2013-10-31

#354: Fly High!: Leť výš 1 - 70 %

Fly High!: Leť výš 1 (Fly-High!)
Vydalo nakladatelství ZonerPress v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo na pokračování v magazínu Ribon (japonsky りぼん) a souborně pak v roce 2008 u Shueisha, Inc. Kniha v originále nese název "Fly-High!". České vydání má 176 stran a prodává se v plné ceně za 179 Kč.
Scénář: Nacumi Óči
Kresba: Nacumi Óči

Moje objevování mangy pomalu pokračuje a já jsem se dostal k dalšímu méně známému kousku, který má zvláštní anglicko-český název, který by se mohl vztahovat k manze se sportovní tématikou, k příběhu o drogových závislostech, ale také klidně ke komiksu, kde je hlavním cílem zesnulých se dostat do nebe. Ani jedno není pravdou, a i když se "Fly High!" tváří jako klasická šódžo manga (pro dívky ještě nezletilé), není to čtení pro omezenou skupinu, ale myslím si, že může pobavit širší spektrum čtenářů. Jen se k té manze dostat a dát jí šanci. Nebál bych se jí přirovnat k "Líbání zakázáno" od Nači Júki, což je série, kterou u nás také vydává ZonerPress.
Co je u mangy odzbrojující, to jsou nápady, které jsou do série vloženy. I tady se to povedlo. Celkové východisko je přitažené za vlasy, ale o to je "Fly High!"zajímavější. Seznamujeme se s dívkou Meru, kterou její otec vychovával v přírodě, naučil ji, jak přežít, naučil ji, jak používat svou sílu a jak se ubránit v podstatě čemukoli. Je to vlastně schopný nindža, který má před sebou nejtěžší úkol ve svém životě. Jít na střední. Kdyby bylo po jejím, asi by to dopadlo tak, že každého skope do kuličky, ale maminka jí před odchodem do školy vštípila, že je třeba se chovat normálně, jinak nezapadne a nebude mít žádné kamarádky. Meru se rozhodne vzít si její radu k srdci a nevyčnívat. Nevydrží jí to moc dlouho.
Meru je vystavena skupině tří druháků, kteří jsou velmi nebezpeční a mají z nich strach i učitelé. Jak se jim má bránit, když nemůže používat svou sílu? A tak začíná boj Meru se střední školou a se zlými nepřáteli v podobě studentů. Jasně, je to trochu naivní, ale autorka je správně ujetá a z každého panelu čiší radost z toho, že mohla něco takového tvořit. Je to klasická sranda, kde jsou i nějaké ty autorčiny vpisky, mění se zde kresebný styl, aby se zdůraznily emoce, ale sem to prostě patří. V komiksu "Kannonina ruka" už mi to připadalo trochu nemístné, hlavně kvůli zaměření na starší publikum. "Fly High!"je však komiks, kterému takové blázniviny sluší a nemusí se tak za nic stydět.
Myslím si, že tuhle mangu si může užít každý, kdo nemá předsudky k romantickým komediím. Tahle je zábavná a té trapnosti je zde docela málo, navíc finální scéna celkem příjemně nabudí na to, co bude následovat. Jasně, kresba je hodně zaměřená na to, aby vynikly postavy a aby jednotlivé postavy byly krásné, ale tohle se prostě od šódžo musí očekávat. Do tohohle nejdete s tím, že dostanete něco drsného. Přesto je hrdinka správně ujetá, není to nějaká hodná, nudná holka, ale celkem promyšlená postava, která vás bude bavit. "Fly High!" je mimo jiné také krásnou ukázkou toho jak blízko k sobě mají romantická manga a akční manga plná bojových scén. A když se toho chopí dobrý autor, bude motorová pila v romantickém komiksu vypadat dobře. Ne, nějaké drsňárny ale opravdu nečekejte.

Komiks "Fly High!: Leť výš 1" můžete zakoupit přímo u nakladatelství ZonerPress.

#353: 100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek - 100 %

100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek (100 Bullets: A Foregone Tomorrow)
Vydalo nakladatelství BB/art ve spolupráci s Crew v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako díly 20 až 30 série "100 Bullets" u Vertiga. Souborně vyšlo jako "100 Bullets: A Foregone Tomorrow" u Vertiga v roce 2002. České vydání má 264 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.
Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello
Kresba: Eduardo Risso

Co si budeme povídat, když jsem se na tuhle knihu podíval poprvé, udělala mi obrovskou radost. Je to celkem pěkná bichle a nechybí jí zase tak moc stránek do tří stovek. Tohle je něco, co mám rád, hlavně pokud se to týká série, kterou mám rád. "100 nábojů" je jednou z mých nejoblíbenějších sérií a tahle kniha patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v celé sérii najdete. I proto tak vysoké hodnocení zrovna čtvrté knihy. Vzhledem k tomu, že kniha je rozdělena do několika samostatných, různě dlouhých příběhů, asi bude lepší se věnovat každému zvlášť. Tak to mám prostě radši.
"Jenom jako" je krátký, jednosešitový příběh, který má ale celkem velký význam pro příběh jako celek. Zde se seznamujeme s novou postavou, která je ale důležitá pro pochopení toho, co a kdo je to Trust, organizace, která se zatím dějem proplétá nezpozorována a možná plně nepochopena. Takhle kniha ale všechno mění. "Jenom jako" je skvělou ukázkou toho, jak je Azzarellův a Rissův svět živý. Sledujeme pana Shepharda a naší novou postavu, jak spolu diskutují na lavičce, ale tvůrci schválně odvádějí naši pozornost někam jinam, k tomu, co se děje kolem. Ty postavy, které jsou hlavními, jsou ve skutečnosti přesunuty do pozadí a Azzarello předvádí to, co mu jde hodně dobře - dialogy. Ty postavy mluví tak, jak většinou lidé mluví. Jsou živé, jsou reálné, jsou skvělé a je vám jedno, že už se s nimi nesetkáte, protože jejich úloha byla splněna. Tohle je svinskej svět a o místo v něm se musí bojovat. Nebo zdechnout.
Přichází na řadu příběh "Ryba smrdí od ocasu". Tenhle příběh je rozdělen do dvou kapitol a Brian Azzarello nám zase jednou vyrazí dech. Už by se skoro dalo říct, že princip kufříku se 100 náboji a pistolí je příliš vyčpělý, ale on na stránkách tohoto příběhu předvádí, že tomu tak vůbec není. Vyprávění, kterého jsme svědky, to není nic tak překvapivého, i když Brian opět ukazuje cit pro postavy, ale ta pointa, ta je prostě výborná. Kdo by byl na vaší fotce, na fotce toho, kdo vám zničil život? Myšlenka kufříku je skvělá a tady je dotažena k dokonalosti.

"Blues Rudého prince" je příběhem, který má tři kapitoly a je možná zatím nejzásadnějším příběhem, který byl doposud v rámci "100 nábojů" vyprávěn. Právě zde se seznámíte se všemi, kdo tvoří Trust a pochopíte jeho smysl, i když k tomu bude sloužit ještě jeden příběh. Hned se k němu dostanu. Azzareloo opět rozehrává dvě dějové linie, i když teď nikoli na jednom místě, jako v případě prvního komiksu "Jenom jako". Sledujeme chlapíka, co děsně rád hraje, ale nejde mu karta. Anebo má prostě jen zpropadenou smůlu. V poslední hře jeho protihráč zvýšil na částku, kterou on prostě nemohl dorovnat, protože tolik neměl. Musel skončit, i když měl skvělé karty. Hank se s tímhle nedokáže snadno smířit, ale netuš, kdo je jeho soupeřem. Tím je Benito Medici, syn jedné z hlav Trustu, vlastně syn možná nejdůležitějšího člena Trustu. A právě tohle je druhá linie. Sněm Trustu v Atlantic City, kde se setkáváme i s ostatními rodinami a lépe se seznamujeme s tím, kdo za vším stojí a jak všechno funguje. Konečně se to trochu začíná rozplétat. A samozřejmě také zamotávat. Nečekejte vysvětlující pointu. Musíte si počkat na další dění. Mimochodem, Megan je neskutečně sexy a spolu s Dizzy jsou to Rissovy nejkrásnější ženy. Nádhera se na ně dívat. A že z Megan tentokrát uvidíme hodně.
"Pan Branch & Historie rodu" je konečně kapitolou, která už jen vysvětluje. Vracíme se do Paříže za panem Branchem, který si koupil společnost na večer, a vzhledem k tomu, že dívka umí jen francouzsky, vypráví ji příběh o rodinách, o Trustu a minutemanech - ne těch od Moora. Po téhle kapitole už budete vědět základ a už si nejspíš dáte dohromady, o co vlastně v celé sérii půjde. "Pan Branch & Historie rodu" je důležitým komiksem ještě proto, že se zde mohli vyřádit i další kreslíři. A nejsou to kreslíři jen tak ledajací. Najdeme tu stránku od lidí, jako jsou Dave Gibbons, Frank Miller, Jim Lee, Tim Bradstreet anebo Lee Bermejo. Jsou zde i další. Tahle kapitola je krásná galerie, kterou si užijete jak po stránce příběhu, tak po stránce kresby.
"Na slovíčko se superstar" je jeden jediný sešit, ale je to možná můj neoblíbenější díl ze všech. Už když jsem ho poprvé četl, tak jsem si ho zamiloval a skvěle jsem si ho pamatoval. Číst ho znovu pro mě byla radost. Proč jsem z něj tak unešený. Azzarello si bere na paškál dvě události, které pohnuly světem. Nejmenuje ani jednu konkrétně, respektive ani jednu osobu, která zemřela, nejmenuje, ale je celkem jasné, o koho jde. Tohle navázání "100 nábojů" na historii, to je prostě paráda, navíc pro mě je to zajímavější ještě tím, že mě tyhle události zajímají. Copak není něco lákavého na tajemných úmrtích významných lidí? Když tenhle příběh čtu, tak mi vždycky v hlavě hrají Paul Simon a Art Garfunkel a jejich "Mrs. Robinson".
A jsme na samém konci. Před námi už je jen třísešitový příběh "Kontrabandolero", který nás zase vrací pěkně ke zločinům mezi obyčejné zločince, tentokrát překupníky. Jenže se do toho zapletou i Dizzy a pan Shephard a je jasné, že tady něco nesedí, že půjde o něco většího. Azzarello v tomhle komiksu, hlavně pointou, ukazuje smysl pro humor a také pro to, abyste se těšili na další díl. Konec tohoto příběhu je otevřený, respektive nedořešený, ale když už "100 nábojů" znáte, víte, co asi bude následovat. Jak zní to kouzelné slůvko? Není to něco jako Chorvatsko v angličtině? Nebo tak něco podobného. Postavy jsou více méně již rozvrženy a záleží jen na tom, kdy dojde ke skutečné konfrontaci. Tohle pochodování kolem a plánování, to je ale také paráda.
"100 nábojů: Rozčtvrcený zítřek" je silnou sbírkou hlavně proto, že jednotlivé příběhy fungují samostatně, ale také jako celek. Odhalíte zde základní kostru příběhu a toho, co vedlo k událostem, které postavy prožívají v současnosti. Ještě ale netušíte, kam až to všechno povede. Azzarello je v tomhle prostě dobrý. Prozradí vám dost, ale ne tolik, aby vás to přestalo bavit. Pořád dokáže přijít s něčím novým a přiměje vás k fascinaci nad každým novým příběhem.

Komiks "100 nábojů 4: Rozčtvrcený zítřek" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:
"100 nábojů 1: První výstřel, poslední šance"
"100 nábojů 2: Záblesk druhé šance"
"100 nábojů 3: Hlas krve"

2013-10-30

#352: Leonardo 3: Kdo to vlastně je? - 85 %

Leonardo 3: Kdo to vlastně je? (Léonard 3: Leonardo, c'est un quoi déjà?)
Vydalo nakladatelství CooBoo v brožované vazbě v roce 2012. Původně vyšlo jako "Léonard 3: Leonardo, c'est un quoi déjà?" v roce 1979. České vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Bob de Groot
Kresba: Turk


Vzhledem k tomu, že jsem se v předchozí recenzi na druhý díl "Leonarda" zabýval trochu scénáristou Bobem de Grootem, je na čase se věnovat Turkovi. Tedy ne nějakému muži turecké národnosti, ale kreslíři, který tvořil právě pod přezdívkou Turk. Pod touto nic neříkající přezdívkou se skrývá Belgičan Philippe Liégeois, který se proslavil především díky spolupráci právě s Bobem de Grootem. Jejich duo bylo na poli humoristického komiksu velmi úspěšné, my máme to štěstí obdivovat zatím pouze "Leonarda". Ale aspoň něco, že? O tom, že je Turk velmi uznávaný kreslíř, svědčí i skutečnost, že v domě, kde se narodil a kde v současnosti funguje hotel, mají plaketu, kde je uvedeno, že toto je rodný Turkův dům. Tohle je pocta, která se nečiní každému a jen to svědčí o tom, že v Belgii si svých autorů váží.
Turkova kresba se vyznačuje lehkou, ale přesnou linkou. Nejsou zde čáry navíc, vše je přesně nalajnované, což je u strojů a různých mechanických udělátek celkem důležité. Rovné linie zde krásně vynikají. Výborné je ale Turkovo ztvárnění postav, kdy jak Leonardo, tak jeho učedník jsou zapamatovatelní. Tohle je u postavy strašně důležité a Turkovi se to podařilo. Leonardo je prototyp starého, šíleného vynálezce, který je schopný udělat pro "vědu" v podstatě cokoli, jeho učeň je zase klasický ňouma, který je líný jako veš a celkem neochotně je nucen k tomu, aby pro vědu skutečně trpěl. "Leonardo" je v tomhle klasicky groteskní a nenechá nebohého učně umřít, ale pěkně ho nechá trpět.
Není to vlastně krásný paradox? Postavičky kreslených seriálů neumírají, ale přežívají i ránu tunovým závažím, aby mohli dostat nafackováno i v dalším díle. A my se jim smějeme. Svět kreslených grotesek je pěkně škodolibý. Proč však ne? Vždyť ona je to pořád sranda, když mají tvůrci nápady a ženou své postavy do zajímavých situací. To se v případě knihy "Kdo to vlastně je?" se tohle děje. Některé příběhy mají neskutečně dobrou pointu a vy si uvědomíte, že za tímhle musejí být lidé, co mají nepřebernou fantazii. Naprosto výborný je v tomhle dvoustránkový příběh "Hyperkoloběžka", kdy vás celostránková pointa doslova uzemní. Na podobném principu je založen i příběh "Přemýšlivý oráč".
Na Leonardovi je vidět, jak je to hravá postava, jak si tvůrci její eskapády užívali a užívají a dovedou to převést i na vás. Komická postava by měla být komická a Leonardo takový skutečně je. Zábavný hrdina, který rozhodně nemá jen dobré vlastnosti, stejně jako je nemá učeň. Jsou protiklady, ale přesto si rozumí. Nebo respektive jsou nuceni si rozumět. Jsou od sebe neodlučitelní, i když tím oba do jisté míry trpí. De Groot a Turk navíc využívají svůj příběh k tomu, aby si dělali srandu nejen z vědy, ale třeba i z komiksů, o čemž je čtyřstránkový "Superučedník". Myslím si, že v téhle knize jsou opět další příběhy, které vás donutí se smát. Ne proto, že byste měli, ale proto, že je to prostě nevázaná zábava, která se ani o nic méně smysluplného nesnaží.

Komiks "Leonardo 3: Kdo to vlastně je?" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství CooBoo.

Na Comics Blogu najdete recenze na komiksy:
"Leonardo 1: Leonardo je génius"
"Leonardo 2: Leonardo je pořád génius"

#351: John Constantine, Hellblazer: Dobré úmysly - 65 %

John Constantine, Hellblazer: Dobré úmysly (John Constantine, Hellblazer: Good Intentions)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2012. Původně vyšlo jako čísla 151 až 156 série "Hellblazer" v nakladatelství Vertigo (dospělejší odnož DC Comics). Souborně v originále komiks vyšel jako "Hellblazer: Good Intentions" v roce 2003 u Vertiga. České vydání má 140 stran a prodává se v plné ceně za 349 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello
Kresba: Marcelo Frusin

Brian Azzarello je komiksový scénárista, který si na sérii "Hellblazer" udělal jméno, pak vytvořil "100 nábojů" a stal se z něj jeden z nejuznávanějších komiksových scénáristů současnosti. Sice pak vytvořil něco tak divného jako "Spaceman", ale podařilo se mu dát nový směr "Wonder Woman", která v jeho podání stojí za čtení. Série "Hellblazer" je v současné době poměrně rozsáhlá a vytvořil se zde nový svět, který není českému čtenáři úplně známý, což se projevuje i na komiksu "Hellblazer: Dobré úmysly", kde se v některých chvílích prostě nebudete chytat.
Obr�zek
S Johnem Constantinem jsme se v českém vydání naposledy setkali ve vězení, ale to už je pár let zpátky. Komiks "Hellblazer: Těžké časy" u nás vyšel před šesti lety. Vydávání se ale v následujících letech přece jen zrychlilo a my jsme se dostali k tomu, že Azzarellův run této série už je u nás vydaný. John z vězení vyšel, zůstává v Americe, protože si tu chce ještě dořešit nějaké záležitosti z minulosti, které ho očividně trápí a provázejí celý život. Čeká nás tedy příběh, který je částečně retrospektivní.
Obr�zek
John přijíždí do města Wylisz. Krásné jméno, nemyslíte? Ale to je asi to nejkrásnější, co na městečku najdete. Jinak? No, jinak je to docela síla. John se velmi brzy setkává se starými známými. Což znamená, že je zdrogovaný a podílí se na něčem, o čem raději nechce moc vědět. Ale čtenář si domyslí dost, to zase ne, že ne. Brian Azzarello nenechává příliš prostoru, aby to člověku nedošlo. Kresba není nijak naturalistická, nějaké nevhodné obrázky zde chybí, ono totiž nevadí, když o tom píšete, vadí, když to nakreslíte. Tohle je Amerika. A když už něco odvážnějšího kreslíř nakreslí, tak zjistíte, že ženy vlastně nemají bradavky. Jak se tomuhle říká? Pokrytectví? No nic, s tím se budu muset i u tohohle poměrně drsného komiksu smířit.
Obr�zek
John Constantine přišel, aby si vyřešil nějaké svoje problémy, ale nakonec odchází s tím, že objevil docela nepříjemnou pravdu o městečku, kde doslova chcíp pes. Co bude celé městečko dělat, když zavřou doly? Jak se lidé zachovají, když všichni přijdou o práci? Co jim zbývá? Při dočtení komiksu má čtenář pocit, že četl poměrně dlouhou anekdotu, která zase neudělá takový dojem, jaký by měla. Navíc si čtenář řekne, jestli se vlastně vůbec něco vyřešilo tím, že John do Wylisz cestoval.
Obr�zek
Brian Azzarello ukázal, že v některých momentech zvládá být neskutečně vtipný, zároveň je na komiksu docela patrné, proč si pro další spolupráci vybral Eduarda Rissa, protože ten má s Frusinem hodně podobnou kresbu, jen dokáže lépe zachytit atmosféru a ještě o něco lépe si pohrává s černými plochami v panelech. A navíc Risso vážně krásně kreslí ženy. Sbírka "Hellblazer: Dobré úmysly" byla napsána s dobrými úmysly, ale zase takový zážitek se po přečtení nedostavuje. Něco tam prostě chybí a já doufám, že další putování Johna Constantina bude o něco zajímavější.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"John Constantine, Hellblazer: Syn člověka"
"John Constantine, Hellblazer: Těžké časy"

2013-10-29

#350: Malý princ a Obrova planeta - 80 %

Malý princ a Obrova planeta (Le Petit Prince 9: La Planète du Géant)
Vydalo nakladatelství Mladá fronta v pevné vazbě v roce 2013. Původně vyšlo v roce 2012 jako "Le Petit prince 9: La Planète du Géant", devátý díl série "Le Petit prince". České vydání má 56 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu můžete zakoupit na stránkách Minotaur.

Scénář: Clotilde Bruneau a Didier Convard a Philippe Adamov (krátký komiks "Malý princ: Planeta vzpomínek")
Kresba: Audrey Bussi a Didier Convard a Philippe Adamov (krátký komiks "Malý princ: Planeta vzpomínek")

Po kratší přestávce se opět vracím k sérii "Malý princ a k dalšímu příběhu, nebo vlastně k další planetě, kterou navštívil. Touto planetou je "Obrova planeta", ale nenechte se zmást. I když se na první pohled zdá, že je jasné, o čem tenhle komiks bude, tak tvůrci série (nebo vlastně spíše původního televizního seriálu, z kterého komiks vychází) zase jednou ukázali, že mají imaginace na rozdávání a jsou schopni ji využít k vytvoření něčeho zajímavého, nového, možná i překvapivého. Ano, když už se opovážíte si dát do titulu hrdinu z nejmilovanějších, musíte vědět, co děláte. Já mám pocit, že tvůrci komiksové série tohle přesně věděli a k nám se tak dostávají zajímavé knihy, které stojí za pozornost, možná víc než jen za pozornost, protože vás mohou velmi mile překvapit.
Malý princ a jeho věrná liška se ocitají na planetě, která je téměř pouští. Jak nám ale obvyklý třístránkový úvod naznačil, nebylo tomu tak vždycky, protože zde byly krásné lesy. Je zřejmé, že se něco stalo, a asi nebudeme tak daleko od pravdy, když za příčinu označíme lásku, respektive lásku nešťastnou. Chlapi, když se zamilují a jejich láska je neopětovaná, někdy prostě nesklapnou podpatky a neodejdou. Někdy jsou schopní se toho svého jednostranného citu držet tak sveřepě, že udělají skoro všechno, aby ho ta druhá strana opětovala. Anebo aby aspoň měli možnost, že ho ta druhá strana opětuje. Takový problém má i Talamus, který se drží toho svého citu a způsobuje tím pořádné problémy všem, kteří jsou na něm závislí. A je jich skutečně hodně.
Dostávám se k tomu, proč je zrovna tenhle příběh tak zajímavý. Ta Obrova planeta je obrovou proto, že vlastně celá planeta je jedním velkým obrem. Proto je také rozdělena na jednotlivé údy a orgány. Talamus, už podle jména, je přidělen do mozku, kde ovládá základní funkce. Jakmile ale začne myslet na svou lásku a psát jí básně, funkce přestávají fungovat. Není to krásná alegorie na to, jak sami jsme někdy tak moc zahledění do sebe, že nevnímáme svět kole nás, nestaráme se o něj a necháme ho skomírat? Ničíme přátelství, ničíme vazby, jenom pro nějakou iluzi, anebo jen proto, že nejsme schopni vyjádřit. V provedení "Malého prince" taková metafora vypadá prostě dobře. Morální ponaučení, které je našroubované na zaběhnutou příběhovou kostru, ale přesto funguje.
Kniha obsahuje krátký komiks, jak už je zvykem, navíc. Tentokrát se o něj postarali Didier Convard a Philippe Adamov s čistou linkou, kterou je nakreslen doslova sci-fi příběh o tom, jak jedna úžasná planeta může vypadat, ale ve skutečnosti takovou vůbec není. Nežijeme jen ve vzpomínkách? Ty příběhy nutí i dospělého k zamyšlení a to je na nich moc dobře. Vždyť takový je i původní "Malý princ". Zamyslet se nad sebou a nad tím, jak vlastně vnímáme svět kolem sebe. Někdy si uvědomíme, že jsme něco udělali špatně, že bychom se mohli chovat jinak. A také nemusíme. Minimálně v téhle knize dostanete imaginativní a zajímavý příběh, který vás potěší. Když ale budete o příběhu trochu přemýšlet, myslím, že z něj budete mít ještě větší požitek, a hlavně si také uvědomíte, že tohle není jen série pro děti, ale že zde najdou to své i dospělí. Copak původní "Malý princ" byl zamýšlen jen jako kniha pro děti?

