A kde je poselství, ptáte se čtenáři?
Vždyť na vás zírá, tak snad vás ozáří.
Nepotřebujeme fňukaly, co jen prskaj a bědují,
že Vánoce jsou jen pro ty, co furt něco kupují!
Páč Vánoce, to je přátelství, radost a dobrá nálada!
Čas, kdy se zdobí stromky, žere a zpívá, prostě balada.
A nezáleží na vaší rase, barvě nebo přesvědčení.
Vánoce nám dávaj něco, co zas tak časté není.
Tak takhle krásně jsem si uvedl recenzi na čtvrtou knihu série "Hitman". Jedná se o text, který je na poslední stránce prvního příběhu, jímž se tato kniha otevírá. Je to příběh vánoční a nese název "Kontrakt na Santu". Jedná se o netradiční příběh pro mainstream, ale poměrně tradiční pro Ennise. Anebo spíš tradiční příběh mainstreamu v netradičním Ennisově podání? Santou se stává chlápek, který omylem spadnul do cisterny s radioaktivní látkou a rozhodl se, že bude kolem sebe rozsévat zlo, i když to vypadlo, že se nejprve dá na dráhu toho dobrého. Příběh vyniká hlavně tím, že je to drsňárna, která je v kontrastu s rýmovanými texty v tom správném vánočním stylu.
Knihu ale tvoří především příběh "Odvážným štěstím přeje", který je rozprostřen do celkem pěti kapitol. Ennis zde zase rozjíždí svou klasiku - minulost, která vás zastihne nepřipravené, irské kořeny, které v sobě nezapře, parťáctví a samozřejmě i fascinace válkou. Když čtu tyhle komiksy, mám pocit, že Ennis by byl - i vzhledem k té básni, co jsem přepsal na začátek recenze - skvělým vůdcem nějaké mafie. Správný boss, capo, který uznává, že rodina je to nejdůležitější a nikdy by nedovolil, aby na ni někdo sáhl, jinak by přišla okamžitá vendeta, krvavá a nekompromisní, stejně jako neúměrná.
Tohle je jen můj pocit z Ennise na základě jeho děl, osobně ho neznám, a možná je to introvertní chlapík, čemuž se ale těžko věří. Pravda, z rozhovorů působí jako anglický suchar než jako Ir, který by u nějakého kostela nechal bombu, protože nesdílí stejnou víru. Motivy se u Ennise opakují, což jsem už říkal mnohokrát, ale tentokrát zkusil přece jen něco trochu jiného. On si Hitmanem, tedy Tommym a vlastně i Nattem vytvořil svoje vlastní hrdiny, možná dokonce superhrdiny. A tak je postavil před zkoušku, která s nimi notně zamává. Najednou zjišťují, že nejsou takoví supermani, jak si myslí, hlavně Tommy to nese dost těžce. Co když je zde někdo lepší? Co když zemře? Ennis udělal to, co dělal Alan Moore se sériemi jiných, případně s "Watchmeny". Ničí vlastní mýtus a dává mu nový rozměr.
Je otázkou, jestli je tohle prvek, který vydrží nějak dlouhodobě, bude mít dopady i na další dění. Závěrečná kapitola, kterou je příběh "Dveře do tmy", naznačuje, že by tomu tak skutečně mohlo být. Uvidíme. To, co se děje, má následky a nejede se pouze na epizodky, které jsou pro příběh nepodstatné. Tohle se mi líbí a Ennis se tak snaží trochu popírat klasický suprácký formát, když vytváří jeden velký příběh, který neustále pokračuje, jen se na něj nabalují další epizody, které ho formují. Snad se mu to bude dařit až do konce. A možná i vtipněji. Komiks je hodně akční, ale najednou zjistíte, že to není akce, která vás tolik zajímá, nakonec to jsou zase vtahy, které v "Hitmanovi" vedou.
Žádné komentáře:
Okomentovat