2014-01-01

#436: Jonáš Fink: Dětství - 85 %

Jonáš Fink: Dětství (Jonas Fink: L'infanzia)
Vydalo nakladatelství XYZ v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo italsky jako "Jonas Fink: L'infanzia" v roce 1991. České vydání má 56 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu můžete zakoupit s výraznou slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Vittorio Giardino
Kresba: Vittorio Giardino

"Jonáše Finka" jsem měl doma déle než "Svobodu!", ale dostal jsem se k němu až poté, co jsem si "Svobodu!" přečetl. Popravdě, říkal jsem si, co by mohl Ital vědět o tom, jak to v Praze vypadalo v době, kdy naši zemi ovládli komunisté a Stalin byl ještě naživu? Když jsem ale četl zmiňovanou "Svobodu!", uvědomil jsem si, že tvůrce prostě nemusí mít svoje vlastní vzpomínky, ale pokud má dobré zdroje, pokud ví, kde se ptát, pokud zná příběhy, které se staly, je jedno, jestli byl jejich součástí anebo je pouze slyšel, jde pouze o to, jak je kvalitním autorem a jak dobře je dokáže převést do díla, v tomhle případě tedy do díla komiksového.
Vittorio Giardino je italský autor, který publikuje už od roku 1978 a je na něm vidět, že ví, co chce vyprávět, a ví, jak to chce vyprávět. Trilogii "Jonáš Fink" začal seriálově publikovat prvním dílem "Dětství" v roce 1991. V roce 1998 začalo vycházet rozsáhlejší "Dospívání", které u nás také vydalo XYZ v roce 2012, a v současné době čekáme na to, až vyjde i třetí díl. A snad i někdy vyjde. Po přečtení prvního dílu jsem si totiž potvrdil, že o českých dějinách dokážou někdy mnohem lépe psát cizinci než Češi sami. I když dějinách, je lépe říct fiktivních příbězích, které jsou zasazené do historických událostí.
Píše se rok 1950 a Jonáš Fink je celkem normální, asi dvanáctiletý kluk, který má rád své rodiče a vůbec nechápe, že se kolem děje něco, co je špatné. Nechápou to ani jeho rodiče, a tak jsou velmi překvapeni, když je Jonášův otec odveden. Proč? Nevíme. Kam? Nevíme. Co s ním bude dál? Nevíme. Co bude s jeho rodinou? Nevíme. Ano, v českých, respektive československých podmínkách to není nic nového. Tohle se dělo. My to víme, máme o tom záznamy a skvěle se k této době vrací projekt "Paměť národa". Podobné příběhy byly zachyceny i v knize "Ještě jsme ve válce". Vittorio Giardino se vydal cestou popisu toho, jak žije Finkova rodina poté, co byl otec odveden. Matka se musí starat sama o syna, ale práci nedostane. Pokud, tak je z ní vyhozena, případně je jí pracovat zakázáno. Jonáš se nemůže dostat na školu, protože jeho otec je nepřítel strany a státu. Ono to zní hodně povědomě, opravdu je to něco, co můžeme v českých dílech - nikoli až tak komiksových jako spíš filmových a literárních - vidět často. Naposledy třeba Snímek "Ve stínu".
Vittorio Giardino jako cizinec dokázal onu tíživou, šedou atmosféru vystihnout naprosto dokonale. Některé dialogy, kterých se účastní komunisté a ti, kteří je podporovali, jsou naprosto odzbrojující ve své ďábelskosti a děsivosti. Jako kdybyste proti sobě neměli člověka, neměli proti sobě rovného, ale skutečně vyslance pekla. Jenže všichni vypadají celkem normálně. Pořád to jsou lidé. Nejsou karikováni, jsou podáni celkem normálně. Tomu hodně pomáhá přesná kresba v duchu propracovanější čisté linky. Vliv francouzských tvůrců je u Giardina celkem patrný. V kontrastu s tím je příběh, který je místy opravdu drsný. Jeho síla vyplývá z toho, že se zde neřeší žádné velké příběhy, ale právě z toho, že se řeší život obyčejných lidí. Je vidět, že za dějinami je možné se otáčet komorněji, jen je potřeba vědět, co se má vyprávět a jak se to má vyprávět.
File:Lucca2010 Giardino.jpg
Vittorio Giardino
"Jonáš Fink: Dětství" je skvělou ukázkou toho, že naše dějiny nejsou lidem za hranicemi ukradené. Pro některé jsou zajímavější a důležitější než pro nás samotné. Ano, příběh nás Čechy zas tolik nerozhodí, takhle to prostě bylo, ale je skvělé vidět, že to někdo chce pořád řešit. I když pravda, komiks už je také staršího data. Je dobře, že u nás vyšel nyní, že vyšel v době, která vlastně neví, jaká je, kdy sami nevíme, co chceme, jen si myslíme, že teď jsme na tom lépe. Jsme na tom lépe, ale je nám to vlastně docela jedno. Minulost se některým z nás už nejeví tak hrozná, někteří na ni vzpomínají s láskou. Vždycky je na co vzpomínat, ale nesmí se zapomínat na to špatné. Jsem rád, že se to připomíná, opět mě mrzí, že si to nedokážeme připomenout sami a musí nám to říkat jiní. Forma, kterou zvolil Vittorio Giardino je však kvalitní, což je nejdůležitější.

Komiks "Jonáš Fink: Dětství" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.

Žádné komentáře:

Okomentovat