Jak jsem slíbil, tak také dělám. Říkal jsem, že s recenzí na druhý "Berlín" přijdu co nejdříve, po
prvním dílu, tak tady je. "Berlín" je kniha, která se vás rozhodně dotkne, ať už tím, jaký příběh vypráví, tím, jakou dobu a jak ji prezentuje, anebo prostě tím, jaká je zde kresba, která je prostě nadále úchvatná. Projevuje se to například v tom, že Lutes je natolik schopný kreslíř, že zvládne vystihnout rysy černocha bez toho, aby jeho hlava musela být skutečně černá. Sem tam mu to ujede a postava by mohla být běloch, ale od začátku stejně dobře víte, že to jsou černoši. V tomhle směru je Lutes prostě výborný, protože jeho zachycení různých skutečností je parádní. Ať jde o lidi, stavby anebo prostě věci, nikdy se nebojí a vám nikdy neunikne to, co se snažil sdělit.
Když už jsem narazil na ty černochy, tak se možná budete divit, co dělají v předválečném Berlíně. Ona je odpověď vesměs jednoduchá. I v Evropě se líbila americká hudba, a tak si jeden kabaret s názvem Podbřišek najal americkou jazzovou kapelu, aby přišla město trochu rozhýbat. V tomhle aspektu se krásně ukazuje, jak Lutes dokáže prezentovat jako hlavní postavu nikoli lidi, ale opravdu ono město, které je určováno tím, jaká hudba byla poslouchána, tím, co se psalo do novin, a tím, jací lidé zde žili, co prováděli, a případně jak umírali nebo utíkali. Lutes tak prostřednictvím postav vytváří obraz města, které vytváří obraz společnosti a doby.
V Berlíně se to doslova hemží různými skupinami, ale primárně cítíte politický boj, který zde plápolá. Je zde více politických stran, parlament země byl v té době poměrně rozdroben, ale do popředí se dostávají především dvě. Nejprve je komunistická strana a zdá se, že právě ona bude mít navrch, protože jsou zde lidé, kteří jí fandí. Jenže pak se objevuje ještě další strana. NSDAP. Nemluví se tady o tom, kdo je jejím vůdcem, kdo jsou osobnosti, které se za ní skrývají, ale postupně se komiksem stále více a více promenádují vojáci, kteří vyřvávají hesla, jež jsou s touto stranou spojena. Lidé je odmítají, někteří, které nám předestírá Lutes, ale jeho kniha končí pomyslným kataklyzmatem, kdy se k moci ve velké části parlamentu dostávají právě národní socialisté.
Lutesovo vyprávění je skvělé právě v tom ohledu, že vy nemáte pocit, že by mělo něco zlého přicházet. Sem tam se objeví zvěst o tom, že národní socialisté něco udělali. A pak najednou prásk, jeden z nich je zabit. Je tu padlý hrdina, vlastně takový mučedník, a na tom, jak je vykreslen, je možné postavit propagandu a to, jak dát lidem vědět, že ti ostatní, že komunisté a jiní, jsou vlastně špatní. V podstatě došlo k plíživým událostem, z kterých se podařilo udělat významný milník, jenž předznamenal propagandistické úspěchy Hitlerovy vlády. Právě propaganda a to, jak se dokázali strana a její vůdce prezentovat, jsou důvodem, proč to Hitler dotáhl až tak daleko, až do té pozice, kdy ovládal velkou část Evropy a zachtělo se mu i zbytku.
Berlín se tak jeví jako krásné město, kde je živo, ale kde je zároveň chudoba a kde to bublá nejen v důsledku hospodářské krize, ale i v důsledku předchozí války a názorové rozdrobenosti národa. Někteří se chtějí přidat ke komunistům, jiní k národním socialistům, další podporují stávající, slabou vládu, jiní tápou a chtějí jen změnu, která by jim pomohla, která by je přivedla to takového stavu, kdy se budou mít lépe. Skoro se zdá, že šlo jen o to, kdo stav využije ke svému prospěchu, kdo bude mazat lidem vhodně med kolem huby, ne jen slovy, ale i činy. Hitler byl ten, kdo se té příležitosti chopil. Pozvedl zemi a pak ji málem zničil. A nejen Německo. Příběh komiksu "Berlín 2: Město kouře" se uzavřel, ale Jason Lutes ještě zdaleka nemá hotovo. Nevím, kdy se dočkáme třetího dílu, protože hotova je čtvrtina, ale doufám, že někdy ano. Tohle je totiž komiks o lidech, ale o lidech na špatném místě ve špatné době.
Žádné komentáře:
Okomentovat