#1901: Spiknutí: Tajný příběh Protokolů sionských mudrců - 60 %

Spiknutí: Tajný příběh Protokolů sionských mudrců (Fagin the Jew)

Vydalo nakladatelství Academia v pevné vazbě v roce 2008. Komiks původně vyšel jako "The Plot: The Secret Story of The Protocols of the Elders of Zion" v roce 2005. Vydání má 150 stran a prodává se v plné ceně za 250 Kč.

Scénář: Will Eisner
Kresba: Will Eisner

Je strašná škoda, že toho u nás od Willa Eisnera vyšlo tak málo, ale asi je pravda, že to není něco, co by bylo zajímavé z hlediska širšího čtenářstva. Přece jen by se jednalo hlavně o komiksy, které by si chtěli přečíst fanoušci komiksu. Ale i ti trochu koukali na to, co u nás vyšlo, ať už se jednalo o komiks "Žid Fagin" anebo dnes recenzované "Spiknutí: Tajný příběh protokolů sionských mudrců". Oba komiksy se zaměřují na židy a oba to vlastně dělají způsobem, kdy se autor snaží jejich obrázek ve světě trochu zlepšit, změnit ten, který se dlouhé roky, desetiletí a možná někdy i století utvořil a někdy i zakořenil. Hodně silně. Eisnerova snaha je hezká, ale dle mého je to souboj Davida s Goliášem, který David nemůže nikdy vyhrát. Tentokrát ne.

Kniha "Spiknutí: Tajný příběh Protokolů sionských mudrců" se zabývá zajímavým textem, který vstoupil do dějin, podobně jako to udělaly "Rukopisy" v českých dějinách. Až na to, že "Rukopis královédvorský" a "Rukopis zelenohorský" měly výrazný dopad na nějakou menšinu, nebo skupinu lidí. Někdo prostě jen chtěl, aby měla česká obrozenecká vlna svoje pevné základy, a tak vytvořil padělky. Jenže v případě "Protokolů sionských mudrců" se jednalo o dokument, který byl vytvořen jen proto, aby se podpořil negativní názor na židy, a to vlastně jen proto, aby se ustálila politická situace v Rusku, respektive aby se carův názor nasměroval tou správnou cestou. Vtvořil se tak dokument, který podpořil teorii, že židům jde o ovládnutí světa. A ruskému autorovi se to docela podařilo, protože "Protokoly sionských mudrců" se dostaly do světa a žily a žijí si vlastním životem, což jen ukazuje sílu tisku a hlavně sílu nenávisti.

Will Eisner napsal knihu "Spiknutí: Tajný příběh Protokolů sionských mudrců" tak, že se vlastně jedná o cestu k "Protokolům", popisuje se, jak vznikly, co bylo příčinou, kdo je autorem, a následně se zaměřuje na to, jak si žily tím svým vlastím životem, co dokázaly ovlivnit a hlavně kde všude se dokázaly objevit. Že to bylo v případě nacistického Německa, to asi není moc překvapivé, že to bylo v novinách, které vlastnil Henry Ford, to už přece jen zajímavější je. Stejně jako je zajímavá skutečnost, že několikrát došlo k určení toho, že se jedná o padělek, v podstatě je to nezpochybnitelné, ale "Protokoly sionských mudrců" dál přetrvávají a dál jsou zde lidé, kteří budou bezmezně věřit tomu, že jsou pravdivé. A po letech se ukazuje, že je to pravda.

Kniha "Spiknutí: Tajný příběh Protokolů sionských mudrců" funguje jako dokument, díky kterému se dozvíte o dokumentu, o němž jste možná ani nevěděli, ale přitom se jedná o padělek, který se výrazně promítl do dějin. Přijde mi, že Will Eisner je hodně zaujatá, neobjektivní, ale jeho zápal se dá pochopit, jak tím, že sám byl židem, tak i skutečností, že jsou zde křivdy, které židům velmi ublížily. Ale kniha nedává odpověď na to, proč bylo tak jednoduché, aby se "Protokoly sionských mudrců" tak snadno uchytily, nedává odpověď na to, kde se ta nenávist bere. A to mi přijde jako něco, co chybí. Pak je kniha "Spiknutí: Tajný příběh Protokolů sionských mudrců" opravdu především obhajobou židovského národa, ale bez toho, aby lidem, kteří nemají tak velký přehled, poskytla více informací a více pohledů na danou problematiku. Ale rozhodně platí, že člověk nesmí slepě věřit všemu, co je napsáno, musí analyzovat a dělat si názor na základě vícero zdrojů.

#1396: Žid Fagin - 40 %

Žid Fagin (Fagin the Jew)

Vydal Netopejr v brožované vazbě v roce 2007. Komiks původně vyšel jako "Fagin the Jew" v roce 2003. Vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 279 Kč.

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Will Eisner
Kresba: Will Eisner

Tentokrát nebudu hodnotit jen příběh, ale chci hodnotit i knihu samotnou a skutečnost, že byla vybrána pro náš trh. Will Eisner je jeden z nejdůležitějších komiksových autorů na světě. Jeho tvorba měla vliv na velké tvůrce a takový Frank Miller by jistě tvořil jinak, nebýt Willa Eisnera. Nejen, že byl Will Eisner skvělým tvůrcem, ale také vyučoval kresbu a předával tak své rozsáhlé znalosti dál. Stál za skvělým stripem "The Spirit", ale je také považován za jednoho z lidí, kteří dali podobu grafickému románu. Proč tedy, sakra, musely u nás vyjít zatím jen dvě knihy od tohoto skvělého autora, a jednou z nich je i "Žid Fagin", který o Eisnerově tvorbě řekne tak málo, až to bolí. Navíc je to komiks ne příliš dobrý, politicky/etnicky zaujatý se snahou napravovat svět, která jednoduše nemůže vyjít.

Chápu, o co Eisnerovi šlo. Však se o tom také rozepisuje v úvodu i závěru knihy, aby to došlo každému. Vadilo mu, že židé jsou v literatuře mnohdy karikováni a představa o nich se mění v nepodložené předsudky. Je to například krásně vidět na postavě Shylocka z "Kupce benátského", ale ještě lépe je to vidět na postavě Fagina z knihy "Oliver Twist". Tu si vzal Eisner na paškál a rozhodl se, že postavu Fagina vykreslí mnohem realističtěji a přesněji, než se to podařilo Dickensovi, kterého navíc využívá jako jednoho z aktérů své podivné snahy. Rozumím tomu, že Eisnerovi vadí, jak je na židy nahlíženo, ale jeho snaha, kterou prezentuje, mi přijde jako boj s větrnými mlýny. Úsilí mu tedy nechybí, ale jinak je to snaha naprosto nesmyslná.

Předpokládám, že z toho, co Eisner napsal, mu skutečně šlo o to, aby napravil obraz židů. Tohle nemohlo vyjít a muselo mu to být od začátku jasné. Nemůže se srovnávat s takovou klasikou, jakou "Oliver Twist" je. Na to už je román moc zakořeněný. Jenže problém je i v ději, kdy vlastně Eisner využívá onu klasiku nejen k tomu, aby se na ni díval novým pohledem, tedy pohledem Fagina, ale aby ji zároveň adaptoval. A tady je pořádný problém. Najednou si uvědomíte, že Eisner neměl v rámci Fagina vlastně tolik o čem psát, a tak je polovina knihy v podstatě adaptace částí, které jsou převzaty z "Olivera Twista". To vše proto, aby nakonec bylo možné dojít k finále, které je dickensovské v tom smyslu, že se nejedná jen o adaptaci, ale i o převzetí jeho vypravěčských postupů.

V tu chvíli si možná řeknete, že Eisnerovi šlo vlastně o to, aby vytvořil moderní podobu dickensovského románu, a to v grafické formě, jenže pak přijde doslov a vy zase slyšíte, jak moc mu šlo o to, aby byla postava Fagina realističtější a mnohem blíže pravdě. Dokonce prohlašuje, že jeho Fagin je věrnější. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že Eisner už nevěděl coby, a tak zkusil udělat něco, co považoval za velké a správné. Není to velké, je to jen zbytečná snaha změnit něco, co změnit nejde. Navíc i Dickensův román, jehož pojetí Fagina může být vnímáno jako antisemitské, je určitým odrazem toho, jak byli židé ve své době vnímáni. Jako kdyby se Eisner snažil měnit dějiny. Ano, je třeba bojovat za destrukci předsudků, ale tahle zvolená forma mi přijde v mistrově věku naivní. Přitom kresba je krásná a k Dickensovým postavám se výborně hodí. Doufám, že česky vyjde i jiný Eisner, zajímavější. A že toho nestvořil málo!