#2148: Dead End

Přináším další starší článek od Martina! Tentokrát jde o recenzi na hororovou komiksovou sbírku Dead End od Thomase Otta. 

- Dan  

Scénář: Thomas Ott

Kresba: Thomas Ott

Další příběhy od Thomase Otta, které vyšly pod nakladatelstvím Mot souborně jako „Exit“. „Dead End“ je možné přeložit jako „slepou ulici“, což je název rozhodně výstižný, protože hrdinové Ottových příběhů se skutečně do slepých uliček dostávají. Sbírka není příliš rozsáhlá, což není u Thomase Otta nic neobvyklého, a obsahuje pouze dva příběhy. První se jmenuje „The Millionaires“ (je delší) a druhý „Washing Day“. Pojďme se na ně zase podívat pěkně po jednom.

The Millionaires

Po noční silnici jede automobil. Jede rychle. Jeho řidič nevypadá jako někdo, kdo by měl sedět za volantem. Je nervózní. Je hodně nervózní. Když ho oslní protijedoucí auto, s nímž se málem srazí, stočí volant směrem ze srázu. Neumírá, ale pomoc je na cestě. No, pomoc... Objeví se dva lidé. O pomoci se však příliš mluvit nedá. Zraněný má totiž problém. V autě vezl kufřík plný peněz. Co si dvojice mužů, kteří k autu přišli, vybere? Zachránit člověka, anebo balík peněz? Co byste si vybrali vy?

Sledujte každý panel Ottova příběhu, sledujte výrazy postav. Uvidíte v nich všechno. Krásně můžete předvídat, co přijde, a ono to skutečně přijde. Jsou lidé šťastni, když se dostanou k opravdu velkému balíku peněz? Najdou konečně smysl svého života? A dokážou se o velké peníze podělit? Jsme šťastnější, když nic nemáme, anebo když můžeme utrácet? A zbude nám vlastně čas na utrácení? Ott opět rozvíří ve vaší hlavě otázky, které jsou ve vás dlouho skryty. Má honba za mamonem vlastně smysl?

Washing Day

„Prací den“. Co by se během něj mohlo stát tak hrozného, aby o tom Thomas Ott nakreslil komiks? Vězte, že Ott svým druhým příběhem zase trochu zabrousil do surreálných vod a představuje nám příběh vraha, který je najat jedním cirkusovým liliputem k tomu, aby sejmul jiného liliputa. Že by bratra? Na tom nezáleží, pravda to ale být může. Zakázka se zdá poměrně jednoduchá, jen je nutné si uvědomit, že oběť je kouzelník. Vražda nebude tak snadná jako vytažení králíka z klobouku.

Na Ottovi se mi neskutečně líbí, jak dokáže zachytit moment a podstatu. Tam kde by se třeba Bendis rozepsal v sáhodlouhých dialozích, tam je Ott skromný a v podstatě pouze na třech čtyřech panelech dokáže vyjádřit, že si jeden člověk od druhého objednává vraždu. Jeho komiksový jazyk je nádherně srozumitelný pro každého, což z něj dělá velmi unikátního umělce, který nemá takové problémy se prosadit v zahraničí. Je to jen dobře. Svět si jeho komiksy zaslouží.

#2147: Cowboys & Aliens

Určitě znáte nepříliš zdařilý snímek Kovbojové a vetřelci (2011). Nicméně věděli jste, že také existuje stejnojmenná komiksová předloha? Martin se na ni v jedné ze svých starších recenzí, vydané na Horor Webu, podíval na zoubek. Jak se mu líbila? O tom se můžete sami přesvědčit. 

- Dan  

Scénář: Scott Mitchell Rosenberg, Fred Van Lente a Andrew Foley

Kresba: Dennis Calero, Luciano Lima, Magic Eye Studios a další

Když jsem se konečně dostal k tomu, abych se podíval na film Kovbojové a vetřelci, byl jsem neskutečně zklamán, což jsem dal najevo i v recenzi na našem serveru (na serveru Horor-Web, poznámka od Dana). Ale látka, která tu byla prezentována, mě zaujala. Proto jsem se snažil sehnat komiks, podle kterého byl film natočen. Docela mě překvapilo, že se jedná o komiks poměrně nový. Čekal jsem asi něco trochu staršího, něco, co bylo vytvořeno někdy v 60. letech, možná ještě dříve. Ona kresba tomu i trochu nahrává, i když pravda, je přece jen kvalitnější a propracovanější, i když zase ne o tolik.

Komiks jsem dočetl a odnesl jsem si z něho zásadní zjištění. Tým, který stál za snímkem Kovbojové a vetřelci, to vážně hodně zprasil. Příběh, který je komiksem prezentován je vcelku zajímavý a má atmosféru amerického divokého západu. Tohle nechybělo ani ve filmu, ale bylo to prostě příliš hollywoodské. Komiks si nehraje s detaily, ale reálie jsou skutečně uvěřitelné, i přesto, že kresba, jak jsem již říkal, není zase tak moc propracovaná.

