"Tokijský ghúl" se nám dostává do chvíle, kdy se konečně začíná něco dít. Nebo to tak alespoň vypadá. Překvapivě to není změna k lepšímu, ale z mého pohledu spíše k horšímu. Dovídáme se sice něco víc o prezentovaném světě, ale na druhou stranu je to cestou vlastně takové malé epizodky, která se v kontextu zatím nejeví zásadně důležitá, i když Sui Išida alespoň prezentuje postavy, které jsou docela cool a dobře se na ně kouká, což je mimochodem patrné i na obálce, kdy zrovna oblečení a vzhled jsou pro tohle číslo docela rozhodující. Na scénu totiž přichází Labužník, přesně ten týpek, který bude za každou cenu vypadat šik, bude znát všechny trendy, a pak si vás v klidu naporcuje na kousky.
Tady mi přijde více jak patrná inspirace Hannibalem Lecterem, ale je to ještě více šmrncnuté do takové lehce hipsterské a také trochu homosexuální roviny, která se ale nijak zásadněji neprojeví. Spíš je to jen takový pocit, i když nevíte, jestli Labužníkovi skutečně nejde jen o maso. Hlavní postavou je stále Kaneki, který se seznamuje s dalšími charaktery, jež ve 20. okrsku - případně i v dalších - žijí. Někteří jsou lidé, někteří jsou ghúlové, u některých prostě vůbec neví, o koho se jedná. Sám se primárně snaží zapadnout a hlavně nesníst lidské maso. Popravdě mě moc nebaví tahle linie, kdy se hlavní Kanekiho dilema točí kolem toho, jestli jíst lidské maso, nebo nejíst. Tohle je takový ten správňácký problém dovedený trochu do drsnější roviny, ale pořád je to to samé. Dobrý budu, jen když neudělám nic zlého. Popravdě je to celkem nuda.
Možná si tohle uvědomil i Sui Išida, a proto nás zavedl trochu někam jinam. Pokud jste viděli český televizní horor "Specialita šéfkuchaře", budete tušit kam. Mezi ghúly se traduje o labužnické restauraci, kam je možné se dostat pouze na pozvání. Kaneki, vzhledem k tomu, že padl do oka Labužníkovi, jenž zná sídlo restaurace, je pověřen, aby zjistil, kde se restaurace nachází. Díky Labužníkovi se do děje vkrádá docela drsný horor, a tak alespoň v tomhle smyslu nabírá série na obrátkách. Některé scény vás dovedou hodně překvapit a zarazit. Pokud horor a násilí moc nemáte rádi, budete možná i lehce šokováni. Ale to je dobře, je zde alespoň něco, co vás vytrhne.
Děj má svoje zvraty, ten finální už je takový hloupoučký, ale dobře, k nějakému takovému muselo dojít, pokud chceme pokračování série. Objevily se zde zajímavé postavy, i když se nám děj trochu odklonil od linie skrývání se před nebezpečnými lidskými inspektory. Pátá kniha ale slibuje návrat. Kniha "Tokijský ghúl 4" není vyloženě špatná, ale přijde mi to jen jako takové krátké, dějové odbočení, které má některé docela fajn prvky - postavy, hororové momenty, labužnické momenty - ale je to opravdu hlavně jen výplňová epizodka, která mi v rámci děje přijde taková nadbytečná. Ale třeba se pletu, třeba to je akorát trochu rozvláčné představení velmi důležité postavy, případně důležitého dějového zvratu. Uvidíme, co na to pokračování.
Žádné komentáře:
Okomentovat