2018-10-16

#1827: Batman: Můj temný princ - 65 %


Batman: Můj temný princ (Batman: The Dark Prince Charming)
Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2018. Komiks původně vyšel jako "Batman: The Dark Prince Charming" v roce 2018. České vydání má 136 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.

Scénář: Enrico Marini
Kresba: Enrico Marini

Enrico Marini dal Batmanovi skvělou kresbu, to už je trochu patrné na obálce, ale teprve ve chvíli, kdy knihu otevřete, budete jen zírat na to, jak si hraje se samotnou kompozicí, s postavami a jejich prostředím, ale i to, jak si hraje s barvami, které jsou skutečně skvělé. S nadšením se pustíte do čtení tohoto příběhu, jenže po nějaké době se vám může stát, že kresba je vlastně to jediné, co vás na komiksu "Batman: Můj temný princ" chytne. Je to škoda, protože jsem si myslel, že tohle by mohla být pecka. Temná pecka. Ale více než temný příběh je tohle příběh pohádkový, čemuž více napovídá původní název "The Dark Prince Charming" než ten český, kde se ten Krasoň (jak se "Prince Charming" často do češtiny překládá, díky, Shreku) vytratil jednoduše proto, že by to znělo trochu blbě.

Příběh nezačíná špatně. Jsou zde skvělé kulisy. Gotham je tedy celkově skvělou kulisou, ale Enrico Marini ho podává způsobem, že tušíte něco, co by mohlo být starou školou. Jenže takové to vůbec není. Sám Marini přiznal, že chtěl udělat něco noirového, ale tohle není skutečně temný komiks, tohle je temný komiks, u něhož se sám Marini chtěl bavit, což se bohužel projevilo i tím, že je zde humor. Jenže Joker je nejvtipnější ve chvíli, kdy vůbec vtipný není. A už vůbec není dobré, když jsou zde vtípky a hlášky kolem. Najednou to trochu ztrácí na napínavosti a děsivosti, najednou je to zase spíše mainstreamové čtení, než něco skutečně nepříjemného, speciálního. Za sebe si myslím, že měl být komiks "Batman: Můj temný princ" mnohem temnější, bez humoru, bez naděje, a to i v příběhu a jeho vyznění. Marini se rozhodl jinak.

Komiks "Batman: Můj temný princ" vypráví příběh o tom, jak se Joker rozhodl, co dát Harley Quinn k narozeninám. Bohužel to pro některé zúčastněné znamenalo, že to bude znamenat jejich únos, vydírání. A zapletli se do toho i další. Nemluvě o tom, že Bruce Wayne musí řešit vlastní problémy, neboť je obviněn z otcovství a neplacení alimentů. Až mě překvapilo, jak naivně je tu tenhle prvek řešen, a to včetně pointy, která je tak trochu jasná hned od první chvíle. Nemanželské dítě a dárek pro Harley jsou překvapivě prvky, které jsou si blíž, než by se na první pohled zdálo. A točí se kolem toho akční, ale jen těžko uvěřitelná zápletka. Ta pak na mnoha místech naráží, třeba i na tom, že v jednu chvíli je celkem jasné, že Bruce Wayne je Batman, ale Joker to stejně na plnou hubu neřekne. Nevím, možná je to schválně, ale nějak mi to tam nesedělo.

Enrico Marini jednoduše v jednu chvíli nakreslil skvělý komiks, ale stejně tak napsal špatný. A komiks je obojí, nejen jedno. V tomhle případě prostě spojení scénáře a kresby nefunguje tak skvěle, jak bychom si přáli. Možná jsem měl trochu velká očekávání, ale tenhle příběh má příliš mnoho děr a je na něm vidět, že je vytvořen spíše pro vlastní zábavu, nikoli proto, aby byl napsán a nakreslen skutečně jedinečný příběh. Kresbou se budete kochat, to snad ani jinak nejde, ale nad příběhem budete chvílemi žasnout, a to nikoli v tom dobrém smyslu slova. Tohle prostě mělo být temné, nepříjemné, ale ono to jde spíše cestou světla, což se dle mého nehodilo. Ale tohle je hodně subjektivní pohled, jsem si jistý, že jen díky kresbě si komiks najde spoustu fanoušků. Ta kresba si zaslouží, aby ji lidé obdivovali. Scénář už tolik ne.

Komiks "Batman: Můj temný princ" zakoupíte na stránkách Crew.

2018-10-15

#1826: Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů - 90 %


Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů (Witchfinder 1: In the Service of Angels)
Vydalo nakladatelství Comics Centrum v pevné vazbě v roce 2018. Souborně vyšlo původně v roce 2010. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 599 Kč.

Scénář: Mike Mignola
Kresba: Ben Stenbeck

Když se vám autor trefí do vkusu prostředím, postavami a nadpřirozeným pojetím, je těžké mu cokoli vytýkat. A přesně tohle se mi stalo s knihou "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů". Netvrdím, že komiks "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" nemá žádné chyby, přece jen je má, nesedne každému, ale za mě je to něco, co mám prostě rád a Mike Mignola, tedy za přispění Bena Stenbecka, to umí skvěle podat. I s tím, že postavy nejsou tak líbivé jak by si čtenář mohl přát, ale jsou přesně takové, které patří do té doby, minimálně tak, jak je v komiksu "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" prezentována. Za mě to jako celek prostě funguje, příběh je skvěle dobově zakořeněn a za mě je to snad nejlepší start Mignolovy série po "Hellboyovi". A to i přesto, že tu máme postavu, která je lehce podobná Baltimorovi, ale to bude spíše jen dobovým ukotvením.

Sir Edward Grey alias Lovec čarodějnic má jiné ukotvení než Baltimore. Série "Baltimore" je v podstatě příběhem o pomstě, kdy lord Baltimore po cestě prostě zabíjí všechno, co se před něj postaví, není to úplně normální a chce ho to případně zabít. Nemá z toho radost a zabíjí vlastně jen v případě, kdy musí. Chce se jen pomstít na upírovi jménem Haigus. Sir Edward Grey je jiný. I když se z něj paranormální detektiv stal spíše náhodou, jde si za tím a chce řešit případy, na něž nikdo jiný není stavěný. A dělá to ve viktoriánské Anglii, což je prostě prostředí, které je pro horory skvělé. A právě hororem kniha "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" je. Prostředí je využito z hlediska atmosféry, ale příběh sám o sobě dovede být i hodně drsný a celkem krvavý. Jsou zde scény, jež mě v tomto ohledu až překvapily. Přitom do dění skvěle pasují.

Příběh knihy "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" je vlastně jeden případ Lovce čarodějnic. V Londýně už o něm ví, co je zač, my se k němu tak dostáváme jako k hotové postavě, jen ho musíme poznat. To se nám daří jen v náznacích, protože zase tolik toho o postavě řečeno není. Ale to základní víme. Víme, proč se z něj stal lovec čarodějnic, i když vlastně nevíme, co ho žene dál. Nevíme nic o jeho osobním životě, i když v této knize by to mohlo vypadat, že by nějaký mohl mít. Jeho případ je tajemný, má spojitost s vykopávkami, jsou zde nevysvětlitelná úmrtí, možná nějaké prokletí, ale postupně odhalujete vše, co potřebujete vědět, a to i za pomoci okultních věd. Mignola přesně věděl, co chce napsat a povedlo se mu to napsat dobře, i když je to příběh hodně ukecaný a toho textu je zde více než obvykle.

Kniha "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" má svoje slabší prvky. Místy budete mít pocit, že čtete něco, co je prostě moc podobné "Hellboyovi" jen v jiné době. Vizuálně by hlavní příšerka mohla být hodně jiná, ale tohle je Mignolova značka, tak si to holt pohlídal takhle. Motivace postav nejsou vždy dokonale jasné, emotivní okamžiky jsou tvořené trochu z nutnosti než skutečně citlivě, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že tohle je příběh, který jsem chtěl číst, tohle je příběh, který se mi jednoduše líbil. Díky tomu se budu těšit i na další díl. Ale je mi jasné, že to není komiks, který vyloženě nadchne každého. Za mě komiks přináší viktoriánskou Anglii, temnou atmosféru, příšery, paranormální síly, silnou titulní postavu a pěkně brutální scény. Nemyslím si, že je to málo, a v mém případě to rozhodně stačí na skvělé čtení.

Knihu "Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů" zakoupíte na stránkách nakladatelství Comics Centrum se slevou.

2018-10-12

#1825: Maus II: A tady začalo moje trápení - 100 %


Maus II: A tady začalo moje trápení (Maus II)
Vydalo nakladatelství Torst v brožované vazbě v roce 1998. Původně vycházelo v časopise  "Raw". České vydání má 140 stran a prodává se v plné ceně za 245 Kč.
Knihu můžete v souborném vydání zakoupit v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Art Spiegelman
Kresba: Art Spiegelman

O tom, že je komiks "Maus" naprosto zásadním dílem amerického undergroundu, se toho napsalo asi celkem dost. Nemá smysl to omílat, ale je tomu opravdu tak. Undergroundový umělec, který kreslil komiks o myších a jiných zvířatech, ukázal, že zvolil přesně tu správnou cestu, kde spojuje jak kvalitu, tak i neskutečně silný efekt na čtenáře. "Maus" je komiks, který mohou část i lidé, kteří komiks nemusí, protože příběh, který je zde vyprávěn, je tak silný, že dokáže zaujmout v podstatě kohokoli. Ale přitom zůstává důležité, že byl příběh podán právě komiksovou formou, protože ta mu dává specifické odstíny, dovolujeme mu spojovat současnost s minulostí způsobem, který je přirozený, ale dává Artovi Spiegelmanovi i další možnosti - jeho použití masek na některých postavách je skvělé, podobně jako třeba zmenšování a zvětšování jeho vlastní postavy.

Kniha "Maus II: A tady začalo moje trápení", tedy druhá a poslední část tohoto příběhu, navazuje tam, kde komiks "Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami" skončil. Ale přesto se jedná o trochu jiné komiksy. "Maus II: A tady začalo moje trápení" už vznikal v době, kdy byl první díl vydán, kdy měl úspěch, což bylo něco, co možná autor ani sám nečekal. I o tom vypráví na začátku knihy "Maus II: A tady začalo moje trápení". A také o tom, jak si byl sám sebou nejistý, jak se dostal do fáze, kdy nevěděl, jak dál. Ale musel pokračovat, musel ten příběh odvyprávět celý. Nejen příběh o sobě a svém vztahu k otci, ale především příběh o otci a jeho cestě druhou světovou válkou. První kniha končila ve chvíli, kdy se Vladek dostal do Osvětimi. A také ve chvíli, kdy se sním Art pohádal proto, že spálil deníky, které si Artova matka psala a které mohly být zajímavým svědectvím o životě během války. Ale i o životě s Vladkem.

V dějové linii v minulosti tedy sledujeme to, jakými útrapami si Vladek prošel - především on, protože s Anjou byli v Osvětimi rozděleni, a tak o sobě nějakou dobu mnoho nevěděli - a jak se mu nakonec podařilo přežít válku a dostat se s manželkou i malým synkem až do Ameriky. V současném příběhu pak sledujeme, jak se Art snaží vyrovnat s otcem a jeho zhoršujícím se zdravotním stavem, jak prostě není schopný s ním žít a přijmout jeho povahu, jak nakonec musí dojít k tomu, k čemu musí dojít, protože smrt je prostě nevyhnutelná. Na tomhle je velmi zajímavé že Art nechce truchlit, ale nadále podává příběh tak, jak začal - nevynechává to, jak se otec choval, nevynechává ani to, jak se on choval k němu. Ale přece jen, jako by na konci bylo určité smíření, které je spojeno se smrtí, ať už smrtí konkrétní osoby, anebo smrtí jako takovou.
Art Spiegelman

"Maus" je jednoduše skvělý komiks. Je skvělý jak proto, že se jedinečným způsobem snaží podat vzpomínky člověka, který si prošel německými koncentračními tábory, ale také proto, že se jedná o komiks, který dokáže nastínit lidské vztahy, prezentovat je bez obalu a ukázat, že někdy jsme k sobě krutí, stejně jako se někdy milujeme. A nevylučuje se to ve vztahu svou stejných osob. Nevím, jestli Art Spiegelman našel ve svém komiksu to, co možná hledal - pochopení Osvětimi a vztahu se svým otcem - ale rozhodně tím vytvořil dílo, které jej přečká a dlouho se k němu budou čtenáři, ale možná i tvůrci vracet a budou v něm hledat silné myšlenky a inspirace, které v něm jsou obsažené. Na první pohled je to příběh obyčejného člověka, který ani není vyloženě milou postavou, ale právě tahle obyčejnost v neobyčejné době, dělá komiks "Maus" silným. Stejně jako autorům jedinečný přístup.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy:
"Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami"

2018-10-11

#1824: Nejmocnější hrdinové Marvelu 56: Marvel Boy - 30 %


Nejmocnější hrdinové Marvelu 56: Marvel Boy (Marvel Boy)
Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 1 až 6 druhé řady série "Marvel Boy" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Grant Morrison
Kresba: J. G. Jones

Přesně ten Grant Morrison, jakého nemám rád. Nepřístupný, zbytečně komplikovaný, přeplácaný s tím, že si myslí, že to všechno dožene sociální kritikou, kterou do příběhu vloží. A také humorem, který je místy docela chytrý, ale on jim šetří, jako kdyby si myslel, že to je pořádně drahý šafrán, ten pravý. I když nám v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 56: Marvel Boy" Grant Morrison představuje novou postavu (označení Marvel Boy sice v minulosti nesli jiní, ale nikdy se neuchytili), jako kdybych se dostávali do příběhu, který už léta jede a my jen poznávaly část, která zaprvé není moc zajímavá a zadruhé je nesmírně nepřehledná. Když máte při čtení pocit, že jste naskočili do rozjetého vlaku, ale ani po dočtení knihy nebudete vědět, kam ten vlak míří, prostě nemůžete mít ze čtení dobrý pocit. A na to vám Morrison kašle.

Příběh je vlastně jednoduchý, ale už od začátku je podán rádoby komplikovaně. Skupina speciálně upravených bojovníků si to šine skrz časové linie a paralelní vesmíry, dokud ji nesestřelí někdo z naší Země a ona neztroskotá, respektive není zničena až na jediného člena skupiny. Tím je Noh-Varr švábem upravený Kree. Noh-Varr není tímhle přivítáním v naší části galaxie moc nadšený, a tak na lidské pokolení okamžitě zanevře a udělá něco, co je hrozně cool, ale k čemu vám to je, když stejně kvůli té cenzuře ten nápis neuvidíte. Jasně, že si ho domyslíte, ale to prostě není ono. Tady to chtělo pořádnou stránkovou, možná i dvoustránkovou ilustraci, kde by na vás ten nápis křičel. Tohle je dáno omezeními nakladatelstvím, ale prostě to nevyzní tak dobře, jak by mělo, a tak si myslím, že Morrison mohl zvolit jinou cestu.

Noh-Varr - označení Marvel Boy se v knize vůbec neobjeví, tedy kromě obálek komiksu - se dostává do konfliktu s doktorem Midasem, což je parchant, který zabil jeho přátele, neboť toužil po jejich technologii. Midas je relativně dobře napsaný maniakální šílenec, jimž si Morrison dělá srandu z Marvelu, hlavně pak z Fantastic Four. Jenže působení téhle postavy se postupně stane otravné, protože i když v sobě má nějaké ty zajímavé prvky, najednou je to jen zamindrákovaný poděs, který má všechny možné technologie, všemožnou sílu, ale stejně není schopný zvítězit... protože kdoví proč. Asi proto, že je tím zamindrákovaným šílencem, který ani pořádně neví, co to je vlastně láska. A to mu podrazí kolena. Nebo tak něco, protože vlastně pořádně nevíme, jestli je mu konec, i když to tak vypadá.

Ne, Grant Morrison splácal něco, co rozhodně není skvělý úvod pro novou postavu. Při čtení knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 56: Marvel Boy" budete mít celou dobu pocit, že vám něco uniká. A ani na konci si nebudete jistí, že jste to našli. Nemluvě o tom, že je konec tohoto příběhu velmi otevřený. Což je asi celkem jedno, protože mi máme v knize celou minisérii. Noh-Varrův příběh pokračoval, i když moc není jasné proč. Rebelská povaha hlavní postavy je hezká, ale nic nového pod sluncem. Stejně pořádně nebudete tušit, o co jí vlastně jde, kam směřuje. Na jednu stranu se to snaží být komplikované, na druhou je to zase moc jednoduché. Prostě pozlátko, pod nímž toho zase tolik není. Za mě je to bohužel jen další potvrzení toho, že v superhrdinském žánru Morrison patří k těm, co nemají rádi čtenáře, ale mají rádi svoji nabubřelost.

Na Comics Blogu najdete:
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 1: Avengers"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 2: Spider-Man"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 3: Wolverine"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 4: Hawkeye"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 5: Iron Man"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 6: Captain America"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 7: Hulk"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 8: Power Man"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 9: Bratři ve zbrani"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 10: Captain Marvel"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 11: Fantastic Four"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 12: X-Men"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 13: Black Widow"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 14: Strážci galaxie"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 15: Human Torch"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 16: Vision"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 17: Falcon"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 18: Deadpool"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 19: Valkyrie"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 20: Punisher"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 21: Nick Fury"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 22: Black Panther"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 23: Mockingbird"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 24: Defenders"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 25: Daredevil"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 26: Doctor Strange"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 27: Scarlet Witch"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 28: Iron Fist"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 29: Blade"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 30: Inhumans"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 31: Beast"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 32: Thor"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 33: Shang-Chi"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 34: Warlock"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 35: Hank Pym"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 36: Herkules"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 37: Wasp"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 38: Ghost Rider"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 39: Wonder Man"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 40: Silver Surfer"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 41: Elektra"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 42: Black Knight"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 43: Moon Knight"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 44: Star-Lord"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 45: Mýval Rocket"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 46: Captain Britain"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 47: Nova"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 48: Machine Man"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 49: Spider-Woman"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 50: Ant-Man (Scott Lang)"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 51: She-Hulk"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 52: Cloak a Dagger"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 53: Captain Marvel (Carol Danversová)"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 54: War Machine"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 55: Spider-Girl"

2018-10-10

#1823: Mezi řádky 7: Rána - 65 %


Mezi řádky 7: Rána (The Unwritten: The Wound)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 36 až 41 v sérii "Unwritten" u Vertiga. Souborně vyšel komiks poprvé v roce 2013. České vydání má 144 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Mike Carey
Kresba: Peter Gross

Tentokrát půjdu s hodnocením trochu níž. Rovnou se přiznám, že tohle nejspíš nebude díl série, na který si budu nějak víc pamatovat Je to na jednu stranu dáno jeho roztříštěností, kdy těch epizodek je zde více, mají nějaký dopad na hlavní linii, ale ne vždy tušíme přesně jak. Nitky se zde však spojují a to je dobře. Mike Carey rozhodně ví, co dělá, to je jasné, a má příběh dobře připravený a nic, co se zde odehrává, není zbytečné, všechno je z nějakého důvodu důležité. Z jakého důvodu, to rozhodně vždy nepoznáme hned, někdy si prostě budeme muset počkat. To platí například pro první příběh s názvem "Vlna", tak i pro poslední příběh, který se jmenuje "Loutkovodiči". Ten mi celkově přišel trochu vyčnívající, jak dějovým skokem, tak i tím, že vlastně jen čekáme na další knihu, kde to snad dá větší smysl.

Tom alias Tommy Taylor je zase celebrita, ale rozhodně to nemá jednoduché. Svět, který zná, svět příběhů, se změnil, a to díky jeho zásahům. Spustil něco velkého, co možná sám doposud nechápe, a musí se smířit s tím, že jsou zde následky. Následky, které bude třeba řešit. Například v Austrálii, kde vznikla Tommyho církev, což je celkem šílená sekta, kterou díky svému příběhu Carey vytvořil ještě o něco šílenější. Tohle je celkově nejzajímavější příběh, který se v knize "Mezi řádky 7: Rána" odehrává, i proto, že se jedná o příběh delší, který se táhne několika čísly. Ale také proto, že jsou zde skutečně dobré postavy a momenty. A vůbec nevadí, že jsou z těch postav je i jednorožec, protože je sakra cool.

Svět Tommyho Taylora je zajímavý. I když to začínalo u dětského čaroděje, jednoznačně to není příběh pro děti, protože je pěkně drsný. I v knize "Mezi řádky 7: Rána" jsou scény, které docela překvapí tím, jak dovedou děj posunout skoro až na hranu toho, co je ještě pro čtenáře příjemné ledovat, ale přitom za tu hranu nikdy nejde, přitom není komiks vlastně opravdu drsný nebo jakkoli naturalistický. Jen se nebojí. Tohle je krásně vidět na scéně s psaním slov na tělo, na rvačce v temné uličce nebo na útoku jednorožce. Přitom to ani v jednom případě není přes čáru. A funguje to velmi dobře, udržuje se tím napětí, protože stát se může skoro cokoli. Něco pohádkového, ale i něco velmi nepříjemného.

Kniha "Mezi řádky 7: Rána" nás dějově nikam výrazně neposouvá, je to jedna z těch knih, které si přečtete a budete lačnit po dalším dílu série, abyste viděli, jak se to celé nakonec vyvine, co bude s postavami dál a jestli nejsou některé vztahy už nenávratně zničené. O tohle především v knize "Mezi řádky 7: Rána" jde. O očekávání z toho, co bude dál, protože po dočtení prostě budete chtít jít dál touhle cestou fantazií, kterou nás Carey velmi schopně vede. V rámci série se nejedná o příběhy, které by nějak snižovaly kvalitu, jsou důležité, ale jako samostatní kniha je to přece jen trochu slabší než ostatní díly, tolik to nevyniká, mimo jiné i tím, že se toho tolik zase neřeší. A příchod některých postav se jeví skoro až zbytečný, ale třeba nás překvapí svým významem pro příběh. I ty nové postavy ale Carey využil dobře. Policistka Didge se povedla.

2018-10-09

#1822: Svět Edeny - 90 %


Svět Edeny (Le Monde d'Edena)
Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně v tomto vydání vyšlo jako "Le Monde d'Edena" v roce 2016. České vydání má 408 stran a prodává se v plné ceně za 948 Kč (998 Kč v limitované edici).
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Moebius
Kresba: Moebius

Nebudu tvrdit, že se komiks "Svět Edeny" dobře čte. Nečte. Je to celkem náročné čtení, je v něm hodně textu, který se místy jeví jako celkem zbytečný, ale s tím se nedá moc dělat, i to k Moebiovi patří. Přitom je to on, kdo dokáže naprosto skvěle fungovat bez textu, kdo vytváří skvěle komiksy, kde by se bubliny jevily naprosto nadbytečné. To nám skvěle představil komiks "Arzach". Závany legendárního "Arzachu" v komiksu "Svět Edeny" skutečně najdete, protože se jedná o podobně filozofující dílo, stejně jako se jedná o dílo, kde je naprosto nezbytná fantazie a přesah z reálného do surreálného až abstraktního. Tohle komiks "Svět Edeny" nabízí ve skutečně pořádné síle. Nechybí mu scény, kde budete jen civět na to, co se děje. Stejně jako mu nechybí scény, kde si budete nejspíš říkat, o co vlastně Moebiovi šlo. A možná si tohle řeknete i na konci. "Svět Edeny" není komiks, který vám dá jednoduchou a jednoznačnou odpověď. Není zde vysvětlení. Snad si budete i myslet, že se skončilo někde uprostřed, že se ještě bude pokračovat. "Svět Edeny" je ale uzavřený, poměrně monstrózní komiks.

Monstrózní rozhodně ne proto, že by vás chtěl udolat, ale jednoduše proto, že byl u nás vydán ve velkém formátu - velikostně ještě trochu větší A4, zhruba o jeden centimetr na výšce i na šířce - a navíc má dohromady přes 400 stran! A to už je sakra pořádná bichle. Vzhledem k tomu, že je to Moebius, byl komiks vydán nejen ve standardní edici, která sama je skvěle vyvedena, ale i v limitované edici, která se liší obálkou, kde prostě musím že se tiskárna i grafici vyznamenali. Na to se krásně kouká. A ještě zajímavější je požitek, když si obálku budete přejíždět prsty. Ten hmatový vjem je v tomhle případě také zajímavý. Přiznám se, tohle mě velmi zaujalo, nedá se zde najít chybička v provedení. Pokud tedy chcete klasiku, rozhodně pak nemůžete udělat chybu, a to ani pokud se českého vydání týká. Překladu také nelze snad nic vyčíst. Za mě je tohle vydání Moebia, jež si zasloužil jak autor, tak český čtenář.

Jak vznikl komiks "Svět Edeny"? Zajímavě. Moebius dostal v roce 1983 dostal Moebius zakázku od automobilky Citroën. Chtěla po něm krátký komiks, který by propagoval značku. Moebius se do toho opřel a vytvořil první příběh se Stelem a Atanou, který měl nakonec 39 stran. Citroën si objednal šest stran, dostal šestkrát tolik. A k tomu příběh, kde je jeho značka opravdu skoro spíše jen z nutnosti. Ale je tam a celkem hravě. Je to začátek příběhu, který hlavní postavy přenese na planetu Edena, která je na první pohled podobná ráji. Ale jen na první pohled. Ve skutečnosti je to tam komplikovanější. Stejně jako je to komplikované s tím, kdo vlastně jsou Stel a Atan, později Atana. Transformace a metamorfóza jsou důležitými tématy. Stejně jako víra, fantazie, místo člověka ve světě, hledání, utrpení, naděje, ovládání. Těch témat je tam mnoho a budete jich víc a víc nacházet, čím víc budete knihu číst.
Obálka limitované edice

Moebiův "Svět Edeny" možná není jednoduché čtení, ale je to komiks, za který jsem na našem trhu skutečně rád. Tohle je jedna z nejlepších ukázek toho, jak mocný přesah komiks má, že se nejedná jen o dobrodružné příběhy, ale že je možné pomocí komiksu vyprávět skutečně komplikovaný děj, který se místy koncentruje jen do myšlenek. A myšlenky a ideje se dávají důležitější než samotné dění. Komiks "Svět Edeny" vás nemusí nutně bavit každý panel, ale i tak vám může hodně dát. Tohle je obrovský přínos Moebiova díla, jehož kresba se stala v posledních letech hodně známou, někdy až zprofanovanou, jak ji mnozí kopírují, ale byl to on, kdo s ní přišel a kdo jí dovedl dát skutečně velké myšlenky. Nakladatelství Argo se v oblasti komiksu začíná projevovat jako velmi silný hráč. A je to moc dobře. Dostává k nám komiksy, kteří jiní opomíjejí. Díky tomu se nám mohou hodně rozšířit obzory. Takže díky za komiksy jako "Svět Edeny".

2018-10-08

#1821: Tokijský ghúl 11 - 45 %


Tokijský ghúl 11 (東京喰種)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 101 až 111 série "Tōkyō Gūru" (japonsky 東京喰種) v roce 2014. České vydání má 220 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Sui Išida
Kresba: Sui Išida

"Tokijský ghúl 11" potvrzuje, že si manga při delší sérii prostě musí zákonitě musí vybrat slabší chvilky. Akorát že ty slabší chvilky začínají trochu narůstat a není to jen jedna kniha, začíná jich být víc. Tohle už je vlastně třetí v řadě, kde to jde s kvalitou příběhu a se zábavou čtení pořád spíše ke dnu. Příběh není takový, aby vás dokázal nakopnout, aby vás bavil od začátku do konce, protože co si budeme povídat, ono se v knize "Tokijský ghúl 11" v podstatě nic nestane, jenom se zaměřujeme na skutečně velké množství postav, jež jsou aktuálně součástí příběhu, a každé z postav se věnuje chvilka k tomu, aby se ukázalo její psychické rozpoložení, její trable, její radosti, i když těch spíše pomálu.

Je škoda, že série "Tokijský ghúl" najednou uvízla na mělčině, a to vlastně jen proto, že to byla série úspěšná a autorovi byl dán prostor, který je převeliký. To vede k tomu, že se v podstatě absolutně vytratila hororová atmosféra, kterou sérii měla. A atmosféru prostě nezachrání pár dobrých bojových ilustrací. Navíc akce je zde jen na začátku. Následně se kniha "Tokijský ghúl 11" mění spíš v takovou lehce psychologickou sondu, která ale jde po povrchu, nejde do hloubky, protože na uvedeném krátkém prostoru prostě ani nemůže. Chvíli sledujeme Kanekiho, jak si čte, jak se zotavuje z ran, fyzických i psychických, pak je zde ale střih na jiné postavy. Ke každé máme jen takovou krátkou epizodku.

Když knihu "Tokijský ghúl 11" dočtete, uvědomíte si, že jste se v ději ale vůbec nikam neposunuli. Opravdu nikam. Akorát přibyly nějaké nové postavy, s nimiž se ale více setkáme v dalším díle, respektive dalších dílech. Prostě se jen připravila půda na to, co má teprve přijít. Nebylo by to špatné, kdyby ty epizodky s jednotlivými postavami skutečně stály za to. Nepřijde mi, že ani díky jedné pasáži by se vám některá z postav více vryla do paměti, více jste se s ní sblížili. Spíše se tím skutečně jen natahoval čas, respektive počet stran, než se Sui Išida rozhodne, že nám bude prezentovat zase něco trochu akčnějšího, komplexnějšího, prostě posun v hlavním příběhu, který se aktuálně moc nekonal.

S knihou "Tokijský ghúl 11" budete mít pocit, že Sui Išida usnul na vavřínech a že vlastně pořádně nemá kam příběh sunout. Jako kdyby to nejlepší, co měl, byl skutečně jen úvod, svět, který zde vytvořil, ale následně se ho zalekl a z hororového potenciálu nakonec vytěžil jen ten akční mainstream, který už ani tak moc akční není. Akce se vytratila, hororovost se vytratila, popravdě i dobrá práce s postavami není zrovna na pořadu dne. Není to vyloženě zlé, to zase ne, ale není to ani dobré. I v dlouhé sérii musí být autor opatrný. Může si dovolit slabší místa, ale ne ve třech knihách za sebou. To už je trochu moc, hlavně pokud se kvalita v těch knihách ještě postupně snižuje, což se v případě série "Tokijský ghúl" děje. Pořád ale můžeme doufat, že se nakopne. S každou další knihou se ale naděje snižuje.

2018-10-05

#1820: Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami - 100 %


Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami (Maus I)
Vydalo nakladatelství Torst v brožované vazbě v roce 1997. Původně vycházelo v časopise  "Raw". České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 245 Kč.
Knihu můžete v souborném vydání zakoupit v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Art Spiegelman
Kresba: Art Spiegelman

Pokud jste stále ještě o komiksu "Maus" neslyšeli, tak si musíte nejprve uvědomit, že i když zde vystupují antropomorfizovaná zvířata, rozhodně to není čtení pro děti, podobně jako není čtení pro děti "Usagi Yojimbo". Art Spiegelman použil na první pohled celkem jasnou metaforu, kdy židé jsou v jeho podání myši a nacisté jsou kočkami, které jeho loví. Navíc si s nimi ještě hrají, než je zabijí. Ta metafora je skutečně celkem jasná, ale nemělo by vás to ani trochu odradit, protože tohle je komiks, který je neskutečně komplexní, i když se na první pohled vlastně jedná jen o zachycení vzpomínek člověka, který si prošel válečným peklem i nacistickými tábory. Tím člověkem není nikdo jiný než otec samotného Arta Spiegelmana, a tak je komiks "Maus" velmi osobní a díky tomu i velmi specifický.

Původní české vydání bylo rozděleno do dvou knihy, kdy "Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami" vyšel v roce 1997 a kniha "Maus II: A tady začalo moje trápení" jej následovala v roce 1998. Nakladatelství Torst se ale v roce 2012 rozhodlo, že knihu vydá souborně, a to ve vázané podobě v pevných deskách. Kniha tedy má i novější vydání, než jaké zde recenzuji, ale souborné vydání jsem si vzhledem k vlastnictví vydání ve dvou dílech nekupoval. Pokud ale komiks "Maus" ještě nevlastníte, rozhodně ho mohu doporučit, a je jedno, v kterém vydání to bude, protože tohle je komiks, který stojí za pozornost, třeba i proto, abyste viděli, jak také může vypadat americký komiksový underground. "Maus" totiž původně vycházel v magazínu "Raw", který Art Spiegelman zakládal.

Kniha "Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami" se nezaměřuje na koncentrační tábory, ale na začátek války, na to, jak se nacistická hrozba pomalu plížila Polskem, jak se stávala skutečně problémem každého žida v Polsku, i když si někteří mysleli, že se jich to netýká a nemůže týkat. Vyprávění sleduje osudy Vladka Spiegelmana a jeho ženy Anji, ale jsou zde i další postavy, s nimiž se setkávají. Je zde ale zároveň i linie současná, tedy současná v době přípravy vytváření komiksu, kdy se Art Spiegelman setkával se svým otcem a zapisoval si a nahrával jeho vzpomínky, aby měl na knihu materiál. A právě tahle rovina je velice zajímavá. Art Spiegelman chce vyprávět, co otec zažil, ale stejně tak se chce vyrovnat se vztahem ke svému otci, který rozhodně není jednoduchý. Byl otec takový proto, že prošel koncentračním táborem, anebo měl takovou povahu už před tím?

Na knihu "Maus I: Otcova krvavá pouť dějinami" tak není možné koukat pouze na zachycení života člověka, který si prošel nacistickým terorem, ale je to i kniha, kterou si autor snaží pomoct v chápání svého vlastního otce. A v obou případech kniha funguje skvěle, nesnaží se nic přikrášlit, naopak, je na sebe celkem tvrdá, respektive autor je tvrdý k sobě i ke své rodině a nenechává si nic pro sebe, ani momenty, které musely být jednoznačně těžké. I proto je kniha tak působivá, i proto to není jen další čtení o druhé světové válce a jejích útrapách. Smyslem napsání knihy nebylo ukázat vyloženě tu nejtemnější stránku nacismu, ale prezentovat příběh jednoho člověka a lidí, s nimiž se v době druhé světové války setkal. A jak tato část, tak část osobní se vydařily neskutečně. Jejich synergie je nesmírná. A to je pořád jen první část!

2018-10-04

#1819: Nick Cave, Mercy On Me - 95 %


Nick Cave, Mercy On Me (Nick Cave, Mercy On Me)
Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "Nick Cave, Mercy On Me" u nakladatelství Carlsen Verlag v roce 2017. České vydání má 360 stran a prodává se v plné ceně za 498 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Reinhard Kleist
Kresba: Reinhard Kleist

Jestli máte rádi styl komiksů Reinharda Kleista, tak budete v tomhle případě nadšení. Jestli víte, co od něj čekat, tak budete ohromení. Osobně si myslím, že "Nick Cave, Mercy On Me" je zatím ta nejlepší kniha, jaká u nás od Reinharda vyšla. A také rozhodně ta nejobjemnější. Argo to vydalo ještě jako celkem pořádný špalek, větší formát, než ostatní Kleistovy knihy, což je rozhodně plus, protože i na ty černobílé panely se lépe dívá v trochu větším formátu. A i když je to 360 stránek, rozhodně vám to nepřijde jako nějaká bible, kterou budete číst několik dní. Tohle je dílo imaginace, je to dílo založené na Nicku Cavovi a ještě více na jeho písních. Jednoduše řečeno, tohle rozhodně není standardní, stále celkem informativní životopis a čtivý životopis, na nějž jste u Reinharda zvyklí, tohle je spíše biografie založená na dojmech a na písňových textech, náhled do duše jednoho specifického umělce.

Nick Cave není autor, kterého bych znal nějak více. Jeho písně jsem možná slyšel poprvé teď, když jsem četl komiks a chtěl jsem nějaké texty slyšet v jeho provedení. Jeho hudba je zajímavá, líbí se mi, jak je poetická, ale přitom dějová. To jsou příběhy, které si skutečně můžete vyslechnout a představit. S Nickem Cavem mám zkušenost literární, když jsem si koupil kdysi knihu "Smrt Zajdy Munroa", která mě zaujala svým specifickým stylem i příběhem. Tohle rozhodně není standardní čtení, jež se vám dostane do rukou. A nejsou takové ani Cavovy texty. A nakonec není takový ani komiks "Nick Cave, Mercy On Me". Kde se děj odehrává budete tušit - většinou - kdy se odehrává už je komplikovanější, ale jsou zde náznaky, co se děje... no, to už je trochu jiná káva. Ale jde prostě o dílo, které se nám snaží dostat do Nickových myšlenek, do jeho hlavy, kde to rozhodně nebude jednoduché. U umělců to ale bude podobné, pokud jsou tak tvůrčí, pokud se chtějí odlišit.

I přesto, že komiks "Nick Cave, Mercy On Me" je na data a určení celkem střídmý, základní obraz o Nickově životě si uděláme. Narodil se v australském městečku Warracknabeal, z něhož byste také chtěli vypadnout už jen pro to jméno. Byl rebelem, chtěl žít jinak, nechtěl se zastavit. A tak se stal součástí kapely, měl ambice, i když mu tvrdili - ještě dlouho - že vlastně vůbec neumí zpívat. Nevzdával se, měnil se název kapely která zjistila, že nechce dělat nic popového, co letělo v Austrálii. A tak se přesunuli do Londýna, kde už se trochu rozehráli, ale nicka dál honili jeho démoni, kteří se skrývali i v drogách, jež mu pomáhali tvořit a tvořit. A pak přešli do Berlína. Nick Cave and the Bad Seeds měly větší úspěch něž Nickovy první kapely, ale musel se vypořádat sám se sebou. Skončil na odvykačce. Ale dál tvořil, dál vytvářel své specifické světy. A činí tak dodnes.

Reinhard Kleist se ukazuje jako neskutečně schopný vypravěč, kdy kniha "Nick Cave, Mercy On Me" je rozdělena do celkem pěti kapitol. První čtyři přestavují určité fáze Nickova života z pohledu vyprávění některých jeho písňových postav. Ty kapitoly se ve vybraných scénách prolínají, a tak vytvářejí ucelený a neustále se rozvíjející celek. Postupně odhalíme stále více z Nickova života. Následně pak dojde ke konkluzi v poslední kapitole, kdy se Nickovy všechny jeho postavy vrací, aby si s ním promluvily, aby ho nutily přemýšlet o tom, jak tvoří, jaký je smysl toho, co dělá. Pátá kapitola je tak místy až epicky katastrofická, jako kdyby sama byla písní nicka Cava. Ale to jde říct o každé kapitole. Právě pátá je ale více fantaskní, více obrazově imaginativní. Končí přitom ale realisticky. I Nick Cave se někdy musí vrátit ze svých svět na zem. Ale kniha "Nick Cave, Mercy On Me" ve vás bude ještě chvíli rezonovat. A možná si nicka Cava pustíte, i když jste ho doposud jako zpěváka a skladatele neznali.

2018-10-03

#1818: Můj Bataclan - 50 %


Můj Bataclan (Mon Bataclan)
Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2017. Původně v tomto vydání vyšlo jako "Mon Bataclan" v roce 2016. České vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 198 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Fred Dewilde
Kresba: Fred Dewilde

Fred Dewilde byl jedním z lidí, kteří byli na koncertě v klubu Bataclan 13. listopadu 2015. Toho dne, respektive toho večera zde koncertovala skupina Eagles of Death Metal, která chtěla natěšeným fanouškům, kterých bylo zhruba 1 500, že sice mají v názvu death metal, ale stejně dělají spíš rock. Jenže se ukázalo, že vrcholem večera, hodně temným vrcholem večera bude masakr, který se v klubu odehraje. A nebude za něj moct kapela, nebudou za něj moct fanoušci, ani nějaká chyba, která povede ke vznícení budovy, ale jednoduše to, že na koncert vtrhnou teroristé, kteří si řekli, že 1 500 lidí není zrovna malý terč. Bohužel se nemýlili. V klubu Bataclan té noci zemřely desítky lidí. Naneštěstí se jednalo o velmi úspěšný teroristický útok.

Nezemřeli všichni, díky za to, ale to neznamená, že ti, co přežili, byli úplně v pořádku. Jedním z těch, kdo byli toho večera na koncertu, byl i Fred Dewilde, francouzský grafik, který zůstal nezraněn, a to hlavně proto, že si dvě hodiny v kaluže krve někoho jiného hrál na mrtvého. Během toho se snažil pomoct i jiné ženě, která se zhroutila vedle něj a kterou se snažil přimět také k tomu, aby se ani nepohnula. V jejím případě to bylo o něco jednodušší, protože byla raněné a rozhodně by nemohla utíkat. Fred přežil a rozhodl se, že o své zkušenosti vytvoří komiks. A ten nazval jednoduše "Můj Bataclan".

Abyste si nemysleli, kniha, nebo lépe řečeno sešit "Můj Bataclan", není nijak rozsáhlý, ale když to vezmete kolem a kolem, komiks v něm je ještě kratší, protože netvoří ani polovinu celého obsahu, jenž je jen 48 stran. Druhou část, která je přece jen o něco delší, tvoří textové vzpomínky a komentáře autora, kde se si ještě o něco více srovnává s tím, co prožil a hlavně s tím, co následovalo, přičemž samotné finále je vlastně takové osobní zamyšlení se nad současnou Evropou a nad tím, kam spěje. Je to osobní, jsou v tom docela dobré myšlenky, ale rozhodně s nimi nemusíte souhlasit. A to po vás autor vlastně ani moc nechce. Jde mu jen o to, abyste si ho vyslechli. Nic víc, nic míň.

Sešit "Můj Bataclan" je takovou osobní psychoterapií, kterou se Fred Dewilde - což je pseudonym a popravdě to zní trochu jako pseudonym pornoherce - zbavil - anebo snažil zbavit - toho, co prožil, snažil se s tím nějak osobně smířit, nějak ventilovat to, co prožil. Komiksová část je krátká a řekne to, co by měla - masakr byl skutečně otřesný a musel na každém přítomné zanechat silný dopad. Druhá část už je opravdu hlavně o tom, aby se autor vypovídal, aby nám sdělil všechno, co chtěl. A možná si z toho něco vezmeme, možná ne. Příběh asi snadno zapadne, podobných zkušeností zažíváme poslední dobou více, většinou naštěstí jen zprostředkovaně, ale je toho moc. Dewildeho pojetí je osobní a tím primárně vyniká, ničím jiným.

2018-10-02

#1817: James Bond 007 3: Hammerhead - 60 %


James Bond 007 3: Hammerhead (James Bond 03: Hammerhead)
Vydalo nakladatelství Comics Centrum v pevné vazbě v roce 2018. Vyšlo původně jako "James Bond 03: Hammerhead" v roce 2017. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 599 Kč.

Scénář: Andy Diggle
Kresba: Luca Casalanguida

Komiks "James Bond 007 3: Hammerhead" celkem obstojně navazuje na předchozí díly, a to i pokud se kvality týká. To bohužel v tomto směru znamená i to, že se nejedná o vyloženě něco dechberoucího, i když rozhodně dostanete to, co očekáváte. Tedy to, co očekáváte od tohoto komiksu - zajímavý případ, akci a snad i lehké napětí. Pokud jste ale odkojeni filmy s 007, může být komiksové zpracování trochu zklamáním, protože to není tak explozivní, tak dechberoucí a tak napínavé jako filmová zpracování Bondových příběhů. Přesto to má spád, má to svoje tempo a má to svoje kouzlo, a to i díky kresbě, která se snaží díky svému trochu temnějšímu pojetí ukázat, že tohle skutečně není příběh pro děti, ale je to spíše příběh pro dospělého čtenáře.

Andy Diggle na postu scenáristy vystřídal Warren Ellise, což rozhodně nebyla výměna na škodu. Ale v konečném důsledku mi přišlo, že ten hlavní rozdíl, který nám Diggle prezentuje, je v tom, že on je ve svém scénáři více vlastenecký, než byl Ellis. Pokračuje ale ve stejném duchu jako Ellis a snaží se o celkem přímočarou, relativně jednoduchou akci, která by mohla lehce překvapit tím, kdo je tady vlastně padouch. Ale zrovna u knihy "James Bond 007 3: Hammerhead" si nemyslím, že by byl scénář tak dobrý, aby odhalení záporáka bylo skutečně překvapením. Na to zde nejsou až tak dobře vystavěné základy, z nichž se pak ono odhalení vyvíjí. A trochu mě zklamal i závěr, kde je sice neotřelý způsob, jak si poradit se skutečnou hrozbou, ale vzhledem k velikosti hrozby mi to přišlo takové jednoduché.

O co že v příběhu komiksu "James Bond 007 3: Hammerhead" vlastně jde? James Bond musí zachránit svět. Ne, vlastně ne, tentokrát nebudeme až tak bombastičtí. Jde především o to, aby James Bond zachránil starou dobrou Anglii. Británie na prvním místě. Bond zjistil, že po Anglii jde někdo, kdo si říká Kraken a podle všeho mu jde o to, aby hodně něco zničil. Nikdo neví, kdo to je, o co mu skutečně jde, ale skoro to vypadá, že bude chtít mít něco s nukleárními zbraněmi. James Bond musí zjistit víc a zároveň se musí pokusit ochránit jednoho zbrojařského magnáta. Právě na jeho zbraně by totiž Kraken mohl mít spadeno. Není to vyloženě originální, ale má to dobré tempo, pořád se něco děje a jsou zde i prvky, které Bonda zdobí, i když se skoro chce říct, že z povinnosti - viz lehké erotické dusno, alkoholické nápoje nebo vychytávky oddělení Q. Kdyby ale chyběly, moc by se pro příběh nezměnilo.

Komiksu "James Bond 007 3: Hammerhead" se musí nechat, že nejlepší je v akčních scénách. A pak jsou zde scény, které celkem mile překvapí. Třeba Moneypenny zde má celkem zajímavou úlohu. Ani ministr obrany nezapadne, i když jeho pojetí je spíše takovou karikaturou. Funguje to však dost na to, aby příběh nenudil a bavil. Sem tam nějaký ten vtípek, i to je to, co očekáváte. V konečném důsledku je tedy "James Bond 007 3: Hammerhead" takovou celkem fajn knihou, skoro se chce říct, že na jedno počtení, protože při druhém zde asi nenarazíte na moc prvků, jež by vás dovedly překvapit nebo nějakým způsobem vykolejit. Ale tady nešlo o to, aby Diggle přišel s geniálním, filosofujícím scénářem, šlo o to, aby bavil. A to se mu v rámci téhle celkem rychlé jízdy povedlo.

Knihu "James Bond 007 3: Hammerhead" zakoupíte na stránkách nakladatelství Comics Centrum se slevou.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"James Bond 007 1: Vargr"
"James Bond 007 2: Fantom"

2018-10-01

#1816: Z neznámého světa a další příběhy - 80 %


Z neznámého světa a další příběhy (From Beyond and Other Stories)
Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "From Beyond and Other Stories" v roce 2012. České vydání má 120 stran a prodává se v plné ceně za 298 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Erik Kriek podle povídek H. P. Lovecrafta
Kresba: Erik Kriek

H. P. Lovecraft je jedním z mých oblíbených autorů. Je to proto, že je jedním z těch, kteří mě dostali k hororu, jedním z těch, díky kterým jsem chtěl začít psát, jedním z těch, kteří mě doposud inspirují. A nejsem jediný. H. P. Lovecraft bude inspirovat i budoucí generace. Jeho vliv je nepopiratelný a popravdě by mě docela zajímalo, co by si on sám myslel, kam až se jeho myšlenky dostaly, jak se jeho fantazie transmutovala do podob, které jsou velmi různorodé. Jeho vliv je patrný nejen v literatuře, kde má řady následovníků, ale vidíme ho i ve filmu a v komiksu, ve výtvarném umění, ale třeba i v merchandisingu. Tričko s Cthulhu dnes může mít skutečně každý. A proč ne, hlavně když dál vznikají příběhy inspirované Lovecraftovými vizemi a jeho tvorbou. A jsem vlastně rád i za to, že je mistr dál adaptován a že se přímo šíří jeho příběhy, i když různou cestou. Třeba to komiksovou.

Adaptovat Lovecrafta není jednoduchý úkol. V první řadě proto, že každý má na jeho tvorbu vlastní pohled, každý má vlastní představu. Ve druhé řadě proto, že Lovecraftovy povídky nejsou zrovna bohaté na přímou řeč, která přece jen dovede komiks trochu rozpohybovat. V případě Lovecrafta mnohdy chybí a děj, je spíše popisný a rozhodně nejde jeho příběhy číst jako sled akčních scén, a to i přesto, že v sobě ten potenciál do jisté míry mají. Lovecraft prostě měl jiný styl, šlo mu spíše o to, aby nějakým způsobem dokázal zachytit tu hrůzu, kterou on sám viděl, jejíž vize se mu dostávaly do mysli a dokázal je ventilovat právě svými specifickými příběhy. Erik Kriek si tak vzal poměrně velké sousto, ale musím uznat, že se mu podařilo adaptovat mistra způsobem, který je čitelný, ale přitom si zachovává onu hrůzu, jež se na nás Lovecraft snažil přenášet.

Kniha "Z neznámého světa a další příběhy" obsahuje celkem pět Lovecraftových příběhů. Konkrétně s jedná o následující:

  • Vyděděnec
  • Barva z kosmu
  • Dagon
  • Z neznámého světa
  • Stín nad Innsmouthem
Jedná se o po měrně známé příběhy - ve většině - a tak bylo o to zajímavější sledovat, jak se Erikovi podařilo přetavit Lovecraftovy příběhy do komiksu. A musím říct, že se mu to podařilo skvěle, i když je pravdou, že lépe mu jdou delší příběhy, konkrétně vrcholem sbírky jsou "Barva z kosmu" a "Stín nad Innsmouthem". Takový "Dagon" zde nemá sílu vyniknout, ale třeba na krátké povídce "Z neznámého světa" ukazuje Erik Kriek krásně svou fantazii a své pochopení Lovecraftova světa a jeho pokroucených představ. "Vyděděnec" je pak celkem klasicky pojatým příběhem, jehož pointa je celkem jasná, ale i tak je dobře metaforická a v tom vizuálním provedení možná funguje ještě trochu lépe.

Erik Kriek zvolil pro sbírku "Z neznámého světa a další příběhy" černobílou kresbu, která se jevila jako naprosto nezbytná. K Lovecraftovi mi sedí mnohem více než kresba barevná. Jako kdybychom se skutečně vracely do 20. let 20. století, do doby, kdy byly jednotlivé příběhy napsány, a k nám se pomalu natahovala chapadla Cthulhu a další Prastarých. Erikovi se podařilo zachovati žár a i v jeho podání se skutečně jedná o horory, kdy máte pocit lezavého strachu, který se vám dostává pod kůži. Lovecraft prostě funguje i dnes a je skvělým základem, který - pokud je dobře adaptován - bude fungovat i v jiných médiích. Erik Kriek zvolil cestu úcty k autorovi a současnému vnímání jeho díla a předvádí nám povídky ve skvělém provedení. Jako adaptace mistra se povedly.