Scénář: Džian Baban a Vojtěch Mašek
Kresba: Vojtěch Mašek
Trochu to vypadá, že mám opravdu zasednuto na mainstream a že budu vysoko hodnotit všechno, co jen zavání intelektuálním komiksem. Takhle to ale není. K této knize jsem se dostal tím, že jsem ji podpořil na serveru
hithit.cz, což je obdoba Startovače a to je obdoba Kickstarteru. Jinak bych k "Hovorům z rezidence Schlechtfreund" asi nikdy nepřičichl. Jsou to takové ty věci, co o nich člověk ví, ale myslí si, že to není nic pro něho, protože to právě na první pohled vypadá až moc intelektuálně. Navíc se mi do rukou nikdy nedostal magazín "A2", kde byl původně tenhle komiks otiskován, a to již od roku 2005.
Když si tuhle sbírku jen tak rychle prolistujete a nemáte tušení, do čeho vlastně jdete, dostaví se první pocit zklamání. Všechny ilustrace jsou stejné. Vojtěch Mašek nakreslil jediný panel, ten se kopíruje tak, aby vznikl třípanelový strip, který má celkem klasické rozložení, i když někdy jsou panely pro potřeby pointy různé velké, což znamená jen to, že je ten jeden panel trochu osekán. Na panelu pak není nikdo jiný než geniální a zneuznaný spisovatel Hermann Schlechtfreund (vlevo s brýlemi) a Jožka Lipnik, jeho neutuchající obdivovatel (vpravo s knírkem). Jejich poloha se nemění, na každém panelu se tváří stejně, a přesto, když se do stripu začtete, uvědomíte si, že se vlastně postavy hýbou, i když jen ve vaší hlavě a jen tím, že si na základě jejich promluv utvoříte poměrně jasnou představu o tom, co jsou zač.
Prozrazovat více o postavách asi nemá smysl, kniha sama nabízí poměrně přesný a také celkem vtipný životopis obou "hrdinů". Nejvíce o nich pak promlouvají jejich vlastní slova. Jožka je prostě člověk, který se zamiloval do spisovatele, jenž je pro něj symbolem intelektuálního hrdiny, kdy každé Hermannovo slovo je pro Jožku téměř božím přikázáním, ať se jedná o sebevětší banalitu, kterých Hermann, ač velmi sofistikovaně a přesvědčeně, pronáší opravdu mnoho. Právě tahle pseudointelektualita je na stripu krásná a vytváří velké množství point a vtipů. Ano, jedná se o strip, u kterého se můžete zasmát. Já se smál několikrát, což jsem rozhodně nečekal. Humor je intelektuální a někdy je prostě potřeba znát reálie, ale většinou se dají stripy pochopit i bez nějakých hlubších znalostí.
"Hovory z rezidence Schlechtfreund" nejsou strip, který by byl primárně vtipný, spíš se pořád jedná o strip, který chce něco říct, který vás přinutí se trochu zamyslet nad tím, za jakými kravinami se někdy pídíme, ale dívat se na "Hovory z rezidence Schlechtfreund" jako na intelektuální strip je škoda. Hodně tohle svoje zařazení na první pohled evokuje, ale je třeba se od toho oprostit a trochu se začíst. Souborné vydání je k tomu více jak vhodné. Nejedná se o sbírku všech stripů, ale rozhodně je to soubor, díky němuž si uděláte jasnou představu o tom, jaký tenhle strip opravdu je. Možná vás komiks neosloví, ale pokud podlehnete jeho poetice, budete se k Hermannovi a Jožkovi vracet jako ke starým známým. Trochu mi to evokuje komiks "
Staří mistři", ale i když tomu asi nebudete moc věřit, "Hovory" jsou mnohem přístupnější i obyčejným čtenářům. Je to dáno i tím, že ta témata jsou většinou poměrně všední.
"Hovory z rezidence Schlechtfreund" je strip, který bych mohl doporučit, což jsem se snažil vyjádřit i tím, že jsem dal tak vysoké hodnocení. Je to do jisté míry experiment, samozřejmě, ale ve stripu není až tak neobvyklé, že je kresba neměnná a mění se pouze text. I v tom je ale výzva, protože pokaždé přijít s nějakým novým scénářem, který má smysl, pobaví anebo něco řekne, to je pořádně náročný úkol. Pánové Baban a Mašek to zvládli dokonale. V případě delších stripů přes dvě stránky (anebo i více) to vyznívá nejvíce. Grafiky, které jsou také součástí knihy, jen vhodně dokreslují tu podivně intelektuálně příjemně přízemní atmosféru této knihy, které napomáhá i velký formát - jeden strip rovná se jedna strana a máte knihu, která se ve vaší knihovně rozhodně neztratí.
Knihu "Hovory z rezidence Schlechtfreund"
koupíte na stránkách nakladatelství Lipnik.
Žádné komentáře:
Okomentovat