#1121: Alanova válka 3 - 80 %

Alanova válka 3 (La guerre d'Alan 3)

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo v roce 2008 jako "La guerre d'Alan 3". České vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 268 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander, a to i jako celou kolekci se zbylými dvěma díly.

Scénář: Emmanuel Guibert podle příběhu Alana Ingrama Copea

Kresba: Emmanuel Guibert

Na jednu stranu je kniha "Alanova válka 3" uzavřením celého příběhu, ale zároveň je nedořečením a nedořešením velkého množství věcí. Alan Ingram Cope se ve třetím díle věnuje tomu, co bylo po válce, jak se vyvíjel jeho život, ale je tam strašně moc prázdných míst, která byste chtěli doplnit. V něčem vám může pomoct kniha "Alanovo dětství", kterou si již můžete v češtině také přečíst. Ale přesto se nedovíte všechno. Chcete to vědět, protože máte pocit, že vy a Alan jste staří známý, že svůj příběh nevypráví všem, ale vypráví ho právě vám. Tohle je na Emmanuelově trilogii, vlastně tetralogii, když se to vezme kolem a kolem, krásné. Stáváte se posluchači, jste těmi, kdo přejímají Alanovy vzpomínky, jste jeho přátelé.

Emmanuel Guibert dokonale zvládl převést do komiksu život - nebo ne život, ale jeho část - člověka, o kterém jste doposud nic neslyšeli, ale který vám měl svými vzpomínkami co nabídnout. Krása Alanova života není v tom, že měnil dějiny, ale je v tom, že je co vyprávět. Nejde o to se zaměřit na celý život a postupovat od jednoho dne k dalšímu, ale jde o to, aby se vybraly ty skutečně důležité momenty, které Alana utvářely, ať už pozitivně, anebo negativně, když dělal chyby. Jejich uvědomění si je velmi náročné a velmi přínosné pro člověka, který své chyby chápe a je schopný se z nich poučit, což v Alanově případě není nutně pravda. Je to pořád člověk a člověk je někdy prostě nepoučitelný. Když se ale Alan podívá zpětně, ví, co by mohl změnit, ale nemůže.

Jak Alana posloucháte, respektive čtete, uvědomíte si jednu zásadní věc - každý člověk může vyprávět svůj příběh, každý člověk má o svém životě co říct. Jde jen o to, jak moc je dobrý vypravěč a jestli je schopen a ochoten podat svůj život zajímavě a vůbec se o něj podělit tak, aby to ostatní zajímalo. Alan se nepovyšuje, Alan jen vypráví, sem tam s komentářem toho, jak to bylo dál, jak se vztah vyvinul, co by sám dnes udělal jinak. Není to hodnocení vlastního života, jen povzdechy nad tím, že ty chyby děláme. Alan nemluví jen o svých úspěších, naopak věnuje se i těm - a možná hlavně těm - momentům, které nejsou na první pohled tak významné. Nechlubí se, prostě vypráví. Jednoduché, ale naprosto uhrančivé.

Emmanuel Guibert tohle pochopil, a proto se rozhodl, že právě Alanovi se bude věnovat a že jeho život, tedy tu jeho část, kterou mu Alan vyprávěl, zvěční v komiksu. Podařilo se mu to s tou správnou dávkou nostalgie a bez toho, aby sám do vzpomínek zasahoval, tedy pomineme-li skutečnost, že grafická stránka je čistě jeho interpretací. Nechává mluvit vypravěče a svou vlastní vizí promlouvá do vizuální podoby sdělovaných vzpomínek. Nedere se dopředu, stává se životopiscem, který chce nechat mluvit svou osobnost. "Alanova válka", celá série, je tak krásnou ukázkou toho, že zajímavé příběhy, které se dobře čtou a které vás dostanou, se skrývají všude. Jde jen o to je najít, zajímavě je podat a nebát se toho, že se člověk prezentuje v horším světle. Alan se nebál. A za to mu patří dík. Pokud chcete dobré čtení, tak celá trilogie je rozhodně tím pravým.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Alanovo dětství"
"Alanova válka 1"
"Alanova válka 2"

#1116: Alanova válka 2 - 70 %

Alanova válka 2 (La guerre d'Alan 2)

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo v roce 2002 jako "La guerre d'Alan 2". České vydání má 96 stran a prodává se v plné ceně za 268 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander, a to i jako celou kolekci se zbylými dvěma díly.

Scénář: Emmanuel Guibert podle příběhu Alana Ingrama Copea

Kresba: Emmanuel Guibert

Rozhodně nebudu tvrdit, že je komiks "Alanova válka 2" špatnou knihou, to určitě ne, ale oproti prvnímu dílu jsem měl přece jen pocit, jako kdybych byl o něco ochuzen. Primárně nejsem člověk, který vyhledává válečné příběhy, myslím tím příběhy přímo z bitevního pole. Ale přesto jsem po první knize tak nějak doufal, že právě to ve druhém dílu budeme mít, že bude kniha trochu akčnější. A ano, s Alanem a Emmanuelem se do válečné Evropy skutečně dostaneme, ale tak nějak zjistíme, že ta válka nebyla vždycky akční, že někdy to byla docela nuda. A přesto, že se nic moc nedělo, Alan Ingram Cope to dovede podat způsobem, že stejně budete hltat stránku za stránkou. Přesto se nedovedu zbavit drobného zklamání.

Alan se tedy dostal do Evropy, a jak se ukázalo, armáda rozhodně nebyla tím nejlépe organizovaným strojem, jak by se mohlo zdát. Třeba už jen proto, že nově příchozí vojáci neměli do čeho nasednout a čím jet. A tak se nějakou dobu kopali do zadku a neměli do čeho píchnout. Takhle si válku většinou nepředstavujete, ale i v tom je komiks dobrý. Že dovede ukázat i jiný pohled, že vidíme, jak to také fungovalo, respektive nefungovalo. Pravda, když se díváte na válečné filmy, chcete akci, chcete vidět, jak se to mezi sebou řezalo, ale v případě komiksu si mohl Emmanuel Guibert dovolit klidně i volnější tempo na základě Alanova vyprávění. V komiksu to totiž může fungovat a bude to pořád čtivé.

Samozřejmě, že ty příběhy nejsou nudné. Jen nejsou tak akční, jak byste si mysleli. Ale tohle je Alanova válka, z jeho pohledu, z jeho zkušeností. A on se - alespoň prozatím, protože přece jen je přede mnou ještě třetí kniha - s příliš velkými zrůdnostmi zatím nesetkal. Obecně sebe a své spolubojovníky popisuje jako poměrně čestné, a pokud už došlo k nějakým nečetnostem, tak se na ně nebojí upozornit. Tahle objektivnost je velmi příjemná a dělá z Alana ještě lepšího vypravěče. Lidé dělali kraviny, to je jasné, tomu se prostě nešlo vyhnout, protože vás strhnou emoce, strádání a problémy, které se mohou kupit. Co je ale také zajímavé, to je skutečnost, že sledujete taktiku z pohledu obyčejného vojáka, který mnohdy vlastně neví, proč dělá to, co dělá. Někdy to opravdu moc smysl nemá.

Alan Ingram Cope ve Fort Knox

Z Alanova pohledu se zdá válka skoro jednoduchá, ale je pravda, že oni už přijeli v podstatě k hotovému a měli to štěstí, že vylodění v Normandii bylo za nimi. Přesto se ani Alanovo působení neobešlo bez momentů, které byly minimálně problematické, pokud ne rovnou nebezpečné. A na několik nebezpečných také došlo. Právě tohle je krása tohoto vyprávění. K těm událostem docházelo, a je jedno, jak byly nebezpečné. Měly vliv na Alana Ingrama Copea a tohle je přece příběh o něm. Není to příběh o druhé světové válce, ale je to příběh o tom, jak se druhou světovou válkou prokousával jeden mladík, který měl vyrůst v poměrně starého muže. Na vzpomínání je něco krásné, a pokud se to umí podat, tak budete chtít poslouchat. A já chci poslouchat. Anebo tedy v tomhle případě číst.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Alanovo dětství"
"Alanova válka 1"

#1112: Alanova válka 1 - 75 %

Alanova válka 1 (La guerre d'Alan 1)

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo v roce 2002 jako "La guerre d'Alan 1". České vydání má 88 stran a prodává se v plné ceně za 268 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander, a to i jako celou kolekci se zbylými dvěma díly.

Scénář: Emmanuel Guibert podle příběhu Alana Ingrama Copea

Kresba: Emmanuel Guibert

Emmanuel Guibert má rozhodně velký dar. Najít zajímavý příběh, díky kterému to, co dělá, pak vyznívá jedinečně. Nejde jen o to, že to dokáže podat způsobem, který je čtivý, který vás dovede zaujmout, nemluvě o tom, že má grafické techniky skvěle zvládnuté, ale je to i v tom, že si dovede vybrat výborné téma, které by někomu na první pohled nemuselo připadat až tak výjimečné. Právě v tom je síla Emmanuela Guiberta. On dovede vycítit dobrý příběh a následně je schopen ho předat čtenářům, kteří pochopí, proč si tenhle příběh vybral a proč je skutečně tak dobrý. A Alanův příběh dobrý je, i když to je vlastně jen vzpomínání jednoho člověka, které v první knize rozhodně není plné akce, není plné tragických momentů, ale prostě tak hezky plyne.

S Alanem jsem se já osobně poprvé setkal v knize "Alanovo dětství", která ale vyšla až po "Alanově válce", kterou nakladatelství Meander v současné době prodává i jako celou trilogii v přebalu. Už tam jsem zjistil, jak je Emmanuel Guibert skvělým vypravěčem, což jen potvrzuje. Samozřejmě, on říká, že za to může především sám Alan Ingram Cope, který byl podle Guiberta skvělým vypravěčem, ale Emmanuel Guibert příběhy podává tak, abychom mu to skutečně věřili. A v komiksu přece jen potřebujete ještě něco navíc, než být jenom dobrým vypravěčem. Ještě potřebujete být zdatným ilustrátorem.

Jak jsem v textu naznačil, "Alanova válka" je trilogií a první díl se nezaměřuje ještě na samotnou válku, ale na to, jak se na ni Alan chystal. Alan neměl moc na výběr, stejně jako další muži, kteří se narodili tak, že po Pearl Harboru už jim bylo šestnáct a více, měli dobrou tělesnou konstituci a raději nezdrhli, když se řeklo, že budou muset do války. Prostě narukoval a nechal se trénovat v tom, co Amerika potřebovala. Měl být vojákem, i když po tom nějak moc netoužil. Ale nevyhýbal se povinnosti. A právě o tom, jak probíhal jeho výcvik, se dovídáme v knize "Alanova válka 1". V této knize se do Evropy dostáváme až na samotném konci.

Smyslem celé knihy je prezentovat několik historek, na které Alan vzpomínal v přítomnosti Emmanuela Guiberta a které vykreslují náladu v přípravných táborech, především pak náladu toho, že ti mladí kluci prostě nevěděli, do čeho jdou, co válka představuje a jak by se na nich mohla podepsat. Je to vlastně vyprávění o tom, co všechno podstupovali, ale je v tom cítit ten příjemný odstup, kdy víte, že se to stalo, ale už je to tak dávno, že se vám to uchovalo v paměti jen jako ta vzpomínka. Necítíte za tím nic negativního, což ale může být způsobeno i tím, že ani mladíci v té chvíli ještě nevěděli, co je vlastně na druhé straně Atlantiku čeká. Přesto se celým vyprávěním prolíná nostalgie, především nostalgie z toho, jak lze najít přítele a jak je možné jej také snadno ztratit, a to nejen tak, že druhá osoba zemře, ale prostě jenom proto, že život plyne.

"Alanova válka 1" nepředstavuje převratný komiks. Je to jednoduše vyprávění jednoho člověka, které zachytil jiný člověka, vyprávění člověka, který něco zažil a chce se o své vzpomínky podělit. Nic víc. Chce ukázat pár momentů, které ho formovaly, momenty, které jsou zábavné, momenty, které utvářejí i nás samotné. Emmanuel Guibert tomu pak ještě přidává něco navíc, svou kresbou, která se jeví jako strohá, ale zároveň dotváří dojem vzpomínky, dojem něčeho, co máme ještě v paměti, ale už je to jen mlhavé, detaily jsou nejasné. V tomhle je krása vyprávění. Ne v jeho epičnosti, ale v tom, jak je podáno a že se nás dokáže dotknout.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Alanovo dětství".

#907: Sága 1 - 80 %

Sága 1 (Saga 1)

Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2015. Původně vyšlo jako čísla 1 až 6 série "Saga". Souborné vydání vyšlo u Image Comics v roce 2012. České vydání má 168 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian K. Vaughan

Kresba: Fiona Staples

"Sága" byl velmi očekávaný komiks a jsem si skoro jistý, že některá očekávání nenaplní. Někteří mohou knihu otevřít a říct si, co na tom je vlastně tak skvělého? Vždyť je to jen další sci-fi. Anebo další fantasy? A tady už se dostáváme k jádru pudla. Brian K. Vaughan spojuje téměř nespojitelné a vytváří svět, který by mohl skvěle fungovat, protože tohle je skutečně především sci-fi s docela silnými fantasy prvky, navíc se to celé odehrává na podkladech jedné z nejklasičtějších tragédií, kterou je "Romeo a Julie". Brian však rozhodně nebude tak prvoplánový, aby kopíroval, on vytváří něco epického, něco, co je už od začátku hodně velké, a přitom se to pořád točí jen kolem jednoho dítěte.

"Sága" začíná netradičně tradičně. Tradičně proto, že porod je přece začátkem života, netradičně proto, že je to popsáno a vykresleno poměrně názorně, nemluvě o tom, že tu jsou vtipné a nechutné momenty zároveň. Brian K. Vaughan tady hned ukazuje svou sílu. Je to v realističnosti, která je propojena s nádhernou fantazií, kdy se vytváří něco, co bych se nebál nazvat moderním magickým realismem. Tohle prostě není obyčejný příběh a od první chvíle to víte. Je to dáno například i tím, že vypravěčem je někdo, kdo je v ději právě narozeným dítětem.

A o co že v první knize vlastně jde? Marko a Alana jsou dva lidé, kteří se mají rádi. Nebylo by to až tak divné, kdyby ona nebyla z Pevniny, velké planety, a on z Girlandu, oběžnice Pevniny. Ne, že by byl problém ve vzdálenosti, to ne, jsme přece jen ve světě, kde se mezihvězdně cestovat dá, mimochodem i ve dřevě, ale problém je v tom, že tyhle dva obydlené světy mezi sebou vedou válku. Marko a Alana by se tak měli nesnášet a ne sami rodit vlastní dítě, když jim na dveře klepe smrt. A to doslova. Někdo po nich jde. Není to jen jeden člověk, je jich víc. Dokonce i více skupin. A všechny chtějí jejich smrt. A jejich dítě.

Brian K. Vaughan nastíní mnoho prvků, ale ne všechno prozradí, což je moc dobře. Rozhodně není nudný, protože se pořád něco děje a do dění navíc vstupují postavy, které jsou zajímavé. Samotné hlavní postavy jsou specifické - on má rohy a podle všeho ovládá magii, ona má zase křídla a možná bude moct létat. Jenže jsou tu ještě roboti, kteří mají místo hlavy obrazovku, Nezávislí, což jsou vlastně námezdní jezdci. Každý má něco do sebe, každý je trochu jinou rasou. Brian a Fiona si nechávají dost na později, ale už teď se vás snaží ohromit.

Právě Fiona Staples je druhou částí úspěchu. Brian si rozhodně vždy vybírá kreslíře podle jeho schopností a vždy si je jistý tím, koho chce. Pokaždé je totiž jeho scénář kreslen někým, kdo je nesmírně schopný a kdo jen podtrhává vyznění celého příběhu. Můj první dojem byl takový, že Fiona některé panely trochu odflákla, ale když čtete dál, uvědomíte si, že to rozhodně není pravda, protože její postavy jsou vždy rozeznatelné. Dokáže vykreslit specifické, zajímavé světy a vždy víte, že jste na jiném místě. Kromě kresby pak musím ocenit i lettering, kdy vpisování textu přímo do obrázku je naprosto skvělý nápad. Ono to není až tak originální, ale tady to i díky vypravěči a typu písma skvěle sedne.

Brian a Fiona

"Sága" není z těch komiksů, které by mě odrovnaly hned na první stránce. Trvalo mi dva až tři sešity, než jsem se do příběhu dostal, ale když se to povedlo, stálo to za to a já jsem litoval, že už se končí. Hlavní postavy jsou vás zaujmou. Mají svoje zásady, svoje jedinečné vlastnosti a vy máte zájem na tom je poznat víc, stejně jako ty, kteří po nich jdou. Doufám, že se tahle série chytne, že to nebude jen jedna z těch dalších, oceňovaných, pro které není na českém trhu místo. Brian má po ruce vždy zajímavé příběhy a jsem si jistý, že dění bude ještě gradovat. Navíc ty obálky tady jsou opravdu nápadité a nejsou ani trochu nudné. Vždyť už ta hlavní stojí za pozornost.

Komiks "Sága 1" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou.

#805: Otčina - 80 %

Otčina (Fatherland)

Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako "Fatherland" v roce 2013. České vydání má 152 stran a prodává se v plné ceně za 349 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Nina Bunjevac

Kresba: Nina Bunjevac

O tom, že je tohle dobrý komiks, se prostě nedá pochybovat. O tom, jestli se dostane k širšímu publiku, to už je otázka, kterou může zodpovědět jedině nakladatelství BB/art se svými prodejními čísly. Ale myslím, že spousta potenciálních čtenářů si na první pohled řekne, že ta kresba je taková divná, a tak je komiks nebude zajímat. A musí se uznat, že Nina Bunjevac rozhodně nešla cestou nejsnazšího přístupu ke čtenáři. Zvolila si specifický styl, který je velmi realistický, ale zároveň je natolik unikátní, že je snadné kresbu považovat za překreslení fotografií stejně jako za svébytnou a jedinečnou formu.

Kniha je kompletně černobílá, což vůbec nevadí, protože obsah rozhodně černobílý není, stejně jako nejsou černobílé dějiny, o kterých pojednává. "Otčina" je totiž komiksem, který se věnuje jugoslávskému problému, tedy problému zemí bývalé Jugoslávie v době, kdy byla země ještě jednotná. Ve skutečnosti to ale není primárně historický komiks, ale je to komiks životopisný, který se nevěnuje přímo životu autorky, i když ona zde samozřejmě vystupuje - a ve skutečnosti je hezčí, než její komiksová verze - ale zaměřuje se na život autorčina otce.

Peter Bunjevac byl srbský nacionalista, což znamenalo, že vystupoval proti Titovi a snažil se ze své pozice všemožně dokázat, že právě srbská strana má pravdu. Dokazoval to tak, že v Kanadě, kde žil, a v nedalekých Spojených státech s dalšími stejně smýšlejícími lidmi pokládal bomby do míst, kde se zdržovali Titovi sympatizanti. Nakonec to vedlo k tomu, že mu menší neznalost a špatný materiál přivodily konec života. Tohle je základní životopis Petera, o kterém "Otčina" pojednává, ale jak název napovídá, není to jen o tom, jak žil Ninin otec, ale je to také komiks o tom, jak žila Jugoslávie, a o tom, jak se dostala tam, kam se dostala. Najdete zde dostatek historických pasáží, které se snaží osvětlit, proč vůbec nějaký konflikt existuje. Asi moc nepřekvapí, že jeho existence je naprosto nesmyslná. Ale takových konfliktů je více. Možná všechny.

Nina Bubjevac není doslovná, i když by k tomu rozhodně měla prostor. Mohla by vykreslit neskutečně krvavé scény, ale to ona většinou nedělá. Volí takové záběry, kde krve moc není, ale přesto je její příběh nesmírně drsný. Tady je to dáno právě spojením slova a obrazu, protože to, co obraz jen naznačí, to ona slovem řekne věcně a naplno. Pokud se týká textové stránky, musím jí uznat nesmírnou přímost a upřímnost, navíc určitou chladnost, s kterou jednotlivá fakta sděluje. Pro dopad na čtenáře je to jen dobře, protože díky téhle chladnosti je efekt z psaných slov ještě silnější. "Otčina" je silně emotivní komiks, což ale dějiny, především ty válečné, vždy jsou. No, když se nad tím člověk zamyslí, co jiného je světová historie než přehlídka konfliktů?

Nina Bunjevac

Abych se ještě vrátil ke kresebnému stylu Niny Bunjevac, tak první dojem, který jsem z jejích kreseb měl, to byl pocit, že se dívám na staré fotografie, takové ty z počátku 20. století případně z první republiky. Ne proto, že vypadají stejně, ale proto, že ti lidé se na nich podobně tváří. Jsou to strnulé obličeje, které se většinou moc neusmívají. Když si knihu pročtete celou, zjistíte, že Nina snadno kresbou vyjadřuje emoce, ale stejně se celou dobu nezbavíte nepříjemného depresivního dojmu, který je však dán i příběhem. Celkovým pojetím je tak "Otčina" silný, emotivní zážitek, který vás přiměje se podívat na dějiny jako celek, ale i z pohledu několika lidí. Jejich životy jsou děním ovlivněny. "Otčina" rozhodně patří k těm komiksům, které je lépe si přečíst několikrát, protože napoprvé můžete knihu dočíst a odložit s tím, že jste nedostali tolik. Ale po druhém čtení se k vám dostane více. Já sám budu muset komiks číst vícekrát.

Komiks "Otčina" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou.

#797: Zprávy od Alaina - 70 %

Zprávy od Alaina (Les nouvelles d'Alain)

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo v roce 2011 jako "Les nouvelles d'Alain". České vydání má 95 stran a prodává se v plné ceně za 330 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander.

Scénář: Emmanuel Guibert podle příběhu Alaina Kelera

Kresba: Emmanuel Guibert a Frédéric Lemercier

Fotografie: Alain Keler

Ty první dojmy z knihy byly trochu nejisté. Nerad se pouštím do něčeho, u čeho bych mohl mít problém s korektností a zrovna komiks o Romech nebo cikánech, jak chcete, mi nepřipadal jako něco, co by tuhle mojí touhu moc se nezaplétat do něčeho kontroverznějšího mohl zaručit. Nebaví mě politická korektnost. Vadí mi, když se lidé kamenují za to, že se řekne cikán a neřekne se Rom, že se řekne černoch a ne Afro-Američan. Je to vlastně jedno. Takže pokud píšu cikán, nemíním tím nic zlého, něco zlého z toho akorát dělá společnost a některé její hloupé normy. Ani já se nebudu zlobit na romské spoluobčany, pokud mi budou říkat gadžo. Vždyť v jejich jazyce jím jsem.

Takže to jen tak obecný úvod, protože jsem se komiksu trochu obával. Bál jsem se toho, že Alain Keler je klasický milec menšin a bude tvrdit, jak je jim chudákům ubližováno. A kdybych mu tohle vytkl, budu za rasistu. Jenže Alain Keler takový není. On vidí problémy, které cikáni mají. Vidí to, že nejsou součástí společnosti, že se k nim společnost chová špatně, ale on vidí i to, že i na straně cikánů jsou problémy, které nemizí, které v komunitě nejsou řešeny, ale prostě jsou jen přecházeny. Ono se to nějak vyřeší, ono se něco stane, hlavně že budeme nějak dál žít. Ano, Alain vidí, že cikáni nemají práci, ale stejně tak vidí, že jim práce není nabízena a oni ji nevyhledávají. Vidí také to, že i v komunitách jsou lidí, kteří žijí z ostatních. Na vše je poukazováno, a to v rámci různých příkladů.

Jednoduché a geniální propojení komiksu a fotografie

Z Alaina je jasně cítit, že upřednostňuje Romům, což je logicky dáno tím, že je navštěvuje velmi dlouho a vrací se na místa, která mu přirostla k srdci. Alain je jen tak mimochodem fotograf, který se zaměřuje na fotografování cikánů v různých místech Evropy. I když je Francouz, jezdí po Evropě ve Felicii combi a čtenářům prezentuje fotky, které jsou skutečně ukázkou toho, že člověk je schopen žít v různých podmínkách a smířit se s tím. Hlavně že dostane možnost žít. Jenže ona i někdy ta možnost je velmi eliminována. V romské otázce je strašně moc problémů, které se neřeší. Jsou na straně vlád, jsou na straně cikánů samotných, jsou na straně společnosti. Jsou to neskutečné třecí plochy, které brání tomu, aby se něco změnilo. A tak se snaha lidí, které Alain popisuje, stává sisyfovskou prací, která má jen malé výsledky. Snaha však je.

Autorem komiksu je v první řadě sám Alain Keler, který poskytl své fotografie a své příběhy, ale klasického komiksového zpracování se opět ujal specialista na spojení komiksu a fotografie Emmanuel Guibert. Bohužel se neubráníte pocitu, že čtete druhého "Fotografa". Formálně je komiks v podstatě stejný, jen je vyprávěn jiný, neméně zajímavý příběh. Jenže opravdu máte pocit, že tady už nic nového není, i když kompozice, kdy na scénu se díváte nejprve pohledem fotografa a následně z trochu jiného úhlu kresbou, jsou pořád silné. K tomuhle dokumentárně biografickému komiksu se ten styl hodí výborně, ale ve srovnání s "Fotografem" už to prostě není tak ohromující. Je to ale pořád formálně výborné.

Alain a Emmanuel se rozhodli prezentovat poměrně kontroverzní problematiku. Dokonce jsou zde i scény z České republiky a Slovenska, a tak je nám problematika poměrně blízká. Jsem si jistý, že mnoho lidí, pokud se k nim komiks dostane, si tohle přečtou, a budou pořád na cikány nadávat, a jejich argumenty budou, že to jsou vyžírkové. Ono je hezké nadávat, ale když se nic neudělá, nic se nezmění. Alain popisuje některé lidi, kteří se o změnu snaží. To, jak jich je málo, jen ukazuje na to, že změny budou pomalé a spíše bude trvat problematický stav. A tak všichni mohou dál nadávat... Kniha však dokáže popisovat problém z více úhlů pohledu a to je dobře. V tomhle je rozhodně její přínos.

P.S.: Zrovna v týdnu, kdy jsem recenzi na komiks publikoval, dostalo nakladatelství Meander dopis přímo od představitele Kesaj Čhave, romského kulturního uskupení, o kterém Guibert a Keler v komiksu také vyprávějí. Zde je dopis citován:

Pred pár dňami sme spolu obedovali s Emmanuelom Guibertom a Alainom Kelerom, a vraveli mi že komix „Les Nouvelles d´Alain“ má byť publikovaný vo Vašom vydavateľste, aby som si to overil na internete…

Tak som aj spravil, a s veľkou radosťou konštatujem že vo Vašej ponuke už figurujú aj „Zprávy od Alaina“!

Pre nás je to mimoriadna, srdcová záležitosť, keďže autori nám vo svojom diele dávajú priestor a venujú jednu kapitolu, ale aj mimo týchto súvislostí Vám chcem, pani Pecháčková, zablahoželať k vydaniu tejto publikácie a poďakovať za sprístupnenie Alainových zpráv českým aj slovenským čitateľom. 

Téma Alainových zpráv nie je všedná, na jej publikáciu treba odhodlanie aj odvahu, a za to Vám patrí náš obdiv a uznanie.

Prajem Vám, pani Pecháčkova, veľa úspechov a vydavateľského zdaru, Zprávam od Alaina rýchly odbyt, a dúfam že sa mi podarí ešte nájsť zopár publikácií pri mojej najbližšej ceste do Čiech…

Nelze než dodat, že je dobře, že i u nás vycházejí díla, u kterých vůbec není jisté, že budou komerčním úspěchem, na druhou stranu cílí na různé skupiny obyvatel, a to je strašně dobře. Stačí jim jen dát šanci.

#735: Alanovo dětství - 85 %

Alanovo dětství (L'enface d'Alan)

Vydalo nakladatelství Meander v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo v roce 2012 jako "L'enface d'Alan". České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 298 Kč.

Knihu můžete zakoupit se slevou na stránkách nakladatelství Meander nebo na stránkách knihkupectví Minotaur.

Scénář: Emmanuel Guibert podle vzpomínek Alana Ingrama Copea

Kresba: Emmanuel Guibert

Nečetl jsem "Alanovu válku", což je asi předem celkem vhodné říct. Emmanuel Guibert je však autor, který mě zaujal svým "Fotografem" a sliboval jsem si od "Alanova dětství" poměrně hodně. Vlastně si ani nemyslím, že je na škodu, že jsem se nejprve dostal k dětství, protože takhle to alespoň budu mít pěkně chronologicky. "Alanovo dětství" se totiž vrací k sobě Alana Ingrama Copea, který byl hlavní postavou "Alanovy války", a jak název poměrně jasně napovídá, jedná se o návrat k jeho prvním vzpomínkám, do doby, kdy byl ještě dítětem a vyrůstal v Kalifornii. O nějaké válce ještě neměl ani ponětí.

Alan Ingram Cope je veterán druhé světové války, jehož vyprávění zaujalo Guiberta natolik, aby se věnoval jeho válečným létům. Jenže fascinace touto osobou nijak nepolevila a Emmanuel se rozhodl, že zachytí i dětství tohoto muže, kterého nikdo pořádně nezná, pokud nečetl "Alanovu válku". Čím je Alan tak zajímavý? No, vlastně primárně tím, že je to člověk. Emmanuel Guibert ukazuje, že pokud se podá příběh správně, tak každé vzpomínky jsou zajímavé, každý člověk se stává hrdinou. Tohle se přihodilo Alanovi na stránkách Emmanuelova komiksu. Když totiž dočtete "Alanovo dětství", možná i budete mít pocit, že se vlastně nic tak zásadního, co byste měli vědět, nestalo, na druhou stranu si je ale potřeba uvědomit, že nejde o to, abychom se seznámili s nějakou váženou osobností, ale s člověkem, který má co vyprávět.

Dětství Alana Copea je celkem standardní. Nějaké to stěhovaní, poznávání všech možných příbuzných, problémy s tím zapadnout, i když ne moc velké, protože Alan vypadá jako samotář, kterému to moc nevadí, objevování vlastní sexuality, vliv rodičů a náboženství. Není to na první pohled ničím výrazně zajímavé dětství, ale jde o to, jak je to vyprávěno, tedy o samotná slova, a samozřejmě také o to, jak je to pojato komiksem. Emmanuel Guibert využívá médium naplno a vy máte možnost sledovat, jak ilustruje to, co je vyprávěno, jak komiks prezentuje vlastní příběh, kterým něco navíc přidává. Skvělá je pasáž, kdy Alan "mluví", Emmanuel kreslí ženu, která obléká chlapce, a to vše se propojí na jediné stránce, která zachycuje starou fotografii, která má návaznost na vyprávění i komiksovou sekvencí sdělovaný děj.

Emmanuel Guibert dává těm vzpomínkám skvělé podklady a vy díky textu i díky obrazu chcete slyšet, co bude dál, co se Alanovi ještě dělo, jak vyrůstal, co zažil. Je to takové hezké vyprávění jednoho pána, ale tím, jak je to podáno, jak je to spojeno s komiksem, to dostává naprosto nový náboj, kterým získává komiks chytlavé kouzlo. Budete chtít číst, i když není Alanovo dětství nijak zvláštní. Jsou zde momenty, které jsou dramatické, které jsou vtipné, které jsou tragické, ale ono to k životu nějak patří. Co vás odrovná, to je upřímnost, s jakou je všechno pronášeno. Tohle jsou slova vypravěče, který má všechno srovnané v hlavě, který se smířil se životem a tím, co přinesl. Právě tohle je na komiksu velmi krásné a to je podtrhnuté kresbou, která místy sděluje doslova dokumentární skutečnosti. Tím získává komiks ještě na dalším rozměru.

"Alanovo dětství" je primárně černobílou knihou, ale její úvod je barevný, což je velmi příjemné. Emmanuel Guibert dokazuje, že s barvou pracuje stejně skvěle, jako s její absencí. Úvod vás navnadí, oživí pro vás svět někoho jiného, ale zároveň ten váš. A pak se jen zaposloucháte do vyprávění člověka, který už má hodně za sebou a je ochoten se o to s vámi podělit. Meander vydal komiks, který si rozhodně zaslouží místo na českém trhu, protože je to další krásná ukázka toho, jak je komiks všestranný a co dokáže, když se použije správně. Když je dobrý vypravěč, každý se stáváme zajímavými hrdiny příběhů, které budou lidé chtít číst.

#614: Fotograf - 95 %

Fotograf (Le Photographe)

Vydalo nakladatelství Meander v pevné vazbě v roce 2012. Původně vyšlo v roce 2008 jako "Le Photographe". České vydání má 272 stran a prodává se v plné ceně za 598 Kč.

Knihu můžete zakoupit na stránkách Minotaur.

Scénář: Emmanuel Guibert podle příběhu Didiera Lefèvre

Kresba: Emmanuel Guibert a Frédéric Lemercier
Fotografie: Didier Lefèvre

Už dlouho si myslím, že cestopis je jedním z nejvhodnějších žánrů, které jsou pro komiks naprosto dokonalé. Autor může představit svým čtenářům oblast svého putování nikoli jen slovy, ale i obrazem. Ano, kresba není to samé, co fotografie, ale to vůbec nevadí. Naopak. Kresba může lépe poskytnout autorovu představu o tom místě. Nezáleží na tom, že nevidíme, jak místo skutečně vypadá, důležité je, že ho vnímáme tak, jak ho vnímal autor sám, anebo případně někdo, komu autor svůj příběh vyprávěl, jako je to v případě uznávaného a oceňovaného komiksu "Fotograf", který u nás vyšel sebraný v jediné knize, ač původně vyšel ve třech publikacích. Však je také na tři části rozdělen.

Jak jste asi pochopili, "Fotograf" je vlastně takový cestopis, ale je potřeba dodat, že se zároveň jedná o reportáž, rozsáhlou galerii fotografií a samozřejmě také o životopis několika měsíců života jednoho muže. Tím mužem je fotograf francouzského původu jménem Didier Lefèvre, který se zajímal hlavně o oblasti, kde to vřelo. V roce 1986 se vydal do válkou zmítaného Afghánistánu, aby zde fotografoval jednu misi MSF, tedy Médecins Sans Frontières neboli Lékaři bez hranic. Když se na misi přihlašoval, nejspíš ani netušil, jak bude všechno probíhat a jak to bude vypadat.

Kniha je rozdělena do tří částí, které by bylo možné nazvat "Cestopis", "Reportáž" a pak "Životopis" anebo "Životní strádání". Každá část je trochu jiná, podle toho, kde se odehrává a jak je podána. První část je cesta na místo určení, druhá část je o tom, jak Didier popisuje život v afghánské nemocnici, no a poslední část je o tom, jak se na vlastní pěst rozhodl vrátit domů, což byla asi ta největší blbost, co mohl udělat. Na druhou stranu, kniha dostává naprosto jiný rozměr. Nečekejte tedy jen cestu zpátky, dostanete něco jiného, silnějšího.

O co tedy jde? Skupina lékařů byla vyslána na misi do jedné afghánské vesnice, kde měla pomoct ošetřovat místní obyvatele, kteří jsou postiženi válkou se Sověty. Takhle to zní jednoduše, ale jen dostat se na místo určení může trvat celý měsíc. Z Pákistánu se musí lékaři se svým doprovodem i s fotografem dostat do Afghánistánu, a to i přes území, které je poměrně často bombardováno Rusy. Cestuje se v noci, celý den, moc se nespí. Tohle rozhodně není jen o tom, jaké má kdo schopnosti, ale i o výdrži, a to jak fyzické, tak i psychické. Nejinak je tomu i na místě, kde je polní nemocnice, jejíž podmínky jsou skutečně spartánské. Ale to je celá válka.

Didier Lefèvre

"Fotograf" není ani tak komiks o válce jako o lidech. Ukazuje nám ty, kteří jsou ochotni pomáhat v podstatě za jakýchkoli okolností, ale také nám ukazuje, že ti, co jsou označováni v současnosti hlavně za teroristy, jsou prostě jen normální lidé. Těch teroristů asi tolik nebude, i když v době, kdy byl Didier v Afghánistánu, zde Tálibán ještě nefungoval. Afghánci, co nám jsou představeni, jsou opravdu normální lidé, někdy jsou šmejdi, ale podobné najdete i kolem sebe třeba v České republice, anebo kdekoli jinde. Kromě toho, že komiks skvěle zachycuje lidi, tak krásně zachycuje Afghánistán jako zemi. Snad polovinu komiksu, plus mínus, tvoří přetištěné Didierovy fotografie, které na své cestě pořídil. Ač jsou černobílé, nic to nemění na tom, že ten správný efekt se na člověka přenáší. Afghánistán je krásný, ač nehostinný, lidské osudy jsou krásné, ale i kruté.

Emmanuel Guibert

Kniha obsahuje i klasický kreslený komiks, přičemž jsou panely poměrně pravidelné, většinou ve čtyřech řádcích, anebo je nahrazují ony zmiňované fotografie. Emmanuel Guibert a Didier Lefèvre volili takovou formu, aby fotografie dokreslovaly to, co je kresleno. Kresba nemusí rozhodně sednout každému, je taková velmi specifická, vypadá celkem jednoduše, ale naprosto skvěle se k příběhu hodí. Není zde mnoho detailů, barvy jsou v jednodušších odstínech, což přidává na syrovosti a jen dokresluje cestopis tím, že bylo kresleno "v rychlosti", i když komiks samozřejmě vznikl o dvacet let později, než byla absolvována celá cesta. Ještě než komiks kompletně vyšel, došlo ke smutné události a Didier Lefèvre zemřel (v roce 2007). Spolu s Emmanuelem ale po sobě zanechal krásný odkaz, který jen ukazuje, jak je naše mínění o světě různorodé, mnohdy špatné, založené na předsudcích. Neříkám, že vám komiks otevře oči a vy změníte svůj pohled na svět. Možné je ale všechno.

Komiks "Fotograf" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Meander.

#517: Autorka ságy Stmívání: Stephenie Meyerová - 5 %

Autorka ságy Stmívání: Stephenie Meyerová (Female Force: Stephenie Meyer)

Vydalo nakladatelství CooBoo v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo jako "Female Force: Stephenie Meyer" v roce 2009. České vydání má 40 stran a prodává se v plné ceně za 119 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Ryan Burton a Darren Davis

Kresba: Dave MacNeil, Kirsty Swan a Matt Belisle

"Autorka ságy Stmívání: Stephenie Meyerová" je jedna z těch věcí, co nechcete mít v knihovně, pokud nejste skutečně zapřisáhlí fanoušci ságy "Twilight". No, co si budeme povídat, tohle je jedna z těch věcí, které nechcete mít v knihovně vůbec. Je to sešítek, který má střední formát, není úplně malý, ale obsahuje 40 stran, na nichž se nic moc zásadního nedovíte. Ono také co byste se měli dovědět o autorce, která napsala ságu "Twilight"? Byl její život nějak zajímavý? Došlo v něm ke zlomům, které by nebyly spojené s tím, že napsala komerčně úspěšnou věc, o jejíchž literárních kvalitách se jistě dá pochybovat? No, kniha "Autorka ságy Stmívání: Stephenie Meyerová" vám na tohle rozhodně dá odpověď.

Sešit je rozdělen na tři části, kdy první část je životopis autorky ságy, druhá se zabývá městečkem Forks a jeho historií, no a třetí část prezentuje několik fotografií, které autoři pořídili během návštěvy, kterou provedli právě ve Forks. Anebo ty fotografie stáhli jenom z internetu, kdo ví. Už jen ta skutečnost, že tak tenký sešit je rozdělen do tří částí, o něčem svědčí. Život Meyer je poměrně nezajímavý, ale je fajn něco pumpnout na jejím úspěchu a na tom, že lačné fanynky budou chtít číst v podstatě jakoukoli pitomost, která k téhle rozporuplné sáze vyjde. Netuším, jak moc autorům snahy vyšly, ale jestli je tohle komerční úspěch, tak už ho může mít v podstatě všechno.

I když by se dalo na knížečku dívat skutečně jen jako na takový suvenýr, který by se nejvíce hodil jako dárek k soubornému vydání celé ságy, je to kniha, která je prodávána samostatně, a která i podle originálního anglického názvu "Female Force: Stephenie Meyer" jasně naznačuje, že se jedná o publikaci, která by měla ukázat, že i ženy to mohou někam dotáhnout. Nechápu, proč by si zrovna takové hnutí mělo myslet, že to nikam dotáhnout nemohou. Takže, i když se kniha tváří jako životopisný komiks, chce primárně ukázat, že ženské prostě mají na to, aby uspěly. Tohle je prezentováno příběhem, který je vyprávěn upírem. Není to ten twilightovský, ale klasický transylvánský. Rámcová linie je také to nejlepší, co se v tomhle komiksu objevuje. Je to napsané špatně, ale ve srovnání se zbytkem to ještě ujde.

Upír nám tedy vypráví, jak těžké to Stephenie Meyer měla, jak mezi ostatními vynikala, respektive mezi ostatní nezapadla, protože byla jiná. To, že byla jiná, očividně spočívalo v tom, že měla své první auto až ve dvaceti. No, to na tom byla opravdu hodně špatně, ale ve srovnání s ní jsem já naprostý looser, protože svoje vlastní auto, které by bylo na mě napsané, nemám doposud. Chudák holka, muselo to být strašně těžké protloukat se životem, když je člověk docela chytrý a vybere si studium literatury, najde si muže, s kterým má celkem spokojené manželství, a pak udělá úspěch s jednou sérií. No tohle se píše samo. Doslova americký sen, který je podaný bez napětí, bez emocí, bez jakéhokoli zajímavého prvku, který by tenhle životopis oživil. Nedozvíte se zde nic, co byste se nedověděli na Wikipedii. Prvnímu komiksu nepomáhá ani kresba, kde hlavně postavy a jejich obličeje vypadají příšerně.

Podobně je to i s druhým komiksem, který v tomhle vydání dostanete. Představuje se vám historie městečka Forks, kde se většina děje "Twilight" ságy odehrává. No, je to hezké, alespoň pro fanoušky by se zdálo, že to něco přinese, ale opět platí, že zde nezjistíte nic navíc, co byste nezjistili z Wikipedie. Jsou to prostě faktografické informace, které jsou pak ještě doplněny zmiňovanými fotkami, kde je krásně vidět, jak se reálné městečko Forks proměnilo v turistické centrum, které těží z obliby knižní série. Tohle je prostě komerční hnus, který ale ke všemu nepřinese cokoli navíc ani fanouškům série. Jediný důvod, proč bylo voleno komiksové provedení, je skutečnost, že veškeré informace napsané pouze textem, zaberou tak dvě A4. "Autorka ságy Stmívání: Stephenie Meyerová" určitě není cesta, jak podpořit význam komiksu.

Komiks "Autorka ságy Stmívání: Stephenie Meyerová" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství CooBoo.