Kniha "Lojzička, krtčí babička: Šupito presto", která je první od Bruna Heitze, co pod nakladatelstvím Albatros vyšla, je dětskou komiksovou knihou, a já tak pokračuji v objevování dalšího komiksového žánru, tedy dětského komiksu. Netušil jsem, co bych měl přesně čekat, i když už na obálce je ukázková kresba, která by však mohla sedět i Joannu Sfarovi. Přece jen v "Šupito presto" nehledejte žádné násilí, i když ona ani Lojzička to v tom našem velkém světě nemá moc jednoduché. Čekejte ale především celkem pěkný příběh o tom, jak se jedna krtčice vydala na jednu velkou cestu.
Lojzička je krtčí babička, což je mimochodem krásný český překlad. Francouzský originál je v tomhle skromnější a vystačí si s pouhým označením krtčice (v originále prostě jen "la taupe"), což je zase ukázka toho, jak se dá v češtině krásně přechylovat na ženský rod. Krtčice Lojzička si stýská po svém kamarádovi Ferdinandovi, který se před nějakou dobou přesunul do rezervace Camargue a ona o něm už dlouho nemá žádné zprávy. Rozhodne se, že se za ním vydá, a aby to neměla tak náročné - je to přece jen docela daleko - nechá se poslat balíkem. Na poště však byrokratický aparát funguje až moc dobře a nenechá se moc snadno očůrat. A tak Lojzička končí jinde, než původně zamýšlela. Navíc si cestou rozbila brýle a vůbec nic nevidí.
"Šupito presto" je text, který Lojzička nechala napsat na balík v domnění, že to je správné označení pro expresní zásilku. Humor rozhodně komiksu nechybí, což je dobré, jedná se o humor laskavý, ale přitom jsou zde celkem zajímavé eskapády, které zaujmou a možná i nadchnou. Cesta Lojzičky je plná překvapení, navíc rozhodně neprobíhá tak, jak by měla, což krtčice netuší. Bruno Heitz na základě téhle nevědomosti vytvořil hezký příběh o tom, že někdy je lež opravdu lepší, milosrdnější než pravda. Když neublíží, ale naopak prospěje, proč by se nemělo trochu zalhat? Nevím, jaký na tohle budou mít názor rodiče, ale já si myslím, že to je docela hezké ponaučení.
Mluvících zvířátek je v komiksu poměrně dost, v pohádkách pak ještě víc, že, pane Lado? V pohádkách se vyjímají prostě celkem dobře a děti mají zvířátka rády. Líbí se mi, že se autor vydal cestou méně klasických zvířátek a nesnaží se cpát dětem pejsky a kočičky, na druhou stranu, co si budeme povídat, jeho krtčice vypadá prostě jako krysa. On ani Ferdinand s kmene nutrií není nijak skvěle nakreslen, což je docela škoda. Je to dáno hodně tím, že kresba není nijak moc detailní a vystačí si s celkem obyčejnými tvary, takže detaily dotváří spíš barva. Musím ale uznat, že na těch pár stránkách s bublinami s velkým písmem, se toho stane docela dost a má to náboj, je to akční. Pro děti ano, ale jen jako jednohubka, z které budou chtít číst tak možná jednou, dvakrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat