Kresba: Hadžime Isajama
Hadžime Isajama je - dle mého názoru - dobrý autor, který už se ale začal trochu utápět ve svém světě. Naštěstí je pořád tak dobrý, že vám bude prezentovat něco, co vás může stále bavit. Může a nemusí. Asi je to na vás, jak se smíříte s tím, že někdy vědomě, možná i nevědomě, porušuje fyzikální zákony. Jenže on jeho příběh má pořád spád, má akci, má rychlé momenty, které prolétnete, ale i pasáže, kde si počtete. A všechno to tak nějak pasuje do sebe. I když bych místy ještě zrychlil a děj posunul trochu dál, tak prostě Hadžimemu nemůžu vzít, že mě zajímá, jak bude jeho příběh pokračovat a jak se bude děj dál vyvíjet, které postavy přežijí a jaký je vlastně jejich smysl v rámci celkového dění.
Posouvám se sice v příběhu dál, ale tentokrát se nám tempo zpomalilo. Není to tím, že by se nic nedělo, jen akce je trochu více, je více rozkreslena, a z místa na místo se posuneme celkem pomalu. V podstatě jen z otevřeného terénu do lesa. Jenže všechno má samozřejmě svůj smysl, aniž by to čtenář na začátku viděl a aniž by to věděly všechny postavy. K hrdinům se totiž vracíme ve chvíli, kdy jsou na otevřené pláni a jsou pronásledováni titány. Objevuje se jedna titánka, která se jeví velmi nebezpečnou, a tak je potřeba jí věnovat speciální péči. A hlavně hodně rychle unikat. Anebo se ji pokusit zabít. Není to vůbec jednoduché a vidíme, že Hadžime se krve nebojí a sem tam někoho nechá rozprsknout. Jinak ale moc krvavý, respektive detailní není.
Eren je hlavní postavou, kolem které se všechno točí, to už je jasné, ale není v postavení klasického hrdiny, ale je nevědomým aktérem, který pořádně nechápe, co se s ním děje. Je loutkou, která je nyní házena ze strany na stranu tím, jak jí přikazují. Je to částečně dáno tím, že se v podstatě stal vojákem, ale také tím, že nerozumí svým schopnostem, nezná jejich hranice, no a pak také tím, že se ho ostatní bojí a on nechce, aby k tomu měli důvod, nechce být nenáviděný, i když je logické, že jeho schopnosti k tomu vybízejí. O to více, že má problémy s jejich ovládáním. Chcete vědět, proč to tak je, ale místo toho vám Hadžime přináší další tajemství - titánku a informaci o tom, že je v ní nejspíš člověk, který má podobné schopnosti jako Eren.
V celé šesté knize jde v podstatě jen o to, jak se průzkumníci s titánkou vypořádají. Překvapivě to stačí k tomu, aby kniha udržela vaši pozornost a bavila vás. Dle mého názoru je to hlavně tím, že se autorovi daří dobře střídat tempo vyprávění, a v každou chvíli máte pocit, že informace, které jsou vám podávány, mají nějaký smysl. Anebo se tento smysl projeví někdy v budoucnu. Musíte v to doufat. Přesto se nezbavíte dojmu, že trochu stojíme na místě a že se z celkem velkého příběhu o záchraně města, stává hon na titány, který zase tolik moc výsledků nepřináší. Alespoň prozatím. Hadžime Isajama tak slibuje potenciál, který zatím ještě nenaplnil. Já stále ale doufám, že se mu to podaří a s dalšími knihami to bude ještě lepší. Hlavně pokud nám konečně něco prozradí.
Žádné komentáře:
Okomentovat