Autorem článku je Daniel Palička
Scénář: Marguerite Bennet
Kresba: Marguerite Sauvage
V rámci iniciativy Future State jsem se ihned po dočtení “Future State: Green Lantern” vrhnul na druhou supermanskou minisérii, která dosud vyšla. Po podprůměrném “Future State: Superman of Metropolis” přišel na řadu “Future State: Kara-Zor El, Superwoman”, počin, kterého se chopila scénáristka Marguerite Bennet, známá především díky sériím jako Animosity nebo DC Bombshells. Spojila se s kreslířkou Marguerite Sauvage, se kterou se rozhodla uchopit Supergirl, respektive Superwoman, úplně jinak, než jak jsme většinou zvyklí. Otázka ovšem zní: povedlo se jí známou superhrdinku pojmout nápaditě?
Příběh pojednává o superhrdince Kaře Zor-El, sestřenici Supermana, ze které už dávno není Supergirl, ale Superwoman, protože v daleké budoucnosti dospěla. Sledujeme ji ve chvíli, kdy jednou provždy odešla ze Země a rozhodla se usídlit na Měsíci, kde žije spokojený život. Vše se ovšem změní jednoho obyčejného dne, když na měsíční povrch dopadne vesmírné plavidlo, z něhož vzápětí vyleze tajemná modrá postava, již Superwoman nikdy předtím neviděla. Jak později zjistí, jde o uprchlíci, disponující neobyčejnými schopnostmi, která tají řadu tajemství. Když se spolu dají do řeči, začne se Kara dozvídat mnoho informací, jež jí poodhalí detaily o její minulosti, a zároveň si začne pomalu, ale jistě uvědomovat, že se blíží něco velkého. Pravděpodobně nová tajemná hrozba. Ovšem tradičního supermanovského záporáka v žádném případě nečekejte!
Abych pravdu řekl, před přečtením samotného komiksu jsem vůbec netušil, co mám očekávat. Karu Zor-El mám v hlavní DCčkovské kontinuitě vcelku rád, ačkoliv její série nejsou vysoce nadprůměrné (spíš naopak) a za jednu z nejlepších superhrdinských hrdinek bych ji v žádném případě neoznačil. Když jsem viděl obálku prvního čísla, byl jsem mírně skeptický, protože soudě dle designu hlavní hrdinky jsem spíš čekal jednoduchou pohádku, než něco seriózního a sofistikovaného. A co víc, ani kreativní tým v čele s Marguerite Bennet mě nikterak neuchvátil. Žádný zázrak jsem tedy nečekal. Po dočtení však musím říct, že taková hrůza to kupodivu nebyla, ovšem že by mi čtení něco předalo, popřípadě mě nějak obohatilo, se také říct nedá.
Co se týče vypravěčského hlediska, nejedná se o nic převratného. Na jednu stranu musím ocenit originalitu. Pokud bych měl recenzovanou minisérii srovnat s jinými přírůstky z Future Statu, mohu na ní ocenit osobitou tvůrčí vizi, jež je z ní cítit se vším všudy. Supergirl neboli Superwoman je napsaná dost netradičně. Nejde o odvážnou, nebojácnou ochránkyni spravedlnosti. Naopak. V komiksu “Future State: Kara Zor-El, Superwoman” je spíš zobrazena jako něžná, chápavá a křehká dáma, která chce žít poklidný život bez sebevětších komplikací. Jde o unikátní, vskutku atypické pojetí, do kterého by se podle mě za normálních okolností nikdo nepustil. V rámci zápletky máme možnost nahlédnout do jejího nitra, pročítat si její vnitřní monology a naplno prožívat její pocity z daných situací, což perfektně napomáhá k celkovému vyznění některých scén, ať už humorných či smutných, což je chvályhodné. Nicméně, zápletka je na tom o poznání hůř. Je totiž strašně tuctová.
Neberte mě špatně. Nechci říct, že by mě scénář vysloveně nudil, avšak našel bych v něm hned několik zdlouhavých, místy až nezáživných pasáží, jež by si buď zasloužily výrazné zkrácení, anebo úplné vyškrtnutí z příběhu. Některé části na mě dokonce působily dojmem, jako bych se prokousával hloupoučkým dětským příběhem, což výsledku moc neprospělo. Ano, chápu, šlo o tvůrčí záměr, ale za mě to vůbec nefungovalo. Navíc, nad některými vyprávěcími postupy jsem se smál ještě dost dlouho (vesmírná uprchlice a její schopnosti, hlavní záporák a další). K tomu si ještě jako pravou třešničku na dortu připočtěte strašně idylický konec a nevzejde z toho nic dobrého.
Důležitým aspektem je však také kresba, která mě už od prvních několika stránek naprosto uchvátila. Nejedná se o standardní výtvarný styl, na který jsme v rámci superhrdinského mainstreamu zvyklí. Čtenář má aspoň šanci okusit trochu jiné pojetí, jež není postavené čistě na perfektně nakreslených akčních sekvencích. Marguerite Savage má svůj styl postavený především na světlých bledých barvách, krásně vynikajících na každičké stránce. Díky tomu jsou jednotlivé panely nápaditější a dokážou upoutat váš pohled. Některé mi utkvěly v hlavě doteď, kupříkladu stránka koncipovaná jako velký barevný ornament nebo dynamické souboje v druhém čísle, fungující především díky zajímavě navrženému panelování. Zajímavých momentů by se ovšem mohlo najít více. Z tohoto hlediska si tedy nemám na co stěžovat. Možná bych mohl vytknout některé za každou cenu roztomilé designy, jež působí strašně rušivě, ovšem to je pouze detail.
Sečteno a podtrženo, “Future State: Kara Zor-El, Superwoman” je velmi jedinečný kousek. V rámci Future Statu se jedná o jedno z nejosobitějších pojetí etablované postavy DCčka. To musím ocenit. Vypíchnout bych mohl hned několik aspektů, jmenovitě specifický výtvarný styl, originální pojetí Supergirl a snahu o vytvoření něčeho nového. Každopádně, i přesto se nemohu ubránit dojmu, že mi čtení nic moc nedalo. Nepočítám-li jeden ic ve mně pořádně nerezonovalo (až na , spíš naopak, a výsledný dojem ze čtení byl spíše rozporuplný. Ano, rozhodně se nejedná o špatný komiks, to vůbec ne. A ano, minisérie hravě překonává odpad v podobě Viettiho “Future State: The Flash” a řadu dalších kousků, na které si zde, na Comics Blogu, ještě posvítíme. Nicméně, navzdory tomu bych recenzovaný komiks doporučit nemohl. Ti z vás, kteří chtějí zkusit zajímavý, byť vcelku nudný a nezáživný experiment, pak se můžete vřele vrhnout do čtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat