Tak se nám uzavírá Azzarellův run v sérii "Hellblazer" a je to ukončení ve velkém. Nebo tak nějak. Není to úplně něco epického, ale pro srovnání, rozhodně je to lepší, než třeba konec Moorova runu u "
Bažináče", i když tam jsem přesvědčen o tom, že za to mohlo hlavně studio. Na druhou stranu mám pocit, že Azzarello konečně udělal Constantina takového, jak jsem si ho představoval. Pravda, on už něco takového naznačil v knihách "
Zamrznutí" a "
Potopa", ale já jsem se nikdy nesmířil s tím, jakým způsobem byla Azzarellem tahle postava prezentována. Koneckonců, ono mě moc nenadchlo ani Ennisovo pojetí, které u nás vyšlo v podobě knihy "
Syn člověka". Něco jiného pak předvedl v "
Crew2 č. 37", kde mi Hellblazerův příběh padl dokonale do noty.
Takže pro jednoduché shrnutí, John Constantine není takový, jak jsem si ho v komiksu představoval. A ne, nepředstavoval jsem si ho jako Keanu Reevese, ale prostě jako šmejda, co jen tak trochu zasahuje do děje, je spíš postavou na pozadí, která případně řeší nějaké tajuplné zápletky, ale nikdy nejde až tak úplně o něj. Je to jako s Batmanem. Někdy jsou nejlepší ty příběhy, kde Batman skoro vůbec není. Série "Hellblazera", která u nás vyšla, tedy není úplně mým šálkem čaje, ale tenhle poslední díl mě celkem příjemně pohladil po duši. Asi pro to, že je drsný, je zde plno úchylností a Constantine se objevuje jen ve vyprávění a je přesně tou postavou v pozadí, jakou jsem si přál. Škoda, že je to konec runu. Pochybuji, že se někdy brzy zase dočkáme nějaké další knihy z tohoto světa, ale nikdy neříkej nikdy.
John pořád celou dobu řeší jeden problém. Dostal se do vězení, kde měl zemřít. To jsme se dověděli v knize "
Těžké časy". A celou dobu jsme s Johnem sledovali a zjišťovali, kdo za to vlastně mohl a proč. Právě to se v knize "Popel a prach" konečně dozvíme a příběh se uzavře. Asi není až tak podivné, že se všechno vyřeší - více méně - v jednom sadomasochistickém salónu, kde je John Constantine nalezen spálený na škvarek. Zdálo by se, že tím všechno končí, ale tímhle ve skutečnosti začíná příběh, který dojde k rozřešení všeho, co jsme doposud nechápali. Myslím, že by konečně stálo za to vzít si všech pět knih Azzarellova působení v sérii a konečně si je přečíst najednou, aby se v tom člověk tak neztrácel. Jinak totiž zůstane malinko pachuť z toho, že se čtenáři ztrácí nějaký větší smysl.
"John Constantine, Hellblazer: Popel a prach" považuji za poměrně dobrou knihu, hlavně v tom, že dokáže spojit zajímavé prvky a dobře vystavěný příběh, který sám o sobě nemusí být až tak dobrý, ale právě jeho skladba je velmi povedená. Azzarello ukazuje, že je dobrý vypravěč a dokáže zakamuflovat, že vlastně nemá moc co vyprávět. Příběh je sám o sobě celkem předvídatelný, ale to, jak je podán, je prostě dobré. Navíc Frusinova kresba se k Azzarellovi hodí, stejně jako se k němu hodí Risso. Spojení příběhu se sado-maso salónem pak potěší, hlavně proto, že v mainstreamu tohle často neuvidíte. A i když ani zde zase neuvidíte tolik, ty náznaky a nakonec i celkem dobrá stínohra dělají svoje.
Žádné komentáře:
Okomentovat