Na komiksu spolupracovalo studio Magic Eye, které se mimo jiné podílí na komiksech o Kačerovi Donaldovi a Mickeym Mousovi. Je to trochu znát, protože se dost často stává, že z panelu vystupuje postava, případně hlavní objekt, ale pozadí je odvedeno jen ledabyle, protože není zase tolik důležité. Klasický prvek amerických animovaných filmů – hlavně se zaměřit na postavu a na to, co se hýbe. V komiksu se to sice nehýbe, ale princip je zde naprosto totožný.

Naivní až dětské vyznění kresby koresponduje s tím, že zde v podstatě chybí krev. Násilí je zobrazeno v poměrně bezbranné formě. Některé panely mají čtenáře možná trochu navnadit, ale že by se tu objevila nějak víc obnažená ňadra, to opravdu ne. V tomto smyslu je grafický román vlastně docela neškodný. Co mu ale nechybí, to je vtip. Ten nepostrádá, na rozdíl od své filmové adaptace. Něco prostě ani skvělí herci nezachrání. Předloha tak převyšuje adaptaci.

Abych zase ale nevynášel komiks někam do nebe, musím uvést, že ani jeho kvalita není nadprůměrná. Čekal jsem i zde trochu víc, z potenciálu zápletky bylo možné něco vytřískat. Jenže tím, že chce komiks zůstat korektní i pro děti, ztrácí svoje kouzlo. Příběh je přímočarý, opět se mi chce říct hollywoodsky, nechybí mu trocha romantiky, která je zbytečná, no a samozřejmě ani pointa, která si nechává otevřená vrátka. Skoro začínám tyhle otevřené konce nesnášet jako happy endy. V obou případech musí otevřený konec sedět, aby zaujal. Prostě se to musí umět.

Ve zkratce tedy žádný zázrak, ale trocha té klukovské dobrodružné literatury, která u nás nejspíš nikdy nevyjde. Je pravda, že k tomu není mnoho důvodů. Existují lepší komiksy, stejně jako lepší filmová zpracování. Když se k tomu dostanete, přečtěte si, pobavíte se, ale je to opravdu jen zábava na jeden večer.

#2146: Haunt

Na komiksové sérii Haunt se podílela prvotřídní komiksová esa jako Todd McFarlane, Robert Kirkman nebo Greg Capullo. Nicméně jsou velká jména zárukou kvality? A stojí vůbec série za pozornost? To všechno a mnohem více se dozvíte v Martinově recenzi.

- Dan 

Scénář: Robert Kirkman, Joe Casey

Kresba: Greg Capullo, Todd McFarlane, Ryan Ottley, Nathan Fox

Robert Kirkman je autorem oblíbených komiksů, především pak skvělé série „The Walking Dead“, navíc má pod palcem nakladatelství Image Comics, a tak si může vydávat jako na běžícím páse. „Haunt“ je už starším kouskem, na kterém v současné době ani Kirkman nepracuje, ale začal sérii, která se vyvíjela hodně zajímavě. Pojďme si ji trochu více představit.

„Haunt“ je příběh o tom, že když vám váš nenáviděný bratr zemře, ještě to neznamená, že vás přestane otravovat. Navíc, po smrti se dá všechno napravit, vztahy se znovu posílí a zdá se, že všechno klape. Má to samozřejmě několik háčků. První je ten, že bratr je mrtvý, to je jasné. Druhým háčkem je fakt, že to byl vycvičený voják pro speciální operace. A třetí háček? To je ten, že ho vidíte jenom vy, ale když se mu zachce, klidně se do vás dostane a vy se proměníte v něco, co neskutečně připomíná Venoma, temnou alternativu Spider-Mana a jednoho z klasických padouchů.

Dobrý, asi vám bude chvíli trvat, než tohle všechno rozdýcháte, ale to je v pohodě, protože vás záhy začne verbovat bratrova jednotka a vy se budete muset stát specialistou na tajné operace. Ale tak co, brácha je s vámi, takže se všechno dá zvládnout. Stačí, když se s vámi spojí a vy ani nemusíte být velký machr na bojová umění, protože se z vás stane téměř nezničitelná potvora. Chtělo by to ale mít k bráchovi návod, protože až časem zjistíte, že vás vlastně vysává, a když zůstanete ve spojení dlouho, zemřete.

Robert Kirkman rozjel zajímavou sérii, která stála na tom, že zde nebylo jasné, co se děje, mělo to správný superhrdinský drive, ale s tím, že hlavní postava zase takový superhrdina není – podle definice by superhrdina neměl zabíjet – zároveň je zde dobrý nadhled a dostatek vtipu. Pak se ale Kirkman s původním týmem rozhodli, že budou dělat na něčem jiném, a podle toho to také dopadlo. Komiksu se chopil Joe Casey, který se vydal novým směrem, dal nám nové postavy, mrtvého bratra udělal protivnějšího než kdy předtím a celé to parádně zpackal. Bohužel.

