#2148: Dead End

Přináším další starší článek od Martina! Tentokrát jde o recenzi na hororovou komiksovou sbírku Dead End od Thomase Otta. 

- Dan  

Scénář: Thomas Ott

Kresba: Thomas Ott

Další příběhy od Thomase Otta, které vyšly pod nakladatelstvím Mot souborně jako „Exit“. „Dead End“ je možné přeložit jako „slepou ulici“, což je název rozhodně výstižný, protože hrdinové Ottových příběhů se skutečně do slepých uliček dostávají. Sbírka není příliš rozsáhlá, což není u Thomase Otta nic neobvyklého, a obsahuje pouze dva příběhy. První se jmenuje „The Millionaires“ (je delší) a druhý „Washing Day“. Pojďme se na ně zase podívat pěkně po jednom.

The Millionaires

Po noční silnici jede automobil. Jede rychle. Jeho řidič nevypadá jako někdo, kdo by měl sedět za volantem. Je nervózní. Je hodně nervózní. Když ho oslní protijedoucí auto, s nímž se málem srazí, stočí volant směrem ze srázu. Neumírá, ale pomoc je na cestě. No, pomoc... Objeví se dva lidé. O pomoci se však příliš mluvit nedá. Zraněný má totiž problém. V autě vezl kufřík plný peněz. Co si dvojice mužů, kteří k autu přišli, vybere? Zachránit člověka, anebo balík peněz? Co byste si vybrali vy?

Sledujte každý panel Ottova příběhu, sledujte výrazy postav. Uvidíte v nich všechno. Krásně můžete předvídat, co přijde, a ono to skutečně přijde. Jsou lidé šťastni, když se dostanou k opravdu velkému balíku peněz? Najdou konečně smysl svého života? A dokážou se o velké peníze podělit? Jsme šťastnější, když nic nemáme, anebo když můžeme utrácet? A zbude nám vlastně čas na utrácení? Ott opět rozvíří ve vaší hlavě otázky, které jsou ve vás dlouho skryty. Má honba za mamonem vlastně smysl?

Washing Day

„Prací den“. Co by se během něj mohlo stát tak hrozného, aby o tom Thomas Ott nakreslil komiks? Vězte, že Ott svým druhým příběhem zase trochu zabrousil do surreálných vod a představuje nám příběh vraha, který je najat jedním cirkusovým liliputem k tomu, aby sejmul jiného liliputa. Že by bratra? Na tom nezáleží, pravda to ale být může. Zakázka se zdá poměrně jednoduchá, jen je nutné si uvědomit, že oběť je kouzelník. Vražda nebude tak snadná jako vytažení králíka z klobouku.

Na Ottovi se mi neskutečně líbí, jak dokáže zachytit moment a podstatu. Tam kde by se třeba Bendis rozepsal v sáhodlouhých dialozích, tam je Ott skromný a v podstatě pouze na třech čtyřech panelech dokáže vyjádřit, že si jeden člověk od druhého objednává vraždu. Jeho komiksový jazyk je nádherně srozumitelný pro každého, což z něj dělá velmi unikátního umělce, který nemá takové problémy se prosadit v zahraničí. Je to jen dobře. Svět si jeho komiksy zaslouží.

#DP204: Sebevražedný oddíl: Dostaňte Jokera!

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Alex Maleev

Iniciativa DC Black Label se nám v Česku představila hned několika grafickými romány. Na nejnovějším z nich, akčním bijáku “Sebevražedný oddíl: Dostaňte Jokera!”, se podílela komiksová legenda Brian Azzarello spolu s ikonickým kreslířem Alexem Maleevem. Jak se komiks povedl? Stojí za vaši pozornost? 

Nalijme si čistého vína, Brian Azzarello má nejlepší tvůrčí léta dávno za sebou. Časy takových klenotů, jakými byly psychologické drama Lex Luthor: Muž z oceli, dobrodružná superhrdinská série Wonder Woman nebo rozsáhlé, do detailu promyšlené krimi 100 nábojů, jsou nenávratně pryč a věrní čtenáři jen marně čekají na další kvalitní titul. Azzarello bohužel ztratil dech, což se na sériích z posledních několika let výrazně projevuje. Fanouškům neservíruje promyšlené, čtivé příběhy, jež by čtenáře ohromily poutavou zápletkou, propracovanými postavami nebo originálními myšlenkami, nýbrž generické série, které s výjimkou pár akčních sekvencí nemají pořádně co sdělit. Grafický román Sebevražedný oddíl: Dostaňte Jokera!, původně vydaný pod křídly iniciativy DC Black Label, se mezi ně může přiřadit. 

Komiks se nese v duchu takových “skvostů” jako Batman: Zatracení nebo Faithless, které sice disponují pěknou vizuální složkou, dějově však pokulhávají. V případě Sebevražedného oddílu tomu není jinak. Alex Maleev je špička ve svém oboru, ba dokonce má s všemožnými superhrdinskými postavami patřičné zkušenosti. Osobitá realistická stylizace se k serioznímu vyznění příběhu perfektně hodí a díky tmavšímu coloringu některé detaily lépe vyniknou. Nicméně po dějové stránce nemá Azzarelův uzavřený grafický román čím zaujmout.

Scénář je těžce podprůměrný. Originalita na bodu mrazu.  Protagonisté v čele s Red Hoodem jsou mdlí a nezáživní. Jde pouze o šablonovité postavičky, kterým chybí duše. Během čtení vás ničím neoslní a v paměti vám neutkvějí. Ano, připouštím, že několik akčních sekvencí přece jenom může čtenáře zaujmout, nezachrání však hořkou pachuť z četby.

Sebevražedný oddíl: Dostaňte Jokera! je spotřební superhrdinský výplach, který bezpochyby potěší fanoušky přímočarých akčňáků a milovníky Sebevražedného oddílu, náročné čtenáře ovšem nemá jak oslovit. Postavám chybí hloubka, scénář je pouze sled náhodných akčních scén, které však nedrží pohromadě, a nepříliš zdařilý závěr působí dost prvoplánově. Ani tentokrát se Azzarello nevymanil se ze škatulky. Stále jede ve svém standardu z posledních let. Zda je to dobře či špatně, posuďte sami. 

#2147: Cowboys & Aliens

Určitě znáte nepříliš zdařilý snímek Kovbojové a vetřelci (2011). Nicméně věděli jste, že také existuje stejnojmenná komiksová předloha? Martin se na ni v jedné ze svých starších recenzí, vydané na Horor Webu, podíval na zoubek. Jak se mu líbila? O tom se můžete sami přesvědčit. 

- Dan  

Scénář: Scott Mitchell Rosenberg, Fred Van Lente a Andrew Foley

Kresba: Dennis Calero, Luciano Lima, Magic Eye Studios a další

Když jsem se konečně dostal k tomu, abych se podíval na film Kovbojové a vetřelci, byl jsem neskutečně zklamán, což jsem dal najevo i v recenzi na našem serveru (na serveru Horor-Web, poznámka od Dana). Ale látka, která tu byla prezentována, mě zaujala. Proto jsem se snažil sehnat komiks, podle kterého byl film natočen. Docela mě překvapilo, že se jedná o komiks poměrně nový. Čekal jsem asi něco trochu staršího, něco, co bylo vytvořeno někdy v 60. letech, možná ještě dříve. Ona kresba tomu i trochu nahrává, i když pravda, je přece jen kvalitnější a propracovanější, i když zase ne o tolik.

Komiks jsem dočetl a odnesl jsem si z něho zásadní zjištění. Tým, který stál za snímkem Kovbojové a vetřelci, to vážně hodně zprasil. Příběh, který je komiksem prezentován je vcelku zajímavý a má atmosféru amerického divokého západu. Tohle nechybělo ani ve filmu, ale bylo to prostě příliš hollywoodské. Komiks si nehraje s detaily, ale reálie jsou skutečně uvěřitelné, i přesto, že kresba, jak jsem již říkal, není zase tak moc propracovaná.

Na komiksu spolupracovalo studio Magic Eye, které se mimo jiné podílí na komiksech o Kačerovi Donaldovi a Mickeym Mousovi. Je to trochu znát, protože se dost často stává, že z panelu vystupuje postava, případně hlavní objekt, ale pozadí je odvedeno jen ledabyle, protože není zase tolik důležité. Klasický prvek amerických animovaných filmů – hlavně se zaměřit na postavu a na to, co se hýbe. V komiksu se to sice nehýbe, ale princip je zde naprosto totožný.

Naivní až dětské vyznění kresby koresponduje s tím, že zde v podstatě chybí krev. Násilí je zobrazeno v poměrně bezbranné formě. Některé panely mají čtenáře možná trochu navnadit, ale že by se tu objevila nějak víc obnažená ňadra, to opravdu ne. V tomto smyslu je grafický román vlastně docela neškodný. Co mu ale nechybí, to je vtip. Ten nepostrádá, na rozdíl od své filmové adaptace. Něco prostě ani skvělí herci nezachrání. Předloha tak převyšuje adaptaci.

Abych zase ale nevynášel komiks někam do nebe, musím uvést, že ani jeho kvalita není nadprůměrná. Čekal jsem i zde trochu víc, z potenciálu zápletky bylo možné něco vytřískat. Jenže tím, že chce komiks zůstat korektní i pro děti, ztrácí svoje kouzlo. Příběh je přímočarý, opět se mi chce říct hollywoodsky, nechybí mu trocha romantiky, která je zbytečná, no a samozřejmě ani pointa, která si nechává otevřená vrátka. Skoro začínám tyhle otevřené konce nesnášet jako happy endy. V obou případech musí otevřený konec sedět, aby zaujal. Prostě se to musí umět.

Ve zkratce tedy žádný zázrak, ale trocha té klukovské dobrodružné literatury, která u nás nejspíš nikdy nevyjde. Je pravda, že k tomu není mnoho důvodů. Existují lepší komiksy, stejně jako lepší filmová zpracování. Když se k tomu dostanete, přečtěte si, pobavíte se, ale je to opravdu jen zábava na jeden večer.

#2146: Haunt

Na komiksové sérii Haunt se podílela prvotřídní komiksová esa jako Todd McFarlane, Robert Kirkman nebo Greg Capullo. Nicméně jsou velká jména zárukou kvality? A stojí vůbec série za pozornost? To všechno a mnohem více se dozvíte v Martinově recenzi.

- Dan 

Scénář: Robert Kirkman, Joe Casey

Kresba: Greg Capullo, Todd McFarlane, Ryan Ottley, Nathan Fox

Robert Kirkman je autorem oblíbených komiksů, především pak skvělé série „The Walking Dead“, navíc má pod palcem nakladatelství Image Comics, a tak si může vydávat jako na běžícím páse. „Haunt“ je už starším kouskem, na kterém v současné době ani Kirkman nepracuje, ale začal sérii, která se vyvíjela hodně zajímavě. Pojďme si ji trochu více představit.

„Haunt“ je příběh o tom, že když vám váš nenáviděný bratr zemře, ještě to neznamená, že vás přestane otravovat. Navíc, po smrti se dá všechno napravit, vztahy se znovu posílí a zdá se, že všechno klape. Má to samozřejmě několik háčků. První je ten, že bratr je mrtvý, to je jasné. Druhým háčkem je fakt, že to byl vycvičený voják pro speciální operace. A třetí háček? To je ten, že ho vidíte jenom vy, ale když se mu zachce, klidně se do vás dostane a vy se proměníte v něco, co neskutečně připomíná Venoma, temnou alternativu Spider-Mana a jednoho z klasických padouchů.

Dobrý, asi vám bude chvíli trvat, než tohle všechno rozdýcháte, ale to je v pohodě, protože vás záhy začne verbovat bratrova jednotka a vy se budete muset stát specialistou na tajné operace. Ale tak co, brácha je s vámi, takže se všechno dá zvládnout. Stačí, když se s vámi spojí a vy ani nemusíte být velký machr na bojová umění, protože se z vás stane téměř nezničitelná potvora. Chtělo by to ale mít k bráchovi návod, protože až časem zjistíte, že vás vlastně vysává, a když zůstanete ve spojení dlouho, zemřete.

Robert Kirkman rozjel zajímavou sérii, která stála na tom, že zde nebylo jasné, co se děje, mělo to správný superhrdinský drive, ale s tím, že hlavní postava zase takový superhrdina není – podle definice by superhrdina neměl zabíjet – zároveň je zde dobrý nadhled a dostatek vtipu. Pak se ale Kirkman s původním týmem rozhodli, že budou dělat na něčem jiném, a podle toho to také dopadlo. Komiksu se chopil Joe Casey, který se vydal novým směrem, dal nám nové postavy, mrtvého bratra udělal protivnějšího než kdy předtím a celé to parádně zpackal. Bohužel.

Nejinak je tomu v případě kresby. Tam, kde excelovala spolupráce McFarlana a Capulla, tam Nathan Fox selhává. Jeho kresba využívá příliš tuše, detaily zde chybí, což první díly posouvalo blíž k mainstreamu, ale přitom si to dokázalo zachovat brutální sekvence. Nemluvě pak o skvělých dvoustránkových panelech. Tady byla kresba i scénář v souladu. Vlastně i v případě Caseyho a Foxe jsou oba prvky v souladu, ale kvalitativně jsou oproti Kirkmanovi a jeho týmu někde naprosto jinde. Škoda, série mě bavila, ale s příchodem nového týmu šlo všechno do háje.

#2145: Potápěč

Opět se vracíme zpátky do minulosti! Dávno předtím než The Underwater Welder, ikonický grafický román od scenáristy Jeffa Lemira, vyšel v českých luzích a hájích (česky je dostupný pod názvem Potápěč), zrecenzoval jej Martin na Horor Webu. Jak se mu líbil? Čtěte dál a dozvíte se více! 

- Dan  

Scénář: Jeff Lemire

Kresba: Jeff Lemire

Jeff Lemire je v zámoří poměrně známým autorem komiksů. Není pouze kreslíř, ale je sám sobě i scénáristou, což většinou znamená, že nebude vydávat ani pod Marvelem, ani pod DC Comics. Je tomu skutečně tak, ale přece jen u velkých studií pracoval také. Vždyť ono Vertigo, alternativnější vydavatelství, patří pod DC Comics. Právě u Vertiga se proslavil nejvíce, když pro ně vytvořil komiks „Sweet Tooth“, který byl dokončen v lednu 2013. Dnes bych se ale chtěl věnovat jeho grafickému románu „The Underwater Welder“.

Název „The Underwater Welder“ by bylo možné přeložit jako „Podvodní svářeč“ nebo možná i jako „Hlubinný svářeč“. A přesně o takovém člověku komiks vypráví. Jeho náplní práce je potopit se a spravit trubky, které unikají, konstrukce, které se začínají nevhodně naklánět. Není to zrovna zaměstnání, které by mohl dělat každý, a já se přiznám, že na něco podobného bych nejspíš opravdu neměl.

Jack má na první pohled celkem fajn život. Má ženu, která ho miluje, a podle jejího bříška můžeme poznat, že je v očekávání. Co by pak mohlo být špatné na takovém životě? Jenže Jack se jako šťastný člověk netváří. První setkání s Jackem je v podstatě jakýmsi prologem a nejsme si jisti, co má znamenat. Postupně se to samozřejmě dozvíme, ale všechno pěkně popořádku.

Jack není člověkem, který by to měl v hlavě úplně v pořádku. Dohání ho minulost. Něco se stalo, něco, s čím se nedokáže ani po letech stále úplně vyrovnat. Není to zrovna nejlepší období na to poznávat sebe sama, snažit se pochopit, jak vlastně v životě pokračovat. Zaprvé, manželka je těhotná a bude ho potřebovat, a to poměrně brzy. Zadruhé, na halucinace není pod vodou zrovna moc prostor, ale právě tohle se Jackovi stane. Pod vodou málem zemře, a jako kdyby právě tohle byl ten skutečný impuls k tomu, aby se pokusil všechny své běsy pochopit.

Kresba Jeffa Lemira je na první pohled jednoduchá. Je to dáno i tím, že je v tomhle případě pouze černobílá, barev se nedočkáme. Hlavní kresba je provedena tuší, vodovými barvami jsou vytvořeny stíny, ale i pozadí a různé odstíny napomáhají tomu, aby byly panely ještě efektivnější. Jeff Lemira má zajímavou kresbu, takovou trochu neuspořádanou, pro obličeje nepříliš přesnou, ale díky tomu, jaké téma prezentuje, se jedná o kresbu přesně zvolenou. Psychedelické momenty jsou skutečně účinné a různé prvky, které Lemire volí pro navození potřebné atmosféry, kdy je Jack na hranici šílenství, jsou účinné. „The Underwater Welder“ je tak poměrně zajímavou jednohubkou, která je určená pro ty, kdo mají rádi psychologické příběhy. Tenhle rozhodně psychologický a dobrý je.

#DP203: Zaklínač: Rónin

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Rafał Jaki 

Kresba: Hataya

Zaklínač je fenomén poslední doby a zájem o něj stále neopadá. Po úspěšné knižní předloze od Andrzeje Sapkowského následovala veleúspěšná herní trilogie od herního studia CD Projekt Red a rozporuplně přijatá seriálová adaptace od Netflixu. Samozřejmě nesmím opomenout ani komiksové příběhy, jež příjemně doplňovaly zaklínačskou mytologii. Tentokrát se vydavatelství Dark Horse, pod nímž veškeré komiksové série vycházejí, vytasilo s poněkud netradičním experimentem - grafickým románem Zaklínač: Rónin. Stojí za pozornost? 

Zaklínač: Rónin je unikátní hned z několika důvodů. Jednak jde o dílo fungující zcela nezávisle na dosavadních komiksových příbězích, jednak o zcela jedinečný projekt, který svět Zaklínače uchopil z trochu jiného úhlu pohledu. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak by vypadal Geralt jako osamělý rónin překonávající překážky na své strastiplné cestě? Nebo jak by vypadal souboj zaklínače s děsivou japonskou potvorou? Pak jste na správné adrese. Rónin totiž na všechny vaše otázky dokonale odpovídá.  

Hned na rovinu je nutné zdůraznit, že komiks nepřináší kdovíjak převratnou zápletku. V podstatě jde jen o přímočaré vyprávění směřující k jasnému cíli. Geralt dostane úkol, načež navštěvuje různá místa a kosí jedno monstrum za druhým. Nic převratného. Nicméně i tak jde v jádru o čtivý, svižně odsýpající příběh, který nešetří pěknými akčními sekvencemi, ani příšerami, jež vás svými děsivými designy přímo ohromí.

Akční sekvence mají šmrnc a jsou dostatečně dynamické na to, aby vás uchvátily. Zápletka si udržuje příměřené tempo, díky čemuž se nebudete při četbě nudit. A pokud je řeč o vizuální stránce, dle mého názoru se k atmosféře celého komiksu perfektně hodila. Objektivně však musím uznat, že stylizace ani zdaleka nemusí sednout každému. 

Zaklínač: Rónin je povedeným zaklínačským komiksem, který potěší jak fanoušky japonské mytologie, tak hrdé fanoušky Geralta z Rivie. Netradiční zpracování, umocněné zábavnou a svižně odsýpající zápletkou, mě skutečně zaujalo a jsem zvědavý, kdy se dočkáme pokračování. Otevřený konec mě totiž navnadil na další dobrodružství nebojácného rónina. Snad se jej dočkáme co nejdříve!  

#2144: Crossed

Opět se vracíme zpátky do minulosti! Přináším druhý Martinův článek, tentokrát recenzi na minisérii Crossed od scenáristy Gartha Ennise. Přeji hezkou četbu! 

- Dan

Scénář: Garth Ennis

Kresba: Jacen Burrows

Nedávno jsem se zmínil o tom, že Garth Ennis v poslední době již rozhodně nechrlí podobné pecky jako dříve. Pryč jsou časy komiksů „Preacher“, „Punisher“ či „Hitman“. Ale musím sám uznat svou chybu. Mýlil jsem se. Garth má pořád co říct a hlavně má pořád skvělé nápady. Sice už to nejsou hláškující superhrdinové, kteří se sem tam staví na obě strany zákona, ale i jeho nejnovější příspěvek k zombie hororu je hodně zajímavý a rozhodně stojí za pozornost.

„Crossed“ není klasický zombie horor, protože zde klasické zombie nejsou. Garth je modifikoval pro svoji vizi, která ale rozhodně není o nic přátelštější než horory George A. Romera nebo třeba série „Živí mrtví“ Roberta Kirkmana. V některých ohledech je svět „Crossed“ mnohem šílenější a bizarnější než svět „The Walking Dead“, protože zombie, které jsou zde přítomny, nejdou po mozcích, ale po tělech.

Asi bych to měl trochu uvést na pravou míru. Samotný název „Crossed“ odkazuje na to, čím se infikovaní odlišují od ostatních. Každý „zombie“ má na obličeji kříž, krvavý projev neznámé infekce, s kterou se navíc váže ztráta základních morálních hodnot. Dopředu se prosazují primitivní pudy, které jsou neskutečně zvrácené. Vraždit, to je pouze jeden z nich, hlavní se pak zdá chtíč, touha uspokojit potřeby, a to jakýmkoli způsobem. Krvavé sexuální orgie tedy nejsou ničím neobvyklým. Právě v tomto směru je komiks velmi explicitní a také velmi šokující.

Garth Ennis si pro svůj komiks nemohl vybrat lepšího kreslíře než je Jacen Burrows. Ten už při spolupráci s Warrenem Ellisem na komiksu „Scars“ ukázal, že explicitnost pro něj není problém a zobrazovat násilí je vlastně maličkost. To, co předvádí v komiksu „Crossed“, je neskutečné. Brutální znásilňování žen i mužů, zabíjení dětí, trhání na kusy. Je to síla, na druhou stranu to do podobného světa naprosto dokonale zapadá. Čtenář tak nabývá pocit, že tohle místo je skutečně neutěšené, že zde není možné přežít, nezbývá skoro žádná naděje. Přesto jsou lidé, kterým se v takovém prostředí přežít daří. Je to síla vůle člověka, která se dokáže prosadit i v nejhorších podmínkách.

Garth Ennis vytvořil zajímavý svět, drsný a nemilosrdný. I když nápad mají i jiné jeho komiksy, například „Stitched“, pořád si myslím, že „Crossed“ je nejlepším kouskem, který v posledních letech vydal. I díky tomu se minisérie rozrostla o další pokračování „Crossed: Family Values“ a „Crossed: Psychopat“, ale ani na jedno z nich nedělal Garth Ennis. Ten se k příběhu vrátil až sérií „Crossed: Badlands“. Mezitím začal na stránkách http://www.crossedcomic.com/ vycházet internetový seriál „Crossed: Wish You Were Here“, který je volně dostupný. Není tak drsný, ale příběhy jsou zde zajímavé.

#2143: Severed

Připravil jsem si pro vás, věrné čtenáře Comics-Blogu, malé a pro mnohé z vás velice milé překvapení. Jak asi víte, Martin dlouho nepřispěl žádnou novou recenzí nebo tematickým článkem. Na psaní totiž nemá čas, vzhledem k tomu, že má mnoho jiných povinností. Jednoho dne mě ovšem napadla zajímavá idea. Čirou náhodou jsem totiž narazil na staré komiksové recenze, které Martin zveřejňoval na Horor-Webu. Okamžitě jsem mu napsal jestli bych některé z jeho starších článků mohl zveřejnit na Comics-Blogu - to mi s radostí odkýval. Během následujících měsíců tak můžete očekávat pořádnou várku (staro)nových článků. A tady máte první ochutnávku - recenzi uzavřené minisérie "Severed". Snad se vám Martinův dočasný návrat bude líbit. Přeji příjemnou četbu!    

- Dan  

Scénář: Scott Snyder, Scott Tuft

Kresba: Attila Futaki

Scott Snyder je v současné době ve Spojených státech jedním z nejlepších mainstreamových hororových scénáristů. I když u něj používat slovo mainstream není úplně ono. Mainstreamově se projevuje hlavně v případě, když píše sérii „Batman“, v níž dokázal na několika málo sešitech už skutečně hodně. Hororovost z nich doslova čiší. Ale podívejme se na jeho méně mainstreamovou tvorbu. Tentokrát ještě ne na sérii „American Vampire“, kterou začal se Stephenem Kingem a pokračuje v ní sám, ale na sérii „Severed“, kterou spolu se Scottem Tuftem píše pro Image Comics.

I když říkám, že Scott Snyder je velmi úspěšným hororovým scénáristou současnosti, u nás se s jeho dílem zatím nesetkáme. Doufám, že pouze prozatím. Přesto – nebo právě proto – je nutné, abychom si jeho tvorbu představili, protože skutečně stojí za to. „Severed“ je neskutečným komiksem. Když jsem prve viděl jen krátké preview, říkal jsem si, jak chce někdo vytvořit hororový komiks s kresbou, která připomíná ilustrace z nějaké dětské knížky, napadly mě ilustrace ke knihám Charlese Dickense – k těm o chudých dětech. Jenže jakmile se začtete, uvědomíte si, že kresba je volena naprosto záměrně.

Attila Futaki není právě známým komiksovým kreslířem ani ve Spojených státech. Profiluje se hlavně jako ilustrátor, kdy tvoří doprovodné kresby ke knihám o Percym Jacksonovi. „Severed“ je jeho prvním, skutečně úspěšným komiksem, mimo publikování v New York Times. I když Futakiho příjmení nabádá k domněnce o japonském původu, rozhodující je jméno Attila, které má po maďarských předcích. Sám z Maďarska pochází. Opět krásný důkaz toho, že když člověk umí, prosadí se v komiksové branži, ať už je odkudkoli. Scénáristé to mají sice trochu horší, protože ti musí skvěle ovládat angličtinu, ale i oni mají možnosti.

Zpět k „Severed“. Děj se odehrává v roce 1916 ve Spojených státech, nejprve ve státě New York, ale postupně se přesouvá s tím, jak náš hlavní hrdina, Jack, cestuje po zemi, aby našel svého otce, o kterém má jen kusé zprávy. Ví, že je hráčem na housle a podle všeho dobrým jako on sám. Tuší, kde by se měl otec nacházet, ale jeho putování je dlouhé a strastiplné. Naštěstí se setkává s dívkou, která ví, jak to na cestách chodí a dokáže se o něj postarat. Aspoň do chvíle, než se objeví tajemný stařík, pan Fisher, který také nabídne pomoc. Jenže mi už dávno víme, že pan Fisher není jen tak ledajaký obchodní cestující, ale že má velmi dlouhou minulost. Jeho záměry navíc vůbec nejsou laskavé.

Oba Scottové skvěle stupňují napětí, daří se jim čtenáře udržet v očekávání, co přinese další díl. Já se přiznám, že „Severed“ se stal jedním z mých nejoblíbenějších komiksů současnosti a s napětím očekávám další jeho díly, jestli se oblíbené postavy vrátí, anebo jsou skutečně mrtvé. Ve třech sešitech se podařilo vytvořit postavu, která skutečně stála za to – dívka Sam – a já si jen říkám, jestli její osud byl skutečně fatální anebo nikoli.

Jen doplnění: Série nakonec měla jen sedm dílů a skončila poměrně drsně a otevřeně. Myslím si ale, že se k ní autoři už nevrátí. I když kdo ví, třeba budeme překvapeni. Scott Snyder však prokázal, že je hororovým mistrem. Vlastně mi docela připomíná mladého Stephena Kinga v jeho lepších letech.

#DP202: Bohové a monstra aneb Jak Zafran a Gunn překopali filmové DC

 Autorem článku je Daniel Palička

Nejnovější článek berte jako jeden velký experiment. Nejde totiž o standardní recenzi, nýbrž o ryze odlehčený článek, jehož cílem bylo jednak informovat o současném dění ve filmovém odvětví DC Comicsu, jednak podat můj subjektivní pohled na současnou situaci. Původně měl článek "Bohové a monstra aneb Jak Zafran a Gunn překopali filmové DC" vyjít na jiné platformě, nakonec však skončil na Comics-Blogu. Snad se Vám bude výsledek líbit a změnu patřičně oceníte. Přeji hezké počtení!

Filmový svět DC čekají nebývale velké změny. Noví generální ředitelé James Gunn a Peter Zafran se vytasili s jejich několikaletým, detailně promyšleným plánem na budování zbrusu nového filmového univerza. Koncem ledna jsme dostali první nástřel chystaných projektů, který byl fanouškům odprezentován ve videu “Chapter 1 - Gods and Monsters”. Nutno dodat, že se máme na co těšit! Nebo ne? 

Režisér Zack Snyder

Ale pěkně popořadě. Propojený filmový vesmír DC Comics (zkráceně DCEU), jenž oficiálně započal snímkem Muž z oceli (2013), byl jeden velký maglajz bez jasného směřování a jakékoliv tvůrčí vize. Říkejte si, kdo chce, co chce, ale konkurenční Marvel byl mnohem dál a DC mu nesahalo ani po kotníky. Prostě nebe a dudy. Filmové DCčko působilo zmateně, nepromyšleně a chaoticky. Projekty nevypadaly jako drobné dílky obří, komplexní skládačky, nýbrž jako sbírka náhodně poskládaných střípků, z nichž byla roztěkanost a scenáristická bezradnost více než patrná. 

Thanos (Avengers: Infinity War)

To mě přivádí k drobnému srovnání. Marvel měl totiž od počátku jasno. První fáze nejprve představila hlavní postavy (Iron Manem počínaje a Captainem Amerikou konče), jež se následně spojily v týmovce Avengers (2015). Druhá fáze stavěla na již vybudovaných základech z předchozích dílů. Nechybělo nastínění větší zápletky s kameny nekonečna a představení několika nových hrdinů (Scarlet Witch, Strážci galaxie, Ant-Man a další), jejichž osudy byly postupně odvyprávěny v dalších filmech. Třetí fáze sloužila jako velkolepé završení; jako obří tečka za dosavadním vývojem a rozloučení s některými známými postavami. Nádherně promyšlená koncepce, které objektivně není co vytknout. 

Batman v. Superman: Úsvit spravedlnosti 

A co DC? To, laicky řečeno, střílelo od boku. Karty náhodně házelo na stůl a myslelo si, že partii vyhraje. Ale kdepak, ukázal se přesný opak. DC Comics sice vydávalo jeden projekt za druhým, kvalita ovšem silně pokulhávala a dlouhodobá vize prakticky neexistovala. Však posuďte sami - po Supermanovi následoval Batman v. Superman: Úsvit spravedlnosti (2016), jakýsi pokus o konflikt dvou velkých superhrdinů, který ovšem doplácel na zbrklost a snahu se co nejrychleji vyrovnat Marvelu. Úsvit spravedlnosti byla svojská, vizuálně podmanivá, leč v mnoha směrech nedotažená a roztržitá vize, ve které si DC ukouslo moc velké sousto. Odvyprávět zrod Batmana a rozvinout jeho vnitřní motivace, uvést na scénu Wonder Woman, poprvé představit tři budoucí členy Ligy spravedlnosti (aniž by předtím vyšly jejich samostatné sólovky)… a výčet by mohl klidně pokračovat. Cílů bylo zkrátka dost a na výsledném produktu je to více než znát. O scenáristickém rozkolu raději ani nemluvě. 

¨

Snyderova Liga spravedlnosti

Ani zdaleka ovšem nekončíme. Po Úsvitu to šlo od desíti k pěti. Následovala týmovka Sebevražedný oddíl (2016), Wonder Woman (2017), neúspěšná Liga spravedlnosti (2017), Aquaman (2018), Shazam! (2019) a další tituly, které sice byly vizuálně rozmanité, ovšem ve valné většině případů plytké a nijaké. Avšak vesmír nijak zásadně neposouvaly kupředu. A zatímco Thanos už dávno doputoval ke svým vysněným kamenům nekonečna, DCčko pořád strádalo na místě a nevědělo kudy kam. 

Komiksová předloha zrušených New Gods

A co víc mnoho plánovaných filmů ani nespatřilo světlo světa. Řeč je například o Batmanovi s Benem Affleckem, kosmické týmovce New Gods nebo Batgirl. Poslední jmenovaná může mluvit za své. Snímek, jehož se měl původně zhostit Joss Whedon, nakonec připadl dvojici Adil El Arbi a Bilall Farah (Mizerové navždy a několik epizod ze seriálu Ms. Marvel). Snímek, ve kterém se měli po boku půvabné Leslie Gracie ukázat J. K. Simmons jako komisař Gordon, Brendan Fraser coby šílený pyromaniak Firefly a Michael Keaton v roli Batmana, byl nakonec kompletně zaříznut. Sólovka měla původně zamířit na velká plátna kin. Později však Warneři situaci přehodnotili a řekli, že Batgirl poputuje na streamovací platformu HBO Max. Jenže co se nestalo, ekonomická situace Warnerům nepřála. Proto přišly razantní škrty a někdo to odskákat musel. Batgirl bohužel potkal nešťastný osud a snímek, který stál 90 milionů dolarů, měl smolíka.    

Fotka ze zrušené Batgirl

Změna byla zkrátka nevyhnutelná. A co že se nakonec údalo? Vedení prošlo změnou o sto osmdesát stupňů. Noví generální ředitelé - James Gunn (oceňovaný scenárista a režisér Strážců galaxie, Sebevražedného oddílu a seriálového Peacemakera) a Peter Zafran (filmový producent, který má u Warnerů mnohaleté zkušenosti) - se pochlubili s novou, velmi odvážnou vizí budoucnosti. Sestavili několikaletý, detailně promyšlený plán, jehož první kapitolu pojmenovanou “Gods and Monsters” (v překladu Bohové a monstra) Gunn představil v krátkém videu na oficiálním YouTube kanále DC Comics. 

James Gunn (vlevo) a Peter Zafran (vpravo)

Co jsme se vlastně dozvěděli? Podle Gunnových slov se vedení bude snažit udělat pořádek v dosud neuspořádané kontinuitě. Skvělé! Co dál? Filmy a seriály, které fungují samy za sebe (ať už Joker s Joaquinem Phoenixem, Reevesův Batman, Teen Titans GO! nebo animovaná Harley Quinn), si půjdou svou vlastní cestou. Do dění v hlavním propojeném vesmíru nebudou nijak zasahovat a budou fungovat zcela nezávisle. Podle dostupných informací by měly patřit do tzv. Elseworlds (tj. samostatně stojících příběhů zasazených do alternativních realit).

Kdo bude novým Supermanem?

A hlavní vesmír? Ten začne od píky. Po sólovce Flashe, která na stříbrná plátna vtrhne letos v červnu, nás čeká obří restart. Pojede se s čistým štítem a postupné budování nového univerza odstartuje nanovo. Gunnovsko-zafranovské DC bude provázané napříč filmy, seriály a, světe div se, videohrami. V žádném případě by nemělo jít o generickou pásovou výrobu. Z projektů bude cítit osobitý autorský rukopis a postavám bude dána péče, jakou si skutečně zaslouží. Inspirace původní komiksovou předlohou a žánrová rozmanitost prý budou hrát prim. Plán je vymyšlen na několik let dopředu. Zatím jsme dostali pouze první nástřel. Úvodní kapitola“Gods and Monsters” má sloužit jako úvod představující známé i méně známé hrdiny DC světa. 

Batman + Robin (Damian Wayne)

Z filmů se můžeme těšit na vskutku zajímavé projekty. Superman: Legacy bude supermanovská sólovka, jejíž scénář napíše James Gunn. Snímek by neměl být klasický origin, nýbrž velkolepé dobrodružství silně inspirované věhlasným All-Star Supermanem od Granta Morrisona. Film dorazí do kin v červnu 2025, režisér zatím nebyl oznámen. The Brave and the Bold rozhodně potěší fanoušky Batmana. Půjde o filmový debut Damiana Wayna, Robina, který je Batmanovým biologickým synem. Svého filmu se rovněž dočkají monstrózní Swamp Thing alias Bažináč, elitní skupina The Authority, sloužící jako protipól k Lize spravedlnosti, nebo Supergirl, Supermanova sestřenka.  

Tým Authority

Seriálové odvětví také nabídne velice solidní nabídku. Amanda Wallerová se dočká svého vlastního projektu, ve kterém se objeví postavy ze Sebevražedného oddílu a Peacemakera. Série se zhostí Crystal Henry a Jeremy Carver. Nebude chybět ani kosmická část DC světa. Zelení lampáči… pardon, Green Lanterni, budou mít vlastní minisérii “Lanterns”, v níž ústřední duo Hal Jordan a John Stewart bude řešit tajemnou záhadu, jež položí základy pro budoucí DCčkovské projekty. Animovaná série Creature Commandos uvede na scénu elitní komando, v němž nebudou chybět obskurní postavy jako Frankensteinovo monstrum nebo Weasel. Booster Gold bude komediálně laděný supehrdinský seriál o hrdinovi z 25. století, přičemž Paradise Lost bude zaměřen na Amazonky a historii mýtického světa Themysciry.  

Animovaný seriál Creature Commandos

Osobně jsem z nového plánu nadšený. Líbí se mi koncept první kapitoly - snaha představit neokoukané tváře, které dosud nedostaly patřičný prostor, a staré tváře (Batmana, Supermana a spol.) zpracovat jinak. Filmy a seriály dle mého názoru působí svěže. Zamlouvá se mi jednak rozmanitost hrdinů, jednak snaha držet se komiksové předlohy a projekty žánrově odlišit. Je ovšem pravda, že někteří fanoušci mohou být lehce zmatení. Přece jenom dva různí Batmani na velkém plátně mohou lidem udělat v hlavě zmatek. Stejně tak jsem skeptický o výrazné provázanosti napříč všemi projekty. Obávám se, že pokud divák bude nucen zhlédnout mnoho filmů a seriálů a dohrát všechny videohry, aby si o světě DC udělal jasný a kompletní obraz, bude docházet k tomu, že někteří nebudou chápat veškeré souvislosti. Na jednu stranu jde o velké riziko. Ostatně podívejme se na Marvel, který ve 4. fázi začal vydávat nejen filmy, ale také seriály, což vedlo k výše zmíněným problémům. Na druhou stranu tento krok považuji za odvážný tah a jsem zvědavý, jak se Gunn a Zafran s touto strategií poperou. 

Svítá na lepší časy? 

Co dodat? Gunn se Zafranem se do toho opřeli naplno a jak je patrné, máme se na co těšit.. Snad ve filmovém DC svítá na lepší časy a doufejme, že v DCčku nebude takový nepořádek jako doposud. O nekontrolovatelný kolos na hliněných nohou totiž nikdo nestojí.