2013-12-31

#434: Kyanid a Štěstí - 70 %

Kyanid a Štěstí (Cyanide & Hapiness)
Vydalo nakladatelství Computer Press v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako "Cyanide and Hapiness" v roce 2010. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Matt Melvin, Dave McElfatrick, Rob DenBleyker a Kris Wilson
Kresba: Matt Melvin, Dave McElfatrick, Rob DenBleyker a Kris Wilson

To, že existuje něco jako "Kyanid a Štěstí" jsem nevěděl do doby, než se mi do rukou dostala právě tato kniha. Jak mi bylo řečeno, jsem virtuálně asociální. Nebyla použita přesně tahle slova, ale tak nějak si to vybavuji. Možná jsem si těch stripů i kdysi všiml, ale jejich existenci jako něčeho komplexního, trvalého, dlouhodobého jsem prostě nevnímal. Navíc, většina lidí bude tenhle strip znát pod jeho originálním jménem "Cyanide and Happiness", kdy ten překlad na titulce není asi úplně správně, alespoň ne v dnešním informačně-komunikačním věku, kde se lidé dovídají o těchto fenoménech v jejich původním jazyce. Většina lidí bude znát "Cyanide and Happiness" v angličtině a název český odsoudí. Budiž. Mně to zas tak nevadí, protože, jak říkám, před přečtením knihy jsem byl tímhle stripem nepolíbený.

Historie "Cyanide and Happiness" se začíná psát v roce 2005, kdy jeden z výše uvedené čtveřice přišel s myšlenkou začít tvořit jednoduchý strip se specifickým humorem. Až když se zformovala čtveřice autorů, začal mít strip takovou podobu, jakou má v současné době. To znamená, že se jedná o strip, který spoléhá na jednodušší vizuální podobu a humor, který by se dal nazvat černým, ale ani s ním to není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Ona i kresba není až tak jednoduchá, jak by se zdála, navíc v ní poznáte i rozdíl mezi jednotlivými autory, i když ti se v zásadě podepisují, takže je stejně odlišíte.

Kde se vzala inspirace pro kresbu? Asi šlo o to udělat co nejjednodušší tvary a přesto pomocí nich celkem jasně zachytit to, co se v jednotlivých panelech děje. Kolik je panelů, to není až tak důležité, díky internetovému médiu mají tvůrci docela volnost a mohou si dělat panely, jak chtějí velké a v jakémkoli počtu. Většinou se drží panelů v jednom nebo ve dvou řádcích, ale hledat zde nějaké pravidlo je zbytečné. Kresba ve všech případech zůstává zjednodušena na nejnižší úroveň. Ani bych se nedivil, kdyby to všechno bylo kresleno v Malování. Pozadí zde nehledejte, pokud to není součástí vtipu. Je zaměřeno jen na postavy, případně na objekty, které jsou s jejich konáním spojeny.

Co je nejdůležitější, to je v každém případě vtip. Jak jsem výše naznačil, humor čtveřice je černý, ale to rozhodně plně nevystihuje specifikum a vlastně ani krásu komiksu "Kyanid a Štěstí". Jeho krása spočívá v tom, že se jedná o komiks, který je nekorektní. Tohle slovo se mi líbí, protože dnes všechno musí být až strašně moc korektní, protože jinak by to na nás mohlo zanechat nějakou újmu. Autoři na tohle kašlou a některé jejich vtipy jsou v tomhle směru skutečně úchvatné. Dělají si legraci z vozíčkářů, homosexuálů, žen, mužů, starých lidí, blbců a nedělají si s tím velkou hlavu. To je strašně dobře! Tohle je prvek, který mě na komiksu fascinuje nejvíce. Je vidět, že i tvůrci mají určité mantinely, ale sem tam je posunou. Aspoň uvidíte, jaké jsou ty vaše mantinely. Když se budete smát a zároveň cítit provinile, zjistíte, že jste dosáhli bodu, který se autoři nebojí překročit. A za to jim patří můj velký dík.

Děkuji i za to, že jsem se mohl se sérií seznámit v knižní podobě, protože jinak bych se k ní asi ani nedokopal. Doufám, že u nás vyjdou i další dvě knihy, které jsou zatím v originále v prodeji. České vydání je celkem levné, tak se snad dostane k velkému množství čtenářů a najdou se další, kteří si tenhle komiks oblíbí. Když vám nevadí angličtina, tak stripy můžete denně sledovat na http://www.explosm.net/, kde čtveřice své stripy oficiálně prezentuje. Jasně, že všechny vtipy nejsou skvělé, ale některé jsou naprosto výborné. Oceňuji snahu překladatele, které některé stripy raději nechal v původním znění a doplnil vysvětlivkami. Někdy by bylo opravdu těžké to smysluplně převést do češtiny. Na druhou stranu i tohle je obrovská výzva pro překladatele. Na jedno přečtení dobré, ale hlavně oceňuji to, že nekorektnost pořád ještě existuje a že lidem se líbí.

Komiks "Kyanid a Štěstí" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.

#433: Komiksový rok 2013 v negativech

V tomhle článku bych chtěl shrnout nějaké ty horší prvky, kterých jsem si v roce 2013 u česky vydávaného komiksu všiml. Nechci se považovat za někoho, kdo komiksu bezmezně rozumí a jeho slovo je dané. Na to nemám tolik načteno, nemám ani tolik zkušeností. Přesto, mám tu Comics Blog, tak se hodí trochu zabilancovat i v tom negativnějším smyslu. V některých ohledech se mnou asi nebudete souhlasit, ale snažil jsem se o celkem objektivní pohled, i když svýma vlastníma očima.

Detective Comics 2: Zastrašovací taktiky
Pro mě je tahle kniha tím nejhorším, co jsem v roce 2013 mohl číst. Nepřečetl jsem všechno, co u nás vyšlo, ale myslím, že jsem přečetl dost, abych mohl srovnávat. Komiks, který nebaví, neplní ani detektivní předpoklady, akční je minimálně a staví na podivně zpracovaných příbězích. Nakonec, můžete si přečíst moji recenzi.

Upíří polibky: Hřbitovní hry
"Hřbitovní hry" jsou spíš jen ukázka toho, že někdy kniha může prostě zklamat. Většinou se mi u komiksu nestává, aby u mě celkově propadl, obvykle si na něm něco najdu. Na tomhle to moc nešlo. Romantické, ale zároveň nudné, nezábavné, nevtipné. Je paradoxem, že prodeje zrovna téhle knihy má Zoner Press docela vysoké.

The New 52
BB/art vybírá komiksy, které jsou komerčně zajímavé, ale kvalitativně mě série, které u nás z gigantického projektu DC "The New 52" vyšly, nijak nepřesvědčily. Ano, "Batman" je skvělý, ty ostatní jsou ale strašně průměrné. Už jsem o tomhle viděl diskuse fanoušků, ale já si stojím za tím, že zrovna to, co u nás vyšlo je většinou maximálně obyčejný průměr. Přiznám se, že jsem ze současného mainstreamu celkem zklamaný a zachraňuje to "Ultimátní komiksový komplet", kde sem tam vyjde opravdu poklad. A ne, nejsem nutně marvelák.

Limitované edice
Do roku 2013 jsme jich měli minimum, ale následoval obrovský boom, který mělo na svědomí Comics Centrum a připojil se i BB/art. Osobně jsem byl nadšený, když se objevila první limitovaná edice v roce 2013, "Drsná škola", kterou jsem si koupil. "Ragemoor" mám také a pak ještě "Před Strážce". Není to ani polovina toho, co vyšlo. Limitované edice jsou finančně přepychové zboží a já jsem si uvědomil, že sice v sobě mám sběratele, ale v první řadě mi jde o příběh. U většiny limitek dostanete navíc jen jinou obálku, certifikát a někde napsáno, že je to určité číslo z určitého počtu. Nevidím v tom nic tak speciálního. Přesto se ukázalo, že lidé na limitky slyší, i když rozhodně ne všechny se vyprodaly. Překvapilo mě, že se nevyprodala limitka "Zámku a klíče 2", protože ta má aspoň něco navíc a s cenou to není tak hrozné. Trh přece jen není s limitkami přesycený, ale možná by to chtělo pro další rok zvolnit.

Oznámení BB/artu
Nakladatelství BB/art vydávalo v roce 2013 týdně jeden komiks. Neskutečné tempo, které předstihla jen Crew, která v tomhle tempu podle všeho bude pokračovat. BB/art se rozhodl, že vydávání omezí na 12 komiksů za rok, a to je maximum, nikoli nutně číslo, kterého bude určitě dosaženo. Uvidíme, kterých 12 komiksů by to mělo být - hovořilo se o posledním dílu "Y: Poslední z mužů", nových komiksech "Green Arrow" a "All-Star Western" z DC "The New 52". Je to ale rozhodně jedna z těch horších zpráv pro fanoušky, protože si bude muset počkat na dokončení některých zajímavých sérií jako jsou "100 nábojů" a podle všeho i "Transmetropolitan". Takovou třetí "Bandu" nebo třetí "Planetary" asi také nějakou dobu neuvidíme, pokud vůbec.

Nezájem o komiksy, o které by podle ohlasů měl být zájem
Tohle platí například o "Zámku a klíči", ale není to jen on. Lidé pořád psali, že by chtěli "Thorgala", ale neprodává se. A podobně je to i s "Donžonem". Fanoušci smutní, že série přestávají vycházet, ale proč by tomu tak mělo být, když ty prodeje za nic nestojí? A když už s vydáváním přestává i takový gigant jako Albatros, respektive jeho dceřinky, asi to něco znamenat bude. Je to škoda, protože z hlediska fantasy a dobrodružného komiksu se jedná o to nejlepší, co na trhu máme. Snad někdy v budoucnu se ještě dočkáme. Alespoň toho Thorgala.

Hledání českého mainstreamu pokračuje
Trochu to vypadá, že se díky Koplovi, Černému a Jeriemu někam dostáváme, na druhou stranu ta podpora českého komiksu je pořád celkem mizivá. Ano, je skvělé, že se Jerieho ujal BB/art, což bylo velké překvapení, stejně jako bylo překvapení, že se něco takového chystá. Ano, zajímá mě hlavně překladový komiks, ale přesto bych čekal, že na něco tak zásadního jako je candidovská trilogie narazím častěji. Jenže jak, když FB stránka série vznikla až na konci listopadu, tedy až po vydání komiksu? Chtějí se vlastně čeští autoři dostat k fanouškům, anebo jen počítají s tím, že ono se to prodá?  Tohle bych ale ještě rád shrnul ve svém ohlédnutí za českým komiksem v dalším článku.

2013-12-30

#432: Knoflíková válka 1: Poklad - 85 %

Knoflíková válka 1: Poklad (La guerre des boutons: Le trésor)
Vydalo nakladatelství CooBoo v brožované vazbě v roce 2010. V tomto vydání vyšlo jako "La guerre des boutons: Le trésor" v roce 2005. České vydání má 32 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Mathieu Gabella podle Louise Pergauda
Kresba: Valérie Vernay

V anotaci k první knize je uvedeno, že "Knoflíková válka" Louise Pergauda je téměř zázračná kniha. To je krásně řečeno. Ilustrováno je to tím, že dnes již více jak 100 let (byla poprvé vydána v roce 1912) okouzluje čtenáře všech věkových kategorií. A je to pravda. Rozhodně se téhle knize nemůže vzít, že by neměla co říct. Kromě toho, že dokáže svým příběhem oslovit děti, které se snadno vžijí do různých postav, ať už těch méně silných, tak i těch statečnějších, jeho krása tkví i v tom, že má co říct dospělým, pokud ti ji nebudou brát jen jako obyčejný dětský příběh, ale uvědomí si i společensky kritickou rovinu. Přece jenom, pořád jde o válku, že?

Příběh je poměrně známý, ale přesto neuškodí si ho trochu přiblížit. Nedaleko od sebe stojí dvě městečka. Longeverne a Velrans, jak se obce původně jmenují (v komiksu jsou uváděny jako Lovern a Velrany, stejně jako v českém románovém vydání), jsou skutečně nedaleko od sebe, ale proč mezi nimi existuje tak velká řevnivost, to nikdo pořádně nechápe, respektive si to nikdo pořádně nepamatuje. Děti se ale od svých rodičů učí rychle, a tak i ony přijmou rozdělení jejich malého světa. Velranští automaticky nesnášejí loversnké a naopak. Vzhledem k tomu, že děti vždycky berou všechno vážněji, tak i tohle vzájemné řevnění berou smrtelně vážně. A tak dojde na skutečnou válku, která je rozpoutaná v podstatě maličkostí, jak už to tak bývá. Válka může začít. Aby to byla válka se vším všudy, musí být i kořist - knoflíky.

Troufnout si na adaptaci tak klasického a oblíbeného románu do komiksové podoby, to chce trochu víc, než jenom obyčejné převyprávění v podobě sekvenčního grafického záznamu. Této úlohy se v případě první knihy ujali francouzští tvůrci Mathieu Gabella a Valérie Vernay a nutno říct, že odvedli až neuvěřitelnou práci. Převedli klasiku do podoby, která je i pro současníky zábavná a rozhodně z toho není tušit nic o tom, že by se jednalo o román starý sto let. Ono i prostředí je stylizované spíše do 60. let. To komiksu také docela pomáhá, protože je bližší současné době. Ta základní premisa však samozřejmě zůstává stejná. To se týká i pojetí příběhu, který je velmi zábavný. Natolik, že byste to možná ani od komiksové adaptace nečekali.

V případě sešitu "Knoflíková válka 1: Poklad" je hlavní problém v tom, že se skutečně jedná o poměrně úzký sešit - má pouze 30 stran (stejně jako druhý díl) a je to znát. Dočtete ho v podstatě hned. Dokončení pak následuje ve druhém díle s podtitulem "Pevnost". Komiksu se ale nemůže vzít, že je vtipný, což je docíleno mimo jiné i tím, jak chlapci mluví. Jsou zde hlášky, které byste v podobném komiksu možná ani nepředpokládali. Skvělé je pak také zachycení toho, jak se chlapci mění ve stratégy, jako kdyby byli skutečnými generály, kteří rozhodují o tom, jak budou jejich národy postupovat ve válce. Přirovnání k Napoleonovi je pak až možná příliš okaté, ale aspoň úplně nakopne. Skvěle zpracovaný scénář pak doplňuje i zajímavá kresba, která se nesetkala s tuší, ale Valérie Vernay rovnou začala komiks kolorovat, což i díky odstínům vytváří velmi specifický styl, který s příběhem skvěle ladí. Dostanete tak sice útlou, ale přesto výbornou komiksovou adaptaci, která se pyšní tím, že má něco navíc, což je obecně u komiksových adaptací nezbytné proto, aby se staly něčím větším, než jen zpracováním originálu. V tomhle případě se to povedlo opravdu na výbornou.

Komiks "Knoflíková válka 1: Poklad" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství CooBoo.

#431: Komiksový rok 2013 v pozitivech

Stejně jako recenze, je i tohle názor jednoho člověka. To, že máte jiný názor, v žádném případě neznamená, že se nutně mýlíte, stejně jako se nutně nemýlím já. To jen kdyby mě chtěl náhodou někdo kamenovat. Tady je tedy soupis 10 věcí, které považuji v roce 2013 na českém komiksovém trhu za nejvýznamnější, nejlepší, nejzásadnější, apod. Nejedná se pouze o vydání konkrétních knih, ale i obecně o to, co se stalo. Nedělám žebříček, pouze vypisuje oněch deset NEJ.

Pupíky 6
Už na serveru Vlčí bouda jsem se vyjadřoval k tomu, že tohle je prostě komiks, který mě naprosto nadchnul. "Pupíky 6" jsou neuvěřitelným pokračováním skvělé série, pokračováním, které v sobě má mnohem více napětí, mnohem více z thrilleru než předchozí díly, ale pořád dokáže naprosto jedinečně kombinovat tuhle drsnější stránku s humorem. Přitom všechno sedí, baví a má nadále skvělé nápady. Dojem z tohoto na první pohled nijak zásadně zajímavého komiksu neochabl ani po několika týdnech od doby, co jsem ho přečetl.

Zámek a klíč
Podobně je to i s knihou "Zámek a klíč 2: Hlavohrátky". Z knihy jsem nadšený už jen proto, že se objevila na našem trhu, ale také proto, že je prostě kvalitní. Ano, někomu může kresba připadat klišovitá - nebo klíčovitá? - někdo bude mít výhrady ke scénáři. Vždycky je někdo bude mít. Dlouho jsem ale neviděl takhle fungující nereálný svět s postavami, které ani trochu nešustí papírem, ale chovají se tak, jak se lidé chovají. Ano, podobně se chovají i postavy v jiných dílech, ale nikde v téhle podobě, v tomhle prostředí. Originální dílo, které se nesoustředí jen na fantastično, ale hlavně na příběh.

Kreslený svět podle Annie
Přemýšlel jsem, jestli sem nedat raději "Pozemšťana!", který je také skvělou ukázkou toho, jak může vypadat trochu jiný komiks. Nebo ještě lépe "Staří mistři". To je nádherná ukázka jiného, kvalitního komiksu. Vybral jsem ale právě "Kreslený svět podle Annie", který především ukazuje, že pokud v sobě něco máte, pokud máte něco, co vás nutí tvořit, tvořte. Svět by jinak mohl přijít o zajímavé autory a zajímavá díla.

Batman Scotta Snydera
Jednoduše nejlepší mainstream, který u nás v roce 2013 vyšel. "Batman: Soví tribunál" je naprosto ohromující v tom, co je v mainstreamu vlastně možné, "Batman: Soví město" už jen ukazuje, že to pořád jde kvalitně, i když se používají celkem zažité a až klišovité prvky. Ano, americký superhrdinský mainstream má kvalitní příběhy, jen se na ně musí trochu čekat a je potřeba vybírat.

Komiksy Petra Kopla
V roce 2013 vyšly konkrétně tyto: Sherlock Holmes: Poslední případ a Sherlock Holmes: Skandál v Čechách. Osobně jsem rád, že se jim daří, protože tohle by přece jen mohla být cesta k vytvoření českého mainstreamu, tedy komiksu pro masy. Zatím se nic takového neděje, ale spolu s Danem Černým, Karlem Jeriem a vlastně i Pavlem Čechem se přece jen začínají formovat autoři, kteří by mohli zaujmout větší spektrum čtenářů, a to jak žánrově, tak i věkově.

První číslo sice vyšlo ještě v roce 2012, ale většina doposud vydaných čísel se na trh dostala právě v roce 2013. Mezi lidi se dostávají více jak stostránkové komiksy v pevné vazbě za 199 Kč co dva týdny. Neskutečná cena za kvalitní vydání. To, že některé komiksy za to vydání nestojí, je věc druhá, ale aspoň se k nám dostávají různorodé ochutnávky. Problém je v tom, že se jedná právě jen o ochutnávky, což je někdy škoda. Pokračování se ve většině případů nedočkáme. Přesto je tohle projekt, který přivádí ke komiksu nové lidi, a to je strašně dobře. V budoucnu to snad pomůže i dalším nakladatelstvím.

Projekty podpořené na crowdfundingových serverech
Nejedná se pouze o projekty na Startovači, které byly celkem čtyři ("Divočina", "Mračna", "O sněhu" a "Šaufenster galerie"), ale také na hithit.cz byl úspěšně financován komiks "Hovory z rezidence Schlechtfreund", který by měl být v budoucnu také recenzován na Comics Blogu. Podpora komiksu v České republice rozhodně existuje a já jsem docela zvědavý, zda se osmělí i další autoři a rok 2014 bude v tomto směru podobně úspěšný a my se dočkáme i děl, která bychom jinak nečetli. Neříkám, že to je cesta pro každého, ale v oblasti komiksu zde ten potenciál určitě je.

Obrovské množství vydaných komiksů
Může za to projekt "Ultimátní komiksový komplet" a nakladatelství Crew a BB/art, ale jsou tu i další. Jednoduše myslím, že rok 2013 byl co do počtu nejúspěšnějším rokem z hlediska komiksu. Vyšlo obrovské množství knih a sešitů, což dokazují i záznamy na comicsDB, kterých je za rok 2013 téměř 400 a to si nejsem jistý, že tam jsou všechny. Nádherné. Bohužel se ukazuje, že náš trh je pořád malý a ne každý komiks se bude prodávat s úspěchem, o čemž svědčí i nevyprodané limitované edice, kterým se chci věnovat i v článku o negativech roku 2013. Jinak ale je krásné, jak se náš trh rozrůstá.

Pavel Čech a Magnesia Litera
Tohle je hlavně úspěch jednotlivce, ale Pavel Čech ukázal, že osobitý styl, nápad a snaha mohou vést k tomu, že si lidé, kteří většinou komiks přehlížejí, tohoto média všimnou a ocení ho. Je to jen malý krok a nemusí nic znamenat, ale je dobré vědět, že komiks přestává být úplně v pozadí a všímají si ho i kritici, kteří se zajímají hlavně o literaturu psanou jen textem.

Evropský a japonský komiks
Dostává se k nám stále více komiksů nejen z Ameriky, ale i z dalších koutů světa, především pak z Evropy a Japonska. Je dobře, že se různorodost komiksu rozrůstá. Manga zde má naprosto skvělou základnu, bohužel s tím evropský komiksem je to trochu horší, protože došlo k zastavení některých výborných sérií. Snad se ale bude základna stále rozšiřovat a ty komiksy se jednou vyprodají a bude zde prostor pro další. Rozhodně ale musí vyzdvihnout takové komiksy jako jsou "Svoboda!" nebo "Borgia".

2013-12-20

#430: Karel Franta: Kniha komiksů - 85 %

Karel Franta: Kniha komiksů
Vydalo nakladatelství Albatros v pevné vazbě v roce 2013. Vydání má 224 stran a prodává se v plné ceně za 329 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Karel Franta
Kresba: Karel Franta

Jsem rád, že se nakladatelství rozhodla, že vydají i starší autory a jejich komiksy. Daří se to hlavně Albatrosu, respektive jeho dceřiným nakladatelstvím, kdy XYZ už vydalo sbírky komiksů od Václava Šorela a Vlastislava Tomana. Mladá fronta vydala sebraná dobrodružství pana Semtamťuka. Albatros se pak pustil do "Otazníků detektiva Štiky" a právě do dnes recenzovaných autorských komiksů Karla Franty, což je jméno, které mohou znát i lidé, které komiks moc nezajímá, protože Karel Franta je uznávaný a známý český ilustrátor. Nutno říct, že víc ocenění se mu možná dostalo na poli mezinárodním než na tom českém, i když i zde je chápán jako ilustrátorská legenda. Osobně jsem ho znal také spíše jako ilustrátora, což je dáno i tím, že komiksy, které autorsky vytvářel (kreslil i další podle scénářů jiných) vycházely v době, kdy jsem ještě nebyl na světě.
Tomáš Prokůpek, který je editorem celé knihy a napsal i závěrečný text, který se zabývá Frantovou tvorbou a také jeho životem, vybral pro knihu celkem čtyři komiksové série, které jsou autorskými komiksy, což znamená, že Karel Franta nejen komiksy kreslil, ale také si k nim napsal scénáře. Jedná se o série následující (v závorce je uvedeno, kdy a kde série vycházely, což je převzato přímo z knihy):

  • Malý Vinnetou (časopis "Ohníček" od čísla 3 ročníku 1965/1966 do čísla 20 ročníku 1968/1969, navíc příběh "Vražda na ranči" vyšel v roce 1970 ve třetím svazku "Knihovničky Ohníčku")
  • SOS (časopis "Pionýr" od čísla 1 až do čísla 6 ročníku 1967/1968)
  • Strašidýlko Kuk (časopis "Sluníčko" od čísla 5 ročníku 1969/1970 do čísla 12 ročníku 1973/1974)
  • Návštěva pralesa aneb Tarzan, synek divočiny (časopis "Pionýr" čísla 1 až 12 ročníku 1975/1976)
Jedná se o první kompletní vydání všech těchto příběhů a myslím, že pro mnohé to bude první seznámení s tímto autorem a jeho komiksovou tvorbou vůbec. Pro mě to rozhodně platí a musím říct, že jsem byl opět příjemně překvapen. Když se člověk dostává ke starším kouskům, je to jako objevovat něco, co už sice bylo dávno objeveno, ale pro něj je to pořád naprosto nový svět. Ono se chce říct: "Ty čteš Karla Frantu a líbí se ti to? No tos teda objevil Ameriku." Jenže o tom to je. Někdy si tu Ameriku musíte objevit sami, abyste zjistili, že je to opravdu skvělé a že nikoli pouze současný komiks může být dobrý. To, že vám někdo bude říkat, že je něco skvělé, ještě není ten správný zážitek, který z toho budete mít, když se začtete sami. A já musím poděkovat Tomáši Prokůpkovi, že se do něčeho takového pustil a že Albatros jeho snahu nakonec vydal.
První příběh je "Malý Vinnetou" a musím říct, že mě ze začátku trochu zklamal. Je to tím, že už ve mně není to dítě, které by bylo zamilované do mayovek. Akorát jsem si díky tomu komiksu uvědomil, že tomu tak kdysi bylo a že jsem se prostě moc změnil. Na rozdíl od ostatních autorů, jakými jsou třeba i Karel Franta nebo Pavel Čech, já to dítě v sobě mám, ale už mu nedávám tolik prostoru. Neskutečně jsem se posunul v tom, co mám rád, co mě zajímá, co mě ovlivňuje, a tak jsem si ani nemohl "Malého Vinnetoua" vychutnat tolik, jako bych si ho vychutnal v dětském věku. Co se mu však nemůže nikdy vzít, to je výborná kresba, která v sobě má karikaturu, stejně jako uměleckou komplexnost. Karel Franta dokázal nakreslit v podstatě cokoli, uvěřitelně a zajímavě. Vzhledem k prostředí Divokého západu je to o to důležitější. Hlavně, když se pustí do pozadí, ocitáte se skutečně mezi kovboji a vůbec nevadí, že prožíváte příběhy pro děti. Když se trochu uvolníte, tím dítětem se stanete.
Druhý komiks, "SOS", mě překvapil mnohem více a tím i zaujal. Jedná se o dospělejší komiks, který není až tak moc soustředěn na děti, ale spíše na mládež. Hlavními postavami jsou zde dospělí a při prvním seznámení vás trochu napadne, že zde mohla být nějaká inspirace klasickými pirátskými příběhy. Přesto se Franta nezaměřil na to, aby kopíroval dobu. Místo toho se zaměřil na celkem originální příběh, kdy pětice námořníků odhaluje, jak se dostali z potápějící se lodi. Příběhy jsou hravé, vtipné a místy pořádně ujeté. Docela vtipný je závěr vyprávění Silvestra Motyčky, který má určitý kritický pohled k dění, které je poměrně nedávné. To je tak, když autor někdy předběhne svou dobu. Na kresbě Prahy, respektive hradčanského panoramatu, nebo na podmořském světě pak Karel Franta ukazuje, jak skvělým je malířem. Scény, které vás najednou úplně omráčí.
Podle toho, kam zrovna Franta kreslil své komiksy, se utvářela i jejich podoba. Pionýr byl přece jen i pro větší kluky, ale "Sluníčko" pro menší děti. Děti si Kuka vybrali jako další postavičku pro komiksovou sérii, což muselo Frantovi velmi lichotit. A zaslouženě. Série byla vydávána jako jednostránkové stripy, což jen dokazuje, že s touto formou máme poměrně široké zkušenosti. Strašidýlko Kuk je postavička s nazelenalou hlavou, střapatými vlasy a zbytkem těla ukrytým do prostěradla. Takhle snadno se dá vytvořit postavička, která se v "Ohníčku" objevovala několik let. Samozřejmě, že to až tak jednoduché není. Strašidýlko prožívá vtipné příběhy, je zábavné, milé, chytré. Tohle je ukázka inteligentního českého humoru pro děti. Může ho dělat jen málo tvůrců a Karel Franta byl jedním z nich. Jeho příběhy i díky kresbě ani dnes nevypadají otřepaně, i když někdy jsou nápady prostě jednoduché. Krásou Frantových stripů je ale to, že se neopakují.
Samozřejmě, některé prvky jsou v jeho příbězích vidět častěji. Franta měl rád cirkus a hudbu, rád se inspiroval jinými literárními díly, což je patrné na komiksu "Návštěva pralesa aneb Tarzan, synek divočiny", který je zase o něco dospělejší. To se projevuje i v jeho parodickém nádechu, což podrobněji popisuje Tomáš Prokůpek ve svém doslovu. Tarzan je opět postavou, která je zde převzata naprosto novým způsobem, je přesunut do současného světa, tedy tehdejšího světa, ale ne amerického, pěkně českého, nebo více méně českého. Ono to, možná trochu překvapivě, funguje. Je to dáno tím, že Karel Franta věděl, co chce vyprávět, jak to chce vyprávět a dokázal to hlavně úžasně nakreslit. Jeho hlavní postava, která je nádhernou superhrdinskou figurkou, vyniká svým zjevem a je unikátní. Je člověkem z divočiny, který v našem světě nemůže fungovat, protože i to je divočina, je to svět, který si o sobě myslí, že je komplikovaný, ale většinou se takovým dělá jen sám.
Karel Franta
Karel Franta může i současným tvůrcům ukázat, jak se dělá komiks pro děti a mládež, a tato kniha by měla být skvělým připomenutím toho, jak velké autory jsme mezi sebou měli, respektive ještě máme. Nesmíme zapomínat na svou minulost, hlavně v komiksu ne. Ona zde byla, jen nejsme schopni na ni dostatečně navázat. O to více pak oceníte práci lidí jako Tomáš Prokůpek, kteří nám tyhle staré mistry vrací do povědomí, anebo již zmiňovaného Pavla Čecha, který se jimi nechal inspirovat a je schopen dělat kvalitní dětský komiks. Český, respektive československý komiks není něco, co neexistuje, jen je potřeba vzpomenout na základy a na nich konečně něco vystavět. Podobné publikace tomu mohou pomoct. Alespoň v to doufám.

Komiks "Karel Franta: Kniha komiksů" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.

#429: Svět podle Snoopyho - 95 %

Svět podle Snoopyho
Vydalo nakladatelství Albatros v pevné vazbě v roce 2010. České vydání má 200 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.
Sešit můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Charles M. Schulz
Kresba: Charles M. Schulz

Nechci tvrdit, že jsem se se Snoopym a vlastně s celým osazenstvem "Peanuts" nikdy nesetkal. To by nebyla pravda a mám takový pocit, že to vlastně nemůže říct nikdo. Snoopy je jednou z neikoničtějších postav naší kultury, ale ani ne tak díky komiksům samotným, protože Snoopyho znají i lidé, kteří o komiks nikdy nezavadili pohledem. Anebo jen velmi málo, abych zase nepřeháněl. Snoopy a další z jeho okolí, jsou známí díky skvělému merchandisingu, kdy tohohle pejska uvidíte na neskutečném množství výrobků. Je na penálech, bude se na vás usmívat z tašek a aktovek, mrkne na vás z kalhotek vaší přítelkyně. Snoopy je skvělá značka, ale především je o něm - a nejen o něm - skvělý komiks.

Když jsem poslední dobou stále někde - spíš čistě náhodou, než cíleně - narážel na názory různých lidí, kteří mluvili o tom, jak skvělou stripovou sérií "Peanuts" jsou, pochyboval jsem. Tyhle pochyby pramenily z toho, že jako malý, tak možná desetiletý, možná trochu starší, jsem si nějaké stripy četl v novinách a byli tam i "Peanuts". Moc dobře si pamatuji, jak jsem je přečetl a... a nic. Nezasmál jsem se. Nechápal jsem, o čem ten komiks je. A tak jsem na "Peanuts" zanevřel, abych později zjistil, že jsem nejspíš byl skutečně až příliš malý špunt, abych tenhle strip ocenil. S přibývajícími lety - a to jich ještě nemám tolik - si postupně uvědomíte, že ty postavy vám říkají mnohem více a že tu jejich místy až depresivní nostalgii přece jen chápete o dost víc.

Velice mě potěšilo, že před samotným výběrem stripů z let 1970 až 1990 je ještě text o tom, kdo to vlastně "Peanuts" jsou. Je zde stručná historie a hlavně i představení jednotlivých postav. Pro někoho, kdo se s nimi ještě moc nesetkal a pořádně je nezná, je to představení výborné a skoro nezbytné. Mohl jsem se pustit do čtení, jako kdybych strip skutečně znal a já se jen po nějaké době setkal se starými známými. A čte se to krásně. Podobné pocity jsem měl jen v případě jednoho jiného stripu. Tím samozřejmě není žádný jiný než "Calvin a Hobbes". Oba tyhle stripy ve mě vyvolávají nostalgii, nejsou primárně pouze vtipné, ale i přes tu nostalgii, která může hraničit až s depresí, se ve mně rozlévá štěstí z toho, že ty postavy jsou takové, jaké jsou, prožívají to, co prožívají. Jsou divné a vy si uvědomíte, že být divný introvert není nic tak... divného. Ano, asi to bude tím, že jako introvertovi jsou mi ty postavy a jejich chování blízké.

"Peanuts" je ten druh stripu, který se vám buď bude líbit, a nejspíš se do něj rovnou zamilujete, anebo budete jen hledět na místy až dětinskou kresbu a říkat si, co je na tom tak úžasného. Vždyť to ani vtipné není. Ano, i já jsem si myslel, že by měl být strip primárně vtipný, ale jak člověk čte dál a dál, má toho čím dál víc načteno, uvědomí si, že umění je prostě mnohem širší, než si kdy myslel. "Peanuts" ukazují, že vždy je důležitý nápad a to, co se komiks snaží říct. Tohle by mělo být u stripu v první řadě. Kresba vám nemusí sedět na první pohled, ale postupně zjistíte, že ta někdy až překvapivě roztřesená, skoro až dětská linka (později dána autorovou nemocí), má svůj smysl. Tuhle první knihu jsem zhltl skutečně na posezení a nemůžu se dočkat, až se ponořím do "Lásky podle Snoopyho".

Komiks "Svět podle Snoopyho" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.

2013-12-19

#428: Dobrodružství Rychlé Veverky 1: Velký závod - 80 %

Dobrodružství Rychlé Veverky 1: Velký závod
Vydalo nakladatelství Petrkov v brožované vazbě v roce 2013. Vydání má 56 stran a prodává se v plné ceně za 129 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Pavel Čech
Kresba: Pavel Čech

V poslední době se snažím trochu více orientovat v dětském komiksu a hlavně i v tom českém, který doslova objevuji, protože jsem mu nikdy moc neholdoval. Kdysi jsem samozřejmě četl nějaké komiksy s "Rychlými šípy", dokonce bych ještě nějaké porevoluční vydání doma objevil, ale nikdy jsem se nedostal tak daleko, že bych se jimi zabýval více. A tak se dostávám k dětskému komiksu až v současné době. Jak ale velmi rád zjišťuji, nejsou zde pouze staré komiksy, které by bylo možné stále vydávat a je třeba je připomínat, jsou zde i noví autoři, kteří jsou schopni tvořit dětský komiks a hlavně bavit své čtenáře.

V článku ve Vlčí boudě jsem se trochu obul do české komiksové scény, ale později mě trochu mrzelo, že jsem mezi autory, které stojí za to číst a kteří pro současný komiks něco dělají, vynechal právě Pavla Čecha. To, že se mu podařilo vyhrát cenu Magnesia Litera za knihu pro děti a mládež, rozhodně nemohla být náhoda. Jeho "Velké dobrodružství Pepíka Střechy" mám doma, ale přiznám se, že z něj mám docela respekt a chtěl jsem se s autorem seznámit trochu jinak. Sešit "Dobrodružství Rychlé Veverky 1: Velký závod" mi přišel jako vhodná volba. Je to čtení na chvilku, těch stránek je celkem málo, vlastně takový trochu delší evropský formát, což ale rozhodně nic nemění na tom, že má co říct a že umí pobavit. Nejen dítě, ale i dospělého čtenáře.

Pavel Čech si uvědomuje, že je zde rozdíl mezi tím, co se líbí dítěti a co se líbí dospělému, ale sám zjistil, že je zde rozdíl, co se líbilo jemu jako dítěti, a co se líbí jeho synovi dnes. Právě z téhle odlišnosti se odvíjí příběh komiksu "Dobrodružství Rychlé Veverky 1: Velký závod". Pavel Čech v něm vystupuje se svým synem. Zjišťuje, že jeho potomek nemá moc velkou radost z toho, když on vytáhne bednu s figurkami indiánů, s nimiž si hrával jako dítě. Synek by si chtěl hrát s autíčky, a tak pronese žádost, kterou nelze nesplnit: "Tatí, proč taky někdy nenakreslíš auta?" A tak Pavel Čech začíná psát příběh o tom, jak se nejrychlejší indián Rychlá Veverka účastní automobilového závodu o pořádný balík peněz, ale jeho účast se mu snaží zkomplikovat tři závistivci.

Příběh je poměrně schematický, údajně se má jednat o obdobu jednoho z příběhů klasického Čtyřlístku (číslo 42). Nemohu soudit, zatím se mi tohle číslo nedostalo do rukou, ale i kdyby tomu tak bylo, Pavel Čech vytvořil skvělý rámec. Navíc odkazů na starší tvorbu je zde mnohem více - použitá ilustrace od Karla Franty s Malým Vinnetouem. Co se mi na komiksu líbí, to je skutečnost, že se Pavlovi podařilo propojit nové se starým - svojí kresbu se starými díly a odkazy na ně, ale také svoje dětské hrdiny s těmi současnými, i když to jsou třeba auta. Hlavně se mu podařilo propojit svět dospělého se světem dětským. Nejsou tak vzdálené, jak si namlouváme. Myslím, že už jsem to tady psal, ale tohle je opět potvrzení tohoto předpokladu. Pokud je autor chytrý, zručný a má v sobě dospělé dítě, je schopen napsat příběh, respektive stvořit komiks, který je určen dětem i dospělým. Jsou zde prvky, které něco řeknou jenom dospělým, jsou zde prvky jen pro děti. Každý si z knihy "Dobrodružství Rychlé Veverky 1: Velký závod" odnese něco. Osobně se mi neskutečně zamlouvaly ta malé vtípky, které na čtenáře z různých panelů, respektive stránek juknou. Nádherně hravé, což je rozhodně atribut, který některým českým autorům nechybí. To je hodně dobře.
Vzhledem k tomu, že tohle je moje první širší setkání s tvorbou Pavla Čecha, neskutečně mě překvapila jeho kresba. Dokáže využívat jen jednoduchou linku, a přesto v ní nakreslit přesně to, co potřebuje. Například sebe. I když jste ho viděli třeba jen jednou na fotce, poznáte ho. Výborný je s barvami i s jejich nedostatkem, ale v čem je naprosto nepřekonatelný, to je v tom, jak využívá stránky. Na klasické panely mnohdy naprosto rezignuje, rámy umazává, a přesto zůstává přehledný, což se jiným autorům nedaří - například Honza Bažant a jeho "Krakatit". Zároveň si ale dovolí mnohem víc. Vstupuje do příběhů jako autor, jako nadřazená moc a prezentuje stránky, které jsou nepovedené, škrtá v bublinách a prochází mu to. Je to kouzelné. Po tomhle seznámení už se "Pepíka Střechy" bát nebudu. Jsem si jistý, že bude stát za to. Nejen proto, že získal významnou cenu. Mimochodem venku už je i druhý díl Rychlé Veverky s názvem "Poklad".

Komiks "Dobrodružství Rychlé Veverky 1: Velký závod" můžete zakoupit na stránkách Kosmas.