2018-01-31
2018-01-30
2018-01-29
2018-01-28
#DP60: Captain America Vol. 2: Extremists - 40 %
Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: John Ney Rieber, Chuck Austen
Kresba: Trevor Hairsine, Jae Lee
K tomuto komiksu bych se s velkou pravděpodobností nedostal, pokud bych si čistou náhodou nepřečetl v češtině komiks "Captain America: Nový úděl", který patřil mezi jedny z prvních svazků "Ultimátního komiksového kompletu" a mnohými je i teď považován za jeden z nejhorších moderních komiksů, které u nás vyšly česky. V době, kdy jsem "Nový úděl" četl poprvé, přišlo mi, že byl mnohými čtenáři odsuzován absolutně zbytečně. Jistě, z hlediska kvality je to sice čistý průměr, ale rozhodně bych to neoznačoval za úplnou katastrofu. Teď tady máme "Extremists", druhou knihu "Captaina Ameriky" pod taktovkou Marvel Knights, k níž opět psal scénář John Ney Rieber. Rieber ovšem tentokrát nepracuje sám, protože mu při některých sešitech pomáhal Chuck Austen, jedny z posledních sešitů dokonce psal pouze Austen sám.
Práce dvou scénáristů tady jde poznat a je to na kvalitě očividné. Nevím jak vy, ale obvykle nejsem rád za to, když jednotný komiksový příběh píšou dva nebo tři, případně i vícero lidí dohromady. Přece jenom, když má jeden scénárista jasnou představu o tom, kam by měl příběh směřovat, tak by to měl psát sám, jenže pokud dojde na situaci, kdy onen člověk musí pracovat s jiným, také podobně nadaným člověkem, který má v hlavě mnoho různých nápadů, může při vytváření budoucího díla dojít k různým, lehce zbytečným změnám, kvůli kterým nakonec vznikne nefunkční guláš. Důkazem toho jsou například "Ultimátní komiksový komplet 79: Válečné jizvy", na nichž se podíleli rovnou tři různí scénáristé, konkrétně Cullen Bunn, Christopher Yost a Matt Fraction. Právě kvůli tomu mám s "Captain America, Vol. 2: Extremists" několik problémů, kvůli nimž nemůžu hodnotit moc vysoko.
Komiks sám o sobě nefunguje v první řadě díky ústřednímu protagonistovi, který vás nedokáže ničím výrazněji zaujmout či překvapit. Je to obyčejná patriotická figurka, která po celou dobu buď jde z bodu A do bodu B, nebo bojuje proti teroristům, lépe řečeno extrémistům, o čemž pojednává celá kniha. Nic jiného tady nehledejte, protože toto je prostě a jednoduše jedna velká akční jízda. "Extremists" vás ani nedokážou oslovit kvůli dialogům, jelikož mnohé z nich působí hodně podivně. To ani nezmiňuji chování postav, to totiž při některých situacích nepůsobilo moc přirozeně. Uvedu příklad: Náš hrdina je obklíčen vojáky a stačí pár výstřelů, aby Steve Rogers ve svém americky stylizovaném kostýmu během pár sekund navždy umřel. Jenže ne, nikdo nestihne včas zareagovat a hrdina přežije. Zároveň za řeč nestojí záporáci v čele s takzvaným Inalim, kteří jsou nudní, nezajímaví a jejich motivace vás po celý příběh nebudou zajímat. Dokonce i jejich porážka působí tak moc hloupě, až bych to přirovnal spíše ke kvalitě starých komiksů z 60. - 70. let, kdy scénáristé dokázali vymyslet jakékoliv řešení na poražení jednoho zločince.
Musí se ovšem uznat, že komiks má své kladné stránky. Kresba vypadá pěkně, což bych mohl potvrdit prací Jae Leeho. Tento člověk totiž nekreslí klasicky, jak mnozí zahraniční kreslíři, má jednoduše svůj osobitý styl. A ano, akce není špatná. Sice je jí občas přehnaně moc na místech, kde by podle mého názoru ani být neměla, ale kreslíři si při ní mohli neskutečně vyhrát, což dokazují na několika překrásných panelech. Uznat také musím tempo. Děj rychle odsýpá, takže to budete mít přinejhorším za hodinu přečtené. Jinak musím říct, že tento komiks vůbec nepřekonává "Nový úděl" po stránce kvality. Spíše mi přišlo jako kdyby autoři nevěděli, co vůbec chtějí vyprávět.
"Captain America, Vol. 2: Extremists" považuji za perfektní ukázku toho, jak se nemají psát pokračování různých komiksových sérií. Za sebe musím říct, že to není úplná katastrofa, ale rozhodně se to dá považovat za špatný komiks. Proto od od něj raději dejte ruce pryč.
2018-01-26
#1620: Andělské drápky - 80 %
Andělské drápky (Griffes d’Ange)
Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2017. Původně vyšlo jako "Griffes d’Ange" v roce 1994. České vydání má 72 stran a prodává se v plné ceně za 598 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Alejandro Jodorowsky
Kresba: Moebius
S knihou "Andělské drápky" se váže docela zajímavá anotace: "V sérii eroticko-pornografických kreseb, nazvané "Andělské drápky", komiksový mág Moebius provedl sám na sobě exorcismus, jímž ze sebe chtěl vyhnat všechny sexuální běsy." Na první pohled je patrné, že tohle nebude čtení pro každého. Pokud máte puritánské představy o tom, co by měla kresba zobrazovat, pokud je vaše jediná poloha v sexu misionářská, raději se knize "Andělské drápky" vyhněte. Přece jen obsahuje kresby, které by někdo skutečně dovedl označit za sexuální běsy, někdo jiný možná i za úchylnost. Pokud ale podobnými problémy netrpíte, myslím, že si díky této knize můžete užít skutečně velmi specifický zážitek.
Jean Giraud alias Moebius zde skutečně prezentuje kresby, které jsou spíše než sledem sekvencí, galerií kruté intimity. A přesto, i když se to na první pohled nezdá, je zde možné vyhledat příběh, který je ještě podtržen tím, že text napsal Alejandro Jodorowsky. A i když se jedná o text surreálný, podivný, bizarní, rozhodně je to text, který v sobě má poselství. Ať už je to poselství o tom, jak se vymanit z vlivu rodiče, jak nás sexualita ovlivňuje, jak do ní dokážeme vrůst, jak nás dokáže ničit, jak nás mění v něco, čím jsme nebyli. Najdete zde skutečně hodně myšlenek, které jsou se sexualitou spojeny, myšlenek, které nejsou vždy krásné, a to ani na druhý pohled, naopak ve spojení s kresbou ještě získávají mnohem podivnější tón.
Kniha je vhodná především k tomu, abyste si ji koupili a kochali se jejím obsahem. Skutečně, jako kdybyste vstoupili do galerie a prohlíželi si jednotlivé reprodukce, které v ní najdete. V tomhle případě se jedná o reprodukce jednoho autora na jedno téma. Tím je intimní zrání a proměna, anebo tedy autorova snaha dostat ze sebe vlastní sexuální běsy. Anebo touhy? Tomu prohlížení a kochání se napomáhá i formát, který je skutečně velký, bude se rozhodně jednat o jednu z největšího knih, které ve své knihovně budete mít, tedy na šířku a na výšku, nikoli pak na počet stran. Ale tady ani nevadí, že se jedná jenom o 72 stran, protože knihu může prohlížet mnohem déle než knihy, které mají třeba i dvojnásobek stran. Jde prostě o to přijmout téma a užívat si, co vidíte.
Jsem rád, že se nakladatelství Argo rozhodlo vydávat i trochu kontroverznější komiksy, protože na našem trhu chybí. Není to proto, aby se ukojila touha těch, kdo nad nimi budou onanovat, ale prostě proto, že i tohle je podoba komiksového umění, že může znázorňovat i krásu lidského těla, a to i v představách, které se ne každému budou jevit jako normální, naopak se mohou jevit jako pokroucené. Ale i proto stojí za to si knihu "Andělské drápky" koupit, protože je to nevšední zážitek, který v komiksu tak často mít nebudete. Doufám, že bude Argo ve vydávání podobných komiksů pokračovat, protože je to opravdu něco jiného, než co na trhu normálně dostaneme třeba v klasickém superhrdinském komiksu.
S knihou "Andělské drápky" se váže docela zajímavá anotace: "V sérii eroticko-pornografických kreseb, nazvané "Andělské drápky", komiksový mág Moebius provedl sám na sobě exorcismus, jímž ze sebe chtěl vyhnat všechny sexuální běsy." Na první pohled je patrné, že tohle nebude čtení pro každého. Pokud máte puritánské představy o tom, co by měla kresba zobrazovat, pokud je vaše jediná poloha v sexu misionářská, raději se knize "Andělské drápky" vyhněte. Přece jen obsahuje kresby, které by někdo skutečně dovedl označit za sexuální běsy, někdo jiný možná i za úchylnost. Pokud ale podobnými problémy netrpíte, myslím, že si díky této knize můžete užít skutečně velmi specifický zážitek.
Jean Giraud alias Moebius zde skutečně prezentuje kresby, které jsou spíše než sledem sekvencí, galerií kruté intimity. A přesto, i když se to na první pohled nezdá, je zde možné vyhledat příběh, který je ještě podtržen tím, že text napsal Alejandro Jodorowsky. A i když se jedná o text surreálný, podivný, bizarní, rozhodně je to text, který v sobě má poselství. Ať už je to poselství o tom, jak se vymanit z vlivu rodiče, jak nás sexualita ovlivňuje, jak do ní dokážeme vrůst, jak nás dokáže ničit, jak nás mění v něco, čím jsme nebyli. Najdete zde skutečně hodně myšlenek, které jsou se sexualitou spojeny, myšlenek, které nejsou vždy krásné, a to ani na druhý pohled, naopak ve spojení s kresbou ještě získávají mnohem podivnější tón.
Kniha je vhodná především k tomu, abyste si ji koupili a kochali se jejím obsahem. Skutečně, jako kdybyste vstoupili do galerie a prohlíželi si jednotlivé reprodukce, které v ní najdete. V tomhle případě se jedná o reprodukce jednoho autora na jedno téma. Tím je intimní zrání a proměna, anebo tedy autorova snaha dostat ze sebe vlastní sexuální běsy. Anebo touhy? Tomu prohlížení a kochání se napomáhá i formát, který je skutečně velký, bude se rozhodně jednat o jednu z největšího knih, které ve své knihovně budete mít, tedy na šířku a na výšku, nikoli pak na počet stran. Ale tady ani nevadí, že se jedná jenom o 72 stran, protože knihu může prohlížet mnohem déle než knihy, které mají třeba i dvojnásobek stran. Jde prostě o to přijmout téma a užívat si, co vidíte.
Jsem rád, že se nakladatelství Argo rozhodlo vydávat i trochu kontroverznější komiksy, protože na našem trhu chybí. Není to proto, aby se ukojila touha těch, kdo nad nimi budou onanovat, ale prostě proto, že i tohle je podoba komiksového umění, že může znázorňovat i krásu lidského těla, a to i v představách, které se ne každému budou jevit jako normální, naopak se mohou jevit jako pokroucené. Ale i proto stojí za to si knihu "Andělské drápky" koupit, protože je to nevšední zážitek, který v komiksu tak často mít nebudete. Doufám, že bude Argo ve vydávání podobných komiksů pokračovat, protože je to opravdu něco jiného, než co na trhu normálně dostaneme třeba v klasickém superhrdinském komiksu.
2018-01-25
#1619: Asterix XXXIII-XXXVI - 80 %
Vydalo nakladatelství Egmont v pevné vazbě v roce 2017. Původně vyšlo jako alba:
České vydání má 198 stran a prodává se v plné ceně za 449 Kč.
- Le ciel lui tombe sur la tête (2005)
- L'Anniversaire d'Astérix et Obélix - Le Livre d'or (2009)
- L'Astérix chez les Pictes (2013)
- Le Papyrus de César (2015)
České vydání má 198 stran a prodává se v plné ceně za 449 Kč.
Scénář: Jean-Yves Ferri, Alberto Uderzo
Kresba: Didier Conrad, Alberto Uderzo
Na knihu "Asterix XXXIII-XXXVI" jsem byl zvědavý, protože obsahuje další čtyři komiksy s Asterixem a Obelixem. Jasně, na tom by nebylo nic až tak divného, každá předcházející kniha obsahovala vždy čtyři sebrané komiksy. Tentokrát je to ale něco speciálního. Není to jen proto, že je zde narozeninový díl, který nese jednoduchý název "Narozeniny Asterixe a Obelixe", ale je to i proto, že kniha obsahuje i první dva sešity, na kterých nepracovali ani Goscinny a ani Uderzo. Ten první proto, že je již dlouhé roky po smrti, druhý proto, že už se rozhodl, že je na čase odejít do důchodu. To se stalo v roce 2011, a tak byl komiks "Narozeniny Asterixe a Obelixe" tím posledním, na němž se podílel. Po něm převzali otěže dva noví tvůrci. Scénáře se ujal Jean-Yves Ferri a kresby Didier Conrad. Kromě komiksů s Asterixem se tito dva autoři na českém trhu s komiksem objevili zatím okrajově.
Ale kniha "Asterix XXXIII-XXXVI" začíná komiksem "Nebe mu padá na hlavu", což je ještě díl psaný a kreslený pouze Albertem Uderzem. Ten vytvořil asi jeden z nejzvláštnějších příběhů, které Asterix s Obelixem prožívají. Setkávají se totiž s mimozemskými rasami, které se dostávají ve svých lodích do blízkosti jejich vesnice. Přiznám se, že jsem si po prvních stránkách myslel, že to bude pořádná ptákovina, ale ono to docela fungovalo, a to i proto, že Uderzo je zde docela vtipný a je na něm vidět, že zná fantasy i sci-fi a že si z obou žánrů dovede utahovat. Konec komiksu je trochu divný, ale Uderzo si tím jen zajistil, že nebude nějak významně narušen kánon. Taková trochu berlička. Jeho rozloučení se sérií je pak sešit "Narozeniny Asterixe a Obelixe", kde vzdává hold jak postavám, tak i svému příteli a spoluautorovi Renému Goscinnymu. Jejich působení u série se úplně uzavřelo a nastal čas předat otěže. Více než cokoli jiného je sešit "Narozeniny Asterixe a Obelixe" takovým bonusem, kde jsou nějaké nové materiály, ale také spousta starého, co se do souborného vydání nikdy nedostalo. Tady to bylo použito celkem umně, ale jak říkám, je to spíše bonus než plnohodnotný sešit.
V prvním sešitě, který společnými silami stvořili Ferri a Conrad, se dvojice rozhodl ctít odkaz otců galské dvojice. Sešit se jmenuje "Asterix u Piktů" a je vidět, že se autorské duo inspirovalo v tom, jak si Goscinny a Uderzo byli schopni dělat srandu z různých národů a jejich specifik. Tentokrát to schytali Skotové, ale musí se uznat, že i když jsou místy docela vtipní, nejsou tak úderní jako jejich předchůdci. Jako kdyby se skutečně ještě rozjížděli a hledali tu správnou cestu v tom, co je možné ještě snést a co už je moc. Tady se rozhodli začít hodně pozvolna. Ale příběh není vyloženě špatný a jsou zde docela příjemně ujeté nápady, jako samotná skutečnost, že je možné zmrznout v ledu. Očekávání na další díl pak byla ještě o něco větší. Tentokrát se vrátili s postavou, která je oblíbená, s postavou, která se vrací pravidelně. Jedná se o Caesara.
Třicátý šestý sešit se jmenuje "Caesarův papyrus" a vypráví o tom, jak se Caesar (na radu) rozhodl, že jeho "Zápisky o válce galské" nepotřebují obsahovat kapitolu o tom, jak mu jedna vesnice vzdoruje. A tak se "Zápisky" vydali bez ní, což se Galům moc nelíbí, hlavně proto, že se jim do rukou ona ztracená kapitola dostala. Jejich řešení je svérázné. Díky tomu, že se u nich příběhy předávají ústně, je potřeba i tenhle předat, protože papír pomíjí, ale ústní předání je věčné. Ano, máme představu dnes popletenou. A tak hledají druida, Panoramixova učitele, který je něco jako paměť národa a on je schopen ve své hlavě uchovat. Zápletka je lehce bizarní, ale docela jí to sedí. A mám pocit, že se Ferrimu a Conradovi podařilo sérii uchopit tak, aby byla dále udržitelná. Ve Francii již vyšel třicátý sedmý sešit s názvem "Astérix et la Transitalique", kterého se snad letos dočkáme i v češtině. Ani s odchodem druhého otce Asterix vyloženě neutrpěl a pořád je o co stát.
Ale kniha "Asterix XXXIII-XXXVI" začíná komiksem "Nebe mu padá na hlavu", což je ještě díl psaný a kreslený pouze Albertem Uderzem. Ten vytvořil asi jeden z nejzvláštnějších příběhů, které Asterix s Obelixem prožívají. Setkávají se totiž s mimozemskými rasami, které se dostávají ve svých lodích do blízkosti jejich vesnice. Přiznám se, že jsem si po prvních stránkách myslel, že to bude pořádná ptákovina, ale ono to docela fungovalo, a to i proto, že Uderzo je zde docela vtipný a je na něm vidět, že zná fantasy i sci-fi a že si z obou žánrů dovede utahovat. Konec komiksu je trochu divný, ale Uderzo si tím jen zajistil, že nebude nějak významně narušen kánon. Taková trochu berlička. Jeho rozloučení se sérií je pak sešit "Narozeniny Asterixe a Obelixe", kde vzdává hold jak postavám, tak i svému příteli a spoluautorovi Renému Goscinnymu. Jejich působení u série se úplně uzavřelo a nastal čas předat otěže. Více než cokoli jiného je sešit "Narozeniny Asterixe a Obelixe" takovým bonusem, kde jsou nějaké nové materiály, ale také spousta starého, co se do souborného vydání nikdy nedostalo. Tady to bylo použito celkem umně, ale jak říkám, je to spíše bonus než plnohodnotný sešit.
V prvním sešitě, který společnými silami stvořili Ferri a Conrad, se dvojice rozhodl ctít odkaz otců galské dvojice. Sešit se jmenuje "Asterix u Piktů" a je vidět, že se autorské duo inspirovalo v tom, jak si Goscinny a Uderzo byli schopni dělat srandu z různých národů a jejich specifik. Tentokrát to schytali Skotové, ale musí se uznat, že i když jsou místy docela vtipní, nejsou tak úderní jako jejich předchůdci. Jako kdyby se skutečně ještě rozjížděli a hledali tu správnou cestu v tom, co je možné ještě snést a co už je moc. Tady se rozhodli začít hodně pozvolna. Ale příběh není vyloženě špatný a jsou zde docela příjemně ujeté nápady, jako samotná skutečnost, že je možné zmrznout v ledu. Očekávání na další díl pak byla ještě o něco větší. Tentokrát se vrátili s postavou, která je oblíbená, s postavou, která se vrací pravidelně. Jedná se o Caesara.
Třicátý šestý sešit se jmenuje "Caesarův papyrus" a vypráví o tom, jak se Caesar (na radu) rozhodl, že jeho "Zápisky o válce galské" nepotřebují obsahovat kapitolu o tom, jak mu jedna vesnice vzdoruje. A tak se "Zápisky" vydali bez ní, což se Galům moc nelíbí, hlavně proto, že se jim do rukou ona ztracená kapitola dostala. Jejich řešení je svérázné. Díky tomu, že se u nich příběhy předávají ústně, je potřeba i tenhle předat, protože papír pomíjí, ale ústní předání je věčné. Ano, máme představu dnes popletenou. A tak hledají druida, Panoramixova učitele, který je něco jako paměť národa a on je schopen ve své hlavě uchovat. Zápletka je lehce bizarní, ale docela jí to sedí. A mám pocit, že se Ferrimu a Conradovi podařilo sérii uchopit tak, aby byla dále udržitelná. Ve Francii již vyšel třicátý sedmý sešit s názvem "Astérix et la Transitalique", kterého se snad letos dočkáme i v češtině. Ani s odchodem druhého otce Asterix vyloženě neutrpěl a pořád je o co stát.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Asterix I-IV"
"Asterix V-VIII"
"Asterix IX-XII"
"Asterix XIII-XVI"
"Asterix XVII-XX"
"Asterix XXI-XXIV"
"Asterix XXV-XXVIII"
"Asterix XXIX-XXXII"
"Asterix I-IV"
"Asterix V-VIII"
"Asterix IX-XII"
"Asterix XIII-XVI"
"Asterix XVII-XX"
"Asterix XXI-XXIV"
"Asterix XXV-XXVIII"
"Asterix XXIX-XXXII"
2018-01-24
2018-01-23
#1617: Naruto 20: Naruto versus Sasuke - 65 %
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako kapitoly 172 až 180 v sérii "Naruto" (japonsky ナルト) souborně v roce 2003 u Shueisha, Inc. České vydání má 188 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Masaši Kišimoto
Kresba: Masaši Kišimoto
"Naruto 20: Naruto versus Sasuke" je název, který by se jevil jako takový všeříkající, ale to, co slibuje, rozhodně není náplní celé knihy a vlastně se jedná skoro až o okrajovou záležitost, protože ke skutečnému souboji ve větší míře nedojde. Minimálně ne v takovém míře, jak jsme u Masašiho zvyklí. Díl "Naruto 20: Naruto versus Sasuke" je totiž takovým dílem, který je mostem mezi děním předchozím a děním, které bude následovat. Je potřeba dořešit nějaké následky, jež měly obrovské souboje, ale je potřeba odkrýt nějaké nové karty a odhalit tak, proč má vlastně pořád cenu sérii číst, protože po něčem tak velkém, co se událo, budete namlsaní a budete chtít něco opět velkého, abyste neměli pocit, že finále série přišlo hodně předčasně.
Naruto se postaral o to, aby se v Listové objevil další hokage, následovník toho posledního, který podlehl posledním událostem. Hokage je žena, což je pro mnohé zajímavé, ale je to i žena, která má velmi dobré léčebné schopnosti, což se zrovna teď, když souboje na nějakou dobu utichly, docela hodí. Je zde spousta zraněných, kteří potřebují ošetření nebo alespoň probudit z bezvědomí. Třeba takoví Lee nebo Sasuke. Tady se mimochodem rovnou dostáváme k velmi silným emotivním momentům, které vám ukážou, že už jste se s některými postavami docela sžili a že vám není jedno, co s nimi bude. A Masaši Kišimoto ukazuje svou sílu, která je právě v tom, že se snaží jednotlivé postavy budovat a vyvíjet je.
Masaši Kišimoto je dobrý vypravěč a ukazuje, že i když sem tam používá mezi panely trochu zkratku a sem tam skáče mezi scénami lehce nesmyslně, nikdy se neztratíte natolik, abyste nevěděli, co se děje, o kom se mluví, případně jaký to může mít význam pro další dění. Ale právě u knihy "Naruto 20: Naruto versus Sasuke" jsem měl pocit, že skáče trochu víc než normálně a než by bylo záhodno. Ale nevadilo to tolik, protože pochopíte, k čemu hlavnímu se schyluje. Dění se tentokrát netočí tolik kolem samotného Naruta, i když on je jakoby průvodcem v knize, kdy díky němu se dostaneme k ostatním postavám a řešíme jejich osudy. A nejzajímavější jsou ty, které jsou spojené se zmiňovanými Leem a Sasukem. Oba dva se vyvíjejí trochu jinak, než byste si přáli a jsem docela zvědavý, jak se vyvinou.
Asi je celkem jasné, že příběh okolo Sasukeho bude důležitější, a to i proto, že se přímo týká Naruta. Leeho příběh je ale přece jen o něco emotivnější a v této knize mě zaujal více. Ale přece jen chcete vědět, jak se Sasuke rozhodne a jaké bude další dění okolo něj. Masaši Kišimoto tímhle nepředstavuje nejsilnější knihu série, ale potvrzuje, že má stále co vyprávět, že se chce věnovat svým postavám a že jim dává prostor. Jasně, ne každá ho dostane, ale jsou vybrány takové, které mají co říct. A i když by to ze začátku vypadalo, že to bude jen takový oddechový díl, pravda to není a jsou v tom silné emoce. "Naruto 20: Naruto versus Sasuke" jako přestupní můstek k dalšímu dění funguje a já myslím, že dvacátá první kniha by mohla zase nabrat více otáček.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Naruto 8: Boj na život a na smrt"
"Naruto 9: Nedži versus Hinata"
"Naruto 10: Úžasný nindža"
"Naruto 11: Zapálený učedník"
"Naruto 12: Velký vzlet"
"Naruto 13: Rozuzlení"
"Naruto 14: Souboj stínů"
"Naruto 15: Narutův styl"
"Naruto 16: Poslední boj"
"Naruto 17: Itačiho síla"
"Naruto 18: Cunadino rozhodnutí"
"Naruto 19: Následnice"
"Naruto 9: Nedži versus Hinata"
"Naruto 10: Úžasný nindža"
"Naruto 11: Zapálený učedník"
"Naruto 12: Velký vzlet"
"Naruto 13: Rozuzlení"
"Naruto 14: Souboj stínů"
"Naruto 15: Narutův styl"
"Naruto 16: Poslední boj"
"Naruto 17: Itačiho síla"
"Naruto 18: Cunadino rozhodnutí"
"Naruto 19: Následnice"
2018-01-22
#1616: Technokněží - 80 %
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě a v pevné vazbě v roce 2017. Původně vycházelo jako 8 sešitů série "Les Technopères" v letech 1998 až 2006. České vydání má 408 stran a prodává se v plné ceně za 999 Kč (brožovaná) a 1 399 Kč (vázaná).
Knihu můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur (brožovaná).
Knihu můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur (vázaná).
Knihu můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur (brožovaná).
Knihu můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur (vázaná).
Scénář: Alejandro Jodorowsky
Kresba: Zoran Janjetov
Alejandro Jodorowsky je jedem z těch scenáristů, na jejichž díla jsem v češtině zvědavý, ať už proto, že byl schopen a ochoten se vydávat za hranice, kam se mnozí tvůrci neodváží, především pak v oblasti erotiky, tak i proto, že je to člověk, který přemýšlí a svoje myšlenky je schopný do svých děl přenášet velmi originálním a zajímavým způsobem, jak jsme se mohli přesvědčit v příbězích jako "Incal" nebo "Kasta metabaronů". Tyto nezmiňuji náhodou, protože příběh komiksu "Technokněží" se odehrává ve stejné vesmíru jako dva zmiňované příběhy. Popravdě ale návaznost není až tak zásadní, protože primární je skutečnost, že je to provázáno Jodorowského filosofií, která zde mnohdy hraje skutečně prim, a to někdy i na úkor příběhu, který je až biblického charakteru.
Alejandro Jodorowsky se tím vlastně ani netají, protože už od začátku popisuj hlavní postavu příběhu jako Paleomojžíše, tedy Mojžíše z předchozí doby. Jedná se o Albina, nejvyššího technokněze, který vlastně většinu komiksu vypráví svůj příběh a vysvětluje nám, jak se dostal spolu s půl miliónem lidí na vesmírnou loď, který směřuje k planetě, která by měla být zaslíbeným rájem, kde se nebude vše točit kolem technologie, ale kolem ducha a lidí samotných. Je to trochu zvláštní, když tuhle cestu podstupuje a vede muž, který je nejvyšším technoknězem, ale právě jeho příběh nám má pomoct pochopit, proč se nalodil na vesmírnou loď, proč přizval půl miliónu dalších lidí - a jak si je vybral - a proč musí uhánět a neustále čelit nějakým nebezpečenstvím.
Kniha se skládá z celkem osmi původních sešitů a je to skutečně pořádně obsáhlé čten, neboť zde najdete 408 stran. To opravdu není málo a tahle bichle vám chvíli vydrží. Většina sešitů - vlastně až na ten poslední - je koncipována tak, že na začátku se nacházíme na vesmírné lodi, která putuje za svým cílem. Tam Albino diktuje svoje vzpomínky, ale mezitím musí řešit i nějaké akutní problémy, které jeho pouť vesmírem má. Pak se přesouvá do minulosti, aby nám sdělil, jak se jeho život vyvíjel, kam ho osud zavál. Následně se přesouvá dění k jeho rodině, která je také velmi zajímavá, aby se pak sešit vrátil opět do Albinovy minulosti. Ta koncepce je ve většině sešitů skutečně velmi obdobná a skoro by se pak chtělo říct, že se Jodorowsky opakuje. On se ale místo toho snaží dění gradovat.
Gradování je skutečně prezentováno doslovně, protože jsou to samy postavy, které poměrně často opakují věty ve smyslu "nebylo to nic proti tomu, co jsem prožil na téhle planetě" anebo "nebylo to nic proti tomu, co prožívala moje rodina". Je zde tak neustálá snaha poukázat na to, že ani na chvíli nemohli mít postavy oddech. Stále více se pak dostává do popředí parafrázování cesty Izraelitů z egyptského zajetí, kdy tentokrát se nejedná o zajetí egyptské, ale o zajetí technologické, kdy technologie a ti, kdo je ovládají, jsou zde prezentováni jako ta zhouba, které je potřeba uniknout. Spojitostí s Mojžíšovým příběhem je zde ale víc, ať už je to nalezení vody, když žádná nebyla, anebo i opakované rozestoupení se nějaké masy, aby mohli být poutníci zachráněni.
I když z knihy "Technokněží" doslova čiší Jodorowsky a jeho metafyzično, je zde ještě jeden důležitý prvek - a tím je kresba. Je až k nevíře, jak srbský kreslíř Zoran Janjetov dokázal vše ztvárnit, jak dokázal vytvořit svébytný nikoli jen svět, ale vesmír, jak dokázal ztvárnit všechny vize. Tady se obě osobnosti opět velmi dobře propojily. Bohužel to nutně nemusí znamenat, že vám komiks sedne. Chvílemi je takový hodně dějový, pak najednou skáče k něčemu spíše filosofickému. A místy budete mít pocit, že se opravdu dějová linka opakuje, jen s určitými odlišnostmi, které jsou dány hlavně kresbou, kdy si skutečně říkáte, jak je možné, že vás Zoran dál a dál překvapuje tím, co vše dokáže nakreslit. Navíc z něj budete mít pocit, že se inspiruje u Moebia, což v souvislosti s Jodorowskym potěší ještě víc. "Technokněží" nejsou snadný komiks na čtení, ale stejně si myslím, že to je komiks, který si musíte přečíst.
Komiks "Technokněží" zakoupíte na stránkách Crew v brožované vazbě nebo v pevné vazbě.
2018-01-21
#DP58: X-Men: Blue, Vol. 1: Strangest - 50 %
Autorem recenze je Daniel Palička.
Scénář: Cullen Bunn
Kresba: Různí
Cullena Bunna vám snad nemusím představovat. Jedná se totiž o jednoho z nejznámějších komiksových scénáristů, kterého můžete hledat mezi mnoha různými, avšak podobně proslavenými lidmi z této branže. Zrovna tento člověk stojící za komiksovým bestsellerem "Deadpool Kills the Marvel Universe" se vrhl na psaní jedné z nových sérií od společnosti Marvel, která nese jméno "X-Men: Blue". Pokud vás zajímá celková situace ohledně X-Menů v komiksech, tak víte, že v poslední dobou to neměli moc lehké, protože Marvel chtěl vydávat co nejvíce sérii, jež jsou zaměřené na královskou rodinu Inhumans z rasy Nelidí a jejich případné pomocníky. To ostatně šlo poznat zejména při dnes již ukončeném období marvelovských komiksů "All-New, All-Different Marvel", kdy vycházely řady "Uncanny Inhumans", "All-New Inhumans", "Karnak", "Moon Girl and the Devil Dinosaur" a "Ms. Marvel", což je řada, která vycházela i před pár lety. Mimochodem, tuto sérii plánuje příští rok vydávat nakladatelství Paseka, takže se můžete těšit na českou verzi.
Vraťme se ale zpátky k X-Menům. Až do doby, kdy skončila událost "Inhumans vs. X-Men", na jejímž scénáři se podílel uznávaný autor Charles Soule spolu s vysoce populárním a zároveň mezi fanoušky oblíbeným kreslířem Leinilem Francisem Yuem, jsme se báli osudu mutantských komiksů. Ovšem pak přišlo takzvané "ResurrXion" (vzkříšení), díky kterému jsme se kromě nového začátku pro mutanty jako takové dočkali taktéž několika nových vycházejících titulů. Zrovna "X-Men: Blue" patří mezi jedny z nich, a pokud se to tak vezme, je to "modrý bratříček" řady "X-Men: Gold", kolem které se kvůli jejímu prvnímu číslu strhla vlna kontroverze. My bychom si v této recenzi odpověděli na to, jak dopadla první kniha s prvními šesti sešity, která nese podtitul "Strangest". Účinkují v nich mladí členové modrého x-menovského týmu z minulosti, konkrétně Cyclops, Jean Grey, Angel, Iceman a Beast.
Přiznejme si na rovinu, Bunn nenapsal nic světoborného, z čeho byste po dočtení šíleli nadšením. Ze všech šesti sešitů jsem měl pocit, jako kdybych četl příběh, který by se spíše hodil jako jedna epizoda seriálu, ale ne jako plnohodnotná šestice komiksových sešitů. Děj je totiž čistě o tom, že naše mladá parta hrdinů se sídlem v Madripooru cestuje z jednoho bodu k druhému a ničí různé mutantské hrozby na příkaz svého mentora, mocného vůdce a teroristy v jedné osobě. Ano, o tom všem "X-Men: Blue, Vol. 1: Strangest" je. Nic pozoruhodného v tom nehledejte. Rozhodně tím nechci říci, že by kniha byla nudná, to rozhodně ne, jenže Bunn skoro vůbec nepracuje na příběhu a soustředí se primárně na akční stránku celého komiksu. Samozřejmě, akce není špatná, některé sekvence mě hodně bavily, třeba ta na jachtě při bitvě s Juggernautem nebo také scény ze střetnutí v zasněženém lese, ale když nic jiného kromě akce nesledujete, tak vás to po chvíli může přestat bavit číst, což se mi párkrát stalo. Aspoň že ta akce je docela pěkně nakreslena.
Ve výsledku to zatím vypadá na podprůměrné hodnocení, avšak tento komiks má své pozitivní stránky, kvůli kterým jsem nakonec dal těch 10 % navíc. Najde se zde několik skvělých konverzačních sekvencí, které jsou napsané parádně. Každou takovou scénu jsem si dokázal užít a můžu vám zaručit, že jich za komiks nenajdete málo. Jistě, akce je více, ale v porovnání s úžasnou chemií mezi postavami tam jde vidět obrovský rozdíl. A rozhodně mě také překvapilo, že skoro všechny postavy z modrého týmu mají prostor projevit svůj charakter. Kvůli tomu si lehce získáte svého oblíbence. Mě paradoxně nejméně bavil Angel, protože mi nepřišlo, že by za celý děj dostal nějakou výraznější roli, až tedy na bojovníky s ohnivými křídly. Za tohle dávám palec nahoru.
Já osobně si myslím, že pokud by "X-Men: Blue" psal někdo jiný, dokázal by z toho udělat příjemný, oddechový a pohodový komiksový zážitek, jehož prioritou je zejména práce s postavami, což je věc, kterou jsem od této první knížky očekával. Místo toho jsem však dostal průměrnou jízdu s mnoha akčními scénami a pár parádními konverzačními sekvencemi, kterých tu ovšem není tolik, jak byste si přáli. Je to podle mého názoru docela škoda. Zkusím tomu schválně dát ještě šanci a uvidím, zda dojde k zlepšení nebo zhoršení.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)