#DP206: Batman: One Bad Day - The Riddler

Autorem článku je Daniel Palička

Poznámka na úvod: Recenze byla sepsána ještě před českým vydáním svazku Batman - Špatný den: Penguin / Riddler. Proto předem zdůrazňuji, že v textu se nijak nevěnuji penguinovskému příběhu od Johna Ridleyho a zaobírám se pouze samostatné povídce s Riddlerem, kterou napsal Tom King. Děkuji za pochopení. Přeji příjemnou četbu!

Tom King patří ke špičce současného superhrdinského mainstreamu. Člověk, jenž primárně tvoří u veleúspěšného vydavatelství DC Comics, v průběhu své bohaté tvůrčí kariéry napsal nespočet superhrdinských titulů. Kromě pravidelně vycházejícího Batmana, který původně odstartoval během iniciativy Rebirth (česky Znovuzrození hrdinů DC), se rovněž chopil několika uzavřených minisérií, v nichž dnes již klasické, dávno zaběhnuté postavy pojal dost specificky a netradičně. Tituly jako Mister Miracle, Swamp Thing Winter Special, Supergirl: Woman of Tomorrow, Strange Adventures, Rorschach a mnoho dalších plně dokazují, že když King dostane volnou ruku, umí dělat divy. Nyní se chopil další zajímavé postavy, vysoce inteligentního záporáka Edwarda Nigmy alias Riddlera, jemuž se rozhodl dát prostor v jednohubce Batman: One Bad Day - The Riddler, vydané v rámci série uzavřených záporáckých povídek One Bad Day.

Riddler (počeštěle Hádankář) patřil z bohaté plejády batmanovských zlosynů k mým oblíbencům, nikdy totiž nešlo o nekontrolovatelného maniaka nebo o nemyslící horu svalů. Nygma se od ostatních záporáků silně odlišoval, protože pomocí vychytralosti a intelektu mnohdy dokázal to, co by se jiným mohlo jenom zdát. Jde možná o blázna (podobně jako v případě jiných gothamských zločinců), ale nelze mu upřít jistou dávku osobitosti, která z něj tak moc číší. Přesně proto jsem se na sešit Batman: One Bad Day - The Riddler tak moc těšil, tím tuplem, když se jej chopil kreativní tým složený z mých dvou velkých oblíbenců - scenáristou Tomem Kingem, jehož komiksy přímo zbožňuji, a kreslířem Mitchem Geradsem, který mi již několikrát dokázal, že má výtvarný talent v krvi. Po dočtení mohu konstatovat jediné - nelituji ani jedné minuty! 

Batman: One Bad Day - The Riddler nevsází na bombastickou, akčně napěchovanou zápletku. Příběh se celou dobu drží pevně při zemi, díky čemuž lépe vynikne postupně budovaná temná atmosféra a vzájemné interakce mezi hlavními protagonisty - zejména Batmanem a komisařem Gordonem - jsou o to intenzivnější. Dialogy působí uvěřitelně a lidsky, byť z objektivního hlediska musím říci, že některé konverzace nejsou zdaleka tak záživné a čtivé, jak by mohly být. Každá z postav má prostor zazářit, čtenář si k nim tedy může vytvořit lepší citové pouto a má důvod jim fandit. Například komisař Gordon se ocitne hned v několika napjatých situacích, kdy musí jít do přímé konfrontace s Edwardem Nygmou (jmenovitě uvedu pasáž, kdy Gordon vyslýchá Riddlera a snaží se z něj vydolovat informace, které potřebuje pro úspěšné rozklíčování případu). To samé platí o Batmanovi, kterého neuvidíte jen v ikonickém netopýřím kostýmu, ale také v civilním hávu. 

Samozřejmě nesmím opomenout ústředního záporáka, jenž si hodně scén krade jen pro sebe. Mně osobně se Kingovo svébytné pojetí Riddlera dosti zamlouvalo. V jeho podání sice působí jako zlotřilý, a přitom vychytralý neřád, jenž dovede snadno přechytračit své soupeře, v jeho nitru však můžeme spatřit nadaného jedince, který se však vlivem různých okolností změnil k nepoznání. Čtenář se dokonce podívá zpátky do minulosti a nahlédne do zlomových momentů Nygmova mládí, jež zanechaly výrazné dopady na jeho psychice. A nechybí ani nádherné momenty, kdy se naplno projeví Riddlerova mistrná inteligence a schopnost chytře vyváznout z prekérních situací. 

S komiksem jde v ruku ruce také výtvarná stránka. Jak jsem již naznačil, styl Mitche Geradse přímo zbožňuji a v recenzovaném komiksu mi ukázal, proč jde o skvělého výtvarníka. Syté barvy se přímo nádherně hodí k atmosféře celého sešitu a výborně doplňují jednotlivé scenérie. Dominuje tmavá zelená (typicky riddlerovská barva), která je použita pro scény ze současnosti, v retrospektivních pasáží se ovšem vsadilo na světle oranžovou, čímž vzniká příjemný kontrast. Rovněž musím vyzdvihnout úžasné panelování, především jsem ocenil hravé využití klasického stylu 3x3. 

Patříte-li mezi fanoušky Batmana nebo Riddlera a potrpíte si na kvalitní záporácké příběhy, rozhodně byste neměli sešit Batman: One Bad Day - The Riddler jen tak minout. Jde o kvalitní, občas explicitní psychologickou sondu do hlubin jednoho z nejkomplexnějších batmanovských zlosynů, která se občas nebojí jít až na dřeň. Postavy mají výborný vývoj, zápletka má zajímavé směřování a kresba je na špičkové úrovni. Nemám co dodat! King opět nezklamal a budu bedlivě vyhlížet další projekt, kterého se brzy zhostí. 

#DP205: Simpsonovi: Čarodějnický speciál #6: Příběhy ze záhrobí

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Různí

Kresba: Různí

Americký seriál Simpsonovi snad nemusím nijak představovat. Populární animák, který se ve světě těší veliké oblibě, si během své téměř třicetileté historie vybudoval silnou fanouškovskou základnu. Humorné příhody slavné žluté rodinky totiž mají něco do sebe. Přestože současné epizody ani zdaleka nedosahují kvalit raných příběhů z 90. let, stále mají čím oslovit publikum, ať už aktuálními tématy, která hýbou světem, ztřeštěnými zápletkami nebo speciálními čarodějnickými díly, které si stále udržují konzistentní úroveň. Seriál se kromě celovečerního filmu rovněž dočkal pravidelné komiksové série vydávané pod křídly vydavatelství Bongo Comics. Kromě klasických sešitů vycházely čarodějnické speciály, ve kterých se mohli slavní komiksoví tvůrci naplno vyřádit. Na jeden z nich, konkrétně na svazek “Simpsonovi: Čarodějnický speciál #6: Příběhy ze záhrobí”, se podrobně podíváme. 

Podobně jako jiné čarodějnické speciály je i kniha “Pozdravy ze záhrobí” antologií děsivých povídek, na kterých se podílely různé kreativní týmy složené z hvězdných tvůrců. Každý příběh nejprve zhodnotím zvlášť, v závěru pak poskytnu obecné shrnutí mých dojmů. 

Maškarní ples

Úvodní povídka “Maškarní ples” je ucházející jednostránkový vtípek, který neurazí, ale ani nenadchne. Nicméně účast satanského Neda Flanderse mě mile potěšila. 

Sanice

Duo Brian Posehn a Gerry Duggan netřeba představovat. Jejich společný deadpoolovský run (mj. zahrnuje příběhy jako Drákulova výzva, Mrtví prezidenti, Hodný, zlý a ošklivý aj.) je právoplatně řazen mezi nejlepší série vydávané v rámci iniciativy Marvel NOW! Scenáristická dvojice má s komediálními příběhy, jež dohromady kloubí absurditu šílených situací a dospělou serióznost, patřičné zkušenosti. Proto asi nikoho nepřekvapí, že jsem se na jejich simpsonovskou povídku neskutečně těšil. Výsledek však nenaplnil očekávání.

Neberte mě špatně, “Sanice” v žádném případě není podprůměrná povídka, ba naopak jde o solidní kus práce. Nemohu se ovšem ubránit pocitu, že z nosného námětu šlo vytěžit mnohem víc. Některé vtípky mi sice vykouzlily úsměv na tváři (např. závěrečný souboj na lodi nebo scény z přístavu), atmosférická úvodní pasáž, která je umocněná temným vizuálem, dovede zaujmout a charakter šerifa Wigguma byl využit dost zajímavě, na poměry Simpsonových dost netradičně. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že se děj občas táhl a kazily jej některé trapné momenty, které z objektivního hlediska nebyly špatné, ale na můj vkus narušovaly plynulost děje. 

Obecně jde o dobrou povídku, která v rámci speciálu nezapadne (v kontextu celé sbírky jde o jeden z lepších kusů). Každopádně od Posehna a Duggana jsem přece jenom čekal trošku víc. 

Drzý drdol

Další krátký příběh s vtipnou pointou. Dvě stránky, ve kterých hrají ústřední roli vlasy Marge Simpsonové, mě skutečně rozesmály. Závěr se vydařil a k výtvarné stránce nemám sebemenší výhrady. Co víc dodat? Skvěle odvedená práce.

Krvavá kletba krutých víl

Kyle Baker je ostřílený scenárista, kterému jsou bláznivé groteskní příběhy přímo šité na míru (česky vydaný Plastic Man: Na útěku toho budiž důkazem). Jeho šílená cartoonová kresba, z níž je v příběhu cítit inspirace vizuálem raných simpsonovských epizod, povyšuje jinak podprůměrný scénář na vyšší úroveň. “Krvavá kletba krutých víl” je sice vizuálně ohromující podívaná, obsahově však jde o blbost na entou. 

Oni kreslí

Příjemná jednohubka, jejíž specifický styl humoru vás buď dostane, nebo vás nechá úplně chladnými. Naštěstí jsem patřil do první půlky a některé humorné pasáže jsem si užil. Škoda jen, že příběh nebyl delší. Podle mého názoru by se s podobnou zápletkou daly dělat divy, a kdyby měli tvůrci více prostoru, mohli by si s námětem daleko více pohrát. 

Homerova archa!

Šílená Homerova příhoda, která by dle mého názoru snadno obstála v televizním čarodějnickém díle. Terry Moore se pěkně popasoval jak se scénářem, jenž mísí typické simpsonovské vyprávění s biblickými motivy, tak s hravým vizuálem, vsázejícím na jemné tahy tuší, jednodušší designy postav a výrazné, dynamické panely.  

Otto-mat 

Další vtipná jednohubka, tentokrát s Ottem a jednookými zelenými mimozemšťany. Nic extra, ale proč ne? Na jedno přečtení dobré. 

Kouzelné rekvizity

Povídka, u které jsem se řehtal na plné čáře. Oceňuji scénář, který by s přehledem obstál i v seriálovém zpracování. Parodování slavných značek, které je v “Kouzelných rekvizitách” hojně využito, sice může zprvu působit prvoplánově, do děje ovšem bylo zakomponováno hravě a na poměry Simpsonových docela originálně. Vtípky měly šmrnc, zápletka si po celou dobu udržela vyvážené tempo a kresba byla solidním standardem. Z výsledku jsem velice spokojen.

Halloweenský humbuk!  

Několik dobrých vtipů by se sice našlo, ale zápletka šla úplně mimo mě. Ani kresba nijak neohromí. 

Stínový box

Fantastická jednostránková povídka, která dokazuje, že v jednoduchosti je síla. Fantastický počin!  

Willie: Portrét školníka 

Asi nejstupidnější povídka celé antologie - v dobrém i špatném. Eric Powell se vytasil s tak pitomým příběhem, až je skvělý. Kresba je mistrovský kus práce. V prostředí Simpsonových sice nevyniká tak dobře jako v Goonovi nebo jiných Powellových autorských projektech, přesto šlo o hotovou pastvu pro oči (částečně za to může výrazný coloring, kvůli němuž některé výjevy - např. moment Willieho šokujícího zjištění - na čtenáře zapůsobí mnohem více). O scénáři se raději nebudu sáhodlouze rozepisovat. Tak absurdní  nápady a výjevy, s nimiž se Powell vytasil, se jen tak nevidí. Sluší se přímo říct, že takovou “ptákovinu” jsem už dlouho nečetl, a to doslova. Kupodivu jsem si povídku zvráceným způsobem užil. Budu se k ní někdy vracet? Toť otázka!    

Rudá záře nad Ralfem 

Další kratičká jednohubka, tentokrát s partou koledníků, mezi které Ralf jaksi nezapadá. Nebo že by ne? Povídka je roztomilá. Vizuál je výrazný, díky čemuž povídka připomíná stylizaci moderních simpsonovských epizod. A pokud je řeč o scénáři, ten sice není kdovíjak sofistikovaný, ale má své kouzlo. Navíc závěrečná pointa dokáže pohladit na srdíčku. Výsledek mě mile potěšil. 

Pygmejský elixír

Hloupoučká, leč funkční a dobře napsaná povídka. O vrchol celé sbírky ani náhodou nejde, jedná se ovšem o dobře odvedenou práci. Příběh svižně odsýpá a některé scény (hlavně sekvence s divochy) vám po dočtení rozhodně utkví v paměti. 

Kniha “Simpsonovi: Čarodějnický speciál #6: Příběhy ze záhrobí” je rozmanitou kolekcí vtipných hororových povídek, které vsázejí na originální nápady, působivé vizuální i vyprávěcí postupy a experimentování. Příběhy sice mají různé vady na kráse a dalo by se na nich co zlepšovat, přesto musím konstatovat, že autoři se snažili, jak jen mohli, a čtenářům naservírovali čtivé příběhy. Ze třinácti povídek je co vybírat a podle mě si každý čtenář dokáže najít své favority. Komiks mohu vřele doporučit. Fanoušci Simpsonových a čarodějnických speciálů by po něm měli sáhnout tím tuplem!

#DP204: Sebevražedný oddíl: Dostaňte Jokera!

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Brian Azzarello

Kresba: Alex Maleev

Iniciativa DC Black Label se nám v Česku představila hned několika grafickými romány. Na nejnovějším z nich, akčním bijáku “Sebevražedný oddíl: Dostaňte Jokera!”, se podílela komiksová legenda Brian Azzarello spolu s ikonickým kreslířem Alexem Maleevem. Jak se komiks povedl? Stojí za vaši pozornost? 

Nalijme si čistého vína, Brian Azzarello má nejlepší tvůrčí léta dávno za sebou. Časy takových klenotů, jakými byly psychologické drama Lex Luthor: Muž z oceli, dobrodružná superhrdinská série Wonder Woman nebo rozsáhlé, do detailu promyšlené krimi 100 nábojů, jsou nenávratně pryč a věrní čtenáři jen marně čekají na další kvalitní titul. Azzarello bohužel ztratil dech, což se na sériích z posledních několika let výrazně projevuje. Fanouškům neservíruje promyšlené, čtivé příběhy, jež by čtenáře ohromily poutavou zápletkou, propracovanými postavami nebo originálními myšlenkami, nýbrž generické série, které s výjimkou pár akčních sekvencí nemají pořádně co sdělit. Grafický román Sebevražedný oddíl: Dostaňte Jokera!, původně vydaný pod křídly iniciativy DC Black Label, se mezi ně může přiřadit. 

Komiks se nese v duchu takových “skvostů” jako Batman: Zatracení nebo Faithless, které sice disponují pěknou vizuální složkou, dějově však pokulhávají. V případě Sebevražedného oddílu tomu není jinak. Alex Maleev je špička ve svém oboru, ba dokonce má s všemožnými superhrdinskými postavami patřičné zkušenosti. Osobitá realistická stylizace se k serioznímu vyznění příběhu perfektně hodí a díky tmavšímu coloringu některé detaily lépe vyniknou. Nicméně po dějové stránce nemá Azzarelův uzavřený grafický román čím zaujmout.

Scénář je těžce podprůměrný. Originalita na bodu mrazu.  Protagonisté v čele s Red Hoodem jsou mdlí a nezáživní. Jde pouze o šablonovité postavičky, kterým chybí duše. Během čtení vás ničím neoslní a v paměti vám neutkvějí. Ano, připouštím, že několik akčních sekvencí přece jenom může čtenáře zaujmout, nezachrání však hořkou pachuť z četby.

Sebevražedný oddíl: Dostaňte Jokera! je spotřební superhrdinský výplach, který bezpochyby potěší fanoušky přímočarých akčňáků a milovníky Sebevražedného oddílu, náročné čtenáře ovšem nemá jak oslovit. Postavám chybí hloubka, scénář je pouze sled náhodných akčních scén, které však nedrží pohromadě, a nepříliš zdařilý závěr působí dost prvoplánově. Ani tentokrát se Azzarello nevymanil se ze škatulky. Stále jede ve svém standardu z posledních let. Zda je to dobře či špatně, posuďte sami. 

#DP203: Zaklínač: Rónin

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Rafał Jaki 

Kresba: Hataya

Zaklínač je fenomén poslední doby a zájem o něj stále neopadá. Po úspěšné knižní předloze od Andrzeje Sapkowského následovala veleúspěšná herní trilogie od herního studia CD Projekt Red a rozporuplně přijatá seriálová adaptace od Netflixu. Samozřejmě nesmím opomenout ani komiksové příběhy, jež příjemně doplňovaly zaklínačskou mytologii. Tentokrát se vydavatelství Dark Horse, pod nímž veškeré komiksové série vycházejí, vytasilo s poněkud netradičním experimentem - grafickým románem Zaklínač: Rónin. Stojí za pozornost? 

Zaklínač: Rónin je unikátní hned z několika důvodů. Jednak jde o dílo fungující zcela nezávisle na dosavadních komiksových příbězích, jednak o zcela jedinečný projekt, který svět Zaklínače uchopil z trochu jiného úhlu pohledu. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak by vypadal Geralt jako osamělý rónin překonávající překážky na své strastiplné cestě? Nebo jak by vypadal souboj zaklínače s děsivou japonskou potvorou? Pak jste na správné adrese. Rónin totiž na všechny vaše otázky dokonale odpovídá.  

Hned na rovinu je nutné zdůraznit, že komiks nepřináší kdovíjak převratnou zápletku. V podstatě jde jen o přímočaré vyprávění směřující k jasnému cíli. Geralt dostane úkol, načež navštěvuje různá místa a kosí jedno monstrum za druhým. Nic převratného. Nicméně i tak jde v jádru o čtivý, svižně odsýpající příběh, který nešetří pěknými akčními sekvencemi, ani příšerami, jež vás svými děsivými designy přímo ohromí.

Akční sekvence mají šmrnc a jsou dostatečně dynamické na to, aby vás uchvátily. Zápletka si udržuje příměřené tempo, díky čemuž se nebudete při četbě nudit. A pokud je řeč o vizuální stránce, dle mého názoru se k atmosféře celého komiksu perfektně hodila. Objektivně však musím uznat, že stylizace ani zdaleka nemusí sednout každému. 

Zaklínač: Rónin je povedeným zaklínačským komiksem, který potěší jak fanoušky japonské mytologie, tak hrdé fanoušky Geralta z Rivie. Netradiční zpracování, umocněné zábavnou a svižně odsýpající zápletkou, mě skutečně zaujalo a jsem zvědavý, kdy se dočkáme pokračování. Otevřený konec mě totiž navnadil na další dobrodružství nebojácného rónina. Snad se jej dočkáme co nejdříve!  

#DP202: Bohové a monstra aneb Jak Zafran a Gunn překopali filmové DC

 Autorem článku je Daniel Palička

Nejnovější článek berte jako jeden velký experiment. Nejde totiž o standardní recenzi, nýbrž o ryze odlehčený článek, jehož cílem bylo jednak informovat o současném dění ve filmovém odvětví DC Comicsu, jednak podat můj subjektivní pohled na současnou situaci. Původně měl článek "Bohové a monstra aneb Jak Zafran a Gunn překopali filmové DC" vyjít na jiné platformě, nakonec však skončil na Comics-Blogu. Snad se Vám bude výsledek líbit a změnu patřičně oceníte. Přeji hezké počtení!

Filmový svět DC čekají nebývale velké změny. Noví generální ředitelé James Gunn a Peter Zafran se vytasili s jejich několikaletým, detailně promyšleným plánem na budování zbrusu nového filmového univerza. Koncem ledna jsme dostali první nástřel chystaných projektů, který byl fanouškům odprezentován ve videu “Chapter 1 - Gods and Monsters”. Nutno dodat, že se máme na co těšit! Nebo ne? 

Režisér Zack Snyder

Ale pěkně popořadě. Propojený filmový vesmír DC Comics (zkráceně DCEU), jenž oficiálně započal snímkem Muž z oceli (2013), byl jeden velký maglajz bez jasného směřování a jakékoliv tvůrčí vize. Říkejte si, kdo chce, co chce, ale konkurenční Marvel byl mnohem dál a DC mu nesahalo ani po kotníky. Prostě nebe a dudy. Filmové DCčko působilo zmateně, nepromyšleně a chaoticky. Projekty nevypadaly jako drobné dílky obří, komplexní skládačky, nýbrž jako sbírka náhodně poskládaných střípků, z nichž byla roztěkanost a scenáristická bezradnost více než patrná. 

Thanos (Avengers: Infinity War)

To mě přivádí k drobnému srovnání. Marvel měl totiž od počátku jasno. První fáze nejprve představila hlavní postavy (Iron Manem počínaje a Captainem Amerikou konče), jež se následně spojily v týmovce Avengers (2015). Druhá fáze stavěla na již vybudovaných základech z předchozích dílů. Nechybělo nastínění větší zápletky s kameny nekonečna a představení několika nových hrdinů (Scarlet Witch, Strážci galaxie, Ant-Man a další), jejichž osudy byly postupně odvyprávěny v dalších filmech. Třetí fáze sloužila jako velkolepé završení; jako obří tečka za dosavadním vývojem a rozloučení s některými známými postavami. Nádherně promyšlená koncepce, které objektivně není co vytknout. 

Batman v. Superman: Úsvit spravedlnosti 

A co DC? To, laicky řečeno, střílelo od boku. Karty náhodně házelo na stůl a myslelo si, že partii vyhraje. Ale kdepak, ukázal se přesný opak. DC Comics sice vydávalo jeden projekt za druhým, kvalita ovšem silně pokulhávala a dlouhodobá vize prakticky neexistovala. Však posuďte sami - po Supermanovi následoval Batman v. Superman: Úsvit spravedlnosti (2016), jakýsi pokus o konflikt dvou velkých superhrdinů, který ovšem doplácel na zbrklost a snahu se co nejrychleji vyrovnat Marvelu. Úsvit spravedlnosti byla svojská, vizuálně podmanivá, leč v mnoha směrech nedotažená a roztržitá vize, ve které si DC ukouslo moc velké sousto. Odvyprávět zrod Batmana a rozvinout jeho vnitřní motivace, uvést na scénu Wonder Woman, poprvé představit tři budoucí členy Ligy spravedlnosti (aniž by předtím vyšly jejich samostatné sólovky)… a výčet by mohl klidně pokračovat. Cílů bylo zkrátka dost a na výsledném produktu je to více než znát. O scenáristickém rozkolu raději ani nemluvě. 

¨

Snyderova Liga spravedlnosti

Ani zdaleka ovšem nekončíme. Po Úsvitu to šlo od desíti k pěti. Následovala týmovka Sebevražedný oddíl (2016), Wonder Woman (2017), neúspěšná Liga spravedlnosti (2017), Aquaman (2018), Shazam! (2019) a další tituly, které sice byly vizuálně rozmanité, ovšem ve valné většině případů plytké a nijaké. Avšak vesmír nijak zásadně neposouvaly kupředu. A zatímco Thanos už dávno doputoval ke svým vysněným kamenům nekonečna, DCčko pořád strádalo na místě a nevědělo kudy kam. 

Komiksová předloha zrušených New Gods

A co víc mnoho plánovaných filmů ani nespatřilo světlo světa. Řeč je například o Batmanovi s Benem Affleckem, kosmické týmovce New Gods nebo Batgirl. Poslední jmenovaná může mluvit za své. Snímek, jehož se měl původně zhostit Joss Whedon, nakonec připadl dvojici Adil El Arbi a Bilall Farah (Mizerové navždy a několik epizod ze seriálu Ms. Marvel). Snímek, ve kterém se měli po boku půvabné Leslie Gracie ukázat J. K. Simmons jako komisař Gordon, Brendan Fraser coby šílený pyromaniak Firefly a Michael Keaton v roli Batmana, byl nakonec kompletně zaříznut. Sólovka měla původně zamířit na velká plátna kin. Později však Warneři situaci přehodnotili a řekli, že Batgirl poputuje na streamovací platformu HBO Max. Jenže co se nestalo, ekonomická situace Warnerům nepřála. Proto přišly razantní škrty a někdo to odskákat musel. Batgirl bohužel potkal nešťastný osud a snímek, který stál 90 milionů dolarů, měl smolíka.    

Fotka ze zrušené Batgirl

Změna byla zkrátka nevyhnutelná. A co že se nakonec údalo? Vedení prošlo změnou o sto osmdesát stupňů. Noví generální ředitelé - James Gunn (oceňovaný scenárista a režisér Strážců galaxie, Sebevražedného oddílu a seriálového Peacemakera) a Peter Zafran (filmový producent, který má u Warnerů mnohaleté zkušenosti) - se pochlubili s novou, velmi odvážnou vizí budoucnosti. Sestavili několikaletý, detailně promyšlený plán, jehož první kapitolu pojmenovanou “Gods and Monsters” (v překladu Bohové a monstra) Gunn představil v krátkém videu na oficiálním YouTube kanále DC Comics. 

James Gunn (vlevo) a Peter Zafran (vpravo)

Co jsme se vlastně dozvěděli? Podle Gunnových slov se vedení bude snažit udělat pořádek v dosud neuspořádané kontinuitě. Skvělé! Co dál? Filmy a seriály, které fungují samy za sebe (ať už Joker s Joaquinem Phoenixem, Reevesův Batman, Teen Titans GO! nebo animovaná Harley Quinn), si půjdou svou vlastní cestou. Do dění v hlavním propojeném vesmíru nebudou nijak zasahovat a budou fungovat zcela nezávisle. Podle dostupných informací by měly patřit do tzv. Elseworlds (tj. samostatně stojících příběhů zasazených do alternativních realit).

Kdo bude novým Supermanem?

A hlavní vesmír? Ten začne od píky. Po sólovce Flashe, která na stříbrná plátna vtrhne letos v červnu, nás čeká obří restart. Pojede se s čistým štítem a postupné budování nového univerza odstartuje nanovo. Gunnovsko-zafranovské DC bude provázané napříč filmy, seriály a, světe div se, videohrami. V žádném případě by nemělo jít o generickou pásovou výrobu. Z projektů bude cítit osobitý autorský rukopis a postavám bude dána péče, jakou si skutečně zaslouží. Inspirace původní komiksovou předlohou a žánrová rozmanitost prý budou hrát prim. Plán je vymyšlen na několik let dopředu. Zatím jsme dostali pouze první nástřel. Úvodní kapitola“Gods and Monsters” má sloužit jako úvod představující známé i méně známé hrdiny DC světa. 

Batman + Robin (Damian Wayne)

Z filmů se můžeme těšit na vskutku zajímavé projekty. Superman: Legacy bude supermanovská sólovka, jejíž scénář napíše James Gunn. Snímek by neměl být klasický origin, nýbrž velkolepé dobrodružství silně inspirované věhlasným All-Star Supermanem od Granta Morrisona. Film dorazí do kin v červnu 2025, režisér zatím nebyl oznámen. The Brave and the Bold rozhodně potěší fanoušky Batmana. Půjde o filmový debut Damiana Wayna, Robina, který je Batmanovým biologickým synem. Svého filmu se rovněž dočkají monstrózní Swamp Thing alias Bažináč, elitní skupina The Authority, sloužící jako protipól k Lize spravedlnosti, nebo Supergirl, Supermanova sestřenka.  

Tým Authority

Seriálové odvětví také nabídne velice solidní nabídku. Amanda Wallerová se dočká svého vlastního projektu, ve kterém se objeví postavy ze Sebevražedného oddílu a Peacemakera. Série se zhostí Crystal Henry a Jeremy Carver. Nebude chybět ani kosmická část DC světa. Zelení lampáči… pardon, Green Lanterni, budou mít vlastní minisérii “Lanterns”, v níž ústřední duo Hal Jordan a John Stewart bude řešit tajemnou záhadu, jež položí základy pro budoucí DCčkovské projekty. Animovaná série Creature Commandos uvede na scénu elitní komando, v němž nebudou chybět obskurní postavy jako Frankensteinovo monstrum nebo Weasel. Booster Gold bude komediálně laděný supehrdinský seriál o hrdinovi z 25. století, přičemž Paradise Lost bude zaměřen na Amazonky a historii mýtického světa Themysciry.  

Animovaný seriál Creature Commandos

Osobně jsem z nového plánu nadšený. Líbí se mi koncept první kapitoly - snaha představit neokoukané tváře, které dosud nedostaly patřičný prostor, a staré tváře (Batmana, Supermana a spol.) zpracovat jinak. Filmy a seriály dle mého názoru působí svěže. Zamlouvá se mi jednak rozmanitost hrdinů, jednak snaha držet se komiksové předlohy a projekty žánrově odlišit. Je ovšem pravda, že někteří fanoušci mohou být lehce zmatení. Přece jenom dva různí Batmani na velkém plátně mohou lidem udělat v hlavě zmatek. Stejně tak jsem skeptický o výrazné provázanosti napříč všemi projekty. Obávám se, že pokud divák bude nucen zhlédnout mnoho filmů a seriálů a dohrát všechny videohry, aby si o světě DC udělal jasný a kompletní obraz, bude docházet k tomu, že někteří nebudou chápat veškeré souvislosti. Na jednu stranu jde o velké riziko. Ostatně podívejme se na Marvel, který ve 4. fázi začal vydávat nejen filmy, ale také seriály, což vedlo k výše zmíněným problémům. Na druhou stranu tento krok považuji za odvážný tah a jsem zvědavý, jak se Gunn a Zafran s touto strategií poperou. 

Svítá na lepší časy? 

Co dodat? Gunn se Zafranem se do toho opřeli naplno a jak je patrné, máme se na co těšit.. Snad ve filmovém DC svítá na lepší časy a doufejme, že v DCčku nebude takový nepořádek jako doposud. O nekontrolovatelný kolos na hliněných nohou totiž nikdo nestojí.