2013-11-29

#400: Upíří polibky: Hřbitovní hry - 40 %

Upíří polibky: Hřbitovní hry (Vampire Kisses: Graveyard Games)
Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako "Vampire Kisses: Graveyard Games" v roce 2011. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 179 Kč.

Scénář: Ellen Schreiber
Kresba: Xian Nu Studio

Trochu jsem se komiksu "Upíří polibky: Hřbitovní hry" obával. Vím, že je tu komiksová série podle série románů, které u nás vyšly také pod hlavičkou ZonerPressu. Předpokládal jsem však, že vzhledem k uzavřenosti tohoto příběhu, zas nebude takový problém, abych se chytal. Ukázalo se, že opravdu není velký problém v tom se do příběhu dostat. Ono zase není až tak moc, co by vám nemělo být jasné. Rozhodně však musím uznat, že je velmi přínosné, že na začátku celého příběhu jsou shrnuty všechny postavy a jejich základní osud, což velmi pomáhá tomu, aby se i neznalý čtenář do příběhu vžil, nebo se s ním minimálně seznámil.

Otevřel jsem knihu, jak jsem u mangy zvyklý, zezadu, ani mi nepřišlo nějak zásadně divné, že obálka je na té správné straně, jako to u normálních knížek bývá. Zarazila mě až skutečnost, že jsem měl pocit, že vůbec nejsem na začátku knihy, ale na jejím konci. To se potvrdilo a já jsem si říkal, co se zvrtlo. Nemusel jsem ani tak moc pátrat, abych zjistil, že Ellen Schreiber je americká autorka, která se ještě před Stephenie Meyer vydala cestou romantických upírů. V roce 2002 vydala svůj první román, v roce 2007, pak vyšla první manga adaptace. Důvod toho, proč se tedy tato kniha čte stejně jako knihy klasické, je v tom, že prostě nebyla vytvořena v Japonsku. Mimochodem, jakmile jsem si uvědomil, že mám číst klasicky od začátku, ani jsem nepřemýšlel o tom, jestli číst zprava doleva. Některé prvky chování jsou prostě moc zažité.

"Hřbitovní hry" jsem tedy začal číst tak, jak se číst mají a byl jsem docela zvědavý, jak na mě tahle teen romance zapůsobí. No, je mi líto, ale nezapůsobila. Ty charaktery nejsou špatné je vidět, že už mají svou historii, že vztahy jsou jasně dané, a tak si s nimi autorka jednoduše hraje a staví je do celkem jednoduché úlohy. Tak jen trochu k postavám, abychom si udělali jasno. Raven je gotička, která se zamiluje do Alexandra. Alexander je upír a ona by chtěla, aby ji proměnil. On váhá. Pak je zde skupina poloupírů, která už se podle všeho stala skupinou skutečných upírů, a tihle čtyři přidělávají hlavní dvojici problémy. Jsou zde ještě nějaké kamarádky a nepřátelé, což obecně pro příběh není moc důležité. Jde totiž pouze o jednu věc. Třída - všichni jsou totiž středoškoláci - se připravuje na divadelní představení. Každý se chce zúčastnit.

Raven nehraje ale je kostymérkou, Alexander má zase na starost kulisy. Hodně se řeší to, že kvůli svému uměleckému vytížení nemohou být spolu. Zmíní se to hned několikrát a je to celkem únavné, protože když to říkají, tak jsou často spolu v náručí. Příběh je strašně schematický a využívá potenciál svých postav opravdu minimálně. Ano, je to v první řadě romance, ale to neznamená, že by se mělo na příběh nakašlat. Nějaký ten originální nápad zde je, ale nutno říct, že pojmout Popelku goticky, když hlavní postava komiksu je gotička, není zas tak unikátní. Problém bych pak viděl i v kresbě, která je trochu moc strojená a některé ty obličeje nejsou vychytané. Jedná se o klasickou šódžo mangu, a tak nechybí i emočně karikované kresby. U kostýmů mi pak vadilo, že se někdo až trochu moc inspiroval u Spider-Mana. A co si budeme povídat, ty kostýmy nejsou obecně nijak moc krásné a zajímavé.

Co mi vadilo asi nejvíc - ne, romantika mi tolik nevadí, když je v ní něco navíc - to byl popis postav na začátku, který se tak nějak neshodoval s tím, jak se nakonec v komiksu postavy chovaly. Alexander je popisovaný jako postava, která má skvělé charakterové vlastnosti, ale je u něj také uvedeno, že se jedná o postavu vtipnou. Není vtipný. Ani v jednu chvíli zde nepronese něco, co by bylo vtipné. Vtipy se omezují bohužel jen na zmiňované emoční výlevy, což je celkem málo. A tak kniha plní jen svou romantickou rovinu, sladce a prvoplánově, ale ti, co chtějí lehkou romantiku, nic komplikovaného, budou uspokojeni. Myslím však, že k tomuhle komiksu se ani oni nebudou moc vracet. Na závěr fandy potěší ukázka ze třetího dílu románové série.

Komiks "Upíří polibky: Hřbitovní hry" můžete zakoupit přímo u nakladatelství ZonerPress.

#399: Crew2 č. 37 - 65 %

Crew2 č. 37
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2013. Vydání má 76 barevných stran a prodává se v plné ceně za 99 Kč přes internet (Seqoy) nebo 149 Kč (na stáncích).
Komiks koupíte na serveru KupKomiks.
Komiks koupíte v knihkupectví Minotaur.

Obsah čísla:
Žlutý úvodník (Jiří Pavlovský)
Skalpy 2 (Scénář: Jason Aaron, kresba: R. M. Guéra)
Rex Mundi 3 (Scénář: Arvid Nelson, kresba: Eric J)
Hellblazer: Deník Dannyho Draka (Scénář: Garth Ennis, kresba: David Lloyd)
+ Slevový kupón

Již třicátá sedmá "Crew na kvadrát" začíná druhým dílem komiksu "Skalpy". Konečně se odhaluje potenciál série, o kterou se rozhodně chci dál zajímat. Naplno se ukazuje, v čem je síla “Skalpů”, a to je skutečnost, že je to pořádně zběsilá jízda. Tam, kde nás komiks v prvním díle pouze seznamoval s tím, kde se nacházíme, co tam děláme - více méně - a co se bude dít, tam už nám dvojka jasně ukazuje, že tohle je opravdu drsná podívaná z indiánské rezervace, kdy rezervace není jen nějaká kulisa, ale je to prostředí, které je důležité pro děj. Kdyby se to odehrávalo někde jinde, rozhodně by tomu něco scházelo. Jason Aaron si tohle uvědomuje. A stejně tak si uvědomuje, co je to pořádná kriminálka.
Obr�zek
Dashiell Zlý kůň je skvělá postava. Pro stručné shrnutí předchozího děje, jedná se o machra, který se vrací do své rodné rezervace, kde má nevyřešenou minulost a zadělává si na problémovou budoucnost. Padne však do oka místnímu bossovi, indiánskému mafiánovi, který ho zaměstná jako člena své policie. Dashiell má v podstatě skákat, jak indián píská. Asi by ho to docela štvalo, ale Dashiell má úkol. V závěrečné scéně prvního dílu jsme se dověděli, že je to agent FBI. Sám pořádně neví, co to je, ale velmi záhy zjistí, že život v rezervaci není selanka. Lidi mu jdou po krku, s místními to má docela rozházené, bude tu nějaká ukřivděná láska. Celé to má navíc nádherně hnusnou kulisu Guérovy kresby. Hnusnou nikoli po stránce estetické, ale po stránce toho, že to ošklivé je zobrazováno.
Obr�zek

"Skalpy" mě tak nadchly především proto, že je to silně realistické, a to i v mluvě, která je vulgární. Do prostředí zapadá dokonale. "Hrdinové" tohoto komiksu jsou hnusáci a stejně se přistihnete, že vám Dashiell sedí. Snad i proto, že ostatní jsou ještě horší. Drsné, promyšlené, navíc závěr vás donutí si přečíst další díl. Něco podobného jsem očekával od třetího dílu "Rex Mundi". Jenže na něm se v plné parádě ukázalo, že některé komiksy by neměly vycházet na pokračování. V prvním díle jsme se dověděli, že jsme ve specifickém světě, kde existuje magie a vládne inkvizice, ve druhém umřelo pár lidí a ve třetím... se nestalo vůbec nic. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, ale na třiadvaceti stránkách tohoto komiksu se prostě neděje nic, co by příběh někam posunulo, nic, co by vás mělo něčím bavit. Příšerné zklamání.
Obr�zek
"Rex Mundi" původně také vycházelo sešitově a já se divím, že něco takového tvůrcům prošlo. Rádoby romantická vsuvka je sice hezká, ale proč by vás měla odrovnat, když pořádně neznáte pozadí vztahu. Přijde mi, že tvůrci v tomto případě vařili z vody a prostě se snažili děj natáhnout. U třetího dílu je to celkem brzy. Líbí se mi kresba, proti té nejsem kritický, sedí mi, skvěle vystihuje dobu, i když v některých případech vypadají obličeje trochu voskově, trochu jako reklama na nějaké panoptikum, ale jinak mě prostě baví. Také je to to jediné, co třetí díl táhnul dál. Až - jestli - tenhle komiks vyjde souborně, asi to bude lepší počtení. Takhle jako kdyby člověk v ruce měl skoro prázdné stránky. Náznaky ano, ale u série na pokračování to chce víc než jen náznaky, které teď nedávají smysl.
Obr�zek

A na závěr "Hellblazer" v podání Gartha Ennise. Tohohle komiksu jsem se docela bál, protože jediný Ennisův "Hellblazer", který u nás vyšel, "Syn člověka", mě nijak nezaujal. Klasický Ennis, který se někdy až moc snaží být vtipný. Nic proti tomu, ale on prostě nezná míru. Komiks "Deník Dannyho Draka" je ale jiný. Naprosto skvělý díl do Věřte, nevěřte nebo do "The Twilight Zone". Tohle je John Constantine, jak je nejlepší. Je spíš šedou eminencí, vyslechne si příběh, pak možná něco udělá. Anebo také ne. Tentokrát něco udělá. Chce pomoct chlapíkovi, kterého pronásleduje jeho deník, který ho nutí říkat pravdu. Vzhledem k tomu, že je Danny Drake šmejd a za svůj život provedl spoustu hnusáren, není ta pravda hezká. A on je nucen ji říkat na veřejnosti mezi lidmi. Nic záviděníhodného. I když se zdá, že je to celkem přímočarý příběh, ukáže se, že je přímočarý trochu jinak, než jste si prve mysleli. Byla by to dobrá povídka u dobrého hororového spisovatele. Kdyby se s něčím takovým vytasil spisovatel zatím neznámý, byla by to povídka skvělá. Skvělý komiks z "Deníku Donnyho Draka" dělá kresba Davida Lloyda ("V jako Vendeta"). Je temně černá, hodně šrafovaná a je zde minimum barev. To, co Ennis vypráví, je tak ještě umocněno. Dobrý hororový zážitek, což není v případě komiksu až tak moc časté.
Obr�zek
Třicátá sedmá "Crew2" tedy obsahuje opět tři komiksy a nejinak tomu bude i v případě čísla 38. Vrátí se nám Anita, což pro mě rozhodně není důvod k oslavě. No, aspoň dostane šanci na reparát. A doufám, že nám i série "Rex Mundi" ukáže, že si svoje místo na našem trhu zaslouží. Pravda, oni zde mají místo jiné podprůměrné věci, ale tak nemůžeme chtít jen to nejlepší. Třetí díl "Rex Mundi" je tím, co celou třicátou sedmou "Crew2" sráží na mírně nadprůměrné hodnocení. Na co se má tedy člověk příště těšit? Tak hlavně na "Skalpy", protože to vypadá na pořádnou řežbu. Tohle není typ komiksu, co si bude brát servítky, tak doufám, že nezklame. "Rex Mundi" může jen překvapit. Bohužel začínám mít pocit, že ten nový formát "Crew2" zatím nepřináší nijak oslnivé počtení. Ukazuje se, že na série na pokračování nejsme zvyklí, a že si spíš užijeme delší knihu.

Článek se poprvé objevil na serveru Dagon.

2013-11-28

#398: Perseus: Volání osudu - 75 %

Perseus: Volání osudu (Perseus Destiny's Call)
Vydalo nakladatelství Grada Publishing v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo v roce 2011 jako "Perseus Destiny's Call" pod indickou značkou Campfire. České vydání má 88 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu můžete zakoupit na stránkách Minotaur.

Scénář: Ryan Foley podle řecké báje
Kresba: Naresh Kumar

Už jsem několikrát zmiňoval, že řecké báje jsou pro mě do jisté míry posvátné a že mám problémy s tím, když jsou adaptovány, ať už jako komiks, anebo jako film. Projekt Campfire, který Grada vydává, se bájemi zabývá docela zeširoka a musím říct, že jsem tomu nakonec rád. Ty příběhy, když už nic jiného, se musí vyprávět. Jsou krásné a osobně neznám nic moc lepšího, co by dokázalo tak skvěle předávat morální poselství. Ano, když už toho víc načtete, budete doslova cítit, jak moc z tohoto to morální poselství čiší, ale tohle je úkol bájí. Mají vyprávět nádherné, fantastické příběhy, ale k tomu ještě přidat něco navíc. Ano, říkají to moc na plnou hubu, ale proč ne, když tak byly zamýšleny? Mnohem víc mě štve, když se o tohle snaží nějaké moderní dílo, které nemá co vyprávět.

Scénárista Ryan Foley dělal na komiksu "Zeus a dobytí Olympu", kreslíře Nareshe Kumara zase známe z knih "Únos" a "Frankenstein". Tihle dva tvůrci se tak na našem trhu spojili poprvé a vytvořili příběh, který vzdává hold klasickým řeckým bájím, a to pojetím, které je také poměrně klasické a zase tak moc se neoddaluje od toho, jak by měly být báje vyprávěny. Ryan Foley dodal celkem zajímavý scénář, který staví na tom, že báje je vyprávěna mladému muži. V závěru komiksu je pak pěkně vidět, že je vyprávěna přesně, jak byla zamýšlena - má mladému muži naznačit, jak to ve světě funguje a jak by se měl on sám chovat. V tomto směru pak autoři zachovávají smysl báje, navíc ho ještě podtrhávají slovy o tom, že tohle je jedna z verzí, jak byl příběh vyprávěn. I tohle je krása ústní lidové slovesnosti. Každý si ji může trochu přibarvit.

Příběh Persea je příběhem o tom, jak se člověk snaží vzepřít svému osudu, ale není to možné. Pokud je člověk zlý a jedná špatně, vždycky se mu to vrátí, i když někdy to bude trvat celkem dlouho. Perseus se měl stát obyčejným člověkem, ale bohové tomu nechtěli. Mezi obyčejnými lidmi musejí existovat symboly, musejí tu být tací, v které mohou lidé věřit. K bohům se mohou modlit a vzdávat jim oběti, ale hrdiny vidí a hlavně vidí jejich skutky. Perseus se nebál jít na jistou smrt, aby udělal to, co bylo potřeba. Stejně tak se potom nebál vzít si, co mu náleželo. Tohle se mi na příběhu velmi líbilo. Hlavní hrdina není pokorný, ale ví, co je jeho nárok. Tohle z něj hned dělá zajímavější postavu. Báje je místy vykreslena až moc jako fantasy - těch kouzelných předmětů je opravdu hodně. K bájím však patří.

Sem tam trochu ulétlo skloňování jmen, hlavně u rybáře Dikta, ale ono to někdy opravdu vypadá strašně. Na druhou stranu nejedná se o tolik chyb, které by nebylo možné snadno doladit. Formát těchto knih mě dál baví a myslím si, že rozsahem toho malá kniha řekne celkem dost a je dobře, že není zbytečně rozsáhlá. Perseus se docela dobře držel klasické báje, jen se Kumarovi musí odpustit nějaké ty přehnaně vznešené výrazy obličejů, které navozují pocit, že se díváte na americký film. Jeho kresba je přesnější než v případě komiksu "Frankenstein", linka je jasnější, což se k antickým hrdinům hodí mnohem víc. Trochu mě mrzí jeho pojetí mořské příšery, na druhou stranu je to zase něco trochu jiného, než na co jsme zvyklí z klasického filmu "Souboj Titánů". Samozřejmě nemluvím o jeho moderní verzi, protože ta báje už nectí ani trochu. Asi se budu opakovat, ale klasiku v podání těchto komiksových adaptací budu klidně a rád číst dál.

Komiks "Perseus: Volání osudu" můžete zakoupit na stránkách Grady.

#397: Šaufenster galerie - Nová výstava komiksu za plexisklem

Možná jste si i vy všimli projektu Galerie Šaufenster, který se objevil na Startovači. Projekt se zafinancoval a poskytly se tak finanční prostředky na provoz této unikátní galerie, která je volně přístupná každému pod širým nebem. Nebo alespoň každému, kdo se podívá do Brna. Pod plexisklem se od 29. listopadu do 31. prosince 2013 ocitnou komiksy autorů Petra Nováka, který je známý jako Ticho 762 a Martina Šinkovského uváděného jako Bohumír Tabák. A teď už k propozicím výstavy:


HUSOVA 18, brno (NÁDVOŘÍ PRAŽÁKOVA PALÁCE MORAVSKÉ GALERIE v Brně)

Ticho 762 / bohumír tabák



29. 11. – 31. 12. 2013





Kosmonaut Ox pluje vesmírem. Kontakt s posádkou domovského raketoplánu, z kterého se při výstupu do volného kosmu utrhl, stále udržuje, ačkoliv ta je již dávno zpátky na Zemi. Ox není z těch, co by dobývali vzdálené galaxie a zachraňovali planetu Zemi před mimozemšťany nebo meteority. Tohle kosmonauté s knírem v popisu práce nemají. Podoba s Ol Jensenem ze Vzpoury mozků je opravdu jen čistě náhodná… Ox zachraňuje sám sebe. Nesmířen se situací, do které se bez vlastní vůle dostal, užívá slastí i strastí, které vesmírný prostor a jeho vlastní skafandr nabízí. Má na to pět hodin… než mu dojde kyslík!

Martin Šinkovský aka Bohumír Tabák jako scénárista a Petr Novák aka Ticho 762 jako ilustrátor spolupracují od roku 2009. Od jednoduchých stripů se velmi rychle vypracovali ke scénáristcky a výtvarně náročnějším tématům. Zejména jejich komiksy o české historii mají ambice stát se srozumitelnými zprostředkovateli dějepisu nejen pro školní osnovy, ale i oslovit širokou veřejnost, podobně jako naposledy komiksový sborník Ještě jsme ve válce. 

Výběr ze společné komiksové tvorby: Hustý týpci (2009), Kamioňák Karel (od 2010), Oxygenius (od 2011), „Láska“ nie znaczy laska ve spolupráci s Petrem Vlčkem (What a Material!, 2012), Tupá jehla rejdí po hliněných letokruzích (KomiksFEST! revue 05, 2011), Československo 38–89 (interaktivní komiks, více o projektu zde, 2013), Kde domov můj... (2013), Aktaión podle Ovidia (Zombie Killaz Remix) (videomapping, ukázka zde, 2013), Jak Masaryk vymyslel Československo (2013). Oba autoři žijí a pracují v Olomouci.
Více o tvorbě Ticha 762 na http://www.ticho762.com/, textů Bohumíra Tabáka je plný internet. 

Vernisáž komiksu proběhne dne 28. 11. 2013 od 19 hodin na nádvoří Pražákova paláce Moravské galerie v Brně za účasti autorů.
Kurátory výstavy jsou Tomáš Řepa a Lucie Valdhansová. www.saufenstr.cz, FB
Výstava vznikla za podpory Moravské galerie v Brně a 4AM/Fóra pro architekturu a média. 
Dále za přispění 27 startérů: Mankina, Ash Kostheie, Jana Pospíšila, Máka Hustolese, Martina Rusňáka, Miri, Slávka Rejthara, Miroslava Kindla, Petry Čechové, Sylwie Okrasy, endlich76, Rostislava Oboni, Vlastimila Slováka, Martina Štefka, BurzumVBKS, Martina Foreta, Davida Jirotky, Aneprašové, Davida Nekoly, Mikiho a sedmi anonymních dárců. 
    

2013-11-27

#396: Češi 1918: Jak Masaryk vymyslel Československo - 60 %

Češi 1918: Jak Masaryk vymyslel Československo
Vydalo nakladatelství Mladá fronta v brožované vazbě v roce 2013. Kniha má 80 stran a prodává se v plné ceně za 269 Kč.
Knihu můžete zakoupit na stránkách Minotaur.

Scénář: Pavel Kosatík a Martin Šinkovský
Kresba: Ticho762

Po skvělém komiksu "Svoboda!" jsem měl to štěstí, že jsem v krátké době narazil na velmi podobný komiks. Podobný v tom smyslu, že se zabývá velmi obdobným tématem. "Svoboda!" se zaměřila na československé legie v Rusku. "Jak Masaryk vymyslel Československo" legie jen zmiňuje, především se soustředí na to, jak Masaryk vymyslel Československo. Ano, ten název je skutečně všeříkající a je přesně o tom, co tvrdí. Dokonce je na místě i slovo "vymyslel", protože v hlavě Masaryka jsme celkem často. Nikoli doslovně, ale sledujeme jeho myšlenkové pochody, jeho bitvy. Teď naopak slovo bitvy používám naprosto záměrně, jak rozvedu dále.
Projekt "Češi" se obrací k moderním dějinám českého, respektive československého státu. Mapuje důležité události 20. století, které udávaly směr tomu, jak se naše malá země vyvíjela. Jedná se o události, které jsou skutečně významné a jsou známé, ale ne vždy jsou v naší paměti přesně zakořeněny. Je chvályhodné, že se autoři rozhodli formou komiksu přiblížit české dějiny. I když bychom ty události měli znát, ne vždy tomu tak je. Pavel Kosatík napsal scénář ke všem příběhům a k prvnímu, dnes recenzovanému komiksu, vytvořil kresbu autor, který je známý jako Ticho762, vlastním jménem Petr Novák. Ostatní komiksy v tomto projektu budou kreslit jiní autoři. V rámci projektu Češi" vyjdou dále následující komiksy:

  • "Jak Beneš ustoupil Hitlerovi"
  • "Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha"
  • "Jak se KSČ chopila moci"
  • "Jak Gottwald zavraždil Slánského" - vyjde v roce 2014 jako druhý a o kresbu se postaral Vojtěch Mašek
  • "Jak Dubček v Moskvě kapituloval"
  • "Jak z rock'n'rollu vznikla Charta 77"
  • "Jak se stal Havel prezidentem"
  • "Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát"
Komiksy jsou doplňujícím projektem k seriálu České televize nazvanému "České století". Komiksy jsou však do jisté míry samostatným projektem, protože z hlediska kresby se jedná o unikátní pojetí, které ale může být na škodu. Ale postupně, nejprve ke scénáři. Je vidět, že Pavel Kosatík je spisovatel, který s historií pracuje velmi často a na komiksu je poznat, že se o historická data skutečně opírá. Vzhledem k tomu, o jaký projekt se jedná, předpokládám, že se autoři s historickými událostmi obeznámili dobře. Pavel Kosatík ale neprezentuje suché dějiny, prezentuje postavy, které je utvářely, nebo v tom minimálně pomáhaly.
Komiks "Jak Masaryk vymyslel Československo" se - jak už název napovídá - zajímá o osobnost Tomáš Garrigua Masaryka a zaměřuje se na něj především z hlediska toho, jaké důležité rozhovory musel vést, jaké bitvy musel vyhrát, aby se mu podařilo Československo skutečně vytvořit. Nebyl v tom sám, což je v komiksu také řečeno, ale přesto je na něj zaměřeno nejvíce. Aby byl jeho boj o to výraznější, obsahuje komiks dvě dějové linie. Tou první jsou Masarykovy rozhovory s důležitými osobnostmi doma a hlavně v zahraničí, a druhou je pak příběh boxera Vávry, bachaře, který i přes válečné zranění vstoupí do ringu, aby boxoval. Když budete komiks číst, bude vám ta metafora jasná, možná vám dojde i bez znalosti komiksu. Doslova se vás snaží svým vyzněním umlátit. Zajímavé, ale přece jen myslím, že trochu prvoplánové a až moc doslovné.
Co nemusí každému sedět, ale co lze chápat jako zajímavou myšlenku, to je polidštění Tomáše Garrigua Masaryka. TGM je pro současné obdivovatele symbol, který mají jako svatý obrázek. A je to dobře. Pavel Kosatík se ale nebál, dal tatíčkovi více lidský a zároveň spirituálnější rozměr a vytvořil tak postavu, která je lidsky nedokonalá, má své slabiny, jde si za svým a je ochotna jednat se všemi důležitými osobnostmi a vybudovat potřebné podmínky pro to, aby dosáhla svého cíle, což se nakonec povedlo. I když jsem výše uvedl, že metafora s boxerem je příliš do očí bijící, komiks by jinak byl pouze sledem jednotlivých rozhovorů, které jsou sice zajímavé, ale asi je pravdou, že by mladé čtenáře moc nenadchly. Jenže to není kámen úrazu tohoto komiksu. Tím kamenem úrazu je kresba.
Ticho762 je podle všeho celkem zajímavý umělec, ale to, co prováděl s tímhle komiksem, to je neskutečné. Masaryk s blesky šlehajícími z očí opravdu není to pravé, ale to je jen jeden prvek, který je přímo do očí bijící. V boxerském ringu je celkem patrná inspirace Honzou Bažantem, pozadí rozhodně není něco, v čem by se Ticho762 vyžíval a raději volí nějaké ty barevné kombinace, případně šmouhy, což ale přece jen ke komiksu, který se snaží sdělit nějakou historickou skutečnost, důležitou myšlenku, úplně nesedí, stejně jako nesedí až k secesnímu pojetí stránek, které uvozují jednotlivé kapitoly. Místy je trochu zvláštní práce se světlem a stínem. Bojím se, že kresba bude to hlavní, co čtenáře odradí. Osobně se mi líbí myšlenka českého historického komiksu, ale pořád se musím ptát, proč z hlediska komiksu musíme pokaždé až tak moc experimentovat? Copak by tenká, čistší linka někoho zabila? Je hezké, mít tolik originálních autorů, ale kolik z nich se skutečně prosadí? Šanci druhému dílu bych určitě dal, protože scénář není špatný, rozhovory jsou samy o sobě zajímavé.

#395: Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko 1: Stratoplán H 22, 1. část - Závěť pana Pumpa - 80 %

Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko: Stratoplán H 22, 1. část - Závěť pana Pumpa (Les aventures de Jo, Zette et Jocko 1: Le testament de M. Pump)
Vydalo nakladatelství Albatros v brožované vazbě v roce 2012. Původně vyšlo v této podobě v roce 1951 jako "Les aventures de Jo, Zette et Jocko 1: Le testament de M. Pump", první sešit série "Les aventures de Jo, Zette et Jocko". České vydání má 54 stran a prodává se v plné ceně za 159 Kč.
Sešit můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Hergé
Kresba: Hergé

I když Hergé rozhodně není autorem jednoho díla, přece jen je znám hlavně jako otec Tintina. Albatros se ale rozhodl, že nás seznámí i s další tvorbou tohoto legendárního belgického tvůrce, a tak se na náš trh podívali i Jo, Zefka a Žoko (v originále Jo, Zette et Jocko). V době, kdy Hergé dokončil první verzi komiksu "Tintinova dobrodružství 6: Ulomené ucho", což bylo v roce 1936 a jednalo se o verzi černobílou, pustil se do prvního dobrodružství s novými hrdiny, konkrétně tedy dětmi Jo a Zefkou a jejich opičkou Žoko. Opička Jocko byla v té době hodně populární hračka pro děti, a tak využil Hergé jejího komerčního úspěchu a začal psát příběhy s opičkou v hlavní roli, nebo alespoň v jedné z hlavních. Přece jen je to pro děti, tak tady musí vystupovat i děti.
Jak už to tak u Hergého bývá, své ranější komiksy předělával, což potkalo i komiks "Závěť pana Pumpa" a další díly série o Jo, Zefce a Žokovi. "Závěť pana Pumpa" nebyl první příběh, který v roce 1936 vznikl. Jednalo se o příběh "Le Rayon du mystère", tedy "Záhadný paprsek", kterému bylo později přiděleno číslo 3, a u nás už první část tohoto příběhu také vyšla. V původním pořadí byla tedy "Závěť pana Pumpa" až třetím příběhem, od roku 1951, kdy byla série znovu vydávána a upravena, došlo k přečíslování a "Závěť pana Pumpa" se stala příběhem prvním. V tomto pořadí jsou jednotlivé příběhy vydávány také u nás. Jejich zajímavostí je pak rozdělení do dvou sešitů. Není to pravidlo, stejně jako to nebylo pravidlo u příběhů Tintina. Některé Tintinovy příběhy měly také přesah do dvou dílů - nejznámější jsou asi "Tajemství Jednorožce" a "Poklad Rudého Rackhama".
A teď už k tomu, o čem vlastně první sešit příběhů dvou dětí a jedné opičky je. Jedná se o sci-fi příběhy, což je velmi příjemné. Tintin se technologiím úplně nevyhýbal (viz například příběh "Míříme na Měsíc"), ale přece jen, jeho příběhy byly hlavně o dobrodružství, cestování a nějaké té kriminální zápletce. Kriminální zápletka nechybí ani u příběhů Jo, Zefky a Žoko, ale začátek je trochu mírnější. Shledáváme se s panem Pumpem, který je zastánce rychlosti, což ho nakonec stojí život. Morbidně zábavný úvod nás přivádí k jeho závěti, kde je jasně řečeno, že ten, kdo do roka dokáže přeletět trasu New York-Paříž rychlostí minimálně 1 000 km/hod, získá 10 miliónů z jeho dědictví. A kriminální zápletka nám se rozvíjí.
Synovci pana Pumpa jsou naštvaní, ale konstruktéři se předhánějí v tom, aby vytvořili letadlo, které tohle zvládne. Jedním z inženýrů, kteří na jednom letadle pracují, je i otec Jo a Zefky a právě na jeho Stratoplán H 22 se celý příběh soustředí. Jsou zde totiž živly, které se snaží, aby dokončení letadla nevyšlo, a jsou ochotny udělat cokoli. Dokonce se neštítí ani toho, aby zastřelily dítě, nebo se o to alespoň pokusili. Z příběhu je hodně znát, že ho tvořil Hergé, je zde podobná zápletka jako v Tintinových příbězích, kdy na jedné straně musí být zlosynové, na druhé straně nevinní lidé, kteří vyhrávají. V podání dvou dětí a jedné opičky je to zábavné, což se projevuje v některých skutečně dobrých vtipech - například lahev s šampaňským. Je poznat, že toho mají Jo, Zefka a Žoko s Tintinem společného mnohem více (postavy jsou si vizuálně velmi podobné, Žoko svými hláškami připomíná Filutu), ale přesto se jedná o příběh, který zaujme a pobaví sám o sobě.
A co teď?
Jsem rád, že se Albatros rozhodl vydat tuhle sérii a trochu doufám, že se podaří ji dovydat (není tak dlouhá jako "Dobrodružství Tintina", má pouze pět sešitů), protože by to mohlo znamenat, že zde vyjdou i další Hergého komiksy, jako třeba jeden z jeho prvních - "Quick et Flupke". Hergé je jeden z tvůrců, kteří dokázali bavit snad vším, co kdy stvořili, a věnovat se jen Tintinovi je celkem krátkozraké. Albatros si tohle uvědomil a já doufám, že si to uvědomí i čtenáři. Jo, Zefka a Žoko rozhodně baví a není to až tak prvoplánové, jako by se při pohledu na obálku mohlo zdát. Některé eskapády vyloženě překvapí (třeba "pomoc" od cikánů).

Komiks "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko: Stratoplán H 22, 1. část - Závěť pana Pumpa" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.

2013-11-26

#394: Svoboda! 1 a 2 - 90 %

Svoboda! 1 a 2 (Svoboda!)
Vydalo nakladatelství Meander v pevné vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako dva sešity série "Svoboda!" (ano, skutečně je to originální název) - v roce 2011 sešit "De Prague à Tcheliabinsk" a v roce 2012 sešit "Iekaterinbourg, été 1918". České vydání má 96 stran a prodává se v plné ceně za 320 Kč.
Knihu můžete zakoupit na stránkách Minotaur.

Scénář: Kris
Kresba: Jean-Denis Pendanx a Isabelle Merlet

Pavel Kořínek v závěru komiksu uvádí, že komiks "Svoboda!" je na českém trhu jako zjevení. On to udává do souvislosti s tím, že mnoho aktuálního z frankofonního světa tu nemáme. Není to úplně pravda, protože tu máme současné humoristické série, jako jsou "Pupíky", nebo dětský komiks "Malý princ". Pro mě je ale komiks "Svoboda!" zjevením z naprosto jiného důvodu. Když jsem se o komiksu dověděl poprvé, a to v souvislosti s tím, že vyšel v České republice, myslel jsem, že je to něco, co vyšlo ve spolupráci s českým autorem. Ano, Kris sám uvádí, že má přátele v Česku a Slovensku a že si s nimi dopisuje, ale sám je Francouz. Stejně tak i kreslíř. A přesto se komiks v originále jmenuje "Svoboda!" (žádný francouzský název) a věnuje se československým legiím a jejich osudu. České vydání v sobě spojuje dvě knihy, které doposud byly vydány ve Francii. V době českého vydání jsou to zatím jediné dva sešity, které vyšly.
Když se do komiksu začtete, uvědomíte si, že se Francouzům podařilo něco naprosto neskutečného. Vytvořili příběh, který je napínavý, je akční, je zajímavý, historicky poměrně přesný, ale zároveň v sobě má českého ducha. Není to jen v tom, že zde vystupují české postavy, ať už smyšlené nebo skutečné (zajímavá je na první pohled postava Jaroslava Švejka), ale v tom, že se zde opravdu podařilo zobrazit českého ducha té doby. Posilováni hlasy o tom, že se národ zvedá, že je zde možnost svobodné země, kterou prosazuje TGM a další, jsou vojáci legií ochotni udělat v podstatě cokoli. A tak rozvrácené Rusko (rozvrácené po Velké říjnové socialistické revoluci) napadají přímo v jeho středu a pokoušejí se o to, aby sen o svobodném československém státu nepadl, ale rostl, a to i bez toho, aby měli skutečně zaručené zprávy o tom, jak se situace vyvíjí, informace o tom, jak se vůbec dostanou domů.
Kris vytvořil naprosto dokonalé postavy a dal jim ještě něco navíc. Najednou si uvědomujete, že tady před vámi jsou čeští a hrdinové, jsou vykresleni skutečně jako Čechové a Slováci, ale ještě ke všemu mají to hrdinství, které si s našimi národy ne vždy tak silně spojujeme. Jsou zde období, kdy se hrdinové objevili i mezi námi a je neskutečně paradoxní, že to zjišťujeme prostřednictvím francouzského komiksu. Ano, v současné době vzniká i v našich končinách projekt "Češi", který se věnuje důležitým událostem moderních českých dějin. Přesto je "Svoboda!" ukázkou toho, jak vytvořit moderní komiks, který je výpravný, je v něm dobrodružství, jsou v něm dějiny, a navíc pohledy, které nenadržují jedné straně. Tohle se zatím projektu "Češi" nepovedlo, protože opět razí cestu, která je bohužel v našich končinách obvyklá - je to cesta experimentálně umělecká.
Původní obálka druhé knihy
"Svoboda!" vypráví příběh malíře Josefa Černého, který těsně před začátkem druhé světové války vzpomíná na to, jak hrdinně se on a jeho spolubojovníci zachovali během první světové války, vzpomíná na dobu, kdy byl pyšný na svou milovanou zemi - Francii. Ano, komiks se vyjadřuje poměrně nepěkně k tomu, jak se k nám Francie při mnichovském diktátu zachovala. Francouzští autoři velebí československé vojáky, kteří se chtěli postavit za první světové války na její stranu - a také to udělali - a odsuzují vlastní zemi za to, co při mnichovském diktátu, ač nebyla samojediná, provedla. Neskutečné. A my tu máme zatím Masaryka, kterému srší blesky z očí... Nechci tvrdit, že projekt "Češi" šlápnul vedle, ale když to mám srovnávat se "Svobodou!", jsem ve velkých rozpacích.
"Svoboda!" je v první řadě komiks dobrodružný. Jsou zde příběhy obyčejných lidí, kteří se ocitli v prostředí, které neznají, v prostředí, které nezná ani samo sebe. Přesto jsou ochotni povstat a bojovat za něco, o čem jsou přesvědčeni, ale kde nemají žádnou jistotu, že to skutečně získají. Jsou ochotni bojovat nejen za svobodu, ale i za sebe navzájem, za malého chlapce, který by se mohl stát zbytečnou obětí války. Jsem rád, že se k nám tenhle komiks dostal, protože je krásnou ukázkou toho, jak udělat zajímavý historický komiks s postavami, které jsou realistické a přesto čestné. Ano, jde to mainstreamově, což se zdá těžko pochopitelné, ale prostě je to tak. Trochu mě mrzí, že nás o vlastních dějinách musí učit Francouzi, ale ještě víc mě mrzí, že nás musí učit o tom, že komiks není jen rádoby zajímavá kresba, ale je to především příběh, dobrý příběh, který je možné zachytit i tenkou linkou s nádhernými exteriéry. Bonusové materiály v podobě kreseb hlavní postavy jsou pak zajímavou třešinkou na dortu.

Komiks "Svoboda! 1 a 2" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Meander.

#393: Šmoulové 12: Příběh šmouly Mrněte - 85 %

Šmoulové: Příběh šmouly Mrněte (Les Schtroumpfs 12: Le Bébé Schtroumpf)
Vydalo nakladatelství Albatros v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako "Les Schtroumpfs 12: Le Bébé Schtroumpf" v roce 1984. České vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Peyo
Kresba: Peyo

"Příběh šmouly Mrněte". To je název, který sám o sobě prostě zní dobře. Hlavně se naplno otevře otázka, kde se vlastně berou malí šmoulové. Kde se rodí? No dobře, tenhle sešit nám na to nedá plnou odpověď, ale aspoň trochu naznačí. Chtělo by se říct, že je nosí čáp, ale vzhledem k tomu, že zrovna svítí modrý měsíc, což je samo o sobě předzvěst podivných událostí, nemůžeme na to úplně spoléhat. Nedozvíme se tedy, jak se rodí šmoulové, ale aspoň zjistíme, že některé postavy možná nejsou takové, jak se na první pohled zdají, že šmoulo Mrzoute? Zase jsem se u šmoulů hned od začátku bavil a jsem rád Jen ať je současné děti čtou co nejvíc v téhle podobě a neseznamují se s nimi v podobě divných amerických filmů, které kouzlo těch modrých mužíčků nepochopily. Mimochodem, velmi zábavná je stránka s Gargamelem, kterému je řečeno, že má vypadnout, protože do tohoto příběhu nepatří. Výborná vsuvka a ukázka toho, jak může autor hezky vstoupit do děje.
Vzhledem k tomu, že "Příběh šmouly Mrněte" zabírá zhruba polovinu klasického sešitů, bylo jasné, že se bude muset k titulnímu příběhu ještě něco přidat. Tím prvním přídavkem je krátký komiks "Šmoula Kutil". Ne každý je kutil a vlastně ani šmoula Kutil není až takový génius, což nám ukázal i titulní příběh. Oni šmoulové nejsou obecně moc šikovní, a když přijde na nějaké to kutění, tak docela tápají. "Šmoula Kutil" je krásnou ukázkou toho, že Peyo měl dar pro groteskní komiks a na jedno téma - kutění - dokáže udělat celkem dost vtipů, aniž by se opakoval. Tohle se u grotesky, ať už je animovaná nebo komiksová, rozhodně cení.
"Šmoulí malování" aneb jak to udělat, aby se vesnička zase stala pěknou. Tak mám pocit, že tohle je sešit, kde má v každém dílu šmoula Kutil celkem důležité slovo. Důležité slovo má ale především Peyo, který neustále přichází s novými motivy, které do svých příběhů vkládal. Tentokrát je to motiv neviditelné muže, respektive zneviditelňující barvy. Ano, Gargamel se zneviditelní a dokonce se mu podaří dostat i do vesničky! Nebylo by to tak špatné, kdyby ve stejném sešitu nebyl hned následující příběh, a to "Šmoulózní svátek", který má celkem podobnou zápletku, jen tu nejde o malování, ale o jednu pořádnou oslavu. Šmoulové slaví a Gargamel se chce pozvat. Je zde velmi vtipná scéna s jeho převlekem. Šmoulové si ho sami pozvou, aby se mu mohli posmívat, což se jim nakonec vymstí. Ukážou ale, že mají za ušima a z gargamelovských problémů se vždy dostanou. Děti se mohou zlému čaroději smát. A nejen děti, i dospělí.
"Příběh šmouly mrněte" je, až na poslední příběh, celkem vyrovnanou sbírkou, která přináší tu správnou dávku humoru a zase nenudí. U posledního příběhu není špatné provedení, ale jednoduše to, že je až moc podobný příběhu třetímu. Nedá se nic dělat. Když tvoříte tak rozsáhlou sérii, prostě musí dojít k tomu, že se budete opakovat. Peyo si nadále drží celkem vysokou úroveň zábavy a sem tam přijde se skutečně výbornými vtipy, u nichž si budete smát a budete překvapeni některými scénami nebo hláškami. Ony jsou totiž skutečně hodně zábavné a nápadité. Sliboval jsem, že se budu také věnovat šmoulismům, ale tak snad příště.

Komiks "Šmoulové: Příběh šmouly Mrněte" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.

Na Comics Blogu najdete recenze na komiksy:
"Šmoulové: Černí šmoulové"
"Šmoulové: Šmoulinka"
"Šmoulové: Šmoulí olympiáda"

2013-11-25

#392: Liga spravedlnosti 1: Počátek - 50 %

Liga spravedlnosti 1: Počátek (Justice League: Origin)
Vydalo nakladatelství BB/art v pevné a brožované vazbě a v limitované edici (52 kusů) v roce 2013. Původně vyšlo jako čísla 1 až 6 série "Justice League" u DC Comics v roce 2011 a 2012. Souborné vydání vyšlo u DC Comics poprvé v roce 2012. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč (brožovaná), 599 Kč (vázaná) a 999 Kč (limitovaná).
Knihou koupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Geoff Johns
Kresba: Jim Lee a Scott Williams

Komiks se jmenuje "Liga spravedlnosti: Počátek" a přesně o tomhle celý komiks je. O tom, jak se skupina superhrdinů dává dohromady. Někteří se teprve rodí, někteří se objevují jako noví, jež planeta Země ještě nezná. Tohle byla jedna z vlajkových lodí projektu "New 52", který započal kompletní restart celého DC Universe. Nejedná se o vyprávění naprosto nových příběhů, ale některé příběhy se píší znova, nebo minimálně trochu jinak. A proč nezačít od začátku s nejslavnějším týmem, který se s DC kdy zrodil? Tohle byl prostor pro toho, kdo "Počátky" dělá strašně rád. Scénáře se tak ujal Geoff Johns a k němu se přidal Jim Lee. Tohle je prostě komiks, který se musel v USA prodávat sám. Kresba Jima Leeho je obrovským tahákem. Mimochodem, tohle je dobrá věta, kterou by se dala recenze i zakončit.
Svět superhrdinů se teprve formuje a lidé se na ně nedívají jako na něco, co by bylo pro jejich společnost prospěšné. Superhrdinové představují nebezpečí. Nejznámější je asi Batman, i když i on je považovaný za pouhou legendu. Ukazuje se, že o sobě nevědí pořádně ani superhrdinové navzájem a teprve se poznávají. Batman se setkává s Green Lanternem a sem tam je to docela vtipná konfrontace. Přidává se Flash, který je s Lanternem starý známý a už spolu něco podnikli. Flash je sice zrovna v hledáčku policie, ale když jde o bezpečí Země, vlastní pohodlí musí jít stranou. Zdá se, že jedno nebezpečí přichází i ze strany mimozemšťana, který o sobě dává poslední dobou dost vědět. Tím mimozemšťanem je Superman, u něhož nikdo neví, jaké jsou vlastně jeho záměry na Zemi.
Lantern, Flash a Batman neví, kam dřív skočit, protože kromě Supermana je tu ještě hrozba podivných krychlí, které vybuchují a navíc na Zemi teleportují děsivá zabijácká stvoření. Naštěstí v tomhle ta čtveřice nebude sama. Ano, Batman si uvědomil, že Suprák nebude až takový šmejd a že by se jim všem vlastně supersíla docela hodila. Aspoň do chvíle, než je Superman unesen. Objevuje se jeho ženský antický protějšek. Diana alias Wonder Woman je zde prezentována jako celkem cool baba, která se vyžívá v bojích. Je škoda, že jí toho boje není zase tolik dopřáno. Předvádí se hlavně Green Lantern se svými konstrukty. Ano, komiks je pořád hodně akční, na Johnse překvapivě až dost, ale je to hlavně proto, aby se mohl Jim vyřádit na těch nádherných dvoustránkových panelech, které jsou vizuálně to nejlepší, co komiks nabízí.
Abych na některého superhrdinu nezapomněl, tak kniha "Liga spravedlnosti: Počátek" nám představuje i Aquaman, který je přesně tak namyšlený, jak se u vodních lidí předpokládá. On ani marvelácký Namor není jiný. Z Aquamana je tu také celkem málo a je vidět, že je v Lize pořád celkem spíš vedlejší. Kdo naopak dostává hodně prostoru, to je Cyborg, který nedostal vlastní sérii, a tak sledujeme přímo jeho zrození a také to, jak se dostává na vrchol. Má své robotické paže v tom, že všechno nakonec dopadne dobře. A jak jinak také, že?
Geoff Johns nenapsal nijak výjimečný scénář, což v jeho případě není zas takové překvapení, ale napsal scénář, kterému se daří představit superhrdiny, jež více méně znáte. Je to docela dobrý začátek, proč ne? To, že jsou ti, záporáci celkem obyčejní, že jde jen o záchranu světa a není to v ničem výjimečné, to je věc druhá. Johns prostě vzal jednu možnost, která byla. Ono jich je mnoho, protože těch záporáků v historii DC bylo nepočítaně, napasovalo na to vznik jednoho superhrdinského týmu a šoupnul do toho nějaké ty morality a sem tam i humor. Když si to tak člověk vezme, snímek "Avengers" je v podstatě naprosto stejný, jen ty postavy máte díky filmům víc zažité. A Joss Whedon je vtipnější. Geoff Jonhs má jen občasné náznaky vtipu a postavy utápí v celkem průhledném ději, který ničím nepřekvapí. Ani "Avengers" už bych nedal dnes tolik procent, jako jsem jim původně dal.
V knize se rozjíždí něco epického, což je patrné i na epilogu, kde se odhaluje postava, která se objevila ve většině sérií "New 52", obvykle jen v pozadí na jednom panelu. Je jasné, že se tady vytváří něco skutečně hodně velkého, jen se bojím, že se to k nám moc nedostane. Anebo se pletu a vyjde toho více, aby nám všechno dávalo trochu větší smysl. Třeba si to i užijeme. Pro mě je tenhle komiks klasickým mainstreamem, který nemám moc co nabídnout navíc. Ano, dostanete akci, dostanete "velký" příběh, bandu lidí ve velmi barevných oblecích, a k tomu nepřítele, který většině lidí nic moc neřekne. Kresba Jima Leeho je ale obrovským tahákem.

Komiks "Liga spravedlnosti 1: Počátek" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou v brožované verzi a ve vázané verzi.

#391: Leonardo 7: Není mezi přítomnými génius? - 85 %

Leonardo 7: Není mezi přítomnými génius? (Léonard 7: Y a-t-il un génie dans la salle?)
Vydalo nakladatelství CooBoo v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako "Léonard 7: Y a-t-il un génie dans la salle?" v roce 1982. České vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Bob de Groot
Kresba: Turk


Docela se mi ulevilo, když jsem zjistil, že sedmý sešit příběhů Leonarda a jeho učedníka je opět dělaný stripovou formou, kdy nejdelší komiks má čtyři stránky a pak už je uzavřen, většinou velmi dobrou pointou. Nechci říkat, že byl sešit "Leonardo 6: Génius na cestách" úplně špatným počtením, ale velmi silně se ukázalo, že krátké příběhy téhle dvojici vynálezců sedí prostě mnohem více. Na krátkém prostoru není potřeba rozvíjet vedlejší motivy, které mohou výrazně nudit, což se u šestého sešitu bohužel stalo. Jako kdyby na větším počtu stránek De Groot a Turk ztráceli invenci a zajímavé nápady se objevovaly jen zřídka, ale aspoň tak ozvláštňovaly jinak celkem nudný a ne příliš originální příběh o cestě kolem světa. Sice ne za 80 dní, ale stejně.
V době, kdy vycházel sedmý díl Leonardových dobrodružství, tedy v roce 1982, z tohoto komiksu již byla oblíbená série, která se prodávala ve velkých nákladech - přes 100 000 výtisků jedno číslo. To jsou neskutečné prodeje, o kterých se může českým komiksům jen zdát. Pokud se dostane prodejnost výtisku na několik tisíc, je to úspěch, jak jsem se nedávno sám dověděl. Je ale pravdou, že náš trh je obecně omezený, nejen v případě komiksu. Tohle sám o sobě však není důvod, proč se většinou prodávají lépe zahraniční kusy, než ty původem české. On je důvod poměrně jasný. Zahraničí nabízí neskutečnou rozmanitost, osvědčení kousky, a takovým je právě i "Leonardo".
Se sedmým dílem se mi stalo něco, co se mi u předchozího a myslím, že ani u dílů předtím, stávalo jen velmi zřídka. Obecně není moc časté, že se u čtení směji nahlas, většinou si to nechávám na filmy nebo divadlo, ale tentokrát jsem se u toho přistihl hned několikrát. Uvědomil jsem si, že tohle bylo přesně to, co jsem v danou chvíli potřeboval. Humor, který mě dokáže naprosto odzbrojit, a to se podařilo. Bob De Groot a Turk jsou tvůrci, kteří si se svými postavami hrají, neustále se snaží objevovat nové vynálezy, nové způsoby toho, jak dostat učedníka z postele, ale jsou to až pointy jednotlivých komiksů, které vás skutečně dokážou uzemnit. Připomínám však, že je lépe nejen číst text, ale i obrázky, protože i na nich jsou vtipy navíc, u nichž je velká škoda, kdyby se jim čtenář vyhnul.
Ve Francii už vyšlo 44 dílů série "Leonardo" (nebo "Léonard", pokud upřednostňujete originální název) a De Groot s Turkem jsou nadále velmi pilní autoři, kteří od začátku vydávání série plodí v průměru jeden sešit ročně. Pokud se nepletu (a neplete se ani internet), tak jediným rokem, kdy nevyšel žádný sešit, byl rok 1989. Nehledal bych v tom nějakou symboliku. Navíc to vyrovnávají roky jako třeba právě 1982, kdy vyšly rovnou tři sešity, tedy kromě šestého a sedmého ještě osmý, kterého se snad také brzy dočkáme. "Leonardo" je série, která si i na našem trhu zaslouží místo. Člověk by se měl bavit, měl by se smát, a takové krátké povídky jako třeba "Vyjet si někam na měsíc...", "Chytej... bronz" nebo "Tekutina jako tekutina" přesně tohle dokážou poskytnout. Díky za ně!

Komiks "Leonardo 7: Není mezi přítomnými génius?" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství CooBoo.

Na Comics Blogu najdete recenze na komiksy:
"Leonardo 1: Leonardo je génius"
"Leonardo 2: Leonardo je pořád génius"
"Leonardo 3: Kdo to vlastně je?"
"Leonardo 4: Buď zdráv, hifigénie!"
"Leonardo 5: Génius pro každou příležitost"
"Leonardo 6: Génius na cestách"