#DP136: Future State: Justice League

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Joshua Williamson, Ram V
Kresba: Robson Rocha, Marcio Takara 

Po katastrofě gigantických rozměrů jménem “Future State: The Flash”, kterou si Barry Allen, ani Wally West v žádném případě nezasloužili, se vrháme na zhodnocení další minisérie z iniciativy Future State. Tentokrát přišla na řadu “Future State: Justice League”, ve které se nám představuje nově zformovaná Liga spravedlnosti plná mladých, neokoukaných hrdinů, kteří titul maskovaných ochránců přebrali po svých známějších předchůdcích. Musím uznat, že tým, ač je na první pohled rozmanitý a vskutku pestrý, mě spíš odpuzoval a ještě než jsem se vrhnul na čtení, byl jsem k němu dost skeptický. Přece jenom, většinu mladistvých ochránců spravedlnosti - nepočítám-li Jona Kenta (Supermana) a Yaru Flor (Wonder Woman) - jsem neměl tu čest poznat v jiných sériích, protože jsem se k nim v době psaní recenze ještě nedostal. A to ani nezmiňuji fakt, že někteří členové se zde objevují úplně poprvé, tudíž jsem vůbec netušil, co od nich mám očekávat. Nicméně, i navzdory jisté skepsi a pocitu pomyslné nejistoty jsem se nakonec odhodlal. Jméno “Joshua Williamson” na postu scénáristy mě totiž přesvědčilo. Přece jenom, jde o jednoho z mých oblíbených současných autorů, který bezpochyby má talent na napsání poutavé, přitom strhující zápletky, a tak jsem neváhal a vrhnul se na čtení. Nyní se však nabízí otázka: Dokázal mě svým pojetím Ligy spravedlnosti oslnit? To se dozvíte v následující recenzi. 

Co se týče příběhu, ten je - jak už bývá u Future Statu zvykem - zasazen do daleké budoucnosti. Ocitáme se v období, kdy starou Ligu nahradila zcela jiná. Jak se dozvíme hned v úvodu, tým ve složení Superman (Jon Kent, syn a zároveň následovník původního Supermana), Wonder Woman (Yara Flor, která titul hrdinské bojovnice přebrala po princezně Dianě), Batman (pravděpodobně černoch, jehož identita nám je utajena), Flash (mladík Jess Chambers), Aquawoman (dcera Arthura Curryho, původního Aquamana) a Green Lantern (černoška Jo Mullein) za sebou mají již nespočet bitev s mocnými vládci z jiných planet, potrhlých šílenců bez špetky slitování nebo zlosyny z různých koutů Země. Skupina se již dokázala naladit na správnou notu. Úspěšně se scelila a vztahy mezi hrdiny se veskrze ustálily. Liga se nyní musí po velkolepých konfliktech vrhnout na vyřešení vcelku komorního případu. Jejich největší protivníci, členové pověstné Legie zkázy (v originále Legion of Doom), jsou všichni do jednoho nalezeni mrtví. Byli zavražděni neznámo kým. Proto musí superhrdinská formace jednat a co nejdříve najít pachatele, který za tímto trestuhodným činem mohl stát. 

Děj je, nutno podotknout, velmi zajímavý, minimálně tedy v první polovině. Zamlouvá se mi styl, jakým Williamson dílčí kousky scénáře krásně rozehrává a servíruje je čtenáři přímo pod nos. Během prvních několika stránek se dozvíme ty nejdůležitější detaily ohledně jednotlivých členů, díky čemuž si k nim můžeme lépe utvořit vztah, zároveň se však nezapomíná ani na to, aby vyprávění odsýpalo. Tempo komiksu je svižné, což se hodí pro účely akčních sekvencí, které díky tomu mají spád a dynamiku. Scénárista samozřejmě nezapomněl ani na klidnější pasáže, jež nám v příměřených dávkách servíruje zejména na začátku a příležitostně i v druhém sešitě. Všechno zkrátka funguje, jak má, a minisérie drží pěkně pohromadě. O to větší škoda je, že se celek zásluhou slabší druhé poloviny rozsype jako domeček z karet a jediné, co následuje, je sled klišoidních, nikterak originálních zvratů a momentů, jež v kontextu celé minisérie vůbec nefunguje. Neberte mě špatně, Williamson se snaží, ovšem ve srovnání s první půlkou jde o kvalitativní sešup. Nicméně, vyústění spolu se závěrem funguje, to naopak musím vypíchnout.

Nyní přejdeme k postavám. Ty si mě dokázaly získat už od prvních několika stran. Co se mi zamlouvá ze všeho nejvíce, jsou vzájemné interakce, které jsou funkční a nejsou patetické. Scény, kdy spolu hrdinové komunikují, navazují mezi sebou vztahy, jsou jedny z nejpamátnějších. Za pomyslný vrchol považuji důležitý moment mezi Supermanem a Wonder Woman, díky kterému mi Williamson nejen ukázal, jak kvalitně mohou být napsáni hlavní protagonisté, ale také to, že nová Wonder Woman má coby postava co nabídnout. Teď mě neberte špatně, v recenzi na “Future State: Wonder Woman” jsem psal, že i přes počáteční rozpaky a nemastný neslaný začátek si mě dokázala získat. Ovšem až v Justice League jsem si k ní dokázal utvořit větší citové pouto, což je chvályhodné. Co se týče ostatních postav, ty mě taktéž dokázaly zaujmout. Jediní dva, kteří mi moc k srdci nepřirostli, byli Green Lantern a Batman. U Batmana, po celou dobu vyprávění tajemného jako hrad v Karpatech, by to ještě nevadilo, protože se o něm více dozvím až po dočtení minisérie “Future State: The Next Batman” od Johna Ridleyho, avšak u Jo Mullein už to potíž je, vzhledem k tomu, že by se v žádné jiné minisérie objevit neměla. Právě Lanternce, ačkoliv dostane prostor na projevení svého charakteru, by slušel nějaký samostatný komiks, popřípadě kratší povídka v antologii či jiné sérii z Future Statu, protože takhle je to pro mě jen generická, ničím ohromující hrdinka, jež dříve nebo později zapadne. 

