2014-05-30

#650: Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana (11. část): Planeta Xindlu - 50 %

Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana
Vydalo nakladatelství XYZ v pevné vazbě v roce 2013. České vydání má 344 stran a prodává se v plné ceně za 599 Kč. Kniha je sbírkou komiksů, které původně vycházely v časopise "ABC" a v dalších publikacích. Obsahuje tyto příběhy:
Knihu můžete zakoupit s výraznou slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Vlastislav Toman
Kresba: Karel Jerie

Krátké komiksy, které jsou součástí "Zlaté knihy komiksů Vlastislava Tomana" a jejím uzavřením, nejsou kvalitou na takové úrovni jako jejich předchůdci. "Prázdniny s Marťany" ještě měly dobrou myšlenku a zajímavé provedení, jen to finále bylo takové moc jednoduché. "Planeta Xindlu" bohužel neposouvá pomyslnou příčku kvality někam výš, spíše naopak se jedná o kvalitativní propad. Jako kdyby finále "Zlaté knihy komiksů Vlastislava Tomana" mělo tak trochu narušit dojem z doposud prezentované tvorby. Docela se mi líbí, že se editoři a především sám Vlastislav Toman rozhodli do knihy vložit i novější tvorbu, ale její kvalita jednoduše není až tak vysoká.

"Planeta Xindlu" je komiks, který se měl stát přílohou časopisu "XB-1" (dříve "Ikarie"), k čemuž také došlo, jen s trochou časového zpoždění, Komiks byl plánován pro rok 2011, ale vyšel až v roce následujícím. Jedná se o osmistránkový komiks, který je možné ještě v současné době sehnat, ale samozřejmě, pokud máte "Zlatou knihu komiksů Vlastislava Tomana", shánět nemusíte. Popravdě, není zde až tak velký důvod - z hlediska komiksových kvalit - shánět komiks i v jeho původním vydání. Vlastislava Tomana si vážím, ale tohle je jen vykrádání sebe sama, navíc mám pocit, že mu Karel Jerie do příběhu zasahoval trochu víc, než je zdrávo. Pokud ne a dialogy, jak jsou napsány, jsou skutečně dílem Vlastislava Tomana, je vidět, že zde došlo k autorskému posunu, který se mi až tak nezamlouvá. Je to hlavně tou mluvou, ale stejně...

Co se mi také trochu nelíbí, to je skutečnost, že tohle je vlastně návrat k Hor-tidům, jen bez Kruana. Téma Hor-tidů mi přišlo vyčerpané poměrně rychle, a tak nějak nevidím důvod v tom, proč by se měli objevit i zde. Přesto je zde jeden zajímavý moment, který stojí za pozornost. A to je vlastně finále, kde se o Hor-tidech dovídáme něco nového, a to přímo o jejich tělní struktuře. Bohužel je to v podstatě jediný prvek plus ještě Jerieho tvorba, která tomuhle sedla a je příjemně zábavná, proč stojí za to si komiks přečíst. Přesto věřím tomu, že jako původně zamýšlená povídka by tohle dílko mohlo být zajímavější.

Nechci tvrdit, že tenhle příběh znamená, že ve stáří šla kvalita děl Vlastislava Tomana dolů. Tohle je prostě úděl těch, kteří toho vytvořili hodně. Nemůže být všechno skvělé a kvalitativně na vysoké úrovni. Někdy z toho vyjde prostě jen něco, co má pár zajímavých prvků, ale jako celek to úplně není ono. Rozhodně bych to ale nepovažoval za zklamání. Tím je až komiks poslední, který se ve "Zlaté knize komiksů Vlastislava Tomana" objevil. Příběh "Šroťák" uzavře seriál o jednotlivých komiksech, které jsou součástí této výběrové sbírky díla Vlastislava Tomana, jednoho z nejvýznamnějších a nejlepších komiksových scénáristů české historie.

Komiks "Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.

#649: Usagi Yojimbo 11: Roční období - 90 %

Usagi Yojimbo 11: Roční období (Usagi Yojimbo: Seasons)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2006, dotisk vyšel v roce 2012. Původně vyšlo jako čísla 7 až 12 série "Usagi Yojimbo" u Dark Horse a jako "Green Persimmon" v "Diamond Previews". Souborně vyšlo v roce 1999 v nakladatelství Dark Horse. České vydání má 200 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.

Scénář: Stan Sakai
Kresba: Stan Sakai

"Usagi Yojimbo" je prostě balzám pro duši. V případě téhle série je v podstatě jedno, jakou knihu vezmete do ruky, protože to, co dostanete, je vždycky kvalitní, vždycky se můžete spolehnout  na vysokou úroveň kresby i vyprávění. Tohle rozhodně nemůže říct každý autor a Stan Sakai je v tomhle výjimečný. Mnoho jiných komiksů, kde byste si s každou knihou řekli, že tohle stálo za to, že to je skvělé, prostě moc není. Tato kniha, jako většina dalších, je souborem kratších příběhů, tak pojďme na všechny postupně. Knihu otevírá příběh "Vyschlé pole", která je hodně efektní. Hlavně proto, že zde uvidíte Usagiho v roli, v jaké ho většinou neznáte. Navíc si Stan nechává otevřená zadní vrátka. Je to ono těšení se na to, jestli zde bude konečné rozhřešení.

