Tak už to vypadá, že nás nakladatelství Plus skutečně bude pravidelně zásobovat stripy ze série "Peanuts", kterou tvořil Charles M. Schulz až do své smrti a stripy vycházely ještě po ní, protože jich opravdu hodně bylo na skladě. Autor vytvořil neskutečnou sérii, která je přesně tou, jíž můžete číst každý den a budete se na ni těšit proto, že je to takové malé světélko dne, i kdyby ten den měl být sebeblbější. U Plus už vyšla výběrová vydání (viz odkaz pod recenzí), ale vydávání rok po roce je prostě krásnou ukázkou toho, jak se vyvíjely postavy, jak se vyvíjela témata anebo jak obojího přibývalo.
Právě v tomhle sebraném vydání je možné vidět, jak se Schulz vracel k jednotlivým tématům, jak je neustále rozvíjel a upravoval. To, jakému se hodně věnuje v tomhle sešitě, je jasně uvedeno na obálce - ano, v mnoha stripech se se Snoopym setkáme jako se stíhacím esem z první světové války, v jeho nikdy nekončící snaze alespoň jednou sestřelit Rudého barona. I v tomhle se ukazuje to, co Schulz ve svých stripech rozvíjel celou dobu trvání série - neustálá snaha postav něco získat, a to i bez naděje na to, že by skutečně mohl být cíl dosažen. Vlastně říká, že v životě nejde o vavříny, ale o to, abychom se alespoň snažili něco dělat. Baví nás to a třeba v tom nejsme tak dobří, ale nepřestaneme. Tohle je krásná ukázka lidské vytrvalosti.
Dalším tématem, kterým se Schulz bavil a bavil jím i nás, je baseball. V Americe má neskutečný význam, pro nás je to jen okrajový sport, který případně provozujeme na dovolených nebo studijních soustředěních a táborech, když máme trochu pokrokové vedoucí. Je to krásná hra a Schulz se zabývá tím, že ji rozhodně nemůže dělat každý. Ale přesto se každý snaží - chlapci v Americe si hází s otcem míčkem, dostávají svoje první rukavice a někdy třeba i pálku. Je to jako u nás s fotbalovým míčem. Charlie Brown je pak krásnou ukázkou neschopného člověka, který se chce stavět do čela týmu, ale přitom je sám jeho největší slabinou. Takové lidi snadno najdete, ale asi se jim ani nebudete smát, což v případě Charlieho jde snadno, protože se svou nikdy nekončící depresí je prostě roztomilý.
Tohle je krása celých "Peanuts". Když se nad nimi budete moc zamýšlet, uvědomíte si, jak jsou stripy vlastně melancholické a jak je možné nad nimi dostat pořádnou depku. Jenže Schulz to podává tak, že vám prostě nezbude nic jiného, než se pousmát, protože tak je to jednodušší a správně. Některé naše snažení je skutečně depresivní, ale to, že v něm přestaneme, ještě neznamená, že uděláme dobře. Jednou je to naše část, jednou náš to utváří. A podle toho také jednáme a chováme se. Charlie je, jaký je, ale přesto je to postava k zamilování. I tohle o lidech něco říká, nemyslíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat