Možná to bude znít, že opravdu nemám rád superhrdinský komiks, ale když zjišťuji, co všechno je v komiksu možné, jaké myšlenky se dají předávat, jaké příběhy jsou vyprávěny, ať už skutečné, nebo fiktivní, jeví se vedle toho mainstream jako... no, poměrně nudný, opakující se a bez nápadu. Nejde o to, že bych neměl mainstream rád, ale jsem z těch, co rádi zjišťují, že je zde mnohem více žánrů než jen jeden. A mainstream se jednoduše drží svého jednoho žánru. Americký mainstream už se dostal do takové fáze, že většinou s ničím novým nepřichází. Jsou zde dobré příběhy, ale v záplavě obrovského množství čísel za měsíc už jde jen o to, že máte postavy rádi.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiA867Zhub87_mDpASOBvNOcfjBF_YM4pvl-W8lrPopa2Ywe5youwR71UxeohB_C5Uq5mDHlfsA364ktNzWg1K4KyOyjbvIaIaTBizAf-lH7IZx9ovh40E3SvKF77J4GOJydV5Qvv-R__Wj/s1600/pascin-1.jpg)
Joann Sfar je autor jiný. Ten nám prezentuje postavu, kterou je poměrně jednoduché nenávidět. Je to postava, která se hned na obálce knihy objevuje s obnaženým přirozením. Tohle samo o sobě je něco, co v mainstreamu neuvidíte. Na jednu stranu kvůli přístupnosti, na stranu druhou proto, že mainstream je mnohem více sexistický a přetvařuje se. Pascin nás do půli těla obnažený - do té spodní poloviny těla - provází první částí příběhu a nahého ho uvidíme často. Ne proto, že by to bylo sexy, že by to mělo přilákat něžné pohlaví k tomuto komiksu, ale proto, že Pascin - alespoň ten Sfarův - je prostě takový. Je to bohém, který moc neřeší a přitom řeší všechno, užívá si života, ale vlastně to ani nedokáže, přesto si žije tak, jak by mu mnozí mohli závidět a jak mnozí prostě žít nedokážou, protože on svoje živobytí zase tak moc nehrotí. Ono to nějak bude. Ač tohle nezní jako dílo, které vás uhrane, já jsem se nemohl odtrhnout.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghAti03iGV0gvucKT6BDSgco_6SvIKyYIu0Kd93RaP1M-MRESl5gjRI4TVN3K8w5U6LY0ehiFejWdmvbQkwghy7oIaEc5k8DVsDZ8Ht4rj36jU-acTzS1XkCpoV3ydqmeuY9HyrD_HfaT9/s1600/pascin-2.jpg)
Julius Mordecai Pincas je skutečnou postavou a jednalo se o původem bulharského malíře, který se přes Vídeň a Mnichov dostal do Paříže, kde se stal poměrně proslulým, cestoval až do Spojených států amerických, ale vrátil se do Francie, aby zde našel i svůj osud - smrt z vlastních rukou. Oběsil se ve svém ateliéru na Montmartru. Skoro mi to přijde jako příhodná smrt pro umělce. Pascin se narodil v roce 1885 a zemřel v roce 1930. Joann Sfar nesleduje jeho život podle historických faktů, fabuluje a vynechává zásadní události, případně je zmiňuje pouze rámcově (například Pascinova cesta do USA, kde prožil šest let je zde pouze jako zmínka). Jenže tahle kniha není o tom, že by měla být historicky přesná. Tahle kniha se snaží zachytit dobu a specifického člověka, který má jedinečný vztah k životu, k ženám i umění.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg95hr3ioaOCaOfHOhhVNqvDVpXGrkQOJYswZcQbZOuayVHjEjiusorqDVvVLCUjt93KjCtsAsibElseZ0xDL5hJ_EyLFje7o07EWcmTM2PQST44ZVfBFlppOMhcbE-YJYWR6ReeJDASJ0_/s1600/pascin-3.jpg)
Joann Sfar tohle dokázal. Prezentuje příběh člověka, který žil svůj život a žil ho tak jak jeho mysl chtěla, jak on sám toužil, anebo jak to prostě nechal. Miloval ženy, s kterými byl? Možná. Není to jisté. Měl rád své přátele? Těžko říct. Měl rád sebe sama? Ano, asi ano, ale co určitě měl rád - a mohl o tom mluvit, jak chtěl - to bylo výtvarné umění. Žil jím a dávalo mu smysl. Až v určité chvíli smysl dávat přestalo. Ale tohle kniha zatajuje. Není to o Pascinovi, umělci, který se nakonec zabil, je to o Pascinovi, umělci, který žil a tvořil. Miloval kresbu a to Joann Sfar použil i pro grafickou stránku svého komiksu. Přizpůsobuje kresbu, používá tahy perem, ale stejně tak i štětcem, má tenkou linku, ale využívá i silnou, rozkresluje detaily, ale sem tam je minimalizuje, černé plochy na druhé straně střídá jejich absence. Jako kdybyste nahlíželi do Joannova skicáře, který je provázán postavou a jejím příběhem. Skvělé zachycení zajímavé postavy, jejíž osudy nejsou krásné, ale to neznamená, že nestojí za přečtení. Pokud něco Sfar tvoří, dělá to z přesvědčení, že to stojí za to. Tohle je ten případ.
Žádné komentáře:
Okomentovat