#DP206: Batman: One Bad Day - The Riddler

Autorem článku je Daniel Palička

Poznámka na úvod: Recenze byla sepsána ještě před českým vydáním svazku Batman - Špatný den: Penguin / Riddler. Proto předem zdůrazňuji, že v textu se nijak nevěnuji penguinovskému příběhu od Johna Ridleyho a zaobírám se pouze samostatné povídce s Riddlerem, kterou napsal Tom King. Děkuji za pochopení. Přeji příjemnou četbu!

Tom King patří ke špičce současného superhrdinského mainstreamu. Člověk, jenž primárně tvoří u veleúspěšného vydavatelství DC Comics, v průběhu své bohaté tvůrčí kariéry napsal nespočet superhrdinských titulů. Kromě pravidelně vycházejícího Batmana, který původně odstartoval během iniciativy Rebirth (česky Znovuzrození hrdinů DC), se rovněž chopil několika uzavřených minisérií, v nichž dnes již klasické, dávno zaběhnuté postavy pojal dost specificky a netradičně. Tituly jako Mister Miracle, Swamp Thing Winter Special, Supergirl: Woman of Tomorrow, Strange Adventures, Rorschach a mnoho dalších plně dokazují, že když King dostane volnou ruku, umí dělat divy. Nyní se chopil další zajímavé postavy, vysoce inteligentního záporáka Edwarda Nigmy alias Riddlera, jemuž se rozhodl dát prostor v jednohubce Batman: One Bad Day - The Riddler, vydané v rámci série uzavřených záporáckých povídek One Bad Day.

Riddler (počeštěle Hádankář) patřil z bohaté plejády batmanovských zlosynů k mým oblíbencům, nikdy totiž nešlo o nekontrolovatelného maniaka nebo o nemyslící horu svalů. Nygma se od ostatních záporáků silně odlišoval, protože pomocí vychytralosti a intelektu mnohdy dokázal to, co by se jiným mohlo jenom zdát. Jde možná o blázna (podobně jako v případě jiných gothamských zločinců), ale nelze mu upřít jistou dávku osobitosti, která z něj tak moc číší. Přesně proto jsem se na sešit Batman: One Bad Day - The Riddler tak moc těšil, tím tuplem, když se jej chopil kreativní tým složený z mých dvou velkých oblíbenců - scenáristou Tomem Kingem, jehož komiksy přímo zbožňuji, a kreslířem Mitchem Geradsem, který mi již několikrát dokázal, že má výtvarný talent v krvi. Po dočtení mohu konstatovat jediné - nelituji ani jedné minuty! 

Batman: One Bad Day - The Riddler nevsází na bombastickou, akčně napěchovanou zápletku. Příběh se celou dobu drží pevně při zemi, díky čemuž lépe vynikne postupně budovaná temná atmosféra a vzájemné interakce mezi hlavními protagonisty - zejména Batmanem a komisařem Gordonem - jsou o to intenzivnější. Dialogy působí uvěřitelně a lidsky, byť z objektivního hlediska musím říci, že některé konverzace nejsou zdaleka tak záživné a čtivé, jak by mohly být. Každá z postav má prostor zazářit, čtenář si k nim tedy může vytvořit lepší citové pouto a má důvod jim fandit. Například komisař Gordon se ocitne hned v několika napjatých situacích, kdy musí jít do přímé konfrontace s Edwardem Nygmou (jmenovitě uvedu pasáž, kdy Gordon vyslýchá Riddlera a snaží se z něj vydolovat informace, které potřebuje pro úspěšné rozklíčování případu). To samé platí o Batmanovi, kterého neuvidíte jen v ikonickém netopýřím kostýmu, ale také v civilním hávu. 

Samozřejmě nesmím opomenout ústředního záporáka, jenž si hodně scén krade jen pro sebe. Mně osobně se Kingovo svébytné pojetí Riddlera dosti zamlouvalo. V jeho podání sice působí jako zlotřilý, a přitom vychytralý neřád, jenž dovede snadno přechytračit své soupeře, v jeho nitru však můžeme spatřit nadaného jedince, který se však vlivem různých okolností změnil k nepoznání. Čtenář se dokonce podívá zpátky do minulosti a nahlédne do zlomových momentů Nygmova mládí, jež zanechaly výrazné dopady na jeho psychice. A nechybí ani nádherné momenty, kdy se naplno projeví Riddlerova mistrná inteligence a schopnost chytře vyváznout z prekérních situací. 

S komiksem jde v ruku ruce také výtvarná stránka. Jak jsem již naznačil, styl Mitche Geradse přímo zbožňuji a v recenzovaném komiksu mi ukázal, proč jde o skvělého výtvarníka. Syté barvy se přímo nádherně hodí k atmosféře celého sešitu a výborně doplňují jednotlivé scenérie. Dominuje tmavá zelená (typicky riddlerovská barva), která je použita pro scény ze současnosti, v retrospektivních pasáží se ovšem vsadilo na světle oranžovou, čímž vzniká příjemný kontrast. Rovněž musím vyzdvihnout úžasné panelování, především jsem ocenil hravé využití klasického stylu 3x3. 

Patříte-li mezi fanoušky Batmana nebo Riddlera a potrpíte si na kvalitní záporácké příběhy, rozhodně byste neměli sešit Batman: One Bad Day - The Riddler jen tak minout. Jde o kvalitní, občas explicitní psychologickou sondu do hlubin jednoho z nejkomplexnějších batmanovských zlosynů, která se občas nebojí jít až na dřeň. Postavy mají výborný vývoj, zápletka má zajímavé směřování a kresba je na špičkové úrovni. Nemám co dodat! King opět nezklamal a budu bedlivě vyhlížet další projekt, kterého se brzy zhostí. 

#ĐP200: Batman: Noël

 Autorem článku je Daniel Palička

Přiznám se zcela na rovinu. Když jsem přemýšlel nad tématem mého jubilejního 200. článku na Comics-Blogu, nevěděl jsem si rady. Pak jsem ovšem dostal úžasný nápad! Vzpomněl jsem si totiž na jeden starý článek, v němž jsem se rozplýval nad kvalitami transformeřího vánočního speciálu (odkaz na článek máte přímo zde). Řekl jsem si, že bych letos mohl napsat článek v podobném duchu, a tak padla volba na kvalitní kousek “Batman: Noël”. Proč byste jej neměli přehlédnout? Čím může zaujmout? A proč si myslím, že by se mohl líbit nejen věrným batmanovským fanouškům, ale také čtenářům superhrdinským žánrem nepolíbeným?

Na Noël jsem narazil úplnou náhodou. Byly doby, kdy jsem hltal každičký batmanovský komiks. V jednu chvíli jsem měl pravou batmanovskou náladu, čehož jsem chtěl maximálně využít. Projížděl jsem si profily významných příběhů s Temným rytířem, až jsem jednoho dne narazil na Batman: Noël. V hlavě jsem si říkal, že by mohlo jít o netradiční experiment (ostatně ryze vánoční příběh zasazený do hnusných ulic Gothamu se nevidí každý den), a tak jsem se do něj pustil. Po dočtení jsem měl pocit, jako bych zrovna objevil Ameriku. A není divu, Noël se totiž od klasických mainstreamových Batmanů výrazně odlišuje. 

“Batman: Noël” je uzavřený grafický román, původně vydaný roku 2011 - letos tedy slaví krásných 11 let. Za jeho zrodem stál Lee Bermejo, příležitostný scenárista a talentovaný kreslíř, který má s batmanovskou mytologií nemalé zkušenosti (např. Joker od Briana Azzarellla nebo kontroverzní Batman: Zatracení). Komiks funguje zcela nezávisle, díky čemuž je daleko přístupnější. Čtenáři nemusí mít načteno bambilion různých sérií a nepotřebují mít bohaté znalosti DC univerza, což kdekdo uvítá. A co víc, nejde o žádný bombastický spektákl, nýbrž o přízemní dobrodružství, takže nečekejte velkolepé, přehnaně rozmáchlé vyprávění.

