2013-08-30

#259: Robinson Crusoe - 55 %

Robinson Crusoe (Robinson Crusoe)
Vydalo nakladatelství Grada Publishing v pevné vazbě v roce 2013. Původně vyšlo v roce 2007 jako "Robinson Crusoe". České vydání má 64 stran a prodává se v plné ceně za 229 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou na serveru KupKomiks.

Scénář: Christophe Lemoine podle románu Daniela Defoa
Kresba: Jean-Christophe Vergne

A mám tu další kousek od nakladatelství Grada, kousek v pevných deskách, který se věnuje adaptaci klasického literárního díla do podoby komiksu. Je to trochu překvapivé, že je to zrovna "Robinson Crusoe", protože Grada už jednoho Robinsona vydala v roce 2010, ale ten byl z jiné edice. Nakladatelství najelo na novou, francouzskou, a tak se můžeme potěšit tím, jak to vidí Francouzi. I když, no potěšit... Hodnocení asi mluví samo za sebe. Není příliš vysoké, a i když stále ještě dávám nadprůměr, není to nadprůměr, který bych označil za úplně veselý. Kde je hlavní problém? Tak opět není v kresbě.
© Grada Publishing, 2013

Kresba je obecně silná stránka frankofonního komiksu, především pak proto, že je minimálně americká a jde si svou vlastní cestou, což platí jak o lince, tak i o barvách. "Robinson Crusoe" rozhodně nepřekypuje jásavými barvami, ale drží se pěkně při zemi, je střídmý a příjemný na pohled. "Poslední Mohykán" mě dostal svou krásnou kresbou. Ta v případě "Robinsona Crusoe" také vyniká. Je zde krásná tenká linka, přesná, neroztěkaná, která se oprostila od šrafury a raději volí černé plochy, i když i ty velmi málo. Vergne je skvělý ve vykreslování prostředí, vln, trávy, větví, deště, tohle je něco, co je v jeho provedení skutečně dokonalé, živé. Jeho postavy jsou sem tam trochu voskové, statické, ale dokázal zachytit dobu, prostředí. Dýchne na vás ta správná atmosféra, ten správný věk. Kresebně je to výborné převedení historického románu do historického komiksu.
© Grada Publishing, 2013

Kde se tedy stala chyba, když v kresbě to zase není? Tak samozřejmě zbývá scénář. "Robinson Crusoe" je kniha, která je notoricky známá. Mnohokrát byla zpracována do filmové podoby, jiní autoři na ni navázali knižně, hlavní postava je synonymem člověka, který dokáže zvládnout v podstatě cokoli, přečkat roky v samotě a vrátit se z nich posílený. Na nové adaptování tohoto příběhu by se měly klást velké nároky, protože tahle látka už je prostě hodně omletá, už je hodně použitá, a tak to chce něco nového. Tato komiksová adaptace bohužel nic nového nepřináší.
© Grada Publishing, 2013

Scénář je neskutečně plochý a skoro se mi chce říct alibistický. Schovává se za to, že se jedná o převedení klasického díla do komiksu, a tak odmítl jakoukoli invenci. Jedná se o scénář přehledný, což jsem vyčítal komiksovému zpracování "Posledního Mohykána", kdy tento komiks skutečně nepřehledný byl. Jenže... Přehlednost je sice hezká, ale tohle je jednoduše výcuc z knihy, jednoduché převyprávění hlavních událostí, které se v knize odehrály. Je zde hodně kladen důraz na boha a víru v něj, na lidské schopnosti, které jsou trochu v rozporu s touto vírou, stejně jako je tomu v knize, ale pořád je to jen obsah románu, obsah, který je velmi málo akční, snad až na úvodní pasáž, je spíše popisný a skoro bych řekl meditativní. Rozjímá se zde nad tím, co člověk dokáže. Jenže z toho není cítit ono utrpení jedince. Těch dvacet osm let a něco zde uteče tak rychle, že jen Vergneho kresba výborně zachycující Crusoovo stárnutí dokresluje nějaký dojem.
© Grada Publishing, 2013

Co zase musím vyzdvihnout, to je závěrečná část knihy, textová část, kde se dozvíme všechny základní informace o Danielu Defoovi, velmi zajímavý člověk, a o jeho díle. Je zde představení jeho románu a následně i historický kontext. Tohle je skutečně přínosné, přiznám se, že já jsem si autora představoval trochu jinak. Až tady jsem si uvědomil, že jsem o něm vlastně pořádně nic nevěděl. Z krátkého životopisu pak můžete poznat, že se částečně, hlavní v první části knihy, inspiroval vlastním životem. Textová část však nevyváží trochu smutný dojem ze samotného příběhu, který se vám dostal v provedení lepším, než je čtenářský deník, ale větší přidaná hodnota než kresba v tom skutečně bohužel není. Bohužel o to asi ani nešlo. A je to škoda. Když vzniká nové umělecké dílo, i když je derivátem staršího, mělo by se pořád chápat jako nové umělecké dílo.

Komiks "Robinson Crusoe" můžete zakoupit na stránkách Grady.

#258: Goon 1: Nic než utrpení - 85 %

"Goon" patří k tomu nejoriginálnějšímu, co vyšlo v oblasti hororového komiksu. Něco takového skutečně hned tak číst nebudete. Článek je převzat ze stránek Necronomicon (Horor Web), kde jsem doposud zveřejňoval své komiksové recenze. Původně recenze vyšla na adrese: http://www.horor-web.cz/clanky/goon-nic-nez-utrpeni.html (recenze je mírně upravena a rozšířena)


Goon 1: Nic než utrpení (Goon 1: Nothin' But Misery)
Vydalo nakladatelství Comics Centrum v pevné vazbě v roce 2012. Původně vyšlo jako minisérie "The Goon" 1 až 4 a speciální díl "The Goon Color Special" v nákladu samotného autora v roce 2002. Souborné vydání pak poprvé vyšlo v roce 2003. České vydání má 144 stran a prodává se v plné ceně za 499 Kč.

Scénář: Eric Powell
Kresba: Eric Powell

Přiznám se rovnou, že o "Goonovi" jsem slyšel spoustu věcí, ale nikdy jsem se k němu nedostal, abych si ho přečetl. Díky tomu, že Comics Centrum vydalo "Goona" i u nás, konečně jsem se k němu dostal a otevřel jsem ho. Nemohl jsem uvěřit tomu, že mi něco takového tak dlouho unikalo. Je to vážně neskutečný komiks. Je jiný, a přesto je jaksi známý, ale je to hlavně tím, že je prostě úžasně koncipovaný. Říkal jsem si, co asi může být zábavného na svalnatém chlápkovi a jeho malém parťákovi s velkýma očima, ale měl bych se naučit, že zrovna podobné atributy by se neměly podceňovat.
V úvodu komiksu se nám představuje hodně zvláštní svět. Máme tu jednoho namakance, kterému se říká Goon, a jeho parťáka Frankyho. Tváří se jako místní domobrana a zároveň chlápci, co si k vám přijdou pro výpalné. Když jste v pohodě, asi se vám nic nestane, ale pokud bydlíte na špatné straně od Lonely Street, mějte se na pozoru. Je však pravda, že pokud skutečně bydlíte na špatné straně, jste nejspíš nemrtvola. Jestliže máte navíc rybí geny, radši se Goonovi vyhýbejte velkým obloukem.
Hned první kapitola nám ukazuje, že Goon má hodně z hororových filmů, gangsterek 30. let a také něco z Tarantina. Najdete zde suchý humor, místy až téměř absurdní, který vás buď dostane, anebo na tu správnou strunu nenaladí, ale pozitivum celého příběhu je v tom, že je zde nejen množství povídek, ale i větší příběh, který je všechny zastřešuje. Z prvních dvou kapitol na mě padl pocit, že tohle nebude jen tak obyčejná sbírka povídek, ale máme před sebou něco většího. Padl na mě podobný pocit, který jsem měl při prvním čtení "Kůstka". Rozhodně příjemný pocit, navíc doplněný drsnějším příběhem.
V dalších třech kapitolách se dovídáme něco více o Goonovi, o Frankym a hlavně o světě, ve kterém žijí. Skutečně jsou to 30. léta, která jsou podána neskutečně. Dýchá na vás doba Velké krize, stejně jako na vás dýchnou 60. léta a začátek jedné z nejzajímavějších ér hororu – Romerovy zombie filmy. Nemrtví a další příšery jsou neodmyslitelnou součástí komiksu, a musím říct, že Eric Powell je v tomto směru velmi nápaditý, což předvádí v podstatě v každém dílu. Nádherně se na potvorách vyřádil. Osobně se mi komiks velmi zamlouvá proto, že je zde přesah a my pomalinku odhalujeme, kdo je vlastně Goon, kdo jsou další postavy, s kterými se setkáváme pravidelně, anebo zasáhnou do děje později. Jsem velmi zvědavý, jak bude komiks pokračovat, a doufám, že se bude dobře prodávat, aby se co nejdříve mohl objevit další díl.
File:Eric Powell at Wondercon 2006.jpg
Vysmátý Eric Powell
Jak jsem již řekl, komiks má na svědomí Eric Powell, který se profiloval hlavně jako obálkář pro Marvel a DC Comics, až se sám konečně dostal k vlastní sérii, kterou nejprve produkoval u Avatar Press a také sám (kdysi v roce 1999), aby se nakonec upíchnul u Dark Horse, kde "Goon" vychází až do současnosti (celkem vyšlo v klasické sérii 42 sešitů – číslo k říjnu 2012). Powellovy příběhy jsou plné černého humoru, situační i konverzační komiky, ale nechybí drsná mluva, stejně jako drsné jednání. Goon je vlastně tak trochu Hellboyem, který si bere ještě méně servítek a jeho metody jsou ještě méně ortodoxní.
Časem se snad dočkáme i filmu!
Co musím vyzdvihnout, to jsou stránky, na kterých jsou fiktivní reklamy nebo fiktivní upoutávky. Eric Powell se na nich vyřádil, ale vyřádilo se také Comics Centrum. Skvěle se jim celý komiks podařilo převést do češtiny, což právě v případě vložených reklam muselo být místy pořádně náročné. O to více oceňuji výsledek. V tomhle směru nelze nic vytknout, ani překladu, který snad nemá chybu. "Goon" má nastartováno k tomu, aby se stal oblíbenou sérií i u nás. Doufám, že k tomu skutečně dojde, protože některých zapadlých sérií je hodně škoda. Fanoušci navíc mohou Goona zakoupit za skvělou cenu - pouze 399 Kč (sleva více jak 30 % z původní ceny) - jen na internetovém obchodě Comics Centra. Neváhejte, protože tahle série rozhodně stojí za to a v klasických knihkupectvích ji prostě nedostanete. 

Komiks "Goon 1: Nic než utrpení" si můžete se slevou zakoupit na stránkách Comics Centra.

2013-08-29

#257: Zlatá kniha komiksů (7. a poslední část): Operace Slunce - 75 %

Zlatá kniha komiksů
Vydalo nakladatelství XYZ v pevné vazbě v roce 2011. České vydání má 264 stran a prodává se v plné ceně za 599 Kč. Kniha je sbírkou komiksů, které původně vycházely v časopise "ABC". Obsahuje tyto příběhy:
Knihu můžete zakoupit s výraznou slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Václav Šorel
Kresba: František Kobík a Jiří Petráček

A jsme u konce s recenzemi na komiksy, které se objevily v knize "Zlatá kniha komiksů" a zakončíme tok stylově, mafiánsky, navíc ve sci-fi hávu. Přesně takovým komiksem je "Operace Slunce". Sci-fi mafiánský příběh, který nám ukazuje, že Václav Šorel má nápady i v posledních letech a to nápady celkem originální. Komiks nevycházel v časopise "ABC", jak bylo u Šorela většinou zvykem, ale k jeho prvnímu vydání došlo v letech 2008 a 2009 v časopisu "Junior 21. století". Jedná se tedy o komiks skutečně nový a vlastně i nejnovější, který Václav Šorel napsal a který vyšel kompletní. V "ABC" v současné době (srpen 2013) vychází komiks "Král vzduchu", který je Šorelovým návratem k letectví a splněním jeho snu - vytvořením komiksu o českých letcích.

Jako scifistovi mi vždycky víc seděly Šorelovy sci-fi příběhy a docela jsem si užil i jeho "Operaci Slunce". Jak už jsem jednou poznamenal, Václav Šorel sledoval trendy ve vědě a dokázal z nich udělat celkem zajímavý příběh. To platí i v tomhle případě, kdy se zamyslel nad jednoduchou otázkou - co s jaderným odpadem? Myslím, že snad každého scifistu a fanouška technologií alespoň jednou napadlo, že by bylo skvělé naložit odpad, ať už jaderný nebo normální, do rakety a tu vyslat směrem ke Slunci. Dokonale ekologické, více méně spalování s minimem vedlejších produktů a navíc je Slunce tak obrovské, že se v tom trochu toho lidského odpadu ztratí. Mimochodem pro mafiánské sci-fi by tohle byl docela dobrý prvek. Něco jako sudy v Orlíku.

Na základě sci-fi nápadu o "ukládání" jaderného odpadu do Slunce vznik. Příběh, kde mnohem více jde o kriminální činnost, než o samotné sci-fi. Samozřejmě, ten prvek je zde důležitý, pořád jsme ve vesmíru, ale je celkem příjemné sledovat příběh člověka, který byl hrdinou, stal se vyděděncem společnosti, aby se pak triumfálně mohl vrátit v závanu cti, kterou v sobě ještě našel. Díky dobrému scénáři a uvolněné kresbě komiks vypadá hodně dobře a svěže. Měl jsem skutečně pocit, že se jedná o něco nového a nikoli o komiks z 80. let nebo ještě z doby dřívější. Ano, i moderní český komiks může být dobrodružný, ne jen artový. Mimochodem i na tomto komiksu měl spolupracovat Šorel nejprve s Kobíkem, dokonce i došlo na pár stran, které jsou v knize na porovnání s finální Petráčkovou kresbou, bohužel ve velmi malé velikosti. A musím říct, že Petráčkova kresba komiksu sedí prostě víc a celý komiks vyznívá obecně dospěleji. Skvělá je pak sekvence v hangáru, která si zaslouží ocenění.

A jsme na konci krátkého seriálu o knize "Zlatá kniha komiksu", ale především o tvorbě Václava Šorela. Tenhle scénárista se naprosto skvěle zapsal do dějin českého komiksu a také v současné době je jedním z nejlepších komiksových autorů zaměřených na mládež. I proto si kniha zaslouží 100 %, protože to je krásná prohlídka tvorbou jednoho muže a jeho skvělých spolupracovníků. Komiksy jsou doplněny ještě úvodníkem, který každému příběhu předchází. Na závěr se Václav Šorel trochu rozepsal i o tom jaké komiksy ještě tvořil a proč nebyly nikdy dokončeny. Někdy je osud uměleckých děl smutný. Nechybí zde pak ani medailonky všech zúčastněných tvůrců. Pokud vás český komiks zajímá, "Zlatá kniha komiksů" je skvělým náhledem i s trochou té historie, i když pravda, jedná se o náhled celkem jednostranný. "ABC" nám přineslo více skvělých autorů. Snad se ještě dočkáme jejich reedic v podobné kvalitě, jakou má "Zlatá kniha komiksů".

Komiks "Zlatá kniha komiksů: Václav Šorel" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.

#256: Ultimátní komiksový komplet 29: Tajná válka - 65 %

Ultimátní komiksový komplet  29: Tajná válka (Secret War)
Vydalo Hachette Fascicoli (české stránky italské společnosti nehledejte, zatím nejsou) v pevné vazbě v roce 2013 jako osmnáctou knihu ze série "Ultimátní komiksový komplet", v konečném pořadí knih "Tajná válka" ponese č. 29. Původně vyšlo jako čísla 1 až 5 minisérie "Secret War" nakladatelství Marvel v roce 2004 a 2005. Mezinárodní společnost Hachette poprvé komiks vydala ve Velké Británii v srpnu 2012. České vydání se prodává v plné ceně za 199 Kč na stáncích. Starší čísla si můžete objednat na emailové adrese marvel@czpress.cz. Komiks vyšel v českém vydání již v roce 2007 u nakladatelství a Crew.
Komiks zakoupíte na serveru KupKomiks.

Scénář: Brian Michael Bendis
Kresba: Gabriele Dell'Otto

Vydavatelství Marvel a především pak jeho hrdinové zažili hned několik tajných válek, ale tahle "Tajná válka" je jenom jedna. Nehledejte tedy spojitost s komiksem "Tajné války superhrdinů Marvelu". S těmi zde neexistuje žádné propojení a nevychází se z nich. Jak říkám, tohle je jiná tajná válka, která se sice stala stejným hrdinům, ale v nové době. Nasvědčuje tomu i kresba, která se sakra liší od té, které jsme byly svědky u knihy "Tajné války superhrdinů Marvelu". Nechci tedy nijak shazovat Mika Zecka a Boba Laytona, ale Gabriele Dell'Otto je přece jen trochu někde jinde. Ano, je to dáno i dnešními technologickými možnostmi, ale když tenhle člověk maluje - ano, to je to nejvhodnější slovo - dvoustránkové panely, je to skutečně pastva pro oči. A navíc si tak nádherně hraje s barvami!
Nad kresbou se ještě budu rozplývat, tak teď k tomu, kdo "Tajnou válku" napsal a jak. Brian Michael Bendis se proslavil především svými dialogy. Dokáže vytvořit skutečně parádní konverzace, které mají spád, jsou reálné a přirozené. Tomu není možné nic vytknout ani v tomto případě. Jenže pokud si přečtete název příběhu, očekáváte akční komiks. "Tajná válka" je akční minimálně. Jsme přece svědky tajné války, tedy války, která se vlastně oficiálně nestala. Je tajná natolik, že si ani její samotní aktéři nepamatují, že k ní došlo. Proč jí tedy více rozkreslovat? Proč se k ní nevrátit jen v krátkých flashbacích? Svůj efekt to mít bude. A o tohle místy hodně šlo. O efekt. Je to poznat i z dialogů. Místy je to prostě jen zábava. Nejen pro čtenáře, ale i pro Bendise. Užíval si to. Užíval si psaní a trochu se mu to podařilo přenést i na čtenáře. Ale proč zrovna taková kresba musí mít tak ukecaný scénář?
Jistě, svůj efekt to skutečně má, ale pro ty, kteří čekají akční komiks, bude "Tajná válka" zklamáním. Naštěstí to zachraňuje Gabriele Dell’Otto a těch pár dvoustránkových kreseb, které mu Bendis dovolil vytvořit. Jakmile dojde na akční panely, kde je přehlídka superhrdinů, jsou pojaty skutečně velkoryse a trochu se snaží vynahradit nedostatek akčnosti ve zbytku knihy. Kniha u nás už dvakrát vyšla v pevných deskách (neříkám, že tomu tak nebylo i v Americe u souborného vydání), ale dojem luxusnosti je trochu sražen tím, že se toho vlastně tolik nestane a polovinu knihy zabírá "Z archívu Nicka Furyho", což jsou sice úžasné materiály (nejen bonusové, ale mají smysl pro příběh), které ukazují, kolik si s tím tvůrci dali práce. Na druhou stranu si pořád myslím, že to není až tak zásadní komiks, který by měl vyrazit dech. Právě materiály navíc jsou pak hlavně pro nadšence, kteří musí při otevření knihy slintat. I když pravda, pro vydání v rámci "Ultimátního komiksového kompletu" jsou ty materiály okleštěny.
Velkým - rozuměj hlavním - pozitivem komiksu "Tajná válka" je kresba Gabriele Dell’Otta, která je věru neskutečná. Něco podobného u komiksu jen těžko najdete. Jedná se také o italského, nikoli amerického kreslíře, který pro Marvel tvoří celkem dlouho, i když začínal "jen" v italské odnoži a hlavně se soustředí na obálky. Prostě tohle je kresba, která by se dala snadno srovnat s Alexem Rossem, místy mi přijde i dokonalejší, místy zase celkem odbytá (hlavně některé malé panely). A Gabriele neumí kreslit Petera Parkera. Jakmile ale dojde na dvoustránkové kresby, to je prostě pastva pro oči. Pořád si říkám, proč takhle nemohl být kreslený velkolepější příběh. "Tajné války" by si to možná zasloužily více. V modernějším provedení. Ale Bendis si může spolupracovníky vybírat a rozhodně je dobře, že se Gabriele dostal až takhle daleko.
File:Bendis.jpg
Brian Michael Bendis
"Tajná válka" vůbec není o válce, ale o důsledcích. Důsledky válek bývají děsivé, ale jaké budou v případě, když si aktéři válku ani nepamatují? Příběh je nedokončen, je zde hodně málo informací a je jasné, že musel být dokončen jinde. I proto byl přidán rozsáhlý materiál "Z archívů Nicka Furyho" (jejich autorem není Bendis, ale Mike Raicht, ilustrační kresby ale dodal opět Gabriele), kde se vše dovysvětluje.  Bohužel ten je součástí pouze prvního českého vydání, ve vydání v rámci "Ultimátního komiksového kompletu" se neobjevuje. A že to je hodně stránek, co v novém vydání chybí. Kvalita tisku je ale jinak srovnatelná, navíc se obě knihy pyšní stejným překladem. "Tajná válka" v rámci "Ultimátního komiksového kompletu" je tak levnější verzí, která je okleštěná o spoustu bonusů a je přidán text o Bendisovi, který je celkem dobrým náhledem do jeho životopisu. Původní vydání pak ale přece jen vypadá o něco lépe a kniha je pěkně těžká. Ten příběh ale zůstává pořád stejný a poklad to není.
File:Gabriele dell'Otto.jpg
Gabriele Dell'Otto
Příběh nemá špatnou premisu, chce se na válku dívat jinak, navíc si Bendis dovolil udělat salto s postavou Nicka Furyho, ale pořád si myslím, že to není tak zásadní komiks, který by si zasloužil tak luxusní kresbu, stejně jako vydání u nás. Něco se stane, asi to má celkem zásadní důsledky, ale je to jen takové hraní si na písečku, kde se hodně mluví, ale zase tak moc se nejedná. Je škoda, že více se dozvíme z výslechových materiálů, než z komiksu samotného. A přitom by to mohlo být skutečně epické. Komiks jsem četl už třikrát, což je jeden z mála, ale pořád mi zůstává po přečtení taková zvláštní pachuť, že vlastně šlo spíš o to předvést skvělého kreslíře, než vytvořit skvělý komiks jako celek.

Na blogu najdete také recenzi na knihy:
"Ultimátní komiksový komplet 2: Uncanny X-Men - Dark Phoenix"
"Ultimátní komiksový komplet 4: Wolverine"
"Ultimátní komiksový komplet 8: The amazing Spider-Man: Kravenův poslední lov"
"Ultimátní komiksový komplet 9: The Amazing Spider-Man - Zrození Venoma"
"Ultimátní komiksový komplet 11: The Incredible Hulk - Tiché výkřiky"
"Ultimátní komiksový komplet 12: Zázraky"
"Ultimátní komiksový komplet 14: Captain America - Nový úděl"
"Ultimátní komiksový komplet 16: Ultimates - Nadčlověk"
"Ultimátní komiksový komplet 18: New X-Men - G jako Genocida"
"Ultimátní komiksový komplet 21: Amazing Spider-Man - Návrat"
"Ultimátní komiksový komplet 28: Avengers - Na ostří nože"
"Ultimátní komiksový komplet 34: Avengers - Rozpad"
"Ultimátní komiksový komplet 36: Astonishing X-Men - Nadaní"
"Ultimátní komiksový komplet 43: Iron Man: Extremis"
"Ultimátní komiksový komplet 44: Captain America - Zimní voják, část 1"
"Ultimátní komiksový komplet 51: Captain America - Zimní voják, část 2"
"Ultimátní komiksový komplet 52: Thor - Znovuzrození"

2013-08-28

#255: Poslední Mohykán - 60 %

Poslední Mohykán (Le Dernier de Mohicans)
Vydalo nakladatelství Grada Publishing v pevné vazbě v roce 2013. Původně vyšlo v roce 2007 jako "Le Dernier de Mohicans". České vydání má 64 stran a prodává se v plné ceně za 229 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou na serveru KupKomiks.

Scénář: Marc Bopurgne podle románu Jamese Fenimora Coopera
Kresba: Marcel Uderzo

I když si o sobě myslím, že jsem docela velký čtenář, tak přece jen je mnoho knih, které jsem ještě nečetl. James Fenimore Cooper je jeden z autorů, k nimž jsem se zatím v podstatě vůbec nedostal. O jeho existenci vím hlavně proto, že existuje snímek "Poslední Mohykán", jehož předlohu napsal. Do té doby, než jsem se dostal k tomu, abych si přečetl komiks "Poslední Mohykán", kterého ve své edici "Skvělá díla světové literatury" vydalo nakladatelství Grada, neviděl jsem ani snímek. Svou chybu jsem ale napravil, a tak mám alespoň nějaký prostor pro srovnání, i když není dokonalý, protože jak dobře víme, filmová adaptace a knižní předloha, to nikdy není to samé. Navíc jsem si jistý tím, že zrovna v tomhle případě to bude platit na sto procent.
© Grada Publishing, 2013

Na komiksových adaptacích, které vydává Grada, je jedna velmi pozitivní skutečnost. Kniha neobsahuje pouze komiks samotný, ale také textovou část. Ta nebyla v případech komiksů jako "Únos" anebo "Hrabě Monte Christo" příliš rozsáhlá, ale přesto se zde čtenář dověděl základní informace, především pak kontext událostí, případně nějaké zajímavosti. Nové edice, která vychází původně ve Francii ("Únos" a "Hrabě Monte Christo" patří pod indický projekt Campfire), nabízí nejen pevnou vazbu, jak je u evropských komiksů celkem běžné, ale také větší formát, kde vynikne krásná kresba, což je i případ "Posledního Mohykána". Ale důležité je, a to především pro ty, co neznají předlohu, že za samotným komiksem následuje celkem obsáhlý text o autorovi, o jeho díle, knize, jejíž adaptaci jste právě dočetli, a také o kontextu, v jakém příběh vznikal nebo se odehrával. Tohle výrazně napomáhá čtení a případně také vytvoření si vztahu k původní předloze.
© Grada Publishing, 2013

Jak jsem již uvedl výše, tohle zpracování klasického románu Jamese Fenimora Coopera vyniká především tím, že je zde krásná kresba. O tu se postaral Marcel Uderzo. Z jeho příjmení doslova vyplývá nějaký vzájemný vztah s Albertem Uderzem, legendárním kreslířem "Asterixe". Skutečně se nejedná o podobnost náhodnou, protože Marcel je o šest let mladším bratrem tohoto známého francouzského kreslíře. Že se jednalo o skutečně výtvarně nadanou rodinu, toho je Marcelova kresba jednoznačně důkazem. Jeho linka není čistá, ale je celkem tenká. Šrafuru nepoužívá za každou cenu, ale rozhodně v jeho panelech nechybí. Líbí se mi jeho obličeje. V "Posledním Mohykánovi" jsou různé národnosti - Francouzi, Britové, Irové, indiáni a možná ještě další. Naprosto bez problémů z tváře poznáte, zda se jedná o Evropana, případně z jaké země. A to jsou Uderzovy obličeje na první pohled jednoduché. Vůbec takové nejsou a on dokázal skvěle zachytit národnost, ale i dobu a prostředí. Nacházíte se v Americe 18. století, příroda doslova dýchá krásou, ale na jejích pláních se odehrávají boje mezi území chtivými Evropany a utiskovanými indiány. Ta kresba by mohla vyprávět sama.
© Grada Publishing, 2013

Jenže komiks není pouze o kresbě, ale je také o tom, že někdo napíše scénář. A to se stalo i v tomhle případě. O kvalitách předlohy se asi pochybovat nemusí, i když samozřejmě ne každému sedne. Marc Bourgne však na základě předlohy nenapsal až tak dobrý scénář. A to je strašná škoda, protože ta krásná kresba by si ho zasloužila. Bohužel scénář je zkratkovitý a zmatečný, přeskakuje místy trochu méně pochopitelně a člověk se celkem rychle začneme ztrácet v tom, co se v příběhu vlastně děje. Pravda, ona sama kniha není příliš velkým špalkem, má zhruba 200 stran, záleží na vydání, ale to neznamená, že bude těžké převést ho do komiksové podoby. Trochu ten příběh zjednodušit, trochu více se zaměřit na to, o čem vlastně příběh je. Jde o dvě dámy anebo o postavu Dlouhé karabiny? Je to dobrodružný příběh, anebo je důležitější kritický podtón chování bílých k indiánům? Komu je vůbec nadržováno, pokud někomu? Komiks se v těch tématech trochu ztrácí, stejně jako se ztrácí v ději a nic není akcentováno, aby to vyniklo. Po scenáristické stránce se tak jedná o hodně průměrnou až spíše podprůměrnou práci, což je vzhledem ke kresbě velká škoda.
File:Marcel Uderzo - Salon du livre de Paris 2010 bis.JPG
Marcel Uderzo
A nyní ještě k tomu srovnání s filmem. Snímek "Poslední Mohykán" je velkolepou výpravou, která trochu padá se scénářem. Je to podobné jako v případě komiksové adaptace. Autoři si ho dně vyhráli s tím, jak bude každý záběr vypadat, jaká hudba - a že je naprosto úžasná - bude znít, ale chybí zde lepší dějová provázanost. Ani zde není jasné, co bylo přesně cílem příběhu. Jak říkám, román neznám, ale kdybych měl srovnávat na základě těchto dvou adaptací, jsem si téměř jistý, že ta komiksová je o něco věrnější. Přesto je díky kresbě podobně zajímavým spektáklem. Jen ten scénář se prostě nepovedl.

Komiks "Poslední Mohykán" můžete zakoupit na stránkách Grady.

#254: Ptejte se mě, na co chcete (ale hlavně o komiksu)

Jak si můžete všimnout po pravé straně na mých stránkách, přibyla tam možnost odpovědí na otázky. Pod nadpisem "Ptejte se" najdete možnost zadat svou otázku, která se objeví na serveru ask.fm a kde na ni mohu odpovědět. Otázky se zde budou řadit chronologicky za sebou a budou se zde ukládat, takže si je každý bude moct prohlédnout.

Proč je zde tahle možnost? Tak v první řadě chci vyzkoušet, jak tahle aplikace bude fungovat a zda má reálné využití. Pokud ano, je to docela zajímavá alternativa, která by se dala použít i pro jiné projekty. A za druhé je to proto, abyste se mohli na cokoli zeptat. Každý má nějaké otázky, a tak proč bych je nemohl zodpovědět já?

Na co se ptát? Tak jsme na komiksovém blogu, takže je logické, že otázky by se asi měly vztahovat ke komiksu. Vzhledem k tomu, že se zaměřuji na komiks, který vychází v České republice, tak se můžete ptát na cokoli okolo česky vydávaného komiksu. Vzhledem k tomu, že se celkem zajímám také o film, můžete se určitě ptát i na cokoli ohledně filmu.

Jaké otázky? Tak například, pokud vás zajímá, kde se dá nějaký komiks koupit, kdo vydává komiks, kdy komiks vyjde, jestli bude pokračování, apod. Jasně, na většinu otázek najdete odpovědi na internetu, ale dobře vím, že ne každý má touhu odpovědi vyhledávat. Takže pokud vás bude cokoli zajímat, zeptejte se. Když bude vaše otázka opravdu hloupá, tak ji akorát smažu.

Berte tohle jako zkušební provoz. Když to nebude fungovat, tak panel "Ptejte se" prostě zmizí a já si aspoň osvědčím, že tohle není cesta, jak blog zlepšovat. Kdybyste měli jakékoli jiné připomínky nebo nápady, budu rád.

#253: Malý Upírek 2 - 70 %

Malý Upírek 2 (Petit Vampire)
Vydalo nakladatelství CooBoo v brožované vazbě v roce 2011. Původně vyšlo jako dva sešity: "Petit Vampire et la Société protectrice des chiens" v roce 2001 a "Petit Vampire et la Maison qui avait l'air normale" v roce 2002. České vydání má 64 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Joann Sfar
Kresba: Joann Sfar

Joann Sfar mě nadchnul svým "Donžonem", který tedy není pouze jeho autorským dílem, ale pomáhal ho vytvářet. Kniha "Malý Upírek" už pro mě až takové příjemné překvapení nebylo. Kniha, která má svoje kvality, a to jak pro čtenáře dospělého, tak i pro čtenáře dětského. Udělat knihu, která je snesitelná pro obě skupiny a oběma něco dá, většinou něco odlišného, není vůbec jednoduché, a myslím si, že Joann Sfar neuspěl úplně na celé čáře. Po přečtení druhé knihy ze série "Malý Upírek" však musím konstatovat, že tohle rozhodně není špatné čtení a že ty příběhy opravdu mohou zaujmout. Ne většinu, ale každý by si v nich mohl něco najít.
Témata, kterými se Joann Sfar zabývá, jsou obecně dospělá, jsou však přenesena do světa dětského, do postav, které mají dětské vlastnosti a mohou se k dítěti dostat blízko. Joann Sfar toho nezneužívá a nesnaží se ani podbízet, ale přesto čtenáři do jisté míry "cpe" svůj pohled na vybraná témata. Nutno však podotknout, že jeho pohled může být snadno přijat jako ten správný a čtenář s ním může snadno souhlasit. Tohle platí například v případě druhého příběhu, který je do knihy zařazen, příběhu, který se jmenuje "Malý Upírek a dům, který vypadal normálně".
Když už jsem začal druhým příběhem, tak rovnou pojďme na něj. Je to příběh bez Michela, kde Upírek poznává nové postavy, ale většinou takové, s nimiž by se už nejspíš neměl v dalších dílech setkat. Dostává se do zvláštního domu, který na první pohled skutečně vypadá normálně, ale při bližším prozkoumání snadno zjistí, že tady něco nefunguje. A Sfarova imaginace se rozjíždí na plné obrátky. V až surrealistických scénách sledujeme to, jak jsou lidé hloupí, jak zbraně vládnou světu a jak moc jednoduché je nic nedělat, i když má člověk moc svět změnit k lepšímu. Tohle je rozhodně ten nejdospělejší příběh, jaký série "Malý Upírek", jak u nás zatím vyšla, obsahuje. Pro dítě to bude jen dobrodružná cesta, ale dospělý čtenář v tom může najít spoustu problémů, které trápí dnešní svět. Nenajde zde pravděpodobně odpovědi, ale už jen pro to zamyšlení stojí za to si tenhle druhý příběh přečíst.
A teď k tomu prvnímu, který se jmenuje "Malý Upírek a spolek ochránců psů". Tenhle příběh se již nesnaží mít až tak velký společenský přesah, ale i tak se zaměřuje na celkem důležitá témata. Především pak na přátelství a také dětskou bezprostřednost. Tohle jsou atributy, které k životu patří a z kterých vycházejí zajímavé příběhy. Ten Sfarův zase až tak zajímavý není, ale když už nic jiného, celkem zajímavou optikou se dívá na smrtelnost, což je sám o sobě vrchol tohoto komiksu, který je rozpracován až na úplně poslední stránce.
Joann Sfar mě pořád nepřesvědčil, že vlastně víc, co chce "Malým Upírkem" říct. Zabývá se podobnými tématy jako v celé své tvorbě, jen to dal do jiného prostředí. U prvního příběhu hororovost prostředí nevyužil vůbec, u druhého se mu podařilo dát ději ten správný, surrealistický, děsivě snový nádech, který by měl dobře zapůsobit i na dospělé čtenáře. V sérii zatím vyšlo sedm sešitů, poslední v roce 2005. U nás zatím jen čtyři. Jsem docela zvědavý, zda se dočkáme i dovydání zbytku, ale trochu se bojím toho, že tenhle komiks se trochu minul a mírně zapadl. Asi trochu neprávem, ale je pravda, že jeho absence ve vaší knihovně, vás asi moc trápit nebude

Komiks "Malý Upírek 2" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství CooBoo.

Na stránkách Comics Blog naleznete recenzi na komiks "Malý Upírek".

2013-08-27

#252: Zlatá kniha komiksů (6. část): Biggles - 70 %

Zlatá kniha komiksů
Vydalo nakladatelství XYZ v pevné vazbě v roce 2011. České vydání má 264 stran a prodává se v plné ceně za 599 Kč. Kniha je sbírkou komiksů, které původně vycházely v časopise "ABC". Obsahuje tyto příběhy:
Knihu můžete zakoupit s výraznou slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Václav Šorel
Kresba: Jiří Petráček

Václav Šorel se spojil s Jiřím Petráčkem a jejich spolupráci se celkem dařilo. Kromě toho, že se to projevilo v komiksu "Zkáza planety Země", dokázali svou spolupráci naplnit i v komiksu "Biggles", což rozhodně není něco, co bych normálně četl. Václav Šorel měl zálibu v letectví a mohl to být právě Biggles, který ho k ní vlastně přivedl. Sám přiznává, že příběhy s tímto čestným hrdinou byly těmi, které ho dovedli k tomu, že se začal zajímat i o české letce za druhé světové války, v nichž viděl podobné hrdiny. Biggles, alespoň v Šorelově podání, není tak neskutečně čestným hrdinou, ale má svoje mouchy. Je nerozvážným téměř dětinský a do všeho jde po hlavě, sem tam i neuposlechne rozkaz. A to je dobře, protože jen čestní hrdinové jsou až příliš nudní.
Biggles 15/38
Biggles by mohl být vzorem pro dnešní kluky, ale museli by s ní, začít ve věku, kdy ještě věří na to, že spravedlnost skutečně existuje. James Bigglesworth je na světě již od roku 1932, kdy ho na svět přivedl W. E. Johns, ale on nebyl jediným, kdo o něm psal. Je to něco jako s postavou Conana. Tohle jsou hrdinové, které si lidé a autoři zamilovali a píší o nich i poté, co původní autor dávno zemřel. Nedivím se. Letectví táhne, já prostě jen nejsem ten vhodný typ. Biggles je takový Captain America bez séra supervojáka, což nám také dokazuje tím, že Šorel ho hned od začátku posílá do nemocnice kvůli jednomu vážnému zranění. Právě v nemocnici se pak dovídáme příběhy, které prožil.
Biggles 18/38
Václav Šorel věděl, kdo je jeho hrdinou a věděl, jak o něm psát. Nevzal to pateticky, vzal to přes humor a skutečně zajímavé příběhy, které nevyznívají hloupě, ale opravdu heroicky. Tohle je prostě hrdina, který vás může bavit, hrdina, který snadno může sklouznout k patosu a nudě. Václav Šorel se docela držel a až na závěr, který je s prominutím přece jen trochu hloupý a málo uvěřitelný, ale nějak jsem si říkal, že to k tomu vlastně patří. Evokovalo mi to 50. a 60. léta a já je mám prostě rád. Jako kdyby v té době všechno bylo jednodušší, i když samozřejmě nebylo. Příběhy z té doby však v sobě mají tu správnou nostalgii a ta na mě účinkuje velmi silně. Nevím, čím to je, ale je to něco ve mně. A proto se mi také "Biggles" líbil, i když to není něco, co bych četl normálně. I když je hrdina jednoznačně čestný a spravedlivý, je zajímavý. Je to dáno i tím., že se vlastně jedná po rámcový příběh, který je rozdělen do několika celkem zajímavých povídek.
Biggles 20/38
"Biggles" není pro všechny, ale může zaujmout i ty, kteří se o letectví nezajímají. Logicky je ale tenhle komiks určen právě jim. "Biggles" byl první spoluprací Václava Šorela s Jiřím Petráčkem a já musím říct, že kresebně se mi zamlouvala víc než jejich pozdější spolupráce "Zkáza planety Země". Nějak to k Bigglesovi sedí. Nakonec je asi dobře, že František Kobík, který měl být původně kreslířem, již ze zdravotních důvodů kreslit nemohl, protože Jiří Petráček tomu dal něco ze sebe, něco jiného. "Biggles" poprvé vyšel v letech 1990 až 1992 v časopise "ABC" a dočkal se i dalších reedic. Kromě té ve "Zlaté knize komiksu", to byla reedice ve "Velké knize komiksu 2" v roce 2002. Nejsou to ale jediné komiksy s Bigglesem. Pokud by vás tahle postava zaujala, tak vyšly i komiksy "Biggles vypráví: Bitva o Anglii" a "Biggles a poslední vzducholoď". S dostupností to asi nebude snadné, ale Aukro nebo antikvariáty by mohly něco mít. Šorelův a Petráčkův "Biggles" je dostupnější a kvalitativně dobrý.

Komiks "Zlatá kniha komiksů: Václav Šorel" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.

#251: Comics Centrum znovuvydává druhého Hellboye

U příležitosti dvacátého výročí, vlastně spíš narozenin Hellboye a také k desátým narozeninám Comics Centra vychází koncem srpna druhé upravené vydání komiksu "Hellboy 2: Probuzení ďábla". Kromě speciální české obálky, na které se ukáže hrad Karlštejn na rozdíl od amerického originálu, bude mít toto vydání ještě jednu specialitu: výroční Hellboy zapalovač. 
Porovnání americké a české obálky

"Druhý díl série Hellboy byl už dlouho vyprodán a byť je v pořadí druhým dílem, je základem celé série. Rozhodli jsme se tedy komiks znovu připravit u příležitosti obou letošních výročí. V novém vydání jsme upravovali ještě překlad, grafiku a také barvy. V návaznosti na Hellboyovy oslavy chceme také zpracovat další díl "Hellboy 9: Divoký hon", který bychom chtěli určitě ještě do konce roku připravit pro české čtenáře," řekl Václav Dort, ředitel nakladatelství Comics Centrum

V novém druhém vydání "Probuzení ďábla" je doladěný koloring všech stránek a především výrazně upravený překlad, který více odpovídá událostem z následujících dílů série "Hellboy" a série "Ú.P.V.O.". První ani druhý díl se nedochoval v datech, původní vydání Comics Centra bylo naskenované z tištěné knihy. Toto vydání je zpětně digitalizované z litografií a upravené pozdějším dvorním koloristou Hellboye Davem Stewartem.

"Pro první zákazníky, kteří si u nás knihu objednají, máme navíc speciální dárek, který není jinde k dostání. Připravili jsme jako dárek k našim a Hellboyiovým narozeninám kovový benzínový zapalovač s gravírovaným logem Hellboye a Comics Centra v omezené sérii. Navíc aby těch výročí nebylo málo, je to teď právě deset let od prvního vydání "Probuzení ďábla" v Česku," doplnil Václav Dort.
Zapalovač jako speciální dárek

Otcem Hellboye je americký výtvarník a scénárista Mike Mignola, který je proslulý hlavně touto komiksovou postavou. Narodil se v Berkeley v Californii a první obrázky publikoval už ve svých dvaceti letech. Od roku 1983 začal pracovat pro vydavatelství Marvel a později kreslil obálky pro některé sešity "Batmana" u nakladatelství DC. V roce 1993 vymyslel Hellboye a svět okolo něho a od té doby se mu plně věnuje. Vedle kresby začal pracovat na scénářích a ty v současnosti tvoří většinu jeho tvorby.

Do vymyšleného komiksového světa s Hellboyem postupně přibylo několik vedlejších větví a to zejména "Ú.P.V.O.", které nyní počtem dílů a odboček Hellboye překonalo. Napsal několik dílů o Abe Sapienovi, Lobsteru Johnsonovi a o dalších postavách. Výtvarně se ještě podílel na filmech "Blade 2", "Atlantis" a především na "Drákulovi" Francise Forda Coppoly, kde je jeho rukopis jasně patrný. Komiksový hrdina se dostal již dvakrát na plátna kin a připravuje se třetí pokračování. Režisér Guillermo del Toro ("Pacific Rim") natočil filmy pod dozorem Mikea Mignoly. První díl se dokonce natáčel v Praze. Hellboye hraje Ron Perlman ("Jméno růže") a jeho protivníka Rasputina hrál Karel Roden. Dále jsou o Hellboyovi natočené dva animované celovečerní filmy "Sword of Storms" a "Blood and Iron". Nikdy u nás bohužel nikde nevyšly.

Pokud si nechcete nechat ujít edici se zapalovačem, tak rozhodně nakupujte. Buď přímo v obchodu Comics Centra, anebo na jejich eshopu.

#250: Red (2010) - 70 %

File:Red ver7.jpg
Red (Red)
Režie: Robert Schwentke
Scénář: Jon Hoeber a Erich Hoeber podle komiksu Warrena Ellise a Cullyho Hamnera
Hrají:
Bruce Willis (Frank Moses)
Mary-Louise Parker (Sarah Ross)
Karl Urban (William Cooper)
Morgan Freeman (Joe Matheson)
John Malkovich (Marvin Boggs)
Brian Cox (Ivan Simonov)
Helen Mirren (Victoria Heidi)
Richard Dreyfuss (Alexander Dunning)

V poslední době jsem si trochu opakoval nějaké ty snímky, které měly v kinech pokračování. Vrátil jsem se tak ke snímkům "Red" s "Kick-Ass". Musím říct, že v případě "Red" se mi nakonec více líbil druhý díl, ale u "Kick-Asse" to zase vyhrává jednička. I na tu se tu časem objeví recenze, protože to je prostě snímek mého srdce. Teď ale "Red". Tenhle komiksový film pro mě byl tak trochu zjevení. Nic jsem nečekal, nic jsem o tom nevěděl, ale dostal jsem docela dost muziky. Krásná ukázka toho, že komiks může být i akční podívanou se vtipem. A nemusí to být až tak destruktivní jako "Muž z oceli", i když hrdinové "Red" střílením a výbuchy také nešetří.
Docela se k sobě hodí
Jenže v jejich případě nejde ani tak o to, jak moc je film akční, i když i to je velmi důležitý prvek, mnohem zásadnější je však skutečnost, že se tady sešla naprosto skvělá parta, která tenhle film táhla od začátku až do konce, a to ve skvělé jízdě, která se nezastavila. Tahle parta je krásná hlavně tím, že zde jsou filmoví veteráni. Nejmladším členem je Mary-Louise Parker, které už dneska táhne na čtyřicítku, ale její společníci na tom byli věkově ještě lépe. Bruce Willis, John Malkovich, Morgan Freeman, Helen Mirren a Brian Cox. Je to celkem stará garda, ale sakra, tihle senioři to dokážou natřít komukoli mladšímu a budete jim pořádně fandit. Jejich tým je totiž založen na tom, že k sobě všichni naprosto skvěle padnou, rozumí si a navíc ještě výborně hláškují.
Ano, jsou trochu zvláštní
Bruce Willis podává svůj standard, ale když dojde na city, je přece jen docela dobrý. A nešikovný. Ve dvojce je to ještě patrnější. Nejvíce asi vyniká John Malkovich, který hraje skvělého magora, paranoidního Marvina, který vidí agenty všude. No, koneckonců, to, že je člověk paranoidní, ještě neznamená, že ho nesledují. A když vezme do ruky prase, je to skutečně paráda. Komunikace mezi týmem je neskutečně nabitá vtipem, nápaditá, zajímavá. Vtip je to hlavní, co film posouvá dál, i když se vsadilo i na klasické schéma akčních špionážních filmů - velmi často se mění lokace, do všeho je nějak zapletena vláda a za nitky tahá někdo, o kom nic nevíme. Scénář je i dostatečně zamotaný, aby film skutečně bylo možné označit za špionážní snímek.
Neskutečná žena
Na druhou stranu se ale rozhodně nemusíte bát, že byste se nevyznali, nebo v ději ztráceli. Přímočarost zde nechybí, ona zamotanost je jen v tom, že vlastně až do konce nebudeme vědět, kdo je skutečně ten šmejd, i když domyslet si to můžeme. Pokud budete ve filmu hledat nějakou spojitost s komiksem, tak ta je velmi úzká, protože komiks byl zaměřen především na Franka a Sarah. Warren Ellis s Cullym Hammerem pak nechali volnou ruku dalším tvůrcům, aby komiks trochu rozpracovali pro potřeby filmu. A i když je film opravdu dost jiný i ve svém pojetí, rozhodně nezklame. Tohle je jeden z těch kousků, který může bavit i lidi, co normálně na komiksové adaptace nekoukají. Je to univerzální akční film, který se snaží hlavně pobavit. A to mu jde.