Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: Brian Michael Bendis
Kresba: David W. Mack
Brian Michael Bendis a David W. Mack, to je kombinace, která na papíře zní naprosto skvěle. Tito dva velikáni moderní komiksové historie již nesčetněkrát spojili síly, aby vytvořili unikátní komiksy, zejména tedy v rámci superhrdinského žánru. Teď nicméně udělali výjimku a rozhodli se vytvořit samostatný autorský projekt, jenž bude výrazně vybočovat ze zaběhnutých kolejí. Abyste byli v obraze, Bendis byl autorem, který opravdu dlouho psal - pokud nepočítáme pár drobných výjimek - výhradně pro Marvel. Když po tolika letech přešel ke konkurenci, tedy k DCčku, začal kromě klasických superhrdinských řad psát také své vlastní projekty, spadající pod takzvaný Jinxworld. Jedním z nich je i Cover, uzavřený počin, jenž byl v letošních Eisnerech nominován na cenu v kategorii Nejlepší grafické album - Reprint, podobně jako tomu bylo u dříve recenzovaného grafického románu "Bad Weekend". Stojí podle mě "Cover" za přečtení, nebo byste se mu měli obloukem vyhnout?
Nejdříve bych rád podotkl jednu zásadní věc. Bendise mám v rámci možností rád, a to i navzdory tomu, že kromě dost parádních a vysoce kvalitních řad má na kontě i několik slabších, ne-li silně podprůměrných kousků. Podle mého skromného názoru si u DC dokázal najít styl, který mu vyhovuje, a dokázal se mezi ostatní autory krásně začlenit. Jednak se snaží psát svižné a akční příběhy s těmi největšími superhrdinskými velikány, jmenovitě třeba se Supermanem nebo Batmanem, a druhak se snaží co nejvíce vyřádit na autorských komiksech, kde se nemusí držet klasických mainstreamových mantinelů a může si vesele budovat rozmanité světy, jak se mu zlíbí. Má mimo jiné naprostou kreativní volnost se směřováním celkového příběhu, budováním napětí a vývojem jednotlivých postav, a tak není divu, že se pro tyto účely vždycky spojí se svými osvědčenými kreslíři z branže, ať už jde o Alexe Maleeva, Michaela Avona Oeminga nebo Davida W. Macka. Právě s tím posledním jmenovaným stvořili něco, co se jen tak na komiksovém trhu nevidí.
"Cover" je uzavřená minisérie o šesti sešitech, byť se mezi lidmi proslýchá o možném pokračování. Mezi námi, já bych tomu moc nevěřil, ovšem vraťme se zpět k tomu důležitému. Děj, jak se dočtete v anotaci, je založený na skutečné události a pojednává o dvou naprosto odlišných postavách. Jednou je autor, jehož naplňuje kreslení svého vlastního komiksu s japonskými bojovníky, tou druhou je obyčejná černoška, která svůj život bere mnohem svébytněji. Na jedné komiksové akci se s tímto kreslířem setká a chvíli si s ním porozpráví. Zpočátku to vypadá jako velmi nevinné setkání, ale jak se později ukáže, i jedno setkání během obyčejného dne může znamenat opravdu hodně. A to v případě komiksu, který se zaměřuje nejen na komiksovou tématiku, ale také na špionáž, platí dvojnásobně!
Nejprve se hodí připomenout, že pokud očekáváte klasický, akcí napěchovaný příběh, tak pak byste minisérii neměli raději ani číst, jelikož zde o akci v žádném případě nejde. Naopak je kladený důraz na vývoj jednotlivých postav, obzvlášť titulních dvou, a musím říct, že Bendisovi se to v rámci možností daří docela dobře. Líbí se mi paralela mezi oběma aktéry, kteří jsou v mnoha ohledech velmi odlišní. Jejich vztah se v průběhu vyprávění postupně mění a scénář je tak ještě o poznání zajímavější. Jejich osobnosti sice zpočátku nejsou natolik rozvinuté, abyste jim mohli fandit, ale postupem času si k nim jisté sympatie vytvoříte. Neříkám, že jde o nejpropracovanější postavy vůbec, rozhodně by oba mohli být napsáni lépe, nicméně pro účely minisérie to myslím stačí.