Ke kresbě bych neměl jinak závažné výhrady. Zpočátku jsem si na ni musel dost zvykat, poněvadž mi jednodušší, místy strašně nevýrazný styl, založený především na výrazných designech postav a jemnějších linkách, postupem času jsem si ji však oblíbil. Robson Roch kreslí velmi specificky. Pokud vám tedy výtvarná stránka zpočátku nesedne, nezoufejte. Zkuste číst dál a možná změníte názor. To se mi ostatně přihodilo. 

To bychom měli hlavní příběh. Kromě něj však v minisérii taktéž dojde řada na dvoudílnou, samostatně fungující povídku “Justice League Dark: Prophéties” od Rama V a Marcia Takary. Ti se, na rozdíl od jejich kolegů, nesnaží prezentovat kosmopolitní, diverzní a nikdy předtím neviděné složení Temné ligy spravedlnosti. Namísto toho vsází na osvědčené postavy, které patří k základním kamenům týmu. Kromě Constantina se tak v příběhu, v němž se uskupení bude muset potýkat se zlověstnými stvůrami, objevují staří známí jako démon Etrigan, Zatanna nebo detektiv Chimp. Zápletka, přestože v ní dojde k několika pěkným interakcím a překvapivým momentům, mě moc neuchvátila. Byla strašně rozvleklá, nijaká a strašně nezáživná. Takarova kresba bohužel nedokázala zachránit celek, který není špatný, ale mohl být o několik úrovní výš. Kdybych si “Prophéties” přečetl ještě jednou, možná bych povídku ocenil mnohem více. Kdo ví? Jenomže nemám důvod se k ní v tuto chvíli vracet. Osobně doufám, že pokračování, kterého bychom se již brzy měli dočkat v plánované Lize spravedlnosti od Bendise, bude o něco lepší. Jak jsem se již několikrát přesvědčil, Ram V je tvůrce, jenž umí napsat solidní příběh, takže tohle beru jen jako slabší chvilku. Příště by to mohlo být lepší. Nechme se překvapit! 

Co říct závěrem? Když jsem “Future State: Justice League” dočetl poprvé, byl jsem zprvu zklamaný. Poté jsem se však nad jednotlivými aspekty zamyslel a došel jsem k názoru, že jde o příjemnou, sem tam klišoidní minisérii, jejíž hlavní část exceluje především v komorní rovině, během níž má scénárista možnost rozvinout charakter hlavních postav. I přes slabou druhou polovinu a několik drobných vadách na kráse jsem si čtení užil. Bonusová povídka od Rama V je pak slabý odvar, který mě moc neohromil, ovšem pár pozitiv bych přece jenom našel. Pokud beru obě povídky jako jednotný celek, čtenář dostane nadprůměrný, vcelku vydařený počin, jenž nepatří mezi kvalitativní špičku iniciativy Future State, navzdory tomu si však udržuje vcelku solidní kvalitu. Ve srovnání s minule recenzovanou hrůzou jde o nebe a dudy.    

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.

#DP135: Future State: The Flash

 Autorem článku je Daniel Palička 

Scénář: Brandon Vietti 

Kresba: Dale Eaglesham, Brandon Peterson, Will Conrad

Jednou za čas se stane, že si přečtete komiks, který se vám zpočátku zdá jako ryze průměrný, ovšem po dočtení nad ním začnete přemýšlet a uvědomíte si, o jak velkou hromadu hnoje, slušně řečeno, šlo. To však není celé. Ze všeho nejhorší je moment, kdy usednete za počítač s cílem napsat kritickou recenzi, a po několika minutách strávených před monitorem, dívajíce se na soubor v Drivu, zjistíte, že nevíte, co byste měli psát. Přitom celou dobu chcete nějak začít. Ach jo, řeknete si, to nebude úplně brnkačka. A tak uvažujete nad tím, jak začne první věta. Jenomže se nedaří. A tak přemýšlíte, přemýšlíte… a nic! Podobný zážitek jsem měl při psaní recenze na “Future State: The Flash”. Abych pravdu řekl, psaní mých osobních dojmů u následujícího kousku byl docela porod. Na jednu stranu jsem dokonale věděl, co bych chtěl napsat, a v hlavě jsem měl jasně vytvořený názor. Na druhou stranu, převedení do psané formy pro mě výjimečně byla výzva, jelikož o Flashovi od Brandona Viettiho se obsáhlý text vážně napsat nedá. Proto je ostatně následující článek kratší, než jak je u mě obvykle zvykem.

Co jsem si pročítal různé zahraniční databáze, včetně populárního Goodreads, nejsem jediný, kdo považuje “Future State: The Flash” za kreativní dno iniciativy Future State. Fanoušci se shodli, že jde o jeden z nejhorších, ne-li možná o úplně nejhorší titul, jaký mohli číst. Upřímně, není se čemu divit. Když se totiž podívám na koncepci, mám pocit, jako bych četl výtvor tvůrce, jemuž je naprosto jedno, jak naloží s oblíbenými hrdiny. Nezáleží mu na jejich vývoji, zároveň mu ani nejde o to vykonstruovat zajímavý příběh s nečekanými zvraty a se skvělým vyústěním. Neberte mě špatně, příběhy z temné budoucnosti, ve které superhrdiny vidíme v nelehké situaci, mohou fungovat, ovšem aby fungovaly, musí do nich autor vložit kapku jasné tvůrčí vize, špetku unikátnosti, díky níž se bude počin vymykat, a ždibec funkčních nápadů, které nepůsobí prvoplánově, ani lacině. Vietti naneštěstí nepřidal do receptu nic z výše uvedeného, a tak nám nakonec ukuchtil slepenec nápadů, působící značně nedotaženě. A když už se přece jenom najde nějaká idea, která by mohla při troše štěstí fungovat, je pohřbena ve změti zmatečných vyprávěcích strategií, jež si nedokážu ani po dočtení vysvětlit. 

Už zápletka je kamenem úrazu. Podobně jako všechny předchozí minisérie, se i tato odehrává v daleké budoucnosti. Sledujeme Flashe a několik jeho věrných společníků, kteří společně vyráží na misi, během níž se musí vypravit do laboratoře zaporáka Thinkera. Budiž, start nebyl nijak převratný, ale byl relativně snesitelný. Pak ovšem přijde obrat o sto osmdesát stupňů a během retrospektivního vzpomínání Barryho Allena na nelehkou minulost zjišťujeme, že hlavním záporákem je Wally West, ze kterého se zásluhou mocné kletby stal záporák, jehož jediným cílem je zničit všechny hrdiny, kteří se mu postaví do cesty. A tím se dostáváme asi k největšímu problému. Víte, jak jsem si v recenzi na sešit “Dark Nights: Death Metal - Speed Metal” stěžoval na přístup DCčka k Wallymu, který byl v posledních několika letech katastrofální? Tak tady se bohužel projevuje v celé své kráse. Proč proboha musí z jedné z nejpropracovanějších flashovských postav dělat chladného vraha bez špetky soucitu? Tohle pojetí mi vadilo už v době, kdy vycházela maxisérie “Heroes in Crisis”, a vadí mi i tady. Opravdu má něco takového vydavatelství zapotřebí nám, fanouškům, předkládat? Nerozumím, čeho tím docílí, zvlášť když je Wally v komiksu napsán naprosto příšerně. Scény z druhého sešitu minisérie raději ani nekomentuji, neboť právě ty jsou pravým důkazem toho, jak můžete úžasnou postavu čtenářům znechutit. 

Wally West však není jedinou vadou na kráse. Jak jsem již psal výše, scénárista Brandon Vietti se vůbec nesnaží pojmout zápletku originálně. Namísto toho pracuje s otřepanými klišé, nefunkčními vypravěčskými postupy a neefektivními. Postavy, Flashe vyjímaje, vás ničím neohromí a po celou dobu čtení si k nim nedokážete utvořit vztah. Co se týče kresby, ani ta nezachrání výsledný dojem. Dobrá, Brandon Peterson ze všech výtvarníků odvedl nejlepší práci a snažil se ze sebe vydat co nejlepší výkon. Kresba od ostatních je jedním slovem hrůza. O vyústění zápletky a trapné závěrečné bitvě se raději ani nerozepisuji.

Inu, tohle se prostě nepovedlo. “Future State: The Flash” je nudný, generický a ničím vybočující komiks, který raději ani nečtěte. Proč nestojí za vaši pozornost, jste se již dočetli výše, takže to snad nemusím nijak zvlášť rozvinout. A nyní nezbývá nic jiného, než jenom dodat, že minisérii byste se měli vyhnout obloukem. Za váš čas vůbec nestojí. Pokud jste ovšem masochisté a toužíte po čistém utrpení, pak je flashovské peklo Brandona Viettiho určeno přímo pro vás.  

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.

#DP128: Dark Nights: Death Metal - Speed Metal

 Autorem článku je Daniel Palička 

Scénář: Joshua Williamson 

Kresba: Eddy Barrows

Po recenzi na komiks “Dark Nights: Death Metal” jsem si řekl, že bych se čistě teoreticky mohl na Comics Blogu věnovat několika tie-inům, jež buď stojí za pozornost, anebo jsou tak ulítlé, až podle mě stojí za zhodnocení. Do jaké kategorie podle mě patří sešit “Dark Nights: Death Metal - Speed Metal”? Stojí za váš čas? Na tyto otázky si odpovíme v dnešní recenzi. 

Osobně nepatřím mezi fanoušky eventu Dark Nights: Death Metal, který minulý rok otřásl s komiksovým světem DC k nepoznání, o čemž jste se ostatně mohli již přesvědčit. Argumenty, proč si myslím, že Snyder a Capullo vytvořili chaotickou zbytečnost plnou podivných momentů, zvláštních vyprávěcích postupů a nelogických scén, si můžete přečíst přímo v recenzi (odkaz na ni máte zde). Když jsem hlavní sérii dočetl, řekl jsem si, že by nebylo na škodu, kdybych vyzkoušel několik tie-inů. Přece jenom, rozšířil bych si obzory, a zároveň bych si udělal obrázek o tom, jestli doplňkové příběhy stály za to, anebo šlo jenom o obyčejné spotřební zboží, jež bylo vytvořeno čistě za účelem zisku, nikoliv pro potěšení fanoušků. A ano, ačkoliv jsem v původní recenzi psal, že mě názvy  jako “Speed Metal”, “Doom Metal” a podobné šílenosti nedokážou dostatečně nalákat, stejně jsem se odhodlal a několik titulů jsem navzdory tomuto faktoru vyzkoušel. Jaký byl výsledek? Zjistil jsem, že více jak polovinu titulů bych mohl označit spojením “špatný vtip”. Našly se však i výjimky, mezi něž bych mohl zařadit například one-shot “Speed Metal”. 

Metaloví fanoušci možná ví, že speed metal je podžánr heavy metalu, typický především pro rychlejší rytmus, svižné tempo a výrazné melodie. Do názvu nebyl aplikován jen tak, poněvadž děj se zaměřuje na skupinu speedsterů, tedy rychlých superhrdinských běžců obdařených Zdrojem rychlosti (v originále Speed Force). Skupina složená z Wallyho Westa, Jaye Garricka, původního Flashe, a Barryho Allena, nynějšího Flashe. Ti se musí popasovat s nekonečnými hordami temných poskoků Batmana, který se směje (Batman Who Laughs). Čeká je běh, na který jen tak nezapomenou. Běh, jenž rozhodne o všem.    

Přiznám se, že původně jsem si komiks nechtěl v žádné případě přečíst. Nepočítám-li šílený název, demotivalo mě zapojení Wallyho Westa. Pokud čtete současné komiksy od DC Comics pravidelně, pak víte, že v posledních několika letech si hrdina neprocházel nejlepšími chvílemi svého života. Lépe řečeno, neměl štěstí na scénáristy. Namísto působivého, propracovaného, lidsky smýšlejícího hrdiny z něj zprvu udělali vraždící monstrum. Netrvalo však dlouho a po událostech v minisérii Flash Forward od scénáristy Scotta Lobdella se z něj stal mocný hrdina obdařený silou samotného Doctora Manhattana. Ne, nedělám si legraci, tohle se skutečně stalo. Sami musíte uznat, že pro jednoho z nejvýznamnějších speedsterů v celém DC universu to byly nelehké časy, takže jsem k následujícímu příběhu přistupoval s mírným odstupem. Ano, na scénáristické křeslo sice usedl Joshua Williamson, jeden z mých největších oblíbenců v současném superhrdinském mainstreamu, ovšem i přesto jsem byl velmi skeptický. Nakonec jsem se překonal a vrhnul jsem se na čtení vskutku strhujícího vyprávění.

Po dějové stránce je “Speed Metal” poutavý. Úvodní stránky nejprve rekapitulují všechny důležité události, které se dosud staly, a které jsou mimo jiné důležité pro hlavní dění. Zjišťujeme, čím vším si Wally West musel projít, co všechno se událo a jaké momenty pro něj byly nejdůležitější. Posléze se vrháme přímo do akce. Sledujeme skupinu běžců, jejichž jediným cílem je uniknout Batmanovi, který se směje. Dočkáme se několika příjemných interakcí, přičemž hned nato směřujeme směrem kupředu a v průběhu akčně laděného vyprávění se postupně dostáváme až k velkolepému zakončení. V tomto směru musím scénáristu Joshuu Williamsona opravdu pochválit. Nejenom že akční složku píše svižně, dynamicky a poutavě, díky čemuž několik sekvencí vynikne mnohem lépe, ale také si dává záležet s vývojem hlavních hrdinů. Ano, tahounem je sice Wally, nicméně i další dostali dostatek prostoru, aby mohly vyniknout jejich osobnosti, což je chvályhodné. Skvělým scénáristickým tahem je pak snaha o vytvoření si vlastní identity. Tím chci říct, že scénárista se nesnaží používat nesmyslné dějové odbočky a vypravěčské strategie, typické pro jiné moderní komiksy s Wallym Westem, díky kterým by se z komiksu rázem stal generický patos bez nápadu. Zároveň se nesnaží přehnaně šokovat, ani ohromovat přehnanou pompézností. Namísto toho vsází na propracované postavy a na jejich týmovou souhru, což dějové stránce prospívá. Navíc, v scénáři se nešetří funkčními, skvěle načasovanými zvraty, ani emočně nabitými momenty, jež bych s klidným svědomím mohl označit za opravdu zapamatovatelné.  

Samozřejmě, nesmím opomenout ani výtvarnou stránku. O tu se postaral ostřílený Eddy Barrows, který vsází především na výrazné panely plné tmavších, mnohem temnějších odstínů, které perfektně dokreslují hutnou atmosféru komiksu. Zároveň si vyhrál s panelováním, jež se hodí k svižným akčním sekvencím. Sem tam jsou některé pasáže chaotičtější, jmenovitě třeba úvodní scény ze začátku celého one-shotu, ovšem jde pouze o drobné nuance. Není to něco, co by z objektivního hlediska kazilo čtenářský zážitek. Jde pouze o drobnou vadu na kráse, kterou člověk zaregistruje, ať chce či nechce. Bude jí samozřejmě věnovat chvilku pozornosti, ale po chvíli ji nebude nijak zvlášť vnímat. Čili ke kresbě nemám žádné velké výhrady. Užíval jsem si ji od začátku až do konce a některými panely jsem se kochal (několikapanelové ohlédnutí za minulým děním mluví za vše).   

Pokud bych měl svůj názor shrnout, řekl bych, že “Dark Nights: Death Metal - Speed Metal” má všechny důležité aspekty, jež by měl kvalitní superhrdinský komiks mít. Scénárista bravurně zvládá bilancovat mezi akční superhrdinskou linkou, která se v sešitě povedla na jedničku, a pomalejšími, mnohem intimnějšími a osobnějšími pasážemi, sloužící především k vývoji jednotlivých postav. Hrdinové působí lidsky, dokážete se s nimi v průběhu vyprávění ztotožnit a máte pocit, jako byste aby lépe vykreslil interakce mezi jednotlivými postavami. Ze všech hrdinů nejvíce vyčnívá Wally West, který je po opravdu dlouhé době napsán solidně. Jeho osobnost je propracovaná, má co nabídnout a během čtení se až budete divit, kolik úžasných momentů budeme moci prožít. V tomto směru jde poznat, že Williamson je srdcař a obří fanoušek Flashe, protože na rozdíl od jiných současných autorů klade důraz především na Wallyho  propracovanou osobnost. Komiks zároveň splňuje předpoklady ideálního tie-inu. Hlavní sérii skvěle obohacuje o nové poznatky, nesnaží se jenom zprostředkovat obyčejnou situaci na bojovém poli, a dokonce se občas nebojí zariskovat a přestává se držet zaběhnutých mantinelů. Závěr, který bych osobně přirovnal k láskyplnému dopisu všem Flashovým fanouškům, je pak skvělou třešničkou na dortu. Osobně mohu one-shot doporučit všem, kteří si chtějí přečíst nejen kvalitní tie-in ze světa Death Metalu, ale také kvalitní komiks, jenž funguje jako výborná tečka za dosavadní prací Joshuy Williamsona na Flashovi. Zcela zaslouženě dávám palec nahoru!          

#1751: Liga spravedlnosti: Válka velké trojky - 60 %

Liga spravedlnosti: Válka velké trojky (Justice League: Trinity War)

Vydalo nakladatelství BB/art v pevné a brožované vazbě a v limitované edici (52 kusů) v roce 2016. Původně vyšlo jako čísla 22 a 23 série "Justice League", 6 a 7 série "Justice League of America", 22 a 23 série "Justice League Dark", "Constantine 5", čísla 1 až 3 minisérie "Trinity of Sin: Pandora", "Trinity of Sin: Phantom Stranger 11" a jako "The New 52 Free Comic Book Day Special 2012" u DC Comics v roce 2013. Souborné vydání vyšlo u DC Comics poprvé v roce 2014. České vydání má 320 stran a prodává se v plné ceně za 699 Kč (brožovaná), 849 Kč (vázaná) a 999 Kč (limitovaná).
Knihou koupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Geoff Johns a další

Kresba: Fernando Blanco, Zander Cannon, Renato Guedes, Mikel Janin, Jim Lee, Doug Mahnke, Ivan Reis, Daniel Sampere, Patrick Zircher

Asi jsem opravdu alergický na velké eventy, ale ani v případě knihy "Liga spravedlnosti: Válka velké trojky" jsem nedostal něco, co by mě dokázalo uchvátit. I když to není tak úplně správně. V knize "Liga spravedlnosti: Válka velké trojky" jsou pasáže, které mě bavily, líbilo se mi, jak příběh dokáže uhnout do vedlejších uliček a vyprávět nám menší, ale s hlavním dějem rozhodně související epizody. Tohle byla konstrukce, která mě bavila. Jenže když se konečně dostanete na konec, uvědomíte si, že je sice hezké, že to bude pokračovat, ale pokud se stalo něco, co by mělo změnit postavy, jejich vývoj a podobně, nejspíš si na to budeme muset počkat do dalších knih, pokud u nás vyjdou. Třeba se skutečně dočkáme, i když pokračováním rozhodně není kniha "Znovuzrození hrdinů DC: Liga spravedlnosti 1: Vyhlazovací stroje", protože v rámci "The New 52" toho z Ligy spravedlnosti vyšlo ještě o dost víc, než vyšlo česky v knihách "Liga spravedlnosti 1: Počátek", "Liga spravedlnosti 2: Zrození zla", "Liga spravedlnosti 3: Trůn Atlantidy", "Liga spravedlnosti 4: Síť" a nyní "Liga spravedlnosti: Válka velké trojky".

Event popisovaný v knize "Liga spravedlnosti: Válka velké trojky" má ale rozhodně velký význam, a to především proto, že konečně dostává postava Pandory pořádný smysl. Kniha "Liga spravedlnosti: Válka velké trojky" je vlastně o ní a o její historii, ale především o tom, co tenkrát otevřela a jaký význam má ona tajemná skříňka pro současnost. Geoff Johns měl na hraní zase jedno celkem velké hřiště, a tak se rozhodl že to využije, a to bohužel i k takovým ptákovinám, jako že bude tahat čtenáře celkem dlouho za fusekli. Jasně, že si jak podle názvu, tak podle obálky budete myslet, že "Válka velké trojky" bude souboj mezi Supermanem, Batmanem a Wonder Woman. I když tohle do jisté míry prostupuje celým dějem, ve skutečnosti je to velmi málo důležitá část, která má smysl jenom v tom, že je Supermanovi celou dobu blbě. Odůvodnění v závěru je možná nejlepším momentem celé knihy.

Do dění knihy "Liga spravedlnosti: Válka velké trojky" se nám dostává strašně velké množství postav. Máme tu Justice League, pak je tu ještě Justice League of America - ano, nezaměňovat, jsou to dva různé týmy - ale dojde i na Justice League Dark, což je skupina, kterou tak dobře neznáme, ale její složení - John Constantine, Frankensteinovo monstrum, které si nechá říkat Frankie, Black Orchid a Deadman - má v sobě potenciál, ale ten nám zůstává trochu skryt, protože ani jedna postava - tedy kromě Constantina - se v příběhu nějak více neprojeví a pořád jde především o ty velké hlavouny. Docela by mě zajímalo, jestli by Justice League Dark dokázala zaujmout i v samostatné sérii. To se nedozvíme, protože jedeme dál a směřujeme k tomu, co je vlastně pointou celého třísetstránkového příběhu. A musím uznat, že to finále není vyloženě špatné. Jasně, trochu přeplácané, ale mohlo by z toho vzniknout i něco zajímavého. Dozvíme se to i česky?

Kniha "Liga spravedlnosti: Válka velké trojky" v sobě má prvky, které se mi nijak moc nelíbí - soupeření přátel je nuda, protože víte, že za tím bude někdo jiný, že to nevychází z jejich podstaty. Osobně bych byl radši, kdyby to z té podstaty vyšlo, protože by to pak bylo zajímavější. Superman je zde zbytečnou postavou (a není sám), ale je jasné, že tohle bylo nutné, aby se jednalo o skutečně velký event. Je ale škoda, že DC vydává tolik sérii. Hlavní příběh se pak rozmělňuje a je to jen z důvodu toho, aby si toho čtenáři více kupovali. Kvalitě příběhu to rozhodně nepomáhá. Když to vyjde takhle v jedné knize, má to teprve trochu smysl. Ale je jasné, že bez návazností se budete trochu ztrácet. Kniha "Liga spravedlnosti: Válka velké trojky" není vyloženě špatné čtení, má dobrou gradaci a jsou zde části, které vás budou bavit. Na konci si ale stejně řeknete, že to opravdu zajímavé by tedy teprve mělo přijít. Tak snad přijde.

Komiks "Liga spravedlnosti: Válka velké trojky" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou v brožované verzi a ve vázané verzi.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Liga spravedlnosti 1: Počátek"
"Liga spravedlnosti 2: Zrození zla"
"Liga spravedlnosti 3: Trůn Atlantidy"
"Liga spravedlnosti 4: Síť"

#1317: Liga spravedlnosti 4: Síť - 40 %

Liga spravedlnosti 4: Síť (Justice League: The Grid)

Vydalo nakladatelství BB/art v pevné a brožované vazbě a v limitované edici (52 kusů) v roce 2016. Původně vyšlo jako čísla 18 až 20 a 22 a 23 série "Justice League" u DC Comics v roce 2013. Souborné vydání vyšlo u DC Comics poprvé v roce 2013. České vydání má 176 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč (brožovaná), 599 Kč (vázaná) a 999 Kč (limitovaná).
Knihou koupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Geoff Johns

Kresba: Ivan Reis, Joe Prado a další

Stalo se, že se nám na trhu sešly dva komiksy, u kterých máme trochu problém - chybí nám podhoubí. Teď myslím další série a další čísla, která by nám trochu objasnila, co se vlastně stalo. Tím prvním komiksem je "Batman: Hřbitovní směna", který ale má výhodu kvalitního scénáře kratších příběhů, které samy o sobě dávají smysl a mohou se číst i bez znalosti některých předchozích příběhů, i když i na nich je znát, že nám něco uniklo. Tou druhou knihou je pak dnes recenzovaná "Liga spravedlnosti 4: Síť". Asi není moc překvapením, že v obou případech se jedná o série od nakladatelství DC Comics. Přece jen, těch DC sérií tu máme výrazně méně než v případě Marvel sérií, už jen díky tomu, že nám zde vychází "Ultimátní komiksový komplet", který DC zatím ještě pořád nenapodobil, i když tento projekt již ve Velké Británii vychází.

S knihou "Liga spravedlnosti 4: Síť" se nám do rukou dostává něco velkého. Něco velkého v tom smyslu, že je vidět, že se série připravuje na velký event, který zde začíná a také končí. Ve čtyřech sešitech, což je přece jen na událost, která byla popsána v celkem třinácti sešitech, docela málo. Je to dáno tím, že se event rozprostřel do vícero sérií. Ale abych knize "Liga spravedlnosti 4: Síť" nekřivdil, ten úvod zde je. "Trinity War" event provázal následující sešity:

• Justice League 19 (prolog - první část)
• Justice League 20 (prolog - druhá část)
• Trinity of Sin: Pandora 1 (úvod)
• Justice League 22 (první část eventu)
• Justice League of America 6 (druhá část eventu)
• Justice League Dark 22 (třetí část eventu)
• Justice League of America 7 (čtvrtá část eventu)
• Justice League Dark 23 (pátá část eventu)
• Justice League 23 (šestá část eventu)
• Další sešity navázané na hlavní příběh eventu: Trinity of Sin: Pandora 2, Trinity of Sin: Pandora 3, Trinity of Sin: Phantom Stranger 11, Constantine 5

Není toho zrovna málo a je jasné, že se k nám toho mnoho nedostane. Je fajn, že v knize "Liga spravedlnosti 4: Síť" najdeme úvod, ale když zde chybí středová část a když zde chybí i lepší seznámení s týmy "Justice League of America" a "Justice League Dark", asi těžko můžeme pochopit, jaký význam vlastně celý event má, jak funguje DC Universe a jaká je úloha dalších týmů. "Trinity War" event, respektive jeho torzo, se pro českého čtenáře stává jenom přehlídkou superhrdinů a nějakých těch záporáků, kdy v závěru by vás mělo čekat překvapení, ale jak to asi může působit, když je více jak polovina příběhu někde jinde? Dostáváte jen kostru něčeho, co by mohlo být super, ale co jenom dává náhled na nějaké zajímavé prvky: Superman a Wonder Woman spolu jako mají nějaký skutečný vztah, nebo je to všechno čistě platonické? Kde se tam najednou vzal John Constantine? Co ty čarodějky? Jaký mají pro příběh smysl? Někdo zase umřel? A kdy? Česky se nedozvíme.

Já vím, že je dnes strašně jednoduché najít si potřebné informace na internetu. A nejspíš to budete muset udělat, protože s tím, že by u nás event vyšel celý, se prostě nedá počítat. Kniha "Liga spravedlnosti 4: Síť" jednoduše doplácí na to, jak se v Americe snaží série co nejvíce provázat. U nás eventy nemohou fungovat, pokud se nevydají celé. Nemluvě o tom, že ani samotné eventy nemusí pro pochopení dopadů stačit. "Liga spravedlnosti 4: Síť" je pak jen dalším velkým soubojem, navíc náznakem, který má sice skvělé akční panely, je zde spousta postav, ale příběh mi přijde neskutečně otřepaný, vlastně obyčejný, kdy jediné, co ho trochu povznáší, je jedna lehce překvapivá zrada. Ale v klidu, není to v hlavních řadách... Myslel jsem, že s knihou "Liga spravedlnosti 3: Trůn Atlantidy" se série nadechuje k něčemu lepšímu. Bohužel event "Trinity War" vzduch zase vypustil. A není to jen vydáním. Finále eventu, které je ve skutečnosti velmi otevřené, už pak ve mně jen vzbudilo takový ten smutný povzdech, jestli tohle tvůrci myslí vážně. Nevím jak vás, ale mě tohle na pokračování nějak moc nenavnadilo.

Komiks "Liga spravedlnosti 4: Síť" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou v brožované verzi a ve vázané verzi.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Liga spravedlnosti 1: Počátek"
"Liga spravedlnosti 2: Zrození zla"
"Liga spravedlnosti 3: Trůn Atlantidy"

#1037: Liga spravedlnosti 3: Trůn Atlantidy - 65 %

Liga spravedlnosti 3: Trůn Atlantidy (Justice League: Throne of Atlantis)

Vydalo nakladatelství BB/art v pevné a brožované vazbě a v limitované edici (52 kusů) v roce 2015. Původně vyšlo jako čísla 13 až 17 série "Justice League" a 15 a 16 série "Aquaman" u DC Comics v letech 2012 a 2013. Souborné vydání vyšlo u DC Comics poprvé v roce 2013. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč (brožovaná), 699 Kč (vázaná) a 999 Kč (limitovaná).
Knihou koupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Geoff Johns a Jeff Lemire

Kresba: Ivan Reis, Paul Pelletier a Tony S. Daniel

Pro mě je tohle rozhodně nejlepší díl série "Liga spravedlnosti", jaký u nás zatím vyšel. I když je znovu hodně zaměřeno na Aquamana, rozhodně to není na škodu a skoro to vypadá, že se Geoff Johns skutečně pokusil o to, aby vyprávěl příběh, který zaujme a který bude mít takové ingredience, díky nimž by se dalo hovořit o hodně dobrém mainstreamu. Samozřejmě, že to nakonec trochu zabil, jak už je jeho dobrým zvykem, ale na druhou stranu jsem si pořád říkal, že tohle je konečně ta výborná akce, která mě zajímá, jsou zde dějové prvky, které jsou zábavné, no a jsou zde také nějaká tajemství, jež stojí za prozkoumání.

Co si budeme namlouvat, Atlantida je svět, který záhadology zajímá. A možná i historiky. Kolem takového světa je možné vytvořit velkou mytologii, a to už na té, která již sama existuje hned v několika verzích. Takže se rovnou přiznám, že mě Johns dostal na to, jak se zde postavy dostávají do hlubin, kde možná čekají ještě nějaké artefakty civilizace, které ani sami současní Atlanťané neznají. Je zde scéna, která mě neskutečně bavila a díky které jsem celý příběh hltal. No a pak přišel Johns s tak levným zvratem, až jsem si říkal, že není možné takhle jednoduše celou strhující atmosféru příběhu zabít. A ono jo.

Ale zpátky k ději. Vypadá to, že se Liga spravedlnosti trochu uklidnila, i když nějaké ty vnitřní rozpory trvají. Naštěstí mají superhrdinové pořád dost práce, aby se mohly vnitřní problémy řešit postupně. A tak se nejprve musejí utkat s Cheetah, která je zde vytvořena jako skutečně skvělá postava a má skvělý potenciál pro další dění. Mimochodem opět zde vítězilo využité prostředí - džungle - spolu s kresbou, která je úchvatná. Docela se mi líbí i romantická linka mezi Supermanem a Wonder Woman. Ta se prostě dlouhodobě nabízí a já jsem si jistý, že by se z ní dalo vytěžit hodně i v boji, což naznačil Johns i v následujícím příběhu, tedy v "Trůnu Atlantidy".

To se tak stane, že lidé trénují střelbu raket a vyberou si k tomu samozřejmě oceán. Rakety jsou navedeny trochu jiným směrem, než se očekávalo. Za následek to má skutečnost, že jsou namířeny rovnou na Atlantidu. Podvodní říše si to již nenechá líbit, a tak na souš zaútočí. Pro Ligu je trochu překvapením, že sledují válečný plán, který navrhoval sám jejich Aquaman, ale tak oni se o tomhle hrdinovi dozví ještě mnohé, co jim bude trochu vadit. Jenže naštěstí ani v tomhle případě nemají moc času všechno řešit, protože na Metropolis, Gotham i Boston se ženou obrovské přívalové vlny. Jak říkám do chvíle, kdy se řeší konflikt, kdy se bojuje a do boje jsou zapojeni i mladí supráci, kteří nejsou trvalou součástí Ligy, je to zábava, je to strhující, i když velmi často hlavně díky kresbě. Moderní kreslíři prostě vědí, jak dokážou svoje fanoušky odrovnat. A tady je těch úchvatných velkých a dvoustránkových panelů opravdu hodně.

Obálka limitované edice

Jenže pak se Johns pokusil o to, aby dal příběhu ještě jeden pořádný zvrat. Celý ho trochu zamotá, aby nebylo jasné, kdo vlastně stojí za tím útokem, kdo odklonil lidské rakety. To odhalení má být pak velkou dardou, ale to prostě nefunguje. Je to jen takový obvyklý zvrat, až se vám z toho chce zívnout. Nepřináší to do příběhu žádné nové napětí, možná jen trochu pocuchání přátelských vazeb, ale v podstatě je to jedno, protože kdyby se ta postava vynechala, všechno by dopadlo v podstatě stejně. Johns chtěl být prostě tak moc zajímavý, až z toho vyšla pořádná dějová banalita a zbytečnost.

Původem brazilský kreslíř Ivan Reis

Ať tak nebo tak, téhle knize se musí nechat, že mě konečně bavila a já jsem si říkal, že i ty týmovky v případě DC Universe mají potenciál a mohou stát za to. Tohle se povedlo a nebýt té přemrštěné scenáristické snahy dělat z toho něco trochu víc, byl by to hodně nadprůměrný mainstream. Takhle je to dobré čtení, které vás dovede okouzlit neskutečnými scénami a krásnou kresbou, která celkový dojem ze scénáře sem tam hodně napravuje. Tady by mě docela i zajímalo, jak to bude pokračovat, a jak to dopadne s Cheetah a jejími dalšímu úmysly.

Komiks "Liga spravedlnosti 3: Trůn Atlantidy" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou v brožované verzi a ve vázané verzi.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Liga spravedlnosti 1: Počátek"
"Liga spravedlnosti 2: Zrození zla"

#761: Liga spravedlnosti 2: Zrození zla - 40 %

Liga spravedlnosti 2: Zrození zla (Justice League: The Villain's Journey)

Vydalo nakladatelství BB/art v pevné a brožované vazbě a v limitované edici (52 kusů) v roce 2014. Původně vyšlo jako čísla 7 až 12 série "Justice League" u DC Comics v roce 2012. Souborné vydání vyšlo u DC Comics poprvé v roce 2012. České vydání má 176 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč (brožovaná), 599 Kč (vázaná) a 999 Kč (limitovaná).
Knihou koupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Geoff Johns

Kresba: Jim Lee, Scott Williams, Gene Ha, Carlos D'Anda, Ivan Reis, Ethan Van Sciver a David Finch

Když jsem četl další díl ze série "Liga spravedlnosti", moc jsem se snažil najít něco pozitivního, co by šlo na komiksu vyzdvihnout. A samozřejmě, že jsem něco našel, o až zas tak špatný komiks nejde. Snažil jsem se také o to, aby se nijak neprojevily moje předsudky, že to, co je mainstreamové, není dobré. Ono to někdy dobré je, ale v tomhle případě... no, prostě to pořád osciluje kolem průměru. Pokud máte za sebou první díl, knihu "Liga spravedlnosti 1: Počátek" - což ale není nutně podmínkou - asi se nebudete moc ztrácet. Ale ono není moc v čem se ztratit. Geoff Johns nevytváří něco, co by mělo mít epický charakter, jímž příběh přeroste do něčeho skutečně velkolepého.

Sledujeme sedmičku, s kterou jsme se seznámili v první knize. Superman, Batman, Green Lantern, Flash, Wonder Woman, Cyborg a Aquaman. Tým jede v zajetých kolejích, pomáhá světu, lidé je milují. Jenže se něco chystá. Čtenář o tom ví, hrdinové se to mají dovědět později. V jedné z hlavních rolí by však měl stanout Steve Trevor, který je spojovacím článkem mezi lidmi a superhrdiny, takový mluvčí, stále silně zamilovaný do Wonder Woman, která mu jasně dala najevo, že chce práskat bičem někoho jiného. Trevor je velkou slabinou a toho se rozhodne využít jeden velký nepřítel, který se najednou odněkud zrodil.

Geoff Johns se strašně moc snaží o to, aby to vypadalo, že superhrdinové potkávají svou velkou Nemesis, že je zde konečně záporák, který stojí za to. A ono to tak skutečně je, protože když se s ním Liga poprvé v boji sejde, je to jejich totální debakl. Jenže samozřejmě, že tuhle sedmičku někdo hned tak nedodělá. A tak Johns pět sešitů připravuje čtenáře na něco velkého, co je pak vyřešeno v jednom sešitě poměrně klasicky. Já vím, že ono není možné si s těmi postavami moc hrát, ale to opravdu není možné během roku vymyslet jeden skutečně pořádný zvrat? No dobře, on tu jeden je, ale to mi přijde spíše jako výsměch vyprávění. Docela zajímavé jsou ale pak ochutnávky z toho, co čeká čtenáře v následující sezóně. Že by v tomhle přinesl scénář něco lepšího?

Problém není jen v tom, jak je celkově vyprávění vedeno, ale problém je i v tom, jak jsou charakterizovány postavy. Každá v podstatě jedním slovem: Batman - zasmušilý, Superman - správňácký, Wonder Woman - nejistá, Aquaman - arogantní, Green Lantern - vtipálek, Flash - přicmrndávač, Cyborg - všechno ví (no dobře, to jsou dvě slova). To je ale strašně málo. Ty postavy tady nemají hloubku a děje se to, co v "Expendables 3" - skvělé postavy, ale ani jedna nemá dostatek prostoru k tomu, aby skutečně nějak zásadně zasáhla do příběhu. A tak je třeba se soustředit na tým, což je asi i účel, ale ani ten tým není nijak skvělý a prochází si vlastně stejnými problémy jako v minulosti třeba Avengers. Že by už nápady byly opravdu vyčerpané?

Obálka limitované edice

Abych tomu Geoffovi zase tak moc nekřivdil, sem tam se mu povede, že je konverzace mezi postavami, hlavně mezi těmi superhrdiny, docela vtipná. Johns prostě umí hláškovat, což je patrné i z dalších jeho komiksů. Ani jednou mě však nepřesvědčil o tom, že je až takovou hvězdou. Asi dává fanouškům to, co chtějí - postavy, které milují, a prostor pro skvělou kresbu, kterou mají tentokrát na starost skutečně velká jména. Tedy on první knihu kreslil Jim Lee, což samo o sobě stačí, když má po ruce souputníka Williamse, ale tentokrát se přidala ještě jména jako Gene Ha nebo Ethan Van Sciver. Kresba je přesně ta mainstreamová, kterou si čtenáři přejí, ale sem tam mám pocit, že je to až moc samoúčelné. A tím účelem je zaplácání stránek. Je bomba, že Wonder Woman roztřískala Lanternův konstrukt, ale proč to musela udělat na dvoustránce? To je to až tak skvělá scéna?

On za to může - Geoff Johns

Jsem kritický, ale nemohu si pomoct. Tohle by měla být jedna z vlakových lodí nakladatelství DC, pokud ne vlastně ta hlavní, protože tady je opravdu ta největší síla superhrdinů. Jenže pod rukama Geoffa Johnse se z toho stává sladkobolné melodrama, nebo možná rovnou telenovela, která je sem tam prodchnuta nějakou tou efektní akcí anebo alespoň dobrou hláškou. Proč znovu sledovat, jak si sedm nejmocnějších lidí nemůže poradit s něčím, co se vzalo odnikud, i když je zde samozřejmě daná minulost, aby pak najednou, v jedné rychlé akci, která má ještě morální poselství, mohlo být všechno vyřešeno, a šlo se dál, k podobnému záporákovi? Ano, jsou zde nějaké následky, jsou zde nějaké prvky, které mohou mít i vliv na další dění, ale jak říkám, tohle má být vlajková loď, to má být skvělé, ale ne, aby to jen celkem skvěle vypadalo.

Komiks "Liga spravedlnosti 2: Zrození zla" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou v brožované verzi a ve vázané verzi.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Liga spravedlnosti 1: Počátek".