Po nějaké době se vracím k jedné z milovaných i nenáviděných postav současného českého komiksu. Fanouš je na první pohled kluk, který nesedne každému. Je od přírody nesnášenlivý a na každého se dívá jako na někoho, kdo mu nikdy nemůže být rovný. Od dospělých chce, aby mu tykaly, od géniů očekává chování, které je hodno jeho vlastního génia. To bohužel většinou postrádá a utkává se se soupeři, kteří mu rovni nejsou. Ale nejde jen o Fanouše samotného, ten by si svým chování mohl získat mnoho obdivovatelů, ale jde také o styl příběhů samotných. To jsou sakra béčka. A krásná béčka. Když se podíváte na knihu samotnou, na její vydání, uvědomíte si, že tohle je skutečně téměř šestákový magazín. Malý formát, celkem málo stránek, i když pravda, rozhodně ne nejlevnější papír. "Továrna zkázy" je však béčko, a to béčko v tom nejlepším smyslu.
O co jde? Vlastně o poměrně zamotaný příběh, kde Fanouš musí rozluštit temnou záhadu toho, co se děje ve městě. Zkorumpovaný starosta, tajemní lidé, jeden podivný Turek, tohle všechno, alespoň trochu - a naprosto správně - navozuje atmosféru filmu noir, který je však naprosto převrácen, a to do velmi specifického stylu s hrdinou, který rozhodně není bogartovského typu. Hrdinou je malý kluk, Fanoušovi je teprve jedenáct let, který je protivným spratkem, který má však jedinečné schopnosti. Je jen jeden z mála, kdo si ví rady v situacích, jako je ta, která nastane okolo jedné továrny ve městě. Zamotanost příběhu, "laciné" zrůdy a nakonec i superschopný titulní hrdina, tohle všechno jsou atributy, které k šestákovým románům patří. Dan Černý si z nich však bere to nejlepší a staví na humoru a na klišé, aby vytvořil něco nového, a ač na první pohled nízkého, ve skutečnosti velmi promyšleného a hlavně zábavného.
Dan Černý se nutně nesnaží o intelektuálský komiks - proč také, když to zvládají mnozí jiní? - ale to mu nebrání v tom, aby nám servíroval inteligentní humor, který na čtenáře jukne jen tehdy, pokud skutečně čte pořádně panely a ne jen text. Je třeba číst i obrázky. A tak se dozvíte nejen příběh, ale i různé narážky a odkazy. Fanouš se v příběhu ocitá v nezáviděníhodné situaci. Zdá se, že je to opět pouze on, kdo dokáže vyřešit zapeklitou situaci okolo jedné továrny. Podle všeho město totiž napadají zombie a mají spojitost s právě touto továrnou. Možná by to s Fanoušem zas tak nehýbalo, kdyby se celá záležitost nestala osobní - ten, kdo za vším stojí, totiž unese Klytoru. A tak, ač dává Fanouš dost jasně najevo, že společnost Klytory mu není příjemná - proč by měla být? - nikdy neváhá s její záchranou.
Fanouš je moderně pojatý komiks, který nese mnoho vlivů. Jak jsem již řekl, má něco z filmu noir, ale logicky i z béčkových hororů. Těch zombíků je zde opravdu hodně a je to jen dobře. Můžete zde najít ale i další vlivy. Hurvínek postavený do naprosto jiné role, i to je Fanouš. Nesmí se zapomínat ani na styl, který by naprosto dokonale zapadl do 60. let k americkému undergroundu, možná by byl patrioty ještě označován za až příliš čistý. Dětinskost se zde spojuje s dospělou bezohledností, krása s hnusem a umění s brakem. A umění a brak spolu mohou fungovat v naprosto výborné kooperaci. Pro svou - na první pohled - pokleslost, může být Fanouš odmítán, ale je to škoda. Jeho příběhy jsou jedněmi z těch, kde se ukazuje, že čeští tvůrci jsou stále dobří vypravěči a že jsou zde ti, co opravdu chtějí vyprávět příběh a chtějí bavit. Dan Černý takový je a já doufám, že se brzy dočkáme třetího Fanouše.
Žádné komentáře:
Okomentovat