Vydalo nakladatelství Plus v brožované vazbě v roce 2017. Vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 169 Kč.
Scénář: Jakub König
Kresba: Jakub König
"Když piješ..." je zajímavá kniha. Zajímavá proto, že se vlastně jedná o takový experiment, který není zrovna tradiční v komiksu a ukazuje, že čeští autoři mnohdy zkoušejí, co forma dokáže. Otázkou v prvé řadě je, jestli se o komiks jedná. Kniha má celkem 160 stran, což není málo, ale jedná se o malý formát, který je celkem jasně rozdělen. Na levé stránce je text, většinou jen věta, někdy jen slovo. Na pravé stránce je pak kresba, která se velmi podobá té na obálce. Ano, vidíme tam postavu, jak pije, Je v nějaké fázi toho, jak si dává flašku, nebo prostě jen sedí, či se mění prvek v jejím okolí. "Když piješ..." je tedy komiks hodně statický.
Jenže kniha "Když piješ..." může fungovat jako takový ten animační bloček, kdy ji vezmete a budete rychle projíždět jednotlivé stránky. Díky tomu, že se obrázky jen pozvolna mění, máte pocit, že dochází k animování postavy pijáka a jeho flašky a prostředí. Minimálně v tomhle je kniha zajímavým - netvrdím, že dobrým - experimentem, který vás může oslovit, ale také vás oslovit nemusí. Kresba je na první pohled celkem jednoduchá a je vidět, že je určena těm, kteří někdy měli problém s alkoholem, anebo ví, co to znamená se pořádně opít. Já v tomhle ohledu z vlastní zkušenosti mluvit nemohu.
Kniha má ale i druhou část, nejen tu obrazovou, a to jsou ony levé stránky, které obsahují text. Jsou to takové výkřiky do tmy jako "Když piješ, trochu doufáš, že si někdo všimne..." (to pak ještě pokračuje na dalších dvou stránkách) nebo "Když piješ, neumíš přestat". Je to takové lehké filozofování, které je možná zajímavější tím, jaká je volena grafická forma textu, protože text je rozházen, je používána různá velikost písma v rámci jedné věty, ale i další nástroje, které s sebou úprava textu nese. V tomhle ohledu je patrné, že se autor snažil skutečně nějakou myšlenku vyjádřit a na čtenáře jednotlivými větami zapůsobit.
Přesto si nemohu pomoct, vnímám knihu spíše jako pokus, který je pro autora možná určitou formou terapie, ale její podoba není určená pro každého a myslím, že se najde mnoho lidí, kteří si knihu přečtou a nenajdou v ní nic, co by je zaujalo. Myšlenky jsou zde zajímavé, ale říkáte si, jestli to je skutečně filosofování o smyslu bytí a pití, anebo jen opilecké bláboly, které se snaží něco sdělit, i když nemají moc hloubku. Některé věty jsou skutečně tak banální, že vlastně ani nevíte, co si z nich vzít. Je v nich pravda, o tom žádná, ale nejsou to myšlenky, které by vám měly v hlavě uvíznout déle, pokud skutečně nemáte s pitím problém. A i pak je nejspíš utopíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat