2017-10-31

#1557: Pták & Veverčák na ledě - 70 %


Pták & Veverčák na ledě (Bird & Squirrel on Ice)
Vydalo nakladatelství Host v brožované vazbě v roce 2017. Původně vyšlo jako "Bird & Squirrel on Ice" v roce 2014. České vydání má 128 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.
Scénář: James Burks
Kresba: James Burks

Pták a Veverčák jsou docela zajímavé postavy, ale přece jen je na nich vidět, že v sobě mají určité potenciál, který je omezený. Kniha "Pták & Veverčák na útěku" nám je představila, a právě to představení mohlo být něco, co dovede zaujmout, co dovede nadchnout a přináší to správný vítr do nového příběhu. Ten jako kdyby vyprchal, a už je jen na autorovi, jestli se mu i s druhou knihou podaří přinést příběh, který bude také dostatečně zajímavý, který bude dostatečně nápaditý. Právě v té nápaditosti je jeho největší síla. Pták a Veverčák se mohou vydat v podstatě kamkoli, a tak to nechce přinést nějakou úplnou ptákovinu, ale něco, co bude k postavám sedět. James Burks se rozhodl pro příběh na ledě.

Pták a Veverčák se jednoduše dostanou na Antarktidu. Nebo do oblasti jižního pólu. Prostě se jim tam podařilo přeletět. Fajn, proč ne, třeba nás tam čeká docela zajímavý příběh. A Jamesovi se musí nechat, že i když zvolil příběh, který není vyloženě naprosto nový. Mohli jsme ho vidět v některých animovaných filmech posledního desetiletí, jedná se o pojetí, které je v první řadě vtipné. James Burks má velmi příjemný smysl pro humor, který je vhodný jak pro děti, tak i pro dospělé. Nesnaží se zbytečně tlačit na pilu, je laskavý, ale přesto jsou jeho postavy hezky neurotické, to tedy hlavně Veverčák, anebo energetické, jako Pták. Díky těmto svým vlastnostem se skvěle doplňují.

Co je čeká v mrazivých krajinách? Narazí na tučňáky a s nimi prožijí celé dobrodružství, protože tučňáci mají jednu starou věštbu. Přijde pták, který létá a ten je zbaví jejich nejhoršího soužení. A co že je to nejhorší soužení? Obálka knihy trochu naznačuje. Ano, bude to kosatka, která vyžaduje až příliš mnoho ryb, které jí musejí tučňáci denně nalovit, aby se nerozhodla pro trochu jinou potravu. Jenže to není možno vydržet dlouhodobě. Ryby prostě někdy dojdou. Pták se samozřejmě stává tím, kdo je pro místní vyvolený, a tak nezbývá, než naplnit i zbytek věštby, která má lehce překvapivý vývoj a možná je i na dětský komiks relativně drsná. Díky tomu má ale příběh náboj a nebude vadit ani dospělému čtenáři, který ale stejně nejvíce ocení vtípky.

Nakladatelství Host přišlo s komiksem, který je určen hlavně mladším čtenářům, ale ani jeho pokračování není z těch, které urazí starší čtenáře. Vtípky jsou zde v podstatě neustále, ale není zde nic, co by bylo trapné. V tomhle směru jsou obě knihy velmi dobře vyrovnané. Kniha "Pták & Veverčák na ledě" už není tak nová, jiná jako první kniha, už naskakujete do rozjetého příběhu, už víte, co od postav čekat, ale James Burks vyloženě neusnul na vavřínech a podařilo se mu vykřesat příběh, který vyloženě není plácáním slámy, ale má svůj smysl. I když je to příběh pro děti, to poučení zde na čtenáře postavy nekřičí, ale je příjemně v pozadí. A navíc je to ke konci parádně akční což James také zvládá dobře. Příjemné čtení na krátkou chvíli.

Komiks "Pták & Veverčák na ledě" zakoupit v eshopu nakladatelství Host.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu:
"Pták & Veverčák na útěku"

2017-10-30

#1556: Tokijský ghúl 6 - 70 %


Tokijský ghúl 6 (東京喰種)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2017. Původně vyšlo jako čísla 49 až 58 série "Tōkyō Gūru" (japonsky 東京喰種) v roce 2013. České vydání má 204 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Sui Išida
Kresba: Sui Išida

Musím říct, že série "Tokijský ghúl" pro mě šestou knihou získává trochu zajímavější náboj a já jsem se čtením skutečně bavil a skoro bych si i myslel, že se může série vyšvihnout ještě výš, aby byla úplně strhující. Zatím se do takové fáze nedostala, ale není už moc daleko. Jen to chce, aby se Sui Išida trochu ustálil a věděl, na co se vlastně chce více zaměřit. Jestli na drsný detektivní příběh, anebo takový lehký fantasy horor, který je až moc ukecaný a vysvětlující na to, aby měl skutečně pořádnou atmosféru. Právě ta atmosféra je narušována skoky v ději, kdy v jednu chvíli se autor zabývá tím, ve druhou chvíli tím, ale není schopen obojí spojit do funkčního celku. Jako kdyby zde byly dvě linie, kdy ta detektivní mi prozatím přijde trochu navíc, ne tolik zajímavá, ač v ní potenciál rozhodně je.

Ken Kaneki je takovou klasickou postavou trouby, kterého si zamilujete proto, že je nevinný, ale je postavený před velmi náročný úděl, o který se neprosil, ale který naplno změní jeho život. Trochu něco jako hlavní postava série "Bleach", kdy východisko je v podstatě stejné, jen od chvíle, kdy postavy získaly schopnosti, se jejich úděl hodně změnil. Navíc série "Bleach" je spíše akčně humornou mangou, kdežto "Tokijský ghúl" se přece jen snaží o to, aby byla série hororová, aby měla spíše temnější ladění, i když se Išidovi vyloženě nedaří vytvořit tak temnou atmosféru, aby se se při čtení skutečně báli. Ale to je dáno tím, že je série určena nikoli pouze pro dospělé, ale i pro mladší čtenáře.

Ken Kaneki se ne vlastní vinou dostává do situací, které ohrožují jeho život. A k tomu dojde i v šestém díle, kde se zase všechno změní a Ken se dostává do pořádného nebezpečí. Najednou je zde obrovské množství nových postav, jako kdyby se skutečně muselo změnit všechno od začátku. Ale není to nepřehledné, dává to smysl a na pozadí cítíte, že to je důležité pro celý svět, který je v manze prezentován. Detektivové zde pak nedostávají dost prostoru, což je na jednu stranu škoda, protože zde jsou zajímavé postavy, na druhou stranu když ho dostanou, je vidět, že se je Sui Išida snaží využít hlavně k tomu, aby vysvětlovat, aby dál představoval, co svět "tokijského ghúla" vlastně obnáší. A ano, tentokrát se nějaké ty novinky dozvíme.

Právě díky vysvětlovacím pasážím mi přijde, že je příběh trochu moc tříštění a že si ho čtenář tolik neužije, hlavně proto, že je vidět, že se některé důležité části posouvají dál. K něčemu v knize "Tokijský ghúl" dojde, ale díky tomu, že to je dlouhodobě vycházející série, je potřeba si trochu šetřit karty na další dění. Přesto je zde vývoj, který dovede zaujmout a ano, do hororu se celkem umně vkládá i humor, který nemusí sednout každému. Není ho ale tolik. Je však vidět, že hororová atmosféra se z tohoto dílu lehce vytratila. Možná to právě sedlo Išidovi trochu lépe a mohl se více uvolnit. Na druhou stranu jsou zde scény, které jsou s tímto humorem v kontrastu, a které nejsou sice vyloženě mrazivé, ale dovedou překvapit svou krutostí.

Komiks "Tokijský ghúl 6zakoupíte na stránkách obchodu Crew.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Tokijský ghúl 1"
"Tokijský ghúl 2"
"Tokijský ghúl 3"
"Tokijský ghúl 4"
"Tokijský ghúl 5"

2017-10-29

#DP22: Generations 8: The Marvels - 45%

Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: G. Willow Wilson
Kresba: Paolo Villanelli

Je to poprvé, co jsem musel sešitu ze série "Generations" dát podprůměrné hodnocení z jednoho jednoduchého důvodu. Sešit "Generations 8: The Marvels" totiž byl po stránce kvality neskutečně špatný. Zbytečně ale nepředbíhejme. Před tím bychom si totiž měli ujasnit pár věcí. Tento komiks napsala G. Willow Wilson, což je autorka, která má s hrdinkou Ms. Marvel poměrně dost zkušeností. Psala totiž samostatnou sérii, v níž se snažila moderním čtenářům představit Kamalu Khan, která se stala novou Ms. Marvel a zároveň pocházela z muslimské rodiny. Pokud to nevíte, tak v "Ultimátním komiksovém kompletu" vyšla kniha "Ultimátní komiksový komplet 138 - Ms. Marvel: No Normal", která nám nabídla prvních pět sešitů, jež měly postavu představit. Jako bonus kniha obsahovala příběh "Garden State of Mind" z "All-New Marvel NOW! Point One". Já mám tuto postavu rád, protože patří mezi jedny z mála komiksových superhrdinek, které mě nějakým způsobem dokázaly bavit a u nichž mi přišlo, že to nejsou pouze zbytečné, nic neříkající postavy, ale plnohodnotné hrdinky se zajímavou osobností. Oproti tomu mi původní Ms. Marvel přijde nezajímavá. Carol Danvers mám sice rád, ale až v roli Captain Marvel. 

Ovšem ještě jsem vás neodpověděl na důležitou otázku: Proč tento sešit dostal tak nízké hodnocení? Celkově totiž působí jako starý komiks z 60. až 70. let, což nám dokazuje samotný děj. Ten totiž působil na moderní poměry neskutečně hloupě a při čtení jsem se maximálně nudil. Příběh se totiž odehrává v minulosti, ve které se původní Ms. Marvel, Carol Danvers, starala o svůj vlastní redakční tým. Ten vydává časopis pro občany New Yorku k ukrácení volných chvil. Do redakce se nešťastnou náhodou připlete Kamala, která je převlečena za pracovnici redakce. Redakční tým pracuje v devatenáctém patře na stejném místě jako Peter Parker, tudíž v Daily Bugle. Ovšem pak přijde na scénu záporačka se svými zlomyslnými plány na zastavení vydávání časopisu. Nechci nic říkat, ale upřímně, přijde vám tato zápletka něčím zajímavá? Mně totiž ne. 

Tím bych se dostal k dialogům, které jsem obvykle moc často neprobíral. Mnoho dialogů působí hloupě a podobně jako příběh na mě působí dojmem starých komiksů. Navíc, konverzace jsou občas obohaceny o názory na ženská práva, takže při čtení vás úspěšně dokážou nahněvat obyčejně působící rozmluvy, které byly v komiksu pouze kvůli tomu, aby v něm byl uveden názor na určitou politickou nebo sociálně zaměřenou věc. Ani postavy nejsou nijak převratné, pouze Ms. Marvel byla výborně napsána. Byla vtipná a dokázala mě udržet u čtení tohoto nudného díla. To samé bych mohl říci o kresbě, protože ta se snaží evokovat klasická díla z minulosti, což oceňuji. Styl Paola Villanelli se mi líbil a rozhodně bych si chtěl přečíst ještě nějaký další komiks, který kreslil on. 

Ovšem ani jedno z již zmíněných pozitiv spolu s celkem podařenými akčními scénami nebylo dost silné natolik, aby kvalita tohoto díla byla dobrá. Za mě bych tedy "Generations 8: The Marvels" označil zatím za ten nejhorší sešit ze všech dosavadních komiksů, které v sérii vyšly. Uvidíme, zda bude předposlední číslo lepší.

2017-10-28

#DP21: Ultimátní komiksový komplet 130: Thor: God of Thunder - The God Butcher - 85 %

Ultimátní komiksový komplet 130: Thor: God of Thunder - The God Butcher
Vydalo Hachette Fasciolli jako 130. knihu ze série “Ultimátní komiksový komplet”. Původně vyšlo jako čísla 1 až 5 série "Thor: God of Thunder" v nakladatelství Marvel. Ve Velké Británii původně vyšlo v prosinci 2016.

Scénář: Jason Aaron
Kresba: Esad Ribic

Autorem recenze je Daniel Palička.

Jason Aaron patří mezi jedny z neuznávanějších autorů komiksového průmyslu, u nás známý zejména kvůli velice oceňované sérii "Skalpy". Znát ho taktéž můžete díky příběhům od Marvelu, jež vyšly v knihách "Ultimátní komiksový komplet 76: X-Men - Schizma" a "Nejmocnější hrdinové Marvelu 3: Wolverine". Druhá zmiňovaná obsahovala kromě prvního komiksového zjevení Wolverina za dob 70. let také čtyři sešity třetí řady člena X-Menů Wolverina tvořící jednotný příběh "Hon na Mystique". Pro Marvel navíc vytvořil příběhy s tématikou Star Wars, mezi nimiž stoji za zmínku zejména šestidílný "Skywalker Strikes". Nyní si něco málo povíme o jeho vlastním ztvárnění Thora, asgardského boha hromu a syna Odina, vládce Asgardu. 

Hned ze začátku musím zmínit obrovský klad tohoto komiksu. Děj má podle mého zajímavý styl vyprávění, jelikož není zasazen do jedné časové linie. Během čtení získáme možnost navštívit minulost, přítomnost a budoucnost, přičemž vždy máme možnost poznat jednu verzi Thora Odinsona. Kromě klasické verze z přítomnosti zde tím pádem uvidíme také boha z Asgardu za jeho mladých let, kdy tehdy ještě nebyl hoden kladiva Mjolnir. Proto se musel spokojit se sekerou jménem Jarnbjorn. Následně zde máme pohled na Odinsonovo budoucí já žijící v době, kde bude muset pomocí kladiva Mjolnir a meče Odinsword bránit město Asgard do svého posledního vzdoru. Snadné to mít nebude, jelikož ze všech Asgarďanů zbyl syn Odina jako poslední přeživší. Žádnou pomoc tudíž nenajde. K tomu připočtěme jeho vyšší věk, díky němuž zrovna není v tom nejlepším fyzickém stavu. 

Všechny jednotlivé verze Thora spojuje jediné - souboj proti neznámému nepříteli. Během příběhu z mladších let se Thor vydá s vikingy do chladného místa, jehož jméno zní v současné době Island, kde poprvé potkává nepřítele, který si s asgardským bohem nebude jen tak lehce zahrávat. Bůh z přítomnosti zase na druhou stranu dostane misi, při které musí vyřešit případ, při němž jsou postupně na mnoha planetách zabíjeni různorodí bohové. Budoucnost bude víceméně čistě souboj s nekonečnými hordami nepřátel, kdy se rozhodne, zda posvátné město, za které Odinův syn bojuje, bude navždy zničeno. 

Nápad s vícero verzemi asgardského boha nebyl špatný, dodal příběhu na kvalitě. Scénář si tím pádem drží slušné tempo a styl vyprávění, kdy se během pár chvil přesouváte z jednoho období na druhé, vám moc vadit nebude, jelikož každé je odlišné. Zatímco minulost má celkem hororový námět, budoucnost na rozdíl od toho nabízí čistou akci, přičemž linka z přítomnosti díky nápadu s případem týkajícím se vraždění božstva byla nejlepší. Když už bylo nakousnuto vraždění, bylo by dobré si něco málo říci o brutalitě komiksu. Komiks "Ultimátní komiksový komplet 130: Thor: God of Thunder - The God Butcher" má odvahu ukázat krvavé sekvence, během nichž se usekávají končetiny, objevují se četné sečné rány nebo mrtvá těla, což podle mého není na škodu.

Ke konci bych se rychle zmínil o kresbě. Esad Ribic kreslí svým vlastním osobitým stylem. Ten se podle mého pro Thorův superhrdinský příběh hodí. Ne každému by se ale mohl Ribicův styl líbit i přes jeho jedinečnost. Barvy totiž nejsou příliš výrazné, některé obličeje jsou zvláštně nakreslené a ne všechno je vykresleno do nejlepších detailů. I přesto se nedá říci, že by se Esad nesnažil. On totiž kreslit umí. To dokazuje například díky mnoha rozsáhlým celostránkovým panelům, na kterých si dal opravdu záležet. 

Co říci závěrem? Komiks "Ultimátní komiksový komplet 130: Thor: God of Thunder - The God Butcher" je ten nejlepší "Thor", co nám projekt "Ultimátní komiksový komplet" nabídl. Jason Aaron nám ukazuje svůj talent k psaní už kvůli originálnímu nápadu s trojicí časových linií s více podobami boha hromu. Zamrzelo mě menší využití toho nejstaršího Odinsona bránící město Asgard do posledního dechu, protože budoucnost víceméně sloužila jenom jakožto ukázka hromadných bitev. Hlavní záporný charakter nebyl špatný. Velice mě zaujal pro již zmíněné pozitivním stránky, které by měl mít každý padouch ze superhrdinského díla. Kresba mi přišla zajímavá. Byla podle mě sice povedená, jenže nemusí zaujmout všechny. Závěrem tedy stačí říci pouze jednu věc. Jsem zvědavý na to, co skvělého Jason Aaron vymyslí příště, jelikož s tímto autorem se ve třetí řadě projektu "Ultimátní komiksový komplet" nesetkáváme naposledy.

Na Comics Blogu najdete recenzi na komiksy:
"Ultimátní komiksový komplet 121: Guardians of the Galaxy - Cosmic Avengers"
"Ultimátní komiksový komplet 122: Uncanny Avengers - The Red Shadow"
"Ultimátní komiksový komplet 123: Hawkeye - My Life as a Weapon"
"Ultimátní komiksový komplet 124: All-New Ghost Rider - Engines of Vengeance"
"Ultimátní komiksový komplet 125: Avengers - Avengers World"
"Ultimátní komiksový komplet 126: Silver Surfer - New Dawn"
"Ultimátní komiksový komplet 127: Nova - Origin"
"Ultimátní komiksový komplet 128: New Avengers - Everything Dies"
"Ultimátní komiksový komplet 129: Superior Spider-Man - My Own Worst Enemy"

2017-10-27

#1555: Simon Sues 4: Na mrtvém bodě - 50 %

Simon Sues 4: Na mrtvém bodě (Simon Sues 4 - Dead end)
Vydalo nakladatelství Zanir v brožované vazbě v roce 2017. Původně vyšlo jako "Simon Sues 4 - Dead end" v roce 2014. České vydání má 312 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.

Scénář: Kim Myung-Hee
Kresba: Kim Myung-Hee

"Simon Sues" není vyloženě manga, z které bych si sednul na zadek, ale musím uznat, že je to přece jen alternativa ke známějším věcem, a navíc alternativa, která není špatně napsaná. Jasně, ono se spíše jedná o manhwu, protože autorka je korejského původu, ale to vůbec nevadí, navíc je pro nás jednodušší, že je kniha vytištěna klasicky, jak jsme zvyklí a můžeme tedy číst zleva doprava, nikoli zprava doleva a navíc ještě odzadu. Ale i kdyby, ono to by to vlastně tolik nevadilo. Člověk si zvykne. Ke knize "Simon Sues 4: Na mrtvém bodě" bych měl jiné výhrady, které nejsou ani tolik spojeny s příběhem, jako spíše se samotným vydáním. Nakladatelství Zanir uvádělo při vydání knihy, že s tímto dílem byly trochu problémy. A já mám pocit, že nějaké problémy v něm skutečně jsou patrné i pro čtenáře, kteří třeba grafickou stránku tolik neřeší.

První polovina knihy, vlastně celý příběh "Spis 90: Případ kruhu hříšníků" je po grafické stránce celkem v pohodě, nic vás na něm nezarazí, snad jen to, že někdy je kresba autorky tak rozháraná, že na akčních panelech přesně nevíte, co se děje. Ale to je s ní spojeno delší dobu, navíc to v manze není nic vyloženě neobvyklého, bohužel. Zajímavější je ale přechod na další příběhy, kdy najednou máte pocit, že vydavatelství muselo pracovat s jinými podklady, které nebyly tak kvalitní, jako pro první příběh. Najednou jsou tu textury, které vypadají spíše jako takové zrnění, které se promítá i do bublin, což doposud v sérii nebylo, pokud si dobře pamatuji. Dochází pak k tomu, že touhle texturou některé panely ztrácejí svou ostrost a třeba postavy v nich trochu zanikají.

Možná je to jen můj dojem, ale já jsem prostě v polovině knihy měl pocit, že se s grafickou stránkou něco stalo. Ale dobře pak je zde ještě příběh, který zůstává srozumitelný, anebo alespoň natolik srozumitelný, jak je pro Kim Myung-Hee celkem obvyklé. Možná se trochu budete ztrácet, možná vám místy nebude jasné, co daná scéna znamená, kdo je daná postava, ale není to vyloženě na škodu toho, že byste celkový děj nepochopili. Naopak se ukazuje, že autorka přichází se zajímavý nápady, což je hra, která se zde objevuje a její pravidla. Nemyslím si ale, že by byla natolik schopná, aby pravidla vysvětlila pochopitelně pro každého. A to si myslím, že je autorky problém celkově. Její vyprávění by potřebovalo trochu učesat, aby bylo srozumitelnější.

"Simon Sues 4: Na mrtvém bodě" není nesrozumitelný komiks, ale není ani dějově komplikovaný, a přesto se autorce daří trochu zbytečně čtenáře mást. Je to skutečně spíše tím, že by potřebovala ještě vypilovat svoje vypravěčské dovednosti, než tím, aby byl příběh natolik skvělý. Ale mu musím jí uznat, že ke konci mě příběh bavil a že jsem byl docela zvědavý, kam se posune, jak některé vztahy dostanou. Navíc začal být komiks ještě o něco více sexy, i když ve velmi počestné formě, kdy v podstatě nic vyloženě pobuřujícího zde nenajdete. Kvalitou se za mě série trochu propadá, ale třeba ještě překvapí tím, kam se dostane. Zatím je konec celkem zajímavě otevřený a vývoj série může směřovat kamkoli.

Komiks "Simon Sues 4: Na mrtvém bodě" můžete zakoupit na stránkách eshopu Zanir.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Simon Sues 1: Předvolání ďábla"
"Simon Sues 2: Klíčové setkání"
"Simon Sues 3: Znamení hada"

2017-10-26

#1554: Sága 5 - 90 %


Sága 5 (Saga 5)
Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2017. Původně vyšlo jako čísla 25 až 30 série "Saga". Souborné vydání vyšlo u Image Comics v roce 2015. České vydání má 152 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian K. Vaughan
Kresba: Fiona Staples

"Sága" je prostě komiks, který musíte milovat, pokud vás už jednou osloví. Je to tak specifické dílo, že pokud si vás získá na svém začátku, budete ho milovat až do konce, pokud se podaří autorům do nějakého konce dostat, což po knize "Sága 5" vyznívá skoro nemožně. Jako kdyby série ještě mohla mít tisíce dílů, protože náznaky, které se zde objevují, jasně říkají, že tohle může být ještě docela dlouhé. Ale přitom už se tolik stalo a to máme za sebou teprve pět dílů, což vlastně není tolik. Brian K. Vaughan a Fiona Staples ale ukazují, že jim rozhodně fantazie nedochází a že s každým dalším dílem dovedou přinést něco úplně nového, nečekaného. A to se podařilo i v rámci knihy "Sága 5".

Ústřední dvojice, Marko a Alana, se rozdělili. Marko se nejevil vyloženě jako násilnický typ, ale udělal blbost, která by ho mohla stát jeho rodinu, jež je na první pohled hodně problematická. Přece jen je jejich vztah až moc podobný vztahu Romea a Julie, jako kdyby neměl nárok na to, aby byl klidný, aby skončil dobře. Ale oni dva se snaží o to, aby se dostali dál, aby stále byla možnost, že všechno bude v pořádku. A mají jediný hnací motor, kterým je jejich dcerka, malá Hazel, která už nám přece jen trochu vyrostla, ale pořád je to jen dítě, jež nám vypráví, jak to vlastně s jejími rodiči a s ní samotnou bylo. A ano, příběh se začíná opět hodně zamotávat a dochází k vyřešení některých linií jen proto, aby vznikly nové. Ten název sérii prostě sedí.

Co bych vyzdvihl na knize "Sága 5", to je kresba. Samozřejmě, že nedošlo k tomu, že by se změnila ilustrátorka, za sérii jsou pořád zodpovědní jen Brian K. Vaughan a Fiona Staples, a právě kreslířka, Fiona, prezentuje svou kresbu skutečně v krásných stránkových i dvoustránkových panelech, kde se přesvědčíte o tom, že tohle rozhodně není klasická série, že je to série, kde si tvůrci dovolí mnohem více a že zde padají nějaká tabu. Což je z mého pohledu prostě skvělé. Nejde jim o to, aby dokázali šokovat, ale nejde jim o to, aby byli prvoplánově sexy. Nebojí se zobrazovat témata, která jsou pro některé skutečně nemyslitelná, navíc je ještě spojují s fantazií, kterou mají skutečně bohatou. Dračí panely jsou prostě parádní, jak nápadem, tak i provedením. Je krásné vidět, když se autoři nebojí prezentovat svoje nápady natvrdo.
"Sága" zůstává - a naprosto oprávněně - jednou z nejlepších sérií, jaké v komiksu vycházejí, a to nejen na českém trhu, ale i v tom mezinárodním měřítku, což je doplněno i skutečností, že série má na svém kontě skutečně velké množství Eisner a Harvey Awards, což jen dokazuje, že sérii mají rádi nejen fanoušci, ale také odborná veřejnost. Nakladatelství BB/art pokračuje ve vydávání komiksu a my musíme být rádi, protože to prostě pořád stojí za to. Jasně, kniha "Sága 5" není z těch, které by mě dovedly dokonale uzemnit, je ale pořád tak kvalitní, v jakou doufáte. Jen doufám, že s dalšími díly přijde i to něco, co mě pošle do kolen a já budu moct sérii zase dát maximální hodnocení, které zatím dostal pouze třetí díl.

Komiks "Sága 5" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Sága 1"
"Sága 2"
"Sága 3"
"Sága 4"

2017-10-25

#DP20: DC Universe: Rebirth - 70%


Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Geoff Johns
Kresba: Gary Frank, Ethan Van Sciver, Ivan Reis, Phil Jimenez

"DC Universe: Rebirth" je sešit, který vyšel v roce 2016 a podílel se na něm scénárista Geoff Johns, který se proslavil zejména svou prací na sérii "Green Lantern", jež získala od čtenářů hodně kladných recenzí. Není tedy divu, že ho společnost DC najala k tvorbě zmíněného sešitu spolu se čtyřmi různými kreslíři. Po delším odstupu od vydání se mi podařilo na čtení najít čas a tím pádem se s vámi můžu podělit o můj vlastní názor na kritiky vysoce uznávaný komiks, který podle mnohých patří mezi jedny z těch nejlepších komiksů za minulý rok. Nuže, dokázal Johns napsat excelentní dílo? Rozhodně ne, avšak určitě nejde o průšvih.  

Příběh se časově odehrává po událostech komiksů "Justice League 50" a "Superman 52". Je rozdělen na 5 kapitol, přičemž ta poslední funguje jakožto epilog. Každopádně, o příběhu vám toho moc nemůžu říci, jelikož bych vám kvůli tomu musel vyzradit jeho důležité části, což rozhodně nechci. Budu tedy muset mluvit stručněji. Důležité je, že hlavním hrdinou je Wally West, který účinkoval mezi hrdiny pod identitou Kid Flash a jde o jednu z nejdůležitějších postav z Flashovy mytologie. Sám Wally k nám mluví prostřednictvím žluto-červených rámečků a provází nás celým dějem. Nutno říci, že toto je jedno velké pozitivum, protože díky tomu některé důležité pasáže dokážou více vyniknout z emočního hlediska. Jelikož zde emoce hrají v mnoha případech dost velkou roli, tak bych něco takového pochválil. V této věci komiks opravdu exceluje, ale zároveň vyvstává jeden dost velký problém. Občas se to v ději s emocemi až moc přehání, což na vás někdy nemusí působit přirozeně. Zrovna tohle byl obrovský problém celé druhé kapitoly jménem "Legacy". Tohle je jeden z důvodů, díky kterému bych celou druhou kapitolu zařadil mezi slabší článek celého "DC Universe: Rebirth". Naštěstí však další hodně emocionální momenty byly napsány dobře, takže vám budou připadat v pohodě.

Jak jsem již zmínil, druhá kapitola patří mezi ty slabší kapitoly, moc vás tím pádem nezaujmou dialogy, které nebyly zdařilé. Stejně bych mohl hodnotit i zvraty, které mi také nepřišly skvělé. Navíc, kresba se příliš nevyvedla. Co mi na ní nejvíce vadilo, byly obličeje, protože mi mnohdy přišlo, že většina postav je nemá moc dobře nakreslené. Dokonce na jednom panelu šlo vidět, jak jeden totálně špatně nakreslený úsměv může zkazit celkový dojem z jedné krásné konverzace mezi postavami. Taktéž bych napsal něco málo o epilogu, ten podle mě nebyl moc zajímavý. Na druhou stranu, vykreslen nebyl špatně, zároveň byl hodně otevřený, díky čemuž mají autoři možnost se k mnoha událostem, na které v celém "DC Universe: Rebirth" nemáme dostatečné odpovědi, v případných dalších sériích vracet. Nyní můžeme přejít na více pozitivní část této recenze. 

První kapitola s tou třetí je bezpochyby tou nejlepší částí celého sešitu. Scénář skvěle funguje, vůbec z něj nemáte špatný dojem, dialogy byly skvěle napsány, k tomu zde máte výborné momenty. Kreslíři si navíc u obou dvou již zmíněných kapitol opravdu dost vyhráli. Hodně stránek sází nejenom na detailně prokreslené prostředí či na různorodé drobnosti v prokreslených objektech (hodinky zde například jsou pěkně propracované), ale také na využití barev. Charaktery zde kvůli výrazným barvám výborně vynikají. Zejména na panelech, kde se nachází temné prostředí, vypadají hrdinové hodně pěkně. Vše ohledně kresby platí také pro čtvrtou kapitolu, k níž bych se milerád chtěl vyjádřit. Za sebe můžu říci, že rozhodně byla dobrá, ale nebyla tak dokonalá jako ty předchozí dvě, o kterých již bylo psáno. Jistě, byly zde okamžiky, které vynikaly, zároveň však i tady došlo na emocionální chvíle, z nichž nebyla cítit přirozenost. Měl jsem tím pádem stejný problém podobně jako v druhé kapitole, jen to nebylo tak extrémní, jak by se mohlo zdát. Každopádně, potěšil mě moment odkazující na jedno jisté dílo od Alana Moora. 

Pokud jste fanoušci DC a zároveň byste chtěli povedený sešit fungující jako úvod pro aktuální série, rozhodně si zkuste přečíst "DC Universe: Rebirth". Sice nejde o převratný kousek a určitě nečekejte hodnocení 90 až 100 %, ale jedná se o kvalitní četbu, což se cení. Geoff Johns tento sešit napsal solidně a uvidíme, co se bude v rámci aktuálních sérií dít v budoucnu. 

#1553: Temnými hvozdy - 100 %


Temnými hvozdy (Through the Woods)
Vydalo nakladatelství Comics Centrum v pevné vazbě v roce 2017. Vyšlo původně jako "Through the Woods" v roce 2014. České vydání má 208 stran a prodává se v plné ceně za 699 Kč.

Scénář: Emily Carroll
Kresba: Emily Carroll

Vzhledem k tomu, že se zaměřuji především na český komiks, nemám takový přehled o tom, co vychází v zahraničí. O to více jsem pak překvapen, když se k nám dostane něco pro mě neznámého, ale vyklube se z toho pak pořádná pecka. Ale naštěstí i na Comics blogu už najdete i recenze na zahraniční komiks, a to v podobě článků od Dana Paličky, které vycházejí ve středu, v sobotu a v neděli. Moje recenze je ale na komiks, který již vyšel česky, a to dílem nakladatelství Comics Centrum, které sem tam přijde s nějakou nečekanou peckou. A právě takovým komiksem je "Temnými hvozdy" od autorky Emily Carroll. Když jsem se do komiksu začetl, jen jsem zíral na to, co se mi vlastně dostalo pod ruku.

"Temnými hvozdy" je skvělou ukázkou toho, proč je komiks jiným médiem, proč je odlišné od prózy, filmu i výtvarného umění. Je natolik specifické, že dokáže vytvářet unikátní díla, což Emily Carroll jen potvrzuje. Její spojení textu a kresby a hlavně stylu kresby je natolik silné a dobré, že jsou příběhy, které jsou autorkou vyprávěny, skutečně silné. Kresba není jen doplňkem, ale je to naprosto nezbytná součást komiksu, která utváří atmosféru, a to mnohdy samostatně, kdy je téměř v kontrastu s textem. Kresba vás na jednou dovede rozhodit, dovede vás navnadit na to, co přijde, a vy víte, že to nebude nic pěkného. Najednou je tu totiž panel, který vás překvapí, který vás rozhodí, a vy si uvědomíte, že to je kresba, kterou studujete více, protože vás z ní třeba i zamrazilo.

Komiks "Temnými hvozdy" je komiksem hororovým, což už se dalo trochu tušit jak z názvu, tak i z obálky. Tady je ještě důležité zdůraznit, že se jedná o komiks hororový, ale ve stylu "Kytice" Karla Jaromíra Erbena. Místy, jako kdybyste skutečně četly jeho balady. Příběhy jsou temné, krvavé, ale nechtějí být nutně za každou cenu gory, za každou cenu šokující. Naopak, tohle je spíše upozaděno a Emily staví právě na budování atmosféry, a to jak prostřednictvím scénáře, tak již prostřednictvím kresby, jak jsem zmínil v předchozím odstavci. Společně se pak vytváří krásná atmosféra temných, skoro až gotických příběhů, z nich jako kdyby se vytratila radost a všude tam číhalo něco temného, nepěkného, nepříjemného.

Pokud máte rádi hororové příběhy, tak prostě nemůžete být zklamáni. Emily Carroll se neobrací na moderní horor, ale spíše na starý, gotický horor, na duchařské příběhy, ale přesto je vidět, že čerpá i trochu někde jinde, například v pohádkách a nechybí ani inspirace Lovecraftem a jeho tajemnými monstry. Každý příběh na vás hned o začátku dýchá tajemnou atmosférou, která se mění v ještě temnější a temnější. Ano, miluji horor, to nepopírám, ale Emily Carroll je prostě tak dobrá, že jí v ničem nemusím nadržovat. Ona umí napsat hororový příběh, ona dokáže zaútočit na vaše základní strachy, ale vy se od jejích příběhů stejně nedokážete odtrhnout. Doufám, že autorka přijde s nějakou další, podobnou knihou a že bude vydána i u nás, protože skvělého hororu není nikdy dost. A z tohohle jsem byl unesen.

Knihu "Temnými hvozdy" zakoupíte na stránkách nakladatelství Comics Centrum se slevou.

2017-10-24

#1552: Bublifuk 7: ...a všichni za bubliny! - 85 %


Bublifuk 7: ...a všichni za bubliny!
Vydalo nakladatelství Triton v roce 2017. Vydání má 36 stran a prodává se v plné ceně za 55 Kč.

Scénář a text: Bára Buchalová, Petr Kopl, Tomáš Kučerovský, Jiří Walker Procházka, Tomáš Prokůpek, Klára Smolíková a Martin Šinkovský
Kresba: Luděk Bárta, Bára Buchalová, Lukáš Fibrich, Karel Jerie, Petr Kopl, Tomáš Kučerovský, Viktor Svoboda, Vojtěch Šeda a Ticho762

Sedmý "Bublifuk"! No není to paráda? Nejen děti, ale i dospělí zase mají co číst. A navíc je to stále kvalitní česká tvorba. Od sešitu "Bublifuk 6: Moře bublin" se mnoho nezměnilo, a to myslím hlavně ve smyslu, že jsou zde stejní autoři a pokračuje se v příbězích, které byly doposud vyprávěny. Takže se na ně zase pěkně postupně podívejme. Na začátku, už tradičně, přicházejí "Fernando a Stella", kteří začínají být poslední dobou docela akční a vymýšlejí vynálezy, které jsou skoro válečného charakteru. Ale vždy to je proto, aby ochránili ty, kteří jsou bezmocní. A navíc na dvoustránce pak dostanete návrh na to, jak si vytvořit vlastní dioráma, což je třeba něco, co jsem nikdy nedělal, ale docela rád bych si to vyzkoušel.

Po "Fernandovi a Stelle" následuje "Vynálezce Alva", který mě ale tentokrát lehce zklamal. "Kostlivec" je takový hezky dětsky napsaný příběh, ale jeho vyznění a pointa v sobě nějak nemají nic výrazně extra navíc. Komiks jsem si přečetl a jel jsem rovnou dál na "Biblické příběhy". Tentokrát nás čekal příběh "Jonáš a velryba". V příběhu je celkem standardně poučení, což považuji za jeho největší přínos, ale potěší i kresba Karla Jerieho a skutečnost, že se Kláře podařilo příběh srozumitelně podat na třech stránkách. A ani z toho to náboženství tolik nečiší. Jak jsem ale psal na recenzi dílu "Bublifuk 6: Moře bublin", biblické příběhy zrovna nejsou tím, co mě příliš baví, protože tam v pozadí je pořád cítit křesťanství, které se nám snaží vnutit víru v jediného boha.

Zato "Píp a Půp" začínají nabírat na parádní obrátkách, a to hlavně proto, že už nesledujeme jednotlivé, samostatné epizody, ale před námi roste větší příběh, který je rozdělen do jednotlivých čísel, navíc příběh, který je napínavý a jež si uchovává svou specifickou kresbu, která vás vždy vytrhne, protože je v rámci "Bublifuku" vždy velmi specifická. On tedy každý komiks má svou specifickou kresbu, ale díky stylu i díky barvám kresba od Ticho762 prostě vyniká. Viktor Svoboda má úplně jinou barevnosti i odlišný styl, který uplatňuje v komiksech "Agenti Tajné dvojky", jež píše opět Klára Smolíkova. Tohle je ta dvojstránka, kde se od vás vyžaduje postřeh v odhalení nějakého lumpa. I tentokrát dostáváte hříčku, kterou můžete řešit. "Agenti Tajné dvojky" mě baví od svého prvního příběhu v sešitu "Bublifuk 5: Na zdar robotům". Podobné hříčky a pátrání jsem měl vždycky rád.

Následují "Tři mušketýři", kteří mi popravdě se sedmým příběhem přišli lehce slabší. Ne tolik, pořád jsou zábavní, ale jako kdyby ubylo vtípků, a Petr už je na vás nechrlí s takovou kadencí jako dřív. Důležitější se stalo, aby zde existovala návaznost, která pomůže provázat tuto série s již známými osudy čtyř mušketýrů. Když ale dojde na akční scénu, ukazuje Petr, že někdy nemusí tolik chrlit vtípky v dialozích, někdy se o ně postará kresbou. "Hilfréd Hubertus Babočka" tentokrát nadchnul, a to hlavně proto, že se zde trochu snaží mytizovat celou postavu a navíc nechává otevřený konec. Jakmile fantazie přechází do reality, vždy mě příběh zaujme. Navíc kresba Tomáše Kučerovského je prostě parádní.

Docela mě překvapilo, že se mi líbili i "Piráti na suchu", ale holt od chvíle, kdy si pro sebe berou dvě stránky na víc, to má trochu větší šmrnc. Navíc je příběh "Kdo je největší smraďoch?" vtipný a má v sobě i poučení, kdy se můžete dovědět o něčem, co třeba vůbec neznáte. Tenhle díl se povedl, navíc mu kresba Lukáše Fibricha velmi dobře sedla i v pointě. Tomáš Prokůpek nám představí zajímavou osobnost - Karla Václava Klíče. A na závěr nás čeká Bára Buchalová a její "Knihomol Bubu", který si tentokrát velmi hezky hraje se slovíčky. "Bublifuk 7: ...a všichni za bubliny!" pokračuje ve skvělé kvalitě, kterou nastolil už prvním dílem, a autoři zde ze sebe dostávají to nejlepší. Některé komiksy vás možná nebudou tolik bavit, jiné vás překvapí, ale opět dostanete všehochuť, která nemá vyloženě slabé místo.

2017-10-23

#1551: Sexkomiks - 85 %


Sexkomiks (Sex Story: La premiére histoire de la sexualité en BD)
Vydalo nakladatelství Paseka v pevné vazbě v roce 2017. Původně vyšlo jako "Sex Story: La premiére histoire de la sexualité en BD" v roce 2016. České vydání má 206 stran a prodává se v plné ceně za 398 Kč.

Scénář: Philippe Brenot
Kresba: Laetitia Coryn


Nejsem puritán a souhlasím s tvrzením, které je v knize několikrát zmíněno, hlavně v závěrečné fázi, kde se dostáváme v historickém putování do současnosti. Tím tvrzením je: "V sexu je dovoleno vše, pokud s tím druhá strana souhlasí." Cokoli, k čemu by měl být člověk druhým nucen, cokoli, co je vymáháno silou, je špatně, je to trestný čin. Ale máme svobodu, máme volnost, a díky bohu za ně. Proč tedy vnímat sex jen jako cestu k plození dětí? Samozřejmě, že to je jeho úloha, ale sex v lidském provedení by měl způsobovat rozkoš, měl by prohlubovat vztah mezi dvěma lidmi, kteří jej provozují. A nezáleží na tom, jakého pohlaví pár je. A nezáleží vlastně ani ne tom, jestli se jedná o pár, či více lidí na jednou. Anebo jen o jedince. Člověk zná mnoho cest, jak se uspokojit a v posledních desetiletích se jeho možnosti rozšířily.

Zní skoro banálně, že se něco takového snažím zdůraznit, ale ono je to důležité hlavně v historickém kontextu. To, jaká dnes existuje volnost a o jakou se někteří lidé snaží rovnoprávnost - teď nemyslím jen o zrovnoprávnění homosexuálů a heterosexuálů, ale i zrovnoprávnění žen a mužů - není něco, co by bylo v každém období zaručeno, naopak, Philippe Brenot podává poměrně dobrý přehled o tom, že opak je pravdou. Žena se stala majetkem, byla jen manželkou, která měla za úkol rodit děti a doufat, že při porodu nezemře. Není to přehnaná představa. "Sexkomiks" totiž postupně v historických obdobích prezentuje, jak se vyvíjel sex samotný, vztah k sexu i postavení muže a ženy ve vztahu i v sexuálních hrátkách. Věděli jste, že pro ženu bylo dokonce trestné, aby si sex užívala?

Historie lidstva je podivná, ale pokud se podíváte na sexuální historii lidstva, budete zírat ještě víc. Nejednou jsem si říkal, jak je možné, že něco bylo persekvováno, nechápal jsem, jak se lidé, většinou muži, mohou chovat tak, jak se chovají. A to mnohdy ještě na základě "vědeckého pokroku". Po přečtení knihy "Sexkomiks jsem docela rád, že žiji v současné době, která sice také není vyloženě benevolentní, pořád najdete až mnoho lidí, kdo se dívají na homosexuála jako na zrůdu, ale stále jsme uvolněnější než kdy dřív. A sad ten trend uvolnění bude pokračovat. Dovedu si představit, že v tomhle smysl by mohla kniha "Sexkomiks" některým lidem i otevřít oči. Právě ta konfrontace sexu a jeho pojetí napříč historií, je velmi výmluvná a ta srovnání jsou mnohdy krutá. Sem tam se jen zdá, že je vyprávění moc kouskované a úplně na sebe nenavazuje, ale holt je to dáno i nutností omezit rozsah knihy a vybrat to zajímavé.

Philippe Brenot je rozhodně povolanou osobou, však je to odborník v oblasti psychiatrie a sexuologie. Navíc má očividně smysl pro humor, což se projevuje napříč celou knihou, nemluvě o tom, že se nebojí prezentovat i vtipy, které by někteří mohli považovat za politicky nekorektní. Ale já jsem rád, že pro některé je politická korektnost také ptákovina a v podstatě obdoba cenzury. U knihy "Sexkomiks", jejíž obsah mě bavil a otevřel i mě, poměrně otevřenému člověku, nové obzory, jsem viděl v podstatě jediné negativum. Proč je kniha vydána jako komiks? Tahle skutečnost má opodstatnění vlastně jen v tom, že bylo možné odlehčit povídání vtípky, a také v tom, že je díky tomu celé téma přístupnější. Laetitia Coryn má navíc karikaturní kresbu, která se k vtípkům hodí, navíc vždy dovede znázornit, co je potřeba a nebojí se.

Komiks "Sexkomiks" vydalo nakladatelství Paseka, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou.

2017-10-22

#DP19: Generations 7: The Bravest - 70%


Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Margaret B. Stohl
Kresba: David Nakayama 

"Generations 7: The Bravest" je v pořadí již sedmým sešitem ze série "Generations" nakladatelství Marvel. Pomalu a jistě se nám série chýlí ke konci. V sedmém sešitě máme možnost vidět bok po boku Carol Danvers s Mar-Vellem - původním Captainem Marvelem z mocné rasy Kree. Já proti Carol Danvers nic nemám, přijde mi jako dobrá postava. Nepatří sice mezi ty nejoblíbenější, ale její charakter se mi z nějakého důvodu líbí. Pokud bych měl zmínit kreeského Mar-Vella, tak toho mám opravdu rád, protože autor Jim Starlin z něj dokázal vytvořit neskutečně zajímavou postavu. Jeho komiksový grafický román "Smrt Captaina Marvela" se mi hodně líbil a kvůli němu bych si někdy chtěl přečíst nějaké staré příběhy ze 60. a 70. let s tímto hrdinou. Jistě, mnozí čtenáři moderních komiksů tyto retro sešity považují za šílenou nudu, jenže mě dokážou ty staré příběhy často překvapit. Ano, ani ty úplně staré komiksy nejsou mnohdy tak špatné, jak by si někdo mohl myslet. Nyní se ovšem vrhněme zpátky k hlavnímu tématu.

Začnu s příběhem. Carol Danvers se dostane na neznámou planetu, kde jakýsi mimozemská rasa útočí na obyvatele. Nebyla by to Carol jako původní Ms. Marvel a ženská verze Captaina Marvela, kdyby nepřiletěla lidem pomoci. Pomůže jim, avšak ihned nato přijde několik dalších skupin mimozemšťanů, kteří chtějí vyvolat chaos. Captain Marvel je tedy v problémech, avšak po chvíli jí pomůže bojovník z rasy Kree, Mar-Vell. Když bych měl něco už teď vytknout samotnému ději, tak jednoduchost zápletky. Ano, kosmické příběhy mám rád, jenže pokud využijete typickou, z dnešního hlediska již lehce stereotypní story, v níž mimozemšťané zaútočí na planetu jenom kvůli tomu, aby udělali co největší destrukci a chaos, tak moc potěšený nebudu. Jedná se totiž o jednu z nejnudnějších zápletek, kterou můžete využít pro jakýkoliv druh příběhu. Musím zase na druhou stranu uznat, že příběh vás i přesto dokáže příjemně překvapit. Jsou v něm povedené momenty, celkem zdařilé bitvy a zajímavé interakce mezi charaktery.

Hrozně rád bych zmínil kresbu, o níž se postaral David Nakayama. Mě jeho styl vyhovoval. Přišel mi docela barevný, což nemusí sednout každému, mě ovšem ty přehnané barvy nevadily a z větší části se hodily pro účely příběhu, protože díky nim bylo mnoho akčních scén skvěle vykresleno, takže jste se výborně orientovali v tom, co se děje během bitvy. Za celé čtení jsem nenašel zmatečnou sekvenci nebo scénu, u které bych si říkal, co se asi děje. Styl bych tedy mohl pochválit, ovšem nemusí vyhovovat každému pravidelnému čtenáři komiksů. Co se týká postav, mně přišlo, že autorka tohoto sešitu ví, jak má psát oba dva charaktery. Díky tomu najdete na mnoha místech výborné interakce mezi titulní dvojicí postav. Každá vás dokáže oslnit svými dialogy a rozhodně vás po pár stránkách neomrzí. Do toho navíc dostanete pár zajímavých konverzací Carol Danvers s obyčejnými lidmi, tudíž budete mít pocit, že hrdina skutečně nemyslí jenom na sebe, ale také na život druhých.

Nakonec bych ještě rychle zmínil celkové zakončení, které podle mě mohlo být trochu delší. Bylo celkem rychlé, takže některé věci mohou na konci vyznít podivně. Ve výsledku tedy byl komiks "Generations 7: The Bravest" povedená zábavná záležitost, jež by si klidně zasloužila těch 75 % a řadil bych mezi jedny z těch lepších sešitů ze série "Generations". Sice se tady využívá mnohokrát použitá zápletka, ale je zde vyvážený příběh a akce. Ničeho není moc ani přehnaně málo. I přesto ovšem musím těch pár procent srazit kvůli již zmiňovaným negativům. Zápletka není zrovna převratná a zakončení mohlo být lepší. Těch špatných věcí ovšem není příliš moc a já bych tedy nakonec dal komiksu příjemných 70%, protože to byla zábavná jízda, u které jsem se nenudil.

Na Comics Blogu najdete recenze na čísla:

2017-10-21

#DP18: Ultimátní komiksový komplet 129: Superior Spider-Man - My Own Worst Enemy - 90 %


Ultimátní komiksový komplet 129: Superior Spider-Man - My Own Worst Enemy
Vydalo Hachette Fasciolli jako 129. knihu ze série “Ultimátní komiksový komplet”. Původně vyšlo jako čísla 698 až 700 série "Amazing Spider-Man" a jako čísla 1 až 5 série "Superior Spider-Man" v nakladatelství Marvel. Ve Velké Británii původně vyšlo v listopadu 2016. 

Scénář: Dan Slott
Kresba: Richard Elson, Humberto Ramos, Ryan Stegman, Giuseppe Camuncolli

Autorem recenze je Daniel Palička.

Po předchozím zklamání třetí řady projektu "Ultimátní komiksový komplet" přichází příběh, na který jsem se opravdu hodně těšil už díky tomu, že ho psal Dan Slott - člověk známý zejména kvůli jeho dlouhodobému psaní Petera Parkera jakožto pavoučího ochránce New Yorku. Poprvé u nás Slottův Spider-Man vyšel díky UKK ve dvou knížkách. Konkrétně se jednalo o knihy "Ultimátní komiksový komplet 80: Amazing Spider-Man: Pavoučí ostrov, část první" a "Ultimátní komiksový komplet 81: Amazing Spider-Man: Pavoučí ostrov, část druhá", díky kterým nám bylo ukázáno, jak moc se dokáže lezec po stěnách změnit za dobu své existence, kdy se na něm vystřídali různorodí autoři.

Předem upozorňuji na důležitou věc. Pro lepší vysvětlení celkového příběhu budu muset prozradit některé události tří sešitů řady "The Amazing Spider-Man", přičemž také řeknu moment z jubilejního čísla 700. Ne že bych všem chtěl zkazit zážitek, ale bez prozrazení toho nejdůležitějšího nemůžu dokonale zhodnotit kvalitu tohoto komiksu. Každopádně, důvěřujte mi - až se budu bavit o pěti sešitech řady "Superior Spider-Man", nic prozrazovat nebudu. To jenom tak pro ujasnění. Teď se vrhněme na klasické recenzování.

První trojice sešitů je víceméně předehra, ve které se dozvídáme o stavu Doctora Octopuse. Je uvězněn uvnitř cely na Raftu - jedné z nejznámějších věznic pro zločince, kde leží a čeká na svoji smrt - sám totiž umírá, přičemž během jedné chvíle začne říkat jméno Peter Parker, kterého by chtěl vidět předtím, než odejde do světa, kde by ho už nikdo neuviděl. Peter dorazí. Od tohoto momentu se začíná rozvíjet zajímavý děj. Měl sice pomalejší tempo, ale nebyl dle mého špatný. Rozhodně velký palec nahoru za využití klasických Spider-Manových záporáků, mezi něž patří zejména Scorpion, Hydro-Man a Trapster, kteří se zde i přes svojí menší známost objeví. Mimochodem, nepočítejte s absolutními hlupáky mezi zločinci, z nich se totiž stávají velké hrozby.

Velký zvrat přijde u čísla sedm set, kdy na konci dojde k jednomu z největších momentů kariéry Petra jakožto Spider-Mana. Na posledních panelech před očima mnoha civilistů zemře uvnitř těla Doctora Octopuse, zatímco Octavius ovládá Spider-Manovo tělo, které by chtěl využít pro vykonání zločinných úmyslů. Jenomže myšlenky a vzpomínky od Parkera se dostanou do jeho ovládané mysli, díky Ottovi prohlásí uvnitř hlavy prohlášení - bude pracovat na superhrdinských záležitostech, ale jednoduše lépe než jeho klasický předchůdce. 

Od tohoto úžasného momentu přecházíme na pětici čísel, díky nimž se dozvíte, jak si Superior Spider-Man poradí s nastolenými pravidly. Nebudu dlouho napínat - bylo to fantastické. Takhle výborně napsané jsem to vůbec nečekal, tímto mě Dan Slott už podruhé pozitivně překvapil. Nejdříve jeho "Silver Surfer", nyní "Superior Spider-Man". Opravdu si nedělám legraci, tohle si musíte přečíst. Vše funguje už po stránce scénáře, kdy dost často ruší spider-manovské stereotypy. Hlavní hrdina nemá problém s brutálním drcením nepřátel, vytváří si malé roboty, jejichž cíl má být pozorování okolí, opětovně začne randit s Mary Jane a využije přeprogramované tělo robota Living Braina pro vlastní účely.

Tohle ovšem není vše, jelikož kvůli tomu všemu si získá odlišnou reputaci u okolí. Kolegové z práce ho už nebudou brát s radostí mezi sebe, policistka Carlie Cooper si říká, proč se maskovaný hrdina chová tak, jak se chová, a starosta J. Jonah Jameson bude čistě spokojen tak moc, až ho bude vyloženě uznávat jakožto pravého ochránce města. K tomu připočtěme kresbu, s níž jsem neměl problém. Líbila se mi, jelikož zde nebyl styl jednoho kreslíře. Vystřídá se zde vícero lidí, z nichž za zmínku stojí námi známý Humberto Ramos. Když zde uvidíte panely plné krve spolu s mrtvými oběťmi, zalíbí se vám.

Co říci závěrem? "Ultimátní komiksový komplet 129: Superior Spider-Man - My Own Worst Enemy" byl překvapivě vydařený zážitek. Skvělý scénář, povedená kresba, panely plné krvavého násilí, zajímavé nápady. Není co dodat. Toto patří mezi jeden z nejlepších Spider-Manových příběhů, které byly vytvořeny.

Na Comics Blogu najdete recenzi na komiksy:
"Ultimátní komiksový komplet 121: Guardians of the Galaxy - Cosmic Avengers"
"Ultimátní komiksový komplet 122: Uncanny Avengers - The Red Shadow"
"Ultimátní komiksový komplet 123: Hawkeye - My Life as a Weapon"
"Ultimátní komiksový komplet 124: All-New Ghost Rider - Engines of Vengeance"
"Ultimátní komiksový komplet 125: Avengers - Avengers World"
"Ultimátní komiksový komplet 126: Silver Surfer - New Dawn"
"Ultimátní komiksový komplet 127: Nova - Origin"
"Ultimátní komiksový komplet 128: New Avengers - Everything Dies"

2017-10-20

#1550: Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko 5: Hadí soutěska - 70 %

Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko 5: Hadí soutěska ( Les aventures de Jo, Zette et Jocko 5: La Vallée des cobras)
Vydalo nakladatelství Albatros v brožované vazbě v roce 2017. Původně vyšlo v roce 1956 jako " Les aventures de Jo, Zette et Jocko 5: La Vallée des cobras". České vydání má 54 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.
Sešit můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Hergé
Kresba: Hergé

Tak jsme se dočkali a skutečně vyšly všechny díly série "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko", kterou vytvořil Hergé a která měla v českém vydávání několik let pauzu. Ale rok 2017 je očividně Hergému zaslíben, protože vyšly znovu všichni "Tintinové" a k tomu ještě právě série "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko" došla svého konce v českém vydání. Na trhu je tedy všech pět dílů, nemluvě o tom, že Albatros chystá i možnost koupě kompletního vydání, kde bude všech pět dílů najednou. Hergé tak na našem trhu dostává pořádný prostor a já jsem za to moc rád. Zaslouží si, aby se znovu vydával a aby další mladí i starší čtenáři znovu odhalovali jeho kouzlo, které časem většinou nemizí, snad jen u původních "Tintinů" je možné nějakou tu kritiku najít. Ale Hergé se postupně vykreslil a vypsal a rozhodně stojí za to jeho příběh číst i dnes.

Neplatí to je i příbězích Tintina, ale i o sérii "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko". Ale je pravdou, že tam, kde mě kniha "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko 4: Záhadný paprsek, 2. část - Výbuch sopky Karamako" nadchla, tam mě zase kniha "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko 5: Hadí soutěska" trochu zklamala. V první řadě je to proto, že máte pocit, že je hlavní dějová linka prostě jen hodně natahovaná a není až tak zajímavá, jak by se mohlo zdát. Skoro by to chtělo příběh ukončit o dost dřív, než se k tomu Hergé rozhodl. Díky tomu nemá příběh potřebný drive, aby se stal skutečně strhujícím a spíše se tříští na jednotlivé epizodní scény. Ten hlavní příběh je celkem jednoduchý a dá se předpokládat, jak to celé vypadne. "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko 5: Hadí soutěska" má docela dlouhý úvod, který mi přišel až skoro zbytečný a spíše vrší vtípky než vyprávění.

Úvod nám zdlouhavě představuje postavu mahárádži z Gópálu, který si dělá dovolenou v Evropě, a vzhledem k tomu, že je to namyšlený egoista, kterému se kdeco znelíbí, nemá problém vidět nepřátele ve dvou dětech a jejich opici. I když vztah mahárádži a Jo, Zefky a Žoka nezačíná zrovna přátelsky, nakonec vede k tomu, že se pan Legrand, otec dětí, je najat mahárádžou na vystavění mostu, který by velmi zjednodušil dopravní logistiku v Gópálu. Jenže to by mahárádža nesměl mít nepřátele na místech, kde o nich ani netuší. Hergé volí klasickou cestu jasného rozdělení na dobro a zlo, kdy nemáte ani na chvíli pochyby o tom, kdo je dobrý a kdo zlý. Snad jen mahárádža je takovou specifickou figurkou, kterou můžete mít rádi, ale také ji můžete nesnášet.

Sešit "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko 5: Hadí soutěska" uzavírá sérii asi v tu nejlepší možnou chvíli, protože nejspíš ani sám Hergé už neviděl cestu, jak dál pokračovat, aby to bylo pořád ještě zajímavé. Postavy se neměly kam vyvíjet a přece jen, Tintin v sobě měl větší potenciál nejen pro děti, ale i pro dospělejší čtenáře, což se jeho dobrodružstvími také potvrdilo. "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko 5: Hadí soutěska" je naivní příběh, který se snaží hrát na humor, ale jeví se přece jen jako docela zdlouhavý, což mu škodí a ničí jeho tempo. Jo, Zefka a Žoko jsou navíc jako postavy upozaděni a do popředí se dostává spíše pan Legrand a mahárádža. Lehký propad v kvalitě oproti předchozímu dílu, ale pořád pěkná ukázka evropského komiksu pro děti.

2017-10-19

#1549: Usagi Yojimbo 27: Město zvané Peklo - 90 %

Usagi Yojimbo 27: Město zvané Peklo (Usagi Yojimbo: Traitors of the Earth)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2017. Původně vyšlo jako čísla 124 až 131 série "Usagi Yojimbo" u Dark Horse. Souborně vyšlo v roce 2013 v nakladatelství Dark Horse. České vydání má 216 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Stan Sakai
Kresba: Stan Sakai

Každá kniha ze série "Usagi Yojimbo" je tak trochu zážitek, protože dostanete něco, co vás potěší. Nejsou výjimky. Vždy se jedná o kvalitní knihy, které obsahují velmi dobré příběhy a nejinak je tomu v případě knihy "Usagi Yojimbo 27: Město zvané Peklo", kdy titulní příběh patří celkově k tomu lepšímu, co v sérii vychází, a to možná proto, že se vlastně jedná o čistě gangsterský příběh, který je navíc rozdělen na pokračování, jež je přerušeno jinými příběhy. Tím dostává celé linie zajímavý náboj, kdy se těšíte na to, jak to dopadne. Ale příběhy mezi tím rozhodně nejsou jen náplňové, jedná se také o dobré povídky, které opět zastihly králíka a jeho autora v dobré formě. Možná ne nejlepší, ale stále vynikající.

"Město zvané Peklo" je první příběh v knize a jeho pokračování "Návrat do Pekla" knihu uzavírá. Je vidět, že Stan Sakai má velmi dobře zvládnutou i kompozici, protože tím nejlepším knihu začíná, nechá vás natěšit se na pokračování, a právě pokračováním knihu také zakončí. A přitom je to na první pohled jednoduchý příběh o tom, jak se Usagi zaplete do mocenských bojů v jednom městě. Ale jeho smysl pro čest, jeho vychytralost a schopnosti, které jsou jedinečné, udělají z tohoto příběhu něco strhujícího, co vás navíc dostane i tím, že jsou zde velmi dobré postavy, které Stan pořád dovede napsat, a to i přesto, že už jich za sebou má pořádných několik desítek. V Pekle si tak užijete akční, chytrý příběh s emocemi a velmi dobrou chemií postav.

A co je mezi dvěma pekelnými příběhy? "Nukekubi" je klasická sakaiovská hororová povídka, která je tentokrát velmi odlehčená a má hezkou pointu, kterou byste možná nečekali. I když se zdá, že by se s humorem mohlo vytratit napětí, není tomu tak a povídka je v určité fázi příjemně mrazivá. "Narukamiho meč" je takové příjemné intermezzo, kde Stan Sakai ukazuje sílu svých postav. Dává do vínku nového samuraje, a je to opět postava, kterou byste chtěli vídat častěji. Pokud jsem u "Nukekubi" říkal, že je to horor odlehčený, tak to už méně platí o příběhu "Teru teru bozu", kdy nejen poslední scéna dovede navodit lehké mrazení na zátylku. Ty děsivější příběhy prostě k Usagimu patří a příjemně koření jeho putování.

Posledním příběhem před "Návratem do Pekla" je "Setkání v Průsmyku krvavého stromu", který ale předchází právě "Návratu do Pekla" a je zde jedno z nejoriginálnějších zakončení souboje Usagiho s jiným šermířem. Právě v tomhle příběhu se opět ukazuje síla samurajských legend. Smysl pro čest je zde velmi silný, jako kdyby všechno přebil, ale přitom dokázal být skutečně správným a spravedlivým řešením sporů. Samozřejmě za předpokladu, že všichni budou čestní. Takhle to ale ve světě nefunguje a japonské legendy to také ví. Stan Sakai vytvořil další knihu, která kvalitativně zapadá do stávající série, a vy koupí "Usagi Yojimbo 27: Město zvané Peklo" nemůžete prohloupit. Ne, pokud králíka milujete stejně jako já.

Komiks "Usagi Yojimbo 27: Město zvané Peklo" zakoupíte na stránkách obchodu Crew.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy: