#DP192: The White Trees

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Chip Zdarsky

Kresba: Kris Anka

Chip Zdarsky aktuálně patří mezi špičku současného superhrdinského mainstreamu. Autor, jenž se naplno prosadil u Marvelu, má na kontě mnoho komiksových projektů, vyznačujících se především odlehčeným, ryze komediálním charakterem, který je umocněn humornými vsuvkami, humornými gagy, vtipnými konverzacemi mezi ústředními postavami a sem tam i akcí, pokud na ni dojde řada. Perfektními příklady budiž tituly Howard The Duck, Star-Lord: Grounded nebo Peter Parker: The Spectacular Spider-Man, v nichž jsou výše uvedené prvky patrné na každé stránce. V rámci své tvůrčí kariéry se však Zdarsky posouval dál a dál. Postupně si začal uvědomovat, že nemá zapotřebí se jakkoliv limitovat. Nemusí se držet zaběhnutých kolejí a může trošičku zaexperimentovat. A tak přešel k vážnějšímu tónu, který se naplno projevil v úspěšném Daredevilovi z iniciativy Fresh Start (recenzi na první díl s podtitulem “Know Fear” si můžete přečíst přímo zde). Následně se začal podílet i na řadě drobných příběhů u konkurenčního DC Comics. A aby toho nebylo málo, střihl si i několik vlastních, ryze autorských projektů. Na jeden z nich, uzavřenou minisérii “The White Trees”, se v dnešní recenzi podrobně podíváme.     

Ať už Zdarskyho vnímáte jakkoliv - jako šprýmaře, jehož cílem je nejen odvyprávět solidní příběh, ale zároveň čtenáře pobavit, nebo jako hloubavého pisálka s cílem co nejvěrohodněji popsat vnitřní pocity rozervaného, vnitřně nejistého, věčně zadumaného hrdiny - nelze mu upřít jeho talent na práci s charaktery postav. Svým hrdinům dává patřičný prostor, a nejen to. Dokáže vykonstruovat zajímavou zápletku, v níž dává prostor postavám jevícím se zpočátku relativně obyčejně. Ovšem jak se čtenář postupně prokousává dějem, začíná si uvědomovat, že lidští hrdinové mají něco do sebe a dovedou zaujmout. Tohle přesně platí i v případě autorského fantasy projektu “The White Trees” z roku 2019. 

Děj nás přivádí do fiktivní magické říše jménem Blacksand. Sledujeme tři statné nebojácné hrdiny, kteří na začátku příběhu předstoupí před mocného krále Pheracka. Ten jim sdělí, že jejich děti zčistajasna zmizely a nejsou nikde k nalezení. Trojice odvážných, připravených a řádně vyzbrojených bojovníků je tak nucena se sjednotit a vydat na nebezpečnou výpravu, která rozhodně nebude procházkou růžovým sadem. 

Scénář je vskutku poutavý. Zdarsky má stále čím překvapovat a některé scény, především tedy v druhé polovině, vás dovedou pěkně šokovat. Jindy vás naopak dovedou ohromit svým zpracováním. Ať už jde o kratičkou potyčku s drakem, scény sexuálního ražení (nebudu blíže upřesňovat) nebo o jiné části příběhu, čiší z nich tvůrčí hravost, což zápletce jen a jen pomohlo. Sluší se však také říci, že scenárista myslí i na hrdiny. Dává jim dostatečný prostor na to, aby se co nejvíce projevili, a co víc, píše je lidsky. Poukazuje na jejich silné stránky i na slabiny, díky čemuž s nimi mohou lidé více sympatizovat. Zejména vousatý bojovník Krylos si mě dokázal získat. Nicméně, jeho společníci také vůbec nezaostávají.  

Pochválit musím rovněž výtvarnou stránku, kterou si vzal na paškál zkušený kreslíř Kris Anka. Vyřádil se, jak jenom mohl, což se do výsledného produktu opravdu promítlo.   Výrazné linky umocňující designy ústředních hrdinů se skvěle hodí k barvami hýřícímu coloringu. Opomenout taktéž nesmím do detailu prokreslené scenérie, ani hravé, leckdy i dynamické panelování, jež naplno vynikne ve zběsilejších pasážích. Co bych možná osobně mírně vytknul, je zakončení. Konec není špatný, právě naopak (mně osobně například překvapil), ale nemohu se zbavit dojmu, že by si poslední sešit zasloužil ještě pár stránek navíc. Přece jenom, po epilogu má člověk divnou pachuť v puse. Říká si, že kdyby scenárista měl možnost si napsat ještě jeden sešit, určitě by to celkovému vyprávění pomohlo. Některé části fikčního světa by totiž mohly být popsány více do detailu, jindy by naopak neuškodilo využití více fantasy postav. Zkrátka a dobře, kdyby měl Zdarsky ještě větší prostor, určitě by si mohl dovolit přidat mnohem více, než co nám bylo naservírováno. Tento fakt jednoduše zamrzí, i přesto ovšem nejde o negativum, které by výsledný zážitek ze čtení kazilo.   

Minisérie “The White Trees” mě ohromila. Ano, čekal jsem příjemnou fantasy podívanou, to přiznávám bez mučení. Nicméně, vůbec bych nepředpokládal, že dostanu svižnou, přímočarou, a zároveň kvalitně napsanou povídku, o níž budu básnit v superlativech. Sympatičtí, výborně napsaní hrdinové, dobře uchopená zápletka, které nechybí spád, ani klidnější momenty, sloužící primárně k rozvinutí charakterů jednotlivých postav, a bojové sekvence, jimž nechybí dravost. To všechno zaobalte do působivého pestrobarevného magického hávu Krise Anky a dostanete čtivé dobrodružství, jež dovede zaujmout jak skalní fanoušky fantasy, tak i ty žánrem nepolíbené. Zdarsky dokázal, že když má tvůrce plnou kreativní kontrolu a může své příběhy vydávat u komiksového nakladatelství, jakým je Image Comics, dokáže z originálního nápadu vytěžit maximum. Jen škoda délky. Jeden sešit navíc by určitě neuškodil.         

#DP152: The Department of Truth, Vol. 1: The End of the World

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: James Tynion IV

Kresba: Martin Simmonds

Po delší době jsem se odhodlal k zhodnocení ryze autorského komiksu. Ano, tentokrát si od superhrdinů v latexových oblecích a potrhlých bláznů s plášti dáme trochu přestávku a v rámci dnešní recenze se zaměříme na aktuální hit vydaný pod křídly vydavatelství Image Comics, jenž sklízí pozitivní ohlasy nejen ze strany kritiků, ale také od věrných fanoušků. Jde konkrétně o “The Department of Truth”, sérii, jež se stala natolik úspěšnou, že se krátce nato začalo pracovat na její seriálové adaptaci. Abyste si udělali lepší představu, komiks začal vycházet minulý rok v září. V době psaní recenze má za sebou již sedm vydaných sešitů, přičemž kopií prvního čísla se prodalo přes 100 000. Tomu, panečku, říkám sakra solidní start! Nicméně, v čem tkví její úspěch? Je to podle mě dáno hlavně tím, že Tynion přišel s celkem neotřelým nápadem. Ale pěkně popořadě.

Děj pojednává o zcela obyčejném muži jménem Cole Turner, který se po celý život zabýval konspiračními teoriemi. Jednoho dne se však jeho život změní od základu, když se na scéně objeví nová organizace jménem Department of Truth, podle níž je mimochodem pojmenovaný samotný komiks. Ta má za cíl zvítězit nad konkurenčním Black Hatem, skupinu, jejímž cílem je dokázat, že konspirační teorie, jmenovitě zastřelení Kennedyho, placatá Země, Reptiliáni a mnohé další, jsou pravdivé. Hlavní hrdina díky tomu vstoupí do stínové války, která, jak se ukáže, nebude úplně jednoduchá.

Co osobně musím na první knize s podtitulem “End of the World” pochválit, je fakt, že se autor scénáře, James Tynion IV, nic nesnaží přehnaně uspěchat. Tempo je pomalejší, což je obří výhoda, protože má scénárista možnost lépe vykreslit vztahy mezi postavami a více si pohrát s jejich vývojem. Navíc, některé nápady pak lépe vyniknou, a tak na čtenáře udělají ještě lepší dojem. Nicméně, příběh je díky tomu přehnaně rozvleklý a chvíli trvá, než se stane něco zásadního. Z objektivního hlediska nemusí tento způsob vyprávění sednout každému, já osobně jej však mám rád. Ale přiznám se, chvíli mi trvalo, než jsem se začetl. Neberte mě špatně, já si na pomalejší rozjezd obecně potrpím, avšak u recenzovaného kousku jsem měl pocit, že se hlavní příběhová linka sem tam táhne.  

Nicméně, rychlost vyprávění na úrovni hlemýždě naštěstí nikterak neshazuje obecné kvality knihy. Postavy mi připadají propracované a sympatické, přičemž jejich vývoj jsem si užíval. Jako silný aspekt vnímám kresbu Martina Simmondse, okatě se inspirující stylem legendárního Billa Sienkiewiczse, jež tísnivou, v některých částech až hororově laděnou atmosféru dokonale doplňuje. A rovněž je nutné vypíchnout záporné postavy, které čtenáře mohou ohromit nejen svými propracovanými, až lehce znepokojivými designy, ale také tajemnými, komplexními charaktery s trochou hloubky. A co víc, nápady, s nimiž Tynion po celou dobu pracuje, vás nepřestanou udivovat. Mě osobně až překvapilo, jak si s některými koncepty v druhé polovině vyhrál. Něco takového jsem opravdu nečekal.

Pojďme si to tedy shrnout. Kniha “The Department of Truth” End of the World” je příjemným počinem, který vyniká především díky originálním nápadům a výtvarné stránce. Stojím si za tím, že série má obří potenciál a rozhodně se může vypracovat k statusu jedné z nejoriginálnějších projektů nové dekády. Zápletka se mi totiž v tuto chvíli jeví natolik zajímavá, že může zaujmout široký okruh čtenářů, a zároveň je natolik unikátní, aby oslovila nejen dlouholeté komiksové nadšence, ale taktéž čtenáře, kteří s ryze autorskými komiksovými řadami nemají moc zkušeností. Uvidíme, kam se bude Tynion se svým projektem dál ubírat, protože některé dějové linky, které perfektně nastínil, určitě sehrají větší roli v budoucím dění. Navíc, z konspiračních teorií se dá bezpochyby vytřískat mnoho neokoukaných, dostatečně nápaditých konceptů, jež mají čtenářům co říct. Nechme se překvapit!