2021-01-19

#2135: Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře



Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře

Vydala nakladatelství Labyrint a Euromedia v brožované vazbě v roce 2018. Vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.

Scénář: Ondřej Kavalír, Vojtěch Mašek
Kresba: Karel Osoha

Vánoce jsou docela fajn čas, protože člověk může od Ježíška dostat i knihy, na které by si normálně nenašel čas nebo dostatek financí v rozpočtu. Anebo by je prostě přehlédl. A já jsem to měl podobně s komiksy "Návrat Krále Šumavy". Vím, že jsem spíš podvědomě chytnul, že vyšel první díl, komiks "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře", ale že to byl první díl a že budou následovat dva další, to už mě minulo, anebo jsem tu informaci hodně rychle vypustil. Jaké bylo mé překvapení, když jsem první dva díly našel pod stromečkem. Sice se k jejich přečtení dostali dřív všichni dospělí, kteří zrovna na Vánoce byli doma, ale nakonec jsem se ke komiksu dostal a pak jsem se rozhodl, že je potřeba koupit i poslední díl, abychom měli trilogii celou. Až při čtení komiksu jsem zjistil, že vlastně o Králi Šumavy moc nevím a že ve mě vlastně ani komunistický film, který si hodně upravil, nic moc nezanechal. Tohle provedení už mě zaujalo víc a já jsem konečně zjistil, že za tímhle označením je skutečně velký příběh, jenž stojí za to, aby byl dál vyprávěn.


Scénář vychází z knihy "Návrat Krále Šumavy" od Davida Jana Žáka. Předlohu jsem nečetl, nevím, jak věrně se tvůrci komiksu držely předlohy, stejně jako si nejsem jistý, jak moc věrně se držely reality, která byla před více jak sedmdesáti lety. Ale i z rozhovorů s Josefem Hasilem je patrné, že se nejednalo až o tak temnou postavu, která chtěla položit minulý režim, spíše prostě člověka, který chtěl pomáhat lidem a vlastně měl docela blízko k filmovým agentům, i když rozhodně ne v tom, že se dostával na super exotická místa. Takhle, jak je jeho obraz podán, vlastně vychází Josef Hasil z příběhu jako hrdina, který ale měl svoje lidské chyby a lidské slabosti. A to je obrázek, který je pro mě snesitelný a jsem schopen mu uvěřit, i když i v případě komiksu musíme počítat s tím, že je zde určitá míra fabulace a že za ty roky došlo ke zkreslení určitých skutečností, činů a i povah některých osob. Asi je na každém, aby si udělal svůj vlastní obrázek.


Kniha "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" se věnuje vlastě tomu, jak Josef Hasil začal převádět a jaké to pro něj mělo následky. I když později nikdy nebyl chycen, když začal, tak se přece jen do lágru dostal. A o tom první kniha pojednává. Josef Hasil si uvědomil, že uzavření hranic a nemožnost jejich přecházení je nesvobodné a příliš omezující a že někteří lidé, pokud se přes ně chtějí dostat, by tu možnost měli mít. A tak jim ji v určitém omezeném množství dal. Režimu se to moc nelíbilo, a tak se dalo očekávat, že se proti němu postaví. A nakonec se jim ho podařilo dostat. Ale tam to neskončilo. Na komiksu "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" je sympatické, že se více věnuje postavám, jejich motivacím, jejich chování, jejich osudům. A na nich se pak ilustruje to, jak byl režim už na začátku, v podstatě hned po skončení války, postavený na hlavu, jak se udávalo, jak se zakazovalo.


Kniha "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" je velmi dobrým úvodem celé trilogie, kdy i v případě, pokud historii Krále Šumavy znáte, budete chtít číst dál, vědět víc, abyste se dostali až na konec a zjistili, jak to všechno vlastně dopadlo. A tohle zbylé dva díly nabídnou. Kniha "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" zachycuje v podstatě do jisté míry individuální partyzánskou válku proti režimu, která se moc nevyplatila. Ale mohlo to dopadnout ještě hůř. Na konci pak zjišťujeme, že se rozhodně ještě bude v převádění pokračovat. Ke komiksu "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" bych měl v podstatě jen jednu drobnou připomínku - někdy jsem se ztrácel v tom, na jakou postavu se koukám. Jsou si někdy velmi podobné, čtenáři se v tomhle směru mohou trochu hůře orientovat. Jinak se ale jedná o skvělou ukázku životopisného komiksu, tedy minimálně životopisu zaměřeného na určitou fázi života ve spojitosti s historickými událostmi.

2021-01-18

#DP121: Iron Man Vol. 1: Big Iron

Autorem článku je Daniel Palička.


Scénář: Christopher Cantwell 
Kresba: CAFU 

V době psaní této recenze nebyla první kniha ještě oficiálně vydána (vychází až 10. března letošního roku). Každopádně, Cantwellův Iron Man mě vcelku zaujal, přičemž prvních pět sešitů, které naleznete v plánovaném prvním svazku, jsem již dočetl, takže jsem se odhodlal a něco málo jsem o sérii napsal. Snad se vám mé dojmy budou líbit.  


Někomu se to může jevit jako vcelku zvláštní, ne-li rovnou podivné, ale Iron Man si od dob svého velkého návratu na scénu v sérii Tony Stark: Iron Man, jež vycházela během iniciativy Fresh Start, prošel třemi velkými etapami. Nejprve se po složité situaci, kdy pobýval v kómatu, vrátil na scénu v nejlepší možné formě. Pojetí postavy bylo rázem o poznání hravější a série se ubírala mnohem specifičtějším směrem. Scénárista Dan Slott vsázel zejména na pompéznost, mimo to však také na obrovský arzenál všemožných vychytávek - různorodými zbrojemi počínaje, technologicky vyspělými vynálezy konče - a velkou škálou nejen kladných, ale rovněž záporných postav. Po velkolepém vyvrcholení došlo k velké události, kdy byla pozornost směřována na Arna Starka coby Iron Mana a na futuristický svět. Začaly vycházet minisérie vztahující se k roku 2020 (teď opravdu nemyslím skutečný, ale fiktivní ve světě Marvelu), přičemž Tony Stark se nenacházel v úplně jednoduché situaci. Naštěstí všechno úspěšně zvládl, a tak se mohlo úspěšně přejít k třetí, aktuálně probíhající éře. Iron Manovy neobyčejné příhody se začaly vyprávět v nově vycházející řadě od scénáristy Christophera Cantwella, jednoduše pojmenované "Iron Man". A aby toho nebylo málo, od základu se změnilo i pojetí hlavního hrdiny. Bylo podle mě k lepšímu?  


Na rozdíl od Slotta, který vsázel na co nejbombastičtější scény, se Cantwell vrací zpátky ke kořenům a snaží se Iron Mana držet více při zemi, čemuž odpovídá i zápletka. V ní si Tony Stark prochází nelehkým obdobím. Prožívá totiž krizi středního věku a neví, co si se sebou má počít. Proto experimentuje, jak to jenom jde. Snaží se omezit hypermoderní technologii a vrací se k původním zbrojím, především k verzi se standardním červenožlutým zbarvením, která je však mírně upravená pro účely dnešní doby. A jako by to nestačilo, začne nově spolupracovat s Patsy Walkerovou, známou pod superhrdinskou přezdívkou Hellcat. Co se nemění, jsou záporáci. Kromě starých známých, ať už jde o Unicorna, Controllera, Terraxe a jiných, se na scénu vrací i jeden záporák, jenž se v Marvelu již dlouho neukázal. Chce se mstít, a tak přichystal plán na zničení všech svých nepřátel. Pro tyto účely se spojil s několika notoricky známými Iron Manovými protivníky, kteří se nemohou nabažit porážky obrněného Avengera. 


Jak už jsem zmínil výše, Iron Man se naplno vrací ke kořenům, a tím pádem i ke klasičtějšímu pojetí. Z celého komiksu občas číší pěkný retro nádech a máte pocit, jako kdyby na stránkách moderního komiksu vystupoval Tony Stark z doby 80. let. Jeho vizáž, personalita, výzbroj i způsob vyjadřování najednou působí úplně jinak. Osobně si myslím, že v tomto směru autor přivedl do série svěží vítr. A co víc, v rámci sólové ironmanovské řady se mohu ztotožnit s hlavním aktérem, jelikož interakce s ostatními postavami působí reálně. To samé mohu mimo jiné říct i o způsobu chování. Pokud bych měl srovnávat se Slottem, z mého osobního úhlu pohledu odvádí Cantwell mnohem lepší práci se směřováním děje. A přestože do vyprávění nepřináší tolik nového, naopak se snaží více operovat se základními stavebními kameny, a opouští od šílených, ovšem velmi originálních úletů typu firma Stark Unlimited či obří virtuální svět určený pro hráče jakéhokoliv věku, realita je taková, že svým pojetím si mě dokázal získat více. Může za to hlavně fakt, že Slottův Iron Man, ačkoliv mě příjemně bavil, mi občas přišel jako slepenec nápadů - horších či lepších - které jsou jednou zpracovány naprosto fantasticky, jindy strašně nezajímavě. Ano, jde sice o dost odvážné tvrzení, já si za ním však hrdě stojím.        


Co se týče stylu psaní, Cantwell vsází na jistotu. Vrací se ke starým komiksům, z nichž čerpá, jak to jenom jde, a na jejich základě vytváří ucelený celek, jenž kombinuje staré postupy s osvědčeným moderním vyprávěním. Tempo je proto svižné, čtení odsýpá a ani na moment se nebudete nudit. Scénárista však myslí i na vývoj postav, proto se občas nebojí zpomalit a na pár chvil se věnovat osobní lince. Hlavní duo, tedy železný muž a jeho parťačka Hellcat, funguje úžasně. Ačkoliv si zpočátku budete na zapojení Patsy Walkerové do celého dění chvíli zvykat, postupem času si začnete uvědomovat, že její účinkování v ději vcelku funguje. Některé scény by mohly být napsány trochu lépe, jiné jsou nudné k uzoufání, to uznávám, ale například závěr, ve kterém je na samém dně, mě spolu s jedním nečekaným románkem dokázal mile překvapit. Ale co je úplně nejlepší, jsou scény, ve nichž se snaží pomoci bezmocnému Starkovi s životní krizí. Působí strašně lidsky a máte z nich pocit, jako byste sledovali tragické vyprávění o nejistém hrdinovi bez jakékoliv vize budoucnosti. S tím se ostatně pojí i další prvek: otázka, se kterou se v průběhu všech pěti sešitů pracuje, ačkoliv si toho čtenář nemusí při čtení všimnout. Myšlenka, na níž nelze nalézt jednoduchou odpověď. Kým by měl být Iron Man v dnešní době? Anděl strážný? Bůh? Nadčlověk? Nebo snad jenom prachobyčejný člověk? Začtete-li se a zamyslíte-li se nad některými myšlenkami, tak některé pasáže oceníte ještě více, než byste prvně čekali.   


V příběhu se kromě skrytých myšlenek nešetří ani akčními sekvencemi a záporáky. Hned na prvních stránkách úvodního sešitu se dočkáme skvělé úvodní bitvy, kdy se Iron Man dostává do křížku s kosmickým protivníkem Terraxem. V dalším čísle pak máme možnost sledovat zápas v ringu, v němž se obrněný superhrdina musí vypořádat s Carlem Creelem, známějším mnohem více díky přízvisku Absorbing Man. A podobných potyček je v prvním svazku mnohem více. Musím říct, že jsem si je vskutku užíval. Nicméně, některým by rozhodně neuškodilo, kdyby byly o pár stránek delší. Přece jenom, s některými protivníky se Iron Man vypořádá během pár stránek. Přiletí, chvíli se s nimi rve, pak je porazí a letí o dům dál. Na jednu stranu tomuto tahu rozumím, protože tvůrci nechtějí vyplňovat děj zbytečnou vatou, jež vyprávění akorát prodlužuje, než aby jej posunovala kupředu, každopádně by některým scénám vůbec neuškodilo, kdyby byly delší aspoň o jednu jedinou stránku, v lepším případě i o dvě. Podle mě by to bylo čistě ku prospěchu věci. 


Samostatnou složkou je kresba. O tu se postaral španělský kreslíř CAFU (pseudonym, jenž je složen z iniciálů jména Carlos Alberto Fernandez Urbano). Co jsem zjistil, vůbec nejde o jeho první práci, co se superhrdinského mainstreamu týče, a je to na výsledku vážně znát. Jeho styl je o poznání temnější. Linky jsou tužší, což se k serióznější atmosféře perfektně hodí. Navíc, i coloring dělá divy. Tmavší barvy napomáhají k lepšímu vyznění některých scén, přičemž veškerá akce vypadá mnohem uvěřitelněji a dynamičtěji. A abych nezapomněl, musím pochválit designy postav, které mi vyhovovaly. Takže v tomto směru jsem naprosto spokojený. Na to, že šlo o mé první seznámení s CAFEm (tuší někdo, jak jeho jméno mám skloňovat?), jsem byl příjemně překvapen. Dávám palec nahoru!  


Co říci závěrem k svazku "Iron Man Vol. 1: Big Iron"? Dle mého názoru se jedná o slušný úvodní svazek, jenž vás pohltí. Má pozitivní stránky, kvůli kterým mě bavilo se prokousávat jednotlivými sešity. Čtení mě bavilo a myslím si, že budu na některé momenty ještě chvíli vzpomínat. Ale neberte mě špatně, kniha "Iron Man Vol. 1: Big Iron" není bezchybná. Nedostatky by se přece jenom našly. Ačkoliv jsem se o řadě z nich rozepsal výše, našel bych i řadu dalších. Jde veskrze o drobnosti, ovšem za zmínku stojí. Například celá zločinecká machinace mohla být v některých ohledech lepší. Začlenění jednoho podivného uskupení do vyprávění mi přišlo jako pěst na oko. A navíc, působilo to strašně lacině a nepromyšlené. Hlavní záporák mi zatím přišel nemastný neslaný. Snad se jeho s dalšími díly zlepší. A takhle bych mohl ještě pokračovat. Každopádně, i přes tohle všechno mám z první knihy Cantwellovy ironmanovské série dost dobrý pocit. Finální zvrat mě navnadil natolik, že se nemohu dočkat, až vyjde druhá kniha. Jsem docela zvědavý, kam nás série zavede příště.   


P.S.: Jen tak mimochodem, líbí se vám logo série? Já jej totiž naprosto zbožňuji. Líbí se mi inspirace animovaným seriálem z 90. let, ze kterého se určitě při jeho navržení vycházelo. Vážně to vypadá pěkně. Krásně to pasuje k vyznění celého komiksu. Nahlížíte na to stejně?

2021-01-11

#2134: Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice



Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice

Vydalo nakladatelství Grada Publishing v pevné vazbě v roce 2019. Vydání má 80 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Petr Kopl
Kresba: Petr Kopl

Morgana a Morgavsa se v knize "Morgavsa a Morgana 1: Dračí chůvy" vydaly na cestu na Island, protože to je přesně to místo, kde by se mohlo líbit jejich drakovi. Anebo by zde alespoň mohly splnit něco, co po nich někdo chce. Draka mají na Island dopravit. V knize "Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice" se na Island skutečně dostanou, ale je to v podstatě až finále této knihy, jejím hlavním poselstvím je samotná cesta, která probíhá velmi zajímavým způsobem a čarodějky potkávají různé nové tvory, poznávají zajímavá místa. Tohle je prostě díl, který je výpravou, což je na něm popravdě hodně pěkné, protože Petr Kopl mohl popustit uzdu své fantazii, což je rozhodně něco, co mu jde. A ukazuje to v podstatě v každém příběhu, ať už je to ve chvíli, kdy se objeví vodní příšerky, chaloupka na kuří nožce, trollové nebo Fayerské ostrovy.


Kniha "Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice" obsahuje celkem osm původních epizod, které vyšly ve "Čtyřlístku", a to formou jednotlivých epizod. Přiznám se, po přečtení knihy "Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice" jsem si říkal, jestli to i v sešitovém vydávání mělo stejný efekt jako ve chvíli, kdy příběhy čtete souborně. Až v souborném vydání si uvědomíte, jak jsou jednotlivé příběh propojeny, že na sebe navazují a že je před vámi budován mnohem komplexnější příběh, než se na první pohled zdálo. Kniha "Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice" je pak ve skutečnosti druhým dílem trilogie, která nese název "Islandika". A ano, je to tedy trilogie, jejíž dění se točí kolem Islandu, respektive kolem cesty na Island. Kniha "Morgavsa a Morgana 3: Princezna čarodějka" je pak tedy vyvrcholením této trilogie. Pozitivní je, že v době psaní této recenze už je třetí díl na trhu a můžete si tak přečíst rovnou celý příběh najednou.


Petr Kopl má několik silných stránek a v knize "Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice" je prezentuje všechny - má dar vyprávět příběh, má skvělý smysl pro rozvržení panelů, kdy se nebojí experimentů a celkově kompozice prostě posouvá příběh dál, a má skvělý smysl pro humor. Dokáže si hrát se slovy, jeho postavy umí parádně zahlásit, vkládá do komiksu odkazy na jiná díla, má zde situační komiku, má zde vtípky, které jsou jen tak na okraj, ale dovedou skvěle oživit panel a ny vaší tváři vyloudit úsměv. Nemohu si pomoct, ale jakmile si beru do ruky knihu, kterou Petr Kopl vytvářel, tak nějak už mám na tváři úsměv, protože si jsem jistý, že to dobře dopadne, že to bude parádní čtení a že se budu bavit. A přesně tohle je i případ knihy "Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice". Není zde ani jediná stránka, u níž bych se nudil.


Kniha "Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice" je parádním pokračováním první knihy "Morgavsa a Morgana 1: Dračí chůvy". První kniha se zaměřila na představení postav a jela tak trochu v onom čtyřlístkovském duchu, kdy na sebe jednotlivé epizody nijak zásadně nenavazují. Jenže tohle by nebyl Petr Kopl, aby nedal svým komiksům trochu víc. A kniha "Morgavsa a Morgana 2: Živelné měňavice" je toho důkazem. Jedná se o rozvíjející se příběh, postavy se zde vyvíjejí, někam směřují. A vypadá to, že v knize třetí najdou rozuzlení, alespoň pro jeden delší příběh. Jsem velmi rád, že se tenhle komiks podařilo vydat souborně, i když tedy stále rozdělený na tři díly. Děti si ho v téhle podobě zaslouží. A nejen děti, jejich rodiče také.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:

2020-12-31

PF 2021

Letošní rok se chýlí ke konci, a tak jsme si řekli, že bychom já a Martin mohli jako drobný dárek zveřejnit ještě jeden závěrečný příspěvek, ve kterém jsme se rozhodli ohlédnout za prožitím “dvacet dvacítky” a popřát vám všechno krásné do roku 2021. Snad se Vám bude líbit. 

Příspěvky nás dvou si můžete přečíst přímo zde:    

MŠ: Rok 2020 je skoro za námi a mnozí z nás si asi řeknou, že je to jen dobře. Pro každého to byl rok změn, ať už pozitivních, či negativních. Já jsem došel k tomu, že už úplně nestíhám psát články pro Comics Blog a od září recenzuji hodně sporadicky. Jsem ale rád, že se přidal Dan Palička, který mě skvěle zastoupil a rozšířil obzory i o zahraniční komiks. Budu se těšit na jeho další články, doufám, že i vy. Já se pokusím sem tam zase něčím přispět, protože komiks je pořád moje velká záliba, jen toho času je méně. Rok 2021 nás čeká asi hodně zajímavý, ale snad do něj vkročíme tou správnou nohou, ať už s komiksem v ruce, nebo i bez něj.

DP: Musím říct, že letošní rok byl asi jeden z nejzajímavějších a nejdůležitějších v mém životě. Schválně nepoužívám slovo “nejlepších”, jelikož si jsem vědom, jak moc byla aktuální situace těžká pro každého z nás a že mnozí přišli o práci, v horším případě byli nuceni zavírat své vlastní podniky. Nebylo to zkrátka jednoduché. Mě paradoxně situace ovlivnila dost pozitivně. Díky tomu, že jsem mohl být hodně dlouho doma ve svém komfortním prostředí, jsem si najednou některé hodnoty mohl pořádně utřídit a měl jsem mnohem více času na nejen na čtení, ale taktéž na psaní, což se v aktivitě na Comics Blogu dost projevilo v druhé polovině roku, kdy jsem se snažil být na stránce aktivní, jak to jenom šlo. Poté, co Martin skončil s recenzováním svazků z kolekce Nejmocnější hrdinové Marvelu, se navíc mé působiště rozrostlo, protože jsem najednou psal i o česky vydávaných komiksech, což u mě doposud nebylo zvykem. A nevím, jak to vnímáte Vy, čtenáři, ale já u sebe za celý rok zaznamenal docela velký posun, a to až tak, že jsem o sobě zjistil řadu věcí, které jsem v minulosti nevěděl. Byl to zkrátka zajímavý, byť vcelku netradiční a pro někoho mnohem složitější rok. Rok plný nových zkušeností, obzorů, a zážitků, jaké člověk jen tak neprožije. Rok, kdy došlo na řadu lekcí a velkých ponaučení. Za tím si pevně stojím! Upřímně, já budu na “dvacet dvacítku” vzpomínat ještě hodně dlouho.     

My jen pevně doufáme, že blížící se rok 2021 bude pro aktivitu Comics Blogu stejně plodný jako rok 2020, a zároveň věříme, že články, které budou v budoucnu vydávány, Vás budou bavit stejně jako ty letošní.                   

Tímto děkujeme za veškerou podporu! 

Hodně štěstí do roku 2021 Vám přejí 

Martin a Dan

2020-12-24

#DP120: Transformers Holiday Special

Autorem článku je Daniel Palička.


"Jsou Vánoce, jsou Vánoce, jsou Vánoce!!!" zpívá v jedné ze svých písní Richard Krajčo. Do rytmu znějících tónů hrdě usedám k počítači a přemýšlím nad vánočním článkem, jenž bych mohl napsat na Comics Blog. Přemýšlím a přemýšlím, jenomže mě nic nenapadá. Pak se mi ovšem zableskne v hlavě. V tu chvíli jsem si řekl, mohl bych napsat recenzi na vánoční marvelovský speciál. Nápad to nebyl špatný, ale Marvel už je na Comics Blogu zastoupený docela dost, takže bylo nutné přijít s něčím jiným. 


Po delším uvažování se mi v hlavě vyrojila nová, mnohem lepší myšlenka. To bych tak mohl napsat o Transformers Holiday Special, napadlo mě. Transformeři v našich luzích a hájích moc oblíbení nejsou, takže bych mohl prostřednictvím článku ukázat, že jejich komiksy vážně za něco stojí. Vůbec jsem neváhal a začal psát následující text. 

Ještě před sepsáním jsem zvažoval, zda nebude lepší napsat klasickou konstruktivní recenzi, v níž bych detailně zhodnotil jednotlivé aspekty. Jenomže jak jsem nad sešitem přemýšlel, nenašel jsem v něm prakticky nic negativního, takže mi to přišlo jako zbytečnost. Namísto toho jsem zvolil cestu speciálu, protože v něm mohu rozebrat komiks více do hloubky a mohu poukázat na některé detaily, jež by v klasické recenzi buď nevynikly tak, jak bych si přál, anebo by v konečném důsledku "zanikly", jelikož bych na ně nekladl tak velký důraz.                 

Tím už se dostáváme k náplni tohoto speciálního vánočního článku. 


Víte, setkávám se s velkým neduhem, který se v souvislosti s Transformery pojí. Kdykoliv o nich začne člověk mluvit, všichni si vybaví filmovou sérii od Michaela Baye. Ta bohužel v mnohých vyvolává dojem, že jde o nezajímavé, nudné a bezcharakterní roboty, kteří se mlátí mezi sebou. Tečka. Realita je skutečně taková a mnozí lidé je vnímají takhle jednotvárně, což naprosto chápu. Skutečnost je však úplně jiná. Transformeři totiž nejsou jen generické figurky, jež jsou určené k mlácení mezi sebou. Naopak, jde o propracované postavy, které mají co nabídnout a jsou nápadité, svým způsobem jedinečné. Moderní vesmír, jenž byl v roce 2005 vytvořen a během mnoha let postupně expandován pod taktovkou vydavatelství IDW, nám dokázal, že Transformeři nemusí být jen o bezhlavém konfliktu mezi Autoboty a Decepticony na planetě Zemi. Možná právě proto jsme se dočkali jedněch z nejlepších a nejikoničtějších příběhů, jaké jsme kdy mohli číst, a mohli jsme za takovou řádku let prožít životy postav, které nejsou jen roboty bez duše, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ať už šlo o velkolepé ságy nebo o krátké uzavřené sešity, autoři věděli, co chtějí čtenářům předat. A to se dá perfektně říct i o uzavřeném one-shotu Transformers Holiday Special. 

Jedná se o sešit, který vyšel v roce 2015 jako drobný vánoční dárek pro všechny transformeří fanoušky. Obsahuje dohromady tři uzavřené povídky, jež tematicky spojuje téma Vánoc a prožívání nejklidnějších svátků v roce. Na starost si je vzali ostřílení scénáristé a kreslíři, takže záruka kvality byla zaručena. Nicméně, abych naplno ukázal kvalitu celého speciálu, rozeberu každý příběh zvlášť. 


Jako první začínáme s "Choose Me" od scénáristky Mairghread Scottové a kreslíře Corina Howella. Ta se rozhodla, že do hlavní role dosadí Starscreama, který - na rozdíl od jiných robotů - nemá žádné přátele. Všechny ostatní pozoruje dalekohledem ze své věže a přemýšlí, co by mohl udělat, aby se s ním začalo kamarádit více Transformerů. Nakonec se unáhlí, natočí video, v němž, sedě s korunou na hlavě, promlouvá ke všem obyvatelům planety Cybertron. Jenže co se nestane, omylem je useknut konec, díky čemuž se mění celý význam Starscreamova sdělení. A přestože ostatní jeho zprávu přijmuli v dobrém, jeho se tato nešťastná zpráva dotkla. Jak zápletka skončí? To vám již nepovím. Mohu nicméně prozradit, že pointa je naprosto fantastická. Perfektně pasuje k celému komiksu, a navíc má i skvělé poselství. A co víc, Scottová odvedla bravurní práci. 


Dále následuje "Silent Light" scénáristy Jamese Robertse. V něm sledujeme posádku lodi Lost Light, a to symbolicky 24. prosince na Štědrý den. Rodimus se vrátí z Meteorfestu zpět, když tu náhle uvidí Megatrona s jedním z jeho přátel, který mu pomáhá se zdobením stromečku. 

(Pokud vám to přijde divné, nebojte, hned všechno osvětlím. Megatron sice býval hrdým vůdcem Decepticonů, nicméně jeho postoje a ideály se postupem času změnily, a nakonec to vedlo až k změně stran. To ostatně dokazuje i fakt, že místo fialového decepticonského symbolu má na hrudi překrásný rudý.)   

Jenomže to máme pouze jednu část posádky. Zbytek leží u Autobota Swerva, kde klábosí o všemožných tématech a popíjí. Prostě klasická aktivita, když se nudíte. Prožívají příjemné chvíle bok po boku a jsou spolu šťastní. Jenže to by nebyl Whirl, kdyby nezačal řešit něco vážnějšího a mnohem osobnějšího. 

Celý sešit je pak zakončen skvělým příběhem "The Thirteenth Day of Christmas" od Johna Barbera a Carlose Guzmana, v němž sledujeme Thundercrackera, hlavního hrdinu, v šílené historce, ve které se utká se samotným Santou Clausem. Nebo ne?


Každopádně, všechny tři příběhy kromě vánoční tématiky spojuje hned několik bodů. Jednak nám všechny povídky prezentují svět Transformerů v trochu jiném duchu. Mnozí z vás by si tyto velké roboty představili jen jako stroje, kteří musí bojovat proti sobě. Jedni musí zdevastovat cokoliv, co se jim připlete pod nohy, druzí naopak věří v hrdinské ideály a snaží se zachránit celý svět. Ovšem komu by se v hlavě vyrojila představa, v níž by spolu přátelsky hovořili, slavili by svátky a užívali si života? Asi nikomu. A v tom spočívá největší síla nejen sešitu Transformers Holiday Special, ale také celé série od IDW obecně. Každá mechanická postava je pojata lidsky, má propracovanou osobnost a dokáže čtenáře překvapit. Něco takového vždycky dokážu ocenit, nicméně zde je to ještě o třídu výš. 

Nejlepší jsou paradoxně scény, kdy se vůbec neválčí a sledujeme hrdiny v poklidnější, mnohem příjemnější atmosféře. Abych svůj argument trochu podpořil, přikládám dvě úžasné stránky, které naprosto zbožňuji:




Perfektní, že?

Podobných scén je v komiksu mnohem více. 


Navíc, každý autor dokázal naplno využít rozsah a na malém počtu stránek úspěšně odvyprávěl úderné, vskutku zajímavé příběhy, které mají něco do sebe. A co víc, mají pointu, jež vás místy zahřeje na srdíčku. Zatímco první pojednává o "člověku", který je opuštěný a marně hledá někoho, kdo by se s ním mohl přátelit, druhý je o rodině, o tom, že by rodina měla držet pohromadě a že některá rozhodnutí nejsou v životě jednoduchá. A úplně poslední je ryzí nadsázka, u níž se budete za břicho popadat. Povídky zkrátka jsou napsány milovníky Transformerů pro fanoušky, což je z každé stránky znát.


Jestli si chcete zpříjemnit krásný vánoční čas, pak vám mohu Transformers Holiday Special vřele doporučit. Považuji jej za jeden z nejlepších speciálů, jaký si můžete v těchto příjemných a poklidných časech přečíst, a zároveň bych jej mohl označit za jeden z nejkvalitnějších uzavřených sešitů, jaký byl kdy v historii rozsáhlého světa Transformerů napsán. Důvody, proč tomu tak je, již znáte, takže teď nezbývá nic jiného, než se vrhnout na čtení a užít si naprosto nezapomenutelný zážitek.       


A co říct závěrem? Přeji všem komiksákům a komiksačkám šťastné a veselé Vánoce! Užijte si je v klidu, míru a v pohodlí domova.

2020-12-21

#DP119: Fantastic Four: Road Trip

Autorem článku je Daniel Palička.


Scénář: Christopher Cantwell 
Kresba: Filipe Andrade 

Musím se přiznat, že když jsem poprvé zahlédl obálku k "Fantastic Four: Road Trip", byl jsem vcelku zaskočen. Na marvelovské poměry totiž je tísnivá, místy až deprimující, depresivní a strašidelná. A teď to myslím čistě v dobrém smyslu slova. Přece jenom, první superhrdinskou rodinu si každý z nás představíme spíše jako čtenářský mnohem přístupnější tým. V Marvelu plní roli vesmírných dobrodruhů, kteří většinou prožívají příhody, v nichž se většinou utkají s mimozemskými bytostmi z jiných světů, mocnými kosmickými záporáky, podivíny z planety Země a mnoha dalším hrozbám. Málokdy přijdou tvůrci se zápletkou, kde bychom Fantastic Four měli v mnohem klidnější a civilnější rovině, nikoliv v pompézní a přehnaně akční. O to více jsem byl překvapen se směřováním celé zápletky. Co na sešit říkám a jak moc bych jej mohl doporučit věrným fanouškům tohoto týmu? Na to se podrobně podíváme v dnešní recenzi. 


One-shot si vzal na paškál Christopher Cantwell. Jde o jednu z vycházejících hvězd moderního superhrdinského mainstreamu. Znát ho můžete například díky sérii Doctor Doom, na jejíž první knihu jsem psal recenzi, anebo mnohem aktuálnější řadě Iron Man. V nich ukázal, že etablované a všemi fanoušky zbožňované postavy dokáže pojmout odlišně, dovolil bych si říct originálněji a osobitěji. Nebojí se zkoušet nové věci. Hrdiny či zloduchy se pokouší posunout do rovin, kam by se jiní tvůrci ani neodvážili, a svým způsobem jim dává novou, mnohem odvážnější tvář. A Fantastic Four vůbec není výjimkou. Spolu s kreslířem Filipem Andradem totiž Cantwell vytvořil sešit, jenž je oproti jiným komiksům s FF výjimečný hned v několika směrech. 


Příběh začíná zcela nevinně. Rodinka si jednoho dne řekne, že by nebylo špatné si vyrazit na poklidný, ničím nerušený výlet. Nasednou do žlutého auta a vydají se na cestu. Jakmile dorazí na místo určení, a to konkrétně do Arizony, usídlí se v jednom domečku. Vybalí si všechna zavazadla a přečkají noc. Příštího rána si pak začnou všichni členové užívat volno. Jenomže to by nebyly superhrdinské komiksy, kdyby se nic nepokazilo, a z obyčejného výletu se najednou stává nervy drásající hra o přežití, kde každá vteřina hraje důležitou roli. Co přesně se superhrdinům stane, vám nepovím, neboť to bych vyzrazoval podstatnou část zápletky. Dovolil bych si ovšem tvrdit, že se budou muset vypořádat s něčím, s čím se nikdy předtím nesetkali. A to doslova!   


Scénáristicky je sešit na opravdu vysoké úrovni. Musím především ocenit inovativní přístup, kdy scénárista nejen bravurně pracuje se všemi členy Fantastic Four, ale zároveň se snaží vsadit na neokoukané postupy. Jak jsem navíc psal o pár řádků výše, děj je koncipovaný úplně jinak, než jak jsme u klasických řad Fantastické čtyřky zvyklí, a místo akčního spektáklu tak dostanete komornější, mnohem přízemnější příběh, jenž je postavený zejména na funkčních interakcích mezi hlavními aktéry. Ale aby toho nebylo málo, Cantwell vsází i na další prvek: tím je strach z neznáma. Může to na první pohled znít prapodivně, ale nebojte, hned vysvětlím, co tím chci říct. Hrdinům se totiž v druhé polovině vyprávění začnou dít strašlivé věci. Jejich těla se z nevysvětlitelných důvodů začnou "chovat" úplně jinak, než jak by měla, a všechno nasvědčuje tomu, že něco není v pořádku, což si ostatně brzy začnou uvědomovat. Vše se otočí o sto osmdesát stupňů a najednou se famílie ocitá v obtížné situaci, ze které nejde jen tak lehce vyváznout. To je rozhodně prvek, jenž se u Fantastic Four vidí - minimálně v dnešních moderních komiksech - dost vzácně. Rodinku totiž většinou vidíme v mnohem odlehčenějších a klidnějších situacích, než jaká je právě tato. A za tohle si scénárista zaslouží můj velký obdiv, protože přijít s něčím takovým je něco nevídaného. Navíc, další výhodou je, že "Road Trip" občas lehce zabředne do vod jednoho specifického subžánru hororu. Díky tomu jsou některé dějové pasáže dost znepokojivé.    


Kapitolou samou o sobě je pak kresba. Filipe Andrade má vskutku specifický styl, jenž vsází zejména na jemnější, ne moc výrazné linky a osobitě nakreslené postavy. Mně osobně se zamlouval, ovšem z objektivního hlediska mohou čtenáře vytáčet některé prazvláštní obličeje, v horším případě těla, jež jsou u některých postav zbytečně dlouhá. U Mr. Fantastica pro to mám pochopení, u ostatních to však vypadá zvláštně. Navzdory tomu se mi výtvarná stránka komiksu šíleně zamlouvala. Stojím si za tím, že lepší kreslíř nemohl být vybrán, protože je svým způsobem jedinečný. Pokud by měl zájem si nakreslit řadu menších marvelovských projektů, v nichž by mohl ještě více vyniknout, nebyl bych proti. Jen ho, prosím, nedávejte do klasických, pravidelně vycházejících řad! Tam by se totiž vůbec neuchytil. 


Dosud jsem chválil, ovšem nyní přichází čas na výčet pár negativ. Jako první se musím vyjádřit k závěru, který mi přišel docela překombinovaný a někdy až moc chaotický. Když vezmu v potaz, jak byl celý one-shot koncipován, tak celé zakončení působí jako pěst na oko. Kdyby bylo napsáno lépe, popřípadě bylo mírně pozměněno, vůbec bych se nezlobil. Ačkoliv je  poslední scéna příjemnou tečkou, finální bitva by přece jenom mohla být zvládnutá o poznání lépe. A jako další negativum bych asi mohl zmínit pár divných scén, jež by šlo úplně v klidu vyškrtnout. V tomto případě nicméně nejde o nic zásadního. Spíš bych to označil za malou vadu na kráse.   


Když to vezmu kolem a kolem, je dle mého názoru "Fantastic Four: Road Trip" skvělý experiment, jenž vyšel na jedničku. V případě, že hledáte odlišné pojetí první rodiny Marvelu, pak je tento one-shot určený přímo pro vás. Sám jsem byl nesmírně překvapený z toho, o jak kvalitní komiks jde. Po dočtení musím konstatovat, že Christopher Cantwell se pomalu, ale jistě stává velmi zajímavým a taktéž velmi osobitým scénáristou na poli marvelovských superhrdinských komiksů. Jsem zvědavý, s čím se vytasí příště, neboť tento kousek byl přímá trefa do černého. Vřele doporučuji!

2020-12-18

#2133: S Komenským do komiksu



S Komenským do komiksu

Vydalo nakladatelství Portál v pevné vazbě v roce 2020. Vydání má 120 stran a prodává se v plné ceně za 379 Kč.

Scénář: Klára Smolíková
Kresba: Lukáš Fibich

Klára Smolíková je autorka, která rozhodně má co dětem nabídnout, což dokázala už celkem velkým množstvím knih. Ale není to jen zábava, kterou jim dává, protože ta v jejích příbězích nikdy nechybí, ale je to i poučení, kdy z jejích knih se mohou děti skutečně něco dovědět, a to formou, která je nenásilná a přístupná v podstatě každému, tedy nejen dětem, ale také dospělým. Její didaktické schopnosti jsou na velmi vysoké úrovni, což dokazuje v podstatě každou knihou, je vidět, že se snaží dětem ukázat, že vzdělávání nemusí být jen nuda a potřeba si všechno pamatovat. To prezentuje nejen svými knihami, ale i vystoupením pro školy a knihovny. Tak nějak se vlastně dalo předpokládat, že se jednou vrhne do nějakého díla, které bude připomínat asi největší světovou osobnost, která je se vzděláváním spojena. Nebo minimálně největší, která pochází z českého území.


Jan Amos Komenský je skutečně osobností, která má i v současnosti světovou proslulost. Je proto až neskutečné, že z toho, co vytvořil, si české školství, v současné době a ve většině - abych nekřivdil všem pedagogům - v podstatě nic nevzalo. Stále se učíme způsobem, který Komenskému vadil - žáci si mají spoustu věcí pamatovat bez toho, aby si to mohli vyzkoušet, bez toho, aby si mohli ve kole odpočinout, jen čekají na další a další výklad. A toho, co si mají pamatovat, je moc. A když jsem viděl učebnice, z kterých se učí, už se po nich ani nechce moc praktického. Není potřeba psát, je potřeba jen doplňovat písmena, sem tam něco zakroužkovat. Přitom se stále učí z hromady textu, využití obrázků a ilustrace je hodně malé, a to i v jazykových učebnicích. Ale o tom kniha "S Komenským do komiksu" není, i když na to, jaké bylo školství a jak ho chtěl Komenský změnit, skutečně pojednává.


Kniha "S Komenským do komiksu" je rozdělena na dvě části, které jsou provázány. Ta první část je textová a doplněná ilustrací. To je příběh čtyř dětí - Filipa, Zuzana, Vavřinec a Mikuláš - kteří se vydávají na hodně speciální únikovou hru. Druhá část se pak zaměřuje na Jana Amose Komenského, a to formou jak psaného textu (dopisy), tak i formou komiksu. Vlastně pouze ta část o Janu Amosi Komenském obsahuje komiks. To provázání obou částí je... no, v podstatě je dané jen tím, aby se obě části střídaly. V podstatě je tu pravidelnost - jedna kapitola o dětech v únikové hře, jedna o Komenském. Ty dvě části ale jinak provázané nejsou, tedy kromě toho, že Komenský nakonec vystupuje i v příběhu dětí, jejich únikovka je skutečně velmi specifická. Osobně by se mi více líbilo, kdyby byla první část s únikovou hrou a až po ní následovala komiksová část, která by se možná i obešla bez dopisů, protože ty mnohdy říkají v podstatě jen to, co je nakonec sděleno i komiksem. Jenže je pravda, že v komiksu by se různě skákalo a díky dopisům je alespoň uvedeno téma.


I když bych měl výhrady ke struktuře knihy, kdy se dvě její části nějak zásadně nedoplňují, tak rozhodně nemohu mít výhrady k tomu, jak je příběh napsán a jak je komiks vytvořen. Komiks si nebere nějakou jasně stanovenou kostru, každá stránka je trochu jiná, každá se zaměřuje na jinou fázi, jiný aspekt Komenského života a je tomu uzpůsobena i jeho struktura. Sem tam je použita rovnou dvoustránková mapa, sem tam jsou komiksové sloupce časovou osou, ale i srovnáním. A do toho je příběh, který je napínavý, místy skoro až do hororové pohádky, ale v klidu, vždy je tu dobrý konec. A na závěr je happy end, který sedne. "S Komenským do komiksu" je prostě pěkná ukázka toho, jak spojit didaktický komiks, kdy se něco dovíte o velmi významné osobnosti, s tím, jak prezentovat dětem příběh o přátelství a o tom, že i když každý máme svoje chyby, stejně tak máme každý svoje silné stránky. Pokud se na ně zaměříme a nebudeme se navzájem, ale i vnitřně odsuzovat za ty špatné, společně můžete hodně osáhnout.

Knihu "S Komenským do komiksu" zakoupíte na stránkách nakladatelství Portál.

2020-12-17

#DP118: The Unworthy Thor

Autorem článku je Daniel Palička.


Scénář: Jason Aaron 
Kresba: Olivier Coipel, Kim Jacinto

Unworthy Thor je projekt, který původně vycházel v rámci iniciativy "All-New, All-Different Marvel", konkrétně během "Marvel NOW! 2.0". Tehdy se vyrojilo hned několik nových řad, ať už šlo o Thanose od Jeffa Lemira, Great Lakes Avengers, Amazing Spider-Man: Renew Your Vows Gerryho Conwaye, Black Bolta od Saladina Ahmeda a jiné. Právě thorovská minisérie, která slouží jako součást rozsáhlé ságy scénáristy Jasona Aarona, funguje jako uzavřená epizoda seriálu, s čímž musíte před čtením dopředu počítat. Vychází se z předchozího dění, jmenovitě z eventu "Original Sin" a událostí v řadách "Thor" a "Mighty Thor", kde účinkovala Jane Foster coby nový Thor. Nejdůležitější ovšem je, abyste znali okolnosti prvního jmenovaného kousku. Ten totiž s původním Bohem hromu otřásl jako nikdy předtím. 


Abych krátce, bez sebevětšího spoilerování, shrnul dosavadní dění, začal bych asi následovně. Na stránkách "Original Sin" došlo hned k několika zásadním momentům. Na začátku se dozvídáme, že někdo ze záhadného důvodu zabil Uatua neboli Pozorovatele. Pravděpodobně ho všichni znáte, pokud se zajímáte o Fantastic Four, popřípadě rovnou o veškeré kosmické odvětví marvelovského vesmíru. Pro ty neznalé: šlo o mimozemšťana, jehož údělem bylo pozorovat všechny události, které se stanou na planetě Zemi, avšak pod podmínkou, že do nich nebude nijak zásadně zasahovat. Nemůže proto jakkoliv ovlivnit jejich průběh. Jenže co se jednoho dne nestane, najednou je nalezen mrtvý na Měsíci. A aby to nestačilo, někdo mu vyrval oční bulvu. Různí hrdinové z planety Země se proto rozdělí do několika skupin a začnou řešit případ, který nakonec vyeskaluje v průběhu pompézní bitvy, během níž se stane hned několik zásadních zvratů. Mezi nejzásadnější patří nečekaný moment ke konci příběhu, kdy Thor z neobjasnitelného důvodu nemůže zvednout své vlastní kladivo. Najednou se z něj stává tzv. Unworthy Thor (tj. Thor, který není hoden Mjolniru, a tím pádem ani schopností boha hromu a blesku). Prožívá docela silné trauma a se situací se nějak snaží vyrovnat. 


Na veškeré mnou zmíněné dění minisérie plynule navazuje. Kromě toho se však odkazuje v nepatrné míře i na Secret Wars od Jonathana Hickmana, ovšem jakým způsobem, vám nepovím, protože bych zbytečně vyzrazoval děj. V každém případě platí, že Thor se po bitvě s několika mimozemskými protivníky musí spojit s jeho dlouholetým parťákem Betou Rayem Billem. Spolu bok po boku se musí postavit Grandmasterovi, který si pro oba přichystal nelehké výzvy, jimiž budou nuceni projít. A jako by to nestačilo, zčistajasna se objeví nový Mjolnir! Nejde však o kladivo, na něž je Bůh hromu zvyklý. Že by snad šlo jen o pouhý trik?   


Jako první musím především vypíchnout nádhernou kresbu. Z větší části ji sice měl na starosti ostřílený francouzský kreslíř Olivier Coipel, který svým výrazným, nesmírně osobitým a detailním stylem dokáže ohromit kdejakého čtenáře, ovšem kromě něj se na několika sešitech podílel i neméně zkušený Kim Jacinto. Ten sice zásadněji nezaostává a umí s přehledem nakreslit akční pasáže, jímž nechybí dynamika, ani úchvatná práce s perspektivou a jemnějšími linkami, v porovnání s Coipelem je však o něco málo málo horší, jelikož nedisponuje tak obrovskými výtvarnými schopnostmi jako on. Přesto si však stojím za názorem, že oba odvedli výborný kus práce. Veškerá akce hned vypadá o několik úrovní lépe, přičemž postavy, jež jsou mimo jiné také nakresleny skvěle, vás okamžitě zaujmou. Mně osobně se například líbí Thor. Místo svého klasického obleku na sobě má jen rudý plášť a černé kalhoty, takže čtenáři mohou při čtení obdivovat jeho svalnatou hmotu. 


Co se však týče příběhu jako takového, v tomto směru musím být kritičtější. Ačkoliv Jasona Aarona nepovažuji za mizerného scénáristu, myslím si totiž přesný opak, ale v minisérii “Unworthy Thor” podle mě nepředvádí svůj nejlepší výkon. Na jednu stranu to chápu, neboť příběh je z velké části postavený hlavně na svižném tempu. Díky tomu má komiks spád, rychle odsýpá a během jeho čtení se nebudete vůbec nudit. Tenhle faktor má však i své stinné stránky. Autor se musí více zaměřovat na dechberoucí souboje hrdinů se záporáky a na co nejzběsilejší směřování zápletky. Přestože je občas znát, že Aaron chtěl vsadit i na pomalejší pasáže, během nichž může docházet k řadě vskutku zajímavým interakcí (zejména mezi Thorem a Betou Rayem Billem), ve výsledku to nestačí, neboť po chvíli se stejně rychle vrací do akčnějšího stylu vyprávění. Jestli mám být upřímný, scénáři to občas škodí, protože některé postavy například nevyniknou tak, jak by měly, popřípadě jsou šíleně nevýrazné, jiné se jenom krátce objeví a vzápětí zmizí. Krásně jsem si vytvořil oslí můstek, jelikož právě Grandmaster, hlavní záporák, na to šíleně doplácí. Je napsán strašně genericky, během čtení vás vůbec ničím neoslní (pokud nepočítám jeden důležitý moment z druhého sešitu), a především nemá vůbec žádné charisma. A bohužel není jediný, kdo na tenhle problém doplácí. 


Na druhou stranu musím vyzdvihnout vývoj hlavního hrdiny. Minisérie sama o sobě funguje spíš jako uzavřená epizoda seriálu na pokračování. Dokonce bych si dovolil ji označit za "poklidnější" mezihru před větším děním, k němuž se má teprve dospět. Právě proto dojde v průběhu vyprávění na řadu důležitých momentů, které Thora Odinsona ovlivní. Bůh hromu nejenom dospěje k jednomu obrovskému zjištění, ale zároveň si projde několika vskutku obtížnými výzvami a jeho osobnost se posune směrem kupředu. Aaron si v tomto směru zaslouží palec nahoru. Jak už nám ukázal již několikrát, Thorovi coby hrdinovi rozumí a dokáže jej napsat tak, aby byl zajímavý pro obyčejného  čtenáře. Naplno využívá všech jeho vlastností, a dokonce ve velké míře zohledňuje fakt, že není hoden, což občas používá velmi hravě. V několika scénách například musí bývalý Unworthy Thor k přepravě použít svého věrného kozla, protože nemůže létat, ovšem na podobné pasáže narazíte podstatně více. Co bych možná ještě ocenil, je krev. I když se nejedná o dospělý, věkem omezený příběh plný brutality, sem tam dojde na její prolití v zápalu boje. Nejlépe podle mě působí scény, kdy Thor do někoho seká pomocí své sekery Jarnbjorn. Občas z nich máte pocit, jako kdybyste četli Millerovu 300. Nedělám si legraci! Až budete číst, sami pochopíte. A abych nezapomněl, Beta Ray Bill je jako obvykle úžasná postava! 


Kdybych to měl krátce shrnout, vnímám "The Unworthy Thor" jako slušnou jednohubku, plnící svou roli dokonale. Rozhodně se nejedná o nejlepší komiks s Thorem, který kdy Jason Aaron napsal, nicméně i tak má několik silných stránek. Navíc, minisérie jako taková má jen pět čísel, takže čtení vám opravdu nezabere moc času. Přestože má komiks hned řadu neduhů, o nichž jsem psal v odstavcích výše, musím přesto říci, že mě čtení náramně bavilo a užil jsem si jej. Jestliže hledáte příjemnou akční záležitost, jež zároveň funguje jako další díl skládačky do mnohem rozsáhlejšího celku, pak je recenzovaný kousek určený přímo pro vás.  

2020-12-16

#DP117: Nejmocnější hrdinové Marvelu #98: Ms. Marvel (Kamala Khanová)

Autorem článku je Daniel Palička.


Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako čísla 1 a 6 až 11 třetí řady série Ms. Marvel v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.  

Scénář: G. Willow Wilson 
Kresba: Adrian Alphona, Jake Wyatt 

Kamala Khan (ne, české přechylování výjimečně nebudu používat) je pro valnou většinu českých čtenářů velmi zvláštní postava. Zatímco ve světě jde o jednu z aktuálně nejoblíbenějších komiksových hrdinek Marvelu, jejíž série sklízí nejen mezi recenzenty, ale také normálními fanoušky nesmírně pozitivní ohlasy, u nás natolik oblíbená není. Minimálně v komiksové rovině by se to dalo říct trefně. Když u nás totiž vyšel první díl z její pravidelně vycházející série jménem "Ms. Marvel #1: (Ne)normální", strhnul se kolem něj velký poprask. Pokud pravidelně navštěvujete český komiksový server ComicsDB, pravděpodobně jste kdysi dávno zaregistrovali obsáhlou diskuzi, v níž došlo na útočné, místy až agresivní a vcelku nepatřičné názorové konfrontace mezi všemi různými fanoušky. Kdo chce, může se celým vláknem prokousat, ovšem musí počítat s tím, že ho bude čekat něco kolem stovky komentářů, z nichž některé jsou vážně obsáhlé. Co se však týče názorů na komiks jako takový, pro mnoho jedinců šlo o podprůměrné dílo, jež se sice v několika ohledech lišilo od klasických komiksů, ale ve výsledku šlo jen o nezajímavý, nijak originální počin. Jestli mám mluvit za sebe, první díl se mi vcelku líbil. O zázrak rozhodně nešlo, to chci předem zdůraznit, a několik zásadních chybiček bych najít dokázal, ale můj čtenářský zážitek byl relativně dobrý. Otázka ovšem zní, je na podobné kvalitativní úrovni i svazek Nejmocnějších hrdinů Marvelu? Na to se podrobně podíváme. 


Jak již bývá u červené řady tradicí, jsou nám naservírovány dva příběhy. Zase platí, že jde o moderní kousky, takže v případě, že patříte mezi odpůrce retro komiksů, nemějte strach. Jako první se vrháme do víru dění příběhu "Proměna", což je první sešit, kde se Kamala poprvé objevila. V průběhu vyprávění se dozvídáme nejdůležitější detaily, které bychom o hrdince měli vědět. Jednak jde o teenagerku zbožňující superhrdiny, což vede nejen k tomu, že k nim doslova vzhlíží, ale také o nich píše své vlastní fanfikce. A jednak jde o muslimku, takže musí dodržovat typické zásady, jež se s touto kulturou pojí. Žije v relativně obyčejné rodině, v níž jsou však vztahy trochu komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát. Přesto úspěšně přežívá a úspěšně se vypořádává s každodenními patáliemi. Jednou si řekne, že by mohla vyrazit na místní večírek, jenomže tenhle plán se jí rozsype jako domeček z karet, když jí její otec zakáže vycházet z bytu a donutí ji, aby zůstala přes noc ve svém útulném pokoji. Mladá rebelka se nicméně překoná a nenápadně unikne. Otevře okno, navleče na sebe modrou mikinu a seskočí dolů. Nikdo si jí naštěstí nevšimne. Jakmile na párty dorazí, chvíli trvá, než se mezi ostatní začlení. A co by člověk nechtěl, naneštěstí dojde vlivem okolností k něčemu, co by nikdo nečekal. Obyčejný večírek se změní v den, kdy se z Kamaly stane úplně jiný člověk - superhrdinka Ms. Marvel. 


Co se týče prvního sešitu, je dle mého názoru dobře napsaný. Kamala je sympatická, při čtení s ní dokážete naplno soucítit a její motivaci rozumíte. Zároveň ji perfektně poznáte, takže už od prvních několika stránek budete přesně vědět, s kým máte tu čest. Jako úvod k představení nové mladičké hrdinky funguje "Proměna" velmi pěkně. G. Willow Wilson měla už od začátku jasno, jak Kamalu pojmout a kudy směřovat s jejím zrodem, což se projevuje i na příjemném stylu psaní. Kresba Adriana Alphony sice nemusí sednout každému, jelikož je velmi specifická, ale přesto si myslím, že v prvním sešitě odvedl relativně slušnou práci. Objektivně však uznávám jednu věc: některé obličeje by mohly být nakresleny lépe. Jinak si nemám moc na co stěžovat. Úvodní komiks plní svou roli dokonale a na představení muslimské Ms. Marvel nemohl být vybrán lepší kousek. Je jen škoda, že se nedočkáme zbytku příběhu, který mimo jiné vyšel celý ve třetí řadě Ultimátního komiksového kompletu, ale mám pro to pochopení.  


Lidé z Hachette si nicméně uvědomují, že první díl nemohou do svazku zahrnout celý, a tak přeskočili několik zbylých sešitů, aby mohli zařadit druhý díl série, který se jmenuje "Generace proč". V něm sledujeme Ms. Marvel ve chvíli, kdy už má se svými superhrdinskými schopnostmi nemalé zkušenosti a dokáže s nimi dost efektivně zacházet nejen při souboji se svými protivníky. Navíc, aby tohle všechno nestačilo, bude nucena se spojit s několika známými postavami. Nejprve spolu s Wolverinem bude bojovat s obřím aligátorem, a následně přijde řada na Inhumans v čele s Medusou. Dává to smysl, neboť Ms. Marvel skutečně patří mezi nelidi, kteří byli původně obdařeni schopnostmi vlivem Terrigenovské mlhy, takže začlenit ji do širšího okruhu postav rozhodně není na škodu. Autorka totiž může využít příležitosti a pracovat s interakcemi mezi jednotlivými hrdiny. Některým se zasmějete, což platí hlavně o pasážích s Wolverinem, jiné vás potěší (např. scéna, kdy se Kamala poprvé setká s Lockjawem). Jsou to kouzelné okamžiky, jež jsou milé. Dokážou vás rozradostnit, ba dokonce vykouzlit úsměv na tváři. Wilsonová tak dokazuje, že začlenit hrdinku do rozsáhlého, mnohem propletenějšího světa se vyplatí, jelikož autor může rázem vymýšlet interakce a scény, které by za normálních okolností nemohl - vzhledem k limitacím - vůbec použít.  


Zatím jenom chválím, nicméně teď přichází čas na drobnou kritiku. Nedokážu si vysvětlit, proč se po relativně slušném prvním díle vytasila scénáristka s "Generací proč", která je bohužel o třídu slabší. Vzájemné vztahy mezi postavami a interakce sice fungují, ale nezachraňují hlavní dějovou linii, jež je nudná a nezajímavá. Vynechám-li absurdní záporáky, kteří jsou k smíchu, pak se musím ještě pozastavit nad kresbou, kterou už nemá na starosti jen Adrian Alphona, ale také nově příchozí Jake Wyatt, který se snaží, seč mu jeho kreslířský talent dovolí, ale bohužel není tak líbivý. Objektivně se nejedná o špatný, ba dokonce hrozný styl, jenomže mě za celou dobu čtení vůbec neuchvátil. Na druhou stranu u něj musím vyzdvihnout, že na rozdíl od Alphony zvládá kreslit zajímavější, místy až hravější postavy. A když už Adriana zmiňuji, udržuje si stejnou kvalitu jako v prvním sešitě. Některé obličeje jsou vážně nepřirozené a divně vypadající. Občas jsem měl pocit, jako kdyby místo normálních obličejů chtěl kreslit jakési prazvláštní grimasy, ale vůbec se mu to nedařilo, a tak ve výsledku kreslí něco mezi. Na druhou stranu musím pochválit práci s perspektivou, dynamikou a s designy. 


Jako nejslabší stránku však vidím poselství celého komiksu. Neberte mě špatně, vždycky ocením snahu autora/autorky o předání něčeho hodnotného obyčejným čtenářům, jenomže mám své meze. Když se navíc z obyčejného předání nějaké myšlenky, popřípadě z práce s neokoukanými a inovativními myšlenkami, stane vnucování daného názoru, kdy autorkou vytvořené postavy fungují jako katalyzátory k vyřčení jejích vlastních postojů k určitým tématům (většinou aktuálního rázu), tak se najednou ze čtení stává nuda. Prokousáváte se dialogy plných prosazování názorů o aktuální generaci, jež je z dnešního pohledu vnímaná jinak, v mnohem negativnějším světle, a mladých lidech, na něž je z pohledu dospělých nahlíženo jen jako na holky či kluky bez názoru a kritického smýšlení. Ty vás během čtení začnou pomalu, ale jistě nudit. Na jednu stranu oceňuji nápad, neboť téma jako takové je i v dnešní době velmi aktuální, jenže výsledné provedení značně pokulhává, což je velká škoda. Kdyby autorka dokázala s ideou lépe pracovat, myslím si, že by čtení bylo o poznání lepší. 


Svazek "Nejmocnější hrdinové Marvelu #98: Ms. Marvel (Kamala Khanová)" rozhodně není kvalitativním dnem celého kompletu. Na rozdíl od jiných průměrných až podprůměrných svazků má šanci zaujmout. Dokáže si najít svou vlastní skupinu fanoušků, vsází na kulturní odlišnost hlavní hrdinky a veskrze odlehčené zápletky a dělá si ze superhrdinů tak trochu legraci. Kdybych měl takhle naservírovaný o několik stupňů kvalitnější komiks, byl bych rozhodně spokojenější. Jenomže díky několika neduhům jsem se čtením prodíral déle a trvalo mi, než jsem se dostal až na samotný závěr. Ačkoliv Kamala Khan má co nabídnout a jde rozhodně o hrdinku, jejíž potenciál je v aktuálním světě Marvelu napříč všemi možnými řadami, v nichž účinkuje, využit na maximum, její sólová řada se má ještě v lecčems zlepšovat. Pokud se chcete s muslimskou Ms. Marvel seznámit, pak je následující kniha naprosto ideálním startovním bodem (nebereme-li samozřejmě v potaz knihu "Ms. Marvel #1: (Ne)normální", kde najdete její kompletní zrod). Musíte ovšem už dopředu počítat s tím, že následující kousek nemusí být vaším pravým šálkem kávy. Může vám trvat, než si k němu najdete cestu, a nebo si k němu naopak nevybudujete vztah nikdy. V tomhle směru dost záleží na osobním vkusu čtenáře.