Zobrazují se příspěvky se štítkemretro. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemretro. Zobrazit všechny příspěvky

2015-02-25

#858: RETRO: Trať se ztrácí ve tmě - 90 %


Trať se ztrácí ve tmě
První vydání vydalo nakladatelství Zlatý Kůň v roce 1980. Vydání má 24 stran.

Scénář: Kája Saudek podle námětu Vladimíra Kafky
Kresba: Kája Saudek

Vracím se s další RETRO recenzí, kterou opět věnuji Kájovi Saudkovi a jeho tvorbě. Budu pokračovat v tom, jak publikoval pod hlavičkou České speleologické společnosti. Příběh "Trať se ztrácí ve tmě" vyšel jako třetí zvláštní příloha "Zpravodaje České speleologické společnosti", a to v roce 1980. V prvních příbězích, které pro Českou speleologickou společnost Kája kreslil, zvolil zajímavý způsob tvorby komiksů. Nešlo totiž o to, že by vytvářel komiksy naprosto nové, ale ve skutečnosti přetvářel komiksy, které nakreslil dříve, aktualizoval je a především je pak dotvářel tak, aby to sedělo na jeskynní tematiku.

Příběh "Trať se ztrácí ve tmě" je tedy ve skutečnosti předělávkou komiksu "Tieň na hranici času". Jedná se ale o skutečně komiks nový, protože Kája nepřekresloval pouze panely, ale i příběh, který nakonec z původních 33 stran slovenského komiksu, vydal na celkem 24 stran, což bylo dáno i tím, jak rozsáhlé příběhy se do "Zpravodaje" vešly. Na 24 stránkách ale Kája opět dokázal rozpoutat příběh, který je zábavný, je pořádně rozsáhlý a setkává se v něm tolik prvků, až je to skoro neuvěřitelné. Další ukázka toho, že když už něco tvořil, tak chtěl, aby se divák bavil a aby se toho dělo hodně, ať už by to bylo jak chtělo bláznivé.

Hned úvodní stránka komiksu vás dostane tím, že se skutečně jedná o titulku, kde se nic neděje, ale je to titulní stránka krásně rozpracovaná. Podle některých zdrojů to byl Jan Saudek, který ji navrhoval. Stojí na ni dva bratři, kteří jsou hlavními postavami tohoto komiksu, i když na následujících stránkách je poznáváme ještě jako malé chlapce, kterým hrozí, že jejich životy budou rychle ukončeny. Otec pracuje na železnici a děti si hrají zrovna na kolejích. Ono na nich normálně nic nejezdí, je to trasa mrtvá, ale po dráze se řítí vlak, který by tam vůbec neměl co dělat. A právě on míří i na slepé koleje, kde si chlapci hrají.

Všechno dobře dopadne a my sledujeme, jak chlapci rostou a jak se pomalu seznamují s tajemstvím, které se skrývá tam, kam měl tajemný vlak namířeno. I když se příběh nejprve jeví tajemně, dramaticky až téměř hororově, stává se z toho chlapácké počtení, které má klasickou sexy hrdinku a záporáka, o kterém nevíte, co si myslet. Jako kdyby vylezl rovnou z komiksu o "Flashi Gordonovi". Navíc má k dispozici robota, který zase vypadá trochu jako plecháč ze země Oz. Jsou tady prvky, které se jakoby na první pohled vylučují, ale Kája Saudek je střídá v takovém staccatu, že mu to stejně spolknete se vším všudy.

Nacističtí vojáci, sci-fi stroje, mechanické vymoženosti, cirkusové kostýmy, dva namakaní mladíci, kteří nikoli překvapivě připomínají starší Saudkova díla, nemluvě o podobě s ním samotným a s jeho bratrem. Je zde i jeskyně, kde se skrývá strašlivé tajemství. Robotika se zde spojuje s téměř až steampunkovými prvky, a to všechno kvůli jednomu malému kanystru, o který vlastně celou dobu jde. Tohle je tak šílený guláš, který navíc obsahuje mnoho hlášek a narážek, že by to zákonitě nemělo fungovat. Jenže pod zkušenou taktovkou Káji Saudka má ten příběh smysl, má tempo, je rychlý, dravý a je zábavný.

Co musím rozhodně zdůraznit, to je Kájova neskutečná práce s panely. On je skvělý jak v případě, kdy kreslí jeden velký panel (viz první strana komiksu), tak i v případě, kdy si rozdělí stranu na panely velmi malé. Na jedné straně dokonce zvládne i více jak 20 panelů, což je skoro neskutečné, hlavně proto, že je stránka nadále přehledná. Tím dokázal skvěle gradovat akci. Ale není to jen počet panelů, jsou to i jejich rozvržení a jejich tvar. V tomhle je naprosto neskutečná strana 16, která je vertikálně rozdělena na tři části, kdy prostřední má tvar klínu. Bratři jsou pronásledováni dvěma různými postavami a právě toto rozdělení neskutečně inovativně graduje napětí z celé scény. Podobné prvky, které umocňují vyznění stran, je možné v komiksu najít více - například druhá strana s vlakem, kde je skvěle využit ohyb železnice, anebo třetí strana s přesahem rypadla, které tak vyznívá ještě děsivěji.

Nejsem znalec Káji Saudka a s jeho dílem se teprve seznamuji, ale na každém komiksu je strašně moc vidět, jak skvělý autor to byl a jak moc dobře chápal, co za formu vlastně komiks je. Dokázal jeho nuance nádherně využít, inovativně, natolik jedinečně, že i moderní autoři se od něj mohou stále učit. Kresba v jeho případě nutně nehraje prim, protože text je zde také nezbytný, ale on především dokazuje svébytnost komiksu a toho, že je to jedinečné médium, nesmírně silné v případě, že ho využívá člověk, který má cit pro jednotlivé prvky. Kája Saudek ho rozhodně měl a "Trať se ztrácí ve tmě" je toho krásným důkazem.

2015-01-14

#828: RETRO: Arnal a dva dračí zuby - 90 %

Arnal a dva dračí zuby
První vydání vydalo nakladatelství Zlatý Kůň v roce 1988. Vydání má 24 stran.

Scénář: Ondřej Neff
Kresba: Kája Saudek

Po delší době je tu další RETRO recenze. Omlouvám se, že jste museli tak dlouho čekat, ale těch výmluv mám víc. Neschopnost se dostat k tomu, abych něco staršího přečetl, týden strávený kvůli nemoci v posteli, kdy se mi nechtělo vůbec nic. Vánoce. K těm asi není třeba co dodávat. Člověk si vždycky myslí, že toho přes Vánoce hodně stihne, ale místo toho, aby si něco přečetl, tak jen akorát dostane další knihy, aby toho neměl málo. Ale tak naštěstí je tu nový rok a já jsem rád, že jsem se k dalšímu retro komiksu dostal. A když už mi to trvalo tak dlouho, tak by to chtělo něco trochu zajímavého. A tím zajímavým určitě je komiks "Arnal a dva dračí zuby" pánů Neffa a Saudka, za jehož poskytnutí musím poděkovat Honzovi Vachudovi, který provozuje server KupKomiks.cz.

Na obálce ke komiksu "Arnal a dva dračí zuby" (mám na mysli první vydání z roku 1988 - o ostatních se zmíním dále), který má celkem 24 stran, je uvedeno "Česká speleologická společnost". Mohlo by to trochu mást, pokud o Saudkovi a jeho tvorbě moc nevíte, a mohlo by to svádět k tomu, že je to nějaký Saudkův vtípek. Jenže tomu tak není, protože komiks byl na zakázku skutečně vytvářen pro Českou speleologickou společnost. S tou Saudek spolupracoval již od roku 1979 a více méně jednou za rok pro ně nakreslil nějaký komiks. Nejprve se jednalo převážně o předělávky jeho starších komiksů, které byly aktualizovány ve smyslu jeskynního prostředí a směřování děje, ale později spolupracoval s různými scénáristy - Jaroslav Weigl, Miloš Macourek, Jaroslav Foglar anebo právě Ondřej Neff.

Ondřej Neff je známý a uznávaný autor science fiction, a tak se dalo předpokládat, že tihle dva spolu pro speleologickou společnost vymyslí něco zajímavého. A to se také stalo. Jsme ve světě budoucnosti, v apokalyptickém světě, kde vládne král, ale zároveň jsou zde problémy s čarodějem Zakem, který chce unést krásnou princeznu Reilu. No, co si budeme povídat, nejen, že ji chce unést, on ji také unese. A právě v tu chvíli se hledá řešení, co udělat, aby byla princezna zachráněna a zlo poraženo. Nakonec se cesta najde, protože kdesi v jeskyních (to byla nutnost, ale tady to skvěle sedí) má být skryta zbraň, která by mohla lidstvo zachránit. A tak se vybraní muži vydávají zbraň hledat. Najdou Arnala.
Předchozí stránka kolorovaná pro vydání v roce 2002

Arnal je robot, i když především vypadá jako pořádný namakanec. Má neskutečně tenký pas, obrovský hrudník a ramena široká, že by na nich mohla přistávat letadla. Právě on je tedy vyvolen k tomu, aby princeznu Reilu zachránil a vrátil ji králi. Samozřejmě by to znamenalo i to, že si zachránce vezme princeznu za nevěstu. Tenhle poměrně klasický pohádkový námět dostává naprosto nový smysl, když je to podáno ve sci-fi postapokalyptickém hávu, je to silně cynické, místy hodně ujeté a samozřejmě tomu nechybí specifické saudkovské tvary, a to hlavně u ženských postav. Tím se pohádkový základ naprosto vytrácí a před vás se dostává napínavý, místy až strhující příběh, kdy se toho na těch 24 stranách stane strašně moc. A je to jen dobře. Dobře je také to, že existují dokonce tři vydání, takže je snazší, aby se k vám komiks ještě dostal. I když ono to ani tak není úplně snadné.

První vydání je tedy z roku 1988, kdy bylo vydáno přímo Českou speleologickou společností pod značkou Zlatý kůň. Toto vydání bylo jen o rok později následováno sebraným vydáním "3x Kája Saudek", kde se kromě komiksu "Arnal a dva dračí zuby" objevily také komiksy "Peruánský deník" a "Po stopách sněžného muže". V obou případech se jedná o komiksy, které byly také vytvářeny pro Českou speleologickou společnost. V RETRO recenzích bych se k nim měl ještě vrátit. Poslední vydání příběhu "Arnal a dva dračí zuby" pak přišlo v roce 2002, kdy vyšel sborník "Arnal a dva dračí zuby & jiné příběhy", který obsahuje navíc ještě kratší komiksy "Slavkovská romance", "Příhoda na mostě" a "Štěstí". Zajímavostí tohoto třetího vydání je skutečnost, že je "Arnal a dva dračí zuby" kolorován, bohužel výsledek této kolorace není dobrý a navíc ani není jasné, jestli to byl sám Kája Saudek, kdo se o kolorování staral.
A ještě jedna kolorovaná verze

Když se na komiks "Arnal a dva dračí zuby" podíváte - a naprosto stačí pohled na první stránku (možná bych měl říct především pohled na první stránku) napadne vás jedno slovo: "Arzach". Nejen v "Arnalovi", ale v některých dalších komiksech 80. let se nechal Kája Saudek ovlivnit kresbou a stylem Moebia. Je to především v jeho lince, v jeho šrafuře a ve tvarech, které jsou zde použity. Pokud se týká vyprávění příběhu, humoru, který je pro Saudka pořád typický, to mu zůstalo. Jako kdyby se tak trochu přiklonil k evropské komiksové škole, ale ne natolik aby nadále nezůstal svůj a vyprávěl především to, co se mu líbí a jak se mu to líbí. Prvky Moebiovy kresby jsou tak částečným oživením toho, co Kája Saudek tvořil.

"Arnal a dva dračí zuby" patří právem k tomu nejčastěji publikovanému, co Kája Saudek vytvořil. Tady se totiž setkala nejen kresba, ale také výborný scénář, který má originální nápady - speleokanibalové mě prostě dostali. Je to čtení, který ukojí vaši touhu po zábavě, ale i po akci, je to čtení, které je místy natolik bizarní, že těmi nápady budete překvapeni. (Jak si přejete svého Arnala? V celku, nebo nakrájet?) Jsou zde zvraty, které děj posouvají dál a na "jen" 24 stránkách tak máte tolik děje, za který by některá jiná díla byla ještě vděčná. Doufám, že Saudkovo dílo ještě někdy začne vycházet a dočkáme se i tohoto komiksu v jeho původní verzi a nikoli v oné podivně kolorované.

2014-10-16

#764: RETRO: Kukuč, Drnda a Vendelín - Příběhy prasátka, husy a pasáčka - 75 %


Kukuč, Drnda a Vendelín - Příběhy prasátka, husy a pasáčka
Vydalo nakladatelství Vojtěch Šeba v roce 1929. České vydání má 20 stran.

Scénář: Josef Neuberg
Kresba: Ferda Fiala

Pokračujeme v naší RETRO jízdě a tentokrát se opět vracíme ke komiksu, který je na naše současné poměry pořádně starý. Datování také nebylo úplně snadné zjistit, protože vydavatel neuváděl nikde v knize ani na deskách rok, kdy k publikování došlo, ale autor kreseb, Ferda Fiala, byl natolik svědomitý, že některé svoje ilustrace v knize označil rokem. Tím je právě rok 1929 a podle dalších zdrojů dostupných na internetu, by to skutečně měl být rok 1929, kdy poměrně útlá, dvacetistránková knížečka, spatřila u nakladatele Vojtěcha Šeby světlo světa.

Sešitek "Kukuč, Drnda a Vendelín - Příběhy prasátka, husy a pasáčka" mají na starosti dva lidé. Scénář napsal Josef Neuberg, který se proslavil spíše jako scénárista filmový, protože na jeho kontě jsou snímky jako "Muži v offsidu", "Andula vyhrála" anebo "Anton Špelec, ostrostřelec". Vytvoření této komiksové knížečky tak pro něj bylo spíše vedlejšákem, i když do literatury také ještě trochu fušoval a podílel se na různých knihách, velmi často spojených s filmem. Jeho životopis pak můžete najít na filmové databázi ČSFD.

Druhým autorem je Ferda Fiala, respektive Ferdinand Fiala, který se mohl snadno setkat s Josefem Neubergem, protože Fiala také pracoval u filmu. Nebyl však scénáristou, ale vzhledem k svým kreslířským schopnostem se stal autorem architektonické a výtvarné podoby scén z různých filmů. Například filmy "Akord smrti" a "Za oponou smrti" z doby němé éry či filmy "Maryša" nebo "Trhani" z éry filmu zvukového. Kromě toho si také zahrál menší role v několika filmech, včetně například snímku "Jánošík" z roku 1921. I jeho podrobnější životopis najdete na ČSFD. Kromě toho, že se Fiala věnoval filmu, vytvořil několik komiksových publikací. Z těch, co jsou uvedeny na comicsdb.cz, jsou to:

Všechny čtyři tyto publikace nakreslil podle scénáře Václava Mírovského a je možné, že se k nim také v rámci RETRO recenzí dostaneme. Při tvorbě komiksu "Kukuč, Drnda a Vendelín - Příběhy prasátka, husy a pasáčka" se ale zkřížily právě cesty Neuberga a Fialy a společně vytvořili příběh o praseti, huse a jednom chlapci, který s nimi dokáže mluvit. Děj je jednoduše o to, že všichni tři hrdinové se nemají na statku moc dobře. Zvířátka sice mají pocit, že je s nimi zacházeno královsky, ale to jen proto, že mají být vykrmena na pořádnou hostinu. Když jim tohle Vendelín sdělí, rozhodnou se, že společně utečou, protože ani chlapec nemá na statku na růžích ustláno. Zbylé dění se pak točí kolem jejich úniku, který je samozřejmě zábavný a rošťácký.

Na komiksu zaujme hned několik věcí. V první řadě je to skutečnost, že je barevný, což je velmi příjemné, ale z hlediska toho, jak je rozvržena kresba, je ještě zajímavější, že zde není pravidelnost panelů. Ano, ty jsou pořád většinou obdélníkové nebo čtvercové, ale chybí zde ona pravidelnost rozdělení, například 2x2 apod., a navíc není vždy nutné jejich orámování, kdy pak chybí pozadí a je zaměřeno na samotné figury, které se tak vhodně zvýrazňují. V tomhle je Fiala poměrně pokrokový a dává na stránku méně nebo více panelů podle toho, co chce říct a co chce popsat. Je zde tedy pak určité naznačení toho, že příběh má trochu hlubší strukturu, stejně jako je celkem dobře rozkreslená akce, hlavně při úniku přes plot.

Právě kresba ukazuje, že už v té době bylo možné trochu experimentovat, nezůstat u celkem nudné pravidelnosti. Obrázkům samozřejmě chybí bubliny a veškerý text je pod panely anebo vedle panelů. I na tomhle je vidět, že se s ilustrací a textem pracovalo společně a přemýšlelo se o jejich rozvržení. Vedle toho je pak komiks navíc ještě zábavný a místy celkem hezky drsný. Rozhodně se tak z toho stává něco, co dokáže pobavit a zaujmout i dnes, možná i z hlediska toho, jak chápat vývoj komiksu a jeho formy. V závěru se uvádí, že komiks bude mít pokračování, ale nikde se mi nepodařilo dohledat, že by pokračování skutečně někdy vyšlo.

2014-10-03

#755: RETRO: Dobrodružství opičáka Čika - 75 %


Dobrodružství opičáka Čika
Vydalo nakladatelství Šolc a Šimáček v roce 1931. České vydání má 32 stran.

Scénář: Karel Tomy Neumann
Kresba: Karel Tomy Neumann a Nina Neumannová

Když jsem se nechal naverbovat do projektu RETRO recenzí, ani jsem netušil, k čemu všemu se dostanu. A také jak náročné bude o tom psát. Ani ne proto, že by nebylo o čem psát, pokud se týká komiksu samotného, ale spíše vzhledem k tomu, že je celkem těžké zjistit něco o vydání. V první řadě například proto, že sama kniha - nebo spíše sešitek - "Dobrodružství opičáka Čika" neobsahuje konkrétní informaci o tom, kolik stála, anebo v kterém roce byla vytištěna. Musíme se tedy spokojit s tím, že ji vydalo nakladatelství Šolc a Šimáček, a to pravděpodobně v roce 1931, i když některé zdroje uvádí poměrně obecnou informaci, že kniha vyšla mezi léty 1901 a 1925.

Kromě toho, že se liší roky, kdy kniha vyšla, někdy se liší i údaje o tom, kolik stran vlastně vydání obsahovalo. Vzhledem k tomu, co jsem měl k dispozici, se však můžeme celkem jasně shodnout na tom, že vydání má celkem 32 stran, přičemž na těchto 32 stranách je celkem sedm třístránkových příběhů opičáka Čika. Každý je uveden stránkou, kde je pouze název příběhu. Jedná se o tyto názvy: "Koupel", "Koloběžka", "Mlíčko", "Alkohol", "Banány", "Zrcadlo" a "Pomsta!". Rozložení jednotlivých stran s komiksem je jednoduché. Každá strana obsahuje čtyři stejně velké panely s ilustrací, pod každou je pak jeden verš. Ano, jedná se o klasický veršovaný komiks, který byl pro danou dobu poměrně typický. Vyvedený je v černobílé s tím, že jsou v každém panelu ještě nějaké šedivé plochy.

Opičák Čik je klasický šibal, který rád provádí nějakou tu neplechu. Je tedy srovnatelný s takovými postavami jako původní komiksový Ferda Mravenec anebo zejména Tonda Čutal. Krásné na tom je, že se nejedná o příběhy, které mají nějaké ponaučení, ale prostě o neplechy, které mají být primárně zábavné. Tohle se mi zamlouvá, protože zde nikdo netlačí na pilu a není třeba cokoli omlouvat. Čik je takový opičí hajzlík, který klidně provede nějakou zlomyslnost. A když je za ní potrestán, tak je to ještě on, kdo se mstí. Tohle mi na komiksu, který přečtete skutečně za chvilku, velmi imponovalo. Mám rád, když se něco nedrží nějakých pravidel, ale prostě si hraje.

Autorem kreseb komiksu "Dobrodružství opičáka Čika" je Karel Tomy Neumann, verše pak má na svědomí Nina Neumannová, která byla Karlovou manželkou. Společně tvořili tým, který spolupracoval i na dalších knihách určených pro děti. Karel byl ilustrátor dětských knih, ale původním povoláním učitel. Kantořiny zanechal okolo třicátého roku věku, kdy se u něj projevovaly problémy se sluchem. Byl aktivní ve skautu a mezi válkami vydával. Uchytil se i po válce, ale musel si změnit umělecké jméno na Neklan, protože Neumann bylo až příliš německé. Po sobě zanechal dílo, které není příliš známé, a pokud byste se s ním měli někdy setkat, nejspíš se bude jednat o knihy "Pohádky pro vlčata" a "Údolí myšího řevu".
Vzhledem k tomu, že kniha "Honička" měla vyjít v roce 1930, můžeme předpokládat, že "Dobrodružství opičáka Čika" vyšla skutečně až v roce 1931.

"Dobrodružství opičáka Čika" není komiksem, který by znamenal zásadní vývojový stupeň v historii českého komiksu, ale jedná se o komiks, který je primárně zábavný a který má čtenáře rozesmát, anebo alespoň k pousmání přimět. Tohle se podařilo a výsledek je více než uspokojující. Je to obrázek toho, co bylo ve své době zajímavé, co lidé rádi četli a co je dokázalo pobavit. Nemyslím si, že dneska to čtenáře nadchne, ale na druhou stranu je vidět, že tvůrci rozhodně věděli, co tvoří, ať už je to skutečnost, že jsou zde funkční komiksové sekvence, anebo fakt, že verše, které jsou zde použity, jsou i po letech pořád zábavné, mají dobrý rytmus a pěkně se čtou. Jen to máte celé za chvilku za sebou a možná byste chtěli víc. Bohužel víc není.