2013-06-30

#163: UKK 14: Captain America - Nový úděl - 40 %

UKK 14: Captain America - Nový úděl: John Ney Rieber, John Cassaday (14)
Ultimátní komiksový komplet 14: Captain America - Nový úděl (Captain America: The New Deal)
Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2013 jako čtrnáctou knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih však "Captain America: Nový úděl" ponese č. 14. Původně vyšlo jako čísla 1 až 6 čtvrté řady série "Captain America" nakladatelství Marvel. Mezinárodní společnost Hachette poprvé komiks vydala ve Velké Británii v červnu 2012. České vydání se prodává v plné ceně za 199 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz.

Scénář: John Ney Rieber
Kresba: John Cassaday

Poměrně kontroverzní dílo v tom smyslu, že je vlastenečtější než mnohé další příběhy Captaina Americy, na druhou stranu se nejedná o dílo, které by zase tak zásadně svým vlastenectvím ze série vybočovalo. Koneckonců, když má hrdina kostým v amerických národních barvách, na hrudi i na štítu hvězdu a na jeho kostýmu nechybí bílé a červené pruhy, asi každému dojde, že tenhle hrdina není zrovna symbolem francouzské revoluce (je to hlavně tou hvězdou, protože v těch národních barvách by zase tak velký problém nebyl). Ale přesto není "Nový úděl" dobrý komiks. Ne proto, že je vlastenecký, ale proto, že je prostě špatný.
Jedna z původních obálek, konkrétně k sešitu "Captain America 2"
Kde je problém? Tak chce se říct, že všude. Amerika je ale překvapivě ten nejmenší problém. "Nový úděl" je o tom, co se stalo 11. září 2001. Náraz dvou letadel do World Trade Center, pád třetího letadla na Pentagon a pád čtvrtého letadla do polí v Pensylvánii. Teroristický útok, který nemá v dějinách obdoby, tedy samozřejmě, pokud vynecháme válečné konflikty a jejich následky. Útok na civilisty, který znamenal jediné - válka proti terorismu, o které si můžeme myslet hodně. Tohle však komiks neřeší, i když by se na první pohled zdálo, že ano. Tohle je jeho největší problém. Skoro se i zdálo, že by měl John Ney Rieber zájem řešit nějaké větší otázky, dokonce i některé položí, nebo je naznačí, ale pak je doslova umlátí naprosto z prstu vycucaným příběhem, který neskutečně nudí.
Kdo jsou teroristé? Jaké je postavení Ameriky ve válce s terorismem? Kdo skutečně může za to, že došlo k 11. září? Co dál? Jak bude svět vypadat? Jak by měla Amerika jednat? Jak mají Ameriku nechat jednat ostatní země? Kdo je světu nejvíc nebezpečný? Jak zajistit obranu? Jaké je postavení superhrdinů v reálných událostech, když už jsme u toho komiksu? Tohle jsou naprosto zásadní otázky, které si komiks "Nový úděl" mohl položit, některé si položil, ale odpověděl na ně tak dobře, jak přesně by dokázal vysvětlit teorii relativity Forrest Gump. Komiks si přečtete a najednou zjistíte, že je to vlastně jedna velká habaďůra. Autoři slibují, že se bude jednat o komiks, který je odrazem událostí, že je to reakcí na 11. září, ale vlastně jen dojde k tomu, že lidé musí stát spolu, aby k něčemu podobnému nedošlo. Nic ve zlém, ale lidi tohle ví už pěkně dlouho, jenom na to docela kašlou. Potřebují pořádnou ránu na solar, jakou dostali právě 11. září, na pár let si uvědomí, že v jednotě je síla a že rodina je základ státu, pak na to ale budou kašlat, dokud nedostanou ránu rovnou do kulí, aby se to celé mohlo opakovat.
No ještě řekněte, že tohle není vlastenecké
John Ney Rieber se nám snaží předvést nového Captaina Americu. Ale on vlastně není nový, on je pořád starý. Komiks je označován jako politický, ale copak takový nevznikal? Vždyť jeho prvním protivníkem byl sám Hitler. Captain America vznikl jako politický hrdina a najednou máme být překvapeni tím, že se jím zase po letech skutečně stal? Díky bohu, že Ed Brubaker dokázal ("Zimní voják 1" a "Zimní voják 2") Captaina přenést do nové doby jako hrdinu, který je drcen minulostí, ale minulostí, která není nutně politická a nutně nereflektuje tak přímo události skutečného světa jako "Nový úděl". John Ney Rieber dokázal popsat to, co lidi trápilo, co je trápí pořád, dokázal ukázat na ten problém, jenže žádná další přidaná hod nota zde není. V podstatě udělal fiktivní reportáž a pak od ní dal ruce pryč.
Dvakrát mu nepomáhá ani John Cassaday. I když je jeho kresba perfektní, jako vždy, prostě je mu málo co vytknout, tentokrát to trochu přepísknul s obálkami, které jsou až neskutečně vlastenecké. Na to se skoro nedá koukat. Já vím, že Spojené státy jsou neskutečně hrdou zemí, ale právě tohle je jedna z věcí, co ostatní nesnáší. Tak strašně to dávají na odiv, ale sami v to svoje vlastenectví už ani nevěří. Když dostanou ránu, tak ano, to najednou zjistí, že jsou Američani, ale jinak... Už to není, co to bývalo, pokud to někdy něco bylo. Amerika je země jako každá jiná, jen chce pořád věřit tomu, že všichni jsou pořád těmi pravými Američany. Nejsou, jsou to jen další lidé z mnoha. Ukazují symboly, ale pořádně v ně nevěří.
Vždy je ochoten podat pomocnou ruku
"Nový úděl" je prostě špatným komiksem. Nezklame po stránce kresební, protože ta je skvělá, i když ten zbytečný patriotismus je s odstupem času stále méně pochopitelný. A to i vzhledem ke všem dalším událostem spojeným s bojem proti terorismu. Johnovi moc nepomáhá ani český lettering, který je v modrých rámečcích velmi špatný. To písmo je téměř archaické. Na druhou stranu, ani v originále to není zázrak. Hlavní problém je ale příběh. John Ney Rieber není úplně neznámý scénárista (např. "The Books of Magic"), ale "Novým údělem" rozhodně nedokázal, že je velkým autorem, který by zvládl komplikovanou látku převést do uměleckého díla, které by bylo schopno akcentovat kontroverzi a hloubku tématu. Trochu pohladil hladinu problému, ale aby rozčeřil hladinu, to se neodvážil. Sice nevznikl vlastenecký blábol, ale ani příběh, který by se dal označit za dobrý.

Komiks "Ultimátní komiksový komplet 14: Captain America - Nový úděl" můžete zakoupit v prodejnách denního tisku anebo například na Comics Pointu. Doporučuji spíše objednat přes mail marvel@czpress.cz.

Na blogu najdete také recenzi na knihy:
"Ultimátní komiksový komplet 2: Uncanny X-Men - Dark Phoenix"
"Ultimátní komiksový komplet 4: Wolverine"
"Ultimátní komiksový komplet 8: The amazing Spider-Man: Kravenův poslední lov"
"Ultimátní komiksový komplet 9: The Amazing Spider-Man - Zrození Venoma"
"Ultimátní komiksový komplet 11: The Incredible Hulk - Tiché výkřiky"
"Ultimátní komiksový komplet 21: Amazing Spider-Man - Návrat"
"Ultimátní komiksový komplet 28: Avengers - Na ostří nože"
"Ultimátní komiksový komplet 34: Avengers - Rozpad"
"Ultimátní komiksový komplet 36: Astonishing X-Men - Nadaní"
"Ultimátní komiksový komplet 44: Captain America - Zimní voják, část 1"
"Ultimátní komiksový komplet 51: Captain America - Zimní voják, část 2"
"Ultimátní komiksový komplet 52: Thor - Znovuzrození"

#162: Amazing Spider-Man 5: Šťastné narozeniny - 80 %

Spider-Man je jednoduše legendární komiksový superhrdina a v provedení od J. Michaela Straczynského nesmí na Comics Blogu chybět. Článek je převzat ze stránek Necronomicon (Horor Web), kde jsem doposud zveřejňoval své komiksové recenze. Původně recenze vyšla na adrese: http://www.horor-web.cz/clanky/spider-man-stastne-narozeniny.html (recenze je mírně upravena a rozšířena)
Amazing Spider-Man: Šťastné narozeniny (Amazing Spider-Man: Happy Birthday)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo jako čísla 55 až 58 druhé řady série "Amazing Spider-Man" (později přečíslováno na 496 až 499) a čísla 500 a 501 u nakladatelství Marvel. České vydání má 158 stran a prodává se v plné ceně za 369 Kč. 

Scénář: J. Michael Straczynski
Kresba: John Romita Jr.

Narozeniny, to je den, který by si měl člověk užít. Je to jediný den v roce, kdy se pozornost soustředí pouze na oslavence. Nebo to tak většinou bývá. Ale Spider-Man určitě není obyčejný oslavenec. Ne, nečekejte, že komiks "Spider-Man: Šťastné narozeniny" je komiksem pouze o tom, jak Peter Parker slaví narozeniny, na ty se dostane až na úplném konci, ale právě ta oslava stojí rozhodně za to. Ne, není to velká pitka, ale je zde jedna z nejkrásnějších scén, jakých se můžete ve Spider-Manově příběhu dočkat, pokud jste si hrdinu skutečně oblíbili.
Obr�zek
Ezekiel už se nám zase někam ztratil, a tak se zdá, že přítomnost nějakého dalšího zabijáckého monstra, které je nejspíš silnější než Spider-Man, není zrovna na programu dne. Peter Parker má ale vlastní život, s kterým se musí potýkat. Je to jeho školní život, kdy se snaží o to, aby se žákům – překvapivě se soustředí hlavně na ty nadané, o těch méně nadaných se nemluví – postaral o příležitost, která by se jim jinak nedostala. Teď je v jeho hledáčku Melissa, problémová mladá dívka.
Obr�zek
Melissa Petera Parkera zajímá hlavně proto, že má výsledky, které by se mohly promítnout do její budoucnosti velmi pozitivně. Až později zjistí, že on je vlastně důvod, proč došlo k tomu, že se do problémů dostává. Podílel se totiž na zatknutí jejího bratra. Melissa bratra, který se dostal na svobodu, hledá a právě díky tomu musí neustále čelit potížím, pro které je doslova magnetem. Ale její milý soused Spider-Man se postará o to, aby se na ni potíže nehrnuly a ona našla svého bratra. Dočkáme se i návratu Ezekiela.
Obr�zek
Počkejte si ale na pořádný nářez, kterým je příběh "Šťastné narozeniny". Tohle je přesně to, co od Spider-Mana čekáte. Příběh je rozdělen na tři kapitoly, kdy stěžejní je především ta třetí. Teď si dovolím trochu historických fakt. V roce 1963 – konkrétně v březnu toho roku – vyšel první "Amazing Spider-Man" s pořadovým číslem 1. Na začátku roku 1999 si v Marvelu řekli, že je načase začít všechno nanovo, a tak se změnilo číslování a po sešitu s číslem 441 (vyšlo v prosinci 1998) následovalo nové číslo 1 (leden 1999). Tohle číslování ale nevydrželo příliš dlouho, celkem jen 58 sešitů. S komiksem "Spider-Man: Šťastné narozeniny" se všechno vrací do starých kolejí, čísla druhé řady 1 až 58 jsou přečíslována zpětně a komiks "Šťastné narozenin, část 3" je tak "The Amazing Spider-Man" s pořadovým číslem 500. Komiks s takovým číslem by měl stát za to, ne? A také že stojí, to mi věřte.
Obr�zek
V tomhle komiksu se setkáte snad se všemi záporáky, co na Spideyho kdy vystartovali, a se všemi se musí znovu utkat. Vydatně mu pak přitakává Doctor Strange, kterého sice moc u Spider-Mana nemusím, ale je to docela cool chlap. Vrcholem sešitu je scéna, když Peter Parker na svých narozeninách otevře dárek od Strange a objeví se... Jen si to přečtěte, jen si to užijte. Spider-Man je šíleně mainstreamový komiks, ale to k němu prostě patří. Jeho vesmír je skvěle propracovaný, jeho mytologie už je tak široká, že si prostě musíte užívat každý zvrat, každý příběh. J. Michael Straczynksi dal navíc příběhům skutečného ducha, a takový "Spider-Man" se čte velmi dobře.

Komiks "Amazing Spider-Man: Šťastné narozeniny" si můžete zakoupit na stránkách Seqoy.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

2013-06-29

#161: Elegie pro ovečku 3 - 75 %

Elegie pro ovečku 3 (羊の歌、ひつじのうた)
Vydalo nakladatelství Talpress v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo jako kapitoly 13 až 20 v sérii "Elegie pro ovečku" (japonsky 羊の歌、ひつじのうた, v japonské transkripci Hitsuji no Uta), souborně v roce 2002 u nakladatelství Gentosha. České vydání má 212 stran a prodává se v plné ceně za 289 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Kei Toume
Kresba: Kei Toume

V recenzi na komiks "Elegie pro ovečku 2" jsem se zaměřil hlavně na existenciální rovinu, ale tentokrát, protože je to ve třetím díle více patrné než ve dvou předchozích, bych se chtěl zaměřit na rovinu jinou, a to na rovinu intimní. Upíři sami o sobě jsou stvoření, která v sobě mají něco, co lidi vzrušuje. Je to jejich nesmrtelnost, ale je to i v tom, co dělají proto, aby mohli dál žít. Musí pít krev. V tomhle samotném je něco neskutečně intimního. Pokud odhlédneme od toho, že je to hnus, že se musí propíchnout žíla, že krev z krku by nejspíš cákala jako ropa z právě proraženého vrtu, základem pití krve je určité sblížení. Je to jiná forma výměny tekutin, snad ještě intimnější, než jakákoli jiná. Krev dává život a její nedostatek ho bere. K té intimitě pak dochází vlastně na naprosto bazické úrovni lidského bytí. Tím, že se upír s někým propojí, dává najevo, že je pro něj ten člověk důležitý, tím, že osoba poskytuje, i když většinou nedobrovolně, svou krev, zase dává upírovi možnost žít. Taková výměna je děsivá, ale i vzrušující.
Kei Toume se rozhodla, že se odpoutá od upírů hororových, nebude se zabývat dlouhými zuby, klacky do srdce, česnekem do špaget, apod. I když mám upírskou mytologii velmi rád, jsem stejně tak rád, když ji někdo umí pojmout jinak, nově originálně. Kei Toume upíry maximálně demytizuje a dělá z nich lidské bytosti. Přesto jim však nechává tu jednu základní vlastnost - prahnou po krvi. Kazuna, hlavní postava, vlastně pořádně nechápe, proč krev potřebuje, možná si ani není jistý, jestli ji vůbec potřebuje. Sem tam má ale prostě záchvat, kdy jeho tělo křičí, že chce krev. Děje se tak většinou v přítomnosti Yaegashi, dívky, kterou miluje a která miluje jeho, přesto kolem sebe krouží jako dva cizinci a nechtějí se dostat k sobě blíž. Na jednu stranu je to proto, že jí nechce ublížit, má v sobě monstrum, které by jí mohlo zničit, alespoň se to tak zdá, ale na druhou stranu je v tom možné vidět určitou nejistotu.
Kniha "Elegie pro ovečku 3" obsahuje jednu naprosto zásadní scénu. Yaegashi už ví, že Kazuna potřebuje krev. Přesto s ním chce být, ale on ji pořád odmítá. Bojí se. Pak na něj přijde záchvat. Nechce Yaegashi ublížit, ale nedokáže se ovládat. Je to však ona sama, kdo si nařízne kůži a nabízí mu svou krev. On však odmítne. tohle je pravděpodobně nejtvrdší z odmítnutí, které od Kazuny dostane. doslova se mu nabízela, chtěla s ním být za každou cenu, ale on přesto řekl ne. Ta metafora je poměrně zřejmá. I když ona s ním chtěla být, i když se mu otevřela, on ze zbabělosti, ze strachu, že by prolil její první krev, raději couvne. Přesto, že je sužován touhou, přesto, že by jí chtěl. Ta intimita je doslova hmatatelná a najednou před sebou mám hrdiny, kteří touží po tom začít sexuálně žít, ale ono to prostě není tak jednoduché, ono to tak snadno nejde. Jenže ono je to komplikované jen zdánlivě. Samy postavy, v tomhle případě Kazuna, to zbytečně komplikují. raději volí onen útěk, než aby jejich vztah získal nový smysl. Bojí se toho, co by se mohlo stát.
Tenhle strach je poměrně logický, na druhou stranu reakce na něj je přemrštěná. Kazuna raději utíká za sestrou, která mu nabízí to samé, ale pořád je to jeho sestra! Incestní vztah mezi nimi se doslova nabízí a není se čemu divit. Jejich blízkost je zvláštní, je divná, je až moc těsná. To její krev pije, i když ví, že ona se mu nabízí jen proto, že jí připomíná jejich otce. V tomhle je také podivnost celého vztahu. Touha po člověku, který je nedostupný, ale přesto se jedná o touhu silnou, neoslabující, a to ani ve chvíli, kdy je tento člověk mrtvý a ona se musí spokojit jen s náhražkou. Jako kdyby vztah s tím nejbližším byl tím nejjednodušším, tím nekomplikovaným. Zvrácenost toho si však Chizuna neuvědomuje a Kazuna je v takovém stavu, že není schopen cokoli chápat. Láska se stává závislostí a ani jeden člověk si neuvědomuje důsledky, které může mít.
Krásná kresba Chizuny
"Elegie pro ovečku 3" není žádným pornografickým nebo erotickým komiksem, to bych chtěl zdůraznit, ale přesto v jednotlivých obrazech a metaforách můžete sledovat nejistotu, kterou měl téměř každý z nás, když došlo na první vztahy, sledujeme zde to, jak si dokážeme ubližovat, a to vlastně jenom tím, že chceme toho druhého ochránit. Ubližujeme si, aniž bychom si uvědomovali, že ubližujeme, ubližujeme tím, že ublížit nechceme. Jsme krátkozrací a právě tohle dokáže Kei Toume dokonale podat, v tomhle je naprosto skvělá. neochvějně drží laťku komiksu vysoko, a i když není tempo závratné, ten příběh, kterého se nám dostává, má význam, má smysl a stojí za to.

Na závěr krátké útržky toho, o čem jsou jednotlivé kapitoly, do kterých je každá kniha dělena.
Kapitola 13 - Ne každá krev má stejnou cenu. Některá je cennější.
Kapitola 14 - Kazuna je v nemocnici a kolem něj to začíná vířit.
Kapitola 15 - Trocha té minulosti v podání Chizuno a jejího pobytu s otcem.
Kapitola 16 - Tak nakonec si vybral Chizunu.
Kapitola 17 - Sny, které začínají být pořádně temné.
Kapitola 18 - Kazuna se vrací domů, aby se vystěhoval, ale jeho pěstouni nejsou tak chápaví.
Kapitola 19 - Kazuna to přestává zvládat.
Kapitola 20 - Sestřina krev je pořád ta nejsladší.

Komiks "Elegie pro ovečku 3" zakoupíte se slevou v eshopu nakladatelství Talpress.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:
"Elegie pro ovečku 1"
"Elegie pro ovečku 2"

#160: Amazing Spider-Man 4: Příčiny a následky - 75 %

Spider-Man je jednoduše legendární komiksový superhrdina a v provedení od J. Michaela Straczynského nesmí na Comics Blogu chybět. Článek je převzat ze stránek Necronomicon (Horor Web), kde jsem doposud zveřejňoval své komiksové recenze. Původně recenze vyšla na adrese: http://www.horor-web.cz/clanky/spider-man-priciny-a-nasledky.html (recenze je mírně upravena a rozšířena)
Amazing Spider-Man: Příčiny a následky (Amazing Spider-Man: Unintended Consequences)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2008. Původně vyšlo jako čísla 49 až 54 druhé řady série "Amazing Spider-Man" (později přečíslováno na 490 až 495) u nakladatelství Marvel. České vydání má 140 stran a prodává se v plné ceně za 369 Kč. 

Scénář: J. Michael Straczynski
Kresba: John Romita Jr.

ZASE JEDNOU SI TROCHU VÍCE ZASPOILERUJI!
"Spider-Man: Příčiny a následky" je komiks, který v podstatě přímo navazuje na to, co se stalo v příběhu "Spider-Man: Dokud hvězdy nezhasnou". Ale "Spider-Man: Příčiny a následky" jsou příběhem, který patrně budete číst o něco radši, hlavně ve chvíli, kdy jste fandové vztahu Petera a MJ. Ano, co si budeme povídat, velká část této knihy je vlastně příjemná romance o tom, jak se ti dva zase dají dohromady. Nebudu nikomu nic nalhávat, tohle jsou prostě momenty, které Peterovi přeji. Mary Jane je neskutečně krásná, a i když se dá polemizovat o tom, jestli si ji on zaslouží, stejně se k sobě hodí.
Obr�zek
Kniha je rozdělena na dvě části, kdy první by se dala nazvat nějak jako "Setkání pod hrozbou Dooma", druhá pak "Návrat gangsterů z minulosti". Každý příběh zabírá polovinu knihy, která tak nabízí pokaždé trochu jiný pohled na Spider-Manův svět, ale oběma se prolíná linie Petra Parkera a Mary Jane Watson a jejich obnovujícího se vztahu. Myslím, že mnoha fanoušky série je vyčítáno, že J. Michael Straczynski místy příliš zabředává do citů a vyhýbá se akci, ale především druhý příběh ukazuje, že mu akce vůbec není cizí, navíc s kresbou Johna Romity Jr. se akční panely skutečně dobře čtou.
Obr�zek
První příběh nás zavádí k tomu, že se Peter a MJ šťastnou náhodou potkají na letišti v Denveru. Nejsou ale úplné šťastní, když zjistí, že na stejném letišti je také Victor von Doom. Moc nepomůže, že není převážen jako hrozba, ale jako účastník konference. Povstalci z Latvery jsou zde také, někteří opásaní trhavinou, a tak Peter a MJ nemohou jen tak klidně probrat své problémy. Spider-Man se musí postavit po bok Captaina Americy a postarat se o vzniklý problém.
Obr�zek
Druhý příběh už nás posunuje trochu dál. Peter a MJ jsou zpátky v New Yorku a snaží se nějak zvyknout na společný život, který je pro ně přece jen nový. Ani jeden to nechce pokazit. Jenže testování malé atomové bomby v Nevadě přivede k životu něco, co by se dalo nazvat jako Zombie Hulk. Souboj není rozhodně jednoduchý, ale tenhle příběh funguje krásně jako sociální kritika. Kam se společnost posunula za posledních 50 let? Je to dobrý vývoj, anebo je něco špatně?
Obr�zek
J. Michael Straczynski se v knize "Spider-Man: Příčiny a následky" vyhnul dějové linii okolo Ezekiela, což ale neznamená, že by se kvalita snížila. Spíše se soustředí na menší příběhy, jež se odehrávají na pozadí Peterova života, který prozatím nabírá ty nejlepší obrátky, jaké jen může. Je otázkou, jak dlouho mu to nakonec vydrží. Člověk nemůže čekat, že Peter bude šťastný věčně. Ale to už nás čeká sbírka "Spider-Man: Šťastné narozeniny".

Komiks "Amazing Spider-Man: Příčiny a následky" si můžete zakoupit na stránkách Seqoy.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

2013-06-28

#159: Motýlek 1 - 70 %

Motýlek 1 (バタフライ)
Vydalo nakladatelství Talpress v brožované vazbě v roce 2009. Původně vyšlo jako příběhy 1 až 9 v sérii "Motýlek" (japonsky バタフライ), souborně v roce 2003 u nakladatelství Gentosha. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 269 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Yu Aikawa
Kresba: Yu Aikawa

Poslední dobou čtu hodně mangy a jsem opravdu rád, že jsem se dostal i k jiným komiksům, než jsou pouze ty, které vydává Crew. Jedná se o mangu kvalitní, o tom žádná, ale jsou zde i další série, které vycházejí jinde a rozhodně mají co říct. Takovým nakladatelstvím je i Talpress, kde vydávají mangu už celkem dlouho. Nevím, kde se stala chyba, ale jak jsem si mohl všimnout, o manze jako "Motýlek", "Elegie pro ovečku" nebo i o dalších titulech, které vydalo nakladatelství Talpress, se zase tolik nemluví. Crew má kolem sebe komiksové jádro, ale manga je přece jen cílená i na další čtenáře, které mainstream nebo třeba evropský komiks nezajímá. Přesto se nakladatelství Crew podařilo s českou mangou uspět, ale nevidím tolik, že by se pěly ódy třeba na "Motýlka". A rozhodně to není komiks špatný.
Možná se trochu nabízí srovnání s komiksem "Bleach", a to hned z několika důvodů. V hlavní roli je hrdina, který není právě přátelský a spíše si jde světem po svém, na ostatní řve, než aby s nimi normálně mluvil. Přesto kolem sebe má přátel. Je však pravdou, že ještě více se hlavní postava "Motýlka", Gindži, podobá jiné postavě ze série "Bleach", a tou je Chad, který se hodně předvede hned ve druhém díle. Gindži je taky takový trochu obr, který rád řeší věci silou. Když to nejde silou, vem si větší kladivo. Dohle je jeho heslo. Z tohohle určení poměrně jasně vyplývá, že "Motýlek" je celkem akční, což se projevuje i na kresbě, která zase jednou zjednodušuje a přehání. Nechybí zde ony emotivní ksichtíky, které jsou pro mangu typické, a to i přesto, že tato je řazena do kategorie seinen, tedy stejně jako "Crying Freeman" nebo "Elegie pro ovečku". Tím se jen dokazuje, že na kresbě tolik nezáleží, pokud se používá dobře. Tady dokáže pobavit, zveličit, uvolnit.
Něco pod povrchem totiž hnije. Teď to nemyslím tak, že by to souviselo se stylem, který považuji za poměrně dobrý, hodně podobný tomu, který má autorka mangy "Líbání zakázáno" Nači Júki. Trochu ulítlé, trochu vážné a dohromady kombinace, která vůbec není špatná. Blízko to má i ke kresbě Tite Kuba, který tvoří "Bleach", ale on je přece jen trochu větší experimentátor s panely a díky jejich tvaru a rozložení dovede být akčnější. Tou hnilobou mám na mysli něco, co se skrývá v příběhu. Je to něco, co je v příběhu. Něco v minulosti hlavního hrdiny a něco s postavou, která docela zásadně zasahuje do jeho života. Tou postavou je na titulní obálce uvedená školačka Ageha, která víc něco z Gindžiho minulosti a možná mu může pomoct vyřešit jednu tajemnou záhadu, respektive nejasnosti, které jsou spojené se smrtí (sebevraždou) Gindžiho bratra.
Hned v první knize najdeme mnoho prvků, které dělají moderní mangu. V tomhle případě jsou to akční sekvence, které jsou dobře propojované se sekvencemi méně akčními, spíše bych rovnou řekl klidnými, tlachavými. Dávkování je dobré. "Motýlek" nám ukazuje moderní dobu, což se projevuje i ve skvělém odkazu na hry typu "Pokémon", kde máte příšerku, kterou ovládáte a říkáte jí, jaký útok má použít v boji proti soupeři. Nezasvěceným to moc neřekne, ale vzhledem k tomu, že hry "Pokémon" jsem si zamiloval a stále je ještě sem tam hraji, mě ta krátká sekvence potěšila. Ale jsou zde další prvky. Speciální schopnosti až superschopnosti. Tady by se dala nalézt i spojitost se "Scottem Pilgrimem", který je o něco mladší. A nechybí ani v Japonsku velmi oblíbené téma, a to je záměna pohlaví. Je poměrně běžné, že chlapci vypadají zženštile (viz "Líbání zakázáno") anebo se přímo odívají do dívčích šatů a mění tak svou podobu na holčičí. Tady je to zatím jen rozvrženo, na odhalení pravdy si budeme muset počkat.
Anglická obálka se moc neodlišuje od české - právě z této česká verze vychází
"Motýlek" jednoznačně překvapil. Příjemně. Když se děj rozjede, najednou zjišťujete, že ty příběhy nejsou jen obyčejné, schématické, ale jsou promyšlené a je zde vždycky nějaké poselství, nějaký trochu hlubší smysl. Není to zase nic tak objevného, ale rozhodně se jedná o příběhy, které dávají smysl a které nejsou jen tak snadno odbyty. Emotivní, lidské a smysluplné vyústění předposledního příběhu je jen důkazem. Trochu tady pokulhává psychologie hlavního hrdiny, který neustále připomíná, že na duchy nevěří, že nemá rád nikoho, kdo by na ně věřil, ale přitom se sám a nakonec i celkem dobrovolně vystavuje situacím, které jsou minimálně hodně divné. Takový excentrický hrdina však do příběhu zapadá. Myslím si, že je to hodně dáno i stylem a tím, že se jedná o japonský komiks. V jiných národních komiksech by tento hrdina zase tolik neuspěl. Je to v naturelu a v tom je tak krása. Japonci jsou odlišní a jsou odlišné jejich komiksy. To je jen dobře!

Na závěr krátké útržky toho, o čem jsou jednotlivé příběhy, do kterých je každá kniha dělena.
Příběh 1 - Nevěřím na duchy, tak jsem ho zmlátil.
Příběh 2 - Nevěřím na duchy, ale peníze potřebuji. Jde přece o nějaký sex, ne?
Příběh 3 - Nevěřím na duchy, tak jsem toho ducha rozsekal na kusy.
Příběh 4 - Nevěřím na duchy, ale ta přerostlá myš vypadá jako duch...
Příběh 5 - Nevěřím na duchy, a tak sejmu i tu myš.
Příběh 6 - Nevěřím na duchy, ale tenhle teda pořádně vyrostl.
Příběh 7 - Nevěřím na duchy, ale tenhle mě teda pořádně zmlátil.
Příběh 8 - Nevěřím na duchy, ale pořád se za nimi honím. I když oni to vlastně nejsou tak úplně duchové.
Příběh 9 - Další případ vyřešen. Copak na ty duchy opravdu nebudu věřit? Aha, jasně, mě duchové nevadí, vadí mi lidi, co na ně věří.

#158: Amazing Spider-Man 3: Dokud hvězdy nezhasnou - 80 %

Spider-Man je jednoduše legendární komiksový superhrdina a v provedení od J. Michaela Straczynského nesmí na Comics Blogu chybět. Článek je převzat ze stránek Necronomicon (Horor Web), kde jsem doposud zveřejňoval své komiksové recenze. Původně recenze vyšla na adrese: http://www.horor-web.cz/clanky/spider-man-dokud-hvezdy-nezhasnou.html (recenze je mírně upravena a rozšířena)
Amazing Spider-Man: Dokud hvězdy nezhasnou (Amazing Spider-Man: Until the Stars Turn Cold)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2006. Původně vyšlo jako čísla 43 až 48 druhé řady série "Amazing Spider-Man" (později přečíslováno na 484 až 489) u nakladatelství Marvel. České vydání má 140 stran a prodává se v plné ceně za 329 Kč. 

Scénář: J. Michael Straczynski
Kresba: John Romita Jr.

Zvykli jsme si na to, že o J. Michaelovi Straczynkém se mluví jako o tom chlapíkovi, který posunul Spider-Mana dál, udělal z něj hrdinu pro nové tisíciletí. O tomhle už nemá cenu se rozepisovat, ale jen bych docela rád dodal, že ve třetím a pak ještě více ve čtvrtém díle "Spider-Man: Příčiny a následky" se Straczynski ve scénáři oprostil od trapných hlášek a konečně přichází s těmi, které jsou opravdu vtipné, úderné a sem tam se přistihnete, že se smějete nahlas. U knihy se mi to stává nepříliš často, o to více začínám tohohle Spider-Mana obdivovat.
Náš hrdina se dostává do pořádných problémů. Nějak jsme se smířili s tím, že tetička May už všechno ví, ale aby to nebylo tak jednoduché, je pro ni stále těžké, aby to zkousla. Řeší se ale jiný problém. Řeší se totiž osoba, která pro Petera Parkera znamená tolik, možná dokonce i více, než jeho pavoučí alter ego. Tou osobou není nikdo jiný než Mary Jane Watsonová-Parkerová, Peterova láska a manželka, ale také osoba, se kterou se hodně nepohodl, a v současné době si od sebe dávají pauzu, každý na jiném pobřeží Spojených států amerických.
Když už jsme u Mary Jane, nebudu se bát říct, že je to ta nejkrásnější zrzka celého komiksového světa a vyrovná se jí jen málokdo. Jean Grey mi nikdy nepřirostla k srdci, a tak skutečnou konkurenci má MJ jen v postavě Pelissy z komiksu "Výprava za ptákem času". MJ to prostě sluší a John Romita Jr. ví, jak ji má nakreslit, aby jí to slušelo opravdu hodně. Právě na MJ a její vztah k Peterovi je zaměřeno. Peter totiž s tetičkou nasedli na letadlo rovnou do LA, aby zde své vyvolené řekl, že to bez ní prostě nedává. Jenže to by nesměl být Peter Parker, aby se něco nepokazilo.
Tím, co se pokazí tentokrát, je Doc Ock. Pravda, pro jednou to není přímo Octopus, kdo dělá problémy, ale je to on, kdo se do nich dostane. Má trochu depku z toho, že jeho dílo vlastně nikdo pořádně neocenil, a tak naletí prvnímu chytrákovi, který se objeví. Ten chytrák se vydává za mluvčího bohaté společnosti a je dost inteligentní na to, aby Doca přelstil. Jenže to by na dostřel nesměl být Spider-Man. Ano, na Doca totiž Pavoučí muž narazí právě v Los Angeles. Ne, ten chlap prostě nemůže mít chvíli klid.
Tohle je jenom polovina příběhu, který nás ve sbírce "Spider-Man: Dokud hvězdy nezhasnou" čeká. Ve druhém příběhu se vrací starý známý Ezekiel ve chvíli, kdy Spidey dostává pořádně na frak. Pokud jsme si mysleli, že v knize "Spider-Man: Návrat" Peter potkal svého nejsilnějšího nepřítele, tak to ještě nebyl připraven na vosu, která si pro něj přiletěla. Líbí se mi, jak si Straczynski pohrává s mytologií série, ale hlavně jak dokáže zabrousit i do různých vědních oborů a přidat nové prvky, které stávající vesmír ještě rozšíří. To se stalo v komiksu "Spider-Man: Dokud hvězdy nezhasnou". Straczynski i Romita Jr. odvedli výtečnou práci a čtenář se jen těší na další díl, kterým je "Spider-Man: Příčiny a následky".

Komiks "Amazing Spider-Man: Dokud hvězdy nezhasnou" si můžete zakoupit na stránkách Seqoy.

Na stránkách Comics Blog najdete recenze na knihy:

2013-06-27

#157: Tři mušketýři - 90 %

Tři mušketýři
Vydalo nakladatelství Fragment v brožované vazbě v roce 2010. Vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.

Scénář: Petr Kopl
Kresba: Petr Kopl

Petr Kopl se rozhodl, že se pustí do různých stěžejních děl různých období. Měli jste tu viktoriánskou Anglii v komiksu "Dracula", ve stejném období se odehrával i komiks "Tajemný hrad v Karpatech", ale do mnohem starších dob jsme zavítali s příběhem "Krále Artuše". Anglii jsme však zůstali věrní. Teď se Petr Kopl podíval do historie jejího odvěkého rivala - do Francie. Alexandre Dumas je jeden z nejslavnějších romanopisců, kterého kdy Francie měla, a jeho díla jako "Hrabě Monte-Christo" je jedním z velmi často zfilmovávaných námětů, ale asi největší slávu získal díky trojici mušketýrů, kteří jsou ve skutečnosti čtyři. Kdo by neznal jejich pověstné? "Jeden za všechny! Všichni za jednoho!"? Jeho dílo se stalo jedním z těch, které přetrvá věky a my se z něho můžeme těšit i v naprosto jiném staletí. Je to proto, že témata literatury jsou stále aktuální, jen jazyk může být trochu zkostnatělý.
"Tři mušketýři" jsou příběhem, který v sobě má obrovskou sílu. Je přitažlivý proto, že jsou zde postavy, kterým můžete fandit. Jsou vyobrazením cti, oddanosti, vlastenectví, bratrství a přátelství. Muškytýři jsou prostě hrdinové, kteří přetrvají věky. Takové potřebuje čtenář v každé době. V době krizové proto, aby si připomněl, co je to obětavost, co je to dobro, v době mírové zase proto, aby si připomněl, kde jsou ty hodnoty, které by měl vyznávat, ale také proto, aby se pobavil. V adaptacích je mnohdy až moc kladen důraz na to, aby byl nový výtvor hodně zábavný, sází se na trojici, která má být především zábavná, D'Artagnan je pak tím, kdo má trochu vážnější příběh. Vzhledem k tomu, že si předlohu vzal na paškál Petr Kopl, dalo se snadno předpokládat, že ani on nebude šetřit humorem. A to se také nakonec stalo.
Petr Kopl si krásně hraje s češtinou. tohle je první věc, kterou bych chtěl zdůraznit. Krásně ji používá k tomu, aby vypointoval vtip. Nevyšpitatelsnost Její výsosti je vskutku krásná ukázka toho, jaké možnosti čeština má, chce to jen trochu odvahy se do podobného hraní pustit. Petr tuhle odvahu má a já jsem rád, že je tady takový autor, který dokáže vyprávět příběh a který se vydává. I když to vydávání není co do prodejů nic moc (alespoň, co jsem slyšel a mohl si sám všimnout), doufám, že tři ceny Fabula Rasa čtenáře přesvědčí o tom, že Petr stojí za přečtení. Nejen jako autor "Štěků Broka Špindíry", ale obecně jako komiksový autor, který si vytvořil svébytný styl. Ať už říkáte na cartooning, co chcete, Petrovi se nemůže vzít, že v téhle kresbě už dosáhl stupně, kdy přesně ví, nejen, jak vypointovat vtipy a scény dialogy, ale právě i kresbou.
Z hlediska scenáristického autor využil zajímavý styl, kdy vlastně vypráví příběh prostřednictvím jeho autora, Alexandra Dumase, a druhým pánem, kterým je jistý Maquet. Je to Auguste Maquet, což byl historik, který zpracovával pro Dumase rešerše a nástin základního děje, které pak Dumas rozpracoval. Měl kolem sebe více podobných lidí a právě díky nim měl svůj úspěch. Mnohými to bylo a ještě bude kritizováno, Petr Kopl nechal čtenáře, aby sám přemýšlel o tom, kdo je to ten Maquet a jaký má smysl pro děj. Jak zaznamenala historie, jeho význam byl poměrně zásadní. Jeho dialogem s Dumasem se ukazuje, že ti dva muži měli spory, což nakonec vedlo i k tomu, že se rozešli ve zlém. Není se čemu divit. Maquet měl sice ze spolupráce dobré příjmy, po skončení spolupráce žil jako bohatý člověk, ale nikdy se mu nedostalo té cti být uveden jako spoluautor románu. Jednou pohár trpělivosti musel přetéct. Nutno říct, že se cítil ukřivděný poměrně právem, protože to byl on, kdo spolupracoval na těch nejslavnějších Dumasových dílech, ať už na všech třech knihách o mušketýrech, na románu "Hrabě Monte-Christo" anebo na románu "Královna Margot". Díky této historii je o něco zajímavější i komiks, který ukazuje, že Petr je skutečně velmi sečtělým autorem.

Petr Kopl (uprostřed) při předávání jedné z cen Fabula Rasa 2012
Pokud bych měl komiksu něco vytknout, tak asi jeho délka. Přijde mi, že je poměrně krátký a hlavně, že zde chybí závěr, respektive děj je příliš rychle utnut. Nevím, jestli Petr chystá pokračování, ale pokud ano, čtenář bude mít lepší pocit, když si přečte oba díly najednou. A pokud pokračování nebude (rozhodně je z čeho čerpat, sám Dumas se ke svým hrdinům několikrát vrátil), zůstane ten pocit, že to v závěru uteklo až nesmírně rychle. Tady si myslím, že by bylo lépe přidat pár stran a trochu ten závěr zpomalit, protože tady jsem vážně měl pocit, že čtu, čtu, a najednou už koukám na zadní čárový kód v domnění, že tam ještě nějakou informaci k ději najdu. Nenašel jsem. Jinak mě ale neustále dostávají nápady a hravost, které Petr do svých komiksů vkládá. Jen se dívejte tomu vyšetřovateli do očí. Podobných vtipů a vtípků je zde víc. "Tři mušketýři" je moderní četba v tom nejlepším smyslu slova.

Komiks "Tři mušketýři" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Fragment.

#156: Amazing Spider-Man 2: Odhalení - 70 %

Spider-Man je jednoduše legendární komiksový superhrdina a v provedení od J. Michaela Straczynského nesmí na Comics Blogu chybět. Článek je převzat ze stránek Necronomicon (Horor Web), kde jsem doposud zveřejňoval své komiksové recenze. Původně recenze vyšla na adrese: http://www.horor-web.cz/clanky/spider-man-odhaleni.html (recenze je mírně upravena a rozšířena)

Amazing Spider-Man: Odhalení (Amazing Spider-Man: Revelations)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2005. Původně vyšlo jako čísla 37 až 42 druhé řady série "Amazing Spider-Man" (později přečíslováno na 478 až 483) u nakladatelství Marvel. České vydání má 136 stran a prodává se v plné ceně za 329 Kč.

Scénář: J. Michael Straczynski
Kresba: John Romita Jr.

"Spider-Man: Odhalení" to je skutečně příhodný název, protože v příběhu došlo k odhalení skutečnosti, která dlouhou dobu zůstávala tajemstvím. Odhalila se totožnost Spider-Mana. Ne, rozhodně tím nemyslím veřejné odhalení, ale jedna postava zjistí, že její synovec je ve skutečnosti superhrdina. Ano, J. Michael Straczynski narušil jeden ze základních úhelných kamenů spidermanovského univerza. Konečně tetičce May prozradil, co dělá její synovec, když není doma nebo když má spát.
Ukázka z českého vydání komiksu Spider-Man: Odhalení.
Je to skutečně odhalení poměrně stěžejní, protože v životě Petera Parkera se hodně mění. Celou dobu musel žít s tím, že tetě lže, že jí něco tají, i když to dělal jen pro její dobro. Chtěl ji chránit. Jak jinak. Cesta do pekla je lemována dobrými úmysly. Jenže život Petera Parkera samozřejmě není tak jednoduchý, aby se tímhle odhalením všechno ujasnilo a on si mohl oddechnout. Naopak. Všechno se pořádně komplikuje a Spider-Man je vržen do dalších událostí, v tomhle případě dokonce magických.
Ukázka z českého vydání komiksu Spider-Man: Odhalení.
Kromě toho, že se musí vypořádat s tím, že tetička těžce nese jeho druhou identitu, zároveň je pořád tím, kdo se teprve dostává do toho, aby byl dobrým učitelem. Výuka na škole není žádná sranda, navíc si potvrzuje, že sousedství skutečně není místem, kde by lidé měli na růžích ustláno. Dokonce ani děti to nemají jednoduché, nezáleží na tom, co by si zasloužily, ale pouze na tom, co jim je skutečně dáno. Ano, sociální kritika a zobrazování poměrů je pro Straczynského naprosto normální.
Myslím, že zrovna tenhle díl si našel dost kritiků, a to z jednoho jediného důvodu. Je tu docela dost málo akce a více se řeší to, co se děje v Peterově životě, jaký to má dopad na jeho blízké, na něj samotného i na nevinné lidi, kteří jsou v jeho okolí. Každé jeho rozhodnutí, každý jeho krok je najednou důležitý pro více lidí. Jak se má pak sám postavit těm, kteří mají v úmyslu jiným ubližovat? Té akce je skutečně málo, navíc se Peter dostává do kontaktu se silami, které jsou mimo jeho schopnosti. Objeví se i Doctor Strange, jeden z u nás méně známých superhrdinů marvelovského universa.
Já proti sbírce "Spider-Man: Odhalení" vlastně mnoho nemám, protože přiznám se, mám raději komiksy, kde se děje i něco jiného než jen akce. Akce je sice fajn, ale jsem rád, když v centru jsou skutečné postavy a ne pouze namakaní drakobijci, kteří mají postavu, že by Arnold záviděl, a přitom se pyšní mozkem Reeda Richardse. Já si popravdě Peterovy svízelné životní osudy užívám a tenhle příběh chápu jako úvod k těm, co následovaly a kde se spidermanovský vesmír bortil a znovu stavěl.

Komiks "Amazing Spider-Man: Odhalení" si můžete zakoupit na stránkách Seqoy.

Na stránkách Comics Blog najdete recenzi na knihu "Amazing Spider-Man 1: Návrat".

2013-06-26

#155: Elegie pro ovečku 2 - 75 %

Elegie pro ovečku 2 (羊の歌、ひつじのうた)
Vydalo nakladatelství Talpress v brožované vazbě v roce 2010. Původně vyšlo jako kapitoly 7 až 12 v sérii "Elegie pro ovečku" (japonsky 羊の歌、ひつじのうた, v japonské transkripci Hitsuji no Uta), souborně v roce 2002 u nakladatelství Gentosha. České vydání má 188 stran a prodává se v plné ceně za 289 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Kei Toume
Kresba: Kei Toume

Psát recenze na jednotlivé knihy série "Elegie pro ovečku" je poměrně komplikované. Děj totiž plyne velmi pomalu a kresba zůstává nadále krásná. Líbí se mi, že si autorka udržuje svůj styl, a to nejen v kresbě, ale právě i ve vyprávění. Vytváří se tak celistvý příběh, který funguje jako celek skvěle. Jednotlivě se však může zdát, že je děj možná zbytečně roztahaný, možná i to, že se zde nic neděje. To si ale nemyslím. Dle mého názoru se toho děje hodně, jen se to neděje akční cestou, ale na první pohled mírným, ale přesto silně deprimujícím tempem. Nemyslím tím, že by četba sama deprimovala, ale především postavy jsou jako by v neustálé depresi. Může se to přenést i na čtenáře. "Elegie pro ovečku" je dějově minimalistické, i když nikoli bez děje, hlavně je to však manga pocitové a citlivá. Citlivost doslova čiší s kresby, která si mnohdy vystačí beze slov. Osobně se mi takový styl líbí a u každého dílu mám stejný požitek - nemůžu ze stránek spustit oči a musím komiks dočíst.
Je mi jasné, že tenhle styl nebude vyhovovat každému, ale když se do komiksu ponoříte, když budete přemýšlet nad tím, co vlastně čtete a co postavy prožívají, ať už fyzicky anebo ve své hlavě, uvědomíte si, že se komiks začíná velmi podobat existenciálním perlám, které Japonci natočili v roce 1964. Má na mysli snímky "Onibaba" a "Písečná žena". Nemyslím si, že by "Elegie pro ovečku 2" měla od těchto skvostů tak daleko, především pokud se týká myšlenkové hloubky. Existence člověka je přenesena z venkova a samoty do města, kde ale čeká stejná samota. Neizolujeme se proto, že chceme, ale izolujeme se proto, že musíme, i když je to vlastně proti našim touhám, i když je to na úkor ostatních, kteří nás milují. Děláme to vlastně pro druhé, když od nich odcházíme, anebo jsme pořád sobečtí?
Komiks se hodně zamýšlí nad tím, co je to zlo a jak se projevuje. Pokud jste si po prvním díle mysleli, že půjde o knihu s upíry, kde se budou cenit špičáky a z temnoty budou vyskakovat přihrblé postavy, tak vás musím zklamat. Krev se zde saje, ale Kei Toume pokračuje v tom smyslu, že vampyrismus je nemoc, která ovlivňuje člověka, která ho mění ve zvíře, v bestii, ale ne ve skutečně gotického upíra, jak bychom si ho představovali. V člověku je něco, co ho mění, co ho požírá, on sám to ví, ale nedokáže v tom nic udělat. Jsme slabí a nedokážeme se s tím poprat. I když Kazuna ví, že se to mu může postavit, není toho schopen. Je to slaboch. Je jedním z nás. Když nachází cestu, která je útěkem, raději ji zvolí, aby nemusel nic řešit. Ale autorka jde ještě dál.
Nejen, že upíři nejsou nestvůry, ale jsou to bytosti jako my. V tom je jejich síla. Nejsou od nás k rozeznání. Co když jsou mezi námi? Co když je hned vedle nás zlo, které nejsme schopni rozpoznat? Jak víme, že soused je v pohodě, jak se tváří? Co když doma skrývá děsivé tajemství? Anebo v sobě. Všichni vypadáme stejně, máme podobné údy, máme hlavu a trup, ale to, co je uvnitř, to je důležité, to nás odlišuje. O to děsivější jsou pak poznání druhého člověka. Celou dobu můžeme mít za to, že je v pořádku, že vlastně nemá žádné problémy, ale pak najednou, jen díky pár útržkům zjistíme, že je všechno jinak, všechno je špatně. Ale přesto jsou zde lidé, kteří chtějí pomoct problémy řešit, chtějí, aby druhý netrpěl. A tak má Kazuna hned dvě ženy. Jedna, jeho sestra Chizuna, ho stahuje k sobě, protože ona trpí stejným problémem, a tak musí držet spolu. Druhá, Yaegashi, kterou Kazuna miluje a která miluje jeho, ale právě od ní chce Kazuna pryč, aby jí neublížil. Láska je šílená, těžko pochopitelná, ale tady jde o to, že v sobě máme něco, co nás přiměje trpět. Ta existence, kterou máme, je náročná, ale my se uzavřeme a budeme trpět ještě víc, protože máme nějaký zvrácený pocit, že uzavřít se je lepší, že tak to teprve bude fungovat. Ale ne, ono to tak jednoduché není.
"Elegie pro ovečku" má i svou anime podobu
"Elegie pro ovečku 2" ukazuje, jak se dokážeme odcizovat, jak jsme schopni a neschopni žít. Právě v tomhle vidím sílu komiksu. Není to čtení pro ty, co milují "Naruta". Tady to není narvané akcí a vtipem. Jako kdyby se vtip vytratil. Je to depresivní, ale příjemně depresivní. Někdy mám pocit, že přesně něco takového potřebuji. Ne proto, abych sám dostal depku, ale proto, abych trochu přemýšlel o sobě, citech, pocitech a vůbec o tom, kam jako lidé patříme a jak k sobě patříme. Pokud vás tohle odradí, je to škoda, protože "Elegie pro ovečku" si šanci zaslouží. Je to přemýšlivý komiks a takové mám rád.

Na závěr krátké útržky toho, o čem jsou jednotlivé kapitoly, do kterých je každá kniha dělena.
Kapitola 7 - Bratr a sestra u řeky a trocha té sdílené krve.
Kapitola 8 - Je tu někdo, kdo Chizunu miluje, ale ona se k němu neustále obrací zády.
Kapitola 9 - Co asi udělá Yaegashi s těmi nůžkami?
Kapitola 10 - A zase jeden záchvat a trocha toho sebepoškozování.
Kapitola 11 - To sbližování se sestrou začíná být trochu moc intenzivní. No, zase tolik ne...
Kapitola 12 - Další záchvat přímo před Yaegashi. Neudělá jí něco???

Komiks "Elegie pro ovečku 2" zakoupíte se slevou v eshopu nakladatelství Talpress.

Na stránkách Comics Blog najdete recenzi na knihu "Elegie pro ovečku 1".