Autorem článku je Daniel Palička.
Scénář: Stan Sakai
Kresba: Stan Sakai
Hned na úvod se vám musím k něčemu přiznat. S Usagim mám obecně dost komplikovaný vztah, který se popisuje docela těžce. Když jsem v ruce držel první černobílý díl z dlouhé série, říkal jsem si v hlavě, že jdu do něčeho opravdu kvalitního, když je u nás fanouškovská základna tak velká. A výsledek? Po dočtení jsem byl znechucený a nechápal jsem, co na tom lidé vidí a co je na tom tak objevného. Tak jsem jednoho dne vstal, otevřel skříň s komiksy a Usagimu dal ještě šanci, jenomže mé pocity byly podobné, možná o něco málo lepší. Šance mu naštěstí dávám i teď a začínám zjišťovat, že Sakai umí dělat dobré řemeslo a s příběhy si umí pěkně vyhrát, ovšem paradoxně na mě jednotlivé příběhy působí lépe až po dočtení než při samotném čtení. Když se totiž prokousávám jednotlivými částmi, mám pocit, jako bych byl do něčeho nucen, a v nitru cítím jistý odpor, což je docela deprimující a velmi iritující. Po dočtení si naopak začnu v hlavě uvědomovat, jak kompaktně to drží pohromadě a že Sakai umí pracovat s konkrétním materiálem.
Vše, o čem jsem psal v odstavci výše, však nemění nic na tom, že jsem speciální one-shot “Teenage Mutant Ninja Turtles/Usagi Yojimbo” chtěl okusit, když už letos Sakai přece jenom vyhrál toho Eisnera za lettering. Sakaie mám coby výtvarníka velmi rád a musím uznat, že ve svých komiksech má hravě využité velmi netradiční prvky, jež jsou čtenáři dávkovány ve správné míře, aby toho zkrátka nebylo příliš hodně, ani moc málo. Možná proto mají komiksy s Usagim jisté kouzlo, protože vždycky autor přijde s nápadem, jenž čtenáře ohromí. A podobně je tomu i v případě následujícího sešitu, kdy se Usagi musí opět spojit s Želvami nindža. Po jedné menší bitvě totiž potká senseie Kakeru, s nímž se už v minulosti jednou setkal, a ten mu řekne, že potřebuje doručit jeden předmět do Kashimské svatyně. Povolá tak Usagiho jako svého osobního ochránce, ale kromě něj přivolá i čtyři želví nindži. Jak to udělá, vám nepovím, každopádně se nám takhle krásně začíná odvíjet celý příběh.
Prvně musím hodně pochválit Sakaie za jeho práci s tempem. Ví, kdy má zpomalit, kdy je naopak potřeba zrychlit, a mimoto rozumí tomu, jak má správně používat dialogy. Když to není nutné, nemá zapotřebí je využívat při akčních sekvencích, kde jsou spíše přebytečné, a naopak se je snaží co nejvíce využít při poklidnějších pasážích, kdy je potřeba rozvíjet personality jednotlivých hrdinů, ať už jde o Usagiho, celou želví partu nebo senseie Kakeru. Ovšem nesmím také opomenout, že záporné postavy, které se v příběhu objeví, jsou nápadité a mají co nabídnout v rámci děje. Když k tomu připočtu hravé designy, jež jsou doplněny o velmi pěkný coloring, dostaneme po stránce kresby opravdu pěkný zážitek. A ano, barvy mi vážně nevadily. Naopak mi přišlo, že místy hezky doplňovaly některé pasáže a scenérie.
Na druhou stranu musím poznamenat, že děj byl podle mě docela krátký. Co jsem tak počítal, komiks má přibližně čtyřicet stran, což je strašně málo na to, aby měl Sakai možnost rozvinout propracovanější příběh, a díky tomu je občas všechno až moc zkratkovité. Ano, pravděpodobně budete namítat: „Jenže to bylo od začátku plánované jako uzavřenější povídka do jednoho one-shotu.” O tomto tvrzení samozřejmě vůbec nepochybuji. Pokud to tak Sakai opravdu celou tu dobu zamýšlel, nedivil bych se. To však nemění nic na tom, že pokud by komiks byl o něco delší, popřípadě by vyšel ve formátu OGN (tj. Original Graphic Novel), kvalita by určitě byla ještě o něco vyšší.
Děj nicméně neobsahuje žádnou zbytečnou vatu. Hlavní příběhová linka pěkně odsýpá a má čtenáři co nabídnout. K postavám bych žádné výraznější výtky neměl, možná s výjimkou Želvích nindžů. Nechápejte mě špatně, byli napsaní dobře a vůbec mi nevadili, ale mám k nim hned dvě zásadní připomínky. První je mířená na jednotlivé želví hrdiny. I když s nimi scénárista pracuje poměrně dobře, měl jsem pocit, jako kdybych četl jednu a tu samou postavu, akorát rozkouskovanou do několika menších. Odlišnosti mezi nimi, pokud nepočítám barvy pásků na obličeji a jejich vlastní zbraně, nejsou, což je docela škoda. A moje druhá poznámka míří na jejich roli v příběhu, protože po dočtení jsem došel k závěru, že pokud by Želví nindžové nijak neúčinkovali v tomto one-shotu, absolutně by to nezměnilo průběh celé zápletky, tedy až na pár drobných detailů, a byla by to kratičká historka s Usagim. Ale chápu, “crossover” a “Teenage Mutant Ninja Turtles” v názvu se zkrátka více prodává.
Obecně bych sešit “Teenage Mutant Ninja Turtles/Usagi Yojimbo” hodnotil vcelku pozitivně. Jde o klasickou jednohubku s Usagim se všemi svými klady, která vás bude bavit, ale některé aspekty vám zkrátka nebudou připadat tak zajímavě provedené, jak byste možná čekali. V obecném měřítku budu na recenzovaný one-shot vzpomínat zejména v dobrém, ale jestli se k němu budu někdy v budoucnu vracet, se ukáže až časem. Pro fanoušky Stana Sakaie je však tento sešit bez debat naprostá povinnost.