Obecně musím scénář z větší části pochválit. Je to docela nesourodý mix, jelikož napříč všemi šesti sešity se uplatňují různé postupy a prvky, které nejsou typické jen pro jeden konkrétní žánr. Úzce to souvisí s kresbou, ke které se ale teprve dostaneme. Celá minisérie se sice snaží odvyprávět docela jednoduchý a pochopitelný příběh, každopádně to všechno je doplněno o různé aspekty, ať už jde o pomyslné vyprávění menšího příběhu prostřednictvím většího příběhu nebo neustále se měnící panelování podle konkrétního stylu kresby. Je toho ovšem mnohem více. Já to na jednu stranu dost oceňuji, neboť experimentování mi v žádném případě nevadí a celý komiks to jen vylepšuje, ale čeho je moc, toho je moc, a v tomto případě se autoři místy snažili být až moc originální a jiní, až na to v některých částech trochu doplatili. A když si k tomu všemu připočteme pomalejší tempo, nedostaneme zrovna perfektní kombinaci. Naštěstí to nijak razantně nekazí dojem z celkového čtení, ovšem věřím, že když si k tomu sedne člověk, jenž všem různě skrytým myšlenkám a paralelám neporozumí, může opravdu přijít o hodně, a to je docela škoda. I tak bych za sebe mohl scénář jako takový hodnotit pozitivně, přestože k němu pár výhrad mám.
Nyní přejdeme k jednomu z nejdůležitějších aspektů celého komiksu, a tím je kresba. Jak jsem již zmiňoval výše, k vyprávění příběhu používá Bendis naprosto odlišné postupy, jež jsou umocněny různými výtvarnými styly. Těch v minisérii Cover najdete opravdu hodně a místy si až říkáte, jak neomezené možnosti má komiksové médium, protože kreativní tým se v tomto ohledu vážně vyřádil. Máte tady retrospektivní část, kde převažují všemožné odstíny modré, obrazy kreslené akvarelovými barvami, různé mozaiky a mnoho dalšího. Já musím sklonit poklonu, jelikož takhle šílené, ale zároveň zajímavé věci, jaké David Mack dělá, se vážně v mainstreamovém komiksu nevidí každý den. A to už je upřímně co říct! Jestliže tohoto kreslíře znáte primárně díky jeho přenádherným obálkám, pak věřím, že vás tady může příjemně překvapit, ne-li doslova ohromit, neboť odvádí vážně bravurní práci. A ačkoliv si na něj můžete ze začátku těžce zvykat, poté už si jeho kresbu budete jenom užívat naplno. Ne nadarmo jej mám mezi svými velice oblíbenými kreslíři!
Co říci závěrem? Cover se tváří jako velmi odvážný a osobitý projekt, což může naprosto oprávněně. Kresebně jde o mistrovské dílo, scenáristicky jde o velmi zajímavý mišmaš, kde se krásně pracuje s postavami a s komiksovým médiem, co to jenom jde. Přestože ke scénáři mám několik výhrad, musím i tak říct, že Bendis to dokázal ukočírovat pěkně. Závěr možná mohl být o něco lepší, i když to je jenom drobnost. Jinak jsem s minisérií spokojený. Dostal jsem experiment, jenž se nebojí zajít tam, kam by se mnozí scénáristé ani neodvážili, a já jej mohu vřele doporučit, a to obzvlášť těm, kteří hledají něco trochu odlišnějšího v záplavě superhrdinských titulů. A abych pravdu řekl, někdy v budoucnu si to přečtu ještě jednou, protože podle mě jsem v příběhu stále neobjevil všechno, co bych objevit mohl.
