V poslední době se snažím trochu více orientovat v dětském komiksu a hlavně i v tom českém, který doslova objevuji, protože jsem mu nikdy moc neholdoval. Kdysi jsem samozřejmě četl nějaké komiksy s "Rychlými šípy", dokonce bych ještě nějaké porevoluční vydání doma objevil, ale nikdy jsem se nedostal tak daleko, že bych se jimi zabýval více. A tak se dostávám k dětskému komiksu až v současné době. Jak ale velmi rád zjišťuji, nejsou zde pouze staré komiksy, které by bylo možné stále vydávat a je třeba je připomínat, jsou zde i noví autoři, kteří jsou schopni tvořit dětský komiks a hlavně bavit své čtenáře.
V článku ve
Vlčí boudě jsem se trochu obul do české komiksové scény, ale později mě trochu mrzelo, že jsem mezi autory, které stojí za to číst a kteří pro současný komiks něco dělají, vynechal právě Pavla Čecha. To, že se mu podařilo vyhrát cenu Magnesia Litera za knihu pro děti a mládež, rozhodně nemohla být náhoda. Jeho "Velké dobrodružství Pepíka Střechy" mám doma, ale přiznám se, že z něj mám docela respekt a chtěl jsem se s autorem seznámit trochu jinak. Sešit "Dobrodružství Rychlé Veverky 1: Velký závod" mi přišel jako vhodná volba. Je to čtení na chvilku, těch stránek je celkem málo, vlastně takový trochu delší evropský formát, což ale rozhodně nic nemění na tom, že má co říct a že umí pobavit. Nejen dítě, ale i dospělého čtenáře.
Pavel Čech si uvědomuje, že je zde rozdíl mezi tím, co se líbí dítěti a co se líbí dospělému, ale sám zjistil, že je zde rozdíl, co se líbilo jemu jako dítěti, a co se líbí jeho synovi dnes. Právě z téhle odlišnosti se odvíjí příběh komiksu "Dobrodružství Rychlé Veverky 1: Velký závod". Pavel Čech v něm vystupuje se svým synem. Zjišťuje, že jeho potomek nemá moc velkou radost z toho, když on vytáhne bednu s figurkami indiánů, s nimiž si hrával jako dítě. Synek by si chtěl hrát s autíčky, a tak pronese žádost, kterou nelze nesplnit: "Tatí, proč taky někdy nenakreslíš auta?" A tak Pavel Čech začíná psát příběh o tom, jak se nejrychlejší indián Rychlá Veverka účastní automobilového závodu o pořádný balík peněz, ale jeho účast se mu snaží zkomplikovat tři závistivci.
Příběh je poměrně schematický, údajně se má jednat o obdobu jednoho z příběhů klasického Čtyřlístku (číslo 42). Nemohu soudit, zatím se mi tohle číslo nedostalo do rukou, ale i kdyby tomu tak bylo, Pavel Čech vytvořil skvělý rámec. Navíc odkazů na starší tvorbu je zde mnohem více - použitá ilustrace od Karla Franty s Malým Vinnetouem. Co se mi na komiksu líbí, to je skutečnost, že se Pavlovi podařilo propojit nové se starým - svojí kresbu se starými díly a odkazy na ně, ale také svoje dětské hrdiny s těmi současnými, i když to jsou třeba auta. Hlavně se mu podařilo propojit svět dospělého se světem dětským. Nejsou tak vzdálené, jak si namlouváme. Myslím, že už jsem to tady psal, ale tohle je opět potvrzení tohoto předpokladu. Pokud je autor chytrý, zručný a má v sobě dospělé dítě, je schopen napsat příběh, respektive stvořit komiks, který je určen dětem i dospělým. Jsou zde prvky, které něco řeknou jenom dospělým, jsou zde prvky jen pro děti. Každý si z knihy "Dobrodružství Rychlé Veverky 1: Velký závod" odnese něco. Osobně se mi neskutečně zamlouvaly ta malé vtípky, které na čtenáře z různých panelů, respektive stránek juknou. Nádherně hravé, což je rozhodně atribut, který některým českým autorům nechybí. To je hodně dobře.
Vzhledem k tomu, že tohle je moje první širší setkání s tvorbou Pavla Čecha, neskutečně mě překvapila jeho kresba. Dokáže využívat jen jednoduchou linku, a přesto v ní nakreslit přesně to, co potřebuje. Například sebe. I když jste ho viděli třeba jen jednou na fotce, poznáte ho. Výborný je s barvami i s jejich nedostatkem, ale v čem je naprosto nepřekonatelný, to je v tom, jak využívá stránky. Na klasické panely mnohdy naprosto rezignuje, rámy umazává, a přesto zůstává přehledný, což se jiným autorům nedaří - například Honza Bažant a jeho "
Krakatit". Zároveň si ale dovolí mnohem víc. Vstupuje do příběhů jako autor, jako nadřazená moc a prezentuje stránky, které jsou nepovedené, škrtá v bublinách a prochází mu to. Je to kouzelné. Po tomhle seznámení už se "Pepíka Střechy" bát nebudu. Jsem si jistý, že bude stát za to. Nejen proto, že získal významnou cenu. Mimochodem venku už je i druhý díl Rychlé Veverky s názvem "
Poklad".
