#DP162: Demon Days: X-Men #1

 Autorem článku je Daniel Palička 

Scénář: Peach Momoko 

Kresba: Peach Momoko

X-Meni zažívají moderní renesanci. Po nepříliš povedeném znovunastartování x-menovských řad v rámci krátce trvající iniciativy ResurrXion a několika neúspěšných pokusech v minulých marvelovských přečíslováních se k Marvelu vrátil Jonathan Hickman, který odstartoval novou éru prostřednictvím minisérií “House of X” a “Powers of X”. Ty nejen že redefinovaly celou mutantskou mytologii, ale zároveň posloužily jako předehra k několika novým pravidelně vycházejícím sériím, jež mezi fanoušky a kritiky zaznamenaly velký úspěch. Zkrátka a dobře, kdo chce, může tzv. “Hixmeny” (tj novodobé X-Meny pod dohledem Jonathana Hickmana) okusit, jelikož kvalitních superhrdinských týmovek není nikdy dost. Každopádně, v dnešní recenzi se podíváme na počin, který do současné etapy mutantské franšízy nezapadá a funguje úplně samostatně. Jde konkrétně o uzavřený one-shot “Demon Days: X-Men #1” od kreslířky Peach Momoko.

Peach Momoko je nadaná kreslířka pocházející z Japonska, která je známá hlavně díky brilantně nakresleným obálkám (na mnohé s nich se můžete blíže podívat na její oficiální webové stránce). Až donedávna si nestřihla žádný větší projekt, na němž by se autorsky podílela, ovšem slovo dalo slovo a po začlenění mezi Stormbreakery, vycházející marvelovské výtvarníky (detailněji se o nich můžete dočíst v jednom z mých starších článků), se vydavatelství rozhodlo jí dát patřičný prostor. Není tedy divu, že jsme se nakonec dočkali uzavřeného sešitu “Demon Days: X-Men #1”, zasazeného do světa, v němž jsou hrdinové a zloduši marvelovského univerza pojati jako postavy z asijských legend. 

Samotná premisa mě upoutala natolik, abych se vrhl do čtení. Poutavý příběh o nebojácné bojovnici, která se musí postavit strašlivému démonovi, je originálně zpracovaný a jeho kvalita je na profesionální úrovni. Autorka se snaží dát dostatek prostoru jednotlivým postavám, abyste si k nim utvořili lepší citovou vazbu, a zároveň nepodceňuje záporáky, jejichž motivace jsou dostatečně rozvinuty a stejně tak jejich charakter. Je rovněž nutné vyzdvihnout nápaditost prostředí a roztomilé designy postav, které až překvapivě pasují k celkovému vypravování, a které mimo jiné krásně umocňují celkovou atmosféru.  

Nedílnou součástí one-shotu je také výtvarná stránka, na níž je vliv dálného Východu opravdu znát. Momoko si vyhrála s každičkým detailem. Stránky hýřící světlejšími odstíny jsou umocněny barvami, jež čtenářský zážitek povyšují na jinou úroveň. Navíc, jak jsem již zmínil výše, je nutné pochválit designy. Obzvlášť hlavní záporák, jemuž musí hlavní hrdinka čelit, je koncipovaný vskutku pozoruhodně a od chvíle, kdy se poprvé objeví na scéně, vám bude běhat mráz po zádech. A abych nezapomněl, závěr lákající na další dění vás dostatečně navnadí a některé možná příjemně překvapí. Až budete číst, pochopíte.  

Sečteno a podtrženo, “Demon Days: X-Men #1” je kvalitní x-menovský sešit, který vřele doporučuji nejen fanouškům japonské kultury, ale také čtenářům, kteří si potrpí na jiné pojetí věhlasných marvelovských superhrdinů. Z výsledku jsem naprosto nadšený. Už se nemohu dočkat plánovaného pokračování “Demon Days: Mariko #1”, kterého bychom se měli dočkat ještě letos.

#DP160: Výsledky x-menských voleb

 Autorem článku je Daniel Palička 

A je to tady!

Pokud si vzpomínáte, v jedné z dřívějších novinek (odkaz na ni máte přímo zde) jsem vás informoval o x-menských volbách, do kterých mohl svým hlasem přispět kdokoliv. Z deseti vybraných mutantských hrdinů se ten s nejvyšším počtem zaslaných hlasů měl stát právoplatným členem nového týmu X-Menů. Nyní známe oficiální výsledky, a tak je dobré se na ně podívat.

Jako první si zodpovíme tu nejdůležitější otázku. Kdo se vůbec stal celkovým vítězem?

Stala se jím mutantka Polaris.

Abyste si o ní udělali lepší představu, můžete si přečíst krátký popis: 

Vytvořena komiksovými legendami Arnoldem Drakem a Jimem Sterankem, Polaris debutovala v čísle X-Men #49, původně vydaném v roce 1968. Lorna Dane, která se k týmu připojila na zlomku Stříbrného věku komiksů (Silver Age), se v pozdějších letech stala navrátivší postavou předtím, než se vrátila do centra pozornosti v klasickém runu Petera Davida na sérii X-Factor. Coby dcera Magneta zdědila Polaris mocné magnetické schopnosti po jejím otci a nesčetněkrát je využila v jedněch z nejdivočejších bitvách mutantské rasy. Postava aktuálně vystupuje v řadě X-Factor od Leahy Williams a Davida Baldéona, kde svou odbornost využívá k řešení nejnaléhavějších záhad na ostrově Krakoa. Nyní se připojí k Cyclopsovi a Jean Grey, aby se společně stali vyvolenými šampiony mutantské rasy a celého světa.  

Na celkové výsledky hlasování se pak můžete podívat přímo zde: 

1) Polaris

2) Banshee

3) Sunspot 

4) Forge

5) Tempo

6) Armor

7) Boom-Boom

8) Marrow

9) Cannonball 

10) Strong Guy 

Na samotný závěr ještě přikládám čtyři minikomiksy sepsané mým oblíbencem Zebem Wellsem, v nichž mutanti, kteří byli do x-menských voleb původně zařazeni, reagují na celkové výsledky. Vřele doporučuji k přečtení:      

Jak jste spokojeni s výsledky mutantských voleb? Potěšily vás, anebo vás naopak zklamaly? Zanechte svůj názor dole v komentářové sekci. Rád si jej přečtu.

A kdo má zájem, může navštívit oficiální stránky Marvelu, kde se dozví ještě více zajímavých informací o výsledcích voleb. 

#DP153: Nejmocnější hrdinové Marvelu: Magneto

 Autorem článku je Daniel Palička

V zahraničí vydalo Hachette Fascicoli jako 122. knihu ze série "Nejmocnější hrdinové Marvelu". Původně vyšlo jako one-shot X-Men: Magneto War #1, čísla 86 až 87 druhé řady série X-Men, čísla 366 až 367 série Uncanny X-Men a jako čísla 1 až 3 minisérie Magneto Rex v nakladatelství Marvel. Ve Velké Británii vyšlo v srpnu 2018. 

Scénář: Joe Pruett, Fabian Nicieza, Alan Davis 

Kresba: Brandon Peterson, Lee Weeks, Leinil Francis Yu, Alan Davis

Na kvalitu dosud zrecenzovaných záporáckých dílů kolekce “Nejmocnější hrdinové Marvelu” jsem si vůbec nemohl stěžovat. “Thanos” byl podle mě dobrým, na seznámení s Šíleným titánem naprosto ideálním svazkem, který sice nepatří ke kvalitativní špičce celého kompletu, ovšem nutno podotknout, že na rozdíl od jiných ryze průměrných či vysoce podprůměrných dílů měl od začátku jasnou koncepci. Navíc, komiksy v něm obsažené byly z větší části příběhy cílené na nováčky, kteří by se o Thanosovi chtěli něco dovědět, takže nehrozilo riziko v podobě odkazování na bambilion dávno zapomenutých událostí nebo na propojování s jinými tehdy vydávanými sériemi. Pak přišla řada na “Red Skulla” a “Doctora Octopuse”, knihy, jež jsou nejen informačně nabité, ale zároveň jsou na vysoké kvalitativní úrovni. Dosud jsem byl s kvalitou zločineckých “en-há-emek” spokojený. Někde ale musel přijít zlom, a tím se přímo dostáváme k recenzovanému kousku. 

Abych se přiznal, už od prvopočátku jsem se na NHM o Magnetovi vůbec netěšil. Teď mě neberte špatně, Magneta mám hodně v oblibě a považuji jej za propracovanou postavu, která má i dnes co nabídnout, ale když jsem se ze zvědavosti díval na rozpis sešitů samotné knihy, zděsil jsem se. Opět se vybrala vykopávka z devadesátých let, a jako by to nestačilo, tvůrci se rozhodli vsadit na crossover xmenských řad. Co více si přát, že? Nicméně, bral jsem to optimisticky. Nedopadne to tak hrozně, říkal jsem si a tajně jsem doufal v to, že dostanu aspoň příjemný průměr, nic víc. Jaký však byl výsledek?   

Kniha tentokrát nabízí pouze jeden ucelený příběh jménem “Magneto War”. Jak jsem již psal výše, jde o crossover, původně vydaný v druhé polovině devadesátých let, který byl zaměřený na Magneta, největšího nepřítele X-Menů. Ten se triumfálně vrátil se svými věrnými kumpány a rozhodl se zrealizovat svůj ďábelský plán. Elitní tým ve složení Wolverine, Rogue, Gambit, Storm, Colossus, Kitty Pryde, Marrow a Nightcrawler se tak pod vedením Charlese Xaviera musejí vydat na nebezpečnou misi, v jejíž sázce bude záchrana celého světa. Zda se hrdinům podaří zamezit globální hrozbě, samozřejmě vyzrazovat nebudu.

Na první pohled se může zápletka jevit vskutku zajímavě. Každopádně, opak je pravdou. Děj začíná úvodním one-shotem Magneto War #1, za jehož námětem stojí Alan Davis. Scénář si vzal na starosti ostřílený Fabian Nicieza, který se spojil s kreslířem Leem Weeksem, aktuálně známým především díky příběhovému oblouku “Cold Days” z Batmana od Toma Kinga. Musím říct, že ačkoliv kreativní tým tvoří profesionálové ve svém oboru, výsledek nebyl kdovíjak převratný. Příběh byl zbytečně uspěchaný a výtvarná stránka, ačkoliv byla pěkná, mě nijak zvlášť neuchvátila. O pár divných momentech se raději ani nerozepisuji. Úvod se však i přes několik mnou zmíněných negativ dal relativně snést. Sice nešlo o žádný velký zázrak, ale číst se to dalo. 

Následně se přesouváme k hlavní části, která bohužel za moc nestojí. Jde o typický výplod své doby. Děj skáče z jednoho místa na druhé, postavy se střídají jak na běžícím páse a řada podzápletek, včetně jedné kolem Josepha, Magnetova hodného klona, který pomáhá X-Menům, je vyřešena naprosto stupidně. A finále? To je teprve nuda k uzoufání. Ani generické výtvarno od několika různých kreslířů, které je pro devadesátá léta typické, nezachraňuje výsledný dojem z četby. A co se týče závěrečné části v podobě minisérie “Magneto Rex” od scénáristy Joa Pruetta a kreslíře Brandona Petersona, ta je sice vizuálně působivější, z příběhového hlediska hlubší a obecně mnohem komplexnější, což je ryze k prospěchu věci, avšak i přesto nejde o nic výjimečného. Jistě, pár výborných zvratů, několik skvělých interakcí mezi postavami a řadu dobrých nápadů bych rozhodně vypíchnout mohl, to ovšem nemění nic na tom, že minisérie není čtenářsky nikterak záživná. V budoucnu jí možná dám znovu šanci, zatím si ale budu stát za svým aktuálním názorem. 

Inu, “Nejmocnější hrdinové Marvelu: Magneto” je, bohužel, špatný komiks. Když jsem jej dočetl, byl jsem štěstím bez sebe, protože takhle nudný, těžce nezáživný a nekonzistentní svazek jsem v rámci rudé kolekce již dlouho nečetl. Kresebně vás nijak neoslní a z hlediska scénáristického jde o silný podprůměr. Navíc, na seznámení s Magnetem byly vybrány asi nejhorší kousky, jaké mohly být. Pokud si autoři myslí, že Magneto je jen generický záporák, tak jsou šeredně na omylu. Od této knihy dejte ruce pryč. Místo ní si raději přečtěte něco jiného, mnohem kvalitnějšího. Třeba X-Meny od Chrise Claremonta. Nebo moderní, kritiky vychvalovanou minisérii “Magneto Testament” od Grega Paka. O té si však povíme až příště.  

#DP130: Mr. and Mrs. X, Vol. 1: Love and Marriage

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Kelly Thompson 

Kresba: Oscar Bazaldua, David Lopez

Je 14. února, a to znamená jediné: je Valentýn, svátek zamilovaných. K této příležitosti jsem se rozhodl napsat kratší recenzi, ve které bych se tentokrát věnoval něčemu romantickému. Možností jsem měl několik, nakonec však padla volba na první svazek ze série Mr. and Mrs. X. Důvodů jsem měl hned několik. Prvně, Rogue a Gambit patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších mutantských postav. Jejich vztah se nedá jednoduše popsat. Je na jednu stranu rozjuchaný, plný humoru a veselí, na druhou stranu milostný a založený na věrnosti obou partnerů. Zkrátka a dobře, jako milenecký pár jsou úžasní. To mi nemůžete nijak vyvrátit. Ale k zhodnocení prvního svazku jsem měl ještě jeden pořádný důvod. Nepočítám-li fakt, že Thompsonovou mám coby scénáristku velmi v oblibě (proto ji ostatně považuji za jednu z nejlepších současných tvůrkyní, jaké u Marvelu můžete pohledat), tak jsem měl potřebu upozornit na titul, který není v našich luzích a hájích moc známý. Navíc, v době, kdy píšu tuto recenzi, již dávno vyšla kniha “Nejmocnější hrdinové Marvelu #117: Rogue”, přičemž časem by měl vyjít i svazek zaměřený přímo na Gambita, takže načasování je precizní. A abych uvedl ještě jeden argument na závěr, tahle série si díky své milostné tematice článek zaslouží. Tak se pohodlně usaďte, protože se podíváme na zoubek superhrdinskému komiksu “Mr. and Mrs. X, Vol. 1: Love and Marriage”.

Kniha se nese především ve znamení romantiky, na což poukazuje již název. Ostatně, slovo “Love” odkazuje na romanci dvou souzněných mutantů, přičemž “Marriage” je úzce spjato s hlavní premisou. Hned v úvodu proběhnou velké zásnuby. Dva hlavní hrdinové pozvou své nejbližší a úspěšně odstartují novou etapu svého vztahu. Ovšem svatební cesta je nečeká. Musí se totiž vydat na misi, která je zavede do různých koutů vesmíru. V jejím rámci se budou muset spojit s mnoha různými hrdiny. Jak se jim na jejich výpravě bude dařit, vám neprozradím. Nicméně, mohu vás ujistit, že o procházku růžovým sadem v žádném případě nepůjde.

Thompsonová vsází především na svižné vyprávění okořeněné o funkční humorné scény. Ačkoliv je tempo občas přehnaně zběsilé, díky čemuž máte v některých chvílích pocit, že jste součástí šíleného akčního filmu, fungují jednotlivé složky komiksu na jedničku. Akčním scénám nechybí dynamika, což je výborně umocněno výtvarnou stránkou. Nejsou použity nuceně a mají vždy své opodstatnění v ději. Zároveň nejsou příliš uspěchané a mají spád. Samozřejmě, příběh není postavený jenom na zdlouhavých soubojích, a tak nám je prostřednictvím jednotlivých sešitů postupně prezentován vztah manželského mutantského páru. Jak jsem již psal výše, Gambita i Rogue zbožňuji, takže čtení vzájemných interakcí mezi nimi pro mě byl fantastický zážitek. Jde vidět, že Thompsonová má k těmto dvěma silné citové pouto, a z každé stránky, doslova z každého momentu to jde cítit. Dialogy jsou přirozené, nepůsobí lacině, přičemž synergie titulní dvojice funguje na jedničku. Coby čtenář nemáte pocit, že byste četli patos, a co víc, po dočtení si budete chtít přečíst pokračování. 

Co se týče kresby, na té se vystřídali hned dva kreslíři. Oscar Bazaldua dělal prvních pět sešitů. Osobně musím říct, že odvádí naprosto úžasnou práci. Hravě využívá panelování, umí kreslit krásné postavy, a to hlavně ženy, a ještě ke všemu si dává záležet s každou intimní scénou Přičtu-li k tomu výrazné světlé barvičky, nemám si na co stěžovat. Finální sešit kreslený Davidem Lopezem je bohužel o něco slabší, co se výtvarné stránky týče, nicméně o žádnou hrůzu se rozhodně nejedná. Podle mě se snažil tak nejlépe, jak to jenom šlo. Takže když to vezmu kolem a kolem, jsem s vizuální stránkou veskrze spokojený. 

Abyste si však nemysleli, že jenom chválím, zmíním samozřejmě i pár negativních stránek. Osobně jsem měl v některých chvílích problém s jednou nově vytvořenou postavou, o níž se bohužel nemohu, vzhledem k její roli v příběhu, rozepsat. Každopádně, šlo sice o mladou, sympatickou postavu, ovšem některé scény, v nichž figurovala, mi přišly divné. Občas v komiksu došlo na slabší, dovolil bych si říct až prázdné části, během kterých se nic důležitého nedělo a přešlapovalo se v nich na místě. Tím pádem se zápletka nikam neposouvala a v podstatě stála nějakou dobu na místě, a to úplně zbytečně. O kresbě v posledním sešitu svazku jsem již psal, tudíž nebudu svůj postoj nijak detailněji rozvádět. Tohle jsou však jen drobné vady na kráse. Z objektivního hlediska je svazek “Mr. and Mrs. X, Vol. 1: Love and Marriage” příjemným moderním komiksem, jenž vás zabaví a sem tam rozesměje. Pakliže hledáte příjemný příběh s jedním z nejlepších mutantských párů v Marvelu, je následující komiks určený přímo pro vás. Upřímně, lepší superhrdinskou romanci ke čtení na Valentýna nenajdete. 

Dostali jsme se sice na konec samotné recenze, ovšem měl bych ještě pár závěrečných slov. Užijte si Valentýna, jak to jenom jde. Pokud můžete, zkuste jej strávit se svými milými polovičkami. Popřejte jim, obdarujte je dárkem z lásky nebo je potěšte něčím úplně jiným. Samozřejmě, nezapomeňte si v tento jedinečný den, jaký se v roce neopakuje, něco přečíst, protože romantického čtení není nikdy dost.         

#DP123: X-Menské volby aneb Kdo se stane novým členem X-Menů?

Autorem článku je Daniel Palička.

Marvel se nedávno pochlubil s vcelku zajímavou novinkou. V pravidelně vycházející řadě X-Men od věhlasného scénáristy Jonathana Hickmana, konkrétně v jejím šestnáctém čísle, došlo k neočekávanému zvratu. Během porady, které se zúčastnili Cyclops, Jean Greyová, Magneto a Profesor X, se diskutovalo o složení nového týmu. X-Meni jsou totiž skvadra, jež by měla být reprezentována těmi nejlepšími, a tak, aby se o složení rozhodlo spravedlivě, přišel čas na něco, k čemu v rámci mutantské rasy ještě nikdy předtím nedošlo: k demokratickému hlasování lidu. 

27. ledna bylo spuštěno oficiální hlasování, do něhož se mohl zapojit kdokoliv. V první fázi se nejprve vybírali kandidáti, kteří by se mohli stát členy budoucí mutantské formace. Následně se přešlo do druhé, v tuto chvíli probíhající etapy, ta je však postavená na úplně jiném principu. Sestava nového týmu je totiž téměř kompletní, protože většina členů již byla zvolena, jména však nebyla blíže specifikována. Je ovšem volné ještě jedno místo. Marvel proto vybral deset různých mutantů a nechal na čtenářích, aby zvolili posledního člena do party. Rozhodnutí je tak čistě ve vašich rukou! 

A koho vůbec můžete volit? 

Hlasovat můžete pro jednu z deseti vybraných postav. 

Konkrétně jde o následující mutanty: 

• Banshee 
• Polaris 
• Forge 
• Boom-Boom 
• Tempo 
• Cannonball 
• Sunspot 
• Strong Guy
• Marrow 
• Armor 

Jak si můžete povšimnout, mezi jednotlivými postavami nenajdeme moc tváří, jež by znal úplně každý. V žádném případě nejde o mutanty jako Wolverine, Storm, Beast a jiní, protože vydavatelství chce pro jednou dát prostor hrdinům, kteří v současných sériích nedostali tolik prostoru, kolik by si zasloužili. Z tohoto hlediska jde o skvělý strategický tah. Osobně si myslím, že škála je opravdu pestrá a různorodá. Máme zde zástupce z dnes již klasického x-menského týmu (Banshee), z mladých New Mutants (Cannonball, Sunspot), z X-Factoru (Strong Guy) a několika dalších skupin.  

Hlasování trvá až do 2. února, poté skončí a sečtou se všechny hlasy. Ten, kdo dostane nejvíce, se oficiálně stává novým členem. Finální složení týmu by pak mělo být odhaleno na galavečeru Hellfire Gala, během něhož by se výsledná podoba skupiny měla objevit v celé své kráse. Jestliže chcete dát hlasů více, tak vás musím zklamat. Možné je totiž udělit pouze jeden jediný. Systém vám bohužel další nezapočítá. Bedlivě se tedy zamyslete a ještě před finálním kliknutím na rudou ikonu si promyslete, pro koho zahlasujete. Každý hlas se totiž počítá a výsledky demokratického hlasování budou mít vliv na budoucí dění v aktuálně vycházejících komiksech ze světa Krakoy. Volit lze na oficiální stránce kampaně. 

Chcete-li si o jednotlivých kandidátech přečíst více informací, popřípadě některého z vybraných hrdinů neznáte a netušíte, o koho jde, odkážu vás na článek, jenž vám sesumarizuje vše podstatné, co byste o nich měli vědět. Mám přesněji na mysli článek z oficiálního marvelovského webu. V něm se kromě základní charakteristiky jednotlivých mutantů dozvíte také pádné důvody, proč by daná postava měla být členem budoucího mutantského uskupení. A co víc, dokonce dostanete tipy na doporučenou četbu. Pro účely základního přehledu je to podle mě zcela dostačující. 

Samozřejmě, nebyly by to pravé volby, kdybyste nemohli propagovat vaše vysněné kandidáty. V případě, že chcete podnítit vaše blízké či někoho z okolí, můžete sdílet speciálně vytvořenou kartičku se jménem mutanta, jehož jste podpořili, a prostřednictvím Facebooku, Twitteru či jiných sociálních sítí ji šířit mezi ostatní. Díky tomu se do jedinečných voleb zapojí více lidí a váš favorit bude mít ještě větší šanci na vítězství.

Na samotný závěr ještě prozradím nejen za sebe, ale i za Martina, který se na můj podnět taktéž do hlasování zapojil, koho jsme volili. Zatímco Martin se rozhodl podpořit Forge, já se rozhodl dát hlas Bansheemu. 

Abyste měli pravý důkaz, tady to máte černé na bílém:

Pokud jste se do x-menských voleb ještě nezapojili, neváhejte a pojďte hodit váš hlas. Tohle je totiž příležitost, která se nevidí každý den. Jak jsem navíc psal výše, každý hlas se počítá! A ještě jednou opakuji: čas máte do 2. února.

#DP109: Nejmocnější hrdinové Marvelu 92: Deathlok

Autorem článku je Daniel Palička.

Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako Astonishing Tales #25 a jako čísla 1 až 4 minisérie Deathlok v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích. 

Scénář: Dwayne McDuffie, Gregory Wright, Rich Buckler, Doug Moench 

Kresba: Denys Cowan, Rich Buckler  

Deathlok není postava, jež by v našich luzích a hájích byla moc známá. Sice to není poprvé, co zuřivému běsnícímu kyborgovi vychází komiks v češtině, neboť díky Ultimátnímu komiksovému kompletu jsme si již mohli přečíst první příběhy z řady Astonishing Tales, nicméně i přesto nejde o hrdinu, jehož by velké množství fanoušků u nás znalo. A co víc, v česky vydávaných komiksech se neobjevuje skoro vůbec, pokud tedy nepočítám několik drobných výjimek. Někteří z vás, kteří se zajímají o marvelovské hrané seriály, jej možná znají ze seriálu "Agents of S.H.I.E.L.D." v podání J. Augusta Richardse, kde se objevil  hned v několika vybraných epizodách, ovšem předpokládám, že jde jen o hrstku z vás, čtenářů. A abych se sám přiznal, až na pár kousků jsem s ním moc sérií nečetl. Nikdy mě zkrátka nezaujal natolik, abych jeho samostatné, pravidelně vycházející komiksy okusil. Ovšem díky kompletům jsem se aspoň k něčemu dostal, takže to beru vcelku pozitivně. 

O svazku "Nejmocnější hrdinové Marvelu 92: Deathlok" mohu ještě před samotným zhodnocením zmínit docela pěknou perličku. Jedná se o jeden ze tří mezinárodních svazků, který byl určený pouze pro vybranou část světa. Pokud bych nepočítal nás, tedy Českou republiku, vyšla následující knížka exkluzivně v Brazílii, Argentině, Francii a Polsku. V rámci kompletů sice není žádnou žhavou novinkou, že se v různých zemí najdou exkluzivní svazky, popřípadě i takové, jejichž obsah je oproti původnímu vydání výrazně pozměněný, ale právě tento patří do speciální samostatné skupiny spolu se svazky "Killraven", který na Comics Blogu recenzoval Martin, a "Secret Avengers", které si podrobně zrecenzujeme již příště. Tyto tři byly určené pouze pro všechny výše jmenované země, a právě proto je nikde jinde neseženete. Z jednoho úhlu pohledu to je docela škoda, na druhou stranu se aspoň máme čím pyšnit. 

Nyní můžeme přejít k hodnocení samotné knihy. Podobně jako jiné svazky ze série "Nejmocnější hrdinové Marvelu" obsahuje i tento dva příběhy. První z nich, "Zuřivost chladného rytíře", byl původně odvyprávěn v sešitě "Astonishing Tales #25", jenž vyšel někdy během sedmdesátých let, a který mají mimo jiné na svědomí tvůrci Doug Moench a Rich Buckler. Druhý jmenovaný se dokonce podílel nejen na scénáři, ale také na výtvarné stránce, k níž se chci v průběhu recenzování dostat. Důležité ovšem je, abych zdůraznil jednu zásadní informaci. Sešit se vymyká klasickým superhrdinským mantinelům, a to hned v několika ohledech. Zatímco jiné marvelovské řady, ať už šlo o Spider-Mana, Avengers, Hulka, X-meny či jiné, si zakládaly (a stále si zakládají) na jednom obřím světě, jenž byl vzájemně propojený, a v němž se zároveň mohlo odkazovat na starší události, které se udály za zcela odlišných okolností v jiných komiksových sériích, scénáristé Deathloka na to jdou úplně jinak. Nesnaží se jej totiž zapojit do hlavní kontinuity Marvelu. Naopak se snaží mu vytvořit vlastní separátní vesmír, který je přizpůsobený čistě jemu. A co víc, svět, který je postapokalyptický a plný mechanoidů, zabijáků, šílených vědátorů a šílenců, vás nepřestane při čtení překvapovat.

U "Zuřivosti chladného rytíře" rozhodně nesmím jen tak opomenout děj, neboť i v tomto směru nejde o klasický superhrdinský kousek tehdejší doby. Hlavní hrdina, jímž je původní Deathlok, tedy Luther Manning, by se dal z dnešního pohledu připodobnit k zárodku populárnějšího Terminátora (ten mimochodem vznikl až několik let po Deathlokovi). Je to drsný hrdina, jenž se nebojí své cíle zabíjet. Aby toho nebylo málo, v hlavě má zabudovaný rozšířený počítačový mozek, díky němuž může lépe analyzovat prostředí a všímat si detailů v terénu. V některých chvílích mu však počítačová mysl leze na nervy, a to doslova. Není tedy divu, že Deathlok občas ke své mysli promlouvá. Říká jí, ať mu poradí v obtížné situaci, někdy naopak povídá, ať raději mlčí. Jestli bych k tomuto prvku měl něco říct, tak asi následující: bylo to slušné osvěžení. Interakce mezi pololidským člověkem a jeho vlastní naprogramovanou myslí na mě fungovala, byť objektivně uznávám, že na některých místech rozhodně mohlo být méně hranatých oken s myšlenkami, jež někdy zbytečně překážely. V každém případě musím vyzdvihnout jednak slušně napsané dialogy spolu s poutavým stylem vyprávění a úžasnou akcí, která měla spád a tempo, a druhak skvělou kresbu Riche Bucklera. Někdo by mohl říct, že kresba byla až moc jednoduchá a nikterak detailní, což je na jednu stranu pravda, na druhou stranu mi to nijak nevadilo. Koloristé si totiž dali záležet s barvami a Buckler si pohrál s panelováním, jak jenom mohl, a skutečně se to vyplatilo! V některých ohledech je výtvarný styl revoluční a mohl bych o něm básnit dlouho, ale to by recenze byla podstatně delší. Proto jenom v krátkosti shrnu, že můj názor na první sešit celé knihy je vysoce pozitivní.

Po skvělém prvním sešitě, jenž nám krásně představil Deathloka coby postavu, se přesouváme k druhému, mnohem rozsáhlejšímu příběhu jménem "Oživlá noční můra Michaela Collinse". Šlo původně o uzavřenou čtyřdílnou minisérii od Dwayna McDuffieho a Gregoryho Wrighta, která měla za úkol představit úplně nového Deathloka. Pokud se dostanete úplně na závěr knihy a přečtete si historii, zjistíte, že kromě Luthera Manninga, který byl historicky prvním Deathlokem, se na postu robotického hrdiny vystřídalo hned několik různých lidí. Právě historicky třetím v pořadí byl Michael Collins, zcela normální člověk, pracující jako počítačový programátor u firmy Roxxon Oil, který žil zcela poklidným životem se svou manželkou a synem. Jenomže díky okolnostem se z něj stane hrozivá mechanická stvůra, která jen vzdáleně připomíná hodného manžela. Jeho cílem je proto nejen zjistit, kdo jej přetvořil v něco, co nepřipomíná lidskou bytost, ale hlavně kdo celou dobu v pozadí spřádá ďábelské plány. 

Zde již bohužel nemohu chválit podobně jako v případě prvního komiksu. Na jednu stranu musím říct, že si autoři dali práci s co možná nejdetailnějším představením Michaela Collinse čtenářům, aby se s ním mohli ztotožnit. S tím nemám vůbec žádný problém, naopak oceňuji snahu autorů o rozvinutí jeho osobnosti a poukázání na jeho interakce s ostatními postavami, jež se v průběhu vyprávění objeví. A teď nenarážím jen na jeho rodinu, ale taktéž na několik vedlejších aktérů. Abych nic neprozradil, nebudu se o nich nijak zvlášť rozepisovat. Bohužel, problém nastává v ději jako takovém. Scénáristé nesázejí na svižné akční dobrodružství, naopak se snaží odvyprávět pomalejší a rozvleklejší příběh, který je komplexnější a o něco složitější než první. To je však hlavní kámen úrazu. Je poznat, že se tvůrci snaží napsat něco, co by za normálních okolností fungovalo jako vcelku příjemné sci-fi, jenomže ve výsledku jde jen o bezduchou, překombinovanou a nezáživnou nudu, která nemá až na pár světlých chvil (pompézní bitva s mechanickými brouky, Collinsovo setkání s rodinou, závěrečná scéna apod.) jak zaujmout. Z kalných vod ryzího podprůměru ji nahoru zvedá kresba, jež ve mně v některých konkrétních pasážích evokovala staré kreslené filmy. Jenže to nestačí. Díky tomu je "Oživlá noční můra Michaela Collinse" jen nezajímavým kouskem, který rozhodně mohl být o poznání lepší. 

Sečteno a podtrženo, svazek "Nejmocnější hrdinové Marvelu 92: Deathlok" nám nabízí dva příběhy, z nichž jeden je i přes pár drobných chybiček úžasný, druhý - v tomto případě mnohem delší - je naopak silně podprůměrný a strašně nezáživný. Pokud hledáte skvělý komiks s Deathlokem, jenž by vás mohl bavit, pak raději zkuste sáhnout po komiksu "Deathlok: Počátek" z Ultimátního komiksového kompletu. Ten dle mého názoru splňuje svůj účel a nabízí neortodoxní zážitek, a zároveň slouží jako ideální startovní bod pro seznámení se s jedním z nejznámějších kyborgů celého Marvelu. Od rudého svazku raději dejte ruce pryč, ačkoliv historie postavy, kterou naleznete úplně na konci, vás může seznámit nejen se dvěma Deathloky, o nichž si přečtete právě v této knize, ale také s několika dalšími, kteří by vás též mohli oslovit. Jenže historie je jen bonus. A i když jde o pěkné počtení, kde se dozvíte opravdu hodně informací, v komiksových recenzích je důležité se zaměřit hlavně na kvalitu jednotlivých komiksů, která, bohužel, byla z celkového hlediska spíš mizivá.

#DP107: Nejmocnější hrdinové Marvelu 91: Multiple Man (Jamie Madrox)

Autorem článku je Daniel Palička.

Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako Giant-Size Fantastic Four #4 a jako čísla 1 až 5 minisérie Madrox v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích. 

Scénář: Peter David, Len Wein, Chris Claremont 

Kresba: Pablo Raimondi, John Buscema 

U recenzí na svazky z kolekce "Nejmocnější hrdinové Marvelu" dochází od nynějšího článku k drastické změně. Jak možná víte, Martin, který hodnotil všechny doposud vydané svazky, skončil s recenzováním této série ve chvíli, kdy dopsal recenzi na komiks "Nejmocnější hrdinové Marvelu 90: Killraven". Když jsem se to dozvěděl, v hlavě mě napadla jedna idea. Co kdybych všechny zbylé svazky zhodnotil já? Přece jenom, v zahraničí tato řada skončila s vydáním 130. svazku, takže předpokládám, že u nás to dříve nebo později také skončí. Jestli se dočkáme záporáckých svazků, sice ještě není v tuto chvíli známo, ovšem to v podstatě vůbec nevadí. A tak jsem se s ním nakonec úspěšně domluvil. Štafetu oficiálně přebírám já, přičemž z celého srdce doufám, že vás mé články budou bavit podobně jako ty Martinovy a že si z nich něco odnesete. Nyní nezbývá nic jiného, než se naplno vrhnout do rozboru svazku "Nejmocnější hrdinové Marvelu 91: Multiple Man (Jamie Madrox)".

Abych pravdu řekl, Madrox nepatří mezi mé nejoblíbenější postavy. Mám jej sice vcelku rád, obzvlášť díky jeho schopnosti, která se v ideálním případě dá použít na sto tisíc způsobů, ale nikdy jsem neměl důvod si přečíst komiksy, kde účinkoval. Co si matně vzpomínám, naposledy jsem s ním jen tak z čisté zvědavosti četl moderní minisérii od Matthewa Rosenberga, která začala vycházet po drobné události Death of X, již jsem mimochodem také četl, a která - bohužel - byla naprosto katastrofální. Uběhla sice docela dlouhá doba, každopádně kruté vzpomínky na ni mám dodnes. Jsem nicméně rád, že následující svazek vyšel česky. Multiple Man přece jenom není postava, jež by u nás byla kdovíjak populární, a navíc jde o mutanta, který si jisté povědomí v České republice zaslouží, byť se to na první pohled nemusí zdát. Právě on totiž pod dohledem scénáristy Petera Davida zažil svou největší slávu, ale k tomu se dostaneme až za chvíli. 

Jak už bývá zvykem, svazek obsahuje dva příběhy - jeden starší a druhý novější. Začneme tím prvním, který se jmenuje "Madrox alias Multiple Man". Jde o komiks, kde Madrox coby postava poprvé vystupoval. Někteří z vás by čekali, že to bylo na stránkách pravidelné x-menské řady, ovšem to jste zcela na omylu. Původně se totiž poprvé objevil na scéně ve speciálu "Giant-Size X-Men #4", kde musel bojovat s Fantastic Four. Všechno začíná docela nevinně. Thing si jde se svou přítelkyní Aliciou zajít na fotbalový zápas. Tentokrát měl docela štěstí, protože na poslední chvíli chytil poslední spoj. Jenže to by nebyly superhrdinské komiksy, kdyby plány Bena Grimma nebyly od základu zruinovány. Na scénu totiž přichází nový tajemný nepřítel v zeleném obleku, jenž má vskutku unikátní schopnost: umí vytvářet klony sama sebe. Takhle nám začíná velkolepá bitva, do níž se kromě Thinga také zapojí zbytek týmu. A možná se přece jenom ukáže někdo od X-Menů. 

Scénáře se chopili dva mistři ve svém oboru, a to konkrétně Len Wein a Chris Claremont. Jsou to scénáristé, kteří podle mě umějí pracovat jak s dějem, tak s postavami. Co se týče prvního jmenovaného aspektu, děj příjemně odsýpá. Když dojde na akci, jednotlivé pasáže mají dostatečnou dynamiku, a když naopak přijde řada na pomalejší pasáže, v nichž jde hlavně o interakce mezi postavami, scénáristé se snaží, aby dialogy nebyly napsané hloupě. Sešit vyšel někdy v polovině sedmdesátých let, takže se upřímně nedivím tomu, že je na to kladen důraz. Kdybych měl něco říct k postavám, ty mě bavily od samého začátku. Thinga jako obvykle píšou humorně, přičemž u ostatních hrdinů se drží jejich mantinelů. Reed Richards je inteligentní, v každičké situaci seriózní a přemýšlivý, Human Torch je spíš lehkovážný a podobně. Co se však týče Madroxe, kolem něhož se točí celá zápletka, musím ocenit, jak se Wein a Claremont popasovali s jeho původem. Líbí se mi retrospektivní pasáže, kdy nahlédneme do jeho komplikované minulosti, a zároveň se mi zamlouvá, jak jeho schopnosti byly zakomponovány do děje. Obecně jsem byl z prvního příběhu neskutečně překvapený. Nečekal jsem, že starý komiks bude až takhle svěží, a to i po stránce kresby, kterou měl na starosti bravurní John Buscema. Dle mého názoru nemohli autoři kompletu vybrat na úvod nic lepšího.             

 

Přesouváme se k druhému příběhu jménem "Možnosti volby". Ten začal vycházet v roce 2004 a sloužil jako předehra k třetí řadě série "X-Factor", jež odstartovala roku 2006. Z dnešního pohledu jde o pomyslný kult, neboť příběh, který byl odvyprávěn na stránkách uzavřené pětidílné minisérie, vyniká hned v několika ohledech. Fanoušci si jej doteď nemohou vynachválit, a když se podíváte například na Goodreads, případně na jiné zahraniční knižní databáze, zjistíte, že názory lidí jsou z velké části pozitivní. Není se upřímně čemu divit. O scénář se totiž postaral Peter David, jeden z nejosobitějších moderních scénáristů vůbec, který umí zajímavě pracovat s marvelovskými postavami. Aspoň já si to tedy myslím. Umí je posunout někam, kam by si jiní netroufli, a dokáže si s nimi vyhrát. V případě Madroxe se rozhodl odvyprávět dospělejší, mnohem civilnější komiks, který místy připomíná detektivku. Hlavní hrdina musí vyřešit případ, avšak ne tak ledajaký. Jde totiž o případ smrti jeho duplikátů, které jednoho po druhém kdosi zabíjí z neznámých důvodů. A tak se nám pomalu rozehrává akční jízda, ve které nejenom poznáme Jamieho z trochu jiného soudku, ale také se seznámíme s jeho mutantskými kolegy. 

Co na minisérii musím ze všeho nejvíce pochválit, je již zmiňovaná osobitost. Když se začtete, nebudete mít pocit, že čtete klasický superhrdinský příběh. Naopak se vám honí myšlenky typu “tohle na mě celou dobu působí jako autorská řada od jiného vydavatelství” a jiné. Všechno je značně dospělejší, vážnější a temnější. David se vůbec ničeho nebojí, a proto se snaží sázet na akční vyprávění, jež je obohaceno o svébytně napsané vnitřní monology, postavy, na něž si chvíli musíte zvykat, a vyprávěcí postupy, které čtenáře mohou docela překvapit. Na tohle všechno dojde. Scénárista s tím vším pracuje vcelku dobře, i když podle mě občas neuměl nejlépe ukočírovat určité dějové linky. Někdy tak máte pocit, jako kdybyste se prodírali stránkami plné vaty, jež zápletku nikam neposouvají, naopak ji ještě více protahují. Určité pasáže by šly zkrátit, případně rovnou vyškrtnout ze scénáře, a hned by výsledek byl ještě o stupeň lepší. A abych pravdu přiznal, chvíli jsem si musel zvykat na kresbu, jež mi zpočátku moc neseděla. Až někdy v polovině komiksu jsem si na ni úspěšně zvykl a docela si ji užíval, přestože by mohla být i lepší. 

Pojďme si to krátce shrnout. Svazek "Nejmocnější hrdinové Marvelu 91: Multiple Man (Jamie Madrox)" určitě není tím nejlepším, co v rámci kompletu vyšlo, a rozhodně nejde o dokonalý komiks. I přesto si nicméně myslím, že má čtenáři co nabídnout. Úvodní příběh je sice pro někoho moc jednoduchý, na druhou stranu je svižný a zábavný. Druhý z pera Petera Davida sice má několik nedostatků, ovšem nakonec jsem si jej vcelku užil. Upřímně, po dočtení byly mé pocity z větší části kladné. Měl jsem hlavně pocit, že mi svazek něco předal. Jednak mi perfektně představil postavu Jamieho Madroxe, což je ideální zpráva pro nováčky, kteří si chtějí rozšířit obzory, druhak mě podnítil k tomu si přečíst další příběhy, ať už jde o později vydávaný "X-Factor", jenž funguje jako plnohodnotné pokračování, nebo jiné. Doslova mě nalákal na další díly, ačkoliv minisérie nebyla to nejlepší, co jsem měl tu čest v rámci Nejmocnějších hrdinů Marvelu číst. A když to vezmu kolem a kolem, čtení následujícího komiksu zkrátka nebyla ztráta času. Byla to docela slušně investovaná tři čtvrtě hodina. Tak by to podle mě u svazků z Nejmocnějších hrdinů Marvelu mělo být vždycky.