2014-01-31

#480: Živí mrtví 9: Smutek nás pozůstalých - 65 %

Živí mrtví 9: Smutek nás pozůstalých (The Walking Dead Vol. 9: Here We Remain)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako čísla 49 až 54 v sérii "The Walking Dead" u Skybound Entertainment (vzniklo pod Image Comics a bylo založeno přímo Robertem Kirkmanem). Souborně v originále komiks vyšel jako "The Walking Dead Vol. 9: Here We Remain" v roce 2009. České vydání má 136 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Robert Kirkman
Kresba: Charlie Adlard a Cliff Rathburn

Pokaždé, když otevřu novou knihu ze série "Živí mrtví", uvědomím si, jak moc miluji zombie žánr. Je to prostě žánr, který mi říká strašně moc a strašně moc mi dává. Je jasné, že pro každého to nemusí být stejné a jsou lidé, co prostě nemají zombie rádi. Asi jsou i lidé, co označí "Noc oživlých mrtvol" za stupiditu, ale tak to prostě je. Každý má právo na svůj názor a já už jsem se smířil s tím, že lidé nebudou milovat to, co miluji já, stejně jako já si nemusím oblíbit to, co si oblíbí jiní. Přesto se nadále snažím být celkem objektivní, což se nakonec promítlo i do toho, jak jsem hodnotil tuto knihu. Pokud se nepletu, je to zatím nejnižší hodnocení, které jsem knize ze série dal. Přesto si myslím, že naprosto právem.

"Živým mrtvým" se někdy vytýká, že je to taková trochu jiná telenovela. Když budete číst právě knihu "Smutek nás pozůstalých", uvědomíte si, proč tomu tak je. Někdy se prostě řeší jen obyčejné lidské životy, někdy se situace vyřeší sama, ani není nutné zápletku ozvláštňovat. Úvod knihy je docela dobrý. Je to two men show s Rickem a Carlem, který musí dospět až moc rychle. Oba se vyrovnávají s tragédií po svém. Jsou tu skutečně skvělé momenty, kdy možná tím nejlepším je scéna s telefonem. Abychom ale nezacházeli moc daleko od ostatních, Rick a Carl se znovu setkají se starými známými. Najednou sledujeme obyčejné melodrama mezi lidmi, které je po nějaké době trochu okořeněno. Vypadá to na to, že by se zase mohlo něco dít.

Jenže v tom momentu je kniha ukončena. Tohle je jednoduše daň toho, že se jedná o seriál na pokračování, který může být nekonečným, a tak je zde i prostor pro to, aby se zvolnilo. Ona je to ve skutečnosti nutnost, protože prostě není možné držet jedno tempo. Je třeba přidávat a pak zase brzdit, pořádně to sešlápnout, a pak zase pořádně bouchnout. Očekávám, že nějakého toho bouchnutí se dočkáme v následujícím díle. "Smutek nás pozůstalých" je však knihou, která už téměř postrádá zombie a Kirkman se spokojí s tím, že se nás snaží vyděsit nečekanými zjeveními nemrtvých. Je opravdu ještě možné mít šok z toho, že na někoho někde vypadne nemrtvý? Neměly by se postavy za tu dobu už trochu víc sžít s tím, že jsou zombie všude kolem a že mohou zpoza rohu vyskočit? V tomhle směru už i Kirkman zapadl do rutiny a snaží se nás očůrat, aby na nás pak mohl vytasit nějaký svůj velký zvrat.

I když dávám knize celkem nízké hodnocení (ve srovnání s ostatními knihami "Živí mrtví"), rozhodně to není důvod k tomu, abych na sérii zanevřel. Jak říkám, zombie žánr miluji, a jak je vidět, ten příběh ještě má kam se vyvinout. Je pouze potřeba, aby se pořád něco dělo. Něco skutečně zásadního se pořád může přihodit. Kirkman naznačuje, že by bylo možné odhalit příčinu toho, co zombie apokalypsu způsobilo. Nemyslím si, že to udělá, ale nevím, třeba nám to skutečně řekne. Rozhodně je proč se těšit na další, už desátou knihu, která se k nám dostane v dubnu 2014. Jsem si jistý, že zase budeme číst něco, co s námi pořádně pohne. O tom totiž zombie žánr skutečně je. O vyhřezlých vnitřnostech, nemrtvých, ale hlavně o lidech a jejich děsivých osudech.

Na blogu najdete také recenze na knihy:

#479: Scott Pilgrim 3: Nekonečný smutek - 75 %

Scott Pilgrim 3: Nekonečný smutek (Scott Pilgrim and the Infinite Sandess)
Vydalo nakladatelství BB/art v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako "Scott Pilgrim and the Infinite Sadness" u Oni Press v roce 2006. České vydání má 192 stran a prodává se černobílé v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Bryan Lee O'Malley
Kresba: Bryan Lee O'Malley

Konečně mám trochu čas dohánět resty a jedním z těch restů je i "Scott Pilgrim". Dva díly už tu jsou na Comics Blogu recenzované (recenze prvního dílu, recenze druhého dílu), a tak je třeba přikročit i k dílu třetímu. První díl mě naprosto odboural, ale v případě druhého a třetího si nemohu pomoct, ale něco mi tam chybí. Jako kdyby humor v obou případech byl o něco nucenější, jako kdyby to nebylo tak ladné. Pořád trochu doufám, že je to tím, že se O'Malley vypisuje a vykresluje a že zbylé tři díly budou přesně taková pecka, jakou jsem si představoval po prvním díle.
Scott Pilgrim má za sebou souboj se dvěma ďábelskými bývalými kluky Ramony Flowers, dívky, se kterou chce chodit. Jenže aby tohle mohl, musí jich porazit celkem sedm. A třetí je na cestě. Seznámili jsme se s ním na konci druhého dílu, kde jsme se navíc setkali i se Scottovou bývalkou. Druhý a třetí díl se totiž hodně rýpou v minulosti, hlavně tedy Scottově minulosti, a my zjišťujeme, že to je celkem proutník, i když asi nikdo nedokáže pořádně vysvětlit proč. Třetí kniha je tedy o tom, jak se Scott vyrovná s minulostí a také s tím, že jeho třetí soupeř má superschopnosti, kterým se on za žádnou cenu nemůže rovnat. Veganství je holt kult, který může váš život a vaše schopnosti velmi obohatit.
Bryan Lee je naprosto unikátní autor v tom smyslu, jaké prvky do svého příběhu vkládá. Jedním z nich je právě ono veganství, ale další jsou třeba příčina velkých kráterů na Měsíci, souboj v nákupním centru, který je opravdu jedinečný a možná se jedná o nejvtipnější scénu v celé knize. Někdy prostě jen zíráte na to, co Bryana napadne a s čím se na vás vytasí. I proto není "Scott Pilgrim" pro všechny, protože ona samotná skutečnost, že z poražených protivníků létají peníze a oni sami mizí, to prostě nemá s realitou nic moc společného. Jenže právě v tom je krása "Scotta Pilgrima", protože to prostě není jen jeden komiks z mnoha, které najdete v knihkupectví. Pokud ho tedy v knihkupectví ještě najdete.
Abych ale nemluvil jen o Scottovi a o tom, co provádí, musím ještě vyzdvihnout skutečnost, že Bryan je dobrý vypravěč. Příběh, který vám předkládá, není jen o tom, jak Scott musí nakopat zadek sedmi borcům, ale je to celkem zajímavá vztahová komedie, kde se pořád něco děje a kde mnohdy jednotlivé dialogy jsou tím, co vás bude bavit nejvíce. A tohle je dar. Mít v komiksu hodně dialogů a udělat je zábavné, to prostě nezvládne každý. Bryan to zvládá a navíc vás dokáže uzemnit i kresbou, na které je místy hodně patrné, že se inspiroval mangou, kterou mimochodem v závěru sám doporučuje. Na jeho doporučeních je krásné, že některou mangu už si můžeme koupit, protože vychází i česky. Konkrétně se jedná o "Gantz" a "Death Note". Kniha mimochodem obsahuje i bonusy, které jsou od Bryanových přátel. Když nic jiného, minimálně potěší. "Scott Pilgrim 3: Nekonečný smutek" je komiks, který baví, ale já si myslím, že v tom může být přece jen ještě trochu víc. Tak snad počtvrté.

2014-01-30

#478: Superman: Poslední syn - 50 %

Superman: Poslední syn (Superman: Last Son)
Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako čísla 844-847 a 851 série "Action Comics" a jako "Action Comics Annual 11" u DC Comics v roce 2006 až 2008. Souborné vydání vyšlo u DC Comics poprvé v roce 2008. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.
Knihou koupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Geoff Johns a Richard Donner
Kresba: Adam Kubert

V některých případech je vznik příběhu o něco zajímavější než samotný komiks a tohle je ten případ. První zajímavý aspekt tohoto komiksu je, že na scénáři spolupracoval Richard Donner, tedy tvůrce milovaného a, pravda, skutečně skvělého snímku "Superman". Co se dál stalo s franšízou, to je věc jiná. Richard Donner se k Supermanovi vrátil v podstatě po třiceti letech a nutno říct, že očekávání byla veliká. O to problematičtější byl vznik pětidílné minisérie. Zdálo by se, že pět dílů zas není tak moc, ale když tomu okolnosti chtějí, dílo se prostě nedaří. Minisérie vycházela v rámci standardní řady "Action Comics", ale po třech dílech došlo k problémům. Adam Kubert onemocněl - nikdy neobjasnil, co mu přesně bylo, a tak došlo k tomu, že se série protáhla. Díly tedy nevyšly přesně za sebou, což se setkalo s kritikou. My máme to štěstí, že všechny díly můžeme číst sebrané v jedné knize.

No, štěstí... Já jsem si strašně přál, aby tahle kniha fungovala, aby ten příběh byl skutečně dobrý, ale nějak nemůže překonat pocit, že jsme zase nic výjimečného neviděli. Richarda Donnera mám rád, protože natočil filmy, které jsou nezapomenutelné. Osobně mám nejradši "Přichází Satan!" a pak samozřejmě kousky jako "Jestřábí žena" anebo všechny "Smrtonosné zbraně". Mezi nimi se neztrácí ani "Superman", což je dle mého názoru jedna z nejlepších komiksových adaptací, a to hlavně proto, že z toho trapně čestného a celkem nudného ochránce planety Země, udělal docela zajímavou a také zábavnou postavu. Tak nějak jsem doufal, že se komiksem "Poslední syn" na dění filmu naváže.

Spolu s Geoffem Johnsem však Richard Donner zvolil trochu jinou cestu. Společně vlastně udělali remake druhého filmu, který je v Donnerově životě velkým milníkem, hlavně v tom směru, že mu nebylo dovoleno ho prve dokončit. Nakonec se o to pokusil v roce 2006, kdy vydal nově sestříhanou verzi, která se měla více podobat jeho původnímu záměru. Tohle si pak zopakoval právě v komiksu "Poslední syn", kde sice zápletku rozjíždí trochu jinak, jsou zde jiné prvky a finále je hodně odlišné, ale opět jde o to, že Generál Zod se svými poskoky přijde na Zemi s tím, že ji ovládne, a Superman je tím jediným, více méně, kdo s tím může něco udělat.

Základní zápletka vychází z toho, že na planetě Zemi se objeví plavidlo, které s sebou nese něco, co nikdo nečekal. Je to poslední Kryptoňan. Mladý chlapec, který je podle všeho dítětem Kryptoňanů. Superman, tedy Kal-El očividně není posledním obyvatelem zničené planety, ale je zde ještě tento chlapec, kterého se Clark okamžitě ujme i se svou ženou Lois Lane. Proč jsou manželé? Kdy se to stalo? Proč má Lois krátké vlasy? No, tohle jsou otázky, které bychom museli hledat někde jinde. Holt je to tím, že příběh "Poslední syn" je součástí většího celku. Některé skutečnosti nám prostě nemohou být jasné.

