#1962: Divoši - 85 %

Divoši

Vydalo nakladatelství Labyrint v brožované vazbě v roce 2011. Vydání má 152 stran a prodává se v plné ceně za 295 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Lucie Lomová
Kresba: Lucie Lomová

Rovnou se přiznám, že i když je Lucie Lomová poměrně důležitá, často se objevující česká autorka, zase tak dobře ji neznám. Setkal jsem se s několika jejími komiksy v rámci série "Aaargh!" a jediný sešit, který jsem od ní četl a který napsala jen ona, byl "Na odstřel". To byl komiks, který se mi líbil, ale od té doby jsem Lucii moc šancí nedal. Jsem ale rád, že jsem se mohl dostat k dalšímu jejímu autorskému komiksu, kterým jsou "Divoši", protože na nich je rozhodně vidět, že se jedná o zkušenou a velmi dobrou autorku, která vás pro příběh dovede nadchnout. V případě komiksu "Divoši" je pak nutné zmínit, že se nejedná vyloženě o příběh, který by Lucie vymyslela, ale jedná se o příběh, který vychází ze vzpomínek českého cestovatele a botanika, který se jmenoval Alberto Vojtěch Frič.

Alberto Vojtěch Frič byl muž, který si na přelomu 19. a 20. století zamiloval rostliny, které byly pro Evropu stále ještě exotické. Jednalo se o kaktusy. Dokonce měl svou vlastní sbírku kaktusů, svůj vlastní skleník, který ale bohužel nepřežil, protože došlo na mrazy, které sbírku zabily. Alberto se ale své vášně nechtěl vzdát, a tak podnikl svou první cestu do Jižní Ameriky, aby nasbíral vzorky a semene, aby si svou sbírku mohl znovu založit. A nebyla to jeho první cesta. Jižní Amerika mu očividně učarovala, a to nejen pro kaktusy, ale i proto, že zde byla stále bílá místa, jež bylo potřeba objevovat. A on se nezalekl a pustil se do jihoamerického pralesa, aby zde objevoval nejen nové druhy, ale seznamoval se i s místními kmeny. Přátele našel především mezi Čamakoky.

Alberto se do oblasti vracel, a tak se roku 1908 stalo, že se mezi Čamakoky vrátil ve chvíli, kdy je postihla nějaká tajemná choroba. Nevěděl, jak jim pomoci, a tak se rozhodl, že na cestu zpět do Asunciónu vezme Čerwuiše, čamakockého mladíka, který se sám nabídl, že by s ním jel. Cesta není jednoduchá, jako kdyby jim nikdo nechtěl pomoct. Události nakonec vedou až tak daleko, že je Alberto nucen se vrátit do Evropy i se svým novým společníkem, kde společně zažívají zajímavá dobrodružství a setkání. Rozhodně to nebylo tradiční, aby se v Evropě, v pražských uličkách, procházel indián. Právě na Čerwuiše a jeho pobyt v Praze, ale i na to, co mu předcházelo, stejně jako následovalo, se zaměřuje komiks "Divoši", který Lucie napsala i nakreslila.

"Divoši" je knihou, která je zábavná, která je poučná, která v sobě má ale i trochu toho temnějšího, protože celou knihou nás provází i linka určité nenávisti, nebo nesnášenlivosti, předsudků a také závisti. Se závistí se setkal především Alberto, který byl dobrý v tom, jak jednal s indiány, jak se k nim choval, a tak se dostával do míst, kam se jiní nedostali, dověděl se příběhy, které jiní neslyšeli. A tak se musel srovnávat s tím, že jsou zde osoby, které na něm nenechají nit suchou. Čerwuiš se musel srovnat hlavně s rasovými předsudky a s tím, že indián je pro mnohé tvor podřadný. Smutné je, že tohle je názor, který je možné slyšet i dnes. Lucie Lomová se ale příběhu chopila s úctou a s respektem ke všem postavám, kdy zbytečně nic nehrotí, ale ukazuje osudy takové, jaké byly. A někdy to prostě není pěkné, stejně jako život někdy není pěkný. Skvělé čtení, které ukazuje, že dobrých příběhů je pořád dost, pokud se jich chopí schopný autor.

#1934: Vykopávka - 60 %

Vykopávka (Utgrävningen)

Vydalo nakladatelství Labyrint v brožované vazbě v roce 2016. Kniha původně vyšla jako "Utgrävningen" v roce 2016. Vydání má 380 stran a prodává se v plné ceně za 395 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Max Andersson
Kresba: Max Andersson

Max Andersson je velmi specifický autor, o čemž jsme se mohli přesvědčit v knihách "Pixy" anebo "Bosenský plackopes". A nejinak tomu bude v knize "Vykopávka", na které autor pracoval podle všeho osmnáct let a je na zadní obálce označena jako Maxův komiksový epos. A je to rozhodně epos ve smyslu rozsáhlého díla, protože kniha má 380 stran, což skutečně není málo. Zajímavostí je skutečnost, že každá stránka je jedním panelem, na které většinu není mnoho textu, takže se otáčí docela rychle. I tak vám ale "Vykopávka" zabere docela dost času, protože tohle rozhodně není čtení, které by bylo jednoduché a pochopení, i když je otázkou, jestli vlastně má smysl se snažit pochopit, co tím autor chtěl říct.

Na zadní straně obálky je také napsáno, že Max Andersson kreslil knihu na základě svých snů. Ve spojení s tím, že ji tvořil osmnáct let, se docela dost vysvětluje a skutečně nemá smysl v tom hledat jednoduché vysvětlení, které zde nalezeno být nemůže. Dovolím si citaci z anotace: "Klubko nečekaně očekávaných událostí se začne rozmotávat a oživlá rodina se hrdinovi začne bez okolků vnucovat do života. Objevuje se sundavací penis, mrtvola pod stolem, okna k pornofilním sousedům, pokoutní laťkové sprchy uprostřed restaurace, máma jakožto přemoudřelá siamská dvojčata, stáda násilných stromů…" Jako kdyby k tomu ani nebylo nutné nic dodávat. Tohle prostě není tradiční a jsou zde nápady, které vás přimějí často jen vrtět hlavou.

Ale musí se nechat, že ty nápady jsou skutečně originální a podány v šílené kompozici. Při dočtení knihy jsem si říkal, že za sebou mám skoro 400 stran komiksu, ale vůbec netuším, o čem to bylo. A asi ani nejde o to, abyste to jako celek pochopili. Jde o to, jak na vás udělá dojem Maxova fantazie, jak na vás budou působit jednotlivé scény a dějové zvraty, jak na vás budou působit jednotlivé postavy. I když se jedná o snové výjevy - a skutečně máte pocit, že jste součástí jednoho velkého a hodně šíleného snu - tak je zde pořád děj, který někam ubíhá, a jsou zde společensky-kritické prvky, které se dají celkem snadno odhalit a které si v té záplavě šílenství uvědomíte. Opravdu to není jenom vrstvení asociací a snů v surrealistickém duchu, je v tom něco trochu víc.

Kniha "Vykopávka" není pro každého, ale to žádná Maxova kniha. Musíte se s tím smířit a je jasné, že do knihy byste měli jít hlavně ve chvíli, kdy chcete číst něco jiného, kdy chcete zažít něco nového. A rozhodně zažijete. To, co vás zde čeká, je naprosto nečekané, nepředstavitelné, zvláštně úchylné, ale pořád do jisté míry krásné. Tohle je komiksové umění, aby prezentovalo i příběhy, které jinak prezentovat nejdou. A bez vizuální stránky, kterou mají Anderssonovy komiksy, by "Vykopávka" prostě nemohla existovat. Je to osobní dílo, které nemohl nikdo jiný vytvořit. A díky tomu funguje. Jen vám rozhodně nezaručím, že se vám bude líbit. Může se stát přesně pravý opak. I tak ale podobný zážitek podruhé mít nebudete.

#1843: William & Meriwether - Podivuhodná robotí expedice - 75 %

William & Meriwether - Podivuhodná robotí expedice

Vydalo nakladatelství Labyrint v brožované vazbě v roce 2016. Vydání má 100 stran a prodává se v plné ceně za 295 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Taťána Rubášová a Jindřich Janíček
Kresba: Jindřich Janíček

Když se podíváte na přebal knihy "William & Meriwether - Podivuhodná robotí expedice", asi to není něco, co by vás vyloženě nadchlo. Ale na druhou stranu si myslím, že obálka knihy "William & Meriwether - Podivuhodná robotí expedice" - a vlastně kresba celého komiksu - jsou takové, které jsou prostě jedinečné. Jindřich Janíček ukazuje, že je autorem, který má svůj specifický styl, jenž je schopen prezentovat v pořádném příběhu, který je dlouhý a který má svoje specifické tempo, stejně jako formu. A tohle se v knize "William & Meriwether - Podivuhodná robotí expedice" prostě povedlo. Navíc se zde vypráví příběh, který je zajímavý, má hezký nadhled, příjemný slovní vtip a také pointu, která je velmi dobrá, navíc vlastně dvojitá.

Taťána Rubášová a Jindřich Janíček ještě nejsou vyloženě zavedené komiksová dvojice, ale už za sebou mají knihu "Přicházíme v míru ve jménu lidstva 1957 - 1969", která vyšla v roce 2015 a má celkem 64 stran - jedná se tedy spíš o sešit, ale už publikovali, Jindřich pak má toho publikování za sebou víc, většinou v rámci UMPRUM, kde absolvoval Ateliér ilustrace. Je na něm vidět, že si již v mladém věku vytvořil svůj velmi osobitý styl, který používá pro tvorbu svých komiks. A je vidět, že mu styl sedí a nedělá mu nejmenší problém vyprávět příběh, který je souvislý, jemuž kresba pomáhá vytvářet atmosféru, ale i vtip, případně děj komiksu posouvat dál bez toho, aby byla potřeba jakéhokoli textu.

Kniha "William & Meriwether - Podivuhodná robotí expedice" na začátku vlastně vypadá, že bude vyprávěna jen obrazem, ale nakonec se ukáže, že je zde text přítomný, a to podobně, jako tomu bylo u starých komiksů někdy z počátku jejich existence v českých zemích. Text se nachází pod obrázkem, kdy většinou se jedná o jednostránkové panely, ale není to vyloženě nutnost, Jindřich dokáže kresbu přizpůsobit tomu, co se zrovna děje v příběhu. Ale je pravda, že těch vybočení zase tolik není. Ale to vůbec nevadí, protože celý komiks má formu jakýchsi deníkových záznamů, kdy robot William popisuje, co na své podivuhodné robotí expedici zažili. Tady už nastupuje více Taťána Rubášová a ona přidává nějaký text, i když jsou spolu s Jindřichem oba uváděni jako autoři námětu. A text je dobrý je takový pohodový, ale hlavně je uzpůsoben tomu, aby byl mluvčím skutečně robot. A z toho vychází dost vtípků.

Taťána a Jindřich odvedli dobrou práci a myslím si, že je škoda, že se o jejich tvorbě troch víc nemluví, protože kniha "William & Meriwether - Podivuhodná robotí expedice" je určená nejen k tomu, abyste si ji jedno přečetli, ale abyste se k ní sem tam vrátili a třeba si jen prohlíželi ilustrace, které jsou v ní obsažené. Jsou to ilustrace, které rozhodně stojí za to, ale pokud se vrátíte i k příběhu, rozhodně nebudete zklamáni. Skvěle to funguje a má to v sobě jak vědecko-fantastický rozměr, tak i rozměr lidský. A tohle je na knize "William & Meriwether - Podivuhodná robotí expedice" krásné. Je to příjemné čtení, které vás dovede potěšit, ale i pobavit. Třeba vás to sem tam přiměje i k zamyšlení, což by bylo fajn.

#1344: On the Coast of Dreams - 65 %

On the Coast of Dreams

Vydalo Artblock Studios v brožované vazbě v roce 2016. Vydání (jazykem je angličtina) má 112 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.
Knihu zakoupíte na stránkách projektu.

Scénář: Viktor Šauer
Kresba: Michael Petrus

Je to už docela dlouho, co jsem podpořil kampaň na Kickstarteru, která byla prezentována jako první komiks českých autorů, který by mohl být financovaný prostřednictvím tohoto crowdfundingového serveru. Skutečně se stal úspěšným projektem, který byl zafinancován, a to již v roce 2014. Pokud se nepletu, konkrétně to bylo v červnu 2014. Kniha se k přispěvatelům a případně i dalším, dostala až na konci roku 2016. Myslím, že to je aspekt, který mohl některým backerům hodně vadit, ale ti, co vydrželi, nakonec nezískali jen to, co podpořili, ale ještě něco navíc. Za to tvůrcům děkuji, protože si uvědomili, že mohli své fanoušky trochu - některé možná i více - zklamat. Jejich refundace se mi ale líbí.

Pojďme ale k samotnému komiksu. Když se na něj podíváte, tak je to v první řadě kresba Michaela Petruse, která vás dovede zaujmout. A není se moc čemu divit. Michael je dobrý a je na něm strašně moc vidět, jak se za poslední roky vyvinul, a to v pozitivním směru. Navíc dostal příběh, který mu dal možnost se skutečně ukázat. "On the Coast of Dreams" je komiksem fantastickým, komiksem, kde se vstupuje do snových světů, a tak si Michael mohl hrát s kresbou, mohl si hrát s barvami, s rozvržením scén, atd. I to je důvod, proč to tak trvalo. Ale z hlediska kresby výsledek stojí za to. Například strana se soškou slůněte mě svým rozvržením i poselstvím naprosto dostala. I když je to strana, kde je snad nejvíce textu, krásně by fungovala i bez něj.

Příběh dává skutečně hodně prostoru pro fantazii. Najdete zde scény, které jsou skoro steampunkové, další které jsou civilní, pak se přejde do hororu, skutečně temného, nechybí ani městské fantasy, přidá se k tomu klasické fantasy, trochu se projeví i sci-fi. Tohle je prostě svět, kde záleží na tom, jak ho kreslíř pojme. Scénář dává strašně moc prostoru pro fantazii, což je dobře. Je to dobře hlavně proto, že samotné vedení děje není až tak zajímavé a příběh mě spíše zklamal, než aby mě nadchnul podobně, jako mě nadchla kresba. Děj by se dal v podstatě shrnout tak, že se jedná o příběh otce, který chce za každou cenu zachránit svou dceru. Musí se kvůli tomu vydat do snové roviny světa a podniknout tak výpravu. Příběh se snaží o metafyzické poselství, kdy finální rozhovor skoro připomíná finále "Matrixu", ale naštěstí to není tak přeplácané.

Přesto je příběh spíš zklamáním. Je lehce depresivní, ale ne zase tolik. Jeho směřování je přímé. Není zde v podstatě žádná odbočka, jen jde o to pokračovat kupředu a skákat z jednoho prostředí do druhého. Ano, jsou zde dobré scény, vyhrocené scény, ale pokud si na ně vzpomenu, bude to díky kresbě, která je definovala. Já jsem většinou z těch, kteří čtou komiks proto, že chtějí dobrý příběh. Ten se zde úplně nedostavil, naštěstí kresba přejala jeho roli a dovede čtenáře doslova okouzlit. Jsou zde záběry, které si chcete prohlížet déle, protože jsou prostě krásné, protože jsou zajímavé, protože jsou nové, protože jsou barevně překvapivé. Jako kdybyste šli galerií a sledovali jeden obraz za druhým a ani pro vás nebylo tak důležité, jestli je něco, kromě jejich autora, spojuje, protože jen jejich sledování vás dovede uspokojit.

Myslím, že se čekání na komiks "On the Coast of Dreams" vyplatilo, ale především v tom, že měl Michael dost času na to, aby komiks nakreslil tak, jak si představoval, anebo alespoň částečně, jak si představoval. Kniha je venku a rozhodně není zlá. Nechce se mi používat to známé "v Česku je spousta nadaných kreslířů, ale chybí dobré scénáře", ale i tady to trochu platí. Ten scénář není vyloženě špatný, přesto kresba vyniká natolik, že scénář je upozaděn. Svědčí to o tom, že obě složky nejsou dostatečně vyrovnané. Kdyby byl scénář o něco lepší, neváhám jít s hodnocením skutečně vysoko, ale ze scénáře jsem prostě takový požitek neměl. Díky kresbě se však ke komiksu rád vrátím.

#678: Made in Japan - 75 %

Made in Japan

Vydalo nakladatelství Labyrint v brožované vazbě v roce 2014. Vydání má 150 stran a prodává se v plné ceně za 245 Kč.

Eseje, které kniha obsahuje:

• Vyrobeno v Japonsku: Cesta tradice i změny (Jan Sýkora)
• Otaku: Děti konzumního ráje (Karel Veselý)
• Manga: Hrdinové bez trikotu (Anna Křivánková)
• Anime: Studio 4°C (Antonín Tesař)
• Videohry: Odraz japonského životního stylu (Jan Miškov)
• Film: Spletité cesty japonské kinematografie k západním divákům (Jiří Flígl)

V první řadě, tohle není komiks a vlastně to ani není publikace, která je výlučně zaměřena na komiks. Přesto jsou manga a články o ní poměrně důležitou součástí této knihy, a tak jsem si myslel, že by stálo za to na ni upozornit i na Comics Blogu. Manga je něco, co se k nám dostalo především v posledních letech a spolu s anime se jedná o tvorbu, díky které i v České republice jsou otaku, vznikají jejich skupiny a dochází k jejich srazům. Tohle jsou projevy japonské kultury, které zajímají mladé. Pro ně - a nejen pro ně - je japonská kultura stále něčím exotickým, zajímavým a novým. Nemluvě pak o tom, že zde nechybí ani kvalita, která může nahradit západní produkci, jež se k nám dostává ve velké kvantitě, ale právě z hlediska kvality jsou tu mnohdy nedostatky. A pokud ne přímo nahradit, jedná se o skvělou alternativu.

Celá kniha esejů je otevřena příspěvkem Jana Sýkory, z jehož textu je jasně patrné, že už se Japonskem, jeho kulturou a společností nějakou dobu zabývá, a tak se jedná o skutečně odborný článek, který z hlediska kvality a odbornosti nasazuje laťku poměrně vysoko. Natolik vysoko, že není žádným jiným autorem později překonána. Snad je to dáno i zkušenostmi a sečtělostí, protože Jan Sýkora je nejstarší z autorů v této knize uveřejněných. Jeho esej vám dokáže dát ten správný směr, dokážete se vžít do toho, jaká je japonská kultura, jak je chápána a jak chápe sebe samu. Následně je pak mnohem jednodušší, abyste porozuměli tomu, jaký je v Japonsku přístup k jednotlivým druhům umění.

Kniha esejů se skládá z celkem dalších pěti příspěvků, které jsou uvozeny obecnými názvy - otaku, manga, anime, videohry, film. Přiznám se, že mě to trochu zmátlo, protože takto byly články prezentovány i v obsahu a já jsem čekal obecné eseje o těchto stránkách japonské kultury, které se dostávají díky moderním technologiím a hlavně díky internetu hojně i k nám. Nečekejte obecné eseje - většinou - ale spíše zajímavé články, které se zaměřují na určité prvky jednotlivých témat. Samotné eseje jsou pak uvozeny svým názvem (viz výše), který je většinou celkem jasně konkretizuje.

První esej je ještě možné nazvat celkem obecnou, přece jen je zaměřeno na otaku a jejich kulturu. Jedná se o jakýsi cestopis spojený s historickými fakty. Tenhle esej je určený hlavně pro osoby, které o otaku neví anebo si jich všimli jen povšechně. I když mám rád mangu i anime, a to ani nemluvím o hraných japonských filmech, především hororech, za otaku jsem se nikdy nepovažoval. Moje záliba ještě nejde až tak daleko, abych definici naprosto splňoval, ale nebudu k tomu mít daleko. Tenhle esej se mi zamlouval hlavně z hlediska prezentovaných faktů. Navíc se později ukázalo, že je kniha dobře editována a jednotlivé části na sebe celkem navazují, a tak není potřeba jednu událost vysvětlovat dvakrát.

Esej o manze je pouze přehledem komiksů, které ve svém čele mají celkem normální hrdiny, v podstatě z lidu. Většinou. Autorka přehled pojala historicky a je to hlavně pro ty, které by podobná témata zaujala. Stejně tak se zde ale ukazuje bohatost mangy a toho, jaká všechna témata může prezentovat. Asi nejkonkrétnějším příspěvkem z hlediska zúžení tématu je esej Antonína Tesaře o anime, který se zaměřuje na jedno specifické japonské animační studio. V záplavě anime, které má poměrně jednotnou podobu z hlediska použité grafiky, pak možná i trochu překvapí, že jsou zde studia, která nechtějí jít s proudem, nejsou komerční, ale nabízí zajímavé experimenty. Přesně tohle je Studio 4°C. Právě Antonínův esej mě skutečně zaujal a přiměl mě k tomu, abych si o studiu a jeho filmech zjistil ještě více, respektive na nějaký kouknul (až bude čas).

Poslední dva eseje mě tematicky až tolik nezaujaly. Přehled některých japonských videoher a toho, jak se měnil tento průmysl, není v žádném směru příliš objevný a myslím, že pro většinu hráčů, kteří se na východní hry zaměřují, zde nebude nic nového. A stejně tak je tomu i v případě filmu, kde by například vzhledem k prvnímu eseji, bylo docela zajímavé se zaměřit na to, že zde skutečně existuje určité rozdělení na nižší a vyšší umění, ale že jsou zde zároveň díla, která jsou na první pohled brakem, ale dokáží v sobě skrývat myšlenky, které jsou většinou spojovány právě s vyšším uměním. Západní kultura tohle nedokáže. Alespoň ne v takové míře.

Eseje jsou primárně určeny pro osoby, které nemají k Japonsku tak blízko, ale chtějí se o něm něco dovědět. Na druhou stranu, je zde dostatek faktických informací, které mohou zaujmout i ty, kteří se jednotlivými prvky japonské kultury zabývají, kupují je a prožívají. V tomto směru si pak myslím, že kniha splnila svůj účel a poskytuje pohled na současnou japonskou kulturu, i když - trochu v opozici k prvnímu eseji - se snaží hledat východiska v minulosti. Co bych ještě vytknul - budu to asi u japonských věcí dělat častěji - to je česká transkripce. Ono je sice hezké, že čeština dokáže japonštinu přepisovat lépe než angličtina, ale je potřeba si uvědomit, že pokud si chcete o jednotlivých tvůrcích a jejich dílech zjistit víc, česká transkripce vám moc nepomůže, protože ji internet nezná. A i když je Google až moc inteligentní nástroj, zase tak inteligentní není. Anglická transkripce je jednoduše nejrozšířenější a nevím, jestli zde máme až tak moc velkou potřebu české transkripce, která by musela hodně co dohánět, aby si mohl kdokoli něco na internetu vyhledat pod českým přepisem.

Knihu "Made in Japan" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Labyrint.

#666: Na odstřel - 80 %

Na odstřel

Vydalo nakladatelství Labyrint v brožované vazbě v roce 2014. Vydání má 90 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Lucie Lomová

Kresba: Lucie Lomová

Nějak jsem si nebyl jistý, co od komiksu "Na odstřel" čekat. Mám rád komiks obecně, a tak si moc dopředu nezjišťuji, o čem jednotlivé knihy jsou. Chci to vědět až ve chvíli, kdy komiks otevřu. Jsem rád, že se mi "Na odstřel" nakonec dostal do ruky, ještě více jsem byl rád, když jsem si na zadních deskách přečetl, že se jedná o detektivku z divadelního prostředí. To zní prostě skvěle. Detektivek v komiksu zase tolik není, a pokud, nejsou zase tak originální, i když detektiv Štika je jednou z výjimek. Na druhou stranu, to už je přece jen docela starý kousek. Lucie Lomová je navíc známá a zajímavá autorka, která tvoří osobité komiksy. Postarala se o to i v tomhle případě.

Detektivka je žánr, který má svá pravidla. Chce to mít zajímavou zápletku s nějakou tou vraždou, udržení napětí čtenáře až do konce, kde je teprve odhalen vrah, no a samozřejmě nějaké ty náznaky a stopy, které mohou čtenáře samotného přivést k tomu, že odhalí pachatele ještě před tím, než tak učiní v plné parádě sám autor. Jako kdyby se Lucie Lomová držela té nejlepší christieovské tradice a přesně tohle všechno vložila do svého komiksu, který byl původně vytvářen pro magazín "Svět a divadlo", kde také vycházel. Toto je tedy sebrané vydání časopiseckých částí. Všechny díly pěkně pohromadě, takže pokud jste nečetli příběh na pokračování, tady ho máte vcelku i s pointou, kterou samozřejmě neprozradím, a to nejen na žádost autorky, kterou ve své knize uvedla.

V knize, která se čte na šířku, najdete příběh detektiva Oulibského, který má za manželku Ditu, známou divadelní kritičku. Ta nemůže kvůli nemoci do divadla, a tak vyšle právě manžela, který jí má referovat, aby pak mola napsat recenzi. Jako kdyby tomu osud chtěl, protože během hry dojde ke smrti jednoho z herců - ten se sám zastřelí zbraní, která měla být atrapou. Detektiv okamžitě jedná a začíná vyšetřování, které vede k odhalení toho, kdo je vrahem. Lucie Lomová skvěle zvládá budování příběhu a prezentuje tak detektivku staré školy, kdy až do konce čekáte, co přijde. Vůbec nevadí, že postavy jsou staré, že nejsou nijak hollywoodsky krásné. Tohle je také jejich kouzlo. Dita na obálce by vás rozhodně neměla odradit, naopak, měla by vás přilákat celá koncepce a tajemný pohled v jejích očích. Nečekejte příběh jedinečný, naprosto novátorský, ale jednoduše dobrý a zábavný.

Lucie Lomová nezaujme jen příběhem a jeho vystavěním, ale i samotným pojetím, které je celkem vážné, ale sem tam na vás probleskne takový ladný, lehký humor, který vás dostane. Nejsou to vyloženě vtipy, u kterých se budete tlemit, ale příběh je příjemně odlehčený, laskavý. Prostě humor, který podtrhává celý příběh, jenž se postupně mění v celkem drsný a nechybí mu napětí. Tohle je jeden z těch komiksů, které budete celkem snadno vnímat jako film nebo jako díl nějakého televizního detektivního seriálu. Tomu ještě dopomáhá černobílá. Já jsem místy měl pocit, že "Na odstřel" je nějaký starší detektivní kousek, který běžel na České televizi někdy v neděli odpoledne. Je to takové příjemně nostalgické, což je podrženo ještě osobou vypravěče.

Lucie Lomová

Kniha "Na odstřel" ukazuje, že komiks je stejně bohatý jako literatura a dokáže skvěle vyprávět i detektivní příběhy. Celou dobu jsem si říkal, že i já často nadávám na to, že tady není mainstream, ale zrovna tohle je parádní ukázka toho, že ten český mainstream skutečně nějaký je. Těch knih, které by se do něj zařadily, není zrovna mnoho, ale "Na odstřel" je rozhodně jednou z nich. Tohle je komiks, který dokáže oslovit fandy komiksu, fandy detektivek a možná i televizní fandy. Příběh je výborně vystavěný, napínavý, a přesně tohle bych od čtení pro masy očekával. A že kresba není právě americky fotorealistická? No a co? Český komiks se jí nikdy nevyznačoval. "Na odstřel" je jednoduše výborná zábava, která udrží vaši pozornost. Skvělé čtení na večery... nebo spíš na večer.

Knihu "Na odstřel" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Labyrint.