Nejinak je tomu v případě kresby. Tam, kde excelovala spolupráce McFarlana a Capulla, tam Nathan Fox selhává. Jeho kresba využívá příliš tuše, detaily zde chybí, což první díly posouvalo blíž k mainstreamu, ale přitom si to dokázalo zachovat brutální sekvence. Nemluvě pak o skvělých dvoustránkových panelech. Tady byla kresba i scénář v souladu. Vlastně i v případě Caseyho a Foxe jsou oba prvky v souladu, ale kvalitativně jsou oproti Kirkmanovi a jeho týmu někde naprosto jinde. Škoda, série mě bavila, ale s příchodem nového týmu šlo všechno do háje.

#2145: Potápěč

Opět se vracíme zpátky do minulosti! Dávno předtím než The Underwater Welder, ikonický grafický román od scenáristy Jeffa Lemira, vyšel v českých luzích a hájích (česky je dostupný pod názvem Potápěč), zrecenzoval jej Martin na Horor Webu. Jak se mu líbil? Čtěte dál a dozvíte se více! 

- Dan  

Scénář: Jeff Lemire

Kresba: Jeff Lemire

Jeff Lemire je v zámoří poměrně známým autorem komiksů. Není pouze kreslíř, ale je sám sobě i scénáristou, což většinou znamená, že nebude vydávat ani pod Marvelem, ani pod DC Comics. Je tomu skutečně tak, ale přece jen u velkých studií pracoval také. Vždyť ono Vertigo, alternativnější vydavatelství, patří pod DC Comics. Právě u Vertiga se proslavil nejvíce, když pro ně vytvořil komiks „Sweet Tooth“, který byl dokončen v lednu 2013. Dnes bych se ale chtěl věnovat jeho grafickému románu „The Underwater Welder“.

Název „The Underwater Welder“ by bylo možné přeložit jako „Podvodní svářeč“ nebo možná i jako „Hlubinný svářeč“. A přesně o takovém člověku komiks vypráví. Jeho náplní práce je potopit se a spravit trubky, které unikají, konstrukce, které se začínají nevhodně naklánět. Není to zrovna zaměstnání, které by mohl dělat každý, a já se přiznám, že na něco podobného bych nejspíš opravdu neměl.

Jack má na první pohled celkem fajn život. Má ženu, která ho miluje, a podle jejího bříška můžeme poznat, že je v očekávání. Co by pak mohlo být špatné na takovém životě? Jenže Jack se jako šťastný člověk netváří. První setkání s Jackem je v podstatě jakýmsi prologem a nejsme si jisti, co má znamenat. Postupně se to samozřejmě dozvíme, ale všechno pěkně popořádku.

Jack není člověkem, který by to měl v hlavě úplně v pořádku. Dohání ho minulost. Něco se stalo, něco, s čím se nedokáže ani po letech stále úplně vyrovnat. Není to zrovna nejlepší období na to poznávat sebe sama, snažit se pochopit, jak vlastně v životě pokračovat. Zaprvé, manželka je těhotná a bude ho potřebovat, a to poměrně brzy. Zadruhé, na halucinace není pod vodou zrovna moc prostor, ale právě tohle se Jackovi stane. Pod vodou málem zemře, a jako kdyby právě tohle byl ten skutečný impuls k tomu, aby se pokusil všechny své běsy pochopit.

Kresba Jeffa Lemira je na první pohled jednoduchá. Je to dáno i tím, že je v tomhle případě pouze černobílá, barev se nedočkáme. Hlavní kresba je provedena tuší, vodovými barvami jsou vytvořeny stíny, ale i pozadí a různé odstíny napomáhají tomu, aby byly panely ještě efektivnější. Jeff Lemira má zajímavou kresbu, takovou trochu neuspořádanou, pro obličeje nepříliš přesnou, ale díky tomu, jaké téma prezentuje, se jedná o kresbu přesně zvolenou. Psychedelické momenty jsou skutečně účinné a různé prvky, které Lemire volí pro navození potřebné atmosféry, kdy je Jack na hranici šílenství, jsou účinné. „The Underwater Welder“ je tak poměrně zajímavou jednohubkou, která je určená pro ty, kdo mají rádi psychologické příběhy. Tenhle rozhodně psychologický a dobrý je.

#2144: Crossed

Opět se vracíme zpátky do minulosti! Přináším druhý Martinův článek, tentokrát recenzi na minisérii Crossed od scenáristy Gartha Ennise. Přeji hezkou četbu! 

- Dan

Scénář: Garth Ennis

Kresba: Jacen Burrows

Nedávno jsem se zmínil o tom, že Garth Ennis v poslední době již rozhodně nechrlí podobné pecky jako dříve. Pryč jsou časy komiksů „Preacher“, „Punisher“ či „Hitman“. Ale musím sám uznat svou chybu. Mýlil jsem se. Garth má pořád co říct a hlavně má pořád skvělé nápady. Sice už to nejsou hláškující superhrdinové, kteří se sem tam staví na obě strany zákona, ale i jeho nejnovější příspěvek k zombie hororu je hodně zajímavý a rozhodně stojí za pozornost.

„Crossed“ není klasický zombie horor, protože zde klasické zombie nejsou. Garth je modifikoval pro svoji vizi, která ale rozhodně není o nic přátelštější než horory George A. Romera nebo třeba série „Živí mrtví“ Roberta Kirkmana. V některých ohledech je svět „Crossed“ mnohem šílenější a bizarnější než svět „The Walking Dead“, protože zombie, které jsou zde přítomny, nejdou po mozcích, ale po tělech.

Asi bych to měl trochu uvést na pravou míru. Samotný název „Crossed“ odkazuje na to, čím se infikovaní odlišují od ostatních. Každý „zombie“ má na obličeji kříž, krvavý projev neznámé infekce, s kterou se navíc váže ztráta základních morálních hodnot. Dopředu se prosazují primitivní pudy, které jsou neskutečně zvrácené. Vraždit, to je pouze jeden z nich, hlavní se pak zdá chtíč, touha uspokojit potřeby, a to jakýmkoli způsobem. Krvavé sexuální orgie tedy nejsou ničím neobvyklým. Právě v tomto směru je komiks velmi explicitní a také velmi šokující.

Garth Ennis si pro svůj komiks nemohl vybrat lepšího kreslíře než je Jacen Burrows. Ten už při spolupráci s Warrenem Ellisem na komiksu „Scars“ ukázal, že explicitnost pro něj není problém a zobrazovat násilí je vlastně maličkost. To, co předvádí v komiksu „Crossed“, je neskutečné. Brutální znásilňování žen i mužů, zabíjení dětí, trhání na kusy. Je to síla, na druhou stranu to do podobného světa naprosto dokonale zapadá. Čtenář tak nabývá pocit, že tohle místo je skutečně neutěšené, že zde není možné přežít, nezbývá skoro žádná naděje. Přesto jsou lidé, kterým se v takovém prostředí přežít daří. Je to síla vůle člověka, která se dokáže prosadit i v nejhorších podmínkách.

Garth Ennis vytvořil zajímavý svět, drsný a nemilosrdný. I když nápad mají i jiné jeho komiksy, například „Stitched“, pořád si myslím, že „Crossed“ je nejlepším kouskem, který v posledních letech vydal. I díky tomu se minisérie rozrostla o další pokračování „Crossed: Family Values“ a „Crossed: Psychopat“, ale ani na jedno z nich nedělal Garth Ennis. Ten se k příběhu vrátil až sérií „Crossed: Badlands“. Mezitím začal na stránkách http://www.crossedcomic.com/ vycházet internetový seriál „Crossed: Wish You Were Here“, který je volně dostupný. Není tak drsný, ale příběhy jsou zde zajímavé.

#2143: Severed

Připravil jsem si pro vás, věrné čtenáře Comics-Blogu, malé a pro mnohé z vás velice milé překvapení. Jak asi víte, Martin dlouho nepřispěl žádnou novou recenzí nebo tematickým článkem. Na psaní totiž nemá čas, vzhledem k tomu, že má mnoho jiných povinností. Jednoho dne mě ovšem napadla zajímavá idea. Čirou náhodou jsem totiž narazil na staré komiksové recenze, které Martin zveřejňoval na Horor-Webu. Okamžitě jsem mu napsal jestli bych některé z jeho starších článků mohl zveřejnit na Comics-Blogu - to mi s radostí odkýval. Během následujících měsíců tak můžete očekávat pořádnou várku (staro)nových článků. A tady máte první ochutnávku - recenzi uzavřené minisérie "Severed". Snad se vám Martinův dočasný návrat bude líbit. Přeji příjemnou četbu!    

- Dan  

Scénář: Scott Snyder, Scott Tuft

Kresba: Attila Futaki

Scott Snyder je v současné době ve Spojených státech jedním z nejlepších mainstreamových hororových scénáristů. I když u něj používat slovo mainstream není úplně ono. Mainstreamově se projevuje hlavně v případě, když píše sérii „Batman“, v níž dokázal na několika málo sešitech už skutečně hodně. Hororovost z nich doslova čiší. Ale podívejme se na jeho méně mainstreamovou tvorbu. Tentokrát ještě ne na sérii „American Vampire“, kterou začal se Stephenem Kingem a pokračuje v ní sám, ale na sérii „Severed“, kterou spolu se Scottem Tuftem píše pro Image Comics.

I když říkám, že Scott Snyder je velmi úspěšným hororovým scénáristou současnosti, u nás se s jeho dílem zatím nesetkáme. Doufám, že pouze prozatím. Přesto – nebo právě proto – je nutné, abychom si jeho tvorbu představili, protože skutečně stojí za to. „Severed“ je neskutečným komiksem. Když jsem prve viděl jen krátké preview, říkal jsem si, jak chce někdo vytvořit hororový komiks s kresbou, která připomíná ilustrace z nějaké dětské knížky, napadly mě ilustrace ke knihám Charlese Dickense – k těm o chudých dětech. Jenže jakmile se začtete, uvědomíte si, že kresba je volena naprosto záměrně.

Attila Futaki není právě známým komiksovým kreslířem ani ve Spojených státech. Profiluje se hlavně jako ilustrátor, kdy tvoří doprovodné kresby ke knihám o Percym Jacksonovi. „Severed“ je jeho prvním, skutečně úspěšným komiksem, mimo publikování v New York Times. I když Futakiho příjmení nabádá k domněnce o japonském původu, rozhodující je jméno Attila, které má po maďarských předcích. Sám z Maďarska pochází. Opět krásný důkaz toho, že když člověk umí, prosadí se v komiksové branži, ať už je odkudkoli. Scénáristé to mají sice trochu horší, protože ti musí skvěle ovládat angličtinu, ale i oni mají možnosti.

Zpět k „Severed“. Děj se odehrává v roce 1916 ve Spojených státech, nejprve ve státě New York, ale postupně se přesouvá s tím, jak náš hlavní hrdina, Jack, cestuje po zemi, aby našel svého otce, o kterém má jen kusé zprávy. Ví, že je hráčem na housle a podle všeho dobrým jako on sám. Tuší, kde by se měl otec nacházet, ale jeho putování je dlouhé a strastiplné. Naštěstí se setkává s dívkou, která ví, jak to na cestách chodí a dokáže se o něj postarat. Aspoň do chvíle, než se objeví tajemný stařík, pan Fisher, který také nabídne pomoc. Jenže mi už dávno víme, že pan Fisher není jen tak ledajaký obchodní cestující, ale že má velmi dlouhou minulost. Jeho záměry navíc vůbec nejsou laskavé.

Oba Scottové skvěle stupňují napětí, daří se jim čtenáře udržet v očekávání, co přinese další díl. Já se přiznám, že „Severed“ se stal jedním z mých nejoblíbenějších komiksů současnosti a s napětím očekávám další jeho díly, jestli se oblíbené postavy vrátí, anebo jsou skutečně mrtvé. Ve třech sešitech se podařilo vytvořit postavu, která skutečně stála za to – dívka Sam – a já si jen říkám, jestli její osud byl skutečně fatální anebo nikoli.

Jen doplnění: Série nakonec měla jen sedm dílů a skončila poměrně drsně a otevřeně. Myslím si ale, že se k ní autoři už nevrátí. I když kdo ví, třeba budeme překvapeni. Scott Snyder však prokázal, že je hororovým mistrem. Vlastně mi docela připomíná mladého Stephena Kinga v jeho lepších letech.

#2142: Smrtihlav

 

Smrtihlav

Vydává Kreveta jako sešitový a online komiks na pokračování. Jedno číslo má 24 stran a prodává se v plné ceně za 50 Kč.

Scénář: Tomáš Zelenka

Kresba: Tomáš Zelenka

Tohle není tradiční recenze, ale především článek, který chce upozornit na zajímavý projekt, jenž v českých luzích a hájích už nějaký ten měsíc běží. Tím projektem je komiks "Smrtihlav", který se snaží o to, co u nás zatím nikdy moc nezafungovalo - pravidelné vydávání sešitového komiksu. V nedávné době se to podařilo pánům Mackovi a Koplovi, když vydávali komiks "Dechberoucí Zázrak", ale Tomáš Zelenka, který stojí za komiksem "Smrtihlav", zatím nemá tak velké ambice ani zdroje, aby mohl komiks "Smrtihlav" nabízet v širokém prodeji. "Smrtihlav" je tedy zatím limitovanou záležitostí, ale s tím, že venku je k dnešku už sedm čísel. A to rozhodně není málo.

Komiks primárně najdete na facebookových stránkách tvůrčí skupiny Kreveta. Zde každý měsíc vychází také odkazy na nový díl, který si můžete klidně přečíst. První díl si můžete přečíst zde. Kromě toho, že si můžete komiks přečíst zadarmo, je zde i možnost si jej objednat v tištěné podobě. Tomáš Zelenka vydává komiks v limitované edici, kdy se jedná zatím o desítky kusů, ale kdo by po tom nesáhl, pokud se mu komiks líbí. Přece jen je docela rozdíl číst komiks elektronicky, nebo mít možnost si jím listovat. Cena komiksu v tištěné podobě je 50 Kč, což je docela fajn.

A o co že se vlastně jedná? Nemá smysl si na něco hrát. Komiks "Smrtihlav" je jednoduše dalším českým projektem, který chce navázat na americké superhrdinské komiksy, ale přenáší dění do nám dobře známého prostředí. Praha je celkem dobré místo na to, kde by se mohl děj odehrávat, a Smrtihlav, stejně jako Dechberoucí zázrak, ukazuje, že akce tomu městu prostě sluší. Jasně, možná nečekejte komiks v plné barvě, ale to vůbec nevadí, i černobílá tomu dává tu správnou, trochu drsnější atmosféru. Asi se vám při čtení komiksu vybaví "Sin City", kdy Tomáš Zelenka sem tam také barvu využívá, podobně jako Frank Miller, jen pro určité panely.

"Smrtihlav" není inovativní projekt, který by měl nějak zásadně měnit komiksový svět, ale e to zajímavá cesta, jak také prezentovat českému čtenáři český superhrdinský komiks. A Smrtihlav vůbec není špatně napsaná postava. Líbí se mi české projekty, které si jdou za svým, a to se "Smrtihlavu" daří. Tak případně zkuste na projekt mrknout, číst ho, třeba si ho i koupit. Zrovna je v dotisku první vyprodaný díl, tak to můžete zkusit rovnou od něj.

#2141: U283

U283

Vydal Rostislav Bakula v brožované vazbě v roce 2021. Vydání má 144 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.

Scénář: Rostislav Bakula

Kresba: Rostislav Bakula

Když mě Rostislav Bakula oslovil s tím, že má HitHit kampaň, kde vydává komiks, jestli bych ho nechtěl alespoň trochu propagovat prostřednictvím Comics Blogu, nějak moc jsem neváhal. Jsem rád, že vycházejí české projekty, které jsou na první pohled celkem zajímavé, jen je škoda, že si to musí vydávat autoři sami. Ale chápu, jak se to s vydáváním má, tohle je věčný autorský boj, sám to vidím na svém nakladatelství Golden Dog. Ono prostě nejde vydat každého a nakladatelé se jednoduše nepříliš s nadšením dívají na autory, kteří v podstatě nejsou moc známí. A i když se Rostislav Bakula v oblasti grafiky profiluje, je to jeho zaměstnání, tak se komiks "U283" tak jeho prvotinou. Myslím si, že je dobře, že se mu komiks podařilo vydat, i když to muselo být cestou crowdfundingu. Tím nijak nekritizuji to, jakou formou je crowdfunding, naopak, pokud je dílo dobré a oficiální nakladatelé na to kašlou, jinak to moc nejde. Buď samonákladem, anebo právě formou crowdfundingu.

Kampaň na HitHit vyšla a komiks "U283" mohl spatřit světlo světa, a to již v červnu 2021. Jsem rád, že se ke mně jeden kousek také dostal, protože se jedná o čtení, které plní jeden z hlavních účelů, proč chcete číst, ať už klasickou knihu nebo komiks - chcete se pobavit. A přesně tohle komiks "U283" nabízí. Dostane se vám zábavné čtení, ve kterém asi nemá smysl hledat něco hlubšího, není to čtení na hloubavé večery, ale je to čtení, která vás může strhnout svým příběhem a přimět vás jednotlivé stránky přelouskat velmi rychle. A není se moc čemu divit. Třeba za mě jsou v knize použity prvky, které mám jednoduše v akčním žánru rád - je tam trochu fantastična, v tomhle případě vědeckého, má to spád, má to nějaké tajemství, a do toho ten hlavní prvek - nacisti. Nemůžu si pomoct, ale pokud se jedná o příběh, který se nebere tolik vážně a jsou v něm nacisti, chci si ho přečíst. Mohlo by to být dobré.

Komiks "U283" je z mého pohledu dobrý. Není skvělý a je na něm prostě trochu vidět, že to neprošlo redaktorskými úpravami, ale to nic nemění na tom, že jsem se při jeho čtení bavil. Základní premisa příběhu vychází z toho, že Američané náhodou narazí na dva zajímavé objevy - v Antarktidě je to tajemná základna, která by klidně mohla být nacistické, a v Evropě je to ponorka. Na objevení staré ponorky by asi nebylo nic až tak divného, kdyby ta ponorka nevězela ve skále, a to na stovky kilometrů od moře. Tohle jsou objevy, které není možné nechat jen tak. Hlavně pokud se dění odehrává na konci 70. let a Studená válka je v plném proudu. A už v to máme Pentagon, jenže je zde samozřejmě ještě německá strana, a to jak ta oficiální, tak i ta podzemní, která se i dlouho po skončení druhé světové války hlásí k nacismu a stojí si za tím, že Hitlerovy myšlenky jednou opět povstanou a ovládnou svět. Skoro to vypadá, že teď k tomu mají velmi blízko, protože nacistům se do rukou dostává nejen atomovka, ale navíc ještě vynález, který by skutečně hýbnul světem.

Na komiksu "U283" se mi líbí skutečnost, že je to opravdu komiks, který chce bavit. Chce strnout příběhem, chce být akční, což se mu daří. Čtení jsem si více méně užíval, jsou zde ale určité nešvary, bez kterých bych se obešel. Místy je komiks nesmírně popisné a v podstatě to, co se děje v okně a co postavy řeknou, je ještě polopaticky vysvětleno v rámečcích. Přišlo mi, že kdyby se komiks zbavil tak poloviny popisných rámečků, nesmírně by to jeho čtivosti prospělo. Přece jen, má to být akční komiks, ne nějaký popisný elaborát. To se týká i toho, že v některých případech je komiks moc vysvětlující - používají se zde cizí slova, specifické technologie... Od toho bych také upustil, nechal všechno plynout přirozenější cestou. Někdo by mohl namítnout, že kresba je jednoduchá, nebo není moc hezká, ale nemůžu so pomoct, mně se líbila, seděla mi k příběhu a nestalo se mi, že bych se v ní neorientoval. Za mě je komiks "U283" parádní béčkové čtení, u něhož bych si užil i pokračování.

#2140: Pokémon - Red a Blue 2

Pokémon - Red a Blue 2 (Pocket Monsters Special 2)

Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako "Pocket Monsters Special 2" v roce 1997. České vydání má 216 stran a prodává se v plné ceně za 229 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Hidenori Kusaka

Kresba: Mato

Pokud budeme knihu "Pokémon - Red a Blue 1" vnímat jako uvedení do děje, seznámení se s postavami se světem, který Red obývá a po němž cestuje, pokud to budeme brát jako první nakouknutí do světa Pokémonů, tak kniha "Pokémon - Red a Blue 2" už pracuje s tím, že ten svět známe a chceme vědět, co bude s Redem dál, jak se v tom světě popere se všemi překážkami, které se mu postaví do cesty, a jestli využije možnosti, jež se mu naskytnou. I tentokrát je řešen děj především epizodně, kdy se zdá, že na sebe jednotlivé příběhy nenavazují, ale jsou to Rakeťáci, kdo je spojuje, tedy samozřejmě kromě postavy samotného Reda, jež je spojujícím článkem všech příběhů a neobjede se bez něj žádný. Každý se točí jen kolem něj, a pokud se objevují nové postavy, tak jen proto, aby se s nimi mohl spolčit, něco se od nich naučit, nebo s nimi bojovat.

Docela zajímavou postavou, která se v komiksu "Pokémon - Red a Blue 2" objevuje, je Green. Je to dívka a je jakousi variantou k hlavním hrdinům - Redovi a Blueovi. Red je tedy kladným hrdinou, Blue je tím, který je vždy trochu před Redem, ale chybí mu určitá pokora, kterou Red má. Green je také trochu odkaz na to, že se původní hry pro Nintendo jmenovaly právě Red a Green, kdy Green bylo použito pro japonský trh, pro trh mezinárodní se jméno této verze změnilo právě na Blue. Takže je to vlastně takový milý odkaz na to, jak to bylo s historií vydávání původních pokémoních her. Teď se možná dá očekávat, že přijde i postava, která se jmenuje Yellow, protože i tohle byla verze, která se objevila na japonském trhu. Na japonském trhu se jednalo o čtvrtou hru ze světa Pokémonů, ale na mezinárodním trhu šla Yellow jako třetí, tedy následovala hned za Red a Blue.

Ale zpět k manze "Pokémon - Red a Blue 2". I když se tu rozvíjí - ne moc okázale a dlouze - vztah Reda s novou postavou, s Green, tak o něco důležitější je to, jak se rozvíjí jeho vztah k Rakeťákům. Ti se mu dostávají do cesty stále více a více, a tak s nimi musí bojovat, anebo alespoň pomáhat těm, kteří se dostali do kontaktu s Rakeťáky jako první a zůstali díky tomu v problémech. A že to nejsou mnohdy problémy malé, třeba tu máme epizodu, kde jsou duchové, a to jsou přece jen Pokémoni, kteří mohou být docela děsiví. I tohle je na manze "Pokémon - Red a Blue" docela pěkné - skutečnost, že se dovídáte o tom, jaké druhy Pokémonů existují, jak jsou různé, jak se od sebe odlišují. A mimochodem, je docela zajímavé je vidět v příběhu, přece jen trochu jinak, než jsou vidět třeba v aktuální Pokémon GO hře, kde jejich odlišnost v prostředí zaniká a projeví se jen silnými stránkami a slabinami v bojích. V komiksu je vidět, jak se Pokémoni podle svého druhu vyskytují na jiných místech, příběh díky jejich druhu nabývá trochu jiný žánr apod.

S knihou "Pokémon - Red a Blue 2" se to má podobně jako s jejím předchůdcem "Pokémon - Red a Blue 1". Je to kniha, která na chvíli zabaví, ale není to něco, co za každou cenu nadchne lidi, kteří nejsou fanoušky hry nebo seriálu. Je to manga primárně určená pro fanoušky, je pobaví, jim ukáže, jak také může jejich oblíbený svět vypadat a třeba si tu najdou i svoje oblíbené příběhy, protože v nich budou vystupovat Pokémoni, které mají rádi. A je fajn, že tu není tak okatě zaměřeno na Pikachu jako třeba v seriálu, i když i zde má logicky své místo. Holt Pikachu se stal až moc velkým tahákem, než aby se bez něj komiks obešel. U knihy "Pokémon - Red a Blue 2" kvituji hlavně skutečnost, že zde příběh jako celek získává větší pospolitost a že se dění někam posouvá, nejsou to jen nezávislé epizodky. Čtenáře pak mnohem více zajímá, co bude dál a jestli Red dosáhne nějakého z cílů, o něž usiluje. Pak se i docela těším na třetí díl.

Na Comic Blogu najdete recenzi na knihy:

Pokémon - Red a Blue 1

#2139: Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje

Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje

Vydala nakladatelství Labyrint a Euromedia v brožované vazbě v roce 2020. Vydání má 264 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Ondřej Kavalír, Vojtěch Mašek
Kresba: Karel Osoha

A máme tu poslední dál trilogie o Králi Šumavy, která se věnuje muži, jenž se narodil jako Josef Hasil, ale většina lidí ho zná právě pod onou přezdívkou, která vešla ve známost a stala se jakousi legendou, a to v podstatě až do současnosti. Král Šumavy je jedním ze symbolů boje s komunismem, člověkem, který se snažil o to, aby se lidé, kdo se chtěli dostat za hranice což rozhodně jednoduché nebylo, tuto možnost skutečně měli, i když se rozhodně nejednalo o nic snadného a mnohdy šlo o život. V některých případech ke smrti skutečně i došlo, o čemž se přesvědčil i Josef Hasil, což je také finále druhé knihy. S tou v podstatě skončila éra chodce. Ne že by Josef Hasil ve třetí knize už nepřeváděl, ale maximálně soustředěno je na snahu komunistů tohoto fantoma dopadnout, a to s vynaložením všech zbraní studené války, které měli k dispozici. A že jich nebylo zrovna málo.

Kniha "Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje" je taková celkem speciální, alespoň ve srovnání s předchozími. Ne že by se díly "Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře" a "Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec" nezaměřovaly v některých scénách i přímo na komunistické pohlaváry a jejich podřízené, ale jednalo se spíše o scény ojedinělého charakteru. V případě třetího dílu už se jedná o přímé zaměření, a to natolik, že Josef Hasil nejen, že získává sobě rovného soupeře, ale ve skutečnosti se v knize objevuje postava, která má více prostoru, a to jak z hlediska příběhu, tak i z hlediska vysvětlení jejího charakteru. Kapitán Fišer dostal za úkol vyřešit případ Krále Šumavy, ale není to až tak jednoduché, jak by se zdálo. A těm nahoře dochází trpělivost, když se výsledky nedostavují. A tak se oba dva dostávají pod tlak, ač každý z jiného důvodu. Hasil je pod drobnohledem komunistické strany, ale chce přes hranice dostat partnerku a syna, Fišer zase má nového nadřízeného a případně má být od případu odstaven, když se výsledky nedostavují.

V případě knihy "Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje" se podařilo spojit poměrně akční, špionážní příběh o tom, jak se komunisté snaží dopadnout českého agenta v amerických službách spolu s příběhem poměrně komorním lidským, o osudu dvou mužů, jejichž životy nebyly zrovna jednoduché, ať už jejich vlastním zaviněním, či z jiného důvodu. Ta první, akčnější část, má skutečně parádní proporce špionážního dramatu - máme zde dvě znesvářené strany, osnuje se plán, jak dostat konkrétní osobu, v tomto případě tedy Josefa Hasila, jsou v tom intriky, odhalují se různé zrady, a do toho se objevují i nové lokace, na nichž se příběh odehrává. Velké finále se tak děje nikoli na českém nebo německém území, na něž se soustředil příběh především, ale spolu s postavami se podíváme do Vídně. A do toho ještě sledujeme, jak komplikovaný byl osobní život, a to jak Josefa Hasila, tak i kapitána Fišera.

Kniha "Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje" je povedeným zakončením celé trilogie o Králi Šumavy, a rozhodně to není napínavý příběh o to, jak se někdo snažil pomoct a ti zlí došli potrestání. Tohle je příběh o tom, že žádný člověk není černobílý a na všechno lze nahlížet trochu odlišnou optikou. Stejně jako je na Josefovi Hasilovi možné najít určité prvky, které se vám v jeho chování nebudou líbit, tak je i možné na Fišerovi shledat něco, co se vám bude zamlouvat. A to je dobře. Žádná postava v literárním díle by neměla být černobílé, už vůbec ne postava, jejíž život je založen na skutečných událostech. Každý má své silné stránky, každý má své slabé stránky. Tak to prostě je. A tohle kniha "Návrat Krále Šumavy 3: Opona se zatahuje" a vlastně celá trilogie prezentují skvěle. Je to lidský příběh, zachycuje zajímavé historické události, ale pořád je třeba na něj nahlížet jako na fikci. A jako taková funguje skvěle.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy:

Návrat Krále Šumavy 1: Na čáře

Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec