#DP143: Future State: Superman/Wonder Woman

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Dan Watters 

Kresba: Leila Del Luca

Přiznám se hned na úvod: podobně jako v případě minule recenzovaného “Future State: Robin Eternal” jsem vůbec netušil, co mám od “Future State: Superman/Wonder Woman” čekat. Ano, dopředu jsem předpokládal, že bych mohl dostat příjemnou odpočinkovou týmovku dvou hlavních tahounů celého Future Statu, tedy Supermana (Jona Kenta) a Wonder Woman (Yary Flor), ovšem nebyl jsem si zcela jistý, co by na poli dvou sešitů chtěl scénárista Dan Watters odvyprávět. Jednoduše řečeno, do následující minisérie jsem nešel s žádnými přehnaně velkými očekáváními a přistupoval jsem k ní s otevřenou náručí. To, co jsem však dostal, bylo něco nevídaného. A bohužel to není myšleno v dobrém smyslu slova.

Vše začíná bez sebevětších komplikací. Seznamujete se s oběma hlavními protagonisty, přičemž máme možnost se naplno ponořit do jejich duše a prostřednictvím několika impozantních scén si můžeme udělat představu nejen o jejich dovednostech, ale rovněž o jejich charakterech, jež vás už od prvních několika stránek dokážou zaujmout. Do toho ještě připočteme několik dynamických akčních sekvencí a člověk si rázem nemá na co stěžovat. Nic nenasvědčovalo špatnému směřování zápletky, znělo mi v hlavě. Říkal jsem si: „To je normálně tak zábavné, až tomu sám nemohu uvěřit!“ Jenomže na scéně se zčistajasna objevili bohové, pak jakési podivuhodné kosmické entity… a příběh se vzápětí rozpadl jako domeček z karet.

Ne, teď si vážně nedělám legraci! Autorovi stačila jedna jediná scéna ve vesmíru na to, aby se z komiksu rázem stal sled prapodivných, zcela nefunkčních nápadů, které na papíře působí vcelku zajímavě, ovšem jejich provedení značně pokulhává. Proto například nefunguje veškerá dějová linka kolem bohů Iae a Kuat, poněvadž jejich charaktery nejsou kdovíjak nápadité a namísto toho, aby na vás udělali dojem a oslnili vás, je spíše budete brát jako otravný prvek, jenž v kontextu vyprávění působí strašně rušivě. A nalijme si sklenici čistého vína, jejich dialogy jsou na tak mizerné úrovni, až to pěkné není. Přitom mytologii a božstva mám obecně rád. O to více mě mrzí, jak jsou tito dva strašně nevyužití, nemluvě o faktu, že záporák, který je s nimi úzce spjatý, je jedním slovem katastrofa. Co taktéž zamrzí, jsou některé nelogické momenty, ve kterých sem tam zabolí pohled na scény, v nichž fyzikální zákony dostávají pěkně na zadek (finále toho budiž příkladem), jelikož zbytečně kazí zážitek ze čtení. A to samé bych mohl říct i o pár hloupoučkých pasážích, snažících se za každou cenu rozesmát čtenáře, jež však v konečném důsledku působí spíš trapně a zbytečně narušují slušně vystavěné tempo.

      

Ale aby recenze nebyla jen na negativní notě, pokusím se vyzdvihnout několik aspektů, v rámci kterých komiks vyniká. Nejprve je potřeba zdůraznit, že mnou zmíněné interakce mezi oběma superhrdiny mají své kouzlo a dokážou vás pohladit po duši. Výtvarný styl Leily Del Lucy vyniká především při akci, která je působivá, a designy jednotlivých postav díky němu vypadají pěkně. A abych nezapomněl, sem tam přijde řada i na pár památných heroických chvil, jež vám při troše štěstí utkví v hlavě (i když na to bych zrovna moc nevsázel).      

“Future State: Superman/Wonder Woman” se zpočátku prezentuje jako odpočinková jednohubka na jedno odpoledne. Jenomže prvotní zdání klame. Postupně se totiž z minisérie jako takové stává překombinovaná, nelogická a naprosto zapomenutelná záležitost, jež i přes pár kladných stránek nemá čím oslovit. A je to škoda, protože týmovka Jona a Yary měla obří potenciál, který bohužel zůstal nenaplněn. Kdyby se jí chopil schopnější kreativní tým, možná by byl můj výsledný dojem ze čtení o poznání lepší. Takhle musím pouze dodat následující: Pokud nemáte důvod si načítat všechny vydané tituly z iniciativy Future State, tak můžete následující kousek vynechat, protože o nic nepřijdete.

  

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.