Komiks "Malý princ a Obrova planeta" můžete zakoupit na stránkách Kniha.cz.

#349: Comics Museum Káji Saudka (fotoreportáž)

Už je to nějaký ten týden, co jsem se dověděl o existenci Comics Musea Káji Saudka, a tak, když jsem byl naposledy v našem krásném hlavním městě, nemohl jsem si návštěvu tohoto musea nechat ujít. Museum se nachází v ulici 28. října, tedy hned pod Václavským náměstím, což je velmi dobrá adresa. O to více mě překvapilo, že jsem na prohlídku šel sám.
Nejenom proto, že nešel nikdo z blízkých se mnou, koneckonců tolik komiksáků ve svém okolí nemám, vlastně nikoho, ale nešel se mnou ani nikdo jiný. Ve skutečnosti jsem byl kromě mladíka, který mi odemkl a řekl mi základní info, v celém Museu úplně sám.
Docela mě to překvapilo, protože Kája Saudek je přece jen považován za jednoho z našich nejvýznamnějších tvůrců. Pravda, Museum už je ve městě nějakou dobu, ale že se do něj budu muset dostat přes zamčené dveře, to jsem nečekal. Ne, že by mi to nějak moc vadilo, alespoň jsem si všechno mohl v klidu užít.
Na začátku jsem se dověděl něco o tom, co ve sbírce najdu, že tu jsou fotografie, pak některé stránky z komiksů, plakáty a dokonce i malby. Na ty jsem se docela těšil, protože Káju jsem znal především skrz jeho komiksovou kresbu.
Musím říct, že mě docela překvapilo, jak nápaditým kreslířem Kája Saudek je a jak roztodivné kresby a komiksy zde mohu najít. Je na jeho tvorbě vidět, jak moc měl rád americký komiks a jak se mu snažil do jisté míry přizpůsobit, jak ho napodoboval a vlastně také parodoval. Smutné, že neměl tu možnost se tam prosadit.
Vzhledem k tomu, že jsem měl celkem dost času, mohl jsem si všechno pěkně prohlédnout a přiznám se, že mě nejvíce zaujaly zmiňované malby. Ano, každý asi zná kresby Káji Saudka jako ty krásné ženy, které si hodně stylizoval, ale on mi ukázal, že v něm bylo mnohem víc. Stačí se jen trochu dívat, trochu se víc zajímat o historii.
Museum je překvapivě obsáhlé a najdete toho ve dvou celkem velkých pokojích, skutečně hodně. Nefotil jsem úplně všechno a ani zde všechny fotografie nezveřejňuji, protože tohle je místo, které stojí za to navštívit, což bystě měli udělat, pokud vám český komiks něco říká.
Comics Museum Káji Saudka se nachází v patře nad klubem Batalion. Stačí zaplatit u pokladny v hospodě a dostanete se, kam chcete. Vstupné není odstrašující - 170 Kč na dospělého, 100 Kč se slevou na studenty. Za to, co zde dostanete, to není zase tolik.
Výhodou Musea je skutečnost, že je zde i obchod, kde můžete nakoupit nějaké plakáty, ale také limitované kousky. Výběr je zde obrovský, bohužel v dnešní době je trochu zklamáním skutečnost, že se nedá platit kartou. Cena některých kousků je přece jen taková, že takový obnos každý v peněžence nosit nemusí.
Comics Museum Káji Saudka mi opět jednou otevřelo oči a já jsem zjistil, že český komiks měl vždycky co nabídnout. A má nabídnout pořád. Jen si nesmíme hrát na ty pseudointelektuály, ale dát tomu duši, ne jen pózu. Přinese nám KomiksFEST něco co by bylo pro širší publikum? Anebo si dál budeme hřát tu hipsterskou polívčičku?
Teď jsem trochu zobecňoval, samozřejmě, že jsou v České republice dobré komiksy, jen by to chtělo ukázat veřejnosti jako dobré komiksy a ne jako něco, co je určené pro zakřiknuté nerdy, anebo chlapce a dívky, co si o sobě myslí, že z nich jedna kniha od Kafky a jedna od Camuse dělá inteligentní elitu národa.
Museu bych přál, aby mělo více návštěvníků. Pravda, já tam byl v pátek, ještě v celkem nemusejní dobu, alespoň pokud nejste školou povinní. Třeba je to o víkendu lepší. Doufám, že ano, protože tohle je komiksové místo, které si podporu zaslouží. Tak tady ještě několik fotografií, které jsem tam pořídil.



2013-10-28

#348: Alenka v říši divů - 75 %

zavřít
Alenka v říši divů (Alice in Wonderland)
Vydalo nakladatelství Grada Publishing v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo v roce 2010 jako "Alice in Wonderland" pod indickou značkou Campfire. České vydání má 72 stran a prodává se v plné ceně za 159 Kč.
Knihu můžete zakoupit na stránkách Minotaur.

Scénář: Lewis Helfand podle románu Lewise Carrolla
Kresba: Rajesh Nagulakonda

"Alenka v říši" divů je klasika, anebo alespoň lidé si myslí, že ji znají, i když ji nečetli. jít do tohohle příběhu s tím, že člověk viděl Tima Burtona, nebo nějakou verzi, či, že něco o "Alence" slyšel, to není dobré východisko. Myslím, že čtenáři budou u příběhu velmi překvapeni z toho, co se děje, co čtou, anebo v případě komiksové adaptace i z toho, co vidí. "Alenka v říši divů" je kniha, kterou Lewis Carroll psal na tripu, anebo zachytil všechno, co se mu na tom tripu psalo. Takový pocit prostě budete mít. Tak to je. I když jsou třeba v "Čaroději ze země Oz" momenty, které jsou zvláštní, abstraktní, skoro až divné, tak v případě "Alenky v říši divů" se stáváte součásti surrealistického absurdního děje, který vás zavede vlastně na celkem krátký výlet, ale za to poznáte opravdu hodně divných lidí. Nebo - lépe řečeno - postav.
© Grada Publishing, 2013

Když jsem se s Alenkou setkal poprvé, určitě to nebylo prostřednictvím knihy, ale nejspíš prostřednictvím filmu, který jsem viděl někde v televizi. Pamatuji si nějaké televizní adaptace, které ve mně mnohé nezanechaly. Jen ten příběh jsem znal. Když jsem se poprvé setkal s knihou, myslel jsem, že ji vyhodím z okna. Měl jsem pocit, že s více iritující postavou jsem se nikdy nesetkal. Pořád jsem si musel říkat, jestli ta holka není úplně pitomá. To si prostě nemůže kousnout jenom trochu nebo nevypít všechno? Zmenšuje se a zvětšuje se jako na běžícím páse a vy máte chuť jí přetáhnout něčím po hlavě. Když ale tohle překonáte a začtete se do samotného příběhu, kdy necháte mluvit postavy, uvidíte, že to je geniální dílo, které velmi specificky kritizuje ty naše vlastnosti, kterým říkáme nešvary. Tady jsou pořádně zveličeni a vy si uvědomíte, že někdy jste - díky těmhle vlastnostem - stejně otravní jako Alenka, která je jinak vlastně celkem nevinná a možná i trochu hloupá holka.

Obával jsem se téhle adaptace, ale nakonec musím říct, že vyznívá naprosto skvěle. Je to téměř ilustrovaná verze knihy. Příběh je zde odvyprávěn v podstatě věrně a je zde jen několik málo změn, alespoň pokud si mohu pamatovat. Přece jenom, toho zvětšování a zmenšování není tolik, i když je ho pořád dost. Podařilo se i celkem dobře převést postavy a kočka Šklíba je pořád stejně děsivá, s tím svým úsměvem, který visí ve vzduchu bez obličeje. Nejedná se o příliš psychedelickou kresbu, která by se k příběhu místy hodila, někdy si dokonce uvědomíte, že Rajesh Nagulakonda má problémy s tím, aby jedna jeho postava měla stejné rysy na všech panelech (takhle ale máte aspoň několik různých Alenek), ale nekazí to dojem z příběhu natolik, abyste si ho nemohli užít stejně, jako Carrollovu knihu. Scénář se vydal cestou věrohodnosti a za to jsem v tomhle případě vděčný. "Alenka v říši divů" je moc velký unikát na to, aby ho někdo pozměňoval.
© Grada Publishing, 2013

Komiksové adaptace jsem se v tomto provedení obával naprosto zbytečně. Jedná se o příběh, který je dostatečně zajímavý na to, aby mluvil sám za sebe. Tohle adaptace akceptovala, a proto byla vytvořená komiksová publikace, která může rozšířit dojem z téhle knihy. Možná, kdyby se kreslíř více odvázal, ale takhle to sedí době, kdy byla kniha napsána. Navíc v téhle poměrně reálné kresbě, kdy se nepoužívají speciální techniky, ten příběh možná vyznívá o to silněji, než kdyby se tvůrci pokusili o kresbu vyloženě surrealistickou. Jako připomenutí příběhu "Alenka v říši divů" výborné, jako první setkání s Alenkou také skvělé.

Komiks "Alenka v říši divů" můžete zakoupit na stránkách Grady.

#347: Šmoulové 1: Černí šmoulové - 90 %

Šmoulové: Černí šmoulové (Les Schtroumpfs 1: Les Schtroumpfs noirs)
Vydalo nakladatelství Albatros v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako "Les Schtroumpfs 1: Les Schtroumpfs noirs" v roce 1963. České vydání má 64 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Peyo a Yvan Delporte
Kresba: Peyo


"Šmoulové" jsou dnes opět fenoménem, a to hlavně díky dvojici amerických filmů, která má z jejich klasického kouzla skutečně pouze minimum. Nedá se nic dělat, ono to americké kouzlo ale funguje a děti jsou ze šmoulů opět nadšené a chtějí věci s těmi modrými prcky. Nevím, za jak dlouho to opadne, snad ne moc brzy, protože tohle kouzlo podpoří i prodeje komiksů se šmouly, a to komiks původních, které má na svědomí Peyo, autor, který je v roce 1958 vytvořil jen jako vedlejší postavy komiksové série "Johan et Pirlouit". Sám pak poznal, že v těchhle malých potvůrkách je potenciál, který by bylo možné využít na trochu větších projektech. A tak se zrodil první sešit s příběhy malých šmoulů a tento se sešit dostal název "Černí šmoulové".
České vydání, které vyšlo v roce 2013, obsahuje celkem tři příběhy, kde se nám šmoulové nejen představují, ale rovnou prožívají i svá dobrodružství. Prvním příběhem jsou titulní "Černí šmoulové" a hned první panel nám dá tušit, že před námi je něco víc než jen další komiks, ale je to komiks pořádně promyšlený. Naskytne se vám pohled na mapku šmoulího údolí a na jednotlivá místa, která se zde nacházejí. Je to hezké, potěší to nejen děti, ale i dospělého čtenáře, který je zvyklí na preciznost J. R. R. Tolkiena. Ne, nechci "Šmouly" srovnávat s "Pánem prstenů", jen klid, ta šmoulí dobrodružství jsou přece jen více dětská, ale rozhodně bych je nezatracoval jen jako dětský komiks, který dospělé neosloví. Naopak, myslím si, že svým kouzlem se může dospělým také vnutit a ti z něj budou nadšení.
"Černí šmoulové" jsou výborným úvodem a Peyo ukazuje, že není jen výborný kreslíř, ale že má co říct i prostřednictvím scénáře. Šmoulové jsou rovnou vystaveni velké hrozbě. Jednoho z nich kousne moucha bz-bz, která způsobí jeho zčernání. Stačí jen kousnout dalšího šmoulu a infekce se šíří dál. Ano, celkem záměrně používám pojem infekce, protože to opravdu připomíná infekci, mně se samozřejmě vybaví infekce zombie. Dochází zde do jisté míry k fatálnímu konci, ale vzhledem k tomu, že je to komiks pro děti, je zde ještě ona poslední záchranná brzda. Přesto výborný nápad, který dovolil skvěle eskalovat napětí, hlavně ve chvíli, kdy je i Taťka Šmoula bezradný.
V prvních dílech se musíte obejít bez Šmoulinky, protože ta se objeví na scénu až později, a tak nám i v příběhu "Létající šmoula" šmoulí zase jen chlapci. "Létající šmoula" je klasický příběh s poučením, že je sice hezké jít si za svým, ale to neznamená, že by měl člověk omezovat druhé. Jenže někteří si prostě nemohou pomoct. Závěr, který naznačuje, že tohle přece jen není moralita, pobaví, stejně jako absurdní humor, který je součástí tohoto dílu. Opakování zde funguje naprosto výborně a Peyo se nezalekne a žene to s ním až do konce. Ionesco musel být pyšný.
Soubor:Peyo (1990) by Erling Mandelmann.jpg
Peyo a jeho výtvory skoro jako živé (na papíře vypadají lépe)
Poslední příběh je důležitý hlavně z toho důvodu, že se jedná o první příběh, kde se objevuje všem dobře známý "Lovec šmoulů", čaroděj Gargamel. Jeho kocour Azrael nechybí, ale ten se objevil už v předchozím komiksu "Létající šmoula", i když jen velmi krátce. Gargamel je klasickou zápornou postavou, která chce šmoulům ublížit a šmoulové se brání, někdy i fyzickým násilím, ale kdo by jim to měl za zlé? Finále, úplně poslední panel, je pak skvělou ukázkou smyslu pro ironii. Ten Azraelův výraz je dokonalý. "Černí šmoulové" jsou skvělé první album, které dává zapomenout na špatné americké filmy. Tohle jsou příběhy, které mají nápad, kde jsou postavy zábavné a zajímavé a kde Taťka Šmoula není jen bodrý a chytrý stařeček, ale pořádný velitel, který klidně zahálejícího šmoulu nakope. Skvěle jsem se bavil.

Komiks "Šmoulové: Černí šmoulové" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.