Když jsem se poprvé dověděl o projektu "Divočina", bylo to přes Startovač, kde jsem si prohlížel projekty. Projekt byl nový, ale hned mě dostalo, že si někdo tohle zkusil a touží si vydat komiks - v Česku! - přes crowdfunding. Zaujalo mě to opravdu hodně, a tak jsem projekt podpořil a snažil jsem se ho také propagovat. Nakonec bylo propagátorů mnohem více, projekt vydělal jednou tolik, než autor žádal, což nakonec vedlo k tomu, že mohl bez problémů vyjít. Mikiho Podprockého navíc oslovilo i nakladatelství Argo, a tak komiks vyšel pod jeho hlavičkou a jeho péčí. A to je na komiksu vidět. Mám limitovanou edici pro startéry a je na ní sakra vidět, jak si s ní dali práci. Skvělý papír, pevná vazba, přebal s nádhernou ilustrací, k tomu ještě podpis autora a číslo 50, které jsem díky své investici získal. A jsem ještě uvedený spolu s dalšími mecenáši v závěru knihy. To hodně potěší.
Projekt se tedy ujal a došlo k tomu, že už jsme jen čekali na to, až vyjde. A vyšel. Dokonce se dostal i do prodeje, a to jak v základní brožované verzi, tak i v pevných deskách, které je možné dostat v
Comics Pointu. Je skvělé, kam až to Miki dotáhl a přeji mu to, přesto si teď hodlám stěžovat. Komiks se do volného prodeje dostal v době, kdy já jsem svou verzi ještě neměl. Stejně jako ji neměli ti další, kdo projekt financovali přes Startovač. Kniha dorazila zhruba za 14 dní. Dobře, je to zvláštní, ale snadno se to dá odůvodnit tím, že nakladatelství má mnohem snazší distribuci. Fajn, s tím se smířím, stejně jsem byl na dovolené. Pak jsem ale zjistil, že kniha v pevných deskách, co je v prodeji, je také limitovaná edice, vyšlo jí jen 300 kusů a zas tak moc se neliší od té verze, kterou mám já doma. Pravda, nemohl jsem porovnávat naprosto dokonale, ale kde je rozdíl? V očíslování mé verze? V podpisu? To je hezké, jen lidi, co si "Divočinu" koupili v Comics Pointu ji mají za nižší cenu. Nevím, možná to přijde divné jen mě, ale prostě mám pocit, že ti, co autorovi pomohli jeho sen uskutečnit, na tom jsou trochu biti. Nejde o peníze, komiks není zas tak drahý, člověk koupil v životě mnohem dražší, ale spíš o ten přístup. Když už člověk využije Startovač nebo podobný systém crowdfundingu, měli by být mecenáši (startéři, investoři, backeři nebo jak jim chcete říkat) na prvním místě. Jinak pořád bude mezi lidmi určitý negativní postoj vůči tomuto způsobu financování, kterého jsem si všiml a který považuji za přínosný pro autory, kteří by jinak nic nevydali, nebo by to měli velmi těžké (ano, chci tuhle možnost také zkusit).
Tak jsem si trochu zhrzeně pobrečel nad tím, co mám nějakou dobu v hlavě. Teď k samotnému komiksu. Když jsem ho otevřel, skutečně jsem si užíval to, jak je vytištěný, jak je celá kniha udělaná. To se prostě povedlo. A ten papír. Kresba, která je černobílá s odstíny šedi na ní vyniká skvěle. A pak jsem se začetl, což je asi ještě důležitější. Před spaním jsem knihu ukládal s tím, že jsem z příběhu nadšený. Byly v něm skvěle pojaté metafory, užíval jsem si to, co má představovat Divočina a co Bonanza. Docela jsem byl zvědavý na to, co bude následovat, a nebyl jsem zklamaný z počátku. Jenže čím víc jsem se blížil konci, tím víc jsem měl pocit, že mi na všechno už zbývá strašně málo stránek. A ten pocit byl bohužel správný.
"Divočina" je komiksem o tom, že se v Divočině narodí něco, co by se narodit nemělo, něco, co lze označit jako anomálie. Je to divoká bestie, která má jen jednu touhu - žrát. Nechápe, jak svět funguje, je jí to jedno. Svět je ale založen na určitém pořádku. Existuje megaměsto, které je sídlem lidí. Ti jsou zde doslova koncentrovaní na malém prostoru, ale to ani netuší, že pod nimi existuje ještě další svět, svět zvířat, která se také z Divočiny stáhla do příbytku, svět zvířat, která mluví, plánují a osnují. Setkávají se tak tři různé světy. Ten lidský, založený na nevědomosti, zvířecí založený na touze přežít a nový svět, svět bestie. Jejich střetnutí bude... no, minimálně krvavé.
To, co jsem zde popsal, to ani trochu nevyjadřuje, o čem vlastně komiks "Divočina" je. Je to sociální kritika, o tom žádná. Někdy je zjevná (byrokratický aparát), někdy přece jen trochu méně zjevná (různé rozdělení zvířat nebo obyvatel do skupin, jejich chování, atd.). Už z principu mi tohle dílo sedí a říkal jsem si, že je vypravěčsky mnohem lépe zvládnuté a přístupnější než podobně laděná "
E.V.A." Marca Turiniho. Každá skupina zde má určitý smysl života, každý něco sleduje, jejich význam je různorodý a vy budete přemýšlet o tom, kdo si skutečně zaslouží žít, kdo nikoli a budete uvažovat o tom, jestli smysl života některých postav je opravdu správný nebo dobrý. Chvílemi jsem měl pocit, že znovu čtu "Incal" a doslova jsem si lebedil nad tím, jak je svět megaměsta zvládnutý. Doslova z toho čišela ta nevědomost, ve které lidé žijí a jsou rádi, protože jejich životy jsou tak v pořádku. Nudné, ale v pořádku a v klidu. Kresba místy připomíná Moebia - nebo mám říct i Nikkarina? - což je patrné hned na obálce. Obecně je kresba velkým plusem, hlavně proto, že se Miki nebál a kreslil scény, které jsou v některých případech skutečně hnusné a trochu s vámi zamávají, anebo vám alespoň zůstanou v paměti, protože nikde jinde jste nic podobného neviděli.
Kresba rozhodně nezklamala, i když někde mi přece jen přišlo, že Miki trochu chvátal. U tolika stran se to dá odpustit, protože některé panely jsou naprosto skvělé. Co mě nakonec, bohužel, zklamalo, to je příběh a samotné vyprávění. Závěr naprosto ukázal, že tenhle komiks je nezvládnutý. Jako kdyby si autor u sto sedmdesáté páté stránky řekl, že už je toho trochu moc. Akční scény dokázal rozkreslit na vícero panelů a stránek, ale to nejdůležitější, finále, odbyl, jako kdyby už neměl sílu, už ho to nebavilo. Příběh se nám vůbec neuzavřel a mě by tak docela zajímalo, jestli je tohle celé vlastně prolog k něčemu velkému, anebo opravdu jeden grafický román, na který nemá nic následovat. Protože pokud platí druhá možnost, nebudu rozhodně jediný čtenář, který bude z toho finále zklamaný. Nic se zde pořádně nevyřeší, příběh se jen posune do epičtějších rozměrů, aniž bychom ale opravdu věděli, jak dopadne. Ne, je mi líto, ale tohle mi nestačí. Závěr knihu výrazně ponižuje a nakonec z ní dělá jen román, který měl náběh na skvělý komiks, ale skončilo jen u dobrého. Opět se mi potvrdilo, že těch dobrých, skutečně dobrých vypravěčů, kteří zvládnou celou knihu, je u nás strašně málo - mám na mysli v komiksové tvorbě.
|
Alternativní obálka brožované verze |
Ano, tahle recenze je hodně osobní, ale přesto jsem se snažil kvality komiksu samotného zdůraznit, případně vyzdvihnout to, co vidím jako nedostatek. Ač je co kritizovat a ač má komiks své nedostatky, pořád se jedná o něco, co si zaslouží pozornost, protože přece jen, česká, potažmo slovenská tvorba toho zase tolik nenabízí, z čeho by si člověk mohl vybírat. "Divočina" je dobrým debutem, ale jen dobrým. Doufám, že Miki bude pokračovat a že ten závěr příště tak neodbude, protože tady jsem měl opravdu pocit, že se muselo něco stát, co Mikiho přimělo k tak razantnímu konci. Že by uzávěrka? Asi je to jedno, výsledek je takový, jaký je.