Komiks "Dobrodružství Rychlé Veverky 4: Přání" je naprosto skvělé čtení, když se chystáte do postele. Vaše mysl už nemusí ani tolik vnímat a vy se ponoříte do světa, který je fantaskní, který je nostalgický a který je mnohdy tak nejistý jako sama vaše mysl, která se potápí do spánku. Skoro to vypadá, že i Pavel Čech se při vymýšlení příběhu pomalu uchyloval ke spánku, ale nemohl, musel vyprávět. Pavel ale z téhle skutečnosti nedělá slabinu svého komiksu, ale dělá z něj silnou stránku. Komiks "Dobrodružství Rychlé Veverky 4: Přání" se díky častému zásahu vypravěče stává živější, lidštější a osobnější.
Ono to sice vypadá, jako kdyby neměl Pavel Čech co vyprávět, jako kdyby vařil z vody, ale on má všechno promyšlené, a to nejen z hlediska scénáře, ale i z hlediska kresby. Nesmírně se mi líbila stránka na začátku, kde se snaží vypravěč svému synkovi vyprávět příběh, ale nechce se mu do toho, nebaví ho to, je unavený. Tím se změní i kresba, která je odfláknutá. Komiks tak dostává naprosto nový rozměr, protože se sám stává jakousi zpovědí, nebo možná ještě spíše vtělením vypravěče, přizpůsobuje se tomu, jak Pavel Čech vypráví, jak se cítí, respektive, jak chce, aby čtenáři vnímali příběh a jeho postavu. Funguje to skvěle a komiks tak jen potvrzuje, že má mnohé rozměry, které musejí autoři teprve objevit. Někteří tak činí s neskutečnou lehkostí. Právě to je případ Pavla Čecha.
Kromě toho, že má komiks skvělou formu, tak je zde i příběh, který je opět jiný, který se zase liší od svých předchůdců. Je to v tom, že nás vrací z moře na pevninu a Rychlou Veverku uvrhá do amnesie. Vůbec si nepamatuje, co se stalo, i když čtenář to ví moc dobře. Veverka našel obrázek dívky, do které se na první pohled zamiloval. Ano, čtvrtá kniha je vlastně romancí, přitom si však udržuje stále poetiku celé série, zůstává klukovská a představuje nám další zajímavé kousky, které by vás možná v přírodě nenapadly, ale můžete je dělat - třeba jako sbírat ořechy. Anebo si natrhat vlastní jablka 'ale ne sousedova) a udělat si z nich štrúdl. Tohle je tak krásně podáno, že si přejete mít vlastní děti a tohle s nimi prožívat, učit je. Ony stejně nebudou mít zájem, ale ta představa je pěkná.
Pavel Čech povyšuje dětský komiks na něco více a je autorem, kterých u nás opravdu není mnoho. Nedávám plný počet, ale to je snad jen proto, že jsou jednotlivé sešity tak úzké a já bych chtěl ještě více hravosti, ještě více stránek plných barev i bez barev, stránek, které vás vracejí do toho krásného věku, který je už dávno za námi, ale jiní se na něj ještě mohou těšit. Takže v tomhle případě platí vlastně jen jedno možné doporučení: Čtěte tyto komiksy s dětmi, nenechte je číst samotné a užijte si je společně. Myslím, že to je zážitek, který dovede obohatit všechny zúčastněné, jedno jestli děti, nebo dospělé.
Žádné komentáře:
Okomentovat