2021-02-19

#DP134: Future State: Wonder Woman

 Autorem článku je Daniel Palička 


Scénář: Joëlle Jones

Kresba: Joëlle Jones


S Wonder Woman mám obecně složitý vztah. Z pověstného Triumvirátu (v originále Trinity) ji považuji za nejslabší postavu, minimálně co se osobnosti týče, a pokud bych měl mluvit o komiksech, jsou vesměs dobré, ale že by na mě měly obří dopad, se v žádném případě říci nedá. Ať už beru v potaz komiksy vydané česky nebo několik titulů, jež jsem mohl číst v angličtině, žádný ve mně nic moc nezanechal. Neberte mě špatně, to, co jsem měl tu čest číst, bylo vesměs příjemné čtení, které jsem si relativně užil, ovšem nejednalo se o nejkvalitnější kousky široko daleko. Mám-li srovnávat s Batmanem nebo Supermanem, tito dva mají na kontě tunu příběhů, na nichž bych mohl prezentovat jejich propracované a sofistikované osobnosti. U princezny Diany z Themysciry bych hledal marně. A upřímně, ani na filmovém plátně mě moc neuchvátila. Moderní filmová verze v podání herečky Gal Gadot sice vypadá nádherně a její osobnost je přece jenom trochu propracovanější, samostatné filmy však nebyly žádná sláva. První díl byl ucházející průměr, dvojka, pojmenovaná “Wonder Woman 1984”, byla ryzí fiasko.  



Proč o tom všem vůbec píšu? Protože “Future State: Wonder Woman” nám představuje novou, zcela unikátní Wonder Woman, která se v superhrdinském světě ještě nikdy předtím neobjevila. Nová Wonder Woman, pravým jménem Yara Flor, je polobohyně patřící do čela Amazonek z Amazonie. Titul Wonder Woman si vysloužila kvůli nepřítomnosti původní Wonder Woman, již zmíněné princezny Diany. Jen tak pro zajímavost, v tomto směru se nepřímo odkazuje na události z eventu “Dark Nights: Death Metal”, především na velkolepý závěr. Nicméně, tato mladá hrdinka vyniká hned v několika směrech. Prvně, je mladší, takže ačkoliv je obdařena nadlidskou silou a schopnostmi, za které by se nemusel stydět ani obyčejný smrtelník, nemá moc zkušeností. Svou cestu si teprve vytyčuje, takže v jejím životě ji čeká ještě nespočet důležitých okamžiků . Kromě toho je součástí nově formované Justice League, v jejímž čele stojí především mladí superhrdinové (mohu vám zaručit, že brzy na její vlastní komiks dojde řada). A jako by to nestačilo, má snědou pleť. Je to dáno tím, že se původně narodila v Amazonském deštném pralese. Navzdory tomu je součástí ostrova Themyscira, kde pomáhá statečným Amazonkám v boji proti mýtickým potvorám. 



Tím se dostáváme k příběhů. Hlavní dějová linie nás zavede do úplně jiných končin, než na jaké jsme obvykle zvyklí. Nečekejte žádný svět lidí, ani dobrodružství na ostrově. Ne, tentokrát se vydáme do srdce Jižní Ameriky, kde se Yara zprvu musí vypořádat s krvelačnou nestvůrou, načež je nucena se se svou mladou společnicí Caiporou vydat na neočekávanou výpravu, během které bude mít za úkol zachránit jednu ze svých nejbližších. Na její výpravě ji čeká řada nelehkých výzev, takže v žádném případě nepůjde o procházku růžovým sadem. Jak si bude počínat a zda se jí podaří překonat všechny překážky, které jí osud strčí pod nohy, vám samozřejmě neprozradím.



Nejprve bych se rád vyjádřil k zápletce. Ta je podle mě na velmi slušné úrovni. Scénáristka Joëlle Jones píše svižně a úderně, což se projevuje hned v několika směrech. Nesnaží se zbytečně utápět v rozsáhlých popisech lokací, ani zabředávat do sáhodlouhých konverzací. Příběh zběsile odsýpá od začátku až do konce, přičemž tempo je rychlé a zběsilé. Rychlost vyprávění, jak jsem se mohl již od prvních stránek sám přesvědčit, výsledku prospívá, jelikož lépe vyniknou dynamické akční sekvence, v nichž Yara bojuje proti monstrózním stvůrám, a vyprávění je tak o poznání poutavější. Zároveň musím vypíchnout dialogy. Ty jsou kratší, díky čemuž lépe připomínají reálnou lidskou řeč. K postavám si rázem můžete o to více utvořit citové pouto a můžete si k nim utvořit osobní sympatie, což vede k tomu, že se vám v cuku letu zaryjou do paměti. Nejlépe to je znát především u hlavních aktérů.



Co mohu bezpochyby označit za největší pozitivum komiksu “Future State: Wonder Woman”, je výtvarná stránka. Jones se kromě scénáře chopila i kresby, takže měla kompletně volnou ruku. Mohla si ji udělat přesně podle svých představ a nemusela být jakkoliv limitována, což je na výsledku dost znát. Na každé stránce se mohla maximálně vyřádit. Vyhrála si s každičkým detailem a s každým odstínem. Z panelů doslova září rozmanitá paleta barev, kterou využila, jak nejlépe mohla. Barvičky jsou tak nádherné, že pokaždé perfektně doplňovaly jednotlivé scény. A co víc, díky nim je akce - minimálně po vizuální stránce - o několik úrovní výš, o čemž se například můžete přesvědčit v přiložené ukázce, ve které můžete vidět hlavní hrdinku ve chvíli, kdy vytasila svůj meč a jedním silným švihem odsekla hlavu příšeře. Pochválit taktéž musím práci s prostředím, kdy i sebemenší detail naplno vynikne, a designy jednotlivých postav, ať už lidských, zvířecích či božských, jež jsou jedním slovem nádherné.    


Abych jenom nechválil, musím zmínit i pár negativních aspektů. Jako první bych se rád vyjádřil k hlavní hrdince. Ta si mě totiž zpočátku vůbec nedokázala získat. Pominu-li její vizáž, neměla mě čím pořádně nadchnout. Od druhé poloviny jsem si k ní naštěstí dokázal utvořit nějaké citové pouto, což bylo částečně způsobeno tím, že jsme se konečně dozvěděli něco málo o její minulosti, ale trvalo to. Ano, občas sice dojde na situace, kdy se jí něco nepodaří, ovšem z větší části ji sledujeme v situacích, kdy všechno s přehledem zvládá, což postavě moc neprospívá. Neberte mě špatně, Yara není špatná. Čím více titulů jsem s ní četl, tím více jsem si ji dokázal oblíbit, ovšem v recenzovaném komiksu mě více než ona bavila mytologie okolo. A co mi vadilo ještě více, je délka. Opět se v rámci iniciativy Future State projevuje fakt, že dva sešity jsou strašně málo na odvyprávění kompaktního příběhu. Ačkoliv se scénáristka snaží, seč jí síly stačí - a že to opravdu zvládá se ctí - i tak bych mohl poukázat na několik vybraných pasáží, které byly buď urychlené nebo značně okleštěné. Zkrátka a dobře, stačil by jeden sešit navíc a výsledek by byl ještě lepší. Takhle jsem si po dočtení jen řekl: „Sakra, to uběhlo nějak rychle! To vážně nevyšel ještě jeden sešit?“



Navzdory těmto nedostatkům jsem si komiks neskutečně užil. Osobně vnímám “Future State: Wonder Woman” jako akcí napěchovanou, nádherně nakreslenou a mytologicky bohatou minisérii, jež je na kvalitativně vysoké úrovni. Čtení jsem si užíval od začátku až do konce, přičemž Joëlle Jones mě přesvědčila o svých kvalitách natolik, že si od ní někdy v budoucnu snad přečtu ještě jiný počin. Jistě, o jejím výtvarném nadání jsem věděl již předtím, nicméně její autorské projekty šly docela mimo mě. Možná se jim někdy časem budu na Comics Blogu detailně věnovat. Každopádně, v tuto chvíli řadím minisérii ve svém osobním žebříčku titulů z Future Statu na první příčku. Uvidíme, zda ji něco překoná, protože nastavila laťku hodně vysoko.


Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.       

Žádné komentáře:

Okomentovat