Lois a Clark se tedy ujmout chlapce, ale větší hrozba než rodičovství teprve přichází. Jak říkám, i když je to Richard Donner a strašně rád bych řekl, že je to komiks skvělý, tak prostě není. Je to jen další kousek, který pěkně zapadá do toho supermanovského univerza. V podstatě klasický produkt mainstreamu, kde ještě navíc nemůžeme zapomenout ani na další hrdiny, kteří se zde na pár panelech objeví a sem tam se o nich trochu mluví. To vede například k tomu, že se sem tam objeví i dobrý vtip. Já si ale nemůžu pomoct. Ten supermanovský svět je tak dlouho stavěn, ale jeho středem jsou přesně tyhle, nic neříkající, nic nerozvíjející příběhy, které jen přidávají postavy, ač význam pro nějakou větší kompozici prostě chybí. Ano, samozřejmě, jsou zde zadní vrátka pro nějaké dění, ale zrovna tímhle příběhem se opravdu nic nemění. Události na konci jsou naprosto stejné jako na začátku, jen nás komiks chce přesvědčit o tom, že Superman dostal další ránu.
Richard Donner

Komiksu příliš nepomáhá ani kresba Adama Kuberta. Není problém v tom, že by neuměl kreslit, například jeho obálky jsou úchvatné, ale on tak rád používá čáry, které jsou zbytečné, až to nakonec vede k tomu, že Superman má na některých panelech obličej plný jizev, Lois vypadá sem tam dost divně a Lex Luthor má vlasy na své pleši. Jeho kresba je jak z animáků, protože také pozadí má... upozaděné a figury z něj jasně vystupují. Mám s tím trochu problém, ale koneckonců, to mám s celým komiksem. Ano, asi se shodneme na tom, že mainstream je hlavně zábava, ale já si nemůžu pomoct, když už se tady staví tak rozsáhlé světy, to příběhy v nich musí být opravdu epizody bez významu. Jasně, řeknete mi, že tohle může vliv na budoucnost Supermana, ale mělo to vliv? Asi mám rád, když se příběh někam posune, na druhou stranu je pravda, že pro náš trh, kde nejsou jednotlivé superhrdinské světy tak známé, jsou tyhle epizodky vhodnější. O tolik zase nepřijdeme.

Komiks "Superman: Poslední syn" vydalo nakladatelství BB/art, u kterého můžete komiks zakoupit se slevou.

#477: Hitman 3: Zabijácké eso - 60 %

Hitman 3: Zabijácké eso (Hitman: Ace of Killer)
Vydalo nakladatelství BB/art ve spolupráci s Crew v brožované vazbě v roce 2007. Původně vyšlo jako díly 15 až 21 série "Hitman" u DC Comics. Souborně vyšlo (později než v ČR) v roce 2011. Na rozdíl od amerického vydání v českém vydání chybí sešit č. 22. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 349 Kč.
Komiks zakoupíte také v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Garth Ennis
Kresba: John McCrea

Opět se mi potvrdilo, že většinu knih od Gartha Ennise je lepší číst v době, když člověk s komiksem začíná a když nemá tolik načteno. Když se postupně vracím k jeho "Punisherům" a "Hitmanům", uvědomuji si, že už nejsem schopen vidět a užít si to kouzlo, které jsem cítil, když jsem tyhle knihy četl poprvé. I když se Ennis snaží o určitou kritiku superhrdinů, nakonec je ve svých příbězích velmi podobný tomu mainstreamu, protože i když je drsnější, pořád se drží těch samých hodnot. Čest je u něj na prvním místě, a to nejen v případě série "Hitman", která byla psána přímo pro DC a Ennis musel držet určitou přístupnost i mladším čtenářům, ale stejné prvky jsou i v "Preacherovi", který vycházel u Vertiga a Ennis tak mohl trochu popustit uzdu své fantazii.

Na knize "Zabijácké eso" se ukazují určité nešvary, které jsou pro mainstream naprosto klasické. Vracíme se k příběhům, o nichž jsme si mysleli, že jsou uzavřené, do popředí se dostávají postavy, které jsou zbytečné, ale dělá se tak aspoň dobrá reklama ostatním sériím. Když už nic jiného, Ennis využil Catwoman úžasně úchylně a její scény jsou skvělé, hlavně v tom smyslu, jaké narážky na ni mají Tommy a Natt. V tomhle směru se přece jen Ennis od mainstreamu stále odlišuje, ale jeho humor prostě nezachrání všechno.

Hlavní dějovou linii tvoří šest kapitol "Zabijáckého esa". Je to příběh o tom, jak se na zemi vrací démon Mawzir, který se snaží Tommyho sprovodit ze světa. Tommy se s tímhle šmejdem utkal v první knize a zdálo by se, že je po všem. Jenže podruhé už to tak snadné nebude. Vzhledem k tomu, že je démon v podstatě nezničitelný, je třeba hledat složitou cestu, jak se ho zbavit. A tak se na scénu dostávají další postavy a náhoda a osud tomu chce, že se spojují Tommy a Natt s Catwoman, Jasonem Bloodem a ještě Tiegelovou. Nakrásně se nám opět opakují témata, která Ennis tak rád používá. Drsné chlapy, silné ženy, které ale podléhají těm drsným chlapům, spousta gangsterů na zabití a do toho všeho hlášky, které většinou pobaví, ač jich není zase tolik.

Kniha obsahuje ještě jednohubku, příběh "Polib mě", který se zaměřuje jen na Tommyho a Tiegelovou a na to, že se jejich vztah konečně posune někam dál. Musím říct, že tohle je opravdu vtipné a možná je to lepší ze dvou komiksů, i když je výrazně kratší. Ta zápletka je celá těžko uvěřitelná, hlavně když si člověk vezme, jak je Tiegelová kreslena, ale tak proč ne, je to komiks, ne? A nakonec, proč by se tohle nemohlo stát i ve skutečném světě? Dějí se i divější věci. Je to hezká, celkem originální romance a navíc Tiegelová je v McCreaově kresbě neskutečně sexy, stejně jako Catwoman. "Hitman" nadále zůstává vhodnou variantou pro lidi, kteří jsou z mainstreamu unavení a chtějí ho drsnější, ale na druhou stranu je na tom vidět, že ono to zas tak daleko od mainstreamu nejde. Ve srovnání s takovým komiksem "Crossed", s nímž také přišel Ennis, je tohle přece jen ještě čajíček, kde si tvůrci tolik nedovolili.

Komiks "Hitman 3: Zabijácké eso" koupíte se slevou na stránkách BB/art.

Na Comic Blogu najdete recenze na knihy:
"Hitman"
"Hitman 2: Místní hrdinové"

2014-01-29

#476: Hovory z rezidence Schlechtfreund - 90 %

Hovory z rezidence Schlechtfreund
Vydalo nakladatelství Lipnik v pevné vazbě v roce 2013. Vydání má 240 stran a prodává se v plné ceně za 329 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.

Scénář: Džian Baban a Vojtěch Mašek
Kresba: Vojtěch Mašek

Trochu to vypadá, že mám opravdu zasednuto na mainstream a že budu vysoko hodnotit všechno, co jen zavání intelektuálním komiksem. Takhle to ale není. K této knize jsem se dostal tím, že jsem ji podpořil na serveru hithit.cz, což je obdoba Startovače a to je obdoba Kickstarteru. Jinak bych k "Hovorům z rezidence Schlechtfreund" asi nikdy nepřičichl. Jsou to takové ty věci, co o nich člověk ví, ale myslí si, že to není nic pro něho, protože to právě na první pohled vypadá až moc intelektuálně. Navíc se mi do rukou nikdy nedostal magazín "A2", kde byl původně tenhle komiks otiskován, a to již od roku 2005.

Když si tuhle sbírku jen tak rychle prolistujete a nemáte tušení, do čeho vlastně jdete, dostaví se první pocit zklamání. Všechny ilustrace jsou stejné. Vojtěch Mašek nakreslil jediný panel, ten se kopíruje tak, aby vznikl třípanelový strip, který má celkem klasické rozložení, i když někdy jsou panely pro potřeby pointy různé velké, což znamená jen to, že je ten jeden panel trochu osekán. Na panelu pak není nikdo jiný než geniální a zneuznaný spisovatel Hermann Schlechtfreund (vlevo s brýlemi) a Jožka Lipnik, jeho neutuchající obdivovatel (vpravo s knírkem). Jejich poloha se nemění, na každém panelu se tváří stejně, a přesto, když se do stripu začtete, uvědomíte si, že se vlastně postavy hýbou, i když jen ve vaší hlavě a jen tím, že si na základě jejich promluv utvoříte poměrně jasnou představu o tom, co jsou zač.

Prozrazovat více o postavách asi nemá smysl, kniha sama nabízí poměrně přesný a také celkem vtipný životopis obou "hrdinů". Nejvíce o nich pak promlouvají jejich vlastní slova. Jožka je prostě člověk, který se zamiloval do spisovatele, jenž je pro něj symbolem intelektuálního hrdiny, kdy každé Hermannovo slovo je pro Jožku téměř božím přikázáním, ať se jedná o sebevětší banalitu, kterých Hermann, ač velmi sofistikovaně a přesvědčeně, pronáší opravdu mnoho. Právě tahle pseudointelektualita je na stripu krásná a vytváří velké množství point a vtipů. Ano, jedná se o strip, u kterého se můžete zasmát. Já se smál několikrát, což jsem rozhodně nečekal. Humor je intelektuální a někdy je prostě potřeba znát reálie, ale většinou se dají stripy pochopit i bez nějakých hlubších znalostí.

"Hovory z rezidence Schlechtfreund" nejsou strip, který by byl primárně vtipný, spíš se pořád jedná o strip, který chce něco říct, který vás přinutí se trochu zamyslet nad tím, za jakými kravinami se někdy pídíme, ale dívat se na "Hovory z rezidence Schlechtfreund" jako na intelektuální strip je škoda. Hodně tohle svoje zařazení na první pohled evokuje, ale je třeba se od toho oprostit a trochu se začíst. Souborné vydání je k tomu více jak vhodné. Nejedná se o sbírku všech stripů, ale rozhodně je to soubor, díky němuž si uděláte jasnou představu o tom, jaký tenhle strip opravdu je. Možná vás komiks neosloví, ale pokud podlehnete jeho poetice, budete se k Hermannovi a Jožkovi vracet jako ke starým známým. Trochu mi to evokuje komiks "Staří mistři", ale i když tomu asi nebudete moc věřit, "Hovory" jsou mnohem přístupnější i obyčejným čtenářům. Je to dáno i tím, že ta témata jsou většinou poměrně všední.

"Hovory z rezidence Schlechtfreund" je strip, který bych mohl doporučit, což jsem se snažil vyjádřit i tím, že jsem dal tak vysoké hodnocení. Je to do jisté míry experiment, samozřejmě, ale ve stripu není až tak neobvyklé, že je kresba neměnná a mění se pouze text. I v tom je ale výzva, protože pokaždé přijít s nějakým novým scénářem, který má smysl, pobaví anebo něco řekne, to je pořádně náročný úkol. Pánové Baban a Mašek to zvládli dokonale. V případě delších stripů přes dvě stránky (anebo i více) to vyznívá nejvíce. Grafiky, které jsou také součástí knihy, jen vhodně dokreslují tu podivně intelektuálně příjemně přízemní atmosféru této knihy, které napomáhá i velký formát - jeden strip rovná se jedna strana a máte knihu, která se ve vaší knihovně rozhodně neztratí.

Knihu "Hovory z rezidence Schlechtfreund" koupíte na stránkách nakladatelství Lipnik.

#475: Kid Paddle 2: Totální masakr - 60 %

Kid Paddle 2: Totální masakr (Kid Paddle: Carnage total)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako "Kid Paddle: Carnage total" u nakladatelství Dupuis v roce 1996. České vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 149 Kč.
Kresba: Midam

Když jsem četl první sešit "Kid Paddle 1: Ďábelské hry", docela dobře jsem se bavil, protože se mi líbilo, jak je komiks pojat. Nejedná se o novinku, ale strip z 90. let, který pojednává především o hrách už poměrně archaických, přesto hrách, které jsou mi srdcem a svou poetikou blíže než současné, graficky dokonalé hry, kde máte pocit, že ovládáte vlastně dění ve filmu. Jasně, i to je super, ale mně to zase tolik neříká. Já jsem obecně spíš staromilec a mám rád hudbu, která už má několik křížků na krku, mám rád filmy, které jsou dělané klasickými triky, což se dnes moc nevidí, a nakonec mám rád i staré komiksy, i když zrovna v případě komiksů zbožňuji i ty nové. Tím chci jen ilustrovat, že "Kid Paddle 1: Ďábelské hry" se mi prostě trefil do noty.

V případě druhého dílu jsem si ale uvědomil jednu zásadní věc. Ten komiks je skutečně hodně cílený, a i když ten vtip pochopí asi každý, kdo neměl nikdy nic co do činění s hrami, ať už na PC, na televizi, kdy se ještě hrály staré Segy, apod, nebo na konzolích modernější, anebo třeba i na automatech, nikdy na něj nemůže "Kid Paddle" dýchnout tak, jak by měl. Prostě bude takovým čtenářům něco unikat. Já jsem nikdy nehrál na automatech, ale televizní videohry jsme měli poměrně brzy, na počítači jsme s bráchou v pubertě pařili v podstatě pořád, a když Blizzard vydá něco nového a není to "WoW", tak okamžitě kupuji. Z toho důvodu v sešitu "Kid Paddle 2: Totální masakr" stále nacházím něco, co mě dostává.

Kniha měla dle mého názoru celkem pomalý rozjezd. Ze začátku jsem se vůbec nebavil a měl jsem pocit, že Midam prostě není schopen vytvořit vtip, který by mě naprosto odrovnal. Docela to trvalo, ale nakonec se mu to povedlo. A když už se mu to povedlo, tak jsem si uvědomil, že jsem vlastně na konci čtení a žádné další stripy přede mnou nejsou. Uběhlo to rychle a není toho tolik, co by skutečně znamenalo nějaký zásadní počin v oblasti humoru. Dělá to hlavně scénář, protože Midamova kresba je prostě parádní a má ten správný nádech. Jako kdybych četl graffiti. Tohle někde nasprejované vypadá naprosto skvěle. Když se podíváte na obálku, je to krásný důkaz. Anebo otočte na obálku zadní, kde je ukázka toho, jak by mělo vypadat třetí číslo. To je naprosto úchvatná ilustrace, která musí milovníky her odrovnat. A vlastně i milovníky hororu. Mimochodem, ty stripy s příšerami ve skutečném světě jsou opravdu výborné, jen jich není tolik.

Stejně tak je dobrý i strip v obchodě se zbraněmi, ale jak říkám, tohle jsou stripy za stránkou 35, takže jsme opravdu skoro na konci. Je to škoda, protože ty opravdu povedené stripy jsou výborné. Bohužel většina je jich jen průměrných. Je v nich ta správná atmosféra, ale nějak se mi nedostává moc navíc. Snad je to tím, že se téma první knihou vyčerpalo, snad je to tím, že některé vtipy jsou celkem rutině položené a nejedná se o nic speciálního, co někdy i odstupuje od tématu. To jen dokazuje, že o těch hrách se toho nedá udělat tolik. Celkem zajímavé jsou vynálezy, z toho by se ještě v budoucnu dalo něco vytěžit. Jsem zvědavý, jestli Crew vydá třetí díl, který zatím bohužel v edičním plánu nevidím. "Kid Paddle" je komiks, který si najde svoje čtenáře. Jen jich nemusí být tolik, protože - a možná se mýlím - tohle mi nepřijde nutně jako něco, co nadchne současné děti.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "Kid Paddle 1: Ďábelské hry".

2014-01-28

#474: Ultimátní komiksový komplet 1: Iron Man - Démon v lahvi - 65 %

Ultimátní komiksový komplet 1: Iron Man - Démon v lahvi (Iron Man: Demon in a Bottle)
Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2014 jako dvacátou devátou knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih "Iron Man: Démon v láhvi" ponese č. 1. Původně vyšlo jako čísla 120 až 125 série "The Invincible Iron Man" nakladatelství Marvel. Mezinárodní společnost Hachette poprvé komiks vydala ve Velké Británii v únoru 2013. České vydání se prodává v plné ceně za 199 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz.

Scénář: David Michelinie a Bob Layton
Kresba: John Romita Jr. a Carmine Infantino

"Démon v lahvi" je rozhodně název, který si se superhrdiny člověk moc nespojuje. Tedy snad kromě toho případu, kdyby tento název byl opravdu doslovný a znamenal, že se Iron Man musel utkat s nějakým skutečným démonem, který na něj vystartoval z láhve, která se objevila třeba na hladině moře, a příboj ji vyplavil ke břehům Ameriky. Jenže tentokrát je název myšlen metaforicky a opravdu je třeba, aby se Iron Man utkal s nepřítelem, který se zdolává ještě hůře než takový Mandarin. Komiks slibuje něco jiného a něco jiného také dostanete, ale stejně se nezbavíte pocitu, že ten název přece jen není až tak moc naplněn.

Do rukou se vám s knihou "Démon v lahvi" dostal příběh, který bude mít v konečném pořadí "Ultimátního komiksového kompletu" číslo 1, což je paráda, konečně už máte alespoň ten první kousek, který bude úplně nalevo v knihovně. Člověk má pocit, že to začíná mít nějaký pořádný rozměr, když už má jedničku. Ta jednička je naprosto zasloužená, protože, pokud se nepletu, jedná se o nejstarší příběh, který si v rámci "Ultimátního komiksového kompletu" budete moct přečíst. Ano, na ty původní série z 60. let se nedostane, protože "Démon v lahvi" byl vydán v roce 1979 jako součást série "The Invincible Iron Man". Celkem byl příběh rozdělen do devíti sešitů, a právě ty jsou obsaženy v této knize. Jedná se tedy o poměrně rozsáhlou knihu, ač je pravda, že jedna kapitola nemá ani těch 20 stran.

Co se musí knize nechat, tak to je skutečnost, že většinu času budete mít pocit, že tenhle komiks je o něco modernější než "Ultimátní komiksový komplet 5: Tajné války superhrdinů Marvelu část 1", což je trochu paradoxní, protože "Démon v lahvi" je příběh starší. Toho textu je zde ale o něco méně, jako kdyby David Michelinie mnohem lépe chápal, jaké jsou možnosti komiksu a že skutečně není nutné popisovat všechno. Ani on se tomu nevyhne, ale je přece jen svěžejší. To se bohužel nedá říct o tom, že i on opakuje děj předchozích kapitol. V některých případech je to rozvržení až na tři stránky, což je nesmírná škoda. Ani tentokrát ale není rekapitulace součástí každé kapitoly, což opět ukazuje spíše na to, že Michelinie dělal hlavně příběh a ne jen sérii, kde každý okopírovaný panel může ušetřit jak úkoly kreslíře, tak i scénáristy, který nemusí až tak moc namáhat svou hlavu.

"Démon v lahvi" však rozhodně není knihou, která by se zabývala pouze tím, jak Tony Stark bojuje se svou alkoholovou závislostí. Ve skutečnosti je tohle problém pouze poslední kapitoly, ale je třeba dodat, že celý příběh k tomu tak nějak spěje a celou dobu jsou zde náznaky, že s pitím by to mohlo být vážné. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o červenou nit, která se vine celým příběhem, jsou zde epizody, jež k naplnění této červené nitě nakonec vedou. Tou první epizodou je taková malá akcička na jakémsi téměř opuštěném ostrově, k němuž se letadlo s Tony a nevinnými lidmi zřítí poté, co letadlo zasáhne... Přečtěte si, ať nejste ochuzeni o překvapení. Abych to ale shrnul. Tenhle příběh, který je rozložen do dvou kapitol, je vlastně ekologickou agitkou o tom, že vyhazovat jaderný odpad do moře rozhodně není dobré řešení a že lidé, kteří si zvolili asketický život, jsou možná moudřejší než všichni ostatní.

No, ten začátek je mírně řečeno trochu nejistý, ač to téma je rozhodně aktuální neustále. Jenže kdo má rád ekologické agitky? Jedeme tedy dál a jsme svědky toho, jak Michelinie znovu vypráví příběh Iron Manova vzniku, který je původně dílem Stana Leeho. Tohle převyprávění je zde v podstatě jako taková výplň navíc, i když funguje jako připomenutí toho, co má vlastně Iron Man představovat. Tohle je důležité, protože v následujícím dění dojde k popření těchto hodnot. Tony Stark se musí vyrovnávat s mnoha problémy, jako jsou snahy S.H.I.E.L.D.u převzít Stark International, ale také s tím, že nemá moc štěstí se ženami a poslední dobou je navíc v práci neschopný. K tomu se přidávají ještě další problémy a cesta do náruče alkoholu je otevřena.

David Michelinie rozhodně scenáristicky zvládl poslední kapitolu skvěle, ale je to všechno řešeno až trochu moc rychle. Jako kdyby podobné problémy pro superhrdiny stále nebyly tím zásadním, hlavní jsou pořád akční příběhy, konspirace, noví nepřátelé, apod. A tak se celá alkoholová problematika sfoukne docela rychle, a to hlavně proto, že většinu prostoru zabírá příběh v Monaku, kde Tony Stark mimo jiné zjistil, že jsou lidé, kteří jsou možná chytřejší a dokážou využít jeho slabiny. Líbí se mi, jak je komiks politicky korektní a používá vymyšlené země, aby svou kritikou nezasáhl nějak moc přímo. Proč by také měl? Pořád je to hlavně zábava s podivnými záporáky a jejich vytahováním.
David Michelinie

Skvělou věcí na "Ultimátním komiksovém kompletu" je skutečnost, že můžeme sledovat, jak se v rozmezí zhruba 30 let komiks vyvíjel. A že jsou ty změny znatelné. Také ale můžeme sledovat, jak se vyvíjeli jednotliví tvůrci. V tomhle případě John Romita Jr. Když srovnáte knihu "Démon v lahvi" s knihami "Hledání bohů" a "Spider-Man: Návrat", které také vyšly v rámci "Ultimátního komiksového kompletu", zjistíte, že jeho kresba se nesmírně vyvinula. Začínal v podstatě jako klasický komiksový kreslíř, který vycházel z přesné linky svého otce a takových autorů jako Steve Ditko, ale postupně se vypracoval v osobitého tvůrce, jehož kresba je rozeznatelná. Se šrafurou si ale tykal vždy, stejně jako s tím, že hrdinové prostě musí mít pořádné svaly, i když jen ocelové. On ale ani Tony Stark nevypadá jako houžvička. Však je to také playboy. V součtu tedy ano, "Démon v lahvi" přináší poměrně zásadní příběh, ale jeho rozvržení zas tak zvláštní není a v konečném důsledku dostáváte pořád více toho dobového mainstreamu.

Na blogu najdete také recenzi na knihy:
"Ultimátní komiksový komplet 2: Uncanny X-Men - Dark Phoenix"
"Ultimátní komiksový komplet 4: Wolverine"
"Ultimátní komiksový komplet 5: Tajné války superhrdinů Marvelu část 1"
"Ultimátní komiksový komplet 7: Daredevil - Zmrtvýchvstání"
"Ultimátní komiksový komplet 8: The amazing Spider-Man: Kravenův poslední lov"
"Ultimátní komiksový komplet 9: The Amazing Spider-Man - Zrození Venoma"
"Ultimátní komiksový komplet 11: The Incredible Hulk - Tiché výkřiky"
"Ultimátní komiksový komplet 12: Zázraky"
"Ultimátní komiksový komplet 13: The Mighty Thor - Hledání bohů"
"Ultimátní komiksový komplet 14: Captain America - Nový úděl"
"Ultimátní komiksový komplet 15: Punisher - Vítej zpátky, Franku část 1"
"Ultimátní komiksový komplet 16: Ultimates - Nadčlověk"
"Ultimátní komiksový komplet 18: New X-Men - G jako Genocida"
"Ultimátní komiksový komplet 21: Amazing Spider-Man - Návrat"
"Ultimátní komiksový komplet 28: Avengers - Na ostří nože"
"Ultimátní komiksový komplet 29: Tajná válka"
"Ultimátní komiksový komplet 30: She-Hulk - Svobodná, úspěšná, zelená"
"Ultimátní komiksový komplet 33: Ultimate Spider-Man - Moc a odpovědnost"
"Ultimátní komiksový komplet 34: Avengers - Rozpad"
"Ultimátní komiksový komplet 36: Astonishing X-Men - Nadaní"
"Ultimátní komiksový komplet 40: Astonishing X-Men - Boj"
"Ultimátní komiksový komplet 41: Zombie z Marvelu"
"Ultimátní komiksový komplet 43: Iron Man: Extremis"
"Ultimátní komiksový komplet 44: Captain America - Zimní voják, část 1"
"Ultimátní komiksový komplet 49: The Incresible Hulk - Hulkova planeta část 1"
"Ultimátní komiksový komplet 51: Captain America - Zimní voják, část 2"
"Ultimátní komiksový komplet 52: Thor - Znovuzrození"
"Ultimátní komiksový komplet 58: The Invincible Iron Man - Pět nočních můr"

#473: V hlavní roli Snoopy - 70 %

V hlavní roli Snoopy
Vydalo nakladatelství Plus v pevné vazbě v roce 2012. České vydání má 232 stran a prodává se v plné ceně za 299 Kč.
Sešit můžete zakoupit v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Charles M. Schulz
Kresba: Charles M. Schulz

Dostali jsme se na konec sbírek stripů "Peanuts", které u nás zatím vyšly. Je na našem trhu tedy celkem pět knih a musím říct, že pokud se někdy někdo setkal s tímhle stripem, rozhodně se jedná o povinnou četbu. Na druhou stranu je to strip, který dokáže zaujmout i nové čtenáře, což platí například i v mém případě. Jsem rád, že mám doma všech pět knih a že jsem se jimi mohl kochat, protože Schulzova poetika je mi skutečně blízká. Nakonec mě ale trochu mrzí, že souborné vydání bylo - prozatím, nebo nastálo? - završeno právě touto pátou knihou, která je viditelně slabší oproti těm předcházejícím. Smutné na tom je, že je to nejspíš skutečně proto, že v hlavní roli je právě Snoopy.

Jako většina předchozích knih, i "V hlavní roli Snoopy" je knihou tematickou, která se, jak název poměrně jasně napovídá, zaměřila na nejznámějšího bígla na světě, tedy na Snoopyho. Ten se nám tu představuje dokonce v deseti různých rolích, protože je hercem, respektive je tím, kdo chce prožívat život i jinak, a právě k tomu mu role slouží. Vy si uvědomujete, že právě v těch rolích je nejživější, nejtvárnější a Schulz zde srší představivostí a ukazuje, jak je možné strip pojmout. Právě v této knize je pak velmi vidět, jakou postavou se inspiroval "Calvin a Hobbes", respektive některé příběhy, kde se Calvin uzavírá do své představivosti a prožívá imaginativní příběhy. Bill Watterson však zašel ještě dál právě v tom, že imaginaci jen nenaznačuje, ale vykresluje. Ukazuje se tak, jak moc velký vliv "Peanuts" na komiks obecně mají.

Přesto ale díky zvolenému formátu došlo k tomu, že některá témata jsou prostě nudná. Jsou natolik specifická, že nemusí zaujmout každého, a hlavně po obsahové stránce se jedná o něco, co není pro všechny. Třeba letecké eso z první světové války je sice zajímavé, ale pokud se trochu nezajímáte o válku nebo letectví, může vám smysl unikat. Stejně tak je tomu v případě dalších profesí - například Snoopy advokát. Zajímavý je rozhodně Snoopy jako kondor, což je myšlenka naprosto geniální. Je škoda, že ze Snoopyho astronauta nemáme víc. Kniha trpí i tím, že je zde určitá nesouměrnost v počtu stran, které jsou věnovány některým rolím, což je ale dáno i tím, že některým rolím se sám Schulz věnoval více a jiným méně. První světová válka ho očividně fascinovala, a tak si pro sebe letecké eso ukradlo relativně největší počet stran.

Kniha padá s tím, jaký formát pro ni byl vybrán, ale na druhou stranu pořád dostanete to, co chcete - "Peanuts". Některé stripy jsou naprosto výborné, ovšem sem tam je prostě možné vidět, že se Schulz opakoval, v jednom případě jsem měl pocit, že doslova. Některé pointy jsou založeny na určitých větách, které se opakováním vryjí do paměti, právě díky nim však máte pocit, že to trochu ztrácí náboj. "V hlavní roli Snoopy" vám ale také ukazuje, jak bohatý svět Charles M. Schulz vytvořil. A i když mě třeba tato kniha komplexně nezaujala tolik jako ostatní, pořád patří autorovi můj obrovský dík za to, co nám představil. Jsem si jistý, že k těmhle stripům se ještě budu vracet, protože když má člověk depresi, nic nepozvedne náladu víc než depresivně poetický strip.

Komiks "V hlavní roli Snoopy" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"Svět podle Snoopyho"
"Láska podle Snoopyho"
"Můj ty smutku!"
"Snoopy po škole"

2014-01-27

#472: Usagi Yojimbo 6: Kruhy - 100 %

Usagi Yojimbo 6: Kruhy (Usagi Yojimbo: Circles)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2009. Původně vyšlo jako čísla 25 až 31 série "Usagi Yojimbo" a jeden příběh v magazínu "Critters 50" u Fantagraphics Books. Souborně vyšlo v roce 1994 v nakladatelství Fantagraphics Books. České vydání má 160 stran a prodává se v plné ceně za 229 Kč.

Scénář: Stan Sakai
Kresba: Stan Sakai


Když čtete "Usagiho", tak prostě nejde nemilovat japonskou kulturu, ať už z ní znáte cokoli, ať už se v její historii stalo cokoli. Ano, rozhodně to není historie, která by byla krásná, růžová, ale právě samurajské historické období v sobě má něco neskutečného. A díky příběhům, jako je právě "Usagi Yojimbo", poznáte, co to vlastně znamená čest, jak je tento aspekt lidského charakteru neskutečně zásadní ve své banalitě. Co samurajové někdy pro čest dělají, je neskutečné, ale když to udělají, řeknete si, že tak je to vlastně asi správně. Pokud chce člověk dodržovat pravidla, v tomto případě bušidó kodex, měl by za ním stát celý svůj život a v každém případě. Usagi Yojimbo to dělá, většinou, pokud není v sázce vyšší dobro, a právě proto je postavou, kterou si zamilujete.

No, zamilujete si ji také hlavně proto, že Stan Sakai je naprosto neskutečný vypravěč, a budu se opakovat, když řeknu, že on zvládne jakýkoli příběh - melancholický, smutný, srdcervoucí, ale stejně tak i vtipný, poučný a někdy i téměř dokumentární - ale ono tohle prostě nejde nezmínit. Stan Sakai je všestranný vypravěč, stejně jako je všestranný umělec. Vždy dokáže panely nakreslit tak, aby se vám nejen co nejlépe četly, ale také tak, aby co nejlépe zachytily daný moment. Jednoduše ví, kdy více drobit stránku a kdy nechat jenom jeden panel. A že jeho jednostránkové panely, nebo dokonce ty dvoustránkové skutečně stojí za to.

Kniha "Kruhy" je rozdělena do celkem pěti příběhů, kdy nejdelší je právě titulní příběh "Kruhy", který si Stan nechává na konec. Vypadá to jako naprostý záměr, protože se jedná nejen o příběh nejdelší, ale zároveň i nejlepší. Usagi se v něm vrací domů, do rodné vesnice. A právě o tom jsou čtyři příběhy předcházející - o tom, jaká byla cesta domů. První komiks s názvem "Most" je klasickým příběhem o démonovi na mostu. Takový příběh by se skvěle vyjímal třeba i v sérii "Hellboy". Když jsem hovořil o tom, že Stan Sakai je skvělý vypravěč, který se nebojí žádné výzvy, tak "Most" je ukázkou toho, jak je schopen - úspěšně - do svých příběhů vložit hororové prvky a přesto je ponechat přístupné všem čtenářům.

"Souboj" je příběhem o lidské ješitnosti a hlouposti, kdy naprosto dokonalý je závěr tohoto komiksu, kde se ukazuje, jak hloupí někdy lidé jsou a jak odporní mohou být. Naděje umírá poslední, ale když vidíte tohle, máte pocit, že ta naděje na zlepšení je velmi slabá. Aby se nálada trochu prostřídala, "Yurei" je opět spíše strašidelným příběhem, který čerpá z japonských legend a bájí a je krásnou variací na příběhy o pomstě. Ano, v "Kruzích" prostě nenajdete slabý příběh, a to i přesto, že zrovna "Yurei" je velmi krátkou povídkou obsaženou jen na osmi stranách, což je v zajímavém kontrastu s rozpracovanou komiksovou novelou "Kruhy".


Ale ještě před nimi "Dcera mého pána". Tohle je příběh, kde si Stan vyzkoušel maličko jinou vypravěčskou formu, protože nechal příběh vyprávět samotného Usagiho. "Dcera mého pána" je formou klasické báje nebo možná spíše rytířské legendy, pouze v japonském provedení, ale s parádními monstry a příšerami. Ten příběh má skoro antický rozměr, i když zápletka je zase hollywoodská. Tohle ale dokonale sedí k tomu, že komiks je vyprávěn dětem. Opět se tak potvrzuje, že Stan Sakai má dar pro správný výběr formy, což rozhodně není u vypravěče vždy samozřejmost.

Nakonec "Kruhy", kde se nám vrací jeden starý známý, o kterém jsme mysleli, že je mrtvý, a setkáme se s dalšími oblíbenými postavami. Jedná se o klasický příběh návratu domů, který se neobejde bez těžkostí. Tenhle příběh je zásadní hlavně v tom smyslu, že se zde dovídáme mnohem víc z Usagiho života a spolu s ním prožíváme i jedno zásadní odhalení jeho života, které by - zdá se - mělo hodně změnit. Na to si ale budeme muset ještě počkat. Stan Sakai vytvořil postavu, kterou si lidé oblíbili, a právě z toho těží i konec tohoto komiksu, protože právě díky skvěle napsaným postavám a vyústění příběhu je tohle neskutečně emotivní závěr, jenž dojme a zasáhne. V případě Usagiho možná ani nemusíte mít rádi samurajské příběhy, protože tady vás děj dostane tak silnými emocemi, že prostě oceníte skvělý příběh.

Na Comics Blogu najdete recenzi na knihy:
"Usagi Yojimbo 1: Ronin"
"Usagi Yojimbo 2: Samuraj"
"Usagi Yojimbo 3: Cesta poutníka"
"Usagi Yojimbo 4: Spiknutí draka"
"Usagi Yojimbo 5: Kozel samotář a dítě"
"Usagi Yojimbo: Yokai"