Kniha "
Goon 3: Samej průšvih" mě zase tolik nenadchla, ale čtvrtý díl už pro mě zase jede na velmi dobré vlně, kdy jsem měl pocit, že tohle je správný směr. Bavil jsem se, smál jsem se, žasnul jsem nad nápady, které Eric Powell měl. A nejen Eric Powell. Tentokrát tu máme zase jednoho hostujícího umělce, kterým překvapivě není komiksový tvůrce, ale herec Thomas Lennon, především komik, jehož ksicht nejspíš budete z nějakých těch amerických filmů znát. Ten nejen, že napsal úvod k této knize, ale ještě Ericovi k dobru přidal povídku s Frankym, která sice měla být původně scénářem, ale nakonec je zveřejněna ve svém původním znění jako povídka s několika málo ilustracemi od Erica, aby na tom měl také trochu podíl.
Co dostanete ve čtvrtém dílu? V první řadě je to trocha toho nahlédnutí do historie, ale pak také na to, co se děje v současné době. Příběhy jsou tentokrát provázanější a je zde patrný vývoj. Jednotlivé epizody na sebe navazují, tedy kromě první a druhé. První kapitola je tak nějak úvodem do děje a návratem do minulosti, kde se toho trochu vysvětluje. Podíváme se zde na zrod jednoho týmu amerického fotbalu, který změnil celou situaci v Goonově městě a vedl k tomu, že se naprosto nově rozdělily síly. Druhá kapitola stojí také samostatně a jedná se o Powellovo přepracování klasiky od Charlese Dickense. "Vánoční koleda" má skvělé goonovské rysy, a i když je to pořád prznění klasiky, tak s takovým nábojem, že vás to bude bavit a ani si to prznění moc připouštět nebudete.
Pak následují tři kapitoly, které nám prezentují to, co se stalo, když Goon a Franky pomohli doktoru Slitinovi, když ho cosi rozežíralo. Museli se nejprve vydat do jiné dimenze, potom museli čelit zabijáckým robotům a nakonec se Goon vyrovnával s tím, že je zase ve vězení a následně je pronásledován Ďábelskými zmetky. Skvěle se tady vrší béčková témata s mnoha pop kulturními odkazy, které jsou skvěle tematicky vybírány (například ty ve vězení), abyste měli příběh, který je pořád zábavný a který už jede na takové vlně, že prostě budete vědět, že to je "Goon" a že to je jeho humor. Místy je to neskutečně zábavné a vy se budete divit, kde Powell ty nápady pořád bere.
Hned první kapitola naplno ukazuje sílu Ericových komiksů. Ta není pouze ve scénáři, který je místy skvělý, ale je především v tom, jak si hraje s kresbou. Tohle není jedna jediná kresba, která je rozeznatelná, ale to jsou různé druhy kresby, která se hodí k danému tématu, k danému příběhu, nebo jen k danému prvku. Prolíná se zde klasická kresba tuší, která je kolorovaná, s malbou, která má omezené barevné spektrum, ale také počítačová grafika. Pak následuje druhá kapitola a ta má svou tužkovou formu a speciální barevnost, jako kdybyste četli něco staršího. A pak zase kapitoly, kde je více tužky, uhlu, tuše, prostě co je zrovna potřeba. Eric Powell je v tomhle směru skutečně jedinečný.
 |
| Thomas Lennon |
"Goon 4: Čest a děsivé konsekvence z ní plynoucí" je knihou, která se vám bude líbit, pokud vám už u předchozích knih sedl Ericův styl humoru a jeho vedení příběhu. Tahle kniha pak přináší spoustu dalších nápadů, ale také příběh, který se nějakým směrem vyvíjí. Eric si jednoduše hraje se svými postavami, předvádí je v různých podobách a vy mu všechny podoby budete žrát. Goon a Franky jsou skvělí jako dva bouchači, kteří řeší problém ve městě i v paralelní dimenzi, ale jsou stejně skvělí jako duchové Vánoc. Na závěr pak ještě zmiňovaná povídka, která má sice jiného autora, ale nechybí jí pochopení Goonova světa, což vede k tomu, že skvěle do knihy zapadá. Ano, tenhle díl jsem si zase pořádně užil a těším se na pátý!
Žádné komentáře:
Okomentovat