se svým idolem. Na tom snad je něco výjimečného?" To je na jednu stranu dost dobrý postřeh, ale já na to mám hned dva protiargumenty. 

Prvně bych chtěl podotknout jeden důležitý fakt. "The Kid Who Collects Spider-Man" je z dnešního pohledu výjimečný hlavně proto, že to nebyl jenom prachobyčejný příběh, kde se superhrdina utká s padouchem. A nebyl to ani komiks, který by byl odvyprávěn obyčejně, ba naopak! 

Celý příběh nám sice je zprostředkován jako klasický příběh, ovšem je prokládaný úryvky z novin. Ty v komiksu plní dost důležitou roli, neboť nám poodhalují střípky minulosti mladého Timothyho. Jak sám scénárista Roger Stern prozradil, tímto stylem vyprávění se inspiroval u Willa Eisnera, který kombinoval klasický styl vyprávění (tj. storytelling) s prózou (čili s obyčejným textem).  

V rámci děje tento prvek funguje na jedničku! Právě díky němu se dozvídáme velmi zajímavé informace. Jedna z nich je velmi důležitá, ale abych vás trochu motivoval k přečtení, nepovím vám, o jakou jde. Pouze napovím, že život mladého Timmyho není tak jednoduchý a jednotvárný, jak se na první pohled může zdát. 

Mým druhým argumentem je, že nikdy předtím jsme neměli tu čest číst v rámci hlavní spidermanovské řady komiks, který je o vztahu mezi hrdinou a mladým klukem. Ano, lidská stránka síťolezce nám sice byla představena již v nejstarších příbězích od Stana Leeho, Gerryho Conwaye a mnoha dalších scénáristů, ale tady byl naplno využit vztah mezi hrdinou, jenž toho má za sebou opravdu hodně, a klukem, který vzhlíží k hrdinům, jakým je on. 

Navíc jsou mezi oběma postavami znát dost velké paralely, které se výborně projevují zejména na scénách, kdy Spider-Man ukazuje mladému Timovi různé triky, povídá mu o své minulosti a předává mu zkušenosti, které se mu mohou hodit. Toto jsou asi jedny z nejlepších momentů celého sešitu. A emotivní závěr to povýšil na úplně jinou úroveň. 

"The Kid Who Collects Spider-Man" je zkrátka výborný příběh se Spider-Manem. V tomto speciálu jste se dozvěděli, proč tomu tak je a proč si myslím, že byste si jej měli přečíst. Vážně nebudete litovat. Jde o něco, co se jen tak nevidí, a na to, že jde o komiks staršího data, si dokáže své fanoušky najít i dnes. 

Je také třeba zmínit, že přesně tento kousek ovlivnil i mnoho dalších scénáristů, kteří se při psaní svých vlastních komiksů se Spider-Manem inspirovali právě v tomto konkrétním díle. A na ty se podíváme někdy příště. Máte se rozhodně na co těšit!

2020-05-26

#2123: Caravaggio


Caravaggio (Le caravage)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě a v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako sešity "Le caravage". České vydání má 120 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč (brožovaná) a 499 Kč (vázaná).

Scénář: Milo Manara
Kresba: Milo Manara

Rovnou se přiznám výtvarné umění tak dobře neznám, mám povědomí o těch nejznámějších umělcích, i když spíše z dob impresionismu, který mi učaroval, stejně jako jiné formy moderního umění. Když jsem četl komiks "Caravaggio", uvědomil jsem si, že to jméno je pro mě jen nějaký pojem, ale jeho tvorbu vlastně vůbec neznám, natož pak abych znal jeho život, který se ukázal neméně zajímavým. Alespoň tedy v tom podání, jak ho prezentuje Milo Manara ve svém komiksu, který původně vyšel jako dvojsešitový. My se rovnou setkáváme s kompletním vydáním, a to opět v rámci oblíbené edice "Mistrovská díla evropského komiksu", kterou vydává nakladatelství Crew. A i za tento komiks patří nakladatelství velký dík. Nejen že je to Manara, který je tak nějak obecně dobrý, ale je to komiks, který ukazuje, že tenhle autor skutečně umí vyprávět a umí vyprávět zajímavý způsobem.

Jasně, část úspěchu v mém případě může dělat skutečnost, že jsou pro mě životní etudy mladého umělce neznámé, vlastně jsem ani nevěděl, jak starý zemřel, za jakých okolností, jak divoce prožíval svůj život, aniž by chtěl, jací démoni ho trápili. Na druhou stranu Milo Manara využívá relativně malý prostor celkem ani ne 120 stran k tomu, aby Caravaggiův život prezentoval tak, že vás to nadchne, chcete sledovat, co bude dál. Vybral tedy jen momenty, které jsou dostatečně strhující, dal do toho romanticko-tragickou linku a pak ještě linku umělce, který se pro svoje umění a pro život samotný souží a nějak netuší, jak by měl vlastně žít tak, aby se neustále netrápil. A pak už se jen snaží neustále utíkat, protože padl v nemilost a měl by být zatčen. Aneb jak série špatných rozhodnutí a příliš horká hlava vedou k tomu, že se osoba ocitne v sebedestruktivní spirále.

Milo Manara nám ukazuje své ilustrátorské mistrovství, kdy ale tentokrát nečekejme nahotinky za každou cenu. Většina lidí obdivuje Manaru hlavně proto, že dokáže úchvatně kreslit ženy a jen málokdo se mu v tom vyrovná. Ale on knihou "Caravaggio" dokazuje i skutečnost, že je dobrým komiksový vypravěčem a že se rozhodně naučil mnoho za svou kariéru, mnoho od svých scenáristických kolegů, kteří jeho schopnosti ještě o něco pozvedli. Však se také jedná o jeho nejnovější komiks, který naplno ukazuje, jak vyzrál. Ale v klidu, těch nahotinek se dočkáte, ženy jsou zde pořád krásné a sexy, jen komiks není primárně erotický, nahota je většinou prezentována tak, jak by prezentována měla - jako součást lidského života, nikoli jako něco, co chce každý vidět, ale přitom je to obecně tabuizované.

Komiks "Caravaggio" je velmi příjemnou ukázkou toho, jak se Milo Manara jako autor vyvinul, jak je schopen oslnit nejen svou kresbou, ale i tím, co vypráví. a to se mu v tomhle případě skutečně podařilo. Není to jen nějaká blbina jako v případě komiksu "Klik" nebo "Vůně neviditelného", ale je to příběh, který má svou hloubku, je to příběh, který skvěle prezentuje jednoho velmi slavného umělce, jehož éru jsme nikdy zažít nemohli, ale jehož dílo je doteď oceňováno. Komiks "Caravaggio tuhle skutečnost prezentuje ve formě, která je velmi čitelná, je čtenářsky zajímavá, ale především je výtečným spojením ilustrace se scénářem. Milo Manara si jako scenárista sedl a jako kreslíř ze sebe vydal to nejlepší, nikoli už za každou cenu poplatný erotickému žánru, ale skutečně spíše umění. A to se musí v případě jeho díla ocenit.

Komiks "Caravaggio" zakoupíte na stránkách Crew v brožované vazbě nebo v pevné vazbě.

2020-05-19

#2122: Komiksový výběr Spider-Man 17: Zrození Venoma


Komiksový výběr Spider-Man 17: Zrození Venoma
Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako "Web of Spider-Man 1" a čísla 298 až 302 série "Amazing Spider-Man" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: David Michelinie, Louise Simonson
Kresba: Greg LaRocque, Todd McFarlane

Pod podobným názvem už tu jeden komiks máme. Konkrétně se jedná o komiks "Ultimátní komiksový komplet 9: The Amazing Spider-Man - Zrození Venoma", ale to je přece jen trochu jiný příběh, konkrétně takový, který jsme částečně mohli číst i v knize "Komiksový výběr Spider-Man 16: V kůži vetřelce", kde jde především o to, že se nezrodil Venom přímo, ale především o to, že se projevil symbiont přímo na Peterovi a ten zjistil, že jeho super cool oblek až tak cool není. V knize "Komiksový výběr Spider-Man 17: Zrození Venoma" už jde skutečně o to že se zde Venom objevuje, a to poprvé a v celé své kráse. Asi nepřekvapí, že kresbu tohohle monstra má na svědomí Todd McFarlane, který se k němu dokonale hodil. Díky němu to vyšlo naprosto skvěle a zrodilo se jedinečné a neopakovatelné monstrum, které sto jí za to i dnes, a to i přesto, že se už nejedná jen o negativní postavu, ale o cosi jako postavu ambivalentní, která má i své skutečně jen světlé chvilky.

My jsme s knihou "Komiksový výběr Spider-Man 17: Zrození Venoma" ale ještě v době, kdy je Venom skutečně jen záporák a navíc je to záporák, jehož charakter je velmi specifický, alespoň ve vztahu ke Spider-Manovi. Přece jen se Spidey hodně spoléhá na to, že má svůj pavoučí smysl, který pořádně nechápe. Když mu ale najednou tenhle smysl proti jednomu protivníkovi přestává fungovat, je to něco, co jej najednou staví do situace, kterou nezná. A jasně bude to něco, co se mu ani trochu nelíbí. A pak si taky bude muset zvyknout na něco, co taky moc nedává. Že tu je někdo, kdo je sakra silný a kdo se mu vyrovná. Jak sám říká, rozdíl je jen v tom, že on má na rozdíl od Venoma poměrně dost zkušeností s bojem. Venom je bude muset teprve získat, ale rozhodně se bude snažit, aby splnil svůj cíl - zničit Spider-Mana.

Příběh v knize "Komiksový výběr Spider-Man 17: Zrození Venoma" se točí primárně kolem toho, že se mají Spider-Man a Venom setkat. A také se poprvé konečně setkají, a to rovnou v čísle 300, i když už v předchozích dvou číslech se Venomův příchod hodně připravoval. Skvělá je poslední stránka obou těchto čísel, protože na nich se ukazuje, jak byl Todd McFarlane skvělý a jak dokázal vytvořit atmosféru, která byla jedinečná. A co si budeme povídat, je to atmosféra v podstatě hororová. Tohle je něco, co se mi na komiksu "Komiksový výběr Spider-Man 17: Zrození Venoma", protože co si budeme povídat, to ostatní už tak zajímavé není. Příběhy s Chancem nebo Silver Sable jsou jen takové výplňové a nic až tak zajímavého na nich ve skutečnosti není. Prostě jen něco, čím se standardně natahuje série. Mnohem zajímavější je to, jak probíhá Peterův osobní život a jeho vztah s Mary Jane.

Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 17: Zrození Venoma" rozhodně nepatří k tomu úplně nejlepšímu, co se ve Spider-Manových sériích objevilo, ale pořád se jedná o komiks, který stojí za přečtení. Především proto - no, v podstatě jen proto - že se zde poprvé objevuje Venom. A je to skvěle navržená postava, jejíž první panely si prostě užíváte naplno. Tohle se na příběhu obsaženém v knize "Komiksový výběr Spider-Man 17: Zrození Venoma" skutečně povedlo. Na druhém místě je pak podle mě to, jak se vyvíjí Peterův osobní život, jeho scény s Mary Jane jsou dobré, některé jsou parádně sexy, až jsem docela koukal. A taky litoval, že nezašly ještě dál. Mary Jane je moje komiksová láska. A až na konci kvality jsou zbylé části příběhů, které jsou součástí knihy "Komiksový výběr Spider-Man 17: Zrození Venoma". Je to škoda, protože kolem Venoma už mohlo být trochu více lepších příběhů už na začátku.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu
Komiksový výběr Spider-Man 2: Klonová sága
Komiksový výběr Spider-Man 3: Zlo v lidských srdcích
Komiksový výběr Spider-Man 4: Zvířecí instinkt
Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení
Komiksový výběr Spider-Man 6: Smrt Jean DeWolffové
Komiksový výběr Spider-Man 7: S velkou mocí...
Komiksový výběr Spider-Man 8: Mutantský faktor
Komiksový výběr Spider-Man 9: Padlé město
Komiksový výběr Spider-Man 10: Pavučina
Komiksový výběr Spider-Man 11: Pomsta Sinister Six
Komiksový výběr Spider-Man 12: Svatba
Komiksový výběr Spider-Man 13: Noir
Komiksový výběr Spider-Man 14: Dolů mezi mrtvé
Komiksový výběr Spider-Man 15: Počátek
Komiksový výběr Spider-Man 16: V kůži vetřelce

2020-05-18

#DP78: Giant-Size X-Men: Jean Grey and Emma Frost

Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Jonathan Hickman
Kresba: Russell Dauterman

Posledních několik let se mohlo zdát, že X-Meni jsou na pokraji své existence. Marvel namísto nich neustále prosazoval Inhumans a významné hráče mutantského světa nechal krůček po krůčku zemřít. To se však postupně začalo měnit. X-Meni začínali dostávat více prostoru a došlo to až tak daleko, že scénárista Jonathan Hickman, který se po velmi dlouhé době vrátil k Marvelu, pro ně vybudoval zcela novou kapitolu. Všechno to začalo s minisériemi "House of X" a "Powers of X", které ve všech směrech překopaly mutantskou mytologii, a pokračuje to doteď v rámci "Dawn of X", kde se různí současní autoři Marvelu snaží v rámci svých schopností prezentovat úplně jiný pohled na různé postavy či týmy.

Není to tak dávno, co kromě hlavních pravidelných sérií začaly také vycházet speciální samostatné sešity. Ty se vyznačovaly dvěma faktory. Zaprvé je vždycky psal Hickman a zadruhé se vždycky zaměřovaly na konkrétní postavy, které aktuálně hrály ve světě X-Menů velkou roli. Jako první přišly na řadu dvě nejdůležitější mutantky, které v komiksech aktuálně vystupují, a to Jean Grey a Emma Frost.

Upřímně nevím, jestli mám prozrazovat detaily ohledně děje, jelikož čím více vám toho prozradím, tím méně budete překvapení. Ovšem co mohu prozradit, je fakt, že Hickman tady používá velmi zajímavou, místy až promyšlenou vyprávěcí techniku. Tu už jsme tady sice viděli několikrát a není to něco výjimečného, ale kdykoliv takový styl vyprávění v komiksovém médiu uvidím a mám možnost si přečíst něco v podobném duchu, vždycky jsem za to nesmírně rád.


Ovšem i tak se nemohu zbavit dojmu, že Hickman vzal jenom osvědčenou šablonu, která obecně funguje, a postavil na ní neotřelý příběh. Ten má otevřená vrátka pro další budoucí příběhy, což na jednu stranu musím velmi ocenit, a zároveň musím vyzdvihnout postavy. Ty jsou tady zpracované velmi pěkně a chemie mezi nimi funguje výborně. Obzvlášť titulní dvojice se dočkala velmi zajímavých interakcí.

A taktéž musím vychválit impozantní kresbu. Russella Dautermana mám obecně jako kreslíře velmi rád. Už v řadě "Mighty Thor" od Jasona Aarona talent ukázal v celé své kráse, přičemž tady jej jenom prohlubuje. Jeho detailní styl je opravdu pěkný. Není to sterilní a nudný mainstreamový styl, kterým se okamžitě přejíte, ani impozantní, paradoxně však prázdné malířství na způsob Alexe Rosse. Toto je kresba, která na vás dýchá už od první stránky, a díky níž postavy působí živě a hravě. Přidejte k tomu výrazný coloring, jenž mnoho panelů krásně doplňuje, a dostanete výborný vizuální zážitek.

Ovšem i tak mi připadá, jako kdyby to Hickman mohl napsat mnohem lépe. Na jednu stranu jsem za tento sešit rád, protože mě ústřední dvě mutantky velmi baví, avšak osobně si myslím, že to mohlo být i o pár stupňů lepší. Zase na druhou stranu bych to nepovažoval za podprůměr, naopak jde o velmi solidní nadprůměr, jehož silnou stránkou je detailní a propracovaná kresba a pěkný styl vyprávění.