Lee Bermejo

“Noël” není jen bezduchou superhrdinskou mlátičkou nebo zcela zaměnitelným akčňákem. Jde o zcela unikátní projekt, na němž se zub času vůbec nepodepsal. Asi každý z vás zná Vánoční koledu - pohádku o hamižném Ebenezeru Scroogeovi, který se díky třem Duchům Vánoc změní k nepoznání. Z dnes již klasické povídky, která je známá po celém světě, si Bermejo vyzobal dílčí prvky, na jejichž základě pak vytvořil variaci na původní dickensovskou klasiku. Na první pohled to může znít podivně, pro někoho až absurdně, ale světe div se, výsledek dopadl úžasně.  

Zápletka se točí kolem muže jménem Bob, který se nachází ve finanční tísni. Najde ovšem balík peněz, který je zabalený jako obyčejný vánoční dárek. Po chvíli se ovšem na scéně objeví Batman (vypravěčem označován jako Scrooge), jenž na Boba zaútočí, protože se chce dozvědět důležité informace o Jokerovi. Jak se ukáže, Bob nic neví. Nicméně kudy se ovšem zápletka bude ubírat dál, vám nepovím. 

Co osobně shledávám na “Batman: Noël” ze všeho nejzajímavější, je fakt, že Bermejo vzal DCčkovské zlosyny a klaďase a dokázal je naroubovat na původní Vánoční koledu. Batman, Joker a několik dalších hostujících postav plní v ději specifické role, které přímo odkazují na Dickensovu ikonickou povídku (například výše uvedený Batman, který je v scénáři dost překvapivě zpracován jako Scrooge). Mezi původním příběhem a novodobou revitalizací v batmanovském hávu můžeme najít celou řadu paralel, které pozorní čtenáři perfektně docení. Je také nutné zmínit, že se Bermejo nebojí přímo odkazovat na důležité okamžiky v batmanovské mytologii - nemusíte je sice vůbec znát, ale pakliže jste je četli, určitě si užijete nesčetné narážky na klasické příběhy (např první střet s Catwoman, příchod Robina aj.). Rovněž musím vyzdvihnout práci s prostředím. Zasněžené ulice Gothamu mají své kouzlo a z každé stránky na vás během četby dýchne jedinečná mrazivá atmosféra (podobně jsem se cítil při hraní “Batman: Arkham Origins”, ale v Noëlu byly mé dojmy z vánočního Gothamu mnohem intenzivnější).  

Rád bych poukázal ještě na jeden signifikantní prvek, bez nějž by byl “Batman: Noël” poloviční - na kresbu. Vizuál je špičkový! Bermejův realistický, velice detailní styl je dechberoucí a je na něj radost pohledět. K atmosféře celého komiksu se dokonale hodí a osobně k němu nemám sebemenší výhrady. Podle mě se vám bude líbit (ostatně posuďte sami na základě přiložených ukázek). Pokud pochybujete o tom, že se styly komiksových kreslířů nedají srovnávat s klasickou formou výtvarného umění, tak po dočtení možná změníte názor. 

“Batman: Noël” je mezi fanoušky oblíbený, byť musím uznat, že je neprávem přehlížen zásluhou jiných kvalitních batmanovek (Kameňák, Dlouhý Halloween, Rok jedna, Návrat Temného rytíře aj.). Pokud na něj každopádně narazíte, neměli byste jej přehlédnout. Podle mého názoru má co nabídnout a čtenáře může svým netradičním pojetím Gothamu zaujmout (a některým pozornějším taky předat hluboké poselství). Dejte “Noëlu” šanci - rozhodně neprohloupíte. 

Na závěr bych ještě rád poděkoval čtenářům za pozitivní odezvu, kterou mně a Martinovi dáváte. Moc si toho vážíme - speciál o Noëlu tím pádem berte jako drobný dárek za veškerou podporu. Zároveň bychom vám chtěli společně popřát hezké Vánoce a pěkné prožití Štědrého dne. Snad pod stromečkem najdete bohatou (nejen komiksovou) nadílku a čarovnou vánoční atmosféru prožijete v kruhu svých nejbližších. Zapomeňte na každodenní strasti, a hlavně odpočívejte. 

#DP195: Batman: Svět

 Autorem článku je Daniel Palička 

Scénář: Různí

Kresba: Různí

Batman: Svět je unikátní projekt, který v rámci současného superhrdinského mainstreamu nemá obdoby. Na první pohled se jeví jako obyčejná generická sbírka několika batmanovských povídek. Nic převratného, řeknete si. Podobných antologií jsme v průběhu let měli přehršel, na co vymýšlet další? Při bližším zkoumání však člověk zjistí, že jde o zcela výjimečný produkt. Vydavatelství DC Comics se totiž ozvalo tvůrcům z celého koutu světa a dalo jim možnost napsat a nakreslit originální, ryze autorské příběhy, v nichž mohli nejen prezentovat nové pojetí Batmanova charakteru, ale také ukázat kulturu své vlastní země a hravě ji zužitkovat ve scénáři. Výsledkem je šestnáct uzavřených povídek, které svými rozmanitými lokalitami, zajímavými nápady a pestrými výtvarnými styly dovedou čtenáře zaujmout. Nebo taky ne? 

Když byl komiks poprvé oficiálně oznámen, nevěřil jsem vlastním očím. Antologie mezinárodního charakteru? Kdo by to byl býval čekal! Nápad zněl velice lákavě, o tom žádná. A co víc, obálka českého kreslíře Michala Suchánka, na níž je vyobrazen Pražský hrad a Batman sedící na soše Jana Křtitele, mě perfektně navnadila. O to větší zklamání se dostavilo ve chvíli, kdy jsem antologii přečetl. Tolik nudných, nezáživných, generických a nijak vyčnívajících příběhů jsem již dlouho nečetl. Ale nebudu zbytečně předbíhat.

Nejprve začnu klady. Ze všeho nejvíce musím pochválit výtvarnou stránku, která se povedla na jedničku. Různorodé umělecké styly nejen že perfektně prezentují náladu dané země (to je především patrné v paletě barev), ale zároveň jsou (ve valné většině případů) pastvou pro oči. Hned první příběh nakreslený fanoušky opěvovaným Leen Bermejem je pravým důkazem povídky, která i navzdory slabému scénáři dovede čtenáře zaujmout. 

Podobně bych se mohl vyjádřit k originalitě nápadů, které se v povídkách (těch lepších i horších) objevují. V případě, že je scénář naprosto špatný, zachraňuje výsledný dojem alespoň hravé využití různých prvků typických pro danou zemi. Zmínit mohu například českou povídku. Ta se sice řadí k horším příběhům v celé antologii, ale nemohu ji upřít, že se scenárista alespoň trochu snažil reflektovat něco z naší kultury a historie, což se rozhodně cení. Podobně bych se mohl vyjádřit třeba k Mexiku, které mi sice v hlavě dlouho neutkvělo, ovšem celkové uchopení děje, směřování zápletky, a především skvělé využití známých lokalit mi vůbec nepřišlo špatné. 

To všechno zní pěkně. Nicméně, k čemu to je, když valná většina tvůrců napsala povídky, které jsou nezáživné, nudné a strašně šablonovité? A co obzvlášť nepobírám, je celkový rozsah. DC se z nějakého nepochopitelného důvodu rozhodlo dát každému kreativnímu týmu pouhých deset stran na odvyprávění kloudné zápletky. Prostor je žalostně malý a já doteď nepobírám, co se tímto nelogickým krokem snažilo DC dokázat. Podle mého názoru jde o největší kámen úrazu a o slabinu, na kterou antologie doplácí ve všech směrech.         

  

Šestnáct povídek bych zhodnotil následovně: 

• Globální město (Scénář - Brian Azzarello, Kresba - Lee Bermejo)

Standardní azzarellovská hlubokomyslná povídka s větším přesahem, která z vypravěčského hlediska neurazí, ani nenadchne. Každopádně, výtvarná stránka je na mistrovské úrovni! Jako úvod sbírky, který má čtenáři prezentovat Batmanův vztah k jeho vlastnímu městu a k dnes již ikonickým zlosynům, funguje “Globální město” na jedničku.    