Když dáte slib, měli byste ho dodržet, říká příběh "Slib daný ve sněhu". Usagi dokazuje, že člověk si za svými sliby musí stát. Je ochoten udělat cokoli, aby splnil slib, který dal. Vlastně by klidně i zemřel, protože je to pro něj přirozenost udělat maximum. Příběh má navíc povedenou, i když tušenou pointu, která tomu dává takový bonus. Komiksem "Spiknutí osmi" se Usagi Yojimbo vrací do víru hlavního dění, aby zjistil, že lordi něco chystají na šóguna. Ten ušatý chlapík má prostě štěstí a dostává se k událostem, které mohou být nebezpečné nejen pro něj, ale pro celou zemi. Opět příběh s následky do budoucna. Tentokrát nemusí čtenář ale moc dlouho čekat, protože dění pokračuje v závěrečném komiksu této knihy, v příběhu s názvem "Zelený tomel". Tady ukazuje Usagi i to, že je pořádně důvtipný a sám může trochu zasáhnout do politického dění, i když si samozřejmě musí nejdřív projít pořádnou akcí.

Vraťme se ale k příběhu "Hadi a květiny", který Usagiho zastihne v chrámu, kam se uchýlil v příběhu "Spiknutí osmi" a kde se setkal se starým známým kaplanem Sanshobo. Tomu vypráví dva své krátké příběhy. Stan Sakai zvolil jednoduchý rámcový příběh Usagiho a Sanshoba, aby zde uveřejnil dvě kratší povídky s ponaučením. Zase něco trochu jiného a vyšlo mu to. "Návrat na planinu Adachi" je podobně meditativní - tedy alespoň svou pointou. Usagi vzpomíná na to, co se dělo na planině Adachi, kde byl jeho lord poražen a zabit. Zajímavostí tohoto komiksu je, že inkera nedělal sám Stan Sakai, ale jeho starý známý Segio Aragonés, s nímž dlouhodobě spolupracuje na komiksu "Groo the Wanderer". Komiks "Přívoz" je pak výbornou hororovou povídkou, kde se opět ukazuje, že staří známí se vracejí a jejich příběh pokračuje i se změnami, k nimž došlo.

"Trpělivost pavouka" vypráví o jednom generálovi, který si možná uvědomil, že život nebude až tak o pomstě, že jsou i jiné hodnoty, které je třeba vyznávat a opečovávat. Jeden z mála příběhů, kde Usagi sám vůbec nevystupuje. "Pán sov" už se k Usagimu opět vrací. Sledujeme ho na cestách, kde nebezpečí číhá na každém rohu. Stan do děje vkládá zajímavou postavou a slibuje, že ta ještě do dění promluví. Tak snad to bude co nejdříve, protože "Pán sov" vypadá skvěle. S "Prvním pravidlem" Usagiho ale opět opouštíme, abychom se podívali za hadím lordem Hebim, který intrikuje, ač sám nemá až tak pevnou půdu pod nohama. Když člověk pracuje se šmejdy, musí počítat s tím, že se sám může stát jejich terčem.
Sám sensei Stan Sakai

A ještě jeden příběh, na který Usagi vzpomíná. Jmenuje se "Obakéneko z klanu Geishu" a je to jeden z těch, které se odehrávají v opuštěných domech, jeden z těch hororových příběhů, které v japonském prostředí a se samuraji dokonale fungují. Navíc je tohle opět příběh, který končí trochu nečekaně. Usagiho opět vidíme dělat něco, co normálně nedělá. Díky tomu je závěr vtipný a příjemně odlehčuje hororovou akci, kterou čtenář do té doby četl. Musím říct, že ti démoni, duchové a příšery jdou Stanovi prostě skvěle. Také je to to nejlepší na knize "Usagi Yojimbo: Yokai". "Usagi Yojimbo 11: Roční období" rozhodně není zklamáním, jeho pozitivem je skutečnost, že dostáváte zajímavou mozaiku všech možných příběhů, které Stan Sakai tak dobře zvládá. Ani jeden není vyloženě slabý, ani jeden není zbytečný.

2014-05-29

#648: Kuře na švestkách - 90 %

Kuře na švestkách (Poulet aux prunes)
Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2008. Původně vyšlo jako "Poulet aux prunes" v roce 2004. České vydání má 88 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihou koupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Marjane Satrapi
Kresba: Marjane Satrapi

Marjane Satrapi dokazuje, že komiks skutečně může tvořit každý autor, který se k tomu odhodlá, má nadání a má co říct. Nezáleží na tom, jestli jste žena nebo muž, nezáleží na tom, jestli jste z České republiky, Spojených států nebo Íránu. No dobře, možná na tom trochu záleží, protože kdyby Marjane v Íránu zůstala, asi těžko by vydala jakýkoli za svých komiksů, protože se až moc věnuje politice, až moc zde prezentuje své svobodomyslné názory, což se v její domovině prostě nenosí. "Persepolis" je toho asi nejlepším důkazem. Marjane měla ale to štěstí, že se nakonec dostala ven a usídlila ve Francii, odkud také vydává své knihy, které se odtud rozlétají do světa. Po "Persepolis" se k nám dostal i komiks "Kuře na švestkách", který je další krásnou ukázkou toho, jaká je Marjane vypravěčka.

Pokud za sebou máte "Persepolis", ať už ve filmové nebo původní komiksové podobě, je jedno které, protože obě jsou krásné a kvalitní, víte, že Marjane hodně vychází ze svého života. Jsou to životopisné komiksy. Stejně tak tomu je i v případě knížečky "Šitíčko", kterou jsem zde již recenzoval. Nejinak je tomu v případě "Kuře na švestkách". I tohle je příběh, který se týká skutečných postav, ale tentokrát se poprvé jedná o komiks, kde Marjane nevystupuje sama jako jedna z hrdinek. Ona se zde tedy objeví, to zase ne, že ne, ale je to jen takové malé cameo. Příběh se soustředí na jejího příbuzného, který byl mistrem ve hře na tar, než mu byl jeho milovaný nástroj zničen.

Násir Alí je muž, který - mohlo by se zdát - je vlastně šťastný. Má rozsáhlou rodinu, manželku, která ho vždy milovala. Jenže všechno je trochu jinak. Právě to, že je všechno trochu jinak, je hlavním aspektem celé knihy. Marjane tohle dokáže podávat skvěle a přesně vystihuje momenty, kdy odhalit pravdu, kdy se podívat na příběh tak, abychom věděli, jaká je podstata. Násir Alí tedy rozhodně není šťastný, jak by se zdálo. Právě se shání po novém taru a není schopen najít žádný, který by byl dokonalý, jehož zvuk by zněl přesně tak, jak by měl. Sám - a s ním i čtenář - si Násir Alí začíná uvědomovat, že chyba nebude v tarech, ale nejspíš někde jinde. A tak se Násir Alí rozhodne zemřít. Sledujeme příběh osmi dní, které mají vést k jeho smrti.

Člověk by si skoro řekl, že tohle nemůže být komedie, ale Marjane se podařilo vhodně smísit komedii s dramatem. Jsou zde momenty, které vám na tváři vykreslí úsměv, ale jsou zde momenty, které jsou natolik nostalgické a dojemné, že jsem prostě musel chvíli přestat číst a jen se na ty panely dívat, užívat si ty emoce, i když nemusí být zrovna z těch, které cítíte rádi. Dobrý příběh by emoce vzbuzovat měl a "Kuře na švestkách" to dokáže s bravurou sobě vlastní. Marjane je skvělá vypravěčka a v podstatě každou svou knihou čtenáře strhne. Je to jen důkaz toho, že je rozhodně dobře, že dostala možnost kreslit a tvořit, protože její tvorba stojí za to. Vyšly u nás tři její příběhy a ani jedním nešlápla vedle.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Šitíčko".

#647: Naruto 7: Správná cesta - 60 %

Naruto 7: Správná cesta (進むべき道...!!)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2012. Původně vyšlo jako kapitoly 55 až 63 v sérii "Naruto" (japonsky ナルト) souborně v roce 2001 u Shueisha, Inc. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Masaši Kišimoto
Kresba: Masaši Kišimoto

Jak jsem se tak domýšlel v recenzi na předchozí díl, ani v sedmé knize se nedočkáme konce druhého úkolu, protože z toho se stává něco nečekaného, komplikovaného a také smrtonosného. Docela mě pořád překvapuje, jak je smrt v "Narutovi" celkem přirozená, prostě k tomu světu patří a postavy zde skutečně umírají. Ne tak, že by se mohly vrátit - alespoň tedy předpokládám - ale opravdu končí svou pouť. V západním mainstreamu není umírání moc obvyklé, většinou je zde násilí, které nevede ke smrti. Krásným příkladem z nedávné doby je třeba "Green Arrow: Rok jedna", kde násilí je, ale neumírá se. Tohle "Naruto" popírá.

V sedmém dílu mangy, která je stále určená především dospívajícím, je hned několik scén, které jsou docela drsné. A ano, dojde i na smrt. Nakonec, když se podíváte na Naruta a Sasukeho, i oni jsou z těch, kdo si docela vytrpí. Asi se nedá čekat, že by některý z nich schytal smrtící ránu, ale hned úvod knihy nám dá vědět, že jeden z nich ji možná umí zasadit, i když se to zprvu vůbec nezdálo. Mytologie se prohlubuje, myslím, že celkem zajímavým směrem, a čtenář si ještě více uvědomuje, že komiks se sice jmenuje "Naruto", ale to neznamená, že půjde vždy hlavně o něj. Jeho úloha v sedmé knize je minimální, a když už, většinou jenom blbne. Až tedy na jeden okamžik, kdy se celkem předvede. Tentokrát to myslím v tom pozitivnějším smyslu slova.

Na začátku se zdá, že Naruto i Sasuke mají stále ještě problémy se vůbec vzbudit a dát se trochu dohromady, aby se alespoň pokusili o dokončení druhého úkolu a tedy získali dva svitky (jeden mají od začátku). Jenže události tomu nechtějí a všechno se zdá ještě trochu komplikovanějším, než jak to vypadalo. Nová spojenectví a nová nepřátelství vznikají, aby se mohl děj ke konci ještě o něco více zamotat. Abychom ale došlo částečného pochopení, je zde flashback ve dvou kapitolách, který trochu světla do dění přinese, aby ale k budoucnosti stejně nic víc neřekl. Nezbývá, než přeskočit k dalšímu dílu a zjistit, jestli se Naruto týmu podaří druhý úkol dokončit.

"Bleach" a "Naruto" mají podobné prvky a projevuje se to i v tom, že je zde chvílemi tápání na místě. "Naruto" je ale přece jen akčnější a těch ninja sekvencí je zde docela dost, aby to čtenáře mohlo pořád bavit. Některé stránky prostě prolítnete, abyste se dostali na ty další, kde se zase něco děje. Sem tam je to prolnuto nějakým tím vtípkem, nemůžu si ale pomoct, Masaši Kišimoto je v posledních dílech trochu křečovitější a ty vtípky mu moc nejdou. A to ani ty dětinské. I proto si myslím, že si tahle série sice pozornost zaslouží, ale hodnocení z hlediska kvality je pořád takové blíže průměru. Sedmá kniha mě neohromila natolik, abych šel s hodnocením výš. Nevím, čím to je, ale ninjové v tomhle provedení mě prostě tolik neberou. V "Usagim" jsou mnohem zajímavější a to ani nejsou hlavními postavami.

2014-05-28

#646: Pixy - 95 %

Pixy (Pixy)
Vydalo nakladatelství Mot v brožované vazbě v roce 2001 (dvě různé obálky) a druhé vydání v roce 2004 (pouze jedna verze obálky). Původně vyšlo jako "Pixy" v roce 1992. České vydání má 72 stran a prodává se v plné ceně za 220 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Max Andersson
Kresba: Max Andersson


Asi to byla ta kresba, která mě docela iritovala a já jsem se proto ani moc nechtěl do "Pixyho" pouštět. Ale v člověku to prostě najednou uzraje a on ví, že je správný čas se k nějakému komiksu dostat. Stejné je to s knihami a filmem. Když je nálada, tak to prostě víte a pak je správný čas na to, abyste se do dlouho odkládaného pustili. Otočil jsem na první stránku "Pixyho" a myslel jsem si, že se jedná jen o takovou epizodku. Jenže pak se jelo dál. Nebyla to krátká epizodka, byl to úvod tohoto sedmdesátistránkového sešitu, kde se neustále něco děje. Jenže tohle není něco, co byste četli každý den. A právě v tom je krása Anderssonovy kresby a jeho scénáře. Postaví před vás něco, co vám dokáže zamotat hlavu, vyrazí vám to dech a samozřejmě si vás to získá.

"Pixy" si mě získal. Nedokázal jsem se od komiksu odtrhnout, a nebýt toho, že se mi opravdu chtělo spát, dočetl bych ho ještě ten večer. Vrhnul jsem se na jeho dočtení hned po probuzení a doslova jsem hltal každé slovo, každý rámeček. Věděl jsem, že nic podobného jsem nikdy nečetl, ale o to ani tak nešlo. Ten příběh si mě dostal pojetím, neustálým děním, které je tak bizarní, ale stále v jednom duchu, že je to prostě krásné. Tady se podíváte do světa, který je prostě žumpa, ale stejně se vám v něm bude líbit, budete ho chtít prozkoumávat, protože tohle je temně ztřeštěná jízda. Je to divné, ale zároveň je to tak zvláštně popelnicově roztomilé, že se necháte rádi strhnout.

Příběh se točí kolem dvojice - Alka a Angíny. Jsou to dva ztroskotanci, na které se usměje štěstí. Jejich dům trpí nákazou graffiti, a tak musí být utracen, ale i když se ocitnou na ulici, život tím pro ně nekončí. Dojde totiž ke šťastné náhodě - neznámý člověk si je vybere a dá jim svůj vlastní byt. Prostě jen tak. Všechno je komplikovanější, ale pro začátek to není důležité. Důležitější je skutečnost, že Angína je těhotná, ale dítě prostě nemůže mít. To by nezvládla. Ona docela těžko zvládá žít, natož aby se snažila udržet na životě někoho jiného. Z Alka se stane zaměstnaný, dostane práci v chovné stanici pro peníze, jenže pořádný problém teprve nastane, když se ozve jejich potracený plod, který si říká Pixy. Nejprve to vypadá, že bude chtít číst pohádky, ale pak se ukáže, že byl jenom opilý. Alko musí jednat - je třeba Pixyho zabít. Ale jak se dostat do světa mrtvých a sám nezemřít?
Alternativní obálka prvního vydání

Trochu jsem se snažil o to, abyste dostali ten správně šílený dojem z příběhu, a myslím, že tam je. Tohle si stejně musíte přečíst, abyste to docenili. "Pixy" opravdu není komiks jako jakýkoli jiný, a pokud nemáte s Maxem Anderssonem žádné jiné zkušenosti - já je před "Pixym" neměl - budete hodně překvapeni. A já si myslím, že mile. Tohle je komiks, u něhož bych nečekal, že mě až tak strhne, ale když jsem ho četl, byl to prostě zážitek. Jako kdyby se Tim Burton stal dekadentním básníkem a uvědomil si, že život je všechno, jenom ne to, co ve skutečnosti žijeme. Realita a smysl našeho života jsou zde postaveny na hlavu, jsou zde úžasné pasáže, kdy se standardní pravila doslova otáčejí a získávají nový význam. A celé je to krásné zábavné a depresivní. Tohle je evropský underground v tom nejlepším smyslu slova.

#645: Bleach 8: The Blade and Me - 80 %

Bleach 8: The Blade and Me (Bleach: The Blade and Me)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako kapitoly 62 až 70 v sérii "Bleach" (japonsky ブリーチ, v japonské transkripci Burīchi) souborně v roce 2003 u Shueisha, Inc. Kniha v originále nese název "The Blade and Me" (anglický název, který je použitý pro české vydání, byl použit i pro japonské), tedy něco jako "Ostří a já". České vydání má 200 stran a prodává se v plné ceně za 189 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Tite Kubo
Kresba: Tite Kubo

Série "Bleach", ale třeba i "Naruto" nebo "Gantz" mají jeden základní problém. Japonci mají jiný styl vyprávění. Pokud pomineme skutečnost, že se jejich knihy čtou zprava doleva, je to v tom, že oni si na stránce, ale vlastně i v celé kapitole, dovedou trochu hrát s prostorem a vyprávět v podstatě minimum událostí. Máte pak pocit, že se toho tolik nestalo. Někdy máte dokonce pocit, že se během celé knihy nestalo vůbec nic. "The Blade and Me" není takový případ, i když jsou zde hlušší místa a vy budete chtít další knihu. Vyšlo u nás zatím celkem třináct knih, když recenzi píšu, a jsem si jistým že by se daly všechny přečíst během jednoho dne, kdyby měl člověk trochu volno, ale to by rozhodně byla škoda.

Já si raději to čtení trochu natáhnu a přeskakuji si k jiným komiksům, abych si užil všechny. To sem tam vede k tomu, že se k předchozímu dění musím vrátit, ale manga je v tomhle přístupná a krátké shrnutí, i když spíše takové obecné, je zde vždy. Události "Bleache" jsou v současné době ale docela zajímavé, a tak jsem se na pokračování těšil a byl jsem zvědavý, jestli se konečně podíváme do Soul Society. Můžeme být v klidu, nepodíváme. Je tu sice pár prostřihů na Rukii, která je dál vězněna, ale to je všechno. Taje Soul Society nám zůstávají utajené a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby to tak zůstalo i v knize deváté.

Osmá kniha nám dává vědět, jestli Ičigo zvládnul trénink a zase se mu vrátila síla Sběrače duší. Vzhledem k tomu, že je hlavní postavou, asi je celkem jasné, jak to dopadlo. Co je důležitější, do dění se více zapojují další postavy a jak to tak vypadá, jejich význam skutečně nebude malý. Menší tým se pak připravuje na to, aby se vydal do Soul Society, čímž tenhle díl v podstatě končí. Je vidět, že na hrdiny čekají zajímavé události, což je dáno i podivnými pravidly, která se sem tam vyhoupnou, tentokrát je to třeba pravidlo o tom, jak vlastně vstoupit do Soul Society - je na to docela málo času. V tom nejlepším se osmá kniha uzavřela a je na nás, abychom se dostali k dalšímu dílu. Pokusím se, aby to bylo co nejdříve.

Tite Kubo trochu zabrzdil v dětinskostech, i když Ičigův táta mě pořád baví. Skvělý šílenec, který má přesně tolik prostoru, kolik by měl mít. Tentokrát zde nejsou ani moc narážky na Inoue a její velmi objemné poprsí, i když dvě bonusové kapitolky nám to vynahrazují. Tite Kubo se vyžívá ve vtípcích a funguje mu to. S "Bleachem" jako kdybych se vracel do doby, kdy všechno bylo méně problematické. Takhle nějak si představuji mainstream - odreagování, zábava, kdy se skutečně mám čemu zasmát, a do toho, skoro jako bonus, velmi zajímavý příběh, který se neustále někam vyvíjí. U amerického mainstreamu je problém v tom, že ten příběh se vlastně za roky nemusí posunout skoro nikam.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Bleach 1: The Death and the Strawberry"
"Bleach 2: Goodbye Parakeet, Goodnite My Sista"
"Bleach 3: Memories in the Rain"
"Bleach 4: Quincy Archer Hates You"
"Bleach 5: Rightarm of the Giant"
"Bleach 6 The Death Trilogy Overture"
"Bleach 7: The The Broken Coda"

2014-05-27

#644: Pascin - 85 %


Pascin (Pascin)
Vydalo nakladatelství Mot v pevné vazbě v roce 2006. Původně vyšlo jako kniha 1 až 6 série "Pascin" v letech 2000 a 2001, souborně bylo vydáno v roce 2005. České vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 279 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Joann Sfar
Kresba: Joann Sfar

Možná to bude znít, že opravdu nemám rád superhrdinský komiks, ale když zjišťuji, co všechno je v komiksu možné, jaké myšlenky se dají předávat, jaké příběhy jsou vyprávěny, ať už skutečné, nebo fiktivní, jeví se vedle toho mainstream jako... no, poměrně nudný, opakující se a bez nápadu. Nejde o to, že bych neměl mainstream rád, ale jsem z těch, co rádi zjišťují, že je zde mnohem více žánrů než jen jeden. A mainstream se jednoduše drží svého jednoho žánru. Americký mainstream už se dostal do takové fáze, že většinou s ničím novým nepřichází. Jsou zde dobré příběhy, ale v záplavě obrovského množství čísel za měsíc už jde jen o to, že máte postavy rádi.

Joann Sfar je autor jiný. Ten nám prezentuje postavu, kterou je poměrně jednoduché nenávidět. Je to postava, která se hned na obálce knihy objevuje s obnaženým přirozením. Tohle samo o sobě je něco, co v mainstreamu neuvidíte. Na jednu stranu kvůli přístupnosti, na stranu druhou proto, že mainstream je mnohem více sexistický a přetvařuje se. Pascin nás do půli těla obnažený  - do té spodní poloviny těla - provází první částí příběhu a nahého ho uvidíme často. Ne proto, že by to bylo sexy, že by to mělo přilákat něžné pohlaví k tomuto komiksu, ale proto, že Pascin - alespoň ten Sfarův - je prostě takový. Je to bohém, který moc neřeší a přitom řeší všechno, užívá si života, ale vlastně to ani nedokáže, přesto si žije tak, jak by mu mnozí mohli závidět a jak mnozí prostě žít nedokážou, protože on svoje živobytí zase tak moc nehrotí. Ono to nějak bude. Ač tohle nezní jako dílo, které vás uhrane, já jsem se nemohl odtrhnout.

Julius Mordecai Pincas je skutečnou postavou a jednalo se o původem bulharského malíře, který se přes Vídeň a Mnichov dostal do Paříže, kde se stal poměrně proslulým, cestoval až do Spojených států amerických, ale vrátil se do Francie, aby zde našel i svůj osud - smrt z vlastních rukou. Oběsil se ve svém ateliéru na Montmartru. Skoro mi to přijde jako příhodná smrt pro umělce. Pascin se narodil v roce 1885 a zemřel v roce 1930. Joann Sfar nesleduje jeho život podle historických faktů, fabuluje a vynechává zásadní události, případně je zmiňuje pouze rámcově (například Pascinova cesta do USA, kde prožil šest let je zde pouze jako zmínka). Jenže tahle kniha není o tom, že by měla být historicky přesná. Tahle kniha se snaží zachytit dobu a specifického člověka, který má jedinečný vztah k životu, k ženám i umění.

Joann Sfar tohle dokázal. Prezentuje příběh člověka, který žil svůj život a žil ho tak jak jeho mysl chtěla, jak on sám toužil, anebo jak to prostě nechal. Miloval ženy, s kterými byl? Možná. Není to jisté. Měl rád své přátele? Těžko říct. Měl rád sebe sama? Ano, asi ano, ale co určitě měl rád - a mohl o tom mluvit, jak chtěl - to bylo výtvarné umění. Žil jím a dávalo mu smysl. Až v určité chvíli smysl dávat přestalo. Ale tohle kniha zatajuje. Není to o Pascinovi, umělci, který se nakonec zabil, je to o Pascinovi, umělci, který žil a tvořil. Miloval kresbu a to Joann Sfar použil i pro grafickou stránku svého komiksu. Přizpůsobuje kresbu, používá tahy perem, ale stejně tak i štětcem, má tenkou linku, ale využívá i silnou, rozkresluje detaily, ale sem tam je minimalizuje, černé plochy na druhé straně střídá jejich absence. Jako kdybyste nahlíželi do Joannova skicáře, který je provázán postavou a jejím příběhem. Skvělé zachycení zajímavé postavy, jejíž osudy nejsou krásné, ale to neznamená, že nestojí za přečtení. Pokud něco Sfar tvoří, dělá to z přesvědčení, že to stojí za to. Tohle je ten případ.

#643: Superman: Pro zítřek 2 - 40 %

Superman: Pro zítřek 2 (Superman: For Tomorrow 2)
Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2007. Původně vyšlo jako čísla 210-215 druhé řady série "Superman" u DC Comics v letech 2004 až 2005. Souborné vydání vyšlo u DC Comics poprvé v roce 2005. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 490 Kč.
Knihou koupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Brian Azzarello
Kresba: Jim Lee a Scott Williams

Pokud se vám do ruky dostal tento druhý díl, pak nejspíš proto, že za sebou už máte i četbu komiksu "Superman: Pro zítřek 1". Jestli nikoli, tak to hodně rychle napravte, protože druhý díl vám bude dávat ještě o něco menší smysl, než jaký nakonec dává. No, abychom byli trochu upřímní, ono vůbec nejde o to, že by byl celý komiks neprůhledný, ale Brian Azzarello volí styl vyprávění a přeskakuje mezi jednotlivými styly, přidává neúměrné množství postav, které byste navíc asi měli znát, aby tak zakryl, že vlastně nejde o nic jiného než o to, že i Superman tápe. Trochu mi přijde, že ani tvůrci samotní si nebyli výsledkem jistí, a tak to Jim Lee ještě zdůrazňuje v doslovu, abychom dostatečně pochopili, že nešlo o nic jiného, než o to, aby se tvůrci podívali na Supermanovu postavu trochu jinak.

Pravda, ono dění v první knize není až tak zásadní, protože pořád se vychází z toho, že došlo ke zmizení velkého množství lidí a Superman by docela rád věděl, co se stalo, ale minimálně tohle je v první knize docela dobře uvedeno. Důvodem Supermanova snažení je i skutečnost, že jednou ze zmizelých je i Lois Lane. Právě druhý díl přináší odpověď na většinu otázek a není to nutně odpověď potěšující. Doslovnost, to je velký problém tohoto komiksu, protože doslovnost jej nakonec dělá obyčejným, i když Brian Azzarello vkládá do komiksu to, co umí nejlépe - psychologie postav a vztahy mezi postavami. Supermana zde máme v podstatě jako jedince, který má problém s tím, aby si určil, kde je vlastně jeho místo. To vede k tomu, že tápe, je si nejistý a tím i zranitelný. Aby toho nebylo málo, bude proti sobě mít skutečně pořádného nepřítele.

Brian nakonec Jimovi umožnil, aby si trochu zakreslil nějaké ty významné postavy, a tak se nám tu promenádují Wonder Woman, Batman, ale především pak zajímaví záporáci. Nutno však říct, že pokud se jedná o záporáky, jejich specifičnost tkví především v tom, že jsou skvěle vizuálně provedení. "Equus" je skutečně vizuálně zajímavý, stejně jako jeho "bratr", který se zde objeví. Ten je mimo jiné také ukázkou toho, jak snadno se zajímavá postava může proměnit v něco, co je prostě jenom obyčejné. Brian Azzarello snadno zabil její potenciál v domnění, že využití způsobem, jak k tomu došlo, je symbolické. Nějak mi v tom chyběly emoce. Na to, že deset, jedenáct čísel čekáte na rozuzlení, je celé finále takové uspěchané, ač se snaží vypadat hlubokomyslně.

"Superman: Pro zítřek 2" je krásnou ukázkou toho, jak se scénárista pokusí o to, aby předal scénář, který bude mít myšlenku, scénář, který bude trochu víc, bude mírně umělecký, bude se snažit spojovat superhrdinskou realitu s hlubším zamyšlením, ale v konečném důsledku je tohle celé lež a pořád se jedná jen o to, že se superhrdina chce vyrovnat se svou osobností a tím, že ne vždy je všechno, tak, jak chce, ne vždy je všechno snadné. Myslím si, že Jimova kresba k tomuhle komiksu nesedí a bylo by třeba jiné, méně mainstreamové, aby Brianův scénář vyzněl tak, jak chtěl. Jimova kresba je skvělá, o tom, žádná, ale tady je vidět, že spolupráce dobrého scénáristy a skvělého kreslíře nemusí vést k výbornému, nebo dokonce výjimečnému výsledku. "Superman: Pro zítřek 2" je v celkovém provedení spíše podprůměrný.

Komiks "Superman: Pro zítřek 2" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Superman: Pro zítřek 1".

2014-05-26

#642: Green Arrow: Rok jedna - 70 %

Green Arrow: Rok jedna (Green Arrow: Year One)
Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2014. Původně vyšlo jako čísla 1 až 6 minisérie "Green Arrow: Year One" u DC Comics v roce 2007. Souborné vydání vyšlo u DC Comics poprvé v roce 2008. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.
Knihou koupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Andy Diggle
Kresba: Jock

Green Arrow je konečně i u nás. Není se moc čemu divit. Seriál "Arrow" je v současné době docela populární a ve srovnání s konkurencí, jakou jsou "Agents of S.H.I.E.L.D.", je to přece jen kvalitnější a zajímavější podívaná, která má atmosféru, zajímavé hrdiny a také zápletku. Navíc se daří představovat i další hrdiny ze světa DC Comics. Docela jsem byl zvědavý na to, jaká bude první kniha s tímto superhrdinou. Myslím, že je dobře, že vyšla kniha seznamovací, ať už si o její kvalitě budete myslet cokoli. Potřebujeme nejprve alespoň trochu vědět, s kým máme tu čest. Jasně, fandové seriálu "Arrow" asi už ví, ale ti ostatní si první rok zaslouží. Řekne totiž o postavě to zásadní.

Když budete "Green Arrow: Rok jedna" číst, možná vám to bude trochu povědomé. Nemyslím ani tak proto, že něco se objevilo v seriálu, ale spíš proto, že postava Olivera Queena je přece jen docela podobná Tonymu Starkovi. Nutno však dodat, že Green Arrow je na světě o celých 22 let déle než Iron Man, protože poprvé se objevil v komiksu v roce 1941. DC má staré hrdiny. Přesto se nejedná o postavu nijak originální, jeho stylizace je jasná - tohle je Robin Hood, který chce chudým dávat. Chce jim hlavně pomáhat, dávat jim svobodu, chce pomoct tam, kde ostatní nemohou a potřební to sami nedokážou. Tohle je prostě hrdina z lidu, až na to, že má na své kousky neřestné množství peněz, takže si s ničím moc nemusí dělat starosti. Člověka pak ani tolik neudiví, že hrdina jako Spider-Man se stal tolik oblíbeným.

Oliver Queen je zbohatlické dítě, které vlastně neví, co se svým životem, ač už je dospělý. Snaží se žít dobrodružně, ale neví, kam směřuje. Je neschopný, k ničemu. Sám to o sobě ví, ale nechce si to přiznat. Dojde však k události, kdy je nucen všechno změnit. Jako Robinson je uvězněn na pustém ostrově mimo civilizaci, kde se musí naučit přežít, stejně jako se musí naučit střílet z podomácku vyrobeného luku, což se stane i jeho poznávacím znamením. Skutečně mu to jde. Dokonce natolik, že je schopen střílet tak, aby nezabil. Neskutečná křeč mainstreamu pokračuje - ano, krev vidět můžeme, ale správný hrdina nestřílí, aby zabil, ale jen proto, aby hodně ublížil. Správňáci totiž nejsou vrazi. Tohle je naštěstí mírně vykoupeno celkem zajímavými událostmi, které se na ostrově stanou. Je v tom tajemství, je v tom realita a také vztahy mezi lidmi, které fungují, ať už v té přátelské nebo nepřátelské rovině. Tohle všechno ve skvělé Jockově kresbě, která opět pomáhá především celkovému vyznění a atmosféře. Tenhle chlap mi prostě sedí. Jeho ruka je neskutečně lehká.

Andy Diggle a Jock opět spojili síly (my je známe ze dvou knih série "Parchanti") a vytvořili komiks, který bych nazval dobrým úvodem do světa jednoho superhrdiny. Pokud Green Arrowa neznáte, myslím, že by vám tohle mělo stačit. Je to dostatečně civilní, supehrdinské zde v podstatě nic není, a tak dostáváte něco trochu jiného, něco, co není jen další mainstream. To, že zápletka je podivná a jsou zde nevysvětlené momenty, které jsou prostě jen proto, aby dění mělo správný směr (např. jak se asi Oliver zachránil po výbuchu, jak je možné, že neprozkoumával ostrov více, i když na něm byl dlouho, apod.), to je prostě daň zábavě. Tohle je součást mainstreamu. Nesmíte o něm tak moc přemýšlet. Pořád si myslím, že právě tohle pojetí může čtenářům vyhovovat. Je to akční, je zde rozervaný hrdina, který musí dojít zásadní morální a osobnostní přeměny, aby mohl světu nabídnout něco víc, jsou zde zlí i hodní lidé, postavy, k nimž je možné přilnout a fandit jim. Funguje to. Je to mainstreamová zábava, která vás neurazí. Zároveň je to ale závazek. Bude to chtít víc než jen jednu knihu, aby se nám tenhle hrdina představil.

Komiks "Green Arrow: Rok jedna" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou.

#641: Aargh! 12 - 70 %

Aargh! 12
Vydáno nakladatelstvím Analphabet Books v brožované vazbě v roce 2013. Magazín má 128 stran a prodává se v původní ceně ze 175 Kč. Číslo obsahuje tyto komiksy:
  • Baba Jaga a vlk - Marek Čolek, Pat Shewchuk
  • Fanouš a brněnská bestie - Dan Černý
  • Pinky vs. Klacek & Fracek - Václav Šlajch
  • 9 křišťálových koulí - Reinhart Croon
  • Úsměv - Philip Paquet
  • Něco, co o mě nevíte - Ephameron
  • Malíř života - Stijn Gisquiere
  • Cirkus Taxidermus - Stedho
  • Staré přízraky - Tony Sandoval
  • Podzim - Joseph Lambert
  • Hvězdy jsou lilie - Jevgenij Jakovlev
  • Orlando: Bestia Immunda - Tomáš Chlud
  • Kwietoslaw: Parní syčák - Jan Smolík
  • Dáreček - Lucie Lomová
  • Křup - Kateřina Čupová
  • Ulita - Alžběta Wolfová
  • Blátivý muž - Lenka Šimečková
  • Má rodná zem - Igor Baranko
  • Šerif z Alien Creek - Marek Rubec
  • Spenglerův komplex - Thijs Wan Nimwegen, Tomáš Kučerovský
  • Starý dobrý Řehoř Brown - Robert Sikoryak
  • Proces - Matteo Casali, Guiseppe Camuncoli
  • Kinky & Cosy (dvě verze podle obálek) - Nix
V publicistice najdete:
  • Američané nemají problém si na mě počkat (rozhovor s Michalem Suchánkem) - Tomáš Prokůpek
  • Vlámský komiks: Svébytná tradice z dvojjazyčné Belgie - Pascal Lefèvre
  • Je zdravé být mírně schizofrenní (rozhovor s Tomášem Chludem) - Lukáš Růžička
  • Do Angoulême, zpátky a zase tam: Studentská soutěž CZ.KOMIKS.11 - Tomáš Prokůpek
  • Jaroslav Vodrážka: Český spoluzakladatel slovenského komiksu - Tomáš Prokůpek
  • Kdopak by se Kafky bál - Michal Jareš

Scénář: Různí
Kresba: Různí


Po třináctém čísle jsem si trochu potřeboval spravit chuť, protože z hlediska komiksů mě to číslo nějak zásadně nenadchlo. Z hlediska publicistického bylo třinácté výborné a stejně tak je dvanácté číslo. Tady se dá vytknout něco jen těžko. Obsáhlé seznámení s vlámským komiksem navíc neprobíhá jen formou textovou, ale s některými autory se seznamujeme přímo prostřednictvím jejich děl. A musím říct, že "Kinky & Cosy", stripy, které se objevily na zadní obálce, jsou krásně černohumorné a cynické. Přečtení zadní obálky mě na celý sešit příjemně naladilo. Dostalo se mi však klasické mozaiky, která obsahuje i komiksy, které čtenáři nic neřeknou. Je to ale tentokrát celkem příjemně vyvážené. V tomhle díle skutečně každý najde něco, co ho zaujme.
Alternativní obálka od Tomáše Chluda

Číslo má především dvě hlavní témata - vlámský komiks a Kafku, ale je zde také komiks studentský. Témata jsou doplněna články, které jsou ještě dále rozšířeny o dva rozhovory. První s Michalem Suchánkem, který měl před dvěma roky dobré vyhlídky na to, že by se stal autorem u Dark Horse. Od té doby se ale mnoho nového ven nedostalo a Michal zatím u Dark Horse nepublikuje. Druhý, poměrně obsáhlý rozhovor, je pak s Tomášem Chludem, který toho řekl o své tvorbě opravdu hodně a navíc ještě přihodil kus ze svého "Orlanda", kterého jsme se zatím také bohužel nedočkali. Z ukázky, která je zde uvedena si člověk až tak dobrý obrázek neudělá.

No, to by bylo k publicistice, pak je zde spousta komiksů, které stojí o vaši pozornost. Jestli za ni stojí, to si nejsem vždy jistý. "Baba Jaga a vlk" je komiks, který je parádní hlavně díky kresbě, protože i beze slov by byl asi stejně pochopitelný. Ta kresba připomíná ruskou pohádku a dává celému příběhu parádní atmosféru. Slovanské vlivy jsou v díle zakořeněné, ale kanadská kresba tomu teprve dala jiskru. "Fanouš" potěší, ale více pobaví "Pinky vs. Klacek & Fracek". Z vlámského komiksu se mi líbil "Úsměv" díky své jazzové nostalgii, kterou skvěle podpořila i kresba a absence slov. Formou kresby je pak zajímavý "Malíř života", a to hlavně díky poslední abstraktní stránce. Krásnou kresbu má také "Cirkus Taxidermus". V tomhle stylu by mi sednul nějaký parádní western. Mile mě překvapil Joseph Lambert, kdy podle kresby jsem si nebyl jistý, ale výborně poetický a zároveň vtipný komiks mě uchvátil.

Jak je patrné, v tomhle případě toho není málo, co stojí za pozornost. Třeba i takový "Kwietoslaw: Parní syčák", který má až překvapivě zajímavou a dobrou pointu, která dává příběhu pěkný rozměr. Ze studentských prací, které se umístily v soutěži CZ.KOMIKS.11 je pak pro mě rozhodně nejzajímavější "Blátivý muž", který mě uhranul skvělou kresbou Lenky Šimečkové, jejíž práce je obecně prostě úchvatná a je jednou z těch mladých, u nichž doufám, že se neztratí z komiksové scény. V jejím případě je nádherná i hororová atmosféra, která doslova vyzařuje z každého panelu. Igor Baranko pobavil i s použitím slov. Pokud dojdeme ke kafkovskému tématu, tak "Starý dobrý Řehoř Brown" je výbornou parodií na "Peanuts" s prvky Kafky i tohoto stripu zachovanými v zajímavé kombinaci, a italské pojetí "Procesu" jen dokazuje, že komiks může být existenciální stejně jako próza.

S tímhle číslem "Aarghu!" jsem přece jen o něco spokojenější než se třináctým. Skoro to vypadá, že se k nim budu vracet v obrácené chronologii. Tady jsou komiksy, které mě opravdu nadchly, a zároveň zajímaví mladí autoři z České republiky, kteří by mohli do komiksu v budoucnu promlouvat. Lence Šimečkové to opravdu přeji a doufám, že se s ní setkám při tvorbě jedné knihy, která se pomalu rýsuje a u níž jsme oba přislíbili účast. Já literární, ona grafickou. Uvidíme. "Aargh! 12" představuje různé styly, různé země a je to směsice, která funguje. Myslím, že největší kouzlo "Aarghu!" je pořád v tom, že nám ukazuje šíři komiksu, a to jak v oblasti scenáristické, tak i v oblasti kresebné. Prezentuje nám komiks jako silné a svébytné médium. Velmi inspirativní zdroj, i když hlavně ve smyslu kresby a vyprávění obrazem.

Na Comics Blogu najdete recenzi na sešit "Aargh! 13".