#DP187: Transformers: Beast Wars: The Gathering

 Autorem článku je Daniel Palička 

Scénář: Simon Furman 

Kresba: Don Figuroa

Po recenzi na netflixovské Transformery (článek by měl již brzy vyjít na Deníku milovníka filmů) jsem se rozhodl podívat na zoubek uzavřené transformeří minisérii vydané roku 2006. Důvod? Oficiálně byl oznámen hraný snímek Transformers: Rise of the Beasts, ve kterém by se kromě Autobotů, Decepticonů a Terrorconů měli také objevit Predaconi a Maximalové, frakce, které byly na scénu poprvé uvedeny v animovaném seriálu Transformers: Beast Wars a které jsou doteď oblíbené mezi skalními fanoušky. V současnosti vychází pravidelná série “Transformers: Beast Wars” scénáristy Erika Burnhama pojednávající o dobrodružstvích nebojácných Maximalů na Cybertronu. Nicméně, v dnešní recenzi se podíváme zpátky do minulosti a povíme si, zda komiks “Transformers: Beast Wars: The Gathering” dokázal s tematikou dvou zvířecích transformeřích skupin a jejich vzájemného konfliktu dobře naložit.  

Na “Transformers: Beast Wars: The Gathering” jsem byl poměrně zvědavý. Postavy z Beast Wars miluji. A co víc, už nápad s bestiálnějšími, instinktivnějšími a mnohem divočejšími Transformery, kteří se mohou v cuku letu přeměnit do zvířat či dinosaurů, považuji za naprosto geniální. Scénáristům totiž nabízí nekonečné množství kreativních možností a originálních cest, jak naložit s celou zápletkou, a umožňuje jim zabrousit i do jiných, mnohem naturálnějších a nikdy neprobádaných lokací, jež pro Transformery nejsou úplně typické. Navíc, na post scénáristy byl dosazen můj oblíbenec Simon Furman, ostřílený autor, který má s transformeřími komiksy letité zkušenosti, a to nejen u vydavatelství IDW. Co se tak mohlo pokazit? Inu, všechno, co jen mohlo…

Ale pěkně popořadě. Minisérie čítající šest sešitů nás zavede na neznámou planetu, kde probíhá konflikt mezi dvěma skupinami - nebojácnými Maximaly a zlotřilými Predacony. Upřímně řečeno, zápletka na první pohled nepůsobí vůbec špatně. Na začátku čtenář dostane krátkou rekapitulaci veškerého dění, následně se více obeznamuje s mocným Magmatronem, vůdcem Predaconů, a poté má možnost poznat postavy z obou válčících frakcí. Jenže zde přichází první problém. Transformerů se v ději objeví tolik, že se v nich čtenář může sotva orientovat. Designově splývají (v robotích módech se to ještě docela dá, zvířecí jsou podstatně horší) a mnohdy ani nejsou pořádně představeni, protože autoři počítají s tím, že je pravděpodobně znáte. Jenže opak je pravdou. Kupodivu jsem narazil hned na několik postav, které mi byly úplně cizí a které jsem v životě neviděl. Soudě dle jejich vzhledu usuzuji, že jde o postavy z japonských pokračování původních Beast Wars (ano, skutečně existují), ale těžko říct. Pro mě jde o druhořadé, nijak ohromující Transformery, kteří mi v hlavě dlouho neutkví, což píšu dost nerad. 

Byť to na první pohled nemusí být moc patrné, díky velkému množství postav je scénárista značně limitován. Nemá možnost postupně rozvíjet charaktery hrdinů a záporáků a nemůže si dovolit všechno, co by chtěl, protože těch bojujících mechanoidů je prostě hodně. A přiznám se na rovinu, v druhé polovině, kdy se na scénu začalo zčistajasna objevovat mnoho staronových Maximalů a Predaconů (bližší detaily nepovím), jsem z toho všeho měl úplný guláš. Nevěděl jsem, která bije, a smysl v jednání některých Predaconů/Maximalů jsem sotva nacházel. 

Jenže postavy překvapivě nejsou ta nejhorší vada na kráse. Mnohem hůř dopadla zápletka, jejíž struktura a směřování je, povězme si to na rovinu, mizerná. Nalijme si sklenici čistého vína, když nemáte poutavou a dobře uchopenou zápletku, tak nemáte u čtenářů jakoukoliv šanci na úspěch. V případě recenzovaného komiksu se musí uznat jedno. Simon Furman se jakž takž snaží držet na uzdě. Úvod je rozvleklejší a konverzační, zároveň je však doplněn o řadu relativně snesitelných akčních sekvencí, jež neurazí, ale ani nijak nenadchnou. Ovšem někdy v polovině se autor úplně utrhne ze řetězu a začne si dělat, co se mu zrovna zachce. Tahá si Transformery z klobouku a bez sebevětšího opodstatnění je rovnou vrhne do akce, aniž by je čtenáři jakkoliv představil. Výsledek si asi dokážete představit, proto se o něm nebudu nijak detailněji rozepisovat. Ostatně, na směřování celé zápletky se to výrazně projevilo.  

Abych však jen nekritizoval, musím vyzdvihnout pár pozitivních aspektů. Prvním z nich je bezpochyby kresba Dona Figuroy, doplněná výrazným coloringem, která se k vyznění minisérie naprosto hodí. Přírodní reálie díky ní vypadají o poznání lépe a zvířecí designy Transformerů vyniknou o to více. Výtvarník si zkrátka dává záležet s každičkým detailem. Dále musím ocenit Magmatrona, hlavního záporáka. Ten je sice absolutně nevyužitý, narazil jsem však na pár světlých momentů, které mi s ním utkvěly v hlavě. A ještě bych milerád pochválil akci. Sice jsem psal o pár řádků výše, že vás ničím neohromí, ale je dynamická a ještě ke všemu pěkně nakreslené, když už nic jiného...       

Scénáristicky chaotické, zmatečné, dějově nedoladěné a zbytečně přeplácané. Takhle stručně by se dal shrnout můj osobní názor na “Transformers: Beast Wars: The Gathering”. Ač to nerad píšu, komiks je selháním ve všech možných směrech. Jistě, nejde sice o nejhorší komiks vůbec, ovšem z tak nosného tématu jako Beast Wars se rozhodně dalo vytěžit mnohem více. Pokud jste začátečníci a chtěli byste se s Predacony a Maximaly pořádně seznámit, raději zkuste vyzkoušet původní americký seriál z devadesátých let. Podle mě si jej užijete mnohem více.  

#DP120: Transformers Holiday Special

Autorem článku je Daniel Palička.

"Jsou Vánoce, jsou Vánoce, jsou Vánoce!!!" zpívá v jedné ze svých písní Richard Krajčo. Do rytmu znějících tónů hrdě usedám k počítači a přemýšlím nad vánočním článkem, jenž bych mohl napsat na Comics Blog. Přemýšlím a přemýšlím, jenomže mě nic nenapadá. Pak se mi ovšem zableskne v hlavě. V tu chvíli jsem si řekl, mohl bych napsat recenzi na vánoční marvelovský speciál. Nápad to nebyl špatný, ale Marvel už je na Comics Blogu zastoupený docela dost, takže bylo nutné přijít s něčím jiným. 

Po delším uvažování se mi v hlavě vyrojila nová, mnohem lepší myšlenka. To bych tak mohl napsat o Transformers Holiday Special, napadlo mě. Transformeři v našich luzích a hájích moc oblíbení nejsou, takže bych mohl prostřednictvím článku ukázat, že jejich komiksy vážně za něco stojí. Vůbec jsem neváhal a začal psát následující text. 

Ještě před sepsáním jsem zvažoval, zda nebude lepší napsat klasickou konstruktivní recenzi, v níž bych detailně zhodnotil jednotlivé aspekty. Jenomže jak jsem nad sešitem přemýšlel, nenašel jsem v něm prakticky nic negativního, takže mi to přišlo jako zbytečnost. Namísto toho jsem zvolil cestu speciálu, protože v něm mohu rozebrat komiks více do hloubky a mohu poukázat na některé detaily, jež by v klasické recenzi buď nevynikly tak, jak bych si přál, anebo by v konečném důsledku "zanikly", jelikož bych na ně nekladl tak velký důraz.                 

Tím už se dostáváme k náplni tohoto speciálního vánočního článku. 

Víte, setkávám se s velkým neduhem, který se v souvislosti s Transformery pojí. Kdykoliv o nich začne člověk mluvit, všichni si vybaví filmovou sérii od Michaela Baye. Ta bohužel v mnohých vyvolává dojem, že jde o nezajímavé, nudné a bezcharakterní roboty, kteří se mlátí mezi sebou. Tečka. Realita je skutečně taková a mnozí lidé je vnímají takhle jednotvárně, což naprosto chápu. Skutečnost je však úplně jiná. Transformeři totiž nejsou jen generické figurky, jež jsou určené k mlácení mezi sebou. Naopak, jde o propracované postavy, které mají co nabídnout a jsou nápadité, svým způsobem jedinečné. Moderní vesmír, jenž byl v roce 2005 vytvořen a během mnoha let postupně expandován pod taktovkou vydavatelství IDW, nám dokázal, že Transformeři nemusí být jen o bezhlavém konfliktu mezi Autoboty a Decepticony na planetě Zemi. Možná právě proto jsme se dočkali jedněch z nejlepších a nejikoničtějších příběhů, jaké jsme kdy mohli číst, a mohli jsme za takovou řádku let prožít životy postav, které nejsou jen roboty bez duše, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ať už šlo o velkolepé ságy nebo o krátké uzavřené sešity, autoři věděli, co chtějí čtenářům předat. A to se dá perfektně říct i o uzavřeném one-shotu Transformers Holiday Special. 

Jedná se o sešit, který vyšel v roce 2015 jako drobný vánoční dárek pro všechny transformeří fanoušky. Obsahuje dohromady tři uzavřené povídky, jež tematicky spojuje téma Vánoc a prožívání nejklidnějších svátků v roce. Na starost si je vzali ostřílení scénáristé a kreslíři, takže záruka kvality byla zaručena. Nicméně, abych naplno ukázal kvalitu celého speciálu, rozeberu každý příběh zvlášť. 

Jako první začínáme s "Choose Me" od scénáristky Mairghread Scottové a kreslíře Corina Howella. Ta se rozhodla, že do hlavní role dosadí Starscreama, který - na rozdíl od jiných robotů - nemá žádné přátele. Všechny ostatní pozoruje dalekohledem ze své věže a přemýšlí, co by mohl udělat, aby se s ním začalo kamarádit více Transformerů. Nakonec se unáhlí, natočí video, v němž, sedě s korunou na hlavě, promlouvá ke všem obyvatelům planety Cybertron. Jenže co se nestane, omylem je useknut konec, díky čemuž se mění celý význam Starscreamova sdělení. A přestože ostatní jeho zprávu přijmuli v dobrém, jeho se tato nešťastná zpráva dotkla. Jak zápletka skončí? To vám již nepovím. Mohu nicméně prozradit, že pointa je naprosto fantastická. Perfektně pasuje k celému komiksu, a navíc má i skvělé poselství. A co víc, Scottová odvedla bravurní práci. 

Dále následuje "Silent Light" scénáristy Jamese Robertse. V něm sledujeme posádku lodi Lost Light, a to symbolicky 24. prosince na Štědrý den. Rodimus se vrátí z Meteorfestu zpět, když tu náhle uvidí Megatrona s jedním z jeho přátel, který mu pomáhá se zdobením stromečku. 

(Pokud vám to přijde divné, nebojte, hned všechno osvětlím. Megatron sice býval hrdým vůdcem Decepticonů, nicméně jeho postoje a ideály se postupem času změnily, a nakonec to vedlo až k změně stran. To ostatně dokazuje i fakt, že místo fialového decepticonského symbolu má na hrudi překrásný rudý.)   

Jenomže to máme pouze jednu část posádky. Zbytek leží u Autobota Swerva, kde klábosí o všemožných tématech a popíjí. Prostě klasická aktivita, když se nudíte. Prožívají příjemné chvíle bok po boku a jsou spolu šťastní. Jenže to by nebyl Whirl, kdyby nezačal řešit něco vážnějšího a mnohem osobnějšího. 

Celý sešit je pak zakončen skvělým příběhem "The Thirteenth Day of Christmas" od Johna Barbera a Carlose Guzmana, v němž sledujeme Thundercrackera, hlavního hrdinu, v šílené historce, ve které se utká se samotným Santou Clausem. Nebo ne?

Každopádně, všechny tři příběhy kromě vánoční tématiky spojuje hned několik bodů. Jednak nám všechny povídky prezentují svět Transformerů v trochu jiném duchu. Mnozí z vás by si tyto velké roboty představili jen jako stroje, kteří musí bojovat proti sobě. Jedni musí zdevastovat cokoliv, co se jim připlete pod nohy, druzí naopak věří v hrdinské ideály a snaží se zachránit celý svět. Ovšem komu by se v hlavě vyrojila představa, v níž by spolu přátelsky hovořili, slavili by svátky a užívali si života? Asi nikomu. A v tom spočívá největší síla nejen sešitu Transformers Holiday Special, ale také celé série od IDW obecně. Každá mechanická postava je pojata lidsky, má propracovanou osobnost a dokáže čtenáře překvapit. Něco takového vždycky dokážu ocenit, nicméně zde je to ještě o třídu výš. 

Nejlepší jsou paradoxně scény, kdy se vůbec neválčí a sledujeme hrdiny v poklidnější, mnohem příjemnější atmosféře. Abych svůj argument trochu podpořil, přikládám dvě úžasné stránky, které naprosto zbožňuji:

Perfektní, že?

Podobných scén je v komiksu mnohem více. 

Navíc, každý autor dokázal naplno využít rozsah a na malém počtu stránek úspěšně odvyprávěl úderné, vskutku zajímavé příběhy, které mají něco do sebe. A co víc, mají pointu, jež vás místy zahřeje na srdíčku. Zatímco první pojednává o "člověku", který je opuštěný a marně hledá někoho, kdo by se s ním mohl přátelit, druhý je o rodině, o tom, že by rodina měla držet pohromadě a že některá rozhodnutí nejsou v životě jednoduchá. A úplně poslední je ryzí nadsázka, u níž se budete za břicho popadat. Povídky zkrátka jsou napsány milovníky Transformerů pro fanoušky, což je z každé stránky znát.

Jestli si chcete zpříjemnit krásný vánoční čas, pak vám mohu Transformers Holiday Special vřele doporučit. Považuji jej za jeden z nejlepších speciálů, jaký si můžete v těchto příjemných a poklidných časech přečíst, a zároveň bych jej mohl označit za jeden z nejkvalitnějších uzavřených sešitů, jaký byl kdy v historii rozsáhlého světa Transformerů napsán. Důvody, proč tomu tak je, již znáte, takže teď nezbývá nic jiného, než se vrhnout na čtení a užít si naprosto nezapomenutelný zážitek.       

A co říct závěrem? Přeji všem komiksákům a komiksačkám šťastné a veselé Vánoce! Užijte si je v klidu, míru a v pohodlí domova.

#DP99: Ghost Tree

Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Bobby Curnow 

Kresba: Simon Gane 

Po minule recenzovaném kousku "Little Bird" se v dnešní recenzi podíváme na další komiks, který bych v rámci "eisnerovské mánie" mohl označit za velké překvapení. Tentokrát opět půjde o minisérii, jež ovšem nevyšla u Image, nýbrž u konkurenčního vydavatelství IDW. To můžete znát hlavně díky řadám modernizujícím dnes již klasické značky, ať už jde o "Želvy nindža", "Transformers" nebo jiné. Kromě nich však vydává i řadu autorských počinů. Právě na jeden z nich, konkrétně na uzavřený příběh jménem "Ghost Tree", se dnes podrobně podíváme. Tak na co čekat? Můžeme se na to rovnou vrhnout! 

U limitované řady "Ghost Tree" se mi stalo něco podobného jako u minule recenzované minisérie "Little Bird". Prapůvodně jsem se k následujícímu komiksu vůbec nechtěl dostat, protože mě zkrátka nelákal. Na druhou stranu musím přiznat, že tady mě aspoň zaujala obálka a stylizace. I přesto jsem však neměl motivaci si tento kousek přečíst. Neměl jsem prostě dostatečný důvod se na čtení něčeho takového vrhnout. Pak ovšem přišly letošní ceny Eisnera a já všechno musel od základů přehodnotit. K minisérii, kterou scénárista Bobby Curnow (pro mě absolutně neznámé jméno) vytvořil s kreslířem Simonem Ganem, jsem se nakonec úspěšně dostal a přečetl jsem ji až do samotného konce. Po dočtení musím konstatovat, že "Ghost Tree" patří mezi jedny z nejzajímavějších počinů, jež jsem měl tu čest číst v rámci "eisnerovské mánie", a to z důvodů, o kterých se v následujících několika odstavcích podrobně rozepíšu.

Začnu dějem, který je sám o sobě vskutku pozoruhodný. Sledujeme dospělého muže s jeho manželkou a dítětem, který žije vcelku obyčejný život. Se svým vztahem je poslední dobou velmi nespokojený, a tak - aby našel svůj vnitřní klid - se vypraví zpátky do své rodné krajiny, přesněji do Japonska. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se v této lokalitě nenacházel strom duchů, což je místo, kam jsou přemístěny duše dávno zemřelých lidí, jež zde následně přebývají a žijí v jednom velkém společenství. Zde potká svého dávno zesnulého dědečka, na kterého se obrátí, protože vážně neví, co má dělat. A tak se nám začíná pěkně rozehrávat neobyčejný příběh pojednávající o lidské smrti, údělu člověka, vzpomínání na nešťastné vzpomínky z naší minulosti a smyslu lidského bytí.

Minisérie "Ghost Tree" vyniká hned v několika ohledech. Prvním z nich je příběh, jenž jsem detailně popsal o odstavec výš. Nejenom, že jeho zpracování je na vysoké úrovni, protože scénárista si dává záležet s každičkým detailem a postavou, která se v komiksu objeví, ale taktéž se snaží, aby zvraty, vztahy mezi jednotlivými aktéry a všelijaké dějové linky byly dostatečně uvěřitelné. Curnow chtěl všechny zmíněné prvky pojmout mnohem lidštěji a přirozeněji, díky čemuž komiks vyniká o poznání lépe. Ke každé postavě si proto vytvoříte silný vztah, jelikož autor klade důraz na jejich postupný vývoj a na emocionálně silné interakce, jež vás občas dokážou dost zasáhnout. A možná také proto si budete každého z hrdinů pamatovat, neboť nejde jenom o archetypální postavy bez špetky esenciálnosti a rozmanitosti, nýbrž o propracované lidské osobnosti, se kterými se dokážete dokonale ztotožnit. Nejde totiž o nadpřirozené bytosti, všemocné bohy, ani o postavy oplývající magickým darem. Jde zkrátka o normální lidi, kteří to v životě nemají vždycky jednoduché. A když už se přece jenom pracuje s něčím supernaturálním - většinou jde o duchy - nepůsobí to nuceně, ani přehnaně kýčovitě. Je to naopak velmi přirozené a osobité.

Druhým faktorem, kvůli kterému je minisérie tak výjimečná, je kresba. Simon Gane ve zkratce odvádí naprosto úžasnou práci. Když k tomu připočítáme coloring, jenž každou stránku povyšuje o několik úrovní výše, dostaneme zajímavý svébytný styl, na němž je znát, že kreslíř si dává s jednotlivými stránkami opravdu záležet. Prostředí je sice jednodušší a ne moc propracované, nicméně i přesto z něj dýchá pravá japonská atmosféra. Kdykoliv se na scéně objeví duch, perfektně to na vás zapůsobí. Cítíte vnitřní znepokojení a máte pocit, jako kdybyste se zrovna nacházeli na daném místě. Všechno navíc krásně doplňují barvičky, jež na jednu stranu nejsou tak výrazné, díky tomu lépe vyniká tajemná a mysteriózní atmosféra, na druhou stranu ve vás dokážou vyvolat silnou dávku emocí. V tomto směru jsem tedy taktéž naprosto spokojený a nemohu nic zásadního vytknout.  

Co se týče posledního aspektu, tím není nic jiného než styl vyprávění. Komiks nesází na překombinovaný akční děj. Scénárista se namísto vytváření obrovského spektáklu snaží usilovně pracovat s pomalejším tempem, aby nejen z postav, ale také z mytologie dokázal vykřesat co nejvíce. A daří se mu to s přehledem! Ačkoliv je hlavní dějová linie pomalá a vyžaduje vaši velkou čtenářskou koncentraci a vnímání detailů v dialozích, tvůrcům se daří neustále čtenáře překvapovat, ať už tím, že před něj hází nečekané zvraty, nebo tím, že jednotlivé hrdiny předkládá do situací, v nichž to vážně nemají moc jednoduché. Všechno krásně podtrhuje překvapivý konec, jenž v rámci autorských komiksových projektů funguje na jedničku, ba dokonce s přehledem překonává mnohé stereotypní superhrdinské řady z moderního mainstreamu, jež jsou vyprávěné podle stejné, neustále se opakující se šablony. V tomto směru je minisérie Bobbyho Curnowa vážně unikátní.                                      

"Ghost Tree" si podle mě cenu Eisnera zasloužil zcela oprávněně, jak vám asi došlo z odstavců výše. Na komiksovém trhu jde o záležitost, jež by s přehledem fungovala i v psané podobě, a jde o jeden z nejzajímavějších počinů, jaké jsem v rámci "eisnerovské mánie" mohl číst. Originální námět doplňují lidské, přirozeně napsané postavy, jejímž emocím, pohnutkám, vnitřním myšlenkám a rozhodováním v nelehkých situacích plně věříte. Nejde o hrdiny, na které byste po dočtení zcela zapomněli, to si jen tak nemyslete. Když k tomu přičteme jako bonus parádní stylizaci, osobitou kresbu a originalitu, která z projektu jako takového doslova hýří, dostaneme výtvor, za který se vydavatelství IDW rozhodně nemusí stydět. Pokud hledáte vážný, místy až smutný, kvalitní a kompletně uzavřený počin, je "Ghost Tree" určený přímo pro vás. V případě, že jsem vás touto recenzí nalákal a chtěli byste se v blízké době pustit do čtení, upozorním vás předem na jednu zásadní věc. Až se dostanete na samotný závěr, uvědomíte si, jak je lidské bytí vážně složité. A to doslova!