• Paříž (Scénář - Mathieu Gabella, Kresba - Thierry Martin)

Francie vsadila na značně jednoduchý výtvarný styl s jemnými linkami, výrazně zjednodušenými designy postav a světlejší paletou barev, ze které sice dýchá Francie každým coulem (to je hlavně poznat při stínování v jednotlivých panelech), ale mně osobně vůbec nesedl. A co se týče scénáře, ten sice má několik světlých momentů a pěknou pointu, ale o zázrak v žádném případě nejde. 

• Zavřeno, dovolená (Scénář a kresba - Paco Roca)

Jedno z největších překvapení sbírky. Odpočinkový příběh, kterým nám Paco Roca ukázal, že si Batman občas musí dát dovolenou. Jak se na něm ovšem podepíše, je věc druhá. Líbilo se mi, že se zápletka držela hodně při zemi a že si scenárista nesnažil hrát na nic velkolepého. Zároveň se mi zamlouvalo jednodušší výtvarno, které mi k vyznění příběhu sedlo. Závěr určitě mohl být rozveden mnohem více, ale beru v potaz prostor, který tvůrci dostali, proto jsem výjimečně přimhouřil oči. 

• Janus (Scénář - Alessandro Bilotta, Kresba - Nicola Mari)

Nezáživný záporák, nesympatické postavy a myšlenky, které měly v scénáři své opodstatnění, ale míjely se účinkem. Tak by se dal shrnout “Janus”, který patří k jedněm z nejslabších povídek celé sbírky. Aspoň kresba Nicoly Mariho za něco stála.  

• Lepší zítřek (Scénář - Benjamin von Eckartsberg, Kresba - Thomas von Kummant)

Naprostý odpad. Mohlo jít o krásný napínavý atmosférický příběh s mrazivou, dovolil bych si říct až lehce hororovou atmosférou. Místo toho mi bylo naservírováno jedno velké úmorné moralizování o ochraně životního prostředí, které se samozřejmě neobešlo bez rádoby hlubokých myšlenek. Proboha, proč?!! Opět ovšem musím pochválit vizuál. Thomas von Kummant odvedl solidní kus práce. 

• Rudá masa (Scénář - Štěpán Kopřiva, Kresba - Michal Suchánek)

Další otřesná povídka. Vážně? Proč musí Češi dokola recyklovat příběhy o komunistech? Já chápu, že chtějí upozornit na špatnou ideologii, se kterou se osobně neztotožňuji a která naší zemičce docela zatopila, ale už to začíná být trapné a lehce ubohé. Nicméně, co si budeme povídat, výtvarná stránka je na vysoké úrovni. Michal Suchánek se vyřádil, jak jen mohl!  

• Můj Bat-Man (Scénář - Kirill Kutuzov a Egor Prutov, Kresba - Natalia Zaidava)

Komorní, emotivní, dojemné, úžasně napsané a výborrně vypointované. To všechno je “Můj Bat-Man, povídka, při jejímž čtení jsem měl pocit, že všechno do sebe krásně zapadlo a vytvořilo funkční celek, jenž by hravě zafungoval i sám o sobě mimo antologii.

• Kolébka (Scénář - Ertan Ergil, Kresba – Ethem Onur Bilgic) 

Velké překvapení. Sice jde o standardní akční příběh (veskrze nic originálního), ale i přesto mě docela dost bavil. Závěrečná pointa mě šokovala (budu upřímný, vůbec jsem ji nečekal) a výtvarná stránka, připomínající styl slavného Jocka, mi díky temným barvám, výrazné tuši a kreativně využitému panelování velmi zamlouvala. 

• Obránce města (Scénář - Tomasz Kolodziejczak, Kresba - Piotr Kowalski)

Generický podprůměr. “Obránce města” by se mohl odehrávat kdekoliv jinde než ve Varšavě a vyzněl by úplně stejně. Žádná invence, jen nuda a šeď. Ani kresba Piotra Kowalskiho nezachránila výsledný dojem z četby. 

• Pohřeb (Scénář - Alberto Chimal, Kresba - Rulo Valdés) 

Výrazná a detailní kresba sice k příběhu “Pohřeb” sedí jak vyšitá, ale bohužel to přišlo vniveč. Scénář, přestože vsází na strašidelné duchovní téma zasazené do prostředí mexické kultury, není zajímavý, ani kdovíjak zapamatovatelný. Možná kdyby Alberto Chimal dostal větší prostor, vytěžil by z nosného námětu podstatně více. 

• Kde jsou hrdinové? (Scénář - Carlos Estefan, Kresba - Pedro Mauro)

Naprosto zapomenutelná povídka. Myšlenky s politickým přesahem si sice mohli Brazilci odpustit, ale připouštím, že své místo v ději měly. Ale to je asi tak všechno, co bych mohl říct.  

• Muninn (Scénář - Inpyo Jeon, Kresba - Jaekwang Park a Junggi Kim)

Působivou vizuální stránku táhne ke dnu slaboučký scénář, který bohužel za moc nestojí. Je mi líto, Jižní Koreo, zklamala jsi.

• Batman a pandí holka (Scénář - Su Siao-Tung a Lu Siao-Tchung, Kresba - Čchiou Kchun)

Milé překvapení. Ačkoliv se může zdát, že povídka “Batman a pandí holka” je jen jeden velký hloupý vtípek hraničící s trapností, opak je pravdou. Scénář mě kupodivu bavil a kresba mě učarovala (na asijské kreslíře si potrpím). Nebýt kratičkého rozsahu, dopadl by příběh možná ještě lépe. 

• Batman nespoutaný (Scénář a kresba - Juiči Okadaja) 

Na závěr jsem dostal další velké překvapení. “Batman nespoutaný” dovede čtenáře oslovit nejen černobílým vizuálem připomínající mangu, ale také zápletkou, která je ozvláštněna jednak hlavním hrdinou v podobě novináře, který přispívá do místních novin, jednak tempem vyprávění a scenáristickou plynulostí. Pro mě osobně jde o druhou nejlepší povídku. Velký palec nahoru! Japonci se s Batmanem popasovali se ctí.  

Sečteno a podtrženo, Batman: Svět je průměrná až lehce podprůměrná antologie, která nabízí pět výborných (Španělsko, Rusko, nečekaně Turecko, Čína a Japonsko) a jedenáct nemastných neslaných komiksových povídek s Temným rytířem, jež - pominu-li kresbu a odlišnost kultur - nemají moc čím zaujmout. Knihu klidně vynechejte, podle mého názoru o moc nepřijdete. Každopádně, pokud chcete, můžete kolekci mezinárodních batmanovských příběhů vyzkoušet a udělat si představu sami. Nic revolučního však nečekejte. 

#DP179: Batman: Plnou rychlostí

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Shea Fontana

Kresba: Marcelo DiChiara

Na ryze dětské komiksy si potrpím, ač musím uznat, že je cíleně nevyhledávám. Každopádně, v případě knihy “Batman: Plnou rychlostí” jsem neodolal. Okamžitě jsem se vrhnul do čtení a byl plný očekávání. Přece jenom, teenagerovského Batmana vidíme v komiksovém světě málokdy a idea o dobrodružství mladého Bruce Wayna mi přišla vskutku originální. Dokázala z ní však scénáristka Shea Fontana vytěžit maximum? Na to se podíváme v dnešní recenzi.

Komiks “Batman: Plnou rychlostí” byl vydán v rámci edice “Můj první komiks”, určené dětským čtenářům, kteří nejsou v komiksovém světě tolik zběhlí. Jednotlivé svazky jsou prezentovány jako ideální startovní bod, jenž je nejen vhodný pro seznámení se s notoricky známými postavam, ale také na bližší poznání komiksového média jako takového. V případě recenzovaného kousku platí, že jde o zcela samostatný příběh fungující nezávisle na hlavní kontinuitě. Pokud jste tedy nečetli žádný komiks s Batmanem, můžete to brát jako startovní bod do batmanovské mytologie. I když… jak se to vezme.   

Jak jsem již psal výše, “Plnou rychlostí” je minisérie, jež není začleněna do hlavní kontinuity a funguje sama za sebe. Shea Fontana měla díky tomu mnohem větší kreativní svobodu a mohla si se strukturou vyprávění vyhrát o poznání více. Nemusela se držet zajetých kolejí DCčkovského univerza a do mýtu o Temném rytíři mohla vnést svěží vítr. A nutno podotknout, že se to autorce ve většině případů daří. Co si budeme povídat, přicházet s novými, vcelku neokoukanými nápady není zrovna jednoduché, což v případě Batmana platí dvojnásobně. O to více jsem rád, když mě komiksoví scenáristé dovedou i dnes překvapit. Nejinak tomu je i v případě Fontany, která se rozhodla, že z hlavního hrdiny, Bruce Wayna, udělá teenagera, jenž se ještě nestal slavným Temným rytířem. Je z něj pouze obyčejný osamělý kluk, který se učí bojová umění a který žije se svým věrným sluhou Alfrédem. Jednoho dne je však nucen se zapojit do detektivního případu, který bude muset dříve nebo později rozklíčovat. Jestli bude úspěšný, vám samozřejmě nepovím. Jedno je ovšem jisté: bude to pěkná fuška!  

Scénáristka přišla s inovacemi, na jejichž základě se snažila vykonstruovat zápletku, jíž nechybí zvraty, bombastické akční scény, honičky, zběsilé závody… zkrátka vše, co byste od standardního superhrdinského komiksu asi čekali. Mnoho nápadů funguje, ať už zpracování původní postavy či odlišný Batmobile, jiné by naopak potřebovaly dopilovat, protože jejich potenciál nebyl naplno využit (nové postavy, jimž chybí propracovanější motivace a charakter, Alfréd apod.). Ačkoliv není příběh nikterak zázračný nebo kdovíjak objevný, udržuje slušné tempo, které je umocněno skvělými akčními scénami. Díky tomu čtení slušně odsýpá a nebudete se nudit. 

V krátkosti se ještě vyjádřím k výtvarné stránce. Styl Marcela DiChiara je standardní. Nijak vás sice neohromí, je ovšem nutné podotknout, že ani nejde o kresbu, která by byla odpudivá. Jde prostě o příjemný průměr, který se k dětskému komiksu hodí. Během čtení mi možná trochu vadily panely, kde si výtvarník nedal moc práci s pozadím a s prostředím obecně, ale to je ve výsledku jen drobný detail.   

Kniha “Batman: Plnou rychlostí” nabízí solidní, svižnou, sem tam i lehce humornou zápletku, která se i navzdory slabšímu, mnohem pomalejšímu a dovolil bych si říct zbytečně rozvleklému začátku postupně rozjede a začne nabírat na obrátkách. Ano, je pravda, že příběh je cílený primárně na mladší publikum a dospělákovi asi moc neřekne, vzhledem k dětské stylizaci, méně propracovaným postavám a jednodušeji vystavěné, klišoidní hlavní lince, která má k dokonalosti opravdu daleko. Nicméně, jako příjemná nenáročná jednorázovka, kterou za jedno odpoledne slupnete jako malinu, funguje komiks dokonale. A co se týče dětí, ty budou z mladého Bruce Wayna štěstím bez sebe!     

#DP169: Batman/Fortnite: Bod nula #3

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Christos Gage

Kresba: Reilly Brown

Hned na úvod se musím přiznat k jedné věci. Sešit “Batman/Fortnite: Bod nula #3” mě opravdu uchvátil. Abychom se pochopili, stále se nejedná o převratné dílo, které by v rámci současného mainstreamu vyčnívalo, ale nutno podotknout, že ze všech dosavadně vydaných čísel je právě tohle nejlepší. Možná je to dáno tím, že v zásadě šlo o jeden velkolepý akční spektákl, možná má na výsledné kvalitě nepřímou zásluhu hostování Snake Eyese. 

Pro ty neznalé, Snake Eyes je postava pocházející z univerza G. I. Joe. Původně jde o komiksovou sérii, která je velmi populární v Americe, což je dáno hlavně úspěchem stejnojmenného animovaného seriálu z 80. let, ve kterém se jednotka G. I. Joe musela postavit zlé organizaci Cobra pod vedením samotného Cobra Commandera. Právě Snake Eyes kope za dobrou stranu. Jde o hbitého, mlčenlivého a tajemného bojovníka, který precizně ovládá bojová umění a… nikdo o něm nic pořádně neví. Jeho minulost je zahalena tajemstvím a jeho skutečnou identitu zná málokdo. Je typický pro svůj výrazný ninjovský oblek, černou masku a samurajský meč, jenž používá v každé bitvě, na kterou dojde.  

Osobně si na začlenění Snake Eyese do děje vůbec nestěžuji, právě naopak, ale když jsem poprvé uviděl obálku recenzovaného čísla, říkal jsem si: „Cože?! On se má vážně objevit v příštím čísle?! To není možné!!!“ Přece jenom, původně byla minisérie prezentována pouze jako crossover Fortnitu s DCčkem, tudíž jsem neočekával žádné hostování z jiných fiktivních světů. O to více mě začlenění postavy podobného rázu tak moc zaskočilo. Vážně si nedovedu vysvětlit, co tvůrce k tomuto kroku vedlo, ovšem mou teorií je, že za to může premiéra plánovaného filmu “Snake Eyes” G. I. Joe Origins”. Tímto krokem jednak bude upozorněno na titulní postavu samotného snímku, která není mezi širším publikem moc známá, jednak budou mít diváci větší motivaci se o něm dozvědět více, a to nejen skrze původní seriál, ale také komiksové série, ať už starší (je nutné vypíchnout hlavně řadu od Larryho Hamy) či novější. 

Zda je na mé skromné hypotéze nějaký kus pravdy, se dá těžko odhadnout. Každopádně, hrdina byl do děje začleněn perfektně. V rámci scénáře nepůsobila jeho účast nuceně, a navíc měl dostatek prostoru na to, aby se mohl co nejvíce projevit v úžasných akčních sekvencích, v nichž kvůli jistým okolnostem bojuje se samotným Batmanem. 

Tímto krásným oslím můstkem se přesouváme k akci, asi nejdůležitější složce celého komiksu. Jak jsem již psal výše, třetí číslo je bombastická jízda od začátku až do samotného konce. Souboje mezi Batmanem a Snake Eyesem jsou skvěle zpracované, nechybí jim dynamika, a některé jsou dokonce zapamatovatelné a utkví vám v hlavě ještě několik dní po dočtení. Osobně například musím vyzdvihnout úžasnou dvojstránku s auty, ovšem kromě ní se můžete těšit i na řadu dalších. 

Nesmím však zapomenout ani na kresbu, protože tentokrát se Reilly Brown mohl vážně vyřádit. V rámci minisérie "Batman/Fortnite: Bod nula" předvedl zatím svůj nejlepší výkon. Snad v nastoleném trendu bude pokračovat i nadále, jelikož jsem byl s výsledkem velmi spokojený. A co se týče scénáře Christose Gage, ten si zatím udržuje slušnou kvalitu.

Sešit "Batman/Fortnite: Bod nula #3" pro mě byl velkým překvapením. Čtenářský zážitek byl nadmíru úžasný, vyústění souboje dvou odlišných hrdinů bylo vskutku pěkné a finální zvrat mě navnadil na další část. Co více si přát? Těším se na čtvrtý sešit a doufám, že bude podobně kvalitní. Laťka totiž byla nastavena hodně vysoko.

Na Comics Blogu také najdete recenzi na:

Batman/Fortnite: Bod nula #1

Batman/Fortnite: Bod nula #2