Tintina, Filutu, kapitána Haddocka, Hluchavku, který pro jednou slyší normálně, a Wolffa, dalšího vědce, jsme naposledy sledovali ve chvíli, kdy se v Hluchavkou navržené raketě vydali na měsíc. Po startu však upadla celá posádka do bezvědomí a zdálo se, že se raketa řítí bez řízení kamsi do vesmíru. Takhle končil předchozí díl "Míříme na Měsíc", tedy díl, v němž se ještě posádka na Měsíc vůbec nedostala. Jak naznačuje obálka a koneckonců i název dnes recenzovaného sešitu, "První kroky na Měsíci" budou provedeny až nyní. A je na co se těšit. No dobrá, kvalitativně na tom není komiks až tak dobře, hlavně pokud se týká logiky některých prvků, ale v těchto sešitech je i docela dobrý Tintin výrazně víc než jen obyčejný průměr na poli dětského a mládežnického komiksu.
Sci-fi Hergé je dobrý. Je to z toho důvodu, že se snaží vysvětlovat, chce být logický a přesný. Tohle se mi osobně zamlouvá. Vede to sice k tomu, že se jednotlivé postavy hodně rozpovídají a toho textu je v obou komiksech ("Míříme na Měsíc" a "První kroky na Měsíci") skutečně hodně, ale je to opravdu proto, aby Hergému seděla zápletka a on podal takovou představu o Měsíci, jakou on a vědci jeho doby měli. V době psaní obou sešitů ještě nebyly do kosmu vyslány žádné americké nebo sovětské sondy, a tak jsme si jen mohli představovat (a vypočítávat), jaké je prostředí na Měsíci, jak se budou lidé na Měsíci chovat, jak se bude chovat technologie a jakou technologii bude vůbec nutné použít. To nakonec vedlo k tomu, že Hergé vytvořil skutečně uvěřitelný příběh o přistání na Měsíci, který se zase tak moc neliší od skutečnosti.
Hergé samozřejmě pořád psal příběh o Tintinovi, a tak bylo nutné dodat zápletku, kdy někdo bude vystupovat jako padouch, ale především bylo třeba přidat humor, který je pro každého "Tintina" specifický. Jenže v tomhle případě prostě až příliš zbytečně odvádí pozornost. Děj je sám o sobě celkem zajímavý a humorné scény tak vyznívají místy opravdu nemístně. Mohou za to hlavně Kadlec a Tkadlec, jejichž přítomnost v raketě je jen ukázkou toho, že vlastně všechny postavy, které se v "Prvních krocích na Měsíci" dostaly do vesmíru, by o tom nikdy nemohly ani přemýšlet. Já vím, je to Tintin, ale tentokrát mi opravdu přišlo, že všechny ty postavy jsou vtipné jen proto, že jsou idioti. Vtipy až moc jednoduché, i když dobře vystavěné.
Zápletka a prostředí pak zachraňují, co se dá. Na komiksu je vidět, že ho psal člověk, který měl k dispozici rozsáhlé rešerše a dost si o problematice zjistil. Tohle komiksu skutečně prospívá a je jen dobře, že se Hergé zase pustil do sc-fi. Po sešitu "
Záhadná hvězda" jsou dva o Měsíci zatím těmi jedinými. Sci-fi se musí psát dobře, a toto je napsáno tak, že mu můžete i po letech věřit. K objevování Měsíce mimochodem nedošlo o mnoho později. Hergé se tak ukázal trochu jako vizionář, který upozornil i na stopy v Měsíci, které zde zůstanou poté, co kosmonauti odletí. Stejné je to i s Hergého komiksy. Ony jsou tu pořád a mají svůj význam, svou kvalitu. A to i přesto, že jejich tvůrce již dlouho není